logo SDS
Dnešní datum: 28. 11. 2020   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis

Neexistují vhodná data!


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 15
Prům. 3.8
21 denni
Max. 2643
Prům. 608.2

Nyní si čte web : 35 uživ.

10. Části knih a dalších textů

* Česká komunistická strana v Rusku

Vydáno dne 04. 12. 2013 (3051 přečtení)

Pátá kapitola knihy Pavla Reimanna Dějiny KSČ z roku 1931

První sociálnědemokratická organisace z českých zajatců v Rusku byla založena několik měsíců po únorové revoluci. Vznikla v době, kdy národně-imperialistické hnutí českého měšťáctva začalo se v Rusku rozvíjet, a když se utvořila první vojenská moc českého měšťáctva na ruské půdě. Tehdy v českých zajateckých táborech došlo k třídnímu rozvrstvení, vlivem ruské revoluce. Z jedné části zajatců se tvořily české legie, povolný nástroj českého měšťáctva, druhá, značná část zajatců, pracovala v ruských podnicích. V této části se vzmáhalo třídní vědomí, a tím více, čím více se české měšťáctvo, vedené českou Národní radou v Rusku, pokoušelo, užívati českých dělníků jako stávkokazů proti dělnictvu ruskému. Pod heslem, že každé hnutí v podnicích znamená podporu rakouského imperialismu, ohrožuje vítězství Spojenců, a tím i osvobození českého národa, mělo se české dělnictvo stát nástrojem ruského měšťáctva proti ruskému dělnictvu. Když čeští dělníci nechtěli dobře rozumět této štváčské politice Národní rady, podporující imperialisty, začala Národní rada české dělníky denuncovat. V poměrech, v nichž musili pracovat čeští dělníci v ruských podnicích, vzrůstaly nezbytně třídní protivy a vedly k založení sociálnědemokratických organisací, které se během revoluce oddělily od oficielních organisací českého měšťáctva. Nejrychleji a nejvýrazněji se to stalo v Kyjevě, středisku českého hnutí v Rusku, kde vznikla nejsilnější organisace, dosáhnuvší zakrátko 1700 členů. Členů všech sociálnědemokratických skupin, tvořících českou sociálnědemokratickou stranu v Rusku, bylo v době její první konference, v listopadu 1917, na 3000 ve 22 skupinách. Ale vliv měly větší, než by se zdálo podle počtu členů, jak ukazuje organisace kyjevská, která dovedla dostat do rukou českou národní organisaci »Jednotu«, mající nejméně 6000 členů.

Ač samy pracovní a životní poměry českých dělníků zajatců v Rusku nevyhnutelně vedly k vytvoření sociálnědemokratické strany, přece se tato strana odlučovala od měšťáctva jen pozvolna, a teprve po Říjnové revoluci došlo k třídnímu rozdělení nadobro. Když byla česká sociálnědemokratická strana v Rusku částečně vytvořena, začal její ústřední výbor vydávat samostatný časopis v Kyjevě »Svobodu«, jejíž první číslo vyšlo 19. října 1917. Jestliže již založení sociálnědemokratické organisace vyvolalo štvanice měšťáckých živlů mezi válečnými zajatci, zostřily se rozpory mezi sociálnědemokratickou organisací a českou Národní radou ještě více, když začala vycházet »Svoboda«. Prozatím však nedošlo ke zjevné srážce s českým měšťáctvem. Československá sociálnědemokratická strana v Rusku, vedená Muňou, podlehla zprvu také sociálněpatriotické ideologii, že musí s českým měšťáctvem bojovat o samostatný československý stát. O tom svědčí prohlášení výkonného výboru, vydané 10. října v Kyjevě, tedy krátce před Říjnovou revolucí. Praví se v něm:

Jako Češi a sociální demokraté zdůrazňujeme, že snahy o vytvoření československé republiky mají v nás nejlepší zastánce i největší podporu v členstvu naší strany. Pokládáme samostatnost našeho státu za nezbytný stupeň zdemokratisování českého národa k provedení ideálního socialistického řádu společenského, za nějž pracují všichni proletáři. Prohlašujeme jménem českého sociálnědemokratického dělnictva, sdruženého v naší straně v Rusku:

I. Pokládáme zahraniční Národní radu v Paříži v čele s profesorem Masarykem a její odbočkou v Rusku v této době za oprávněnou vystupovati politicky i diplomaticky jménem československého národa.

