K diskusi o modelu socialismu (1)

Pro získání lidí to však nestačí a jak si představujeme budoucí socialismus jsme zatím neřekli. A bez získání většiny národa je přechod od kapitalismu k socialismu nemyslitelný. Soudím však, že vypracovat definitivní model socialismu nelze. Jeho podobu bude přece tvořit reálná práce lidí v podmínkách, které teď nemůžeme dohlédnout. Spíše tedy máme ukázat, jak by měly vyhlížet společenské poměry v době nástupu k tomu, aby společnost jako celek byla lidská, tj. reálně demokratická a výhodná pro většinu národa. Teprve tehdy, když této většině ukážeme, čím pro ni bude cesta k socialistickému zřízení prospěšná, teprve tehdy máme šanci ji přesvědčit, aby naši politiku podporovali. To je základní smysl úvah o tom, jak by měl socialismus vypadat.

x x x

Z uvedeného hlediska má největší význam objasnění toho, čím si získal kapitalismus v ČR na počátku devadesátých let minulého století podporu a čím si může získat podporu socialismus.

• kontrarevoluce z roku 1989 nabídla iluzi, že lidé budou vlastnit majetky a na základě takového vlastnictví budou žít lépe, než žili za socialismu (odmítám používat termínu za komunismu , který současná vládnoucí elita a její souputníci zavedli (jednak ze své nevzdělanosti, jednak účelově). Bezpočet lidí se tak zúčastnil kuponové privatizace v naději, že budou každoročně pobírat dividendy. Rozbíjela se zemědělská družstva v naději, že se budou brát peníze za pronájem půdy. Staronoví vlastníci domů chtějí být dobře živi z nájemného atp. Ti, kdož věděli, o co jde, šli po velkých rybách a ukořistili průmyslové, obchodní a jiné podniky. Pak je vytunelovali, či prodali zahraničním strategickým investorům a byli za vodou . Souhrnně: kontrarevoluce nabídla iluzi (její média ji patřičně vychválila, že lidé budou dobře živi z vlastnictví majetku - kapitálu. Brzy se však ukázalo, že kapitál nemohou mít všichni - jen úzká vrstva společnosti. Iluze postupně vyprchává. Většina lidí musí na kapitál a jeho dobré žití tvrdě pracovat za bídný groš nebo živořit v nezaměstnanosti apod.; stranou nechávám morální a etické důsledky toho všeho;
• socialismus může získat většinu národa na svou strana nabídkou lepší existence než má nyní na základě dobře ohodnocené práce, solidnějšího sociálního a důchodového zabezpečení, dostupnějšího bydlení apod. Je zde přece zkušenost více než 40 let lepšího života většiny obyvatel z doby první etapy přechodu k socialismu. Ostatně i průzkumy veřejného mínění (např. i rakouskou organizací) říkají, že lépe už bylo - za socialismu. S určitým zjednodušením lze říci: Socialismu tím, že dá lidem práci a spravedlivě je zaplatí, umožní lidem dobře a s jistotou životní perspektivy - žít.

Prostě je tomu tak, že protipólem kapitálu je práce. Vlastnit kapitál a žít z něho mohou jen nemnozí - říkají si elita . Tvrdí zároveň, že růst jejich bohatství pozvedne i životní úroveň ostatních . Zkušenost našich 15 let říká něco jiného. Aby někteří mohli zbohatnout, musela většina zchudnout. Naproti tomu práce může být pro všechny, i pro ty, kdož přestanou vlastnit kapitál. Na jejím základě mohou žít všichni slušně podle svých pracovních zásluh. Socialismus, přirozeně, nemůže zabezpečit pro všechny životní úroveň ve výši oněch 500 rodin světa, které spotřebovávají polovinu světových příjmů, nebo každému vilu (jako malý zámeček) se zahradou, projektovanou zahradním architektem, milionové auto, dovolenou po většinu roku v Portugalsku nebo na Kanárských ostrovech atp. Zato však každému slušný život umožňující zachování lidského rodu na této zemi.

x x x

Pohyb společnosti od kapitalismu k socialismu prý není možný. Kapitalismus je údajně vrcholem uspořádané lidské společnosti, je to konec lidských dějin. Celý svět se vyvíjí, pohybují se i zemské kry (kontinenty), předvídají se změny v přírodě, jen lidská společnost už zůstane stát? Kapitál je konečná? Zglobalizuje se celý svět a už pak zůstane jaký je, tj. kapitalistický? To je však filozofie, kterou hlásá jen takové uspořádání společnosti, které končí. Na pořadu dějů je změna! Nic není na věky!

