logo SDS
Dnešní datum: 09. 02. 2025   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis

Neexistují vhodná data!


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 16
Prům. 11.6
21 denni
Max. 620
Prům. 238.6

Nyní si čte web : 152 uživ.

04. Kolektivní práce

* Socialismus pro 21. století (verze 2007)

Vydáno dne 03. 09. 2007 (8020 přečtení)

Naši čtenáři již měli možnost seznámit se s předběžnou verzí tohoto programového materiálu KSČM. Zde vám nabízíme verzi poslední, k níž již probíhá občas i ostřejší diskuse (1, 2, 3, 4, 5).

Úvodem: Dokument Naděje pro Českou republiku, přijatý VI. sjezdem KSČM, označil za základní programový cíl KSČM socialismus, demokratickou společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní:

Je postavena na maximální občanské samosprávě, je prosperující a sociálně spravedlivá. Pečuje o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečuje lidem důstojnou životní úroveň a prosazuje bezpečnost a mír. V její ekonomice se prosazují přednosti a klíčová úloha společenského vlastnictví, které zaručí efektivní, celospolečensky provázané a usměrňované hospodaření kolektivu zaměstnanců podniků, družstev, obcí, regionů i dalších sdružení občanů. Jde o strategický cíl, který vychází z dlouholetých tradic marxistického myšlení. Jeho naplnění chceme dosáhnout demokratickou cestou. KSČM odmítala a odmítá takovou praxi, která připouští nebo ospravedlňuje omezování demokracie, diskriminaci nebo represi za názory a vytváří podmínky pro kult osobnosti.

V současné době, plné hrubého zkreslování povahy socialismu a politických a hospodářských cílů KSČM, pokládáme za nezbytné tuto charakteristiku podrobněji rozvinout. Svět se v posledních desetiletích závažně změnil a i my sami pro sebe si potřebujeme upřesnit, jaké závěry z těchto změn pro nás vyplývají.

Neúspěch sovětského modelu socialismu, který u nás i v dalších zemích ztroskotal pod tlakem kapitalistického obklíčení i v důsledku vlastních chyb, neubral nic na významu základních myšlenek socialismu pro nejširší vrstvy obyvatelstva. Společenský pokrok zahrnující větší sociální spravedlnost, životní jistoty, růst životní úrovně, mírový svět, to jsou stále hodnoty, s nimiž se ztotožňuje většina našich občanů. Je naším úkolem ukázat, že tyto hodnoty jsou reálně dosažitelné a nejsou jen utopickým snem, a současně ukázat, jaké cesty k jejich dosažení vedou.

Světový kapitalismus ani ve stadiu globalizace ekonomických vztahů nezměnil svou povahu. I nadále plodí válečné konflikty, které mohou kdykoli přerůst v ničivý celosvětový požár. Bezohledností k životnímu prostředí ohrožuje život nejen příštích generací, ale i té současné. Odsuzuje k bídě a hladovění desítky miliónů obyvatel chudých zemí a ani v hospodářsky nejvyspělejších nebrání růstu počtu sociálně vyloučených, živoření nebo kriminalitě ponechaných lidí. S každým rokem další existence kapitalismu narůstají škody, s nimiž se bude muset příští společnost vyrovnávat. Kritikové kapitalismu, jejichž počet stále narůstá, vystupují s heslem Jiný svět je možný! My připojujeme: Je nejen možný, ale v zájmu zachování lidské civilizace je i nutný .

Komunisté jsou přesvědčeni, že tento jiný svět bude socialismem: společností svobodnou, ekonomicky výkonnou, sociálně spravedlivou, uvolňující tvůrčí schopnosti každého jednotlivce, a v neposlední řadě poučenou z vlastních chyb v minulosti. Je úkolem politiky, aby uvedla do pohybu společenské síly, které by takovou společnost dokázaly vytvořit. Úkolem vědy je objasnit, na jakých základech musí být postavena, aby byla skutečným východiskem z krizí soudobého kapitalismu, nejen dočasným záplatováním jejich následků.

Kontury socialistické společnosti, vycházející z těchto zásad, jsou načrtnuty v následujícím textu.

1. Východiska

Představy o socialismu se v dějinách vyvíjely podle toho, jaké cíle se vykořisťovaným masám a jejich vůdcům jevily jako nejnaléhavější a jaké předpoklady a prostředky ke své činnosti měli k dispozici.

Východiskem našich představ o socialismu je myšlenkový odkaz klasiků. Karel Marx a Bedřich Engels ve své době vědecky podložili vizi překonání kapitalismu socialismem. Klíčová byla myšlenka určující role materiální výroby pro život společnosti. Společnost se rozvíjí především na základě rozvoje výrobních sil, někdy poznenáhlu, průběžně, někdy revolučním skokem. Tento pohyb se odráží opožděně či s předstihem ve vědomí lidí a činí je tak vědomými aktéry své vlastní historie. Marxovo a Engelsovo pojetí společenského vývoje je i dnes základním metodologickým východiskem pro vědecké pojetí socialismu.