II. Budeme působiti v rámci všenárodní organisace, představované Národní radou, aby se zahraniční akce prováděla skutečně demokraticky a vyhovovala zájmům pracujících vrstev českého národa.

Prohlášení ukazuje, že třídní rozpory vedly sice k založení sociálnědemokratické strany, ale že se sociální demokracie odpoutala od zahraniční akce prof. Masaryka jen organisačně, ne také zároveň politicky. Schvalovala nejen metody boje Národní rady, která se postavila na stranu Dohody, ale i cíl boje, utvoření měšťácko-demokratické republiky, jako »stupně k sociálnímu osvobození českého dělnictva«. Není tedy divu, že výkonný výbor české sociálně-demokratické strany v Rusku vyjednával s Masarykem za jeho pobytu v Kyjevě v říjnu 1917 a o poradách vydána zpráva, v níž se praví:

Zástupci sociální demokracie nabyli přesvědčení, že profesor Masaryk byl nesprávně informován o sociálnědemokratické organisaci. Výsledkem porad jest, že byla odstraněna četná nedorozumění a nyní bude na činitelích kyjevské odbočky Národní rady, aby umožnili klidnou a plodnou práci. Bylo sjednáno s profesorem Masarykem, že bude v nejbližší době svolána konference sociálnědemokratických organisací, na níž budou zastoupeni i sociálnědemokratičtí dělníci z československého revolučního vojska.

Je ironií osudu, že právě tato porada, svolaná výkonným výborem v dohodě s Masarykem a ohlášená v tisku, vedla k hlubšímu třídnímu rozštěpení v českém národním hnutí v Rusku. Muna a jeho přátelé začali Masarykem a během revoluce dospěli k Leninovi. Že kyjevská konference 25. a 26. listopadu 1917 dopadla jinak, než bylo zamýšleno, bylo způsobeno drobnou historickou příhodou, udavší se v době mezi rozmluvou s Masarykem a kyjevskou poradou. V Petrohradě a v Moskvě začala proletářská revoluce a rozšířila se vítězně do všech koutů někdejší carské říše. Nedospěla-li ještě až do Kyjeva, bylo ji tam aspoň cítit, což způsobilo obrat v české sociální demokracii, který nakonec vedl k rozchodu s imperialistickou politikou Národní rady.

Kyjevská česká sociální demokracie se ovšem hned neprohlásila pro proletářskou revoluci. Nejprve začala propagovat »neutrálnost« a »nevměšování« českého »revolučního« vojska do vnitřních věcí Ruska, a sama se prohlásila neutrální v boji bolševiků s menševiky. Bylo to sice nedůsledné, ale konec konců to přece vedlo k třídnímu rozdělení českého tábora. Projevilo se to zřetelně již na počátku sociálnědemokratické konference v Kyjevě 25. listopadu. Sociálnědemokratičtí zástupci legií, kteří se dostavili na poradu podle úmluvy s Masarykem, vyvolali — byvše poštváni nastrčenci Národní rady — hned na počátku debatu o programu jednání a když většina jejich požadavky zamítla, porady opustili. Po odchodu živlů, věrných Národní radě, byl na poradě vypracován zhruba samostatný postup sociální demokracie proti Národní radě. Konference se usnesla vydat provolání k dělnictvu ve vlasti, a vyzvat je k podpoře boje ruského proletariátu. Ale při posuzování české otázky vznikly rozpory. Na jedné straně požadovala konference demokratické československé republiky, na druhé odmítala spolek s imperialisty, který uzavřela Národní rada. Pokud jde o další vývoj české revoluce, prohlášeno v resoluci konference:

Vlády válčících států prohlásily, že bojují za osvobození malých a potlačených národů a že vedou válku obrannou. Ve skutečnosti však tyto národy oklamaly a podvodně se snaží získati je pro podporu svých imperialistických cílů. My sociální demokraté jsme přesvědčení, že nezasáhne-li mezinárodní proletariát, bude posílena reakce. Proto žádný národ nemůže očekávati osvobození a samostatnost od kapitalistických států, které utlačují vlastní národy a předstírají osvobození potlačených národů, aby je mohli získati pro své imperialistické plány. Všichni národové mohou býti osvobozeni jen tenkráte, bude-li spojeným úsilím všeho proletariátu na celém světě zlomeno panství kapitalismu. Toho se však nedosáhne válkou, nýbrž revolucí, jakou provedl ruský proletariát.

Tento program řešení národnostní otázky proletářskou revoluci ovšem odporoval závěru resoluce, v němž se praví, že »cílem jejich (českých proletářů) je, prosadit zřízení samostatné demokratické československé republiky«.

