logo SDS
Dnešní datum: 01. 12. 2020   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenější/rok zelený nadpis

Neexistují vhodná data!


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návštěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žžádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 47
Prům. 23.3
21 denni
Max. 2643
Prům. 582.5

Nyní si čte web : 74 uživ.

10. Části knih a dalších textů

* Boj s jílkovskou oposicí

Vydáno dne 08. 01. 2015 (2111 přečtení)

Třináctá kapitola knihy Pavla Reimanna Dějiny KSČ z roku 1931

Musíme vysvětlit, proč v tehdejších historických poměrech svedla KSČ první boj ve straně s ťlevicíŤ. Musíme to vysvětlit proto, že kritika strany zleva byla na tehdejším stupni vývoje historicky nevyhnutelná. Stavši se v boji s oportunistickými tendencemi šmeralovými mezinárodní, udělala strana značný pokrok v překonání oportunistických tendencí v československém dělnickém hnutí. Ale, jak se ukázalo v Karlově puči, byly oportunistické tradice ve hnutí zakořeněny hluboko.

Byl-li přesto první vnitrostranický boj veden proti ťlevéŤ oposici, je to vysvětlitelné historickou situací. První revoluční vlna po válce opadla a dělnická třída se octla proti útoku kapitalistické třídy. Jenže část dělnictva i část komunistických stran hned toho historického obratu nepochopily, a tak se projevily tendence, přidržovat se v bojích taktiky z předchozího údobí revolučních bojů dělnictva. Proto, když se začalo užívat taktiky jednotné fronty, vzniklo nejen v Československu, ale po celém světě ťlevéŤ hnutí, vyvolané neporozuměním novým podmínkám boje. Nositeli těchto ťlevýchŤ nálad byly často živly, které se připojily k revolučnímu hnutí teprve po válce, doufajíce v rychlé a snadné vítězství, a pozbyly trpělivosti, jakmile se ukázalo, že dělnictvo zvítězí až po několika historických oklikách. Nebylo náhodou, že tyto ťlevéŤ nálady byly nejsilnější právě ve stranách, které dosud hluboko vězely v oportunistických, sociálnědemokratických tradicích. V KSČ byly ještě posíleny nespokojeností některých částí dělnictva s oportunistickými chybami a s nečinností vedení strany. Ale právě proto, že v KSČ nebylo pevné revoluční tradice, vznikla z těch nálad ne levá oposice, dovedoucí správně kritisovat stranu a napomáhající překonat oportunistickou tradici, nýbrž oposice, která byla jednak projevem nejasných oposičních nálad části dělnictva, jednak měla sama nejasné anarcho-syndikalistické názory. Tyto historické podmínky způsobily, že první ťlev፠oposice v KSČ byla jen obrácené šmeralovství, a že hluk, jaký oposice způsobila, byl v křiklavém nepoměru k jejím politickým kvalitám. Svou maloměšťácko-anarchistickou povahu projevila hned v samém počátku, porušivši nejzákladnějěí pravidla stranické kázně.

Hned po ustavujícím sjezdu KSČ měla Jílkova skupina většinu v ústředním výboru strany. Sotva však o ni přššla, sotva nová většina udělala generálním tajemníkem strany místo Jílka soudr. Zápotockého, propuštěného právě z vězení, začala Jílkova skupina útočit na vedení strany. Časopis "Komunista" vzniklý z časopisu marxistické levice "Sociální demokrat", se stal frakčním časopisem jílkovské skupiny. K otevřené srážce s většinou strany došlo, když tato skupina chtěla "Komunistu" vydávat jako svůj, frakční časopis, nezávislý na straně. Místo opravdové politické kritiky vedení strany, začala jílkovská skupina vynalézat neudržitelné a nedokázané frakční pomluvy. Poněvadž Jílkova skupina, jako poloanarchistická, byla úplně neschopna kritisovat chyby, vznikající ze zakořeněných sociálnědemokratických tradic strany, začala bojovat takhle. A boj o svůj frakční časopis vyvrcholila tím, že před samou říšskou konferencí strany, která se měla konat v říjnu, vydala leták na všechny organisace, v němž se to hemžilo nejhloupějšími pomluvami většiny strany. Boj většiny proti "levé" oposici byl líčen tak, jako by si tato většina připravovala cestu do vlády rozštěpením strany a vyloučením oposice. Na toto neslýchané obvinění nedovedla říšská konference odpovědět jinak, než vyloučením vůdců oposice, mezi nimi Jílka, Šturce, Bolena, Vajtauera a j.