Druhým východiskem jsou poznatky z analýzy soudobého kapitalismu. Socialismus nemůže být prostým popřením kapitalismu, ale jeho překonáním. Socialismus dědí po kapitalismu rozvinuté výrobní síly, jejich technické a organizační formy, civilizační výdobytky, kulturní a umělecké hodnoty. Přebírá z nich všechno cenné pro život člověka.

Současný kapitalismus se změnil oproti kapitalismu průmyslové revoluce, je jiný i ve srovnání se státně monopolním kapitalismem Leninovy doby. V soudobém kapitalismu se prosazuje globální nadvláda superburžoazie, nadnárodní korporace svými sítěmi opřádají planetu a rychle se rozvíjejí technologické a informační revoluce. Nové jevy ve vývoji kapitalismu mění i podmínky pro přechod k socialismu.

Třetím odrazovým můstkem pro úvahy o modelu socialismu našeho věku je více než půlstoletá zkušenost z historického typu výrobních vztahů v podobě, která vznikla v původně nerozvinutém Rusku a později byla pod vlivem SSSR přejata v naprosté většině evropských socialisticky orientovaných států, včetně ČSSR.

Tato zkušenost ukazuje na jedné straně částečnou úspěšnost sovětského modelu socialismu u nás, zejména v oblasti extenzivního hospodářského rozvoje a v oblasti sociální, a na druhé straně jeho závažné nedostatky, zejména v oblasti uplatňování občanských práv, v podpoře iniciativy a tvořivosti a v řešení problémů životního prostředí.

Systémové nedostatky byly nakonec - spolu s postupným poklesem ekonomické úspěšnosti a koncentrovaným tlakem ze zahraničí - příčinou toho, že socialismus v ČSSR a dalších zemích neobstál v soutěži s kapitalismem, ustrnul, nebyl schopen zachytit nové podněty a za podpory či pasivního přihlížení většiny obyvatelstva ztroskotal. Byla výrazně oslabena zpětná vazba mezi veřejností a sférou moci, utlumena iniciativa a zainteresovanost lidí. Budoucí socialistická společnost se musí z chyb minulosti poučit.

Nutnost nového společenského uspořádání je dána nejenom tím, že kapitalismus je postihován funkčními, popř. strukturálními krizemi. Změnu si vynucují zásadní limity, na které tento systém naráží, bezvýchodnost jeho vnitřních rozporů. Zvraty ve vývoji jsou z dějin známé. Bez zásadní změny může vývoj vyústit dokonce v regres a barbarství v důsledku válečných konfliktů, zhroucení dosavadních ekosystémů a sociálního konsenzu nutného pro fungování klasické demokracie.

Platí poučení, že ke každému dalšímu kroku socialistické výstavby je třeba získat demokratickou cestou souhlas většiny obyvatelstva. Nedočkavost, netrpělivost může vést ke ztrátě kontaktu s lidmi a k selhání a diskreditaci jinak dobře míněných záměrů.

Přechod k socialismu bude mít zřejmě nejméně dvě etapy: etapu, kdy bude existovat ještě poměrně silný kapitalistický sektor, a etapu, kdy se socialismus bude stávat dominujícím. K rozvoji moderního socialismu bude důležité dát probíhající vědeckotechnické revoluci humánní rozměr.

Podmínkou úspěšného postupu je respektování světového rozměru socialismu. To vyžaduje i novou architekturu světových institucí umožňující globalizaci solidarity, rovnoměrnější rozdělení blahobytu v procesu udržitelného rozvoje lidstva a obhajobu všeobecného uplatňování lidských práv.

2. Materiální základna socialismu

Současný stav výrobních sil umožňuje učinit si představu o budoucí materiální základně socialismu. Vědeckotechnická revoluce v hospodářsky vyspělých zemích pozvedává výrobní síly na další, kvalitativně vyšší vývojový stupeň. Rozložila tradiční technickou základnu industriální fáze kapitalismu, prolomila dřívější dělbu práce, změnila požadavky na kvalifikaci a výkonnost pracovní síly. Rozvoj technologické a informační revoluce dneška vytváří materiálně-technickou základnu, jejíž mohutnost a produktivní síla je dostatečná k tomu, aby umožnila úspěšné nastolení a fungování socialistických ekonomických vztahů. Součástí socialistické perspektivy se proto stává intelektualizace práce i spotřeby.

Cílem socialistické společnosti je tyto výrobní síly přeskupit a zaměřit jejich vývoj na obory klíčové pro budoucí potřeby obyvatelstva. Prostředky k takové restrukturalizaci nalezne společnost zpočátku zejména v omezení ztrát, plynoucích z disproporcí živelné tržní výroby, v odstranění válečných výdajů, využití možnosti soustředit akumulované prostředky nejprve na projekty dříve finančně nedostupné, později na růst vlastní výkonnosti ekonomiky. Jen růst produktivity práce ale může umožnit, aby základní životní potřeby společnosti byly uspokojovány prací stále se zmenšujícího počtu pracovníků ve výrobě.