Jak tedy může vypadat socialismus překonávající kapitalistické uspořádání společnosti? Bude vycházet z pozitivních i negativních zkušeností minulých generací jeho průkopníků. Bude vycházet z toho, že zastupitelská demokracie jako způsob vlády buržoazie bude překonána a přeměněna na skutečnou demokracii, tedy skutečnou vládu lidu. Lid bude skutečným vládcem a bude uskutečňovat přeměnu společnosti ve svůj prospěch. Rozvoj demokracie je základem cesty k socialismu.

Jedno je jisté. V uvedených demokratických podmínkách bude muset celý ekonomický systém navazovat na dosažený stupeň z období kapitalismu. Vláda lidu pak bude vycházet z toho, že základní otázkou, kterou se liší socialismus od kapitalismu, je vztah k vlastnictví. Proto bude preferovat společenské vlastnictví výrobních prostředků jako soubor vztahů prostupujících celou společnosti a zachová soukromé vlastnictví těchto prostředků tam, kde to bude účelné a výhodné. Společenské vlastnictví, tedy státní, polostátní (s 51% podílu státu), družstevní vlastnictví, bude tak určovat chod celé ekonomiky a vytvářet podmínky lepšího života pro všechny.

Co by mělo být předmětem takového vlastnictví?

1. Přírodní bohatství země. Může být vůbec předmětem soukromého vlastnictví? Cožpak se někde někdo zasloužil o to, aby vzniklo? V našich podmínkách jde např. o prvotní zdroje energie (uhlí, ropa, plyn apod.), o sklářské a keramické suroviny, stavební materiály (cihlářské hlíny, suroviny pro výrobu cementu) apod. Dále pak o půdu, lesy, vodní toky, nádrže přehrad, atd.;
2. Obory výroby, obchodu a služeb, v nichž výrobní síly nabyly (zejména vlivem technického pokroku) takové podoby, že jejich správa vyžaduje překonat soukromovlastnické formy. Jde téměř vždy o obory, které svým dosahem jsou celospolečenské. V současné době jsou to bezpochyby především druhotné energetické zdroje (viz stanovisko bývalého ministra paliv a energetiky V. Ehrenbergra v Haló novinách, 10. 1. 2005: Nelze je ponechávat nějakým aktuálním volným hrám trhu.). Jsou to i velké průmyslové podniky, železniční doprava, spoje (včetně elektronických médií), a rovněž velké obchodní řetězce;
3. Rozhodující instituce v peněžnictví. Samozřejmě centrální (národní) banka i nejdůležitější banky, mající rozhodující vliv na peněžním trhu. Analogicky i spořitelny a pojišťovny (včetně zdravotních).

Vzniká otázka, kde vezme nastupující nový řád prostředky na to, aby mohl převzít uvedené výrobní síly do svého vlastnictví a jak je bude spravovat. Můžeme se poučit z toho, jak to udělal restaurovaný kapitalismus po roce 1989. Měli tehdy soukromí majitelé prostředky? Spláceli (pokud vůbec!) své nákupy z jejich výnosů! Nastupující režim může postupovat obdobně. Rozhodnutím vlády převezme podniky do svého vlastnictví a postupně je splatí - tedy vykoupí (ostatně tomu tak bylo i v letech 1948-1989). Pokud jde o formu provedení, preferuji zde převzetí znárodněním (většina podniků je v cizích rukách).

Chod hospodářství ve společenském vlastnictví bude vyžadovat centrální řízení. Zřejmě bude využito zkušeností z plánování. Spolu s plánem bude působit trh. Soustava ekonomických nástrojů bude fungovat zhruba stejně jako dnes. Půjde tedy o regulovaný trh. V něm budou fungovat státní, družstevní i soukromé podniky. Soukromé podnikání bude tím trhem ovlivňováno totálně. Je tedy i pravděpodobné, že hranice mezi soukromým a společenským podnikáním se časem budou měnit právě v důsledku konkurence na trhu a preferencí státního hospodářství. Nicméně malé výrobce (zaměstnávající menší počty pracovníků), řemeslníky, obchodníky, individuální zemědělce apod. nelze vytlačovat administrativně z trhu zvláště tam, kde jejich činnost je jinak nenahraditelná. (Pokračování)

Haló noviny, 15. dubna 2005, Vítězslav VINKLÁREK

Pokračování ZDE.