logo SDS
Dnešní datum: 17. 02. 2020   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis

Neexistují vhodná data!


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 14
Prům. 11.8
21 denni
Max. 2192
Prům. 712.2

Nyní si čte web : 66 uživ.

10. Části knih a dalších textů

* Haisův puč

Vydáno dne 24. 01. 2015 (1904 přečtení)

Dvacátá devátá kapitola knihy Pavla Reimanna Dějiny KSČ z roku 1931

Hned po samém sjezdu bylo nové vedení KSČ postaveno před naléhavé úkoly. Přechod oportunistických skupin k likvidátorství, začavší po stávce textiláků, byl uspíšen usnesením sjezdovým, jež nadobro zničilo naděje oportunistů, že přivedou revoluční hnutí k oportunismu, že je povedou do sociální demokracie. Když V. sjezd strany zúčtoval se všemi oportunistickými názory a směry, když položil pevné základy bolševisování strany, zabezpečil tím i jednotu KSČ před útoky likvidátorů. Sjezd rozhodl, že strana půjde za Komunistickou internacionálou a bude rozvíjet revoluční síly proletariátu, nepůjde za oportunisty, kteří opustili třídní boj a udělali by z KSČ reformistickou stranu. Tím byla zachráněna jednota revoluční strany československého proletariátu na půdě třídního boje. Likvidátoři musili chápat, co znamená usnesení sjezdu. Viděli, že energickým bolševisováním strany budou isolováni od revolučního dělnictva a jejich porážka že je otázkou krátké doby. Ideologicky oportunisté úplně zkrachovali. Skutečný třídní boj českého proletariátu vyvrátil jejich teorie o upevňování kapitalismu, o nedostatečné pohotovosti proletariátu k boji, o »zkomírání« revolučního hnutí, o němž mluvila jedna oportunistická skupina v »Hlohoveckém memorandu«. Zostřující se třídní protivy v Československu znemožnily samostatný vývoj likvidátorství. Tu jsou možné jen dvě cesty: revoluční třídní boj nebo reformismus, vedoucí k spolku s měšťáctvem, k včlenění proletářských organisací do rámce kapitalistického třídního státu. Proto, čím více se likvidátoři vzdalovali třídního boje, tím více přecházeli do tábora protirevoluční sociální demokracie, a heslo taktiky jednotné fronty v ústech těchto lidí znamenalo, vytvořit jednotnou organisaci se sociální demokracií. Rozumí se, že likvidátoři nemohli dospět k tomu cíli naráz. Chtěli-li strhnout část revolučního dělnictva k sociální demokracii, musili zprvu tvrdit, že jsou věrni zásadám třídního boje a že k boji proti straně je »donutila« jen nesprávná »ultralevá« taktika. Jenže tenhle způsob vystupování byl jen pokusem zastřít »levými« frázemi, že politika oportunistů je kopií politiky reformistické. Oportunismus byl v podstatě reformismem, ale oháněl se prázdnými frázemi o revolučním třídním boji, o leninství a pod. Nešlo to jinak, jakmile se oportunisté stali likvidátory. Ale již vystoupení Sýkorovo, který před V. sjezdem vystoupil s letákem proti straně, bylo důkazem, že za revolučními frázemi se skrývá pod záminkou jednoty odborového hnutí sjednocení s reformisty.

Nikdy jsme však nezapomínali, že jedním z našich hlavních úkolů… je snažiti se všemi silami, aby odstraněna byla dělnictvu škodlivá roztříštěnost jeho řad a dosaženo sjednocení odborového hnutí textiláků v jeden veliký průmyslový svaz… Dělnictvo poznává nutnost společného postupu za účelem prosazení svých hospodářských požadavků, a na tomto podkladě doufali jsme vytvořiti potřebnou základnu k sjednocení odborového hnutí textiláků.