Již dnes je v hospodářsky vyspělých zemích v odvětvích materiální výroby zaměstnána méně než polovina celkového počtu pracovníků. Za socialismu bude tento trend bezpochyby pokračovat - a patrně zesilovat - zkracováním pracovní doby a rozšiřováním volného času. Poroste tak poptávka po službách i po dalších, nemateriálních potřebách.

Lze odůvodněně očekávat, že v socialistické společnosti bude většina pracovníků činná mimo oblast vlastní produktivní výroby - v různých odvětvích služeb, v organizacích společenské správy, sociální péče, vzdělání, kultury a sportu apod. I v produktivní sféře výroby - jejíž klíčový význam pro život společnosti se tímto vývojem nezmění - dojde k podstatným změnám v charakteru práce, k její individualizaci a posilování její duchovní složky. V návaznosti na to dojde i ke změně sociální struktury společnosti.

3. Ekonomické vztahy

Jestliže dané výrobní síly vůči socialistické společnosti vystupují jako objektivní realita, kterou socialismus převzal, přetváří a rozvíjí ji, socialistické výrobní vztahy bývají naproti tomu chápány jako zcela nový ekonomický systém, od kapitalismu se v mnoha směrech radikálně odlišující či k němu přímo protikladný. Ty síly či vztahy, které svůj rozvojový potenciál ještě nevyčerpaly, mohou přitom v novém rámci dál progresivně působit.

Za socialismu budou nadále existovat a působit obecné zákony výroby. I za socialismu se musí výroba vyvíjet v určitých vzájemných, objektivně daných proporcích, i za socialismu bude existovat vedle práce nutné i nadpráce a nadprodukt, i za socialismu bude prvním ekonomickým zákonem úspora času , tj. zvyšování efektivnosti výroby. I za socialismu bude jako faktor zvyšování efektivnosti působit soutěživost mezi ekonomickými subjekty. Nový systém však pozmění formy, ve kterých se obecné zákonitosti budou prosazovat, a bude je zbavovat dřívějšího antagonismu.

V oblasti ekonomických vztahů existují určité složky a formy, které mají - obrazně řečeno - provozně-ekonomický charakter, které zabezpečují běžné fungování ekonomiky. Patří sem např. organizace a metody řídící práce, obchodní a finanční soustava, vztahy funkční nadřízenosti, podřízenosti a pracovní disciplíny, systémy odměňování práce apod. A také takové jevy každodenního hospodářského života, jako jsou banky, supermarkety, platební karty či spotřební úvěry. Jejich úkolem je věcně zprostředkovávat plynulý chod ekonomiky - výroby, rozdělování, směny a spotřeby. Socialismus sice zruší jejich kapitalistickou formu, ale zachová věcnou náplň těchto vztahů. Pro většinu nástrojů ekonomického mechanismu společnosti tak platí totéž, co bylo v těchto souvislostech řečeno o výrobních silách.

Socialistická ekonomika nebude popřením všeho, co vyrostlo v ekonomice kapitalistické, nebude jejím opakem za každou cenu. K jejímu vytvoření bude třeba bedlivě rozeznávat, které prvky složité soustavy ekonomických vztahů kapitalismu lze postavit do služeb socialistické ekonomiky a které je třeba skutečně nahradit prvky zcela novými.

Zásadní změnu ekonomického systému je třeba hledat v oblasti vztahů vlastnických. Socialismus navazuje na dlouhodobě se prosazující dějinnou tendenci směřující k zespolečenštění práce. Společenské vlastnictví má za socialismu za úkol vyloučit vykořisťování člověka člověkem, přehradit dosavadní nesmyslné plýtvání lidskou pracovní silou i omezenými přírodními zdroji, ale i zachovat a rozmnožit všechny podněty ekonomického rozvoje. Tržní vztahy, ekonomické řízení a prvky ekonomické demokracie pomohou překonat nedokonalost zespolečenštění spojenou s byrokratismem někdejšího centrálně direktivního systému. Zkušenost také ukázala, že různé druhy výrobní činnosti a poskytování služeb budou vyžadovat rozmanité vlastnické formy, jejich pluralitu.

Úkol nahradit soukromé vlastnictví společenským vlastnictvím ale nespočívá ve formálním nahrazení starých vlastníků výrobních prostředků vlastníky novými, na které se někdy klade hlavní důraz, ale ve vytvoření nového vlastnického systému jako celku, ve kterém se nové společenské vztahy promítají do všech vztahů výroby, rozdělování, směny a spotřeby.