Není ovšem náhodou, že konference trvala na tom,, aby Československo bylo demokratickou republikou, neboť ruská revoluce sice rychle přiostřila třídní protivy v českém táboře v Rusku, ale nemohla naráz přeměnit českou sociální demokracii z oportunistické strany, která se nekriticky řídila hesly Národní rady, v třídně uvědomělou, bojovnou. Nicméně první rozhodující krok k vymanění z nacionálně-imperialistické ideologie byl učiněn. Odmítání svazku s imperialistickými velmocemi, jako prostředku k osvobození českého národa a zdůrazňování svazku s bojujícím ruským proletariátem v boji o samostatný československý stát nezbytně vedlo k odvrácení od politiky Národní rady, která ani na okamžik neopustila svazek s imperialistickou Dohodou.

Z rozporu mezi stanoviskem k ruské revoluci a stanoviskem k imperialistům vyrostl třídní boj v táboru kyjevských Čechů. Došlo k tomu tím spíše, poněvadž za několik měsíců po Říjnové revoluci, počátkem února 1918, zvítězila proletářská revoluce i v Kyjevě. Pokus českých oddílů, zasáhnout — z příkazu velitele českých legií, Maxy — na straně protirevoluce, vedl k otevřenému vystoupení výkonného výboru sociální demokracie, který se postavil proti Národní radě s požadavkem, nevměšovat se do ruských věcí. Ale tato směrnice »neutrálnosti« byla po vítězství proletářské revoluce v Kyjevu opuštěna a výkonný výbor vydal provolání, aby se utvořila česká rudá garda. Bylo to odůvodňováno dělnictvu nepřátelskou politikou Národní rady, která se postavila proti proletářské revoluci, ač formálně se prohlásila neutrální. Episoda tohoto kyjevského vystoupení však netrvala dlouho. Když německé oddíly vtáhly do Ukrajiny, musily ústřední výbor i s časopisem »Svoboda« opustit Kyjev, a po mnohém bloudění bylo středisko hnutí přeloženo do Moskvy, kde již dříve vznikla česká komunistická organisace, nezávislá na hnutí v Kyjevu.

Organisace tato rovněž vydávala časopis. Poněvadž mezitím vlivem revoluce se kyjevští sociální demokrate stali bolševiky, bylo pochopitelné, že české sociálnědemokratické hnutí v Ukrajině a české komunistické hnuti v Rusku se spojily v jednotnou stranu. Bylo to tím významnější, poněvadž květnové povstání českých legií proti sovětské vládě postavilo české revoluční hnutí na Rusi před nové úkoly.

26. a 27. května zasedal sjednocovací sjezd české komunistické strany v Rusku. Historický význam tohoto sjezdu byl v tom, že české dělnické organisace se nadobro rozešly s oportunistickou sociální demokracií a přijaly název »Československá komunistická strana v Rusku«. V resoluci bylo usneseno přistoupiti ke III. internacionále. Nová strana věděla, že nestojí proti dělnickému hnutí ve vlasti, že je avantgardou československého dělnictva, které pod terorem rakouského imperialismu a pod vlivem oportunistických vůdců ještě nedozrálo k vytvoření komunistické strany. Proto v resoluci o vstupu do III. internacionály bylo řečeno na adresu dělníků v Čechách:

Obracejíce se k československému dělnictvu v hranicích rakousko-uherských prohlašujeme: Netvoříme nové strany proti vám, ale vyzýváme vás, abyste nedbali vlády, ani vlastního měšťáctva a vstoupili na cestu sociální revoluce. I my, kteří máme volné ruce i ústa, dáváme první daň sociální revoluci, děláme první krok, diktovaný dějinami socialismu, v pevné víře, že českoslovenští dělníci v hranicích rakousko-uherských tento náš krok a tuto naši taktiku schvalují. Stavíce se na půdu ruské sociální revoluce, jsme si vědomi své naléhavé povinnosti, býti předvojem komunistické strany dělnické.

Nově založená česká komunistická strana v Rusku měla být jen avantgardou celé československé dělnické třídy, jejímž úkolem bylo uspíšit založení komunistické strany v Československu, prosté oportunismu. Proto také přetrhala všechny styky s českým měšťáctvem, zanechala hesla o »demokratické republice«, a postavila se za československou republiku socialistickou.