Způsob vystupování Jílkovy skupiny byl ovšem přirozeným následkem politické neujasněnosti směru, stojícího na stanovisku anarcho-syndikalistickém, což projevovala tím, že od počátku podkopávala leninské organisační zásady, totiž železnou a neochvějnou stranickou kázeň. Právě proto, že tato skupina byla anarcho-syndikalistická, nedovedla mobilisovat stranu proti šmeralismu a k překonání oportunismu.

Dějinné podmínky, v nichž Jílkova skupina vystupovala, byly by pro skutečnou levou oposici velmi příznivé. Již r. 1922 bylo zřejmé, že šmeralovské vedení strany nedovede udělat KSČ z polosociálnědemokratické bolševickou masovou stranu. Byla veliká nespokojenost s vedením strany, které vůbec dělnictvo nemobilisovalo. A přece to jílkovská skupina svými způsoby vnitrostranického boje dovedla až tam, že přišla o většinu ve vedení strany a v organisacích neměla opory, kromě v prostějovském kraji. To proto, že její způsoby boje i program byly anarchistické.

Chceme-li charakterisovat jílkovství, podivnou směsici "levého" radikalismu a zjevného oportunismu, musíme si všimnouti ideologického podkladu jílkovské skupiny, vysvětleného ve Vajtauerově programu roku 1922 v oposičním "Komunistovi". Programem jílkovské skupiny nebyla sociální revoluce, nýbrž reforma kapitalistické společnosti odstraněním rozporů kapitalismu. Měla na to báječný recept: odstranění kapitalistické konkurence. Recept byl výsledkem tohoto "rozboru" poválečného kapitalismu.

Ve třetím roce po válce byla téměř ve všech zemích odstraněna zásada, zavedená za války, že se má hospodařiti podle potřeb obyvatelstva, umožniti nákup nutných životních potřeb (vázané válečné hospodářství), místo toho nastala volná soutěž. Tato nová zásada výroby sice dočasně zvýšila zisk kapitalistů, ale zakrátko se ukázalo, že se kapitalismus tímto návratem k předválečnému způsobu hospodářství dostal na šikmou plochu.

Jakmile byl učiněn smělý objev, že všechno zlo v kapitalistickém hospodářství vzchází z volné soutěže, vyplynulo z toho nevyhnutelně i řešení: odstranit volnou soutěž, aby se ozdravil kapitalismus, octnuvší se na "šikmé ploše".

Vajtauer to formuloval takto:

Z toho vyplývá pro opravdu mezinárodni a proletářskou stranu dvojí povinnost.

I. Bojovat proti zásadě a zájmům soutěže - tak zv. boj proti hospodářské válce.

II. Stupňovat všechny akce, které uvolňují cestu k nové zásadě světového hospodářského míru, k výrobě podle obecných potřeb.

Tyto dvě základní zásady jsou zkušebním kamenem, ukazovatelem správné cesty - strana, která se jimi řídi, nemůže sejíti s revoluční cesty. Každé údobí může míti jiná hesla: "Pryč se soutěží", "pryč se světovou hospodářskou válkou", "zastavit vývoz do ciziny", "všechno zboží do našich domů" atd. Ale každé to heslo vyplývá z těchto dvou základních požadavků.

Z toho je patrna podstata programu jílkovské skupiny: odstranit volnou soutěž, ale ponechat kapitalismus. Jak se to mohlo provést? O tom nás poučuje jiná kapitola toho květnatého nesmyslu:

Od státu se musí požadovati, aby učinil pro oběti hospodářské války aspoň tolik, kolik udělal za války pro výrobu a distribuci. Proto je nutné sáhnouti k jinému prostředku: rozdílet výrobky potřebným lidem úplně nebo z poloviny zdarma. To však předpokládá, že stát zabaví všechny výrobní prostředky a soustředí je ve velikém státním kartelu a že rozdílení výrobku svěří družstvům, jejichž členem se musí státi každý.

Této myšlence provedení ťpřechodného státníhoŤ kapitalismu plně odpovídalo to, co Vajtaueruv program nejvřeleji doporučoval jako hlavní prostředek "přímé akce" proletariátu:

I. Bojkot kapitalistických výrobků.

II. Rozšíření a zcentralisování všech výrobních družstev.

A Vajtaueruv program k tomu dodával:

Dělnictvo může dnes svým bojkotem zničiti kteroukoli firmu, která vyrábí předměty draze anebo zachází s dělnictvem nemilosrdně.

