logo SDS
Dnešní datum: 26. 02. 2020   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis

Neexistují vhodná data!


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 199
Prům. 68.2
21 denni
Max. 2192
Prům. 645.7

Nyní si čte web : 35 uživ.

10. Části knih a dalších textů

* Bubníkovská krise

Vydáno dne 13. 01. 2015 (1901 přečtení)

Sedmnáctá kapitola knihy Pavla Reimanna Dějiny KSČ z roku 1931

Je zákonitým zjevem, že protivy, vyskytnuvší se v bojujících proletářských stranách, vyvrcholí, jakmile vývoj přiměje strany k zahájení hromadných bojů proletariátu. Stanovisko jednotlivých směrů a skupin v komunistickém hnutí se projeví nejúplněji a nejvýrazněji při hromadných akcích. Ty působí jako rozlučovadlo, a mají za následek, že k třídnímu nepříteli přeběhnou všichni, kdož nevěří, že je možno vést revoluční hromadné boje a kdož souhlasí s cílem komunistické strany potud, pokud to nemusí projevit skutkem. Ten zákonitý průběh vývoje komunistických stran se osvědčil i v KSČ. Jak krise, prodělaná stranou po druhém sjezdu strany, tak i krise po V. sjezdu, o čtyři leta později, vznikly, když strana začala vésti hromadné boje.

Až do r. 1924 lze říci, že KSČ si nebyla vědoma toho, že má být vůdčí silou v proletářských hromadných bojích. Až do II. sjezdu přeložila svou oportunistickou činnost převážně do parlamentu, ani dost málo se nepokusila organisovat a vést masové akce. Strana nevedla masy, dělnické boje byly náhodné a samovolné, strana neměla v nich pevné směrnice. Zatím co sociální demokracie vědomě sabotovala masové boje a propagovala v dělnictvu, aby pracovalo s kapitálem na obnově kapitalistického hospodářství, vykládala si KSČ taktiku jednotné fronty tak, že bez součinnosti socialistických stran není schopna organisovat samostatné boje. KSČ si neuvědomovala, že sociální demokracie není stranou třídní a proletářskou, nebylo jí jasné, že úkolem sociální demokracie je znemožňovat třídní boj proletariátu. Správným prováděním taktiky jednotné fronty by se byla odhalila sociální demokracie, bylo by se ukázalo dělnictvu, že od sociální demokracie nemůže očekávat pomoci ve svém boji. Místo toho soudila KSČ, že sice rozhodující revoluční boje nemůže vést společně se sociální demokracií, ale v denních bojích že s ní může »jít kousek společně«. KSČ se dívala na sociální demokracii ne jako na součást měšťácké třídní fronty, ne jako na levé křídlo měšťáctva, ale jako na pravé křídlo proletariátu. Poněvadž KSČ zařizovala svůj postup v hromadných bojích podle stanoviska sociální demokracie, stala se objektivně brzdou proletářského boje, místo jeho vůdcem.

První krise strany byla dějinně nutná a měla svůj smysl nejen tím, že napravila teoretickou směrnici strany, ale překonala šmeralovskou teorii, která zdržovala stranu od třídního boje. Obratem ve straně se měla překonat i pasivnost v třídních bojích; dělnictvo se mělo v údobí stabilisování kapitalismu vést do takových bojů, které by stabilisování brzdily a ohrozily. Když se nyní vedení strany octlo v rukou levice, stal se onen úkol naléhavým.

Stabilisování kapitalismu v Československu bylo provázeno prudkým útokem, vedeným českým měšťáctvem v jednotné frontě se sociální demokracií. Koncem r. 1924 a počátkem r. 1925 přišla koaliční vláda s četnými zákony, jimiž se měly náklady kapitalistického stabilisování převalit na dělnictvo. Tehdy se nezaměstnanost poněkud zmenšila a měšťáctvo nahradilo státní podporu v nezaměstnanosti gentskou soustavou, čímž byl náklad na podporu v nezaměstnanosti převalen na odborové organisace. Chvíle byla vybrána vhodně, neboť menší nezaměstnanost umožnila provést ono opatření bez boje. Zavedení gentské soustavy mělo jen malý ohlas v dělnictvu, zato veliké pobouření vyvolávala vzrůstající drahota živobytí. Přes zimu všechno hrozně podražilo a dělnictvo se důkladně poučilo, že měšťáctvo zamýšlí deflační politikou, prováděnou pod rouškou velikého zlevnění životních potřeb, přesunout náklady na obnovení kapitalistického hospodářství na bedra pracujícího lidu. Počátkem února 1925 vyzval nový ústřední výbor KSČ široké masy k boji proti drahotě.