S růstem společenského charakteru práce se rozdrobilo i dřívější jednoduché pojetí vlastnictví, zahrnující držbu, nakládání a užívání plodů vlastnictví, v rozsáhlý, neosobní soubor vlastnických práv, ve kterém např. vlastník - drobný akcionář má ze svého majetku menší prospěch než nevlastník - manažer. Socialistické vlastnictví vytvoří rovné, jasné vztahy k výrobním prostředkům, umožní rozdělování podle pracovní zásluhy jednotlivců i samosprávných pracovních kolektivů.

Lze předpokládat, že v socialistické ekonomice budou jako ekonomické subjekty působit podniky nadnárodní, státní, samosprávných zaměstnaneckých kolektivů, družstevní, regionální a komunální podniky, ale i soukromé, individuální, resp. rodinné, případně i podniky nadací a jiných organizací. Všechny tyto vlastnické formy včetně soukromého vlastnictví budou začleněny do systému hospodářských vztahů socialismu. Existence soukromých vlastníků výrobních prostředků bude v tomto rámci užitečná i za socialismu. Perspektivnost příslušných forem pak potvrdí přirozená soutěž.

Nahrazování soukromého vlastnictví společenským bude mít i významnou mezinárodní dimenzi. Nadnárodní kapitalistické podniky v honbě za ziskem často překračují rámec malých národních ekonomik a jen velmi neochotně se podřizují snahám jejich politických reprezentací. Velké mezinárodní společnosti s mezinárodní dodavatelskou a odbytovou sítí budou mít své místo i v socialistické ekonomice, budou však sloužit jiným cílům.

Socialistické hospodářství bude plánovanou tržní ekonomikou. Plán se však bude prosazovat nikoli direktivními státními nařízeními a rozpisem ukazatelů státního plánu, ale prostřednictvím ekonomických nástrojů, a bude zaměřen především na strategii hospodářského rozvoje. Bude mít především koordinační a indikativní funkci, přičemž indikátory růstu růstu budou nahrazeny indikátory růstu kvality života.

Socialistické tržní vztahy nebudou samoúčelem, ale prostředkem. Tržní prvky hospodaření budou sloužit jednak jako korektiv vládní hospodářské strategie, jednak jako měřítko hospodářské efektivnosti podniků a pracovních zásluh jejich zaměstnanců. Budou spojeny s podnikavostí a konkurencí, s tržní cenotvorbou v podstatné části ekonomiky. Nutno zdůraznit, že socialistická ekonomika se bez tržních vztahů neobejde.

Za cíl socialistické výroby se dříve zpravidla označoval soustavný růst životní úrovně, měřený objemem individuální nebo rodinné spotřeby. Toto měřítko za socialismu 21. století ztratí na své výlučnosti, i když zejména v mimoevropských nerozvinutých zemích si ještě ponechá svůj význam.

Na jedné straně hospodářský rozvoj umožní postupně naprosté většině obyvatelstva dostatečně uspokojovat své základní potřeby, žít důstojným životem a obrátí jejich pozornost na jiné životní cíle, než na pouhý růst materiální spotřeby - na kvalitu života, životní a sociální prostředí, zdraví a bezpečí. Na druhé straně trvale udržitelný rozvoj bude narážet i na současné meze čerpání přírodních zdrojů Země.

4. Sociální spravedlnost

Primárním zájmem podstatné části světové populace a hybnou silou revolučních hnutí je touha po sociální spravedlnosti, sociální jistotě a úctě k člověku. Mezi lidmi stále sílí nespokojenost se světem, ve kterém někteří bohatnou jen díky svým zděděným nebo násilně uzurpovaným výsadám, díky privilegiím stavovským, majetkovým, rasovým, národnostním, náboženským aj., zatímco jiní jsou odsouzeni k životu v bídě, přestože celý život namáhavě pracují.

Karel Marx prokázal, že v kapitalismu vykořisťování existuje v důsledku zákonitostí kapitalistického soukromého vlastnictví i při formální občanské rovnosti a platnosti zákonů zbožní směny. Předpokladem sociální spravedlnosti je proto odstranění nadvlády kapitalistické formy vlastnictví a její nahrazení převažujícími společenskými vlastnickými formami. To umožní zajistit všem:

  1. rovnou příležitost k práci podle schopností;
  2. odměnu za práci podle pracovní zásluhy;
  3. rovné právo na vzdělání, zdravotní péči a další podmínky kultivace osobnosti;
  4. sociální jistoty pro všechny pracující v takové míře, aby i nejméně odměňovaná řádná práce poskytovala každému důstojné životní podmínky.

Princip sociální spravedlnosti neznamená sociální a mzdovou nivelizaci - klíčová je zásada odměňování pracovníků podle jejich pracovní zásluhy. Sociální obsah mezd bude jiný, nepůjde o cenu pracovní síly, ale o trhem poměřované ohodnocení práce. Forma odměny patrně zůstane stejná, mzda bude i nadále plnit své tradiční funkce výkonové a pobídkové.

