Bratr Herold jako marxistický ekonom

Vážení přátelé,

jako člen HSSLB a KD jsem měl tu čest blíže poznat bratra Herolda a musím říci, že bratr Herold je velmi zajímavou osobností. Zaujal mne mimo jiné tím, že v některých ohledech představuje společenskou deviaci čili odchylku od průměru. Není totiž určitě běžné, aby protestantský kazatel, byť laický, se hrdě hlásil k marxistické politické ekonomii. Vždyť v souladu se všeobecně známou tezí německého sociologa a ekonoma Maxe Webera se protestantismus (kalvinismus) skutečně mnohdy projevuje jako ideologie kapitalismu (obdobně jako katolicismus jako ideologie feudalismu). A většina protestantských církví – včetně ČCE, které je bratr Herold celoživotním členem – bez rozpaků straní bohatství jedněch proti chudobě druhých vůbec, jak upozorňuje sám bratr Herold v Poznámkách č. 24 (3/94).

Nicméně bratr Herold se nikterak netají svým příklonem k marxistické ekonomii, která podle něj jako zatím jediná dokáže vysvětlit základní ekonomické jevy (viz časopis HSSLB „Člověk člověku, lidé lidem, dvojčíslo 12/13, s. 38). Velmi oceňuje také marxistický étos, který se mu jeví nejblíže k étosu Ježíše Krista. Navíc návštěva Filipín v létě 1993 učinila z bratra Herolda „bolševika“ čili revolučního marxistu, jak sám řekl. A jako správný revoluční marxista bratr Herold uznává Marxovu pracovní teorii hodnoty a Marxovu teorii nadhodnoty a tím také Marxovu teorii vykořisťování námezdně pracujících vlastníky výrobních prostředků (kapitalisty) – tedy teorie, které dnes odmítají i mnozí myslitelé hlásící se k Marxovu myšlenkovému odkazu.

Tyto Marxovy teorie ovšem umožňují bratru Heroldovi přesně rozpoznat negativní stránky kapitalismu, tržní ekonomiky a parlamentní demokracie. A tak bratr Herold ví, že bohatství ve smyslu nadbytku, výlučnosti a moci nelze dosáhnout vlastní prací, nýbrž podvody, násilím nebo prostřednictvím zákonem povoleného přivlastňování cizí práce z titulu soukromého vlastnictví výrobních prostředků (kapitálu) v rámci kapitalistické společnosti. Trh se pak stává místem přisvojování si cizí práce čili nadhodnoty. Trh a vlastnictví nejsou již zdrojem bohatství, jen osvědčeným nástrojem k přečerpávání bohatství od jedněch k druhým. Proto kapitalistický trh a soukromé vlastnictví nemohou být nositeli obecné svobody, rovnosti a bratrství a tak kapitalismus objektivně není ještě vhodnou a tedy poslední základnou pro skutečně světovou demokracii (viz např. Poznámky č. 5, 12/91). Kapitalismus se podle bratra Herolda neosvědčil, nevede k obecnému blahobytu, není demokratický, nevytváří hospodářský model vhodný pro celý svět, neumožňuje zbohatnout kterékoli zemi (viz Poznámky č. 10, 10/92). A trh je v těchto podmínkách asociální, antikulturní, antiekologický a antiekonomický. Mocenské postavení světových monopolů a tvrdá regulační opaření silnějších zemí vůči slabším zemí činí neviditelnou ruku trhu v důsledku chromou, proto trh nemůže očišťovat svět od navršených problémů (viz Poznámky č. 70, 12/01).

Nadějí pro svět není podle bratra Herolda ani sociálně tržní ekonomika, tedy jakýsi kapitalismus s lidskou tváří. Kapitalismus je totiž jen jeden a nelze sedět na dvou židlích (na volném trhu a sociální politice). Nelze totiž současně dodržovat protichůdné základní principy. Soukromé vlastnictví je výsadou, trh pak nástrojem, jak tuto výsadu proměnit v moc, a moc v zisk. A tento zisk znovu ve výsadu a moc a tak stále dokola. A těžko někdo donutí mocné, aby se vzdali moci. A tak trh v případě nouze nutně vítězí nad sociální politikou. Sociálně tržní ekonomika proto není obecným modelem pro celý svět, ale jen vždy pro privilegované, bohaté společnosti (viz Poznámky č. 34, 11/95).