Výzva měla veliký ohlas v proletariátu.

10. února začalo proti drahotě bojovat pražské dělnictvo. Výzvy KSČ k veřejnému projevu na Staroměstském náměstí uposlechlo 10.000 dělníků. Po táboru se utvořil demonstrační průvod, vedený komunistickou mládeží, a táhl, nerušen policií, Celetnou a Příkopy na Václavské náměstí. Když počátek průvodu dospěl na Václavské náměstí, vyřítil se za zády demonstrantů kordon policie a začal do lidí mlátit pendreky. Napadení se postavili na odpor a házeli na policii cihly z nedaleké novostavby. Policie, tísněná protiútokem demonstrantů, začala střílet, ale dělnictvo neustoupilo. Četní demonstranti byli zraněni, ale trvalo přes to hodně dlouho, než se policii podařilo vytlačit pobouřené dělnictvo z Václavského náměstí.

Pražské krveprolití z 10. února pobouřilo hrozně všechno dělnictvo. Zejména v pražských závodech to velmi kvasilo. Tehdy vedení KSČ správně pochopilo, co má dělat, a vyhlásilo na příští neděli, 15. února, nové projevy po celém Československu. Před tím 13. února se měl konat tábor lidu v Praze. Byl policejně zakázán.

Když se ústředí KSČ usneslo tábor přes zákaz konat, začalo celou věc sabotovat krajské vedení, v čele s Bubníkem. Tábor byl připravován tak chabě, že musil zkrachovat. Jinak dopadla demonstrace 15. února, rovněž zakázaná. V odpověď na zákaz se objevilo na Václavském náměstí přes 20.000 dělníků, kteří se seřadili v mohutný demonstrační průvod, ještě než mohla zakročit policie. Teprve v polovině Václavského náměstí narazil průvod na kordon policie, která začala mlátit do lidu. Demonstranti se obrátili a volajíce hanbu policii, táhli opačným směrem a demonstrovali v sousedních ulicích. Provedení demonstrace bylo ohromným úspěchem strany, která dovedla provést, přes měšťácký teror, ohromný demonstrační projev pražského proletariátu.

Hned po demonstraci zjistilo ústředí KSČ, že celá akce byla sabotována vedením pražského kraje. Sabotáží byl znemožněn nejen projev 13. února, ale ohrožena i demonstrace 15. února, poněvadž pražské krajské vedení, ovládané pravicí, vypracovalo akční plán, úplně se protivící příkazům ústředí strany. Krajské vedení se chtělo vyhnout srážce s ozbrojenou mocí. Poslanec Bubník, který byl pověřen provedením příkazů ústředí, se pokusil vpadnout straně a její akci vzad. Zároveň bylo ústředí sděleno tajemníkem strany Rejlkem, že ho Bubník pozval k frakční poradě pravice, a že v několika takových frakčních poradách se jednalo o rozštěpení strany. Právě tak vypovídal soudr. Nedvěd, tehdy vedoucí komunálního oddělení strany, a dotud stojící při pravici, o rozmluvách s Bubníkem, v nichž ten otevřeně prohlásil, že chystá rozštěpení parlamentního klubu KSČ. Ústředí se obrátilo na pražské funkcionáře strany, kteří 16. února jednomyslně odsoudili Bubníkovo jednání. Opírajíc se o to, odpovědělo Polbyro na Bubníkův pokus o rozbití strany vyloučením Bubníka ze strany.

Toto usnesení vyvolalo ve straně krisi. Hned po posledním sjezdu se za zády nového vedení strany utvořila pevná pravá frakce, která usilovala rozštěpit stranu, a ta si nyní vzala Bubníkovo vyloučení za záminku k útoku proti vedení strany. Už od II. sjezdu prováděla pravice v krajích, kde měla v rukou stranický aparát, zejména v pražském, kladenském a v brněnském, divoké pomlouvačné tažení proti straně. Rozšiřována pověst, že dva vedoucí soudruzi z Polbyra, Verčík a Seidler, zpronevěřili peníze, kolportovalo se, že v Polbyru sedí policejní špicl, čemuž se věřilo proto, poněvadž sociálnědemokratický tisk přinášel různé zprávy o důvěrných schůzích, jež mu byly donášeny funkcionářem z pravice rovnou ze stranického aparátu. Zároveň využila pravice toho, že se v pražské organisaci mládeže zahnízdily živly, podezřelé ze špiclovství, a rovnou prohlašovala, že celá levice je zamořena špicly. Takové pomluvy a podezření vycházely z aparátu pravé frakce do sociálnědemokratického a měšťáckého tisku, a o ně se opírala štvanice proti levému vedení strany. Neminulo se to účinkem ani u některých částí členstva, neboť při provinciálním rázu československé politiky, projevivším se i v náladě funkcionářů strany, taková argumentace zanechávala přece určitý dojem. Cíl likvidátorů, diskreditovat vedení strany skandálními historkami, zčásti vymyšlenými, zčásti spočívajícími na skreslených faktech, se v první chvíli poněkud podařil, poněvadž i pravá skupina ve vedení strany, v čele se soudruhy Šmeralem a Zápotockým, podlehla kampani lží. Proto se pravici podařilo odpovědít na vyloučení Bubníkovo rozsáhlým tažením, vedeným s heslem »vyčištění strany«. Začalo to v Brně, kde krajský výbor prosadil 20. února ve schůzi funkcionářů strany resoluci proti vyloučení Bubníka, v níž žádáno odstranění »korumpovaných živlů« z vedení strany. Hned po zmíněné schůzi obsadilo brněnské krajské vedení redakci »Rovnosti«, redigované stoupenci levice, a pověřilo vedením redakce likvidátora Roučka, který z »Rovnosti« udělal frakční časopis pravice. Podobně postupovala pravice v kraji kladenském, který byl téměř úplně v rukou pravice, a také některé menší kraje byly pravicí opanovány.

Mezitím kontrolní komise, která na II. sjezdu strany zůstala v rukou pravice a byla vedena likvidátorem Taussikem, sbírala materiál proti soudruhům Seidlerovi a Verčíkovi. Ten se již před několika lety dopustil těžké politické chyby, hlasovav při likvidování státního ústavu, spravovaného zástupci všech politických stran, aby se jmění rozdělilo zúčastněným stranám. Tato věc, v níž Verčík postupoval podle nesprávného usnesení krajského vedení, se udála před lety a bylo zřejmé, že se nyní ohřívá jen k trakčním účelům. Pokusy, zaplést do této věci i soudruha Seidlera nadobro ztroskotaly a proto se pustilo do oběhu podezření, že tento soudruh vedl nesprávně knihy, dokud byl krajským sekretářem v Bratislavě. Než se mohlo vedení strany o těchto věcech vyslovit, byly již vytaženy proti němu pravicí. 25. února konána nová konference funkcionářů v Praze, když soudruzi Verčík a Seidler prohlásili, že se vzdávají funkcí, pokud jejich věc nebude vyšetřena. Na konferenci byla nálada zprvu pro vedení. Chladně přijaty referáty soudruhů Šmerala a Zápotockého, kteří dokazovali, že Bubníkovo vyloučení se stalo ukvapeně a že se tím zmařila akce protidrahotní. Teprve, když vystoupil předseda kontrolní komise, Taussik, a předložil podvodný materiál »vyšetřování« kontrolní komise v případu Seidlerově a Verčíkově, podařilo se pravici změnit náladu funkcionářů a prosadit bez debaty resoluci, žádající, aby se »samostatně« vyšetřoval případ Bubníkův.

V resoluci se prohlašovalo, že Bubník byl vyloučen vedením nesprávně, poněvadž prý se tím zmařila protidrahotní akce a nakonec se v ní žádalo vyšetřování proti členům ústředního výboru, jimž se vytýkala korupčnost. Tato resoluce, přijatá většinou konference pod dojmem prolhaných zpráv kontrolní komise, zhoršila situaci ve straně, poněvadž Šmeralova skupina podporovala zjevné likvidátory a tak nebezpečí roztržky strany velmi vzrostlo.

Většina organisací se postavila za vedení strany a také z českých krajů byly Moravská Ostrava a Plzeň za levicí. Ale právě ve třech nejdůležitějších krajích, v pražském, v brněnském a v kladenském, měla pravice se svými útoky úspěch. Za takových poměrů se sešel 28. února ústřední výbor strany. Schválil politickou směrnici strany, postavil se rozhodně za vyloučení Bubníkovo a odmítl požadavek pravice, aby se svolala mimořádná konference strany. Dále se usnesl, aby delegace na širší exekutivu Kominterny, zasedající v březnu, byla doplněna delegací dělníků z krajů pražského, brněnského a kladenského. Kromě toho rozhodl, aby soudr. Seidler byl zbaven funkce a Verčík ze strany vyloučen.

