logo SDS
Dnešní datum: 19. 10. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 645x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 547x)

V jaké kondici je naąe ąkolství? (Politické spektrum s účastí SDS).
(25. 01. 2019, 429x)

K situaci ve Venezuele
(25. 01. 2019, 394x)

Nový web SDS
(11. 02. 2019, 391x)

Snaha činských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice
(18. 01. 2019, 327x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 13
Prům. 8.8
21 denni
Max. 547
Prům. 378.6

Nyní si čte web : 28 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Taktika a strategie

Vydáno dne 26. 12. 2005 (7487 přečtení)

Elementární teze
Egona Bondyho, jak vyšly ve sborníku „O globalizaci“ (nakl. L. Marek, 2005, editor Jan Burian)


  1. Marx upřesnil v Grundrisse, že třídy i třídní boj začínají až po „jediné revoluci v lidských dějinách“ = „zavedení strojové výroby“, kapitalismus.
    V tom měl z vědeckého hlediska čiročirou pravdu.
  2. Uvědomělý třídní boj vzniká tedy až od počátku 19. století.
  3. Před polovinou 19. století se utvořily dvě tradice: „anarchistická“ a „organizátorská“.
  4. Obě dvě jsou po více jak 150 letech nepoužitelné v jejich původní podobě.
  5. Princip organizace implikuje centralismus, zbyrokratizování, zkostnatění, reformismus až úplné opuštění revolučního cíle.
  6. Anarchistický princip nedokáže dlouhodobě koordinovat aktivitu a pracnou přestavbu a výstavbu nové společnosti.
  7. Obě formy byly adekvátní v 19. století. Od té doby se společnost zcela zásadně proměnila:
    1. technologicky
    2. sociologicky (včetně zmizení tříd klasického typu)
    3. psychologicky
  8. V současných podmínkách 21. století (alespoň jeho první poloviny) tyto formy nikomu nevyhovují a jsou neuplatnitelné.
  9. Zůstává tedy otázka, co z nich je a není možno převzít.
  10. Z anarchistické tradice:
    1. Pozitiva:
      • spravedlivá rovnostářská společnost
      • řídící se samosprávně, s využitím mnoha prvků (teoreticky všech) přímé demokracie
      • odhodlanost k přímé akci
      • všechny prostředky boje jsou oprávněné, neboť protivník je používá také, včetně teroru, jehož nejzazší formou je válka a genocida, k níž se protivník velmi snadno a rychle uchyluje
      • zásadní antirasismus, zásadní schopnost uznat význam a potřebu odlišných kulturních tradic
    2. Nedostatky:
      • velmi malá schopnost trvale koordinované akce a řízení, což se dá se napravit
      • propaganda směřovaná ad hoc a ad hominem
      • zanedbání teoretické ideové práce
      • přímo „programová“ nedisciplinovanost
      • utopičnost (zvláště v kropotkinovské verzi)
      • avanturismus (zvláště v bakuninovské verzi)
  11. Z tradice organizace:
    1. Pozitiva:
      • koordinovanost
      • dlouhodobě projektovaná práce na výstavbě a přestavbě
      • zdůraznění ideové práce (důležitý psychologický moment, výchova nového člověka)
      • schopnost tzv. drobné každodenní práce prováděné systematicky
      • odmítání názorových akcí ad hoc, koncepčnost dlouhodobé strategie
    2. Nedostatky:
      • tendence k centralizaci potlačující spontánní iniciativu
      • tendence k preferování „vyspělých kulturních center“, unifikace podle jedné kulturní tradice („nejvyspělejší“ země jako kulturní vzor)
  12. 11. Před zhruba 170 lety:
    1. Nejvyspělejší technologie byly drátový telegraf a parní stroj.
    2. Periodik bylo málo, měla nízký náklad i počet stran, bylo málo čtenářů.
    3. Žádná jiná masmédia nebyla.
    4. Hlavní formou komunikace bylo schůzování a spolčování.
    5. Protivník na tom nebyl o mnoho lépe. Měl k dispozici kazatelny, školy a zákonodárství (parlamentní demokracie).
  13. 12. Dnes:
    1. Všeovládající masmediální demagogie a „zábava“ zcela v rukou a intencích protivníka. Zde nemáme dosud vhodnou alternativu!
    2. Technologie umožnila hyperkonzum nabízený i vykořisťovaným, kteří proto propagandě podléhají.
    3. Sociologicky zmizely viditelné třídy a s nimi viditelný, revoluční a akceschopný třídní subjekt.
    4. Sociologicky vzniká ohromná stratifikace. Rozrůstají se střední vrstvy, které i když klesají co do prestiže i bohatství, odmítají pokládat se za dělníky.
    5. Nepřetržité vidiny o možnosti zbohatnutí či zvýšení úrovně implikují psychologické změny:
      • ztráta lidské solidarity
      • každý jen za sebe a pro sebe, byť za cenu největší dřiny
      • atomizace osamělého davu
      • zblbnutí v podmínkách vznikající sociální a ekonomické nejistoty
      • absolutní nezájem o to, co se momentálně netýká „nás“, ale „souseda“
      • xenofobie, rasismus, intolerance, fundamentalismus, akceptování válečného řešení ve prospěch národních zájmů (obrana našich tradic)
      • roste psychologická tíseň z vykořenění z přirozené lidské solidarity a touha po jejím obnovení
      • přitom však vládne bezbrannost vůči masmédiím a pseudozábavě, reklamě a hyperkonzumu
      • necitlivost a akceptování genocidy, pozvolná připravenost k fašizaci společnosti
      • z toho všeho plyne odlidštění, smíření se ztrátou lidské důstojnosti, ba i svobody nahrazené pofidérní obranou „práv jednotlivce“, což hypertrofuje ve vyspělých zemích, zejména v USA.
      • necitlivost k situaci chudých a druhých vůbec, zejména za našimi hranicemi, jakkoliv právě to vede ke ztrátě schopnosti vlastní sebeobrany: Přihlížet v naprostém klidu, jak hoří sousedova chalupa a morduje se tam, je v praxi čekání oligofrena na to, až začne hořet a mordovat se v jeho vlastním domě.
  14. Kulturní imperialismus, jenž začal být prováděn od přelomu 50. a 60. let, se proměnil v nekulturní zglajchšaltování, které neobyčejně rychle ovládlo všechny země, v nichž konzumní ideál zatlačil vlastní kulturní (tj. společenské) tradice. Objevuje se typ člověka vykořeněného, a tedy dezorientovaného a bezbranného, který se nemá oč opřít. Jako menšinový pokus o zvrácení tohoto vývoje pak přirozeně vzniká intolerantní ultrakonzervativní fundamentalismus, který už vlastní tradice karikuje, a tak spíše odpuzuje, než přitahuje, a je vítanou záminkou pro protivníka, aby všechny kulturní tradice dehonestoval až démonizoval - psychologická příprava pro vojenskou obranu „vlastních tradic“.
  15. Nedostatečná ideová základna usnadňuje nadnárodní finanční oligarchii zakrývat pod pláštíkem teorie o kulturním konfliktu svoji reálnou ekonomickou praxi usilující o totální světovládu. Ideová bezbrannost těch, proti nimž je útok veden, byla „nenásilně“ předpřipravena kulturní glajchšaltací, která proniká mezi nejbrutálněji vykořisťované snadněji a rychleji, než tam kdy pronikne šance podílet se alespoň nepatrným procentem na konzumní společnosti, jež je stálým, ale nedostižným lákadlem.