Jednotnost dělnictva, odstranění dosavadní jeho roztříštěnosti, takové bylo heslo Sýkorovo i všech likvidátorů. Ale, na čem se má dělnictvo sjednotit? KSČ je začala v boji s kapitalismem sjednocovat na půdě třídního boje. Pátý sjezd se usnesl provádět taktiku jednotné fronty zdola a nejbližším cílem bylo získání většiny dělnictva pro revoluční boj. Jinou cestou se brali likvidátoři; ti chtěli dosíci »jednoty« dělnictva, totiž, jednoty odborářské byrokracie, kapitulováním před reformismem, uznáním reformistické taktiky, zřeknutím se revolučního třídního boje. To znamenalo rozbít jednotu revolučního proletariátu jako základ sjednocení všeho dělnictva.

Tato likvidátorská politika se musila odůvodňovat tvrzením, že bídným postavením dělnictva není vinen kapitalistický řád, ani čím dále větší zbídačování proletariátu racionalisováním, ani že hlavní překážkou vítězství proletariátu není zrada reformistických vůdců, kteří chtějí připoutat část dělnictva k nynějšímu řádu, nýbrž že celé neštěstí je následek rozštěpení dělnického hnutí a může být napraveno zase jeho sjednocením. V jednom článku psal o tom Arno Hais:

Dělnické hnutí prodělává již několik let období zostřených bojů ve vlastních řadách. Myslím, že se nemýlím, když této okolnosti přičtu hlavní podíl na tom, že životní úroveň proletářskych mas nestoupá tak, jako se rozvíjejí výrobní síly. My se přeme o these, hledáme úchylky, a zatím kapitalisté zvyšují svoje vykořisťování a poměrně stlačují mzdy — taková jest skutečnost.

A lékem proti této »skutečnosti« je, podle Haise:

Československé dělnictvo potřebuje postaviti proti dohodě československého a německého kapitálu součinnost jeho odborových organisací — na podkladě jednotné fronty zdola — jako hlavní a přední záruku úspěšného boje.

