Referát soudruha Josefa Horna na VIII. sjezdu KSČ, který se konal v Praze ve dnech 28. – 31. 3. 1946. Text ukazuje, jaká byla politika KSČ, než byl převzat sovětský model socialismu. Převzato z publikace, vydané ÚV KSČ.
Komunistická strana je stranou všeho pracujícího lidu, stranou dělníků, rolníků, živnostníků i inteligence.
Stala se stranou všenárodní, stranou všech vrstev našeho národa, stala se stranou i živnostníků a obchodníků. Hrdě a sebevědomě zjišťujeme, že k dnešnímu velikému, historickému sjezdu strany naši soudruzi a soudružky, skromní a pracovití členové a členky přinesli své mohutné straně i v tomto směru významný, příznačný dar. K dnešnímu dni je v komunistické straně Československa organisováno na 50.000 poctivých českých živnostníků a solidních obchodníků. To znamená, že 15% všeho drobného a středního podnikání je organisováno v naší straně, a to je daleko víc než měla kdysi t. zv. „živnostenská“ strana Najmana, Mlčocha a Chalupy. Ba, to je daleko více než měla tato strana v dobách největšího rozmachu své sociální demagogie v područí agrární reakce. To znamená zároveň, že jsme i mezi těmito vrstvami, mezi živnostníky a obchodníky, v naší lidové demokratické republice daleko nejsilnější stranou.
Tento radostný zjev ukládá nám však také za povinnost, abychom přiložili velmi pečlivě ucho i na srdce těchto mas, abychom tak jako dosud i napříště dělali vůči živnostníkům a obchodníkům dobrou a správnou politiku, aby i napříště byla naše strana, tak jako dosud, sjednotitelkou všeho lidu českého národa, i živnostníků a obchodníků.
Vtom je záruka, že se se zájmy živnostníků a obchodníků už nikdy nebude dělat politika bank a kartelů, že už nikdy nebudou sociální základnou demagogické politiky bankéřů a kartelářů a jejich politických stran a politických bonzů.
Živnostníci za I. republiky
Také po minulé světové válce orientovalo se české živnostnictvo po bok ostatnímu lidu. Tlak této orientace byl tak silný, že tehdejší živnostenský poslanec Mlčoch byl hospitantem soc.-dem. klubu poslanců. Jenže tehdy se bankéřům a kartelářům podařilo svést živnostnictvo a jejich stranu se správné cesty do područí agrární reakce. Tak „živnostenská“ strana a její předáci spojili zájmy živnostnictva se zájmy velkokapitálu a tak drobní a střední živnostníci a solidní obchodníci své zájmy prohráli. „Živnostenští“ vůdcové Najmanové, Mlčochové, Chalupové pro své egoistické zájmy zatáhli živnostenskou stranu do deputátu agrární partaje, dělali politiku s Beranem a Preissem a zaprodali tak zájmy živnostníků bankám, kartelům, mamutím podnikům, jednotkovým domům, monopolům a syndikátům, velkoagrárním „lžidružstvům“ atd. Živnostníci na tuto politiku Najmanů, Mlčochů, Chalupů zle doplatili.
Monopolní kapitál čím dále tím více si osvojoval výsledky práce národa, ovoce přírodního a národního bohatství, plody našeho národního hospodářství výlučně pro sebe. Kdysi tak pyšné t. zv. samostatné podnikání se stalo podnikáním více nežli námezdným v područí velkopodnikatelů. Samostatné soukromé podnikání malých a středních živnostníků a obchodníků bylo systematicky ničeno, ubíjeno, expropriováno — vyvlastňováno suchou cestou. Řádily monopoly a kartely a mamutí podniky. Živnostníci vedli zoufalý zápas o udržení svých živností, dílen a krámů, svých existencí proti Baťům, Neherům, filiálkám a prodejnám a správkárnám, agrárním Družkám a monopolům. To na jedné straně. Na druhé straně je ničily banky a ždímal berní šroub. Velkokapitalisté žili v lukulských hodech na našem národním hospodářství a snižovali životní úroveň dělnictva stlačováním mezd, nezaměstnaností, žebračenkami. A protože, nemá-li dělník, nemá ani živnostník, znamenalo toto velkokapitalistické řádění vůči dělnictvu i pronikavé ochuzování městských středních vrstev, zbídačování živnostníků a obchodníků. Na stará kolena a v nemoci byl živnostník a obchodník odkázán na milost a nemilost veřejné dobročinnosti, protože — žádné jiné vrstvě pracujícího lidu se nedostalo tak krutého výsměchu spravedlivých požadavků se strany velkokapitálu jako „osobám samostatně výdělečně činným“, pro něž dali odhlasovat velkokapitalisté zákon o sociálním pojištění sice už v roce 1925, ale tento zákon nikdy neuvedli v život.
Důsledek všeho toho byl nemilosrdný a krutý vzájemný boj mezi živnostníky a obchodníky a mezi ostatními vrstvami pracujícího lidu o drobty po bohatých hostinách monopolních kapitalistů. Byl to boj na život a na smrt a probíhal ve formách středověkého pěstního práva. „Živnostenští“ vůdcové demagogicky razili cechařská a copařská hesla a požadavky na příklad proti dělnickým a jiným svépomocným družstvům, sami zakládajíce akciové společnosti pod pláštíkem družstev. Vyvolávali boj o minimální a maximální ceny, dožadovali se omezení živností, t. j. monopolu na soukromé podnikání, chtěli ztížit přístup do soukromého podnikání zaváděním průkazu způsobilosti a mistrovských zkoušek atd. Vzpomeňme jen, co se hluku nadělalo proti fušérům, s nekalou soutěží atd. To všechno bylo jen pláštíkem, který měl zastřít skutečnou politiku „živnostenských“ vůdců, politiku spolupráce s velkokapitálem, politiku spolupráce s tímto skutečným a jediným nepřítelem a hrobařem drobného podnikání. Tak odváděli pozornost živnostníků od skutečných příčin jejich trudného postavení a od jedině správné cesty, cesty lidové fronty.
Tak přišlo zlaté dno řemesla na buben a rozkvět drobného podnikání upadal. Kdo mohl ze živnosti a obchodu utéci, utíkal. V roce 1931 bylo zrušeno pro úpadky i dobrovolně 38.000 živností, v roce 1932 40.000, v roce 1933 52.000, 1934 42.000, v roce 1935 44.000 dílen a krámů. Tak se dařilo drobnému podnikání za stálého zrádcování jeho zájmů t. zv. ‚živnostenskými“ předáky. Na lavině úpadků ba i sebevražd bujely jen zlé květy mamutích podniků, zrálo jen ovoce kapitalistických zisků. Na těle pracujícího lidu, na těle českého národa žilo a tylo tisíc kartelů — tisíc pijavic a nad dílnami a krámy se vznášel přízrak žebrácké mošny.
Za okupace
Logickým důsledkem této politiky t. zv. „živnostenských“ vůdců, politiky spolupráce s velkokapitálem, politiky zrádcování zájmů poctivého, solidního, drobného a středního soukromého podnikání, bylo uvržení národa do tragedie a katastrofy Mnichova a nacistické okupace. Potvrdilo se to, co komunisté dávno lidu a národu hlásali. To, že éra politiky Beranů a Preissů, Najmanů a Chalupů byla érou falešného předstírání egoistických zájmů velkokapitálu jako zájmů národa a že v zájmu svých zisků neváhali lid a republiku zradit Hitlerovi. To, co se pak dálo i se živnostníky, obchodníky v době temna a hrůz nacistické okupace, bylo jen strašlivým potvrzením toho, že pravdu měli komunisté, když důsledně varovali národ i živnostníky dávno před Mnichovem před politikou spolupráce s velkokapitálem. Najmanové a Chalupové po příkladu Beranů a Preissů slibovali živnostníkům „ráj středního stavu pod ochranou třetí říše“. Místo ráje přišlo peklo. Persekuce, zavírání dílen a krámů, totalitní nasazování, kriminály, koncentráky a popravy. A to všechno byla jen předzvěst toho, co by se bylo českými živnostníky a obchodníky stalo, kdyby byla nacistická třetí říše vítězila a český národ vyhubila. Nezapomínejme, že zatím co české živnosti byly zavírány, cizákům se nové živnosti, nové dílny a krámy povolovaly. Nezapomínejme, kolik bylo otevřeno anebo kolik bylo předáno českých živností a obchodů do rukou cizáků. Nezapomínejme, že jenom v Praze nacističtí okupanti povolili v této době hrůzy 28.000 živností a obchodů do rukou nepřátel českého národa, do rukou zrádců a cizáků, zatím co české živnostníky a obchodníky zavírali a totálně nasazovali.
Mluvíme jistě ze srdce všech poctivých českých vlasteneckých živnostníků a obchodníků, všech soukromých podnikatelů, jestliže voláme slova díků k našim bratřím a sestrám světovou slávou pokrytých národů Sovětského svazu, kteří pod vedením Všesvazové komunistické strany (bolševiků) a soudruha generalissima Stalina dovedli vytvořit podmínky pro veliké vítězství slavné Rudé armády ve vlastenecké válce slovanských národů proti germánským lupičským dobyvatelům, odvěkým úkladným nepřátelům českého národa. Voláme s naším velikým básníkem S. K. Neumannem na adresu velikých hrdinů vlastenecké války:
„Vám poděkování a lásku Vám,
kéž zněly by jak zvony,
snad všichni se Vám jednou v něčem vyrovnáme,
teď poděkování Vám aspoň posíláme.“
Z historie živnostenské politiky KSČ
Český řemeslník a kupec byl vždycky ve své velké většině dobrý Čech a vlastenec. Jemu vděčíme, že svorně s prostým lidem udržel v dobách pobělohorských a později náš drahý český jazyk na živu. Český řemeslník a kupec to také byl, kdo s ostatním drobným lidem měst i venkova drobnými svými dary a svou velikou láskou k vlasti a národu v dobách probuzeneckých přispěl hlavní hřivnou k postavení zlaté kapličky českého umění, našeho Národního divadla. V bratrském svazku s dělníky a rolníky udržoval český řemeslník a kupec tradice lidového umění a lidové písně a on to byl, kdo takto nedal národu zahynouti. Český řemeslník a kupec s dělníkem, rolníkem a osvícenými lidmi ducha nadšeně jako první vlastenec po prvé na pražské fidlovačce zpíval naši národní hymnu Kde domov můj.
Čeští živnostníci to také byli, kdož spolu s ostatním lidem stáli v čele hraničářského hnutí a seč mohli, chránili naše pohraničí. Bojovali proti cizáckým vetřelcům, proti jejich germanisačním tendencím a stáli také vždy v předních řadách boje o českou školu.
A byl to také český živnostník a obchodník, který obětavě prodával na úvěr stávkujícím dělníkům a i jinak podporoval jejich zápas proti cizáckému i domácímu velkokapitálu. Památná místa slavných událostí třídního boje dělnictva, Kladno, Most, Ostrava atd., jsou zapsána do historie dělnického hnutí a tak i do historie českého národa zlatými písmeny spolupráce českého živnostníka a obchodníka s dělníky.
V boji proti rakušáctví stál český živnostník rovněž svorně po boku pracujícího lidu a společně s ním 28. října 1918 rozbíjí útisk rakousko-uherské monarchie. Jaký div, že první poslanec z řad živnostníků je hospitantem soc.-dem. klubu. Teprve ve vývoji pozdějších událostí podařilo se sociální demagogií českému reakčnímu velkokapitálu vytvořit si sociální základnu pro své protilidové zpátečnictví především v městských středních vrstvách, když ji pomocí agrární strany získal na venkově.
KSČ byla si vědoma nutnosti spojení dělnické třídy s ostatními vrstvami pracujícího lidu již od samého vzniku. Již tehdy měla k živnostenskému podnikání kladný poměr, usilovala o jeho ochranu, o ochranu soukromého podnikání a soukromého vlastnictví proti bankám a velkopodnikům. Hned v samých začátcích strany je mezi jejími členy mnoho drobných obuvníků, krejčí, malířů, švadlen atd., i potravinářských obchodníků. Ti zakládají v roce 1922 Federaci komunistických samostatných živnostníků. V poválečné konjunktuře velkokapitálu snaží se jeho političtí představitelé ovšem isolovat komunisty od lidu, především od středních vrstev měst i venkova, aby se lid nedozvěděl bolševickou pravdu. Federace od samého počátku bojuje proto s persekucí i se strany úřadů. Nápor reakčních kruhů dirigovaný Beranem a Preissem, jimž sekundují Najman, Mlčoch, Chalupa demagogickou agitací mezi živnostníky a obchodníky, vedl v roce 1926 k zastavení činnosti federace. I v době největšího rozmachu demagogie t. zv. živnostenské strany nacházíme však v komunistické straně mnoho poctivých živnostníků a maloobchodníků, kteří věří v poctivé úsilí komunistické strany v jejím boji proti velkokapitálu, proti mamutím podnikům, Baťovi, jednotkovým domům, kapitalistickým lžidružstvům, bankám a pojišťovnám, kartelům, monopolům a velkoagrárníkům. Tak dochází v roce 1934 znovu k založení „Obrany živnostníků a obchodníků“, jejímž předsedou se stává soudruh senátor Nedvěd, který proslul zejména svým bojem v parlamentě i mimo parlament proti Baťovi. Zároveň je vydáván časopis „Obrana živnostníků“, který burcoval pro lidovou frontu na obranu republiky, důsledně bojoval za jejich zájmy proti velkokapitálu a proti proradné demagogii najmanovských vůdců a podvůdců zaprodaných velkokapitálu.
Tato práce přinesla mnoho dobrých předpokladů pro činnost komunistické strany v době nacistického temna.
Komunistická strana Československa se stala skutečnou sjednotitelkou všech vrstev pracujícího lidu. Stala se představitelkou a shromažditelkou všech českých lidí opravdového vlastenectví, dobré vůle a poctivé práce. Samojediná vysoko zvedla nad moře národní bídy a utrpení prapory vlasteneckého národního odboje odhozené a pošlapané těmi, kdož vydávali své egoistické zájmy nad zájmy národa, aby lid národa drancovali a nakonec zradili. Samojediná vysoko zvedla prapor vlasteneckého národního odboje a lavinou hnala stále novými útoky nejstatečnější z nejstatečnějších proti cizáckým vetřelcům a proti zrádcům vlastního národa i proti všemu slabošství, smířlivosti a odevzdávání se osudu. Byla starostlivou matkou všeho českého lidu, studnicí nadějí v dobách zoufalství, statečným příkladem všech bojujících.
Opírajíc se o učení Marxe, Engelse, Lenina, zocelené Stalinem, o zkušenosti třídního boje českého dělnictva, o svědomité znalosti skvělých vlastností českého lidu, o tradice českého národa a o svou jedinečnou ideologii budoucnosti, dovedla na základě svých životních poznatků správně uvážit poměry, neztrácet přehled, předvídat zítřek i pozítří. Tak dovedla proto v každé chvíli správně chopit správný článek v řetězu událostí a splnit tak své poslání předvoje dělnictva, lidu a národa až do slavných dnů národní revoluce, která je především jejím dílem, dílem naší veliké strany Československa.
A tady se také ukázal význam předchozí práce živnostníků-komunistů, sdružených v Obranné jednotě živnostníků. Její členové se ihned zapojili do podzemní činnosti, opatřovali byty, dílny a krámy, skladiště, peníze, živobytí, potravinové lístky a falešné dokumenty, materiál a stroje na výrobu letáků, novin, vysílaček a třaskavin. Při této práci byli mnozí později postupně pozatýkáni. Tak především členové předsednictva, soudruzi Satrapa, Marek, Kůta, Hecl, Veselý a jiní. Ale to už jejich práce nesla ovoce. Ve všech krajích Čech a Moravy i Slezska objevuje se mnoho, ba velmi mnoho živnostníků a obchodníků, kteří se zapojují do vlasteneckého odboje. Desítky, stovky a tisíce jsou pozatýkány, ale přicházejí desetitisíce nových, kteří dovedli riskovat za ideály svobody lidu a národa své životy. Na vývěsních tabulích se čím dále hromadněji objevovaly zlověstné červené vyhlášky gestapa o popravách nejlepších synů a dcer národa, na nichž jsme četli vedle dělníků, rolníků a lidí ducha i jména vlasteneckých živnostníků a obchodníků. Šest dlouhých strašných let se mučilo a vraždilo a i živnostníci a obchodníci platili svůj podíl na našem vlasteneckém boji proti okupantům majetkem, krví a životem.
A jak dovedli statečně bojovat, tak se také dovedli společně s lidem radovat z příchodu Rudé armády-osvoboditelky a nadšeně ji vítat a hostit ve svých živnostech.
A když se 5. května vyhrnula z podzemí naše veliká komunistická strana Československa, k úžasu a zděšení všech svých odpůrců a zastřených i otevřených nepřátel národa, silnější a mohutnější než kdykoliv předtím, objevilo se, že je stranou všenárodní, že je v netušené míře i stranou živnostníků a obchodníků. Chalupovští vůdcové a podvůdcové zůstali na soudu a na pranýři čestných, poctivých, vlasteneckých živnostníků a obchodníků.
Hned po zdolání prvních nejnaléhavějších organisačních úkolů přikročili jsme k zakládání živnostenských komisí v celé organisační výstavbě strany. Na velikém projevu pražských živnostníků, svolaném Ústředním svazem čs. řemesel, prohlašuje ústřední tajemník KSČ, soudruh Rudolf Slánský, toto:
„Komunisté neprosazují ani zestátnění, ani združstevnění majetku živnostníků a obchodníků. Komunisté respektují a budou respektovat soukromý majetek všech těch, kdož ho nabyli poctivou a mnohdy těžkou prací svou, svých otců a dědů. Budou respektovat majetek malých a drobných podnikatelů, živnostníků a obchodníků. Takovýto majetek budou komunisté nejen respektovat, nýbrž budou takovýto majetek také chránit. Všechno jiné je lží a takové lži rozšiřují ti, kdož by chtěli návrat k těm poměrům, kdy kartely a karteláři, banky a bankéři svou pirátskou politikou ničili existence tisíců živnostníků a obchodníků, kdy oni je suchou cestou vyvlastňovali.“
Toto prohlášení podstatně rozptýlilo obavy vyvolané demagogií reakce mezi živnostníky a obchodníky. Zároveň se stává podnětem a oporou v agitační a propagační i organisační činnosti našich soudruhů a soudružek mezi živnostníky a obchodníky. Dochází k velikému rozmachu, který se jeví v početných, dobře navštívených organisačních poradách živnostenských pracovníků naší strany v okresech a krajích v rozsáhlé kampani veřejných schůzí s programem „Co říkají komunisté živnostníkům a obchodníkům.“ Tyto veřejné projevy strany jsou tak četné a tak početně navštěvovány, že se nám žádná jiná strana ani tady rovnat nemůže.
Živnostníci v KSČ
V myšlení městských středních vrstev nastal radikální obrat. Živnostníci vědomě se postavili po bok dělníků a ostatních vrstev pracujícího lidu. Uzavřeli s ním bratrský svazek. Výrazem toho je skutečnost, že komunistická strana Československa se stává stranou i živnostníků, řemeslníků a obchodníků, kteří poznávají, že k této straně, od níž byli isolováni Berany a Preissy, Najmany, Mlčochy a Chalupy demagogickou lží, mají jako k jediné straně, která neselhala, mnohem blíže nežli k představitelům starých vrstev, kteří brání své padající výsady bezpracného kořistnictví z přírodního a národního bohatství, z práce a píle pracujícího člověka.
Národ se jednotil a velkou národní revolucí tvoří novou demokratickou republiku na nových základech. Smysl a význam této naší veliké národní revoluce je v tom, abychom navždy zajistili naši národní svobodu a státní nezávislost.
Naše národní revoluce není jednorázovým aktem, nýbrž trvalým dílem. Bláhově se kojí nepřátelé pokroku, zpátečníci marnou nadějí, že se to všechno zase zastaví, vrátí a zvrátí do starých kolejí, že se zase obnoví panství profitu bez práce. Tyto naděje reakce se zvrací ve zlovolné pokusy o zpomalení a zastavení vývoje národní revoluce a udržení někdejších hospodářských a politických posic velkokapitálu. Nic proto nepřekvapuje, že se reakce zběsile a nenávistně vrhá v zápas proti komunistům, kteří jsou zárukou vymožeností národní revoluce. Vždyť ztrácí až příliš mnoho. Ztrácí ráj na zemi, svůj požehnaný klid a pořádek, svoji právní jistotu svého nakradeného blahobytu, svých naloupených majetků, nabytých z práce a píle národa, svých výrobních prostředků, bank, továren a velkostatků, zdrojů ohromných zisků z práce národa bez své vlastní práce.
Je šílena nad „lidovládou“, nad naší lidovou demokracií, nad tím, že „sprostý lid“ ruší její blahobyt, blahobyt jejích rodin, které žily tak sladce, že ji ten „sprostý lid“ odhaluje, soudí a trestá za její národní zradu a že ji právem zbavuje občanských, národních a státních práv.
Reakce přitom spekuluje na rozbití jednoty národa, na rozbití bratrského svazku dělnictva se středními vrstvami měst a venkova. Ve svém zbabělém zoufalství si neuvědomuje, že to i u nich prohrává, že síla komunistické strany Československa podepírá městské střední vrstvy i střední vrstvy venkova, aby definitivně přestaly být tím, čím byly a jak je znaly dějiny.
Aby neváhaly a nekolísaly, aby dnes nešly s dělnictvem a zítra se lekaly obtíží na cestě národní revoluce, obtíží z dědictví zrady a okupace, aby neupadaly v paniku, nebyly nervosními při překážkách a nepobíhaly sem a tam, z tábora do tábora. Síla komunistické strany Československa mezi živnostníky a obchodníky musí býti také zárukou toho, aby si na věky udrželi pevné poznání, že v táboře reakce pro poctivého českého drobného a středního živnostníka a solidního obchodníka není místa.