Sociální spravedlnost nezahrnuje jen práva, ale také povinnosti. I za socialismu musí společnost vyčlenit část nově vytvořeného produktu na další rozvoj výroby, na sociální solidární účely, na správní výdaje státu a další neproduktivní, avšak nezbytné náklady života společnosti. Sociální spravedlnost však není poskytováním pasivního sociálního pohodlí státem, jde systémovou podporu sociální aktivity občanů, pružnou a motivační sociální politiku s pestřejší škálou forem i poskytovatelů sociálních služeb.

V počátečních fázích vývoje socialismu se bude muset společnost vyrovnávat s problémy spojenými se starou dělbou práce a deformacemi kapitalistické ekonomiky. Je to v prvé řadě problém množství a skladby pracovních příležitostí, řešitelný na jedné straně zkracováním pracovní doby, na druhé straně restrukturalizací výrobních činností a služeb, spojenou s rozsáhlými změnami pracovní přípravy, základní i celoživotní.

Zvláštní problém pak bude tvořit skupina nezaměstnatelných , sociálně vyloučených osob , zčásti své postavení již dědící v druhé či ještě další generaci. Jde nejen o osoby postrádající potřebnou kvalifikaci a pracovní návyky a často ani nejevící snahu je nabýt a začlenit se do životního způsobu většinové populace. Jde také o skupinu technologicky nezaměstnaných, které technický rozvoj vytěsňuje z výrobního procesu a pro které bude obtížně hledat možnosti uplatnění ve službách a volnočasových aktivitách.

Jiným problémem, omezujícím sociální politiku státu jako formu naplňování sociální spravedlnosti, bude zřejmě rozdílná ekonomická úroveň jednotlivých zemí, vstupujících na socialistickou cestu. Z ní vyplývá omezenost prostředků sociální solidarity v některých zemích ve srovnání s jinými, riziko sociální migrace mezi zeměmi a problém míry mezinárodní solidarity.

Toto vše způsobí, že při obecných zásadách sociální spravedlnosti se její principy budou promítat do sociální politiky státu v různých postupných fázích vývoje socialismu, v různém stupni, podmíněném objektivními okolnostmi. Sociální spravedlnost je nutné chápat jako proces, jako tendenci, nikoli jako ideální, jednou provždy daný stav. Přehnaná očekávání ani populistická sociální politika by nebyla na místě.

5. Politický systém socialistické společnosti

Změny ve společenské dělbě práce, vyvolané postupem informační a technologické revoluce, a převládnutí společenských forem vlastnictví se zásadním způsobem odrazí v sociální skladbě socialistické společnosti a v politických formách jejího života. Dřívější existence tříd se vzájemně nesmiřitelnými zájmy ztratí svou základnu. Jejich příslušníci budou postupně vtahováni do nových sociálně-ekonomických vztahů a budou se vyrovnávat s celospolečenským zájmem. To neznamená, že zájmy sociálních skupin budou bezrozporné.

Působit bude setrvačnost skupinových zájmů a společenského vědomí, i když vliv předchozího systému bude za socialismu slábnout. I za socialismu však budou existovat různé sociální skupiny, které se budou lišit a budou mít své vlastní specifické zájmy, někdy odlišné od obecných, někdy jim protichůdné, někdy konkurující zájmům jiných společenských skupin. Tyto skupiny se budou lišit podle vlastnických vztahů, svým postavením ve společenské dělbě práce, svými generačními, lokálními, etnickými či dalšími zájmy.

Mezi těmito sociálními skupinami bude i za socialismu docházet k určitým neantagonistickým rozporům a bude je třeba řešit. Tato řešení musí být nenásilná, musí být dosažena jednáním. Odtud plyne potřeba různých forem sdružování příslušníků těchto skupin za účelem reprezentace, formulování a obhajoby jejich specifických zájmů, v tom i případná potřeba politických stran. Tyto rozpory mezi sociálními skupinami i jednotlivci je nutné vnímat jako objektivní, přirozenou stránku i jako základ dynamiky dalšího vývoje společnosti.

Současně z toho vyplývá i nezbytnost plurality politického spektra, odrážející zájmovou rozmanitost jednotlivých prvků sociální struktury společnosti. Pluralita politických stran omezovaná pouze ústavností nahradí někdejší monopol jediné strany. Klíčový je pak způsob sjednocování zájmů a potřeb občanů, vyplývající logicky z úlohy sektoru společenského vlastnictví.

Své právo spolurozhodovat o tom, co je společenský zájem nadřazený nad dílčí zájmy sociálních skupin, má právo každý suverénní občan. Právo spolurozhodovat v základních politických otázkách bude moci každý občan uplatňovat přímo (ve formách přímé demokracie), a nebo metodami dlouhodobě kultivované zastupitelské demokracie. Možnosti přímé demokracie se budou rozšiřovat díky nabídce komunikačních technologií.