Jenže tato páně Haisova »filosofie skutečnosti« má slabiny. Jak jsme již ukázali, je vývoj poměrů dělnictva v době kapitalistického stabilisování určován zbídačováním proletariátu čím dále větším. Boj kapitalistů o trhy, mající za následek konkurenci jednotlivých kapitalistických států, diktování cen kapitalistickými monopoly, racionalisování, všechno to v době všeobecné kapitalistické krise způsobuje nevyhnutelně zbídačení dělnictva. Jinaké je to v Haisově vyfilosofované »skutečnosti«. Tam se zvyšují mzdy, ač ne úměrně se vzrůstem kapitalistické výroby, zlepšuje se životní úroveň dělnictva. Jak může někdo mít takový názor? Proto, poněvadž podle názorů likvidátorů není kapitalismus v nevyléčitelné krisi, nýbrž sílí. To by mělo za následek vzrůst kapitalistické výroby a vládnoucí třída by mohla zvýšit životní úroveň proletariátu. Kdyby to opravdu bylo takové, jako že není, zvyšovala by se životní úroveň dělnictva neustále a nedošlo by k revoluci proletariátu. A tak by byly spory s reformisty zbytečné. Neboť i reformisté vycházejí z předpokladu, že kapitalismus zvyšuje životní úroveň dělnictva a má-li se to urychlit, stačí, aby se dělnictvo sdružilo jednotně v reformistických organisacích. Ale, ježto — k velkému žalu páně Haisovu — vývoj skutečného světa a představy o skutečném světě v hlavách reformistů jsou dvě různé věci, musí se likvidátoři odřeknout třídního boje. A Josef Hais, otec Arnův, se tím také netajil. Za několik dní poté, když likvidátoři rozštěpili rudé odbory, přispěchal s vysvětlením, že celá dvě leta nelze vést mzdových bojů. Pátráme-li, odkud se vzalo toto stanovisko likvidátorů, najdeme je v oportunistické teorii, že v údobí kapitalistického stabilisování kapitalismus sílí. Sýkora s Arno Haisem byli v tom průkopníky potud, že z té teorie vyvodili důsledky a postoupili — ovšem svým způsobem — »od vědy k činu«. Oportunismus se vyvinul tak, že se to už nesrovnávalo s příslušností k revoluční organisaci. Proto, když zkrachovaly snahy zavléci stranu do oportunismu, vzbouřili se po V. sjezdu likvidátoři v revolučních organisacích. Předzvěstí toho byl Sýkorův leták, v němž se ohlašoval návrat rudých odborů do klínu Amsterodamské internacionály. Nebylo ani dost málo pochybností, že tento program bude mít mezi špičkami rudých odborů četné přívržence. Hais po IV. sjezdu Rudé odborové internacionály vystoupil z vedení rudých odborů, ustoupiv kolektivnímu vedení se soudruhem Zápotockým v čele; formálně, podle zákonů měšťáckého státu, však zůstal sekretářem rudých odborů. Vyšší aparát odborů byl většinou v rukou lidí, kteří se zjevně nebo skrytě stavěli proti každému obratu a byli blíže reformistům než komunistické straně. Proto nemohlo být pochybnosti, že Sýkorova rebelie bude silně podporována vedoucími silami rudých odborů, a že revoluční ráz rudých odborů může být zachráněn jen zmobilisováním členstva proti vedoucímu aparátu. Proto KSČ hned po V. sjezdu začala mobilisovat členstvo před sjezdem Mezinárodního všeodborového svazu pro směrnice Rudé odborové internacionály. Ohlas, který to vyvolalo mezi dělnictvem, byl důkazem, že sjezd MVS, sejde-li se za normálních okolností koncem března, skončí porážkou likvidátorů na celé čáře. Chtěli-li likvidátoři zachránit, co se ještě dalo, musili zabránit legálnímu provádění sjezdu. Proto byla přes hlavu kolektivního vedení svolána na 10. března porada představenstva MVS, v níž se zase objevil odstouplý Hais. Na ní bylo — proti znění stanov — několik členů představenstva zbaveno hlasovacího práva a usneseno, že se kolektivní vedení sesazuje. Za několik dní týž sbor, vydávající se za představenstvo MVS., ač ve skutečnosti měl v něm jen menšinu, se usnesl, že se sjezd MVS odročuje. A potom provedeno několik násilných činů: vyhnáno kolektivní vedení, vyloučeni členové představenstva, kteří zůstali věrni KSČ, i funkcionáři, nepohodlní představenstvu a pod. Potom nezákonně zabráno zařízení MVS, odcizen jeho majetek, přivolána policie, aby násilím vypudila z domu MVS členy kolektivního vedení. Hais věděl, že je na půdě měšťáckého zákona silnější než strana a proto provedl rozštěpení beze všech cavyků. Ale také strana věděla, že měšťácký zákon musí Haisovi pomoci podržet vrch. Využila sice nároků legální většiny předsednictva MVS., které zůstalo straně věrné, avšak brutálním násilnictvím Haisovým byla změněna v menšinu. Především však mobilisovala dělnictvo v organisacích proti Haisovu puči a isolovala likvidátory od dělnictva. Když nešlo zachránit majetek MVS., ani legální ráz rudých odborů, poněvadž likvidátoři měli za sebou státní moc, musilo být zachráněno členstvo, které nešlo za Haisem k reformistům, nýbrž chtělo zůstat věrno Rudé odborové internacionále. Proto KSČ odpověděla na Haisův puč agitací pro konání sjezdu MVS bez zřetele k tomu, že stoupenci Haisovi jej odročili. Již na sjezdech jednotlivých sekcí, konaných v březnu a v dubnu, se ukázalo, že převážná většina MVS je věrna směrnicím KSČ a Rudé odborové internacionály. Hais zabral pokladny, ale strana měla za sebou dělnictvo.

Tehdy se likvidátoři v KSČ spolčili s rozbíječi revolučního odborového hnutí. Jílek a Neurath, nepřátelští bratří, využili svého postavení v klubu komunistických poslanců, aby rozštěpení rudých odborů rozšířili také na KSČ. Za záminku si vzali kampaň strany pro svolání sjezdu MVS, nedbajíce Haisových rozbíječských opatření. O tomto postupu KSČ bylo prolhaně prohlašováno, že prý chce »rozštěpit rudé odborové hnutí«. Když Hais 10. března rudé odbory už rozštěpil a snaha strany, konat sjezd rudých odborů přes Haisovo usnesení, byla jedinou možností, jak zachránit jednotu odborového hnutí, pak tvrzení Jílka a Neuratha, že strana rozštěpuje rudé odbory, bylo vlastně schválením Haisova rozbití rudého odborového hnutí. Na toto obvinění strany nachytali Jílek s Neurathem skupinu 26 poslanců a senátorů, kteří vydali prohlášení, že ultralevý postup KSČ vede k politickému krachu a straně hrozí nebezpečí, že se stane sektou a pod. Těchto 26 poslanců odmítlo svolání sjezdu MVS a žádalo, aby se místo toho konal mimořádný sjezd strany, aby na něm se mohlo odstranit nenáviděné nové vedení. Tak se likvidátoři v KSČ a v rudých odborech slili v jediný blok, straně nepřátelský, který usiloval převést dělnictvo k reformistům. Jenže plány nepřátel strany se nepovedly. Na sjezdu MVS, který se sešel v dubnu, se ukázalo, že převážná většina dělnictva odmítá rozbíječské pokusy likvidátorů. Rovněž tak skončil pokus likvidátorů o rozštěpení strany. Jejich výzva, pořádat na Prvního máje samostatný projev, vyzněla naprázdno, ukázalo se, že z členstva KSČ nejde za nimi nikdo. Pokus o rozštěpení skončil a musil skončit důkazem, že mezi komunismem a reformismem se nemůže v proletariátu udržet něco třetího.

A další vývoj likvidátorství to jen potvrdil. Po pokusu o rozbití rudých odborů a Komunistické strany utvořili si likvidátoři vlastní organisaci politickou i odborovou. Ale, ač byli organisačně samostatní, nemohli zůstat neutrální v boji komunismu s reformismem. A poněvadž se vzdali třídního boje, poněvadž se ideologicky postavili na stranu reformismu, proti revolučnímu třídnímu boji, musili v praksi provádět politiku reformistickou. Hais, který po svém puči prohlásil, že po celé dva roky nelze vést hospodářské boje, musil důsledně mařit všechny pokusy rudých odborů o samostatné vedení hospodářských bojů. Ve stávce zemědělských dělníků, i v jiných, které po Haisově puči vypukly, organisoval Hais stávkokazectví v řadách revolučního dělnictva. Ve všech hromadných akcích a bojích českého proletariátu se likvidátoři stavěli proti rozvinutí bojovné fronty s pokryteckým křikem o »ultralevém postupu« KSČ. Když po vstupu do vlády, po listopadových volbách v r. 1929, ukázala sociální demokracie výrazně svůj sociálfašismus, účastníc se činně teroru proti revolučnímu dělnickému hnutí, spustili likvidátoři křik, že prý se KSČ vzdaluje od dělnictva, když pravdivě charakterisuje sociálfašisty. A tak se likvidátoři postupně stávali náhončími sociálfašismu. Situace se vyjasnila. Haisova odštěpená organisace MVS se usnesla spojit s reformistickými odbory, k čemuž směřovala od prvopočátku.

Politické organisace likvidátorů jsou v úplném úpadku. Čím prudší bude krise kapitalistického hospodářství, tím užší bude sociální základna, o níž se opírají odštěpenecké organisace likvidátorů. Proto se víc a více drobí, reformistické špičky likvidátorských organisací přecházejí do tábora sociální demokracie, kdežto hrstka svedených revolučních dělníků, kteří zprvu nerozuměli, kam likvidátoři míří, se vrací do komunistické strany a do rudých odborů. Nakonec zbývá v samostatných organisacích likvidátorů hrstka politických bankrotářů, jež možno klidně ponechat jejich osudu, totiž, aby shnili na mrchovišti dějin.


Související články:
(Historie - dělnické hnutí v ČR)

Seznam hlavní pouľité literatury (25.01.2015)
Hospodářskou krisí k boji o diktaturu proletariátu (24.01.2015)
Vystoupení Friedovy skupiny a sektářské tendence v KSČ (24.01.2015)
KSČ v boji o většinu dělnické třídy (24.01.2015)
Pátý sjezd KSČ (19.01.2015)
Boj textilního dělnictva a poučení z něho (19.01.2015)
Otevřený list Komunistické internacionály a diskuse v KSČ roku 1928 (17.01.2015)
Poučení z Rudého dne (16.01.2015)
V době zostřených třídních bojů až k Rudému dni (15.01.2015)
Strana a odborová otázka (15.01.2015)
IV. sjezd KSČ (15.01.2015)
Trockismus v Československu (15.01.2015)
Období stabilisování kapitalismu a vývoj československého dělnictva vlevo (13.01.2015)
Pátá rozšířená exekutiva a československá otázka (13.01.2015)
Brněnské memorandum (13.01.2015)
Bubníkovská krise (13.01.2015)
Druhý sjezd KSČ (13.01.2015)
Od V. sjezdu Kominterny k II. sjezdu KSČ (11.01.2015)
©meralismus a poučení z roku 1923 (10.01.2015)
Boj s jílkovskou oposicí (08.01.2015)
Boj na odborové frontě (08.01.2015)
Obrat k masám (08.01.2015)
KSČ a živnostenská politika (26.12.2013)
Utvoření komunistické strany na Slovensku a v Podkarpatské Ukrajině (04.12.2013)
Cesta k jednotné Komunistické straně Československa (04.12.2013)
Prosincová stávka českého proletariátu (04.12.2013)
Vznik německé levice a karlovarský sjezd strany (04.12.2013)
Vznik československé republiky a vývoj dělnického hnutí až k prosincové stávce (04.12.2013)
Česká komunistická strana v Rusku (04.12.2013)
Zahraniční akce prof. Masaryka a založení československého státu (30.11.2013)
Rozpadnutí rakouského státu a vnitřní vývoj sociální demokracie (30.11.2013)
Dějiny Komunistické strany Československa (29.11.2013)
Krach rakouské sociální demokracie a jeho příčiny (27.11.2013)
Předmluva (27.11.2013)
MY A ONI: K základním rozdílům mezi komunistickou a sociálně demokratickou levicí (20.01.2008)
Bohumír ©meral - osobnost, která by neměla zapadnout do zapomnění (25.10.2007)
K 75. výročí mostecké stávky (25.03.2007)
Patřil mezi jednu z nejvýznamnějších postav dělnického a levicového hnutí (26.11.2006)
Gottwaldovo místo v dějinách komunistického hnutí (26.11.2006)
Dělnická strana (01.02.2006)
Sudetští Němci a předválečná KSČ (25.01.2005)
Jan Šverma (10.11.2004)
První máje 1968 a 2004 v Praze a historie (02.05.2004)
Novinář neprivilegovaných (05.02.2003)
Zur Lage und Geschichte der SDS (02.02.2000)
Poznámky k postavení a historii SDS (02.02.2000)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Pavel Reiman | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
355 (355 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
329 (329 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
292 (292 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
279 (279 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
462 (462 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
311 (311 hl.)
Prohnilý humanismus !!
255 (255 hl.)

Celkem hlasovalo: 2283


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.