Nově nastupující uspořádání společnosti (socialismus) musí zlepšit životní podmínky těch, kdož jsou jeho hlavními reprezentanty. To nemůže v zásadě jinak než zvýšením jejich příjmů a zlepšením dostupnosti služeb. Zároveň bude muset ustřihnout ty nehorázné a nekřesťanské zisky a příjmy horních deseti tisíc.
Na tom však nemůže skončit. Změnit bude třeba:
- Celou soustavu odměňování. Především bude důsledněji než v minulosti uplatněn princip odměny podle zásluhy. Příjmy musí být diferencovány ve prospěch těch, kdož se budou nejvíce podílet na prosperitě hospodářství. Tato diferenciace bude asi muset - časem - nabýt podoby společenské dohody jednotlivých profesních skupin obyvatelstva. Obsahem takové dohody by mělo být i ustanovení o podílu na hospodářských výsledcích, a to jak pro vedoucí pracovníky pověřené správou společenských věcí, tak i pro zaměstnance;
- Sociální politika a zdravotnictví. Socialistická společnost musí být schopna v těchto oblastech zabezpečovat lepší péči než kapitalismus, a to jak z vlastních prostředků lidí, tak i ze společenských zdrojů, a to pro všechny občany.
Půjde především o účinnou propopulační politiku, umožnění bydlení mladé generaci a péči o seniory. Kvalita společenského pořádku se vždy pozná právě v těchto oblastech. Pokud jde o starší generaci, bude zachován a zkvalitněn systém mezigenerační péče. V historii ČR má své zvláštní opodstatnění. Mladí, kteří přebírali práci od svých otců a dědů, vždy jim poskytovali výminek , pracovali na ně a živili je. Není tedy žádný důvod odstupovat od mezigeneračního principu průběžného financování.
Ve zdravotnictví jde zejména o nemocniční péči. V jejím financování bude nutno přestřihnout ten tok peněz, ze kterého mají zisky nejen podniky vyrábějící léčiva a zdravotnické pomůcky, ale firmy , které dodávají jídlo, perou prádlo, uklízejí, dodávají teplo, likvidují odpady atd.;
- Vztah ke vzdělání. V podmínkách ČR je vzdělání rozhodujícím faktorem umožňujícím solidní ekonomické ale i politické postavení ve světě. Společnost je proto povinna zabezpečit takové podmínky, aby každý, kdo má předpoklady, mohl získat odpovídající kvalifikaci.
Socialistická společnost bude proto uvedené oblasti považovat za důležité cíle svého snažení. Otevře však i zde možnost soukromých aktivit.
x x x
Socialismus, to je společnost, ve které jsou zabezpečovány - pro všechny - ty nejprostší věci, ale nejzákladnější: práce, spravedlivá odměna za ni, jídlo, oděv, střecha nad hlavou, výchova a vzdělání dětí a zaopatření seniorů. Tedy ty nejpřirozenější lidské zájmy - zachování a pokračování rodu. To na rozdíl od současného kapitalismu, který stejné věci poskytuje v plýtvavé a rozmařilé podobě jen pro vybranou - nepatrnou - část společnosti, která si říká elita .
Učinit krok k takové společnosti, krok dopředu k budoucnosti není vůbec snadné. Ostatně nikdy v minulosti to nebylo snadné a vždy to bylo spojeno s velkou společenskou krizí. Máme snad čekat, až taková krize opět vznikne? Kapitalismus se sám nevzdá, sám nezanikne. Musí být překonán - poražen. V současné době je to nejméně promýšlená otázka. Ani teoreticky nejsou propracovány vnitřní a vnější předpoklady takového kroku. Avšak podmínkou sine qua non (bez níž to nejde) je dopracovat se nejzřetelnější představy o budoucím socialismu, seznámit s ní většinu národa (zejména mladou generaci) a získat ji pro ni.
Kromě toho je třeba vyjasnit si řadu souvislostí, např.:
- jaký je stav české společnosti? Je tomu tak, jak to vylíčil prezident V. Klaus v novoročním projevu na počátku roku 2005? Nebo je potřebná jiná zpráva o stavu unie ? Je nespokojenost většiny lidu signálem o nespokojenosti s kapitalismem? Může se tato nespokojenost projevit naplněním Václavského náměstí a náměstí velkých měst? Zasáhne v takovém případě pravice mocensky, i profesionální armádou? Má strana vést národ do rozhodující bitvy nebo se má smířit s existencí kapitalismu?
- jaké jsou vnější podmínky vývoje v ČR? Může v Evropě vzniknout taková situace, ve které by mohl v ČR proběhnout nekapitalistický vývoj? Nebo to v podmínkách kapitalistického obklíčení není možné? Mohl by se takový nekapitalistický vývoj opřít o existující socialismus ve světě?
Patrně je mnoho dalších nezodpovězených otázek (např. jaká je role médií a jak se musí změnit!). Nepochybně ve světě i u nás zraje situace ke změnám. Tento proces se může z nejrůznějších důvodů zrychlit. Soudím, že strana má povinnost - přes odpor pravicových médií - vytrvale objasňovat lidem situaci a připravovat je na možnost změny. Avšak rostoucí nespokojenost může vyvolat i tendenci změny k horšímu. Současná situace ve světě přece vede vedoucí kapitalistické země k silovým zákrokům, k potlačení nespokojených. Za této situace je docela možné, že u nás, kde už nyní vystupují nejrůznější bojůvky, kde různí Steigerwaldové, Mejstříkové, Neffové, Pátkové, Hlučínové i různí umělci vykřikují hesla o silné ruce, že u nás vystoupí pravice s heslem zavedení pořádku ve společnosti. Vyhraje-li volby, proti komu pak bude vystupovat státní aparát, jeho bezpečnostní a další silové orgány? Nebudou mít argumenty o dočasném omezení demokratických svobod v zájmu pořádku? I to už tady jednou v minulosti bylo! I to musíme mít na paměti! Vzdát to však nesmíme! Kapitalismus se nedá reformovat, musí být nahrazen socialismem! Socialismus musí vybojovat demokracii pro sebe!
Haló noviny, 18. dubna 2005, Vítězslav VINKLÁREK
Předchozí část najdete ZDE.
K diskusi o modelu socialismu (2)