Rovněž vyloučena ze strany skupina pražské mládeže, vedená ústředním tajemníkem Hornem, poněvadž byla podezřelá ze styku s policií. Ježto štvanice pravých proti vedení neustávala, bylo vidět, že zbavení soudruha Seidlera funkcí a vyloučení Verčíka a Horna neuspokojilo hlasatele čistky ve straně. Naopak, štvanice v oněch třech hlavních krajích ještě zesílila, ač se ústředí usneslo, aby se v tisku přestalo polemisovat, dokud o věci nerozhodne exekutiva Kominterny. Teprve, když Šmeralova skupina, po rozhodnutí exekutivy, opustila chybné stanovisko v bubníkovské krisi, podařilo se odstranit bez obtíží ze strany hlavní vůdce likvidátorů, zastávající četné význačné funkce.


Související články:
(Historie - dělnické hnutí v ČR)

Seznam hlavní pouľité literatury (25.01.2015)
Hospodářskou krisí k boji o diktaturu proletariátu (24.01.2015)
Vystoupení Friedovy skupiny a sektářské tendence v KSČ (24.01.2015)
KSČ v boji o většinu dělnické třídy (24.01.2015)
Haisův puč (24.01.2015)
Pátý sjezd KSČ (19.01.2015)
Boj textilního dělnictva a poučení z něho (19.01.2015)
Otevřený list Komunistické internacionály a diskuse v KSČ roku 1928 (17.01.2015)
Poučení z Rudého dne (16.01.2015)
V době zostřených třídních bojů až k Rudému dni (15.01.2015)
Strana a odborová otázka (15.01.2015)
IV. sjezd KSČ (15.01.2015)
Trockismus v Československu (15.01.2015)
Období stabilisování kapitalismu a vývoj československého dělnictva vlevo (13.01.2015)
Pátá rozšířená exekutiva a československá otázka (13.01.2015)
Brněnské memorandum (13.01.2015)
Druhý sjezd KSČ (13.01.2015)
Od V. sjezdu Kominterny k II. sjezdu KSČ (11.01.2015)
©meralismus a poučení z roku 1923 (10.01.2015)
Boj s jílkovskou oposicí (08.01.2015)
Boj na odborové frontě (08.01.2015)
Obrat k masám (08.01.2015)
KSČ a živnostenská politika (26.12.2013)
Utvoření komunistické strany na Slovensku a v Podkarpatské Ukrajině (04.12.2013)
Cesta k jednotné Komunistické straně Československa (04.12.2013)
Prosincová stávka českého proletariátu (04.12.2013)
Vznik německé levice a karlovarský sjezd strany (04.12.2013)
Vznik československé republiky a vývoj dělnického hnutí až k prosincové stávce (04.12.2013)
Česká komunistická strana v Rusku (04.12.2013)
Zahraniční akce prof. Masaryka a založení československého státu (30.11.2013)
Rozpadnutí rakouského státu a vnitřní vývoj sociální demokracie (30.11.2013)
Dějiny Komunistické strany Československa (29.11.2013)
Krach rakouské sociální demokracie a jeho příčiny (27.11.2013)
Předmluva (27.11.2013)
MY A ONI: K základním rozdílům mezi komunistickou a sociálně demokratickou levicí (20.01.2008)
Bohumír ©meral - osobnost, která by neměla zapadnout do zapomnění (25.10.2007)
K 75. výročí mostecké stávky (25.03.2007)
Patřil mezi jednu z nejvýznamnějších postav dělnického a levicového hnutí (26.11.2006)
Gottwaldovo místo v dějinách komunistického hnutí (26.11.2006)
Dělnická strana (01.02.2006)
Sudetští Němci a předválečná KSČ (25.01.2005)
Jan Šverma (10.11.2004)
První máje 1968 a 2004 v Praze a historie (02.05.2004)
Novinář neprivilegovaných (05.02.2003)
Zur Lage und Geschichte der SDS (02.02.2000)
Poznámky k postavení a historii SDS (02.02.2000)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Pavel Reiman | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
359 (359 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
336 (336 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
296 (296 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
284 (284 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
468 (468 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
317 (317 hl.)
Prohnilý humanismus !!
257 (257 hl.)

Celkem hlasovalo: 2317


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.