Socialismus pro 21. století (výtah verze 2007)

Dokument, který plenární zasedání ÚV KSČM předložilo k projednání na VČS ZO a okresních konferencích, se opírá o následující charakteristiku socialismu v programu Naděje pro ČR schváleném VI. sjezdem KSČM v Českých Budějovicích:

Základním programovým cílem KSČM je socialismus, demokratická společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní. Je postavena na maximální občanské samosprávě, je prosperující a sociálně spravedlivá. Pečuje o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečuje lidem důstojnou životní úroveň a prosazuje bezpečnost a mír. V její ekonomice se prosazují přednosti a klíčová úloha společenského vlastnictví, které zaručí efektivní, celospolečensky provázané a usměrňované hospodaření kolektivu zaměstnanců podniků, družstev, obcí, regionů i dalších sdružení občanů. Jde o strategický cíl, který vychází z dlouholetých tradic marxistického myšlení. Jeho naplnění chceme dosáhnout demokratickou cestou. KSČM odmítala a odmítá takovou praxi, která připouští nebo ospravedlňuje omezování demokracie, diskriminaci nebo represi za názory a vytváří podmínky pro kult osobnosti.

Dokument předložený k diskusi tuto charakteristiku dále rozvíjí. Připomíná neúspěch sovětského modelu socialismu, který u nás i v dalších zemích ztroskotal pod tlakem kapitalistického obklíčení i vlastními chybami, ale konstatuje, že tato porážka neubrala nic na významu základních myšlenek socialismu pro nejširší vrstvy obyvatelstva.

Světový globální kapitalismus nezměnil svou antihumánním povahu a narůstají škody, se kterými se budou muset příští generace vyrovnat. Jiný svět je možný a v zájmu dalšího zachování lidské civilizace dokonce nutný. Při prognózování budoucí společnosti vycházíme jak z odkazu klasiků marxismu, tak z analýzy soudobého kapitalismu a ze zkušeností získaných při budování první formy socialismu. Tato forma měla své pozitivní stránky, zejména v podobě extenzivního ekonomického rozvoje a v oblasti sociální, měla ale i své nedostatky, zejména v oblasti nedostatečného uplatňování občanských práv, nedostatečného podněcování iniciativy a tvořivosti, zachycení intenzivního ekonomického rozvoje a vědecko-technické revoluce.

Současný stav výrobních sil umožňuje učinit si představu o budoucí materiální základně socialismu. VTR v hospodářsky vyspělých zemích rozrušila tradiční technickou základnu industriální fáze kapitalismu, prolomila dřívější dělbu práce, změnila požadavky na výkonnost a kvalifikaci pracovní síly. Současná materiálně technická základna je dostatečná pro nastolení socialismu.Dojde k intelektualizaci práce i spotřeby, růstu produktivity práce, zmenšování počtu pracovníků ve výrobě a růstu pracovníků ve službách, sféře vzdělávání a vědy, k zkracování pracovní doby a růstu volného času.

V oblasti ekonomických vztahů budou od kapitalismu převzaty některé oblasti a složky, které mají provozně-ekonomický charakter a zabezpečují běžné fungování ekonomiky (organizace a metody řídící práce, obchodní a finanční soustava, pracovní disciplína, odměňování apod.). Socialistická ekonomika nebude popřením všeho, co existovalo v kapitalistické ekonomice, ale využije všeho, co se využít dá, ovšem zbaveného kapitalistické vykořisťovatelské slupky.

Ve vlastnických vztazích bude překonáno vykořisťování a prohloubeno zespolečenštění práce.Tržní vztahy, ekonomické řízení a prvky ekonomické demokracie pomohou překonat nedokonalost zespolečenštění a byrokratizaci charakteristickou pro minulý systém. Různé druhy výrobní činnosti a poskytování služeb budou vyžadovat rozmanité vlastnické formy, jejich pluralitu.

Vytváření společenského vlastnictví nebude znamenat zestátnění, ale změnu celého systému ekonomických vztahů zahrnující prvky plánovité regulace, daňové politiky, obchodní politiky apod., v jejichž důsledku se bude kapitalistické vlastnictví měnit na státní, družstevní, zaměstnanecké, vlastnictví regionů a obcí, ve kterém budou stále více narůstat vlastnická práva zaměstnance - spoluvlastníka. Všechny změny budou dovedeny do podoby vzniku velkých nadnárodních komplexů schopných vykoupit a v soutěži překonat i velké kapitalistické nadnárodní podniky. Vedle těchto komplexů budou působit soukromovlastnické střední i drobné podniky zapojující se do svobodné soutěže. Socialistické hospodářství bude plánovanou tržní ekonomikou, kde se plám bude prosazovat nikoli administrativními direktivami, ale ekonomickými nástroji, přičemž indikátory růstu budou nahrazeny indikátory růstu kvality života. Hospodářský rozvoj umožní naprosté většině obyvatelstva dostatečně uspokojovat své základní potřeby a obrátí jejich pozornost na jiné životní cíle než na další růst materiální spotřeby, a to na kvalitu života.

Po odstranění monopolu soukromého kapitalistického vlastnictví bude možno:

• zajistit rovné právo na práci pro všechny;
• zajistit všem odměnu za práci podle zásluhy;
• zajistit všem rovné právo na vzdělání, zdraví a na další kultivaci osobnosti;
• zajistit sociální jistoty pro všechny pracující a důstojné životní podmínky.

V těchto podmínkách zmizí třídy s nesmiřitelnými zájmy, příslušníci všech tříd budou vtahováni do nových společenských vztahů a budou se vyrovnávat s celospolečenským zájmem. Tím samozřejmě nezmizí rozpory mezi jednotlivými společenskými skupinami, ale tyto rozpory se budou řešit podstatně méně konfliktními a dramatickými formami. Z toho vyplyne nezbytnost plurality politického spektra, která nahradí monopol jedné strany.

Občan bude své právo podílet se na slaďování zájmů individuálních a skupinových se zájmy společenskými uplatňovat v různých formách demokracie, včetně přímé demokracie i demokracie zastupitelské. Možnosti demokracie a samosprávy se budou rozšiřovat díky nabídce komunikačních technologií. Státní organizace společnosti zůstane ještě po dlouhou dobu zachována, budou se však proměňovat její funkce směrem k posilování funkcí ekonomických, organizátorských a kulturně-výchovných, mocensko-potlačovací funkce budou naopak ustupovat. Řada funkcí státu bude plněna nestátními, neziskovými organizacemi, budou se stírat ostré hranice mezi politickými stranami a ostatními typy společenských organizací.

Celý tento vývoj bude mít svůj aktivní odraz ve vědomí lidí, ve vytváření socialistického vědomí, hodnot, právních a morálních norem. Ideologie jako zvláštní dimenze duchovního života bude integrovat různé zájmy a přispívat k sbližování tříd, skupin i jednotlivců. Na žebříčku společenských hodnot sestoupí ze svého piedestalu zisk, touha po majetku, po maximalizaci spotřeby věcí i služeb, největší hodnotou se stane hodnota svobody, volného času, tvořivé práce a kultivace lidských vztahů, jakož i vztahů člověka k přírodě a životnímu prostředí. Pro socialismus bude charakteristický široký rozvoj kultury všeho druhu a forem s respektem k tvůrčí svobodě, ale i s pocitem spoluodpovědnosti za celou společnost. Stoupne úloha vědy a vědeckého poznání a informací osvobozených od manipulace.

Tento proces vývoje k socialismu bude mít i své mezinárodní souvislosti, bude možný jedině ve velkém nadnárodním měřítku. Vyžaduje koordinovanou činnost mezinárodní levice a komunistického hnutí. Půjde o vzájemně se doplňující procesy evoluce a revoluce propojené demokratickou cestou uskutečňování.

Různé startovní čáry a různé bezprostřední cíle revolučních hnutí v jednotlivých zemích a jejich sdruženích vyvolávají potřebu rozdílných revolučních přístupů. Rozdílnost a rozmanitost, přihlížení ke zvláštnostem i jedinečným podmínkám při uplatňování stejných obecných zásad je nenahraditelnou inspirací a zárukou trvalého dalšího rozvoje socialistických myšlenek.

V srovnání s obdobím života klasiků marxismu-leninismu došlo k značným změnám v třídně sociální struktuře. Klesl počet tradičních průmyslových dělníků, změnil se charakter práce zaměstnanců ve výrobě, dočasně klesla úroveň jejich organizovanosti a solidarity. Na druhou stranu se s rozvojem VTR a hospodářské samosprávy bude formovat skupina vysoce kvalifikovaných dělníků nového, vědeckého typu a samosprávných vlastníků vystupující s novou úrovní sebevědomí. Do široké fronty tříd, skupin vrstev zainteresovaných na společenských změnách se budou začleňovat lidé s potřebou svobodnějšího rozvoje a výraznějšími hodnotami duševně bohatého života. Potenciální revoluční fronta se bude rozšiřovat o účastníky různých sociálních hnutí, alterglobalisty, ochránce životního prostředí, intelektuály, revoluční mládež, o zastánce sociálního státu a další skupiny lidí nespokojených s kapitalismem.Mnohé z nich prostá logika vývoje dovede k přesvědčení, že svých cílů mohou dosáhnout jen při celkové změně společenského řádu.

Znovu zdůrazňujeme, že tato změna může být úspěšná a trvalá jen tehdy, když bude probíhat nenásilnou, demokratickou cestou, která přinese vyšší stupeň demokratických svobod a uplatnění lidských práv, než kdy byl schopen nabídnout kapitalismus, a bude probíhat za aktivního souhlasu většiny občanů.

Haló noviny, Naše pravda, 28. 8. 2007