Skutečnou nadějí světa byl socialismus jako alternativa kapitalismu. Historicky první forma socialismu však utržila zdrcující porážku, se kterou se musí vyrovnat všichni stoupenci a příznivci marxismu. Tedy i bratr Herold. Oproti dnes šířenému názoru nepovažuje období lidové demokracie a reálného socialismu za národní katastrofu. Naopak vysoce oceňuje výsledky dosažené v tomto období na poli ekonomickém, sociálním a kulturním, a to v kontrastu s negativním vývojem v řadě oblastí po listopadu 1989. Své hodnocení dokládá „tvrdými daty“ (čísly), obsaženými ve studii „Česká ekonomika po druhé světové válce“, kterou zpracoval a vydal v Poznámkách č. 72 (05/02), která se dostala i do knižního fondu Ekonomické knihovny na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Bratr Herold samozřejmě vidí omyly a chyby prvního historického pokusu o vybudování socialistické společnosti. Za základní považuje šest následujících chyb (omylů) reálného socialismu (viz Poznámky č. 2, 5/91):

• démonizaci politických odpůrců,
• schematičnost a dogmatičnost myšlení,
• strach z demokracie,
• praktické popření doktríny o odměňování podle množství a kvality práce,
• úsilí o kvantitativní, nikoli kvalitativní vítězství nad kapitalismem,
• odklon od principů socialistického hospodaření (příklon k nedoložené představě tržního socialismu).

Ani kolektivizaci zemědělství, ani znárodnění průmyslu a obchodu nepovažuje bratr Herold za hříchy socialismu. A chyby z nevědění a nezkušenosti, z dogmatického a strnulého myšlení i případné neomluvitelné chyby (zločiny) nepovažuje za imanentní (sobě vlastní) socialistickému zřízení (viz Poznámky 74, 12/02).

Na otázku, zda má socialismus nějakou budoucnost a naději, pak odpovídá bratr Herold docela originálně, že jde o nesprávně položenou otázku. Správná otázka totiž zní, zda a jakou naději má svět (viz Poznámky č. 2, 05/9). Je to jistě překvapivá reformulace otázky, nicméně logická reformulace, neboť již víme, že kapitalismus onou nadějí a budoucností světa není. Týká se to i soudobého globálního kapitalismu. Neoliberální globalizace včetně kapitalistického sjednocování Evropy (v podobě Evropské unie) totiž působí další chudnutí chudých (viz Poznámky 43, 4/97) a malé národy při ní ztrácejí svou samostatnost bez nějaké náhrady (viz Poznámky 41, 1/1997). I vstup zahraničního kapitálu do ekonomiky má mnoha rizika – růst zadluženosti, možnost promrhávání zahraničních půjček a šmeliny z národních hospodářstvím, nebezpečí vyvlastnění národních subjektů (viz Poznámky č. 17, 6/93). Na negativní důsledky ekonomické globalizace a činnosti mezinárodních globálních institucí (IMF, WB, GATT, WTO) upozorňuje bratr Herold ve studiu „Ekonomická globalizace a její zkratky“, vydané k zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze roku 2000 (v příloze Poznámek č. 62, 05/00).

Situace ve světě i u nás není tedy nikterak povzbudivá. Reálný socialismus padl a neoliberální globální kapitalismus vede lidstvo do slepé uličky narůstajících vnitřních a vnějších konfliktů. Co v této nelehké situaci máme a můžeme dělat? I na tuto otázku nabízí bratr Herold zajímavou odpověď. V souvislosti s problematickým vstupem České republiky do Evropské unie v Poznámkách č. 82 (06/04) radí bratr Herold inspirován biblickým textem českému národu množit se, vzdělávat zahrady a jíst jejich plody, držet svou tradici a víru a hledat svůj pokoj v pokoji té země (viz Jeremjáš, kap. 29, verše 4 – 7). Izraelský národ uposlechl svého proroka a přežil babylónské zajetí. Snad český národ uposlechne a přežije Evropskou unii. A celý svět pak neoliberální globalizaci.

Rady bratra Herolda nejsou jistě výzvou k útěku do soukromí a k politické pasivitě. Vždyť současně bratr Herold tehdy radil čtenářům Poznámek jít k volbám do Evropského parlamentu. A sám chodí nejen k volbám, ale také na protiválečné demonstrace proti válce v Jugoslávii, Afghánistánu či Iráku. A o to právě podle mne jde: nenechat se zblbnout systémem, promýšlet věci, navazovat na kladné tradice, hledat alternativy, nepohrdat dnem malých začátků a s důvěrou v Boha čekat na příležitost. Myslím, že bratr Herold je dobrým příkladem takového poctivého myšlení a poctivého jednání. Za což mu právem patří naše ocenění a náš dík.

Stanislav Heczko, 6. 5. 2005