Dvacátá první kapitola knihy Pavla Reimanna Dějiny KSČ z roku 1931Po prvé vystoupil trockismus v Československu v době první
krise strany. Pro vývoj KSČ je příznačné nejen, e v něm převauje pravé
nebezpečí, ale i to, e trockismus v Československu nalezl první obhájce v
pravých ivlech, kolem Bubníka, Hůly a Kovandy. Toto obhajování Trockého
oportunistickými ivly byl podruný zjev v celkovém účtování strany s pravými
renegáty. Větího významu nabyl trockismus v KSČ, kdy na XIV. sjezdu
komunistické strany Sovětského svazu vystoupila leningradská oposice, vedená
soudruhem Zinověvem, a začala útočit na postup Kominterny a ruské komunistické
strany. Hájíc teorie, e proletariát v Sovětském svazu nemůe vytvořit
socialismus vlastními silami, musila se oposice zakrátko přiblíit trockismu,
který vycházel se stanoviska, e rolnictvo je třída socialismu nepřátelská,
která se nevyhnutelně odtrhne od proletariátu. Tato, v podstatě oportunistická
sociálnědemokratická teorie, byla zahalena v ťlevéŤ fráze o zostření boje s
kulaky a pod. Po způsobu tohoto ťlevéhoŤ stanoviska k socialistickému budování
vystoupila trockistická oposice i v mezinárodním měřítku s tvrzeními, e
stabilisace kapitalismu se ji zhroutí a pokouela se tuto teorii odůvodnit
vývojem anglické generální stávky, čínskou revolucí a pod. Ač trockistická
oposice zprvu vystupovala jak pokud lo o Sovětský svaz, tak i v otázkách
mezinárodních s ťlevýmŤ stanoviskem, byla v podstatě jen sociálnědemokratickým
směrem v Komunistické internacionále. Ukázala to svou nevírou v monost
socialistického budování v Sovětském svazu, proroctvími o ťzrůdněníŤ
sovětské moci a konečně trakčním vystupováním, které by v dalím vývoji bylo
musilo vést ke vzniku druhé strany v Sovětském svazu i opravdu také vedlo k protirevolučnímu
vystoupení proti Sovětskému svazu v 10. výročí revoluce.
Oposice v ruské komunistické straně byla podporována určitou
částí aktivu strany. e se ideologie trockismu dostala i do některých vrstev
KSČ, toho příčinou bylo, e trockismus je v podstatě sociálnědemokratická teorie
a právě proto mohl v KSČ navázat na silné sociálnědemokratické tradice. V
trockistické oposici, rozvinuví se v roce 1926 a 1927 v KSČ, můeme rozeznat
dvě skupiny.
Jednou byla skupina praských intelektuálů, seskupivi se
kolem profesora Pollaka. V této skupině se projevila ideologie zdivočevích
maloměáků, kteří se chytli ťlevýchŤ frází trockistické oposice a boj proti
politice Kominterny vystupňovali v nejbláznivějí teorie. Dokladem je broura
profesora Pollaka ťBoj o KominternuŤ, v ní velmi váně vykládal, e
Sovětský svaz má zahájit revoluční útočnou válku, nedbaje moné poráky, jeto
prý i poráka Sovětského svazu v takové válce se ťdialektickyŤ promění ve
veliké vítězství světového proletariátu.
Poněkud jiný ráz měla druhá skupina trockistické oposice,
seskupená kolem Neuratha.
Tato skupina se snaila po vystoupení leningradské oposice
vytvořit v německých krajích trockistické frakce. Nejprve své snahy soustředila
na liberecký kraj, kde Neurath byl podporován několika čelnými funkcionáři
strany, mezi jiným krajským sekretářem Kreutzem. Ten měl s funkcionáři strany
četné frakční porady a schůze, je vak krajské vedeni za nedlouho (koncem
srpna) objevilo. Tento pokus organisovat trockistickou frakci skončil za měsíc
odstraněním Kreutze ze sekretariátu, a kdy byla zjitěna aktivní účast
Neurathova na frakční činnosti, byl i ten zbaven funkce ústředního sekretáře
strany. Za zmínku stojí, e i vůdcové Jílkovy skupiny byli tak nezásadní a
účastnili se frakční činnosti Neurathovy proti Kominterně. Věděli také o tom,
e má styky se Zinověvovou oposicí a posilovali ho v naději, e v
Kominterně dojde k obratu. Odhalení Neurathovy frakční činnosti v Liberci,
umoněné bdělostí funkcionářů libereckého krajského vedení, zejména vak redakce
ťVorwärtsŤ a organisace mládee, přimělo jílkovské vedení, postavit se veřejně
proti Neurathovi a zříci se tohoto tajného spojence. Proto je částečně pochopitelné,
proč tehdy nedolo k zásadnímu boji s trockistickou oposicí mimo libereckou
organisaci.
Kdy se nezdařil tento první pokus, organisovat
trockistickou frakci v nejdůleitějím německém kraji strany, a dělnictvo se
jednomyslně vyslovilo proti trockistickým frakčním rejdům, začal Neurath
organisovat frakci v ostatních německých oblastech. V některých, na př. v
karlovarském a v krumlovském nael i podporu. Jeto jílkovské vedení
nebojovalo s trockismem ideologicky, ani se nepokusilo znemonit frakční
činnost Neurathovu, dolo k tomu, e se trockistická frakce mohla úplně
illegálně uplatňovat ve straně a do její krise r. 1928, kdy byla úplně
odhalena oportunistická povaha Neurathovy skupiny, ohánějící se ťlevýmiŤ
frázemi.
Co bylo příčinou vzniku a rozvoje Neurathovy skupiny? e
dovedla vyuít oportunistických chyb vedení strany i oportunistické pasivnosti
některých vrstev funkcionářů, ve smyslu trockistickém, čím v nich vyvolala
náladu, straně nepřátelskou.
V tom vak nebyla celá podstata Neurathovy skupiny. Ohlas,
vzbuzený jejím vystoupením v některých vrstvách strany, byl ohlasem právě
sociálnědemokratických tradic strany. Vlivem jich nebyla část členstva s to,
pochopit nejprostí organisační zásady komunistické strany, zejména v německých
krajích, kde vznikla odstředivá snaha následkem odliného vývoje jednotlivých
částí hnutí a neschopností vedení strany, odstraňovat soustavně tyto rozdíly.
Pro sociální demokracii je charakteristická ťsvoboda míněníŤ (ovem pro směry,
nemající se socialismem nic společného), kdeto v komunistické straně se mohou
uplatniti jen názory, souhlasící se zásadami revolučního socialismu. Komunistická
strana, má-li zůstat stranou revoluční, nemůe dovolit ťsvobodyŤ mínění ádnému
směru ve straně, který chce stranu odvést od revolučního třídního boje na
stanovisko sociální demokracie. Bojovná proletářská strana můe vykonat svůj
úkol jen tehdy, má-li eleznou kázeň, je-li zaloena na jednotných politických
základních zásadách, nedovolí-li tvořit frakce, jejich politické stanovisko je
v rozporu se zásadami strany. Dlouholetá výchova v sociální demokracii vzbudila
v některých vrstvách KSČ domnění, e i v komunistické straně se mohou
uplatňovat různé politické názory. Tato sociálnědemokratická tradice vyvolala
liberální náladu, která se projevila tvrzením, e se musí vyslechnout vechny
sporné strany, e se musí dát oposici právo, zastávat svůj názor a podobně. O
tuto náladu se pokusila opřít Neurathova skupina při svém politickém vystoupení.
Nevystupovala ani tolik se zásadními spornými otázkami, jako spíe s
poadavkem, aby se mohlo ve straně ťsvobodněŤ a veřejně diskutovat. Ve
skutečnosti to byl poadavek, aby se mohla veřejně propracovat ve straně
sociálnědemokratická teorie trockismu. A právě tento poadavek doel jakéhosi
souhlasu v sociálnědemokratických tradicích strany členstva KSČ. Pak ovem
chápeme, e trockistická oposice, seskupená kolem Neuratha, se v dalím vývoji
strany rychle změnila ve zjevně oportunistickou skupinu, a během krise strany
r. 1928 nadobro přestala zahalovat ťlevýmiŤ frázemi svou oportunistickou
politiku. Musíme vak konstatovat, e trockistická oposice v Československu se
zprvu pokouela vystupovat pod plátíkem ťlevéŤ oposice. Jinak to ani nelo.
ťLev፠perspektiva trockismu, který roku 1926 vystupoval s teorií zhroucení
kapitalistického stabilisování, se musila uplatnit i v KSČ. Ovem
s tím rozdílem, e základna pro ťlevouŤ demagogii byla v KSČ mnohem uí ne v
komunistické straně Sovětského svazu. Ta vyrostla v mnohaletých bojích s oportunismem,
a proto bylo zřejmé, e oposice, která v podstatě hájila sociálnědemokratických
zásad, můe nabýti vlivu jen tehdy, obalí-li je v ťlevéŤ fráze. Zato v KSČ,
která ani zdaleka nepřekonala sociálnědemokratických tradic, účinkovaly ťlevéŤ
fráze mnohem slaběji, proče se tu rychleji ne v jiných zemích spojili
ťlevíť trockisté s pravými likvidátory. A jako Neurath přeel r. 1928 k politickému
stanovisku pravého renegáta Haise, splynula r. 1927 i vyloučená skupina
Michalce, Pollaka a spol. s Hůlovou skupinou pravých likvidátorů.
Vycházejíce z poznání, e hlavním nebezpečím pro KSČ v údobí
kapitalistické stabilisace zůstal zjevný pravý oportunismus, musíme stručně
vysvětlit souvislost trockismu s pravým nebezpečím, abychom pochopili, e se
trockismus musil stát pravým nebezpečím. Při tom musíme aspoň zhruba zkoumat
sociální základ obou směrů. Oba sice navazovaly na sociálnědemokratické tradice
členstva, ale mezi zjevným oportunismem a trockismem byly i podstatné rozdíly.
Pokud jde o pravici, můeme konstatovati: Pravé nebezpečí nehrozilo jen u
jednotlivých vedoucích funkcionářů strany, ale působilo z historických příčin
i v celé straně. Pravý oportunismus byl zahnízděn v celé straně proto, e KSČ
byla vychována v sociálnědemokratických tradicích, proto, e národní revoluce
vyvolala v československém proletariátu veliké iluse, i proto, e
stabilisováním kapitalismu zesílily sociálnědemokratické tradice. Musíme tedy
konstatovat, e krise v r. 19241925, kdy lo o překonání pravého nebezpečí,
byla hlubí, ne pozdějí trockistická. Sociální základ trockismu v KSČ byl
jiný, mnohem uí, ne základ zjevného oportunismu. Jaké sociální základy měla
trockistická oposice, jaké vrstvy strany mohla přivést na svou stranu? Mono
celkem říci, e trockismus nepronikl hlouběji do členstva, e zůstal omezen na
určité vrstvy strany, které sympatisovaly s leningradskou oposicí. Přece vak
měl za sebou i část členstva strany v některých obvodech. Proto je záhodné
zjistit, kdo el za trockistickou oposicí. Ale nejdříve něco o tvářnosti této
oposice v Praze. Její vedoucí činitelé rázu profesora Pollaka byli typičtí
intelektuálové, nikdy nespojení s dělnictvem. Měli vliv jen v některých
praských organisacích mládee. To proto, e v nich nebylo
sociálnědemokratických tradic, poněvad jejím vykolením v bojích se
meralismem nemajíc pevných revolučních tradic byla mláde přístupnějí
ťlevéŤ demagogii. V těchto vrstvách se musily nejprve překonat ťlevéŤ fráze.
Podívejme se do německých oblastí, kde měla v některých
okresích oporu druhá skupina trockistické oposice, Neurathova skupina, zejména
v Jablonci, v Ai, v Krumlově a j. Vezměme jako příklad podklady trockistického
nebezpečí v jabloneckém obvodu i vidíme, e se jeho vznik tam můe vysvětlit
zvlátními sociálními a hospodářskými rysy toho obvodu, kde není velkoprůmyslu,
kde nejdůleitějí průmysl, sklářství, se provozuje v malých podnicích, v nich
pracuje průměrně 520 dělníků, a za veliké se počítají podniky s více ne 50
dělníky. V tomto přepychovém průmyslu trvá ji od světové války hluboká krise,
jak pro zaostalost výrobních vztahů, tak i proto, e je to výroba přepychového
zboí, krise, jen nakrátko přeruovaná lepí konjunkturou. V konjunktuře
vydělávají velmi kvalifikovaní dělníci hodně nad průměr, nače jsou celé
měsíce, ba i leta bez práce. Tento maloprůmysl kvapem upadá ve světové
kapitalistické krisi. Z tohoto stavu a z maloměáckých ivotních poměrů
dělnictva výrobního odvětví, jetě polořemeslného, vzniká oportunistická
nálada, která se v dobách nejprudí hospodářské krise mění v divoký ťlevýŤ
liradikalismus. Zmíněná oblast je charakteristická pro zvlátní sociální
základ trockismu.
Neurathova oposice měla vliv i v Ai, v Krumlově a jinde.
Tato místa nejsou ve středisku politického ivota strany, ale na periferii
země, kde se zřídka ukáí zástupci z ústředí. Zástupci trockistické oposice tam
nabyli půdy politicky ne snad proto, e bylo dělnictvo získáno pro trockismus
ideologicky, ale proto, e strana hnutí v těch končinách soustavně zanedbávala,
a tak oposice, vystoupiví s kritikou nečinnosti vedení, musila mít úspěchy i
přes to, e její ťlevéŤ fráze byly jen rubem zjevného oportunismu.
Proč musila KSČ ač trockismus měl jen slabý základ
soustřeďovat nějakou dobu útoky proti této úchylce, stojící jen na slabých
nohou? Proto, e ji v první krisi strany se vytvořily určité kádry, které
chtěly opravdu potírat oportunismus, a hrozilo nebezpečí, e trockismus ovlivní
ťlevýmiŤ frázemi právě tyto vrstvy a svede je od správné směrnice boje s
oportunismem. Trockismus hrozil svést boj s oportunismem v KSČ na
nesprávné koleje a udělat z něho prázdnou frázi. Hlavní mylenkou trockismu
bylo, e pravé nebezpečí vzrůstá, poněvad Kominterna přeceňuje úspěchy
stabilisování kapitalismu. Z toho vyplynul závěr, e vzrůst pravého nebezpečí v
KSČ je výsledkem nesprávné politiky Kominterny a nesprávného posuzování světové
situace. Jistě bylo leccos správného v tom, co českosloventí trockisté uváděli
o jednotlivých zjevech oportunistického nebezpečí. Kdy Michalec ukázal na
oportunistické řeči parlamentních zástupců komunistických, nebo kdy kritisoval
nečinnost strany v antimilitaristické práci, opíral se o skutečné
oportunistické vady strany. Tato kritika byla přesto neplodná. Celá politická
ideologie trockismu byla neschopna pochopit skutečné příčiny oportunismu v KSČ.
Trockistická oposice tvrdila, e příčinou pravého nebezpečí v KSČ je nesprávné
posuzování stabilisování kapitalismu, e hlavním kořenem oportunismu je
přiznání, e nastala stabilisace. Ač se trockistická oposice proto radikálně
poutěla do oportunismu ve straně, přece ve skutečnosti nerozuměla ani za mák
pravému nebezpečí. To se vzmáhalo ne proto, e Kominterna nesprávně ocenila
stabilisování kapitalismu, ale proto, e právě to stabilisování bylo objektivně
příznivou půdou pro zesílení oportunismu. Uvedli jsme ji, jak soudruh Stalin
roku 1925 rozebral nejdůleitějí zdroje oportunismu v KSČ a zjistil, e jsou
tři: 1. začal se stabilisovat kapitalismus, čím zesílily iluse, e lze
překonat celkovou krisi kapitalismu; 2. národní vítězství českého měáctva,
které českému dělnictvu přineslo privilegované postavení; 3. sociálnědemokratické
tradice strany, její členové byli ze tří čtvrtin bývalí sociální demokraté.
Ani jedné z těchto skutečných příčin nepochopila trockistická oposice správně.
A právě proto bylo její vystupování proti oportunismu jalové, a bylo by dovedlo
stranu na nesprávné cesty, kdyby nebyla trockismus důsledně potírala. Poněvad
se proti pravému nebezpečí nemohlo bojovat se stanoviska trockismu, musil se
nejprve zničit vliv trockistické oposice ve straně, aby se vytvořily náleité
podmínky pro boj s oportunismem.
To bylo také příčinou, proč v r. 19261927 nebyl rozpor mezi
levými ivly a jílkovským vedením větí, přes vechny oportunistické chyby,
jich se strana tehdy dopustila. Vystoupením trockistické oposice byl brzděn
boj s pravým nebezpečím. A uváíme-li, e Jílkova skupina, ač byla v praksi čím
dále oportunističtějí, si dovedla dodat zdání, e usiluje o zbolevisování
strany, pochopíme, proč se levé ivly jen pozvolna odpoutávaly od politiky
jílkovského vedení v době vystoupení trockistické oposice. Odpoutávání začalo
ovem u v boji s trockismem a projevilo se po prvé zřetelně na IV. sjezdu KSČ.