Je to sice paradoxní, ale historická skutečnost: "levá" oposice, která se vytvořila v KSČ před IV. světovým sjezdem Kominterny, hájila tohoto programu: odstranit kapitalistickou soutěž státním kapitalismem a bojkotem kapitalistických výrobků. Vajtaueruv program způsobil, že marxistická skupina pražské organisace, která zprvu podporovala Jílka a nabyla mezitím značného vlivu, se od jílkovské skupiny odtrhla. Marxistická skupina bojovala, ovšem po výtce teoreticky, proti oportunistickému kažení taktiky jednotné fronty a hesla dělnicko-rolnické vlády. V "Thesích o dělnické vládě", uveřejněných v časopise "Proletkult", odmítala ostře myšlenku, chtít revoluci nahrazovat dělnickou vládou, jako kladným přechodem od diktatury měšťáctva k diktatuře proletariátu. Diskusní večery o jednotné frontě, pořádané "Marxistickým sdružením", byly projevem oposice proti šmeralismu. Poněvadž časopis "Komunista" byl tehdy volnou tribunou pro diskusi a polemiku proti oportunismu vedení strany, využili toho členové "Marxistického sdružení" a sblížili se s jílkovskou skupinou, doufajíce, že se jim podaří odstranit její neujasněnost a že s ní povedou společný boj s oportunismem. Tato naděje se ukázala klamná, a ocenění jílkovské skupiny nesprávné. Po uveřejnění Vajtauerova programu se "Marxistické sdružení" marně pokoušelo pohnout vůdce jílkovské skupiny, aby se toho dokumentu zřekli, dokazujíc jim bod za bodem, jak je maloměšťácko-anarchistický a protimarxistický. Jílek a Bolen se nedali přesvědčit a tak se obě skupiny rozešly.

Za těchto okolností musil IV. sjezd Kominterny, vypracovávající základy nové taktiky jednotné fronty proletariátu, zaujat stanovisko ve vnitrostranických otázkách KSČ a zejména rozhodnout o vyloučení vůdců oposice, provedeném říšskou konferencí KSČ.

Vystoupení jílkovské oposice nemohlo zastříti skutečnost, že hlavní nebezpečí hrozí KSČ od pravého oportunismu. Vždyť program jílkovské skupiny byl v podstatě nikoli levě revoluční, ale zmateně maloměšťácký. Tento ráz byl jí také veřejně vytčen, když se na IV. sjezdu Kominterny vytasila s pohádkami o Šmeralových plánech, jít do vlády. Tím však nebyla věc pro sjezd Kominterny vyřízena; musil také zjistit, kde se vzala levá nálada, z níž vyrostla jílkovská oposice. A tak dospěl k poznání, že tento maloměšťácký radikalismus byl jen odrazem neurčité nespokojenosti širokých vrstev dělnictva, které instinktivně protestovalo proti oportunismu vrchních instancí strany i proti jejich nečinnosti v naléhavých denních otázkách, zejména v otázce nezaměstnanosti. Tato oprávněná nespokojenost proletariátu se obrazila skresleně v programu ťlevéŤ oposice. Z toho usoudil sjezd Kominterny, že v Československu je půda pro "levou" dělnickou stranu, a poněvadž KSČ byla ještě polosociálnědemokratická, hrozilo nebezpečí, že "levá" strana by mohla odtrhnout od KSČ část dělnictva neujasněného, ale revolučně naladěného. Usoudilo se, že vyloučení oposice bylo opatření nesprávné, a proto sjezd Kominterny revidoval usnesení říšské konference KSČ v tom smyslu, aby 7 vyloučených bylo jen zbaveno funkcí ve straně do příštího sjezdu strany. Tím se předešlo možnosti rozštěpení KSČ zleva, které by bylo ztížilo revoluční vývoj strany.

Ale, zamítnuv vyloučení, vyslovil IV. sjezd Kominterny zároveň také zničující ortel nad jílkovskou oposicí:

Programatické požadavky oposice, vyjádřené ve Vajtauerově návrhu programu, obsahují názory syndikalisticko-anarchistické, nikoli marxistické a komunistické. To, že se Oposice za ně staví, je důkazem, že se ve všech základních otázkách odchyluje anarchisticko-syndikalisticky od zásad Komunistické internacionály.

Výsledkem IV. světového sjezdu KI bylo, že oposice ve straně zůstala, ale na dlouho úplně ztichla. Ale co platno, když už nadělala velikou škodu. Kdyby se Jílkova skupina byla jen sama znemožnila, nebylo by to bývalo tak zlé, horší bylo, že v členstvu KSČ vyvolala hlubokou nedůvěru v levou oposici vůbec, nedůvěru, která se dlouho obracela i proti správné politické kritice šmeralovského vedení strany. Výsledek "levé" oposice, která obvinila Šmerala z ministerských choutek, byl, že oportunistické tendence KSČ nebyly překonány, nýbrž uchovány.


Související články:
(Historie - dělnické hnutí v ČR)

Seznam hlavní použité literatury (25.01.2015)
Hospodářskou krisí k boji o diktaturu proletariátu (24.01.2015)
Vystoupení Friedovy skupiny a sektářské tendence v KSČ (24.01.2015)
KSČ v boji o většinu dělnické třídy (24.01.2015)
Haisův puč (24.01.2015)
Pátý sjezd KSČ (19.01.2015)
Boj textilního dělnictva a poučení z něho (19.01.2015)
Otevřený list Komunistické internacionály a diskuse v KSČ roku 1928 (17.01.2015)
Poučení z Rudého dne (16.01.2015)
V době zostřených třídních bojů až k Rudému dni (15.01.2015)
Strana a odborová otázka (15.01.2015)
IV. sjezd KSČ (15.01.2015)
Trockismus v Československu (15.01.2015)
Období stabilisování kapitalismu a vývoj československého dělnictva vlevo (13.01.2015)
Pátá rozšířená exekutiva a československá otázka (13.01.2015)
Brněnské memorandum (13.01.2015)
Bubníkovská krise (13.01.2015)
Druhý sjezd KSČ (13.01.2015)
Od V. sjezdu Kominterny k II. sjezdu KSČ (11.01.2015)
Šmeralismus a poučení z roku 1923 (10.01.2015)
Boj na odborové frontě (08.01.2015)
Obrat k masám (08.01.2015)
KSČ a živnostenská politika (26.12.2013)
Utvoření komunistické strany na Slovensku a v Podkarpatské Ukrajině (04.12.2013)
Cesta k jednotné Komunistické straně Československa (04.12.2013)
Prosincová stávka českého proletariátu (04.12.2013)
Vznik německé levice a karlovarský sjezd strany (04.12.2013)
Vznik československé republiky a vývoj dělnického hnutí až k prosincové stávce (04.12.2013)
Česká komunistická strana v Rusku (04.12.2013)
Zahraniční akce prof. Masaryka a založení československého státu (30.11.2013)
Rozpadnutí rakouského státu a vnitřní vývoj sociální demokracie (30.11.2013)
Dějiny Komunistické strany Československa (29.11.2013)
Krach rakouské sociální demokracie a jeho příčiny (27.11.2013)
Předmluva (27.11.2013)
MY A ONI: K základním rozdílům mezi komunistickou a sociálně demokratickou levicí (20.01.2008)
Bohumír Šmeral - osobnost, která by neměla zapadnout do zapomnění (25.10.2007)
K 75. výročí mostecké stávky (25.03.2007)
Patřil mezi jednu z nejvýznamnějších postav dělnického a levicového hnutí (26.11.2006)
Gottwaldovo místo v dějinách komunistického hnutí (26.11.2006)
Dělnická strana (01.02.2006)
Sudetští Němci a předválečná KSČ (25.01.2005)
Jan Šverma (10.11.2004)
První máje 1968 a 2004 v Praze a historie (02.05.2004)
Novinář neprivilegovaných (05.02.2003)
Zur Lage und Geschichte der SDS (02.02.2000)
Poznámky k postavení a historii SDS (02.02.2000)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Pavel Reiman | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. až 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bližší informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Došlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle všech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více než 200 těchto pseudokomentářů, které mažeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ž a š?
V uplynulých dnech došlo k technické závadě, v jejímž důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z většiny komentářů) ztratila všechna písmena "ž" a "š" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Olšanech
Jako každoročně, i letos položila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru pražské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na olšanském hřbitově. Při té přiležitosti jsme pietně vzpomněli i padlých dalších armád (včetně československé), kteří jsou na Olšanech uloženi.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani žádní váleční sirotci nejsou.
554 (554 hl.)
Nebrat! Ještě by nás podřezávali.
496 (496 hl.)
Konečně někdo uvažující lidsky.
443 (443 hl.)
Ať se každý stará o sebe, nic nám do nich není.
405 (405 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
591 (591 hl.)
Raději bychom měli zvýšit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
463 (463 hl.)
Prohnilý humanismus !!
402 (402 hl.)

Celkem hlasovalo: 3354


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaše komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír Šmeral - Mučedník ztracených a vysněných příležitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkušební kámen, na němž se dokáže, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohužel se v něm dopustil dehonestujícího přešlapu, když prohlásil, že Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane Šlemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, že již těším na shromáždění, jako posledně na Václaváku. Doufám, že nebude chybět pán Šafr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naši zemi, již dosáhli hranic dalšího materiálního pokroku a jeho další zvyšování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.