Projevujíce své přesvědčení, že především dělnictvo, jako početně nejsilnější třída národa, je povoláno, aby řešilo nejnaléhavější úkoly svého národa, že jediné ono je schopno je rozřešiti ku prospěchu pracujícího lidu, odmítáme jakoukoli účast v měšťáckém boji za národní osvobození, jehož cílem je udržení měšťácké nadvlády. Požadujíce úplné osvobození a sjednocení československého národa, chceme, aby se tak stalo uskutečněním práva sebeurčení národů. Jako prostředek k uskutečnění toho uznáváme mezinárodní sociální revoluci a jako cíl československou socialistickou republiku.

Z obsahu resoluce je patrno, že české revoluční hnutí bylo schopné, udělat vlivem ruské revoluce veliký dějinný krok. Kdežto v Československu trvalo kolik let, než komunistická strana, právě se utvořivší, začala provádět vyhraněný a důsledný program boje, provedlo se to v zemi vítězné ruské revoluce v několika měsících. To, že českoslovenští proletáři v Rusku postavili již roku 1918 proti měšťácko-demokratické československé republice československou republiku socialistickou, a že heslo sebeurčení českého národa bylo vydáno ve spojení s heslem sociální revoluce, je událost historicky velevýznamná.

Tento krok byl usnadněn tím, že květnové povstání českých legií odhalilo nadobro české národní hnutí pod vedením Národní rady jako agenturu imperialismu. Povstání to dovršilo zradu české Národní rady v boji za právo sebeurčení československého národa.

Ukázalo se, že v tom boji jsou jen dvě cesty: buď spojit národní hnutí s imperialistickou protirevolucí, jít s měšťáctvem, které bojovalo o měšťácko-demokratickou republiku, nebo spojit československé osvobození s proudem proletářské revoluce, s požadavkem československé socialistické republiky. Ve zvláštním prohlášení květnového sjezdu byl ohlášen rozchod s reakčním hnutím, vedeným československou Národní radou.

Sjezd delegátů československého proletariátu v Rusku, zasedající 25.—29. května v Moskvě, prohlašuje, že tak zvaná odbočka československé Národní rady v Rusku nebyla nikdy zástupcem a mluvčím československého proletariátu v Rusku. Činnost této instituce byla od prvopočátku v rozporu se zájmy československého proletariátu.

Sjezd prohlašuje, že za politiku odbočky Národní rady nemůže býti nikdy činěn odpovědným československý proletariát. Jednotlivé osoby, které prováděly neproletářskou politiku pod pláštíkem české sociální demokracie, vyloučily se samy svým jednáním  ze socialistických řad třídně uvědomělého proletariátu a staly se náhončími reakčních elementů, soustředěných v odbočce Národní rady. Sjezd obraci pozornost k československým proletářům, kteří dosud slouží ve vojsku, vytvořeném Národní radou a vyzývá je, aby opustili řady těch, kdož vědomě zrazují ruskou revoluci a prodávají proletáře v československém vojsku francouzskému měšťáctvu.

Místo československého revolucionáře jest v Rusku a jeho povinností je bíti se po boku ruských soudruhů za vítězství sociální revoluce. Kdo v této hodině opustí ruskou socialistickou republiku, stane se zrádcem zájmů mezinárodního socialistického proletariátu.

Sjezd vyzývá všechny sociálnědemokratické vojáky a dělníky, aby vstoupili do československé rudé armády, která je součástí Rudé armády Ruské federativní republiky. Za nejvyšší revoluční orgán československého proletariátu prohlašuje sjezd výkonný výbor komunistické strany v Rusku, jako jediného oprávněného mluvčího československého proletariátu, žijícího na území Ruské federativní republiky.

Uvedli jsme resoluci doslovně, poněvadž nejlépe zrcadlí vývoj českého revolučního hnutí v údobí proletářské revoluce. Vystoupením českých legií proti sovětské vládě, se zbraní v ruce, dospěly věci až tam, že zbraň kritiky měšťácké Národní rady musila být nahrazena kritikou zbraně. Po květnovém povstání už nedostačovalo, aby se českoslovenští komunisté v Rusku hlásili k proletářské revoluci jen slovy, musili se účastnit boje v Rudé armádě, aby bránili mladou svobodu ruského proletariátu proti československé protirevoluci. Tento úkol splnil květnový sjezd r. 1918. Vydal heslo zřízení československé rudé armády proti československé bílé armádě, a učinil opatření k zařaďování československých dělníků do Rudé armády. Nová strana, zárodek komunistické strany v Československu, vykonala svou povinnost k socialistické revoluci v Rusku v boji proti českým legiím. Potom dostala nový úkol, napomáhat založení komunistické strany v Československu.

