Tak by se dal přeložit název
úvodníku (A new look and strategy for socialism), který vyšel 28.
srpna letošního roku v New York Times a jehož autorem je americký
politolog Corey Robin, profesor na City University of New York. I
když se věnuje zejména vysvětlení kořenů vzestupu některých
významných kandidátů Demokratické strany, řazených k demokratickým
socialistům (B. Sanders, A. Ocasio-Cortez, R. Tlaib), nastoluje také
otázky, které mohou být zajímavé i pro naši programovou diskusi.
Proto přinášíme překlad několika klíčových pasáží. (jh)
Socialismus má pro různé lidi různý
význam. Pro někoho jsou to gulagy a Sovětský svaz; pro jiné je to
Skandinávie a zajištěný příjem. Ale ani jedno není správná vize
socialismu. To, oč usiluje socialismus, je svoboda.
V kapitalismu jsme nuceni vstupovat na
trh abychom přežili. Libertariáni vidí trh jako synonymum svobody.
Ale socialista slyší "trh" a myslí na ustrašené rodiče,
kteří se třesou aby v telefonu nerozhněvali zástupce zdravotní
pojišťovny, a ani nepomyslí na to, že by mu vynadali za to, že
pojištění nekryje operaci jejich dítěte. V kapitalismu jsme přinuceni
podřídit se šéfovi. Ve strachu abychom jej nenaštvali, klaníme se a
kroutíme, lichotíme a flirtujeme, nebo ještě víc - jen abychom
dostali přidáno, nebo si zajistili, že nás nevyhodí z práce.
Socialistický argument proti
kapitalismu není to, že z nás dělá chudáky. Jde o to, že nás dělá
nesvobodnými. Když závisí moje vyhlídky na vaší libovůli, když mne
základní životní potřeby nutí podřídit se trhu a disciplině na
pracovišti, nežiji ve svobodě, ale v podřízení. Socialisté chtěji
takové podřízení ukončit: osvobodit nás od nadvlády šéfů, od
povinného úsměvu prodavače na zákazníka, od povinnosti prodat abych
přežil.
Naslouchejte současným socialistům, a
uslyšíte toho méně o chudobě než o moci. Pan Sanders hovoří o "jednom
procentu", paní Ocasio-Cortez mluví k "pracující třídě"
a o ní, nepoužívá konejšivé fráze jako "pracující rodiny"
nebo "pracující lidé". To jedno procento a pracující třída,
to nejsou ekonomické popisy. Jsou to politická obvinění. Dělí
společnost vedví. jednu stranu prohlašují za nelegitimní vládce
druhých; jedna strana bere té druhé svobodu, moc a naději.
...
A samozřejmě, jsou tu překryvy mezi
tím, oč usilují liberálové a socialisté. Ale i když liberálové
podporují všeobecnou zdravotní péči, vzdělání zdarma, více práv
odborům a vyšší mzdy, rozdíly zůstávají. Pro liberály tyto postupy
mají odlehčit ekonomické zátěži. Pro socialisty jsou to emancipační
opatření, osvobozující muže a ženy od tyranie trhu a autokracie na
pracovišti. Kdysi, v 30. letech, se říkalo, že liberalismus je
svoboda plus plné potravinářské obchody. Socialismus naproti tomu
věří, že dostupné věci činí člověka svobodným.
Je také důležité si připomenout, že
vztahy mezi socialismem a liberalismem byly vždy bohaté. Desetibodový
Marxův a Engelsův program v "Komunistickém manifestu"
zahrnoval požadavky, které jsou dnes běžnou věcí: všeobecné veřejné
vzdělávání, zákaz dětské práce a progresivní daň z příjmu. Může být
zapotřebí mnoho socialistů, aby liberalismus dosáhl aspoň malého
úspěchu: koneckonců to byli v Evropě především socialisté, kdo
vybojoval všeobecné volební právo, svobodu slova a parlamentní
demokracii.
...
To, co nakonec utváří socialistické
představy, jsou v menší míře specifické postupy v hlavách politiků,
ale spíše nohy pochodujících mužů a žen. Proto dva z nejdůležitějších
apelů dnešních socialistů jsou požadavek na zrušení zákona
zakazujícího stávky veřejných zaměstnanců (Salazarová ve státě New
York) a výzva Ocasio-Cortez "okupujte vše". Obě prohlášení
ukazují na to, co socialisté vždy chápali: masová akce - někdy
ilegální, vždy konfrontační - určí finální formy socialismu.
Socialismus nejsou novináři,
intelektuálové nebo politici vybavení jasnou agendou. Jak to chápali
Marx a Engels - a byla to jedna z jejich zásadních myšlenek, která je
odlišovala od většiny socialistických myslitelů, chrlících hotové
projekty společnosti - jsou to pracující, kdo nás dostává "tam"
a kdo rozhoduje o tom, co a kde bude ono "tam". To je také
druh svobody. Socialistická svoboda.