Různé formy přímé demokracie (včetně spoluúčasti dětí a mládeže, mj. formou žákovských a studentských samospráv a parlamentů dětí a mládeže jako školy demokracie a aktivního občanství) budou odrážet rozvoj pestré občanské společnosti a rozšiřovat sféru svobody. Rozpouštění politické sféry ve sféře občanské bude v závislosti na růstu uvědomělé sebekázně naplňováno velmi postupně. V podstatě bude zastupitelská demokracie, při všech svých známých nedostatcích, i za socialismu hlavní formou politické vlády.

Demokratické uspořádání všech orgánů státní moci a správy bude založené na kombinaci zásady samosprávy jako řízení zúčastněnými jednotlivci a zásady demokratického centralismu. Pokušení korupce a zneužívání výkonné moci v úřadech a hospodářských organizacích ani se vznikem socialismu ihned nezanikne; bude třeba mu důsledně a dlouhodobě čelit. Mimořádnou úlohu bude plnit občanská kontrola a nezávislý dohled na výkon rozhodnutí, počínaje podnikovými radami zaměstnanců v hospodářství a kontrolními občanskými výbory konče.

Lze předpokládat, že státní organizace společnosti zůstane ještě značně dlouhou dobu zachována, budou se však proměňovat její funkce. Její úlohu ovlivní včleňování do nadstátních útvarů a podíl na globálním organizování a řízení společnosti. Dělba kompetencí jednotlivých úrovní společenského řízení spojená s decentralizací správy bude určena podle principu efektivní pravomoci (subsidiarity). Změní se ale také proporce mocensko-potlačovatelských a represivních funkcí státu ve prospěch funkcí ekonomických, sociálních, organizátorských a kulturně-výchovných. Formální donucovací mechanismy budou s rozvojem přímé demokracie více nahrazovány tlakem veřejného mínění jako výrazným společenským morálním korektivem. Občan se bude s rozvojem samosprávy stávat aktivním prvkem politického života z pocitu vlastní spoluzodpovědnosti za vývoj společnosti, ve které žije. Zvláště mladí lidé musí mít možnost mluvit do utváření světa, v němž budou žít.

Řada funkcí státu bude plněna nestátními, neziskovými organizacemi. Budou se také stírat ostré hranice mezi politickými stranami a ostatními typy společenských organizací. Zákonodárná politická moc, jejíž vykonávání by zásadně mělo mít strategickou, systémotvornou povahu, bude důsledně oddělována od moci výkonné, tj. od konkrétních činností státního aparátu, jehož prostřednictvím se přijatá strategická rozhodnutí uskutečňují. Práce státního aparátu bude mít vlastní pravidla, jejichž dodržování bude podmínkou řádného chodu společnosti, zárukou životních jistot a bezpečného života občanů.

6. Společenské vědomí a hodnoty socialistické společnosti

Aby se člověk ztotožnil se zásadami socialistické společnosti a jednal v souladu s nimi, nestačí jej zasadit do zvnějšku nadekretovaných podmínek, je potřeba, aby je přijal za své. Vytváření socialistického vědomí je složitým procesem, postupná změna společenského myšlení završuje komplex změn, jimiž při budování socialismu prochází společnost.

Tento proces bude bezpochyby trvat po několik generací. Ekonomická a sociální zkušenost se neodráží ve vědomí okamžitě a přesně; při jejím zpracování spolupůsobí setrvačné myšlenkové stereotypy, po celé generace vytvářené věcné i citové předsudky, vliv tradic a kultury, společenských vzorů, selektivního poskytování informací, jimiž je člověk zahlcován. Změny společenského vědomí jsou proto obtížné a zdlouhavé; vyžadují trpělivost a toleranci.

V rámci socialismu se budou kvalitativně měnit všechny oblasti společenského vědomí od světonázorových otázek až po hodnotový žebříček občanů. Tento vývoj si však nelze představovat jen jako důsledek změn v oblasti výchovy, vzdělávání, propagandy, šíření informací atd. Jeho základem je především postupná přeměna společenských vztahů a tomu odpovídajících forem praxe ve všech oblastech života společnosti. Právě praktická životní zkušenost lidí se bude promítat do morálky, kultury a umění, vědy, právního, ekonomického a ekologického vědomí, které budou zpětně společnost spoluutvářet. Ideologie jako zvláštní dimenze duchovního života bude integrovat různé zájmy, s ohledem na společenský zájem, který nebude apriorně uměle konstruován, ale bude vyplývat z přirozené jednoty základních zájmů jednotlivých společenských skupin.

V základech těchto změn zahrnujících všechny oblasti společenského vědomí od světonázorových otázek až po hodnotovou stupnici člověka bude ležet orientace na dosažení základního cíle socialistické a později komunistické společnosti: k svobodnému, všestrannému rozvoji každého jednotlivce. Místo zjednodušeného pojetí kolektivismu půjde o svobodný individuální rozvoj každého jednotlivce s důrazem na maximální uplatnění jeho tvůrčích schopností, což ve svém důsledku bude sloužit celé společnosti. Dojde ke zvýraznění a určitému posunu hodnoty svobody . Svobodný občan socialistické společnosti nemá nic společného s bezohledným egoistickým individuem utvářeným v kapitalismu. Svoboda je organicky spojována s odpovědností, práva s povinnostmi, individualita s respektem k hodnotám společenství.