Po založení československé republiky nabyla česká komunistická strana v Rusku zvláštního významu, poněvadž začala objasňovat pravý ráz československého »osvobozovacího boje«, vedeného Národní radou, a českému proletariátu v Československu vysvětlovat podstatný rozdíl mezi měšťácko-národním hnutím a hnutím proletářským. To se stalo zrovna tehdy, když v Československu národní revoluce vystupňovala národní iluse v českém dělnictvu na vrchol. A tak propaganda českých komunistů v Rusku byla znamenitým popudem k mezinárodní třídní výchově proletariátu. Návrat stoupenců československé komunistické strany v Rusku, zejména Muny, do Československa, a jejich soustavná propaganda pro socialistickou československou republiku se stala důležitým činitelem v odpoutání československého dělnictva od oportunistické sociální demokracie, a uspíšila založení Komunistické strany československé, jež bylo oddalováno polocentristickou ideologií levice v Československu samotném.

 


Související články:
(Historie - dělnické hnutí v ČR)

Seznam hlavní pouľité literatury (25.01.2015)
Hospodářskou krisí k boji o diktaturu proletariátu (24.01.2015)
Vystoupení Friedovy skupiny a sektářské tendence v KSČ (24.01.2015)
KSČ v boji o většinu dělnické třídy (24.01.2015)
Haisův puč (24.01.2015)
Pátý sjezd KSČ (19.01.2015)
Boj textilního dělnictva a poučení z něho (19.01.2015)
Otevřený list Komunistické internacionály a diskuse v KSČ roku 1928 (17.01.2015)
Poučení z Rudého dne (16.01.2015)
V době zostřených třídních bojů až k Rudému dni (15.01.2015)
Strana a odborová otázka (15.01.2015)
IV. sjezd KSČ (15.01.2015)
Trockismus v Československu (15.01.2015)
Období stabilisování kapitalismu a vývoj československého dělnictva vlevo (13.01.2015)
Pátá rozšířená exekutiva a československá otázka (13.01.2015)
Brněnské memorandum (13.01.2015)
Bubníkovská krise (13.01.2015)
Druhý sjezd KSČ (13.01.2015)
Od V. sjezdu Kominterny k II. sjezdu KSČ (11.01.2015)
©meralismus a poučení z roku 1923 (10.01.2015)
Boj s jílkovskou oposicí (08.01.2015)
Boj na odborové frontě (08.01.2015)
Obrat k masám (08.01.2015)
KSČ a živnostenská politika (26.12.2013)
Utvoření komunistické strany na Slovensku a v Podkarpatské Ukrajině (04.12.2013)
Cesta k jednotné Komunistické straně Československa (04.12.2013)
Prosincová stávka českého proletariátu (04.12.2013)
Vznik německé levice a karlovarský sjezd strany (04.12.2013)
Vznik československé republiky a vývoj dělnického hnutí až k prosincové stávce (04.12.2013)
Zahraniční akce prof. Masaryka a založení československého státu (30.11.2013)
Rozpadnutí rakouského státu a vnitřní vývoj sociální demokracie (30.11.2013)
Dějiny Komunistické strany Československa (29.11.2013)
Krach rakouské sociální demokracie a jeho příčiny (27.11.2013)
Předmluva (27.11.2013)
MY A ONI: K základním rozdílům mezi komunistickou a sociálně demokratickou levicí (20.01.2008)
Bohumír ©meral - osobnost, která by neměla zapadnout do zapomnění (25.10.2007)
K 75. výročí mostecké stávky (25.03.2007)
Patřil mezi jednu z nejvýznamnějších postav dělnického a levicového hnutí (26.11.2006)
Gottwaldovo místo v dějinách komunistického hnutí (26.11.2006)
Dělnická strana (01.02.2006)
Sudetští Němci a předválečná KSČ (25.01.2005)
Jan Šverma (10.11.2004)
První máje 1968 a 2004 v Praze a historie (02.05.2004)
Novinář neprivilegovaných (05.02.2003)
Zur Lage und Geschichte der SDS (02.02.2000)
Poznámky k postavení a historii SDS (02.02.2000)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Pavel Reiman | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
554 (554 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
494 (494 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
436 (436 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
402 (402 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
589 (589 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
457 (457 hl.)
Prohnilý humanismus !!
400 (400 hl.)

Celkem hlasovalo: 3332


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.