Poznámka:

Všechna potřebná data týkající se současné situace – ekonomická, sociologická, ekologická, politická, demografická, atd., jsou bez komentáře vydávána OSN a jejími pracovními skupinami. Tyto zprávy jsou povinně ukládány v ústředních knihovnách, popřípadě jsou přístupné na internetu. Katastrofální situace počátku 21. století je ostatně neustále diskutována i v odborných pracích a v médiích.

I když u běžného konzumního občana jdou tyto informace pravděpodobně jedním uchem tam a druhým ven, není snad nikoho, kdo by o nich nevěděl, i jestliže si je nechce připustit.

* * *

Je třeba uvážit, zda je ještě možno oddalovat zahájení aktivní sebeobrany, jež přirozeným způsobem přejde v aktivní boj a likvidaci globalizační fáze imperialismu a dále v likvidaci třídní společnosti vůbec, jen proto, že nejsme dosud připraveni. Neotevřít tento boj automaticky znamená, že z defenzívy se rychle stane naše úplná porážka, jejíž důsledky pro další vývoj lidstva nelze ani dohlédnout.

Při pokračující defenzívě umožňujeme oligarchii, aby v klidu realizovala své bohulibé plány zbavit se „přebytečných“ lidí, jichž je dle jejich odhadů 90 procent obyvatelstva planety, a zavést plně automatizovanou výrobu. S tím se už nikdo netají, naopak poradce amerického prezidenta Fukuyama opravil v tomto smyslu svůj koncept konce dějin z roku 1991.

(Dovolím si čistě osobní poznámku. Mým vlastním pracovním polem je nejabstraktnější disciplína filosofie, teorie bytí, v níž existence či zánik lidského rodu hraje zanedbatelnou úlohu. Leč tím spíše mohu z „vysokého nadhledu“ zřetelně vidět, že umělá násilná redukce lidstva na minimum, tj. na bohaté a jejich služebníky, znamená tak neorganický zásah do fylogeneze lidského druhu, že nebezpečí zániku lidstva jako zoologického druhu se stane neodvratnou vyhlídkou.)

Začít zápas o život a zničit smrtelného nepřítele je možno vždy. Odkládat to a ustupovat nelze trvale. Jen nepřetržitými pokusy, bez ohledu na jejich porážky, je možno naučit se taktice a strategii. Pokusem a omylem a opravou se děje všechno v univerzu. Žádný učený z nebe nespadl. I při absolutní nezkušenosti a nepřipravenosti můžeme vyjít z několika reálných úvah.

  1. Při bezprostředně hrozícím ohrožení života je třeba nevylučovat předem žádné bojové prostředky, jediným kritériem je jejich vhodnost podle okolností, podmínek, prostředí, času a účinnosti.
  2. Není možno předpokládat, že v dnešní situaci je kterákoliv část světa ústředním bodem boje a v ní aplikované metody jsou paradigmatické pro všechen ostatní svět.
  3. Je potřeba počítat od počátku s multietnicitou a multikulturalitou světa, která vede k tomu, že metody sebeobrany a boje budou různé. Rozhodně je třeba zbavit se mýtické představy, jež ještě v 19. století mohla být racionální, že centrem boje budou nejvyspělejší oblasti, tj. tzv. Západ. Zde je ve skutečnosti situace nejkomplikovanější a lidé si tam musí řešit situaci po svém. Jejich problémy, kulturní návyky a taktika nejsou a nebudou pro ostatní svět závazné. Osa světového pohybu se přesouvá mimo oblast Západu, byť moc světové oligarchie se opírá o jeho ekonomiku, finanční a vojenskou sílu.
  4. Je třeba vyvodit okamžité důsledky z holé, v historii stokrát potvrzené pravdy, že menšina usilující o ovládnutí a zlikvidování drtivé většiny, byť byla po všech stránkách nejsilnější, není schopna zvládnout boj na desaterých frontách najednou a časem se zhroutí, i když k likvidaci slabších použije nejbrutálnější prostředky. Nepomůže jí ani jedno soustředěné globální tažení, ani tzv. preventivní lokální války, její akceschopnost podléhá historické korozi. Před našima očima si imperialismus a finanční oligarchie vytvoří „deset tisíc Vietnamů“ a v této situaci může dosahovat pouze přechodného a lokálního vítězství.
  5. Největší naší slabinou není nedostatečná vojenská výzbroj, ale malá připravenost učit se z chyb, jichž jsme se během dvou století dopouštěli. Tyto chyby a omyly jsou ve skutečnosti rezervoárem zkušeností. Zejména poučení „k čemu to vede“, když přehlédneme otázku konečného cíle.
    • Tak v našich rukou zkrachovala kdysi mohutná II. internacionála, jejíž absolutní krach (plod proměny revolučního ústředí v byrokratický úřad) umožnil vznik I. světové války.
    • V našich rukou zkrachoval SSSR: dekret o půdě, privatizace na vesnici, vznik kulactva, nutnost násilné kolektivizace přes noc, zmaření výsledků první pětiletky, vytvoření privilegovaného technického managementu, vznik zárodku nové vládnoucí třídy, zánik SSSR. Jedno vyplývá z druhého.
    • V našich rukou zkrachovala čínská revoluce, která naopak pro státní zájem, tj. zájem vládnoucích, zcela opustila závazek postavit se do čela světového revolučního hnutí a buduje jen svoji neo-neo-konfuciánskou společnost poté, co zlikvidovala i Maův pokus zachránit revoluci v hodině dvanácté.
    • V našich rukou zkrachovala Světlá stezka v Peru, pro ignorování zásad osvobozeneckého boje, jenž nesmí parazitovat na lidu osvobozených oblastí.
    • V našich rukou zkrachovaly ty nejvstřícnější demokratické pokusy v Chile, Nikaragui, Guatemale, Bolívii, Portugalsku a jinde, kvůli podcenění agresivity mezinárodního imperialismu.
    • V našich rukou krachují antiimperialistické snahy islámu kvůli zanedbání důsledné emancipace od zájmů petrodolarových šejků a „národní“ narkomafie.
    • V našich rukou zkrachovaly pokusy o uhájení socialismu, jakými bylo například hnutí Solidarność v Polsku, neboť neumělo artikulovat vlastní cíle pracujících, dalo se vést cizími ideologiemi (zejména vatikánskou) a nevzalo si poučení z ČSSR v roce 1968 a dohodnuté souhry velmocí.
    • V našich rukou je ohrožení osudu dosud svobodné Kuby a Vietnamu. Dále sdružení afroameričanů a latinoameričanů v USA, sebezničení Afriky tribalismem a růst šovinismu a xenofobie i mezi sobě nejbližšími národy (Jugoslávie).

Všechny tyto a další chyby jsou, opakuji, maximálním bohatstvím učiněné zkušenosti, o nichž by každý revolucionář měl přinejmenším vědět, aniž by přitom podlehl neoprávněné představě, že vše již bylo vyzkoušeno, a tak se nedá nic dělat. Naopak, pokud víme, co chceme, a vystříháme se chyb, dá se dělat neobyčejně mnoho.

Ani Řím nebyl postaven za týden a nic se nevylíhlo hotově jako Athéna z hlavy Diovy. Každý nový aktivní pokus má vyhlídku na alespoň částečný úspěch.

Je nutno zdůraznit, že k dnešnímu datu je vyhlídka na uskutečnění byť i jen první fáze socialismu vzdálenější než před sto lety. V důsledku před sto lety naprosto nepředstavitelné ekonomické proměny se zvýšila ekonomická prosperita mnohonásobně. Daní za to je závratně stoupající křivka demografická a rostoucí ekologická destrukce. Současná ekonomická potence lidstva však ještě umožňuje situaci reálně a racionálně řešit, což již třeba za 50 či dokonce 30 let nebude možné.

Z tohoto hlediska jsme v momentu, kdy zvrat je prostě nutný, ať už by byl jakýkoliv. To ovšem nejlépe ví vládnoucí oligarchie, a proto cílí k nejrychlejšímu řešení. Mají v záloze preventivní zbraň nejtěžšího kalibru, rozpoutání vyhlazovací války, při níž se vyřeší naráz všechno, pobijí se lidi, oživí se a ještě více zcentralizuje ekonomika a vynoří se zfašizovaná světovláda umožňující zbavit se zbývajících nepohodlných živlů v metropolitních zemích. Na použití této nejtěžší zbraně již připravují vnitřní mínění doma.

Jakkoliv zmizely klasické třídy klasického kapitalismu a jim odpovídající třídní boj, zůstalo základní rozdělení třídní společnosti na vykořisťované a vykořisťovatele. Současná fronta boje neprobíhá jen mezi chudými a bohatými zeměmi (jejichž spotřeba je stonásobně vyšší než v ostatních částech světa). Fronta probíhá i napříč všech zemí. K nadnárodní finanční oligarchii patři i miliardáři islámští, indičtí, ba i jihoameričtí (narkomafiánští bossové), tedy reprezentanti těch nejvykořisťovanějších oblastí světa. Je třeba, abychom nebyli překvapeni tím, že za podíl na globálním bohatství bude ochotna podpořit politiku globální oligarchie i pekingská vláda.

Na začátku 21. století jsme v situaci, kdy si zodpovědný analytik nemůže dovolit přesně predikovat absolutně nic. Trpce nám chybí analýza současné struktury globalizované ekonomiky, zdá se však, že ani sami globalizátoři, jakkoliv o svém cíli mají jasno, neznají všechny překážky, jež jim struktura jejich vlastního ekonomického pořádku vytváří a bude vytvářet.

Jedna jediná věc je vcelku jistá: Ať už dříve či později, záměr globalizace se nezdaří a ocitneme se ve zcela změněné situaci. V prvé řadě budou velmi neblaze překvapeny země, které se staví jako nositelé globalizace. Světová finanční oligarchie, která globalizaci naplánovala a uvádí ji do chodu, sleduje pouze vlastní zájmy a aktivně pomáhajícím pouze předstírá, že má i jejich zájmy na zřeteli. Bude je tedy využívat stále intenzivněji a do posledního dechu je obelhávat. To, že zničující důsledky globalizace pociťuje a bude pociťovat ožebračená a zbídačená většina lidstva, neznamená, že konečný výsledek přinese prospěch vyspělým zemím, které se dnes v globalizaci hodlají angažovat.

Nebudu opakovat obecně známé argumenty, jež jasnou řečí holých faktů usvědčují globalizátory z přípravy největšího nebezpečí, jež kdy hrozilo lidstvu jako celku. Vycházím z toho, že globalizaci se budou lidé bránit, protože její dopad bude pro všechny postižené otázkou holé sebezáchovy. Je možno zkoušet světovládu na hekatombách mrtvol a je možno ji dokonce i po generace uhájit, avšak nikdy ne natrvalo a s úspěchem a nikdy ne bez tvrdého vnitřního boje. To je horší alternativa.

Je ale i druhá: Čím dříve a čím masověji se rozvine boj proti protivníkovi, tím větší je šance na jeho porážku, i když to bude také těžce zaplaceno. Přece však se v tomto případě dá předejít úplnému vyhlazení.

Resumé:

1. Musíme si jasně přiznat svoje nedostatky, abychom předem viděli, že huráoptimismus je chybnou psychologickou strategií, která by přivodila prohru uvítanou globalizátory. Přivodila by dlouholetý útlum, skepsi, poraženectví a ztrátu důvěry v možnost jakéhokoliv boje. Je třeba počítat (jak už to také globalizátoři ústy svých amerických mluvčích vyhlásili) s dlouhodobou válkou. Od neúspěchu k neúspěchu, až k definitivnímu, a to pak překvapivě rychlému úspěchu. (Taktiku dlouhodobé války sledoval celý život Mao, ale nedomníval se, že by založením ČLR končila.) Tato taktika ovšem vyžaduje ode všech jistou psychologickou připravenost.

  1. K našim základním nedostatkům na prvním místě patří, že tak jako se nedá dělat účet bez hostinského, není možno vytvářet spolehlivé strategicko-taktické plány bez analýzy společenského uspořádání, v němž žijeme. Vynaložit na tuto práci co nejsoustředěnější úsilí je povinností, leč jde o práci, která má-li být spolehlivá, vyžaduje soustředěné studium po dobu desítek let. Ani Marx nespadl z nebe.
  2. Bez nové vědecké analýzy fungování globalizační ekonomiky se můžeme jen orientačně opírat o analýzy provedené na revoluční levici v posledních sto padesáti letech. A ty v žádném případě nemůžeme pokládat za neměnné, trvale platné a nepřekonatelné.
  3. Jakkoliv bída a stupeň vykořisťování v celém světě prudce stoupá, ztratilo revoluční hnutí oporu v širokých masách. Podařilo se paralyzovat vědomí širokých vrstev připravené k soustředěné a cílevědomé revoluční akci, které právem vnímali vykořisťovatelé od 30. let 19. století jako smrtelné nebezpečí. To byl dlouhodobě systematicky prováděný plán našich nepřátel, pro nějž využili všech ekonomických, politických a oblbovacích prostředků. Postupné likvidace zemí, které se pokusily realizovat revoluční změny ve společenském zřízení, byly v tomto plánu jen postupnými vítěznými etapami nepřítele. Kde nebylo možno použít vojenskou moc, tam (jako např. v SSSR a dnes v ČLR) systematicky podporují vnitřní rozvrat.

Situace, kdy značná část populace je vykořisťována bezprostředně až po smrt hladem a přesto se nerozvine třídní boj, ale jen lokální živelná povstání ústící opět do statu quo, není nová, nýbrž naopak charakterizuje celé dějiny vykořisťovatelské společnosti. Marx objasnil, že od začátku kapitalismu vznikly podmínky pro sebeuvědomění vykořisťovaných jako historického subjektu. Jak za faraónů, tak v předkolumbovské Americe, tak v Číně a jinde bylo oblbování a dezaktivace lidí vždy monopolem vládnoucích, kteří nelitovali výdajů na své propagátory, ať už to byli kněží či úředníci. Tento monopol, který začal být narušován liberální „demokracií“, získávají od 2. třetiny 20. století vykořisťovatelé opět pod kontrolu. Dnes je vládnoucím lhostejná větší či menší míra nespokojenosti či demonstrací, neboť i to zakalkulují do demagogie svých „svobodných“ masmédií. A to po celém světě!

Vedle nevyzbrojenosti teoretické a ideové je toto odzbrojení ideologické naším nejvážnějším handicapem. Neboť vykořisťovatelům je známo, že celé dějiny jejich společnosti jsou provázeny nespokojeností a řetězem lokálních revolt – s izolovaným odporem se umějí exemplárně vypořádat. Jestliže dnes k jejich oblbovacímu monopolu patří ideologie hyperkonzumu, po němž zatím lidé lační, a vábnička příležitosti ke zbohatnutí pro každého, stejně jako výsměch a výhrůžky všem pokusům o společenskou změnu, pak je naše situace ještě o mnoho horší, než kdy dříve v dějinách.

2. Všechny tyto naše nevýhody, a je jich i víc, nemění nic na tom, že pokud vykořisťovatele nezlikvidujeme co nejdříve možno, hrozí nám a následující generaci prostá likvidace a budoucnosti lidského rodu záhuba. Nedostatky nejsou naším „osudem“, ale výzvou k aktivní ofenzivě, neboť ustupovat dál je nemožné.

I bez přikrašlování můžeme reálně konstatovat, že činit první aktivní kroky je v našich silách. Vycházíme z toho, že přestalo existovat jednotné cílevědomé celosvětové hnutí. Nezbývá nám než aktivně podpořit či vyvolat, kdekoliv je příležitost, konfliktní situaci oslabující přímo finanční oligarchii, poškozující ji ekonomicky, narušující fungování jejích institucí, oslabující ji vojensky (guerrily), organizačně (infiltrace), psychologicky (ovšem např. teroristické aktivity jsou samy o sobě neproduktivní až kontraproduktivní), ideově (vytvoření alternativních či přímo subverzivních subkultur), v její prosperitě (snížení nepotřebného konzumu), ignorování jejích masmédií. A to vše ne podle jednoho „návodu“, ale s využitím kulturních a etnických tradic, jejichž mnohost a rozličnost pro nás nesmí být překážkou, ale výhodou.

Je možno spojit navzájem nekoordinované, odnikud neřízené antiglobalizační aktivity vedené lokálními či jen drobnými skupinovými zájmy. Společným cílem je likvidace nadvlády světové oligarchie.

Důvod je prostý: Mor nelze vyhubit jen v naší vesnici a v druhých ho nechat. Sežere pak naši vesnici znova.

Pokud toto bude pochopeno, vytvoří se skutečně postupně deset tisíc Vietnamů – dlouhotrvající válka vyčerpá nakonec dříve mocné než slabé. Moc mocných bude zákonitě klesat a rezavět. Etnika metropolitních zemí jsou v populačním mínusu, zatímco ostatní nadále stoupají.

Je nepopiratelné, že absence analýzy odpovídající novým podmínkám a cílům nám podráží nohy daleko, daleko vážněji, než si obvykle myslíme. Za takových podmínek je největší překážkou doktrinářské sektářství, které je v této situaci prostě k ničemu, neznatelně, leč důsledně vede k retardujícímu fundamentalismu a chtě nechtě připravuje půdu k etnickým antagonismům.

Doktrinářství se netýká jen programu akční revoluční strategie, ale i programů např. náboženských. S plným zrovnoprávněním revolučních složek splývá zrovnoprávnění všech kulturních a náboženských tradic.

Tato pluralita kulturní i etnická je rezervoárem revoluční taktiky a jejích metod. Aplikaci jakýchkoliv a zejména dosud nepoužitých metod umožňujících zničení nepřítele jako celku je třeba pozitivně hodnotit.

3. Jakkoliv si skutečné revoluční hnutí vždy vytyčuje maximalistické a všeobecně aplikované cíle, nesmíme za současné situace prosazovat uniformitu našich cílů.

Musíme naprosto důsledně akceptovat, že i po odstranění vykořisťovatelů ve všech oblastech světa se jednotlivé etnokulturní celky budou chtít uspořádat po svém. Nesmíme v žádném případě chtít opakovat onu v nejlepším případě pitomost, kterou se řídila evropská kolonizační expanze, že budeme tzv. „méně vyspělé“ civilizovat. Do oblastí, kde do evropské kolonizace existovala vysloveně dostatková společnost, byl zavedením „civilizace“ způsoben rozvrat mající nezřídka podobu kompletní genocidy.

Stanovisko úplné rovnoprávnosti všech etnokulturních tradic snad vypadá až příliš samozřejmé, ale zdůrazňuji je proto, že po likvidaci globalizátorů dojde k natolik různým formám uspořádání světa, že doktrinářům budou připadat navzájem inkongruentní.

Jestliže se např. v Číně zbaví nové gentry, jež tam po Maově nezdaru zapouští kořeny, osvobození nebudou hledat řešení v západoevropských ideách odvozených z antiky. A to platí pro všechny etnokulturní oblasti.

Dopustili bychom se závažné chyby, kdybychom přechod ke zcela beztřídní, komunistické společnosti chtěli prosazovat s historickou uspěchaností. Přinejmenším zkušenosti SSSR (a patrně dnes už i ČLR) jsou v tomto ohledu výmluvné. Marx ani Mao si nevycucali z prstu, že k tomuto stadiu (komunistické společnosti), i po likvidaci poslední formy kapitalismu, bude potřeba ještě deset generací vytváření nového člověka.

Každý psycholog potvrdí, že to je odhad minimální. Počítejme s tím, že v určitých regionech bude vyhovovat nevykořisťovatelský model víceméně etatistický až autokratický, v jiných zase model disociovaného a na stálou technologickou proměnu nepříliš dbajícího uspořádání (např. některé oblasti Jižní Asie či Afriky). Jinde zas mohou být konzervativnější a jinde volnější normy v uspořádání rodinných a sousedských vztahů atd. Rychle a přes koleno lámat tyto rozdíly by jen obnovilo podmínky pro vznik nových vykořisťovatelských struktur.

Naopak pro všechny etnokulturní oblasti by měla, po budoucím revolučním zvratu, být závazná jasná a neprůstřelná legislativní opatření zabraňující obnově ziskově využívaného vlastnictví výrobních prostředků. To jest i v rukou státu jako právního subjektu. Do jaké míry bude v té které kulturní oblasti uvolněno tzv. drobné podnikání často nezbytné pro pružné zajištění aktuálních potřeb obyvatelstva, bude záviset na místních podmínkách. V žádném případě nejde v období socialismu o to, aby byla pseudoegalitářským způsobem zaváděna nivelizace příjmů. Ti, kteří vykonávají společensky prospěšné aktivity (údržba, nutné služby etc.), budou za to odpovídajícím způsobem odměněni.

Představa, že socialismus je synonymem nivelizované míry příjmů, a tím pádem i konzumu, je prostě chybná. Tato deviza může být aplikována teprve v podmínkách vysloveně nadbytkové ekonomiky, jíž by měla být podložena společnost komunistická. Avšak kontrola nad všeobecným bohatstvím společnosti musí být principiálně zaručena pro všechny členy té které komunity. Další vývoj je zatím nutno přenechat vlastní organizaci společnosti osvobozené od vykořisťování.

Z mnoha zorných úhlů lze pozorovat náznaky (od exaktních věd až po každodenní životní praxi), že od revoluce, kterou přinesl přechod ke strojové výrobě, se zprvu pomalu, dnes už zřetelně proměňuje celé kolektivní vědomí lidského rodu. A to ve směru k jakémusi oživení „původního“ holistického pohledu, který není antropocentrický, a tak mění vztah člověka i lidstva jako celku k jeho prostředí i k bližním navzájem. Pokud by se tento pohyb dále prohluboval, skýtalo by to určitou bezpečnější garanci pro bezkonfliktní průběh období, v němž lidé budou vyrůstat do podmínek komunistické beztřídní společnosti. Podobným způsobem tyto podmínky zdá se připravuje i nová vlna technologická. Jedním z významných příznaků je i počínající instinktivní odpor vůči vnucovanému hyperkonzumu a jeho reklamní propagaci.

4. 21. století stojí před námi jako jedno z nejvýznamnějších v celých čtyřicetitisíciletých lidských dějinách. Naši protivníci vědí, že jdeme do neznáma, a spoléhají na to, že momentálně mají všechny trumfy v rukou. Z dějin ovšem víme, že to automaticky nezaručuje výhru.

Můžeme začít.

Poznámka na závěr

Velice tvrdé, až evropské tradici se zcela vymykající formulace, nemíním mírnit, i když možná vyjadřují názory pouze mé vlastní.


Související články:
(Směry - socialismus)

Socialismus, nový pohled a strategie (06.09.2018)
Kritika gothajského programu (01.12.2012)
Proč socialismus? (16.04.2009)
Perspektivy socialismu v Evropě (22.12.2008)
Bojíte se socialismu? (17.12.2007)
Bojíte se socialismu? - Slovo autorů (17.12.2007)
Zemřela vize do hrobu dána, metoda po ní zůstala…(2) (05.12.2007)
Reálný socialismus nemohl být vyšší společenskoekonomickou formací (05.09.2007)
Deset tezí o socialismu (05.09.2007)
Socialismus pro 21. století (výtah verze 2007) (03.09.2007)
Socialismus pro 21. století (verze 2007) (03.09.2007)
Model socialismu potřebuje dopracovat (25.07.2007)
Znovu nad modelem socialismu (18.07.2007)
Kapitalismus nemá záruční lhůtu (16.07.2007)
Marx, marxismus-leninismus a socialistické zkušenosti v moderním světovém sytému (15.07.2007)
Vytváření podmínek pro systémovou změnu směrem k socialismu nebude otázkou příštích let (20.06.2006)
Instituce (16.04.2006)
Úvaha o prohrách a vítězstvích (15.04.2006)
Na úvod diskuse na závěr Bulletinu (15.04.2006)
Zpráva ÚV KSČS o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ (3) (09.04.2006)
Bratr Herold jako marxistický ekonom (27.03.2006)
Socialismus už nemá budoucnost (26.03.2006)
Čo je to vlastne „TOVAR“? (21.03.2006)
Pochodovat odděleně? (16.03.2006)
Hypotéza o jednotnom základe živej prírody a spoločnosti (16.03.2006)
Neutrónová socialistická revolúcia a neutrónový socializmus (11.03.2006)
Bude nový řád sociálnější? (03.03.2006)
Zopakuje veřejný sektor 400 let starou zkušenost? (28.02.2006)
Spoločný protokol o doterajšej diskusii (26.02.2006)
Na cestě k modelu socialismu (13.02.2006)
Marxizmus, socializmus, komunizmus a politické rozprávky o týchto pojmoch, alebo ako prebiehala kastrácia marxizmu (05.02.2006)
Nebojme se utopií (03.02.2006)
K nástinu hypotézy modelu socialismu (27.01.2006)
K výročí Leninovy smrti (21.01.2006)
Sovětský systém, nebo diktatura proletariátu? (19.01.2006)
Zemřela vize, do hrobu dána, metoda po ní zůstala…(1) (19.01.2006)
Model socialismu pro 21. století z dílny TAPu (05.01.2006)
Cesty k socialismu ve světě a v ČR (05.01.2006)
Základní problémy politického řízení společnosti (26.12.2005)
O co jde aneb Zastírací manévr pravice (23.12.2005)
Skála: Občanská společnost se mění v potěmkinovské kulisy (14.11.2005)
K predikci možností globálního kapitalismu (27.10.2005)
Současný kapitalismus, globální svět a informační společnost (2) (23.10.2005)
Současný kapitalismus, globální svět a informační společnost (23.10.2005)
»Přirozeným vývojem« zpátky k barbarství? (22.10.2005)
Jánošík s rudou hvězdou (26.09.2005)
Čtyři poznámky o socialismu (26.09.2005)
Jak to (ne)vidíme (29.06.2005)
Revoluce, reformy a transformace (24.06.2005)
K modelu socializmu IV. (písané pre SDS) (03.06.2005)
K diskusii o modelu socializmu III (písané pre SDS) (30.05.2005)
K diskusii o modelu socializmu II. (písané pre SDS) (08.05.2005)
Několik předpovědí budoucnosti (02.05.2005)
K diskusii o modelu socializmu (pro SDS) (24.04.2005)
K socialistické budoucnosti z pohledu SDS (23.04.2005)
Vystoupení na mezinárodní konferenci k 60. výročí osvobození (23.04.2005)
Jak k socialistické budoucnosti (22.04.2005)
Z časopisu ABC - rok 1960 (19.04.2005)
K diskusi o modelu socialismu (2) (18.04.2005)
K diskusi o modelu socialismu (1) (15.04.2005)
Karel Marx - svoboda a socialismus (14.04.2005)
Revoluce není záležitostí strany (11.04.2005)
Co nazýváme socialismus zdola? (12.02.2005)
Představa společnosti řízené zcela na bázi samosprávy vyvolává pousmání (09.02.2005)
Jak se lze v budoucnu vyhnout chybám protosocialismu (07.02.2005)
Marxista? (07.07.2002)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Egon Bondy | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
256 (256 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
250 (250 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
218 (218 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
208 (208 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
382 (382 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
221 (221 hl.)
Prohnilý humanismus !!
164 (164 hl.)

Celkem hlasovalo: 1699


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.