Na žebříčku společenských hodnot sestoupí ze svého dosavadního piedestalu zisk, touha po majetku, po maximalizaci spotřeby odůvodněné i prestižní. Za socialismu přichází doba, kdy se - v duchu Marxovy předpovědi - stane největším bohatstvím společnosti její volný čas využívaný k vnitřnímu rozvoji člověka. Uspokojování materiálních potřeb je podmínkou, ale ne konečným cílem socialismu. Skutečným bohatstvím člověka je jeho schopnost vnímat svět v jeho pestrosti a rozmanitosti, v bohatství jeho potřeb.

V horních patrech hodnotového žebříčku socialistického občana bude bezpochyby vystupovat již dnes silné sociální cítění, sociální solidarita, pocit sounáležitosti, vědomí spoluzodpovědnosti za každého člena společnosti.

Vysoko na žebříčku společenských hodnot bude rovněž tvůrčí práce, osvobozená od vykořisťování. Je prostředkem rozvoje schopností a nadání každého jedince a současně příspěvkem k blahobytu všech; bude tedy i předpokladem k získání společenské prestiže.

Pro socialismus bude charakteristický široký rozvoj kultury všeho druhu a forem, včetně moderních proudů a směrů a s respektem k tvůrčí svobodě, avšak vždy s orientací na celou populaci. Poroste význam samosprávných forem kulturního života. Výrazným aspektem bude nejen ochrana kulturních památek a kulturního dědictví, ale i rozšiřování emancipační funkce kultury v složitém multikulturním světě i směrem k netradičním menšinám, lidem se specifickým způsobem života atp.

Stoupne bezesporu úloha vědeckého poznání, rozvoje vědy a výzkumu. Mimořádnou důležitost bude mít vzdělávání jako zdroj a předpoklad rozvoje všech oblastí života. Velký význam bude mít vedle školní a rodinné výchovy i působení hromadných sdělovacích prostředků a možnosti využívání internetové informační sítě. Informační a hodnototvorné působení médií, včetně internetu, bude i v socialistické společnosti dále sílit. Otevřený přístup k informacím, kritický rozum a názorová pluralita bude bránit manipulativním zásahům. Vliv médií, zejména elektronických a interaktivních, bude využíván k rozvoji informační demokracie, k výchově a vzdělávání občanů, ale samozřejmě i pro jejich odpočinek a rozptýlení.

Také náboženství, jako významná forma duchovního života člověka a nedílná součást kultury, neztratí za socialismu své opodstatnění. Bude náležitě doceněn kultivující vliv víry, její vliv na pěstování mravního vědomí a mezilidské sounáležitosti. Koexistence světonázorových orientací, včetně vztahu náboženství a ateismu, bude založena na svobodě vyznání, rovnoprávnosti, vzájemné úctě, respektu a dialogu otevírajícím možnosti k nalézání společného jazyka a společného pěstovaní všelidských hodnot, ušlechtilosti a morálky. Na této bázi budou mít církve možnost plnohodnotné integrace do života socialistické společnosti a účasti při hledání společné odpovědnosti za budoucnost světa a perspektivu člověka. Zneužívání víry k politickým cílům, náboženská nesnášenlivost, včetně hanobení symbolů a přesvědčení, budou se socialismem neslučitelné.

7. Socialismus a ekologie

Nutným aspektem života za socialismu je ochrana - či spíše záchrana - životního prostředí. Ohrožení přírodního prostředí, proces globálního oteplování, hrozba energetické i surovinové krize, nedostatek pitné vody, zamořené ovzduší, chemické úpravy potravin, snižování možností odčinění způsobených škod - to vše je alarmující. Závažně je ohrožena nejen řada forem života, ale i samotná jeho existence.

Vědci upozorňují, že lidské aktivity mohou mít hrozivé následky. Řešením je prosadit a respektovat bytostnou jednotu člověka a společnosti s přírodou, aby se celé přírodní prostředí stalo reprodukujícím se a odpovědně obhospodařovaným zdrojem lidských, společenských sil.

Socialistické uspořádání svým demokratickým uspořádáním vyhovuje potřebě zesílené zpětné vazby na stav přírody. Nabízí výhodu racionální organizace a prognózování lidských aktivit s ohledem na povahu ekologických procesů. Se surovinami, půdou, vodou a vzduchem se nakládá cílevědomě, nikoli bezstarostně jako s volně dostupnými komoditami, nebo podle čistě ziskového principu.

Nezbytná opatření na ochranu životního prostředí počínají přestavbou výrobních sil. Vyznačují se orientací na snižující se materiálovou a energetickou náročnost, úspory paliv a energie (odchod od fosilních paliv, zejména od ropy), na růst významu nanotechnologie a biotechnologie. Restrukturalizace výroby posílí obory s vysokým podílem vědeckých aplikací včetně odvětví sociálního a ekologického zaměření.