Reakce vyhozená národní revolucí ze sedla svých politických posic a smrtelně nalomena ve svých hospodářských posicích má ovšem ještě dost síly, aby národu dělala po nějakou dobu obtíže.
Chtěla by se především opírat o tradice, o sílu zvyku. O to, že bylo zvykem u drobných výrobců snít o tom, že by mohli jít za příkladem Škodů, Baťů, Neherů atd. Drobní výrobci, kterých je u nás velmi mnoho, žili v neustálém zápasu o své existence, v boji na podkladě pěstního práva, v boji o život a existenci, na zásadě „bij nebo budeš ubit!“ V tomto boji na úkor širokých vrstev vyhrávali jen jednotlivci. Ale právě tito jednotlivci to byli, kteří charakterisovali vývoj soukromého podnikání. Jednotlivci bohatli, ale masy drobných výrobců byly hnány na buben.
Síla KSČ je zárukou úspěchu v úsilí o to, aby se v naší nové demokratické republice tohle všechno už neopakovalo. Postátněním peněžnictví a podstatné části průmyslu vzali jsme bankám a bankéřům, kartelům a kartelářům moc vyvlastňovat malé výrobce suchou cestou. Tím jsme vzali rozhodující části velkovýroby monopolní výsadu kořistit z našeho národního hospodářství.
Té zbývající části a hlavně malovýrobcům skýtáme tím ochranu, jaké ještě nikdy neměli. Z jejich práce nesmí a nebude nikdo parasitně, cizopasně těžit. Jednotlivci už nebudou široké vrstvy drobných výrobců egoisticky a na úkor národa suchou cestou vyvlastňovat. Zestátnění peněžnictví a klíčového a těžkého průmyslu má pro živnostníky a obchodníky ještě daleko větší význam než pro dělníky, neboť, co to byly banky a pojišťovny, kartely a mamutí podniky, poznali zejména živnostníci a solidní obchodníci na vlastním těle. Jsou si proto také vědomi, že to bylo veliké požehnané dílo, když jsme peněžnictví a průmysl zestátnili a zároveň zaručili, že ve státě o věcech lidu bude nejen rozhodovat, nýbrž je také provádět lid. Živnostníci a obchodníci si dobře uvědomují, co to znamená, že dnes skutečná vláda už nesedí v bankách a kartelech, nýbrž je opravdu v rukou lidu, že lid sjednocený v národní frontě a ve svých zájmových jednotných organisacích opravdu vládne pomocí národních výborů, vlády národní fronty důsledným plněním vládního programu.
Živnostníci v nové republice
Tak máme u nás v naší nové lidové demokratické republice nejurovnanější politické, hospodářské, sociální a bezpečnostní poměry ze všech zemí poválečné Evropy. I tisk zahraničního kapitálu píše o našich poměrech tak, že naše zásahy na záchranu měny a ozdravění hospodářského života byly provedeny daleko nejlépe na celém světě.
Teprve teď má živnostník a solidní obchodník právní jistotu, že už nebude honěn exekutory, četníky, věřiteli, konkurencí mamutích podniků na buben a na oprátku sebevražd. Už nebude pronásledován jako daňový defraudant, zatím co skutečným velkodefraudantům byly daně odepisovány a ještě se jim přidávalo na subvencích, když hrozili, že zaměstnance propustí na dlažbu nezaměstnanosti a státu na krk. Také s hlediska národního máme teď skutečně republiku opravdu naši, bez cizáků, které jsme zbavili státního občanství a jejich naloupených majetků. Po prvé po dlouhých staletích, po prvé od časů slavného Tábora, máme u nás z tvůrčí práce komunistů vládu, která nejen že sem cizí řemeslníky a kupce netahá, neudílí jim výsady, nýbrž která od nás cizáky vyhání a zbavuje je privilegií, aby z nás lupičsky kořistili na úkor lidu i živnostníků a solidních obchodníků.
Zajistili a zabezpečili jsme živnostníky a solidní obchodníky, jejich živnosti a krámy. Goebbelsové a Chalupové je strašili, že bude rozvrat, stávky, hladové demonstrace a rabování. Strašili je hospodářským chaosem, finančními zmatky, inflací a inflačním ožebračováním drobných střadatelů, malých pracujících lidí. Nic takového se nestalo. Ani jeden stát poválečné Evropy se nám nemůže rovnat. Živnostníci všude jinde právem závidí našim živnostníkům obezřelou moudrou národní a státní politiku vlády Národní fronty z tvůrčí spolupráce komunistů pod vedením našeho předsedy soudr. Klementa Gottwalda. Především závidí našim živnostníkům, že u nás máme v rukou dobré, hodnotné peníze, což je základem hospodářského života. Závidí nám také, že u nás se točí kola výroby, že u nás se už pracuje jako nikde v poválečné Evropě, že máme dobrou, zdravou a šťastnou tendenci vyrábět lépe, více a laciněji, že ožívá rychle normální oběh zboží, této krve národního hospodářství, že se nám otevírají nádherné perspektivy lepších časů pro všechny i pro soukromé podnikání. To všechno přispívá k tomu, že se už nemusíme obávat hospodářských krisí a otřesů jako za vlády liberálního kapitalismu za první republiky, že nám nehrozí příšera nezaměstnanosti a bídy, ničení samostatného, živnostenského podnikání, že se už nad našimi živnostmi a krámy nevznáší přízrak žebroty. Už nebude právní jistoty a bezpečnosti jen pro ty mocné a nejmocnější, která znamenala pro pracující lid moře bídy a utrpení. Teprve teď otevírá se éra skutečného klidu a pořádku, bezpečnosti a jistoty pro lid. Takového klidu, pořádku, bezpečnosti a jistoty, jakou až dosud pracující člověk u nás nikdy neměl. Jenom tak — a to je nejdůležitější — nastane u nás éra jistoty národní a státní. Už se u nás nebude opakovat paktování Beranů, Preissů a Chalupů s cizáky, s Henleiny a Hitlery, nebudou se strojit úklady vlasti a národu! Už se u nás nikdo nebude moci za zády národa smlouvat proti lidu a republice s Chamberlainy a Runcimany. Teprve teď už se nebude muset poctivý český živnostník a solidní obchodník obávat toho, co s ním, s jeho rodinou, s jeho dětmi, s jeho dílnou a krámem, s jeho existencí a životem bude zítra a pozítří.
Přehled živnostenského podnikání.
Naše živnostenské podnikání je dnes organisováno ve čtyřech skupinách. Živnostníci, jichž je asi 200.000, obchodníků 110.000, živností v cizineckém ruchu (hostince atd.) 50.000, v živnostenské dopravě 12.000.
Celkem je tedy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 372.000 živnostníků, řemeslníků a obchodníků. Jim pomáhá v jejich živnostech asi 90.000 členů jejich vlastních rodin. Asi 65.000 živnostníků je odkázáno jen na tuto pomoc příslušníků svých rodin, neboť nemá žádných zaměstnanců. Přes 60.000 živnostníků zaměstnává od 1 do 5 zaměstnanců. To tedy znamená, že celé dvě třetiny živnostenského podnikání jsou podnikáním malým, drobným a středním.
V celém řemesle je u nás zaměstnáno asi 600.000 osob, z toho jen v řemesle pomáhá asi 45.000 rodinných příslušníků, pracuje 200.000 samostatných podnikatelů, kteří mají 130.000 tovaryšů a 130.000 učňů. Zbytek 15.000 jsou kancelářští a administrativní síly. To znamená, že naše řemeslo je na výsost produktivní a že nemá nadbytek administrativních sil, jako je tomu v jiných oborech.
Obchodníků je u nás asi 110.000. Z toho 71.000 maloobchodníků, z nich je 11.500 trafikantů. K nim pak přistupuje asi 19.000 t. zv. ambulantních obchodníků a asi 4.000 zprostředkovatelů. Velkoobchodníků máme u nás asi 8.000.
Zatím co naše řemeslo vykazuje všechny znaky zdravého podnikání, zjišťujeme u podnikání obchodního mnoho zjevů negativních. Tak především hospodářsky neúnosnou rozlehlost podnikání velkoobchodního. Právem solidní obchodníci poukazují na džungli velkoobchodu, která je dědictvím nacistické okupace. Nejde tu jen o bezpracné důchody a kořistnické zisky na účet pracujících a tedy i živnostníků a solidních obchodníků. Je skutečností, že parasitní velkoobchod žije a tyje bez práce i v distribučním styku mezi jednotlivými odvětvími našeho zestátněného průmyslu a sedí jako žába na prameni cizopasnicky na distribuci od výrobce k spotřebiteli celou řadou zbytečných mezičlánků, takže každý výrobek denní potřeby, nejenže prochází velkoobchodem, nýbrž prochází několika rukama a do konce i několikrát. Jestliže někdo hájí tento stav a předstírá přitom, že chrání soukromé podnikání, pak nejen všechen lid, ale především každý solidní obchodník právem pranýřuje takové zastánce těchto nepořádků jako nepřátele národa a hrobaře solidního soukromého podnikání.
Není žádným tajemstvím, že distribuční síť maloobchodní je příliš rozlehlá a že neskýtá solidnímu obchodníkovi možnost klidné existence. Jestliže v roce 1940 připadal u nás jeden maloobchod na 121 obyvatele, t. j. na 35 rodin a činila-li tehdy průměrná roční tržba na jednu osobu činnou v maloobchodě Kčs 120.000,-, je z toho zřejmo, že naše drobné obchodní podnikání bylo, až na výjimky, hromadou bídy. Každý, i solidní obchodník, pochopí, že my, komunisté, právem chceme, aby tady byla zjednána náprava a aby byla zajištěna solidním obchodníkům čestná a důstojná existence vedle znárodněného peněžnictví a průmyslu a aby jeho důstojné, vlastenecké poslání bylo také jako takové chráněno a honorováno.
Je proto správné, jestliže komunisté prohlašují, že si nyní, když jsme provedli reorganisaci státní a veřejné správy na podkladě národních výborů, když jsme postátnili peněžnictví a průmysl, posvítíme i na džungli cizopasné velkoobchodnické distribuce a že si posvítíme také na všelijaké, z první republiky smutně proslulé kartely a karteláře.
Ústřední svaz obchodu rejdištěm reakce
Docházíme k závěru, že je nutno, aby byly zrušeny v distribuci všechny donucovací předpisy zděděné po okupantech, předpisy, které znemožňují přímý styk mezi výrobcem a maloobchodníkem. Musí se tak stát všeobecně až na těch několik případů, kde je takových předpisů ještě dnes třeba k tomu, aby byla zajištěna distribuce zejména v některých částech potravinářského sektoru.
Cenová politika budiž upravena tak, aby přímý styk mezi výrobcem a maloobchodníkem byl pro obě složky a zejména pro spotřebitele co nejvýhodnější.
Národní podniky musí zavést aktivní prodejní politikou opět přímý styk mezi továrnou a maloobchodníkem a tento přímý styk musí býti rozšířen i tam, kde je to dáno vznikem nových výrobních jednotek.
Ústřední svaz obchodu, který je rejdištěm reakce, musí býti zreorganisován. Hospodářské skupiny buďtež sdruženy a vytvořeno 10—15 jednotných odborových skupin, sdružujících maloobchod a ambulantní podniky, i velkoobchody a podniky zprostředkovatelské určité branže. Korporační orgány musí býti pronikavě zdemokratisovány, a to tak, aby o distribuci nerozhodovali jen podnikatelé, nýbrž i jejich zaměstnanci a spotřebitelé.
Některé velkoobchody nutno zestátnit, při čemž musí býti dbáno toho, aby nebyl petrifikován současný stav nafouklého velkoobchodu. V takových případech budiž zbytečný za okupace nafouklý velkoobchod zrušen.
Ze styku mezi zestátněnými podniky je nutno velkoobchod vyřadit.
Úprava cen byla často prováděna naprosto mechanicky podle zastaralých klíčů a podle údajů podniků hospodařících nejnehospodárněji. Je proto nutno přikročiti k všeobecné revisi cen tak, aby ceny odpovídaly skutečným průměrným nákladům a dovolovaly zisky opravdu jen přiměřené. A zároveň je nutno ceny úměrně ke zvýšení produktivity práce postupně snižovat.
Živnostníci a družstva
Jako chceme a budeme prosazovat oprávněné a pokrokové požadavky živnostníků a solidních obchodníků, tak zároveň odmítáme demagogický boj proti družstvům. Dělnická spotřební družstva nikdy nebyla nepřítelem živnostníků, neboť naopak důsledně bojovala vždycky i proti jejich nepříteli, proti velkokapitálu, úhlavnímu nepříteli všeho lidu.
Zdůrazňujíce toto, stejně důrazně však odmítáme pomluvy zpátečníků, nohsledů chalupovštiny, jako by komunisté nadržovali nebo chtěli nadržovat družstvům proti solidnímu soukromému podnikání a na jeho úkor. Zejména jim v zásadě nechceme a nebudeme nadržovat ani pokud jde o daňové zatížení. Právě proto však také nepřipustíme, aby se demagogicky štvalo proti domnělému „zvýhodňování“ družstev na úkor živnostníků. Stalo se tak na př., když nedávno parlament zvýšil u živnostenských družstev hranici pro daň s vládou navrhovaného obratu ze 150.000 na 200.000 Kčs ročně. Šlo o malá družstva drobných živnostníků a reakce spustila pokřik o „zvýhodňování“ družstev.
Prosazujeme, aby živnosti, dílny a krámy po cizácích byly dány do soukromých rukou dobrých českých lidí a tím je vyvrácena kleveta, že je my, komunisté, chceme združstevňovat. Tato demagogie je hloupou a ubohou lží a má, jako každá lež, krátké nohy.
Komunisté nikoho nebudou združstevňovat, ale nepřipustí také. aby se páni velkopodnikatelé — ve snaze uniknout před zestátněním nebo aby si zabezpečili bezpracné zisky — sami „združstevňovali“ a zakládali „lžidružstva“, ve skutečnosti akciové společnosti pod pláštíkem družstev.
Budeme všemožně podporovat tvoření nákupních, výrobních, prodejních a dodávkových družstev, drobných a středních podnikatelů. Budeme však také umět bránit tomu, aby těchto družstev bylo gangstersky zneužíváno kapitálově silnými jednotlivci, jako tomu bylo za první republiky s agrárnickými pseudodružstvy.
Budeme plně podporovat i zdravé tendence solidního maloobchodu v otázce reorganisace distribučního systému tak, aby si ji vyřídili maloobchodníci sami zakládáním nákupních velkoobchodních družstev, a tak odstranili bezpracné důchody soukromých velkoobchodníků.
KSČ a obchodní a živnostenské komory
Zároveň s reorganisací veřejné správy prosazujeme také reorganisaci správy hospodářské, především reorganisaci obchodních a živnostenských komor.
Zejména chceme, aby v nich byli zastoupeni všichni hospodářští činitelé, t. zn. i zemědělci, svobodná povolání atd.
Chceme, aby komory byly zlidověny, t. zn. aby v rámci zastoupení odborového hnutí byli v komorách zastoupeni zaměstnanci všech sektorů hospodářského života, které jsou do komor začleněny.
Ve správních orgánech komor musí býti zastoupeny i orgány lidové samosprávy.
Hospodářská samospráva musí býti zjednodušena a zlevněna. K tornu je nutno, aby komory nebyly jenom orgány hospodářské samosprávy oblastní, nýbrž aby zároveň koordinovaly funkce oblastních složek příslušných ústředních orgánů této hospodářské samosprávy, t. j. dnešních ústředních svazů atd. při zachování jejich autonomie.
KSČ a národní správci v živnostech
Do živností a obchodů, které jsme vzali cizákům, dosadili jsme národní správu. Nyní je třeba těchto 96.000 živností a obchodů, dílen a krámů definitivně vrátit do rukou českých lidí. Nepopíráme, že jsou případy, kdy se do národní správy vetřeli lidé nečestní, je však příznačné, že se většina takových elementů rekrutuje z řad reakce. Vcelku se však národní správcové, jak již prohlásil soudr. Gottwald, osvědčili a mají nárok na vděčnost národa. Proto prosazujeme, abychom nyní předali živnosti a obchody pod národní správou těmto poctivým českým lidem, zasloužilým vlastencům, lidem z domácího a zahraničního vlasteneckého odboje do dědičného vlastnictví.
KSČ bude důsledně prosazovat, aby ti národní správci v drobných živnostech a obchodech, kteří se osvědčili — a to nejen odborně, to by rozhodně nestačilo — nýbrž především národně a státně, láskou k vlasti a národu — dostali řízením co možná zkráceným vlastnické dekrety k podnikům, které řádně jako národní majetek spravovali. Je to v zájmu nejen jich samotných, ale i v zájmu našeho národního hospodářství, aby náš národní majetek v pohraničí byl svěřen do dědičného vlastnictví těm, kdož prokázali svou zdatnost a poctivost a tak i odbornost v nejtěžších prvních měsících budování našeho nového hospodářství.
Litujeme, že někteří z našich přátel v NF nemají pro tyto požadavky národních správců pochopení a že musíme prosazovat ochranu nových existencí těchto našich živnostníků a obchodníků, strážců našeho pohraničí proti jejich vůli.
KSČ a živnostenské požadavky
Komunistická strana Československa bere spravedlivé požadavky živnostníků a obchodníků za své, vpisuje je na svůj čistý štít a bude je prosazovat. KSČ dělá poctivou politiku, protože pro ni i v politice platí zásada „S poctivostí nejdál dojdeš.“ Tato zásada platí pro naši politiku především i vůči živnostníkům, kteří byli nejvíce demagogicky klamáni a zrádcováni. Platí především také proto, poněvadž ještě dnes jsou lidé někdejší „živnostenští politikové“, kteří se vetřeli dokonce i do některých stran Národní fronty a odtud chtějí pokračovat ve svém starém, demagogickém štvaní živnostníků proti komunistům. 25 let byli u vesla a měli za tu dobu dost příležitosti ukázat, co umějí, jak to poctivě myslí a ukazovali pravý opak. A teď vylézají a chtějí kortešácky agitovat. Pro komunisty platí zásada „Republice více práce, to je naše agitace“. Je všeobecně známo o komunistické straně, že planě neslibuje, ale že to, co řekne, platí. Naše řeč byla vždycky ano, ano — ne, ne. Jestliže dnes prohlašujeme, že bereme oprávněné požadavky živnostníků na svůj čistý štít, pak je to míněno vážně a důrazně a bude to také splněno.
Budeme prosazovat ochranu a podporu soukromému, drobnému a střednímu podnikáni, ve smyslu košického vládního programu, ve kterém vláda přislibuje, že bude podporovat soukromou iniciativu podnikatelů, řemeslníků a jiných výrobců pomocí úvěrů, přídělů surovin, zadáváním objednávek a zajištěním hotových výrobků, že bude podporovat oživení a rozmach solidního soukromého i družstevního obchodu poskytováním peněžního úvěru a zboží a potíráním spekulace a lichvy. Proto budeme prosazovat důsledně dostatečný a levný úvěr a zlevnění všech potřeb, t. j. strojního zařízení, energie, surovin atd. pro živnostenské podnikání.
Daňové principy živnostenské politiky KSČ
Živnostenské podnikání je důležitou doplňkovou složkou velkého průmyslu. Jeho úkolem jest ukájeti takové potřeby členů lidské společnosti, které se nehodí anebo málo hodí pro hromadnou výrobu anebo která musí býti pro svoji povahu uspokojovány individuálně. Živnostníci zůstanou výrobci takových individuálních kvalitních výrobků.
Proto budeme věnovati velikou pozornost jejich výchově a zdokonalování. Za jejich kvalitní práce je budeme řádně hodnotit a chránit co do počtu i co do odměny za práci a zejména také co do daňového zatížení.
Živnostníci se musí věnovati své produktivní práci a potřebným službám a nikoliv pochůzkám po finančních úřadech. Je každému dobře známo, že pro malého živnostníka jest styk s finanční správou něco krajně nepříjemného, při čemž je na jedné straně stále podezírán, že své daně neplatí a nechce plniti daňové předpisy a na druhé straně spletitost daňových předpisů mu neumožňuje, aby pochopil všechna přání a požadavky finanční správy. Předpisování daní malým živnostníkům finanční správy velmi zatěžuje, protože výnos není zdaleka úměrný nákladům s vymáháním spojených. Každý — a nemusí být ani finančním úředníkem — ví, že malých poplatníků s nepatrným až bagatelním obratem jest tak převážná většina, že si jejich počet přímo vynucuje přímočaré, jednoduché řešení, které by ulehčilo finančním úřadům práci vyměřovací a výběrčí a poplatníka zbavilo zatížení administrativními pracemi pro úřad, které jej, hlavně toho malého, jenž má nerad psaní, tak pobuřují a činí zaujatým proti finanční správě. Malý poplatník chce přesně vědět, kolik má zaplatit a potom chce mít pokoj.
Těchto poplatníků, kteří mají tak malé živnosti, že v roce 1937 měli nejvýše 9.000 Kč zdaňovaného výtěžku, bylo tehdy 386.000 z celkového počtu 637.000 poplatníků všeobecné daně výdělkové, tedy značně více než polovina. Jsou to povětšině ti drobní řemeslníci a obchodníci.
Finanční správa se může zbaviti všech ukládacích a výběrčích prací u malých podnikatelů tím, že je jednotně zdaní. Měřítkem zařazení do této kategorie poplatnictva byl by jednak určitý malý obrat a jednak s tímto obratem souvisící důchod a výnos z podniku. Zaplacením určitého obnosu daně by se takový malý poplatník zbavil rázem všech svých povinností dodávati přiznání jak pro daň z obratu, tak pro daň důchodovou. Písemná agenda berních správ by se omezila jen na vedeni seznamu. Navrhovaná úprava má pro finanční správu tu výhodu, že se zbaví zdlouhavé vyměřovací práce u ohromného počtu malých poplatníků a dostane najednou zaplacenu větší částku daňových plateb, které se jinak scházejí velmi nepravidelně. Nám jde právě o to, že poplatník zaplacením stanoveného obnosu bude zbaven jednání s finanční správou a získá volný čas pro svůj závod. Budeme proto požadovati po finanční správě, aby se odhodlala k velkorysému rozhodnutí pro paušální zdanění malých živnostníků. Tím chceme docíliti toho, aby pokladna dostala peníze s malou námahou a malý podnikatel přestal býti podezírán, že daně platiti nechce.
Prosazujeme tedy nový systém zdanění. Místo dosavadních tří daní (obratové, všeobecně výdělkové a důchodové) chceme pro malé podnikatele jednotnou daň živnostenskou, jejíž konstrukce bude jednoduchá a jasná. Ulehčíme tak i finanční administrativě, poněvadž se zbavíme přítěže vyměřovat asi 300.000 malých poplatníků.
Také všechna ostatní opatření ve finanční správě připravovaná komunisty ve formě velké berní reformy nesou se v duchu respektování ochrany malého a středního živnostníka, z nichž učiníme spokojené a šťastné občany státu.
Národní pojištění i pro živnostníky
Budeme prosazovat pro všechny osoby samostatně výdělečně činné ve městě i na venkově sociální zabezpečení pro případ nemoci, invalidity a stáří i zabezpečení vdov a sirotků, takové sociální zabezpečení, které by nemělo důchody na úrovni almužny, nýbrž živnostníky a jejich rodiny skutečně zabezpečovalo. Nesmí se už opakovat, aby déle trvající nemoc přivedla živnostníka a jeho rodinu na mizinu. Budeme prosazovat, aby toto sociální zabezpečení bylo uskutečňováno podle zásad platných pro všechny vrstvy pracujícího lidu, a to pokud to poměry dovolí, co nejdříve.
Budeme to prosazovat, protože v naší nové lidové demokratické republice není zdraví pracujícího člověka jen jeho soukromým vlastnictvím, nýbrž je majetkem národa a musí být proto o ně u každého našeho občana pečováno jako o národní poklad, od kolébky až do hrobu. Tak o ně musí býti pečováno i u živnostníků, jejich rodin, žen a dětí, protože i oni jsou důležitou složkou našeho života, neboť živnostenská výroba je s výrobou průmyslovou a zemědělskou rovnoměrnou složkou ve šťastné skladbě našeho národního hospodářství.
Nezapomínáme ani na osoby přestárlé, jichž je zejména v živnostech ke cti a chvále a k prospěchu našeho národa velmi mnoho. Nedopustíme, aby se na těchto přestárlých pracujících měst a venkova místo národního vděku opakovala chyba zákona o sociálním pojištění dělnickém z r. 1926.
Do sociálního zabezpečení musí býti zahrnuti i rodinní příslušníci živnostníků (i zemědělci) se zvláštním zřetelem k těm členům rodiny, kteří jim při jejich výrobě pomáhají. Pamatováno musí v něm býti i na pozůstalé po obětech nacistické persekuce.
Chceme, aby naše národní pojištění bylo výrazem toho, že tvůrčí práce živnostníka jest stejně tak hodnocena, zajištěna a odměněna jako práce dělníků a všech jiných vrstev. Chceme, aby bylo výrazem a symbolem toho, že v naší republice je práce dělníků, rolníků, živnostníků a inteligence naprosto rovna a zasluhuje nejen spravedlivé odměny, ale i spravedlivé ochrany.
V tom spatřujeme my komunisté zároveň také nejlepší podporu tvůrčí iniciativy poctivého podnikání širokých vrstev lidových, neboť jenom na podkladě sociálního zabezpečení jejich zdraví, práce a existence celým národem může se skutečně rozvinout a rozkvést zdravá iniciativa národu prospěšné podnikavosti. Tak bude národní pojištění symbolem jednoty národa, symbolem jednoty všech vrstev pracujícího lidu.
Nechť si však při tom všechny pracující vrstvy našeho národa zároveň také uvědomí, že sociální pojištění bylo vybojováno dělnictvem v těžkých, desítky let trvajících sociálních bojích, při nichž tekla často i krev. Uskutečňujeme-li dnes sociální zabezpečení všech vrstev lidových celým národem, uskutečňujeme-li je tedy i pro živnostníky a zemědělce, chceme-li tak i jim dáti blahodárné ovoce těchto bojů, pak je to veliký dar dělnictva středním vrstvám měst a venkova, pak je to dar, který je výrazem nejčistší solidarity pracujícího lidu našeho národa, nikdy nerozborné solidarity práce.
Některé jiné požadavky
Prosazovat budeme také spravedlivý podíl drobného podnikání na vývozu a dovozu a na státních, veřejných a obecních dodávkách.
Rovněž tak zvelebování živností a obchodu, především školením dorostu po stránce technické i umělecké.
Zajištění pracovních sil pro živnosti a obchod při správné úpravě mzdových, platových a pracovních poměrů v dohodě s odborovým hnutím a ministerstvem ochrany práce.
Uspořádání poměrů v obchodnickém a živnostenském podnikání tak, aby se mu spravedlivou účastí na celkovém hospodářském plánování dostalo spravedlivé odměny za jeho iniciativu, práci a risiko.
Podporu soukromým podnikatelům postiženým válkou, okupací a persekucí.
Pokud bude třeba v rámci hospodářského plánování živnostenské, řemeslné a obchodní podnikání omezovat, nechť jsou zrušena především živnostenská oprávnění těch, jimž byla dána okupanty, potom těch, kdož se prohřešili přisluhovačstvím cizákům a posléze těch, kteří mají buď sami nebo ve svých rodinách několik živnostenských oprávnění a s nimi spekulují.
Z těchto požadavků živnostníků a solidních obchodníků komunisté nesleví ani co by se za nehet vešlo. Stejně tak chceme respektovat všechny jiné problémy drobného a středního soukromého podnikání. Odmítáme však t. zv. „živnostenské“ požadavky z demagogického arsenálu Najmanů, Mlčochů a Chalupů jako je na příklad boj za copařské a cechařské výsady jedněch živnostníků a obchodníků proti druhým nebo proti ostatním vrstvám pracujícího lidu, protože takové požadavky byly vždycky jen zástěrkou spolupráce s velkokapitálem a vějičkou na lovení hlasů poctivých živnostníků a obchodníků. Jsme přesvědčeni, že rozumní živnostníci pochopí, že své existenční zájmy mohou uchránit jedině a nejlépe cestou všech a cestou pokroku.
Republika je z dědictví národní zrady českého velkokapitálu a cizácké okupace ještě ve svízelné situaci. Všechno úsilí národa soustřeďujeme nyní na to hlavní, na výstavbu zničeného hospodářství, na to, abychom vyráběli lépe, více a levněji. Všichni se musíme ještě chvíli trpělivě uskrovňovat. Některá nezbytná opatření doléhají tvrdě, zejména na živnostníky a obchodníky. Jedno však je jisté, i když musí míti všichni živnostníci, rolníci, inteligence i dělníci — na které přece zvlášť apelujeme, aby pracovali více, s nadšením, s odříkáním a obětavě — s mnohými svými potřebami ještě strpení. Bankéři, karteláři, velkostatkáři už na lidu, na národu, na republice ani na živnostnících a solidních obchodnících bez práce své nadzisky vydělávat nebudou. Především jedno je jisté — dělník, rolník, inteligent a zejména pracující živnostník a solidní obchodník dostane za svou poctivou práci poctivou odměnu.
A toho by, nebýt komunistů ve vládě, nikdy nebylo!
Závěr.
Komunisté a živnostníci. Vylučovali nás komunisty z národa. Sami na pranýři, stavěli nás na pranýř. Každé slovo komunisty dávali hlídat policií. Honili nás četníky. Volali nás k soudům a zavírali do kriminálů, aby se lid, střední vrstvy měst a venkova a především živnostníci a obchodníci nedozvěděli pravdu, naši pravdu, pravdu hlásanou komunisty. Dělali z nás zrádce národa a sami národ zradili. Označovali nás za národně a státně nespolehlivé a sami byli nespolehliví. Obviňovali nás, že jsme nepřáteli živnostníků, nepřáteli soukromého majetku a soukromého podnikání. Sami byli úhlavním nepřítelem soukromého podnikání a soukromého majetku drobných a středních samostatných podnikatelů. Strašili živnostníky s komunisty a sami je vyvlastňovali suchou cestou. Byli hrobaři republiky, vlasti a národa, hrobaři živnostníků, řemeslníků a obchodníků.
Dnes se už živnostníci ne na slovech, ale především na našich činech přesvědčili, že komunisté jsou nezištnými, poctivými, čestnými, opravdovými šlechetnými vlastenci, jedinečnými vůdci vlasti a národa, nejlepšími obezřetnými a moudrými státníky, skutečnými a důslednými zastánci všemu lidu prospěšného a zdravého pokroku.
Dnes už živnostníci chápou, co je to socialismus. Chápou, že socialismus, hlásaný a prováděný komunisty, ani pro ně není nebezpečím, nýbrž že i pro ně je socialismus jedinou bezpečnou zárukou toho, že nikdo z lidu, ani nikdo z nich nebude ve svém životě, ve své existenci a se svou budoucností odkázán na ošemetnou záludnou hru osudových náhod ve vlnobití kapitalistické společnosti, v pěstním právu mocných proti slabším a slabších proti nejslabším, kteří se k tomu ke všemu k prospěchu silných ještě i navzájem utloukají a ničí.
Dnes už živnostníci a obchodníci hromadně chápou, že i jim se dostane v socialismu takových politických, hospodářských, sociálních a kulturních práv na život, jako všem ostatním pracujícím lidem, že se jim v socialismu dostane především poctivého zhodnocení jejich poctivé práce podle jejich poctivého výkonu.
Toto veliké poznání živnostníků, vykoupené těžkými obětmi celých generací, zavazuje však také každého komunistu, aby ještě víc přiložil ruku k dílu k naprosté likvidaci všech zbytků sektářství — lhostejnosti, odmítavosti, nevraživosti a nepřátelství dělníků k ostatním vrstvám pracujícího lidu, zejména k poctivým živnostníkům a solidním obchodníkům a naopak.
Státní, veřejní a soukromí zaměstnanci
Vedle městských středních vrstev živnostníků a obchodníků a vedle středních vrstev venkova existují ještě jiné vrstvy pracujícího lidu, kromě dělnictva. Zejména státní, veřejní a soukromí zaměstnanci, jichž je u nás 1,300.000. Také oni byli vždycky předmětem zvlášť demagogické agitace zpátečníků a obětí jejich zrady na svých zájmech. O to pozornější musí být k nim naše poctivá politika, neboť i oni se našli v utrpení okupace, v radosti z osvobození a v nadšeném budování republiky s ostatním pracujícím lidem. I mezi nimi máme dobré předpoklady pro veliké úspěchy naší strany, které budou i jejich úspěchy.
Státní a veřejní zaměstnanci jsou především vděčni za to, že z tvůrčí práce komunistů ve vládě Národní fronty pokládá dnešní naše vláda zaměstnanecký platový zákon za asociální dědictví vlád první republiky, které musí býti likvidováno.
Jsou vděčni za to, že v nové republice se nebude za pensi a definitivu platit svobodou politického přesvědčení.
Jsou vděčni za to, že díry ve státním rozpočtu, vzniklé daňovými odpisy kapitalistickým velkodefraudantům a sanacemi a subvencemi bankám, kartelům a velkopodnikům nebudou zacpávány srážkami z jejich platů, srážením jejich existenční úrovně.
A především jsou také vděčni a šťastni, že jejich zaměstnání už nebude službičkováním vysoké byrokracii v rukou bankéřů i kartelářů, ale — ve spolupráci s volenými zástupci lidu v lidové samosprávě — čestnou a spravedlivě odměňovanou službou vlasti a národu. Doufají, že se také dočkají brzo toho, že — tak jako jsou ze svých funkcí odvolatelní členové národních výborů, Národního shromáždění i členové vlády — budou také sesaditelní všichni ti vysocí byrokraté, kteří jsou svým poměrem k nové republice státní služby nehodni.
Věří zároveň, že postupně s vývojem nových poměrů se dočkají vbrzku i splnění všech svých spravedlivých požadavků, za první republiky ostudně oponujících. Tak především
- zjednodušení personálních i administrativních poměrů,
- platového vyrovnání se zaměstnanci v soukromých službách,
- platového postupu pro každého podle výkonu,
- plného zhodnocení předchozích služeb civilních a stejného hodnocení vojenské služby všem zaměstnancům,
hlavně však
- pronikavé očisty od elementů, které do státních služeb nepatří,
- všech těch kolaborantů, přisluhovačů, rakušáckých byrokratů svatováclavských orlic atd.
Proto se čím dále s větší důvěrou hlásí do naší strany větší a větší desetitisíce veřejných a soukromých zaměstnanců, úředníků a úřednic ministerstev, úřadů, zřízenců, železničářů, pošťáků, učitelů, finančních zaměstnanců a zaměstnanců veřejných.
My je srdečně vítáme a ani jejich důvěru nezklameme.
Vzpomínáme při této příležitosti, s jakým uspokojením uvítali zaměstnanci ve znárodněném i neznárodněném hospodářství prohlášení soudruha Slánského ve sněmovně, že teď už nebudou ve službách anonymních i neanonymních kapitalistů organisátory vykořisťování a karabáčníky, že nebudou propadat z t. zv. vyšších služeb do služeb často velmi nízkých, ale že budou za své služby národu a našemu hospodářství spravedlivě odměňování, že je lépe zaplatíme nežli kapitalisté, ale že je nadto — jako odborníky se zdravým poměrem k republice zahrneme láskou a slávou, jako hrdiny naší hospodářské výstavby.
Také obchodní personál může oprávněně doufat, že už nebude jen lesklou bídou draze vykořisťovanou asociálními velkopodnikateli, kteří šmahem obcházeli a porušovali zákonná a smluvní ustanovení beztak pro zaměstnance nedostatečná. Také oni se obracejí s důvěrou k naší straně. Dobře vědí, že síla KSČ je v lidu a síla lidu v KSČ.
Je na nás, abychom důvěru státních a veřejných a soukromých zaměstnanců respektováním jejich zájmů proměnili v zázraky nadšené práce pro naši republiku. A my tak učiníme, jako že jsme komunisty.
*
Komunistická strana Československa je stranou všenárodní. Je stranou všeho pracujícího lidu — stranou národní jednoty dělníků, rolníků, živnostníků a pracující inteligence.
Střezme jednotu národa — stejně tak jako střežíme jednotu strany — jako oko v hlavě, neboť jednota národa z tvůrčí práce komunistů, nejlepších budovatelů republiky, je pevnou a bezpečnou zárukou šťastné a radostné budoucnosti vlasti a národa.
Ať žije naše veliká komunistická strana všeho pracujícího lidu našeho národa.
Ať žije její předseda, moudrý a obezřelý státník, soudruh Klement Gottwald.