Bude vyvíjena snaha o zabezpečení přiměřené soběstačnosti v potravinách našeho klimatického pásma zemědělstvím šetrným k životnímu prostředí.

K významným přesunům a racionalizaci dojde ve sféře spotřeby tak, aby projekty byly zaměřovány na uspokojování základních, nikoli umělých, falešných potřeb, provokovaných reklamou sledující prvořadě ziskové cíle a poškozujících přírodu, jiné lidi, včetně samotných spotřebitelů. Jde o přiměřené uspokojování potřeb, ale také o posílení podílu duchovních potřeb.

Důsledná ochrana a podpora zdravého životního prostředí, biodiverzity a krajiny předpokládá soustavnou ekologickou výchovu, ale také odpovídající ekonomické motivace, možnostem socialismu odpovídající.

Snahu o takto zabezpečený trvale udržitelný rozvoj vyvíjejí dnes ve světě různá hnutí, v nichž se angažují hlavně mladí lidé - od ochránců životního prostředí, ekologických, ale i šíře orientovaných alterglobalizačních a dalších hnutí. S rozsahem, pestrostí a dynamismem, s rozhodností, s jakou vystupují, představují významný zdroj politické energie. Činitele a aktivisty ekologických hnutí bude radikální levice zavázána ve svém projektu socialismu podstatně více oceňovat jako partnera.

8. Vstup na cestu k socialismu

Naplňování vize socialismu si lze představit jen jako tvůrčí proces uskutečňovaný demokratickou cestou. Náčrt obrazu socialistické společnosti jako strategického cíle komunistů zahrnuje i prostředky a cesty dosažení tohoto cíle a objasnění, jak bude samotná systémová změna probíhat, jaký bude její charakter a kdo bude jejím rozhodujícím subjektem.

V procesu globalizace sílí potřeba koordinované činnosti mezinárodní levice a komunistického hnutí. S tím souvisí schopnost integrovat zájmy občanů různého typu, utváření solidarity s více transnacionálním rozměrem. Sklouzávání do nacionalismu by bylo pro perspektivu socialismu velkou bariérou.

Vznik socialismu nemůže být jednorázovým procesem. Půjde o kumulaci různých předpokladů pokroku v čase i v prostoru, o vzájemně se podmiňující procesy evoluce a revoluce, v nichž systémové změny a přetvářející lidská činnost spadají v jedno.

Ke krizovému zauzlení situace může v soudobém kapitalismu dojít v zásadě kdykoliv. Ohnisek potenciální revoluční situace je mnoho: neustávající hrozba válečných konfliktů, nevratné negativní změny klimatu, energetické krize, neschopnost udržet v přijatelných rozměrech využívání přírodních zdrojů a zachovat životní prostředí, přijatelné pro život příštích generací, stupňování hospodářských a sociálních rozporů mezi chudou a bohatou částí světa, pokračující sociální polarizace i uvnitř hospodářsky vyspělých států samotných, neschopnost soudobého kapitalismu zabezpečit fungování politické demokracie a občanských svobod, čelit totalitárním tendencím. Kdekoliv může vzplanout jiskra.

Možnost otevření procesu socialistické revoluce v některé části světa je významným politickým činem, který vytváří novou základnu působení v dalších zemích a může přispívat k předpokladům celkového úspěchu. V současných podmínkách není však vybudování socialismu - a dnes už ani dlouhodobě udržitelný úspěch socialistické revoluce - v možnostech jediné země, byť i rozsahu bývalého SSSR. Vedle hospodářsky vysoce vyspělých existují i země procházející teprve stadiem industrializace a země, které vlastním vývojem nedospěly ani ke kapitalismu.

Konkrétní revoluční situace v zemích vysoce rozvinutých bude mít se vší pravděpodobností jinou podobu než v zemích méně rozvinutých. Na periferii se spojuje horší sociální situace se silnějším národním, protiimperialistickým odporem, což vede k radikálnějšímu postupu. Ve vyspělých zemích je naopak možnost dovršit socialistické změny bližší. S ohledem na globální propojenost se tyto změny navzájem ovlivňují a spoluvytvářejí obecné podmínky přechodu k socialismu.

Různé startovní čáry a různé bezprostřední cíle revolučních hnutí v jednotlivých zemích a jejich sdruženích vyvolávají potřebu rozdílných revolučních přístupů. Bylo by opětně tragickou chybou očekávat u jednotlivých zemí jednotné konkrétní postupy. Rozdílnost a rozmanitost, přihlížení ke zvláštnostem i jedinečným podmínkám při uplatňování stejných obecných zásad je naopak nenahraditelnou inspirací a zárukou trvalého dalšího rozvoje socialistických myšlenek.

Komunisté v ČR vycházejí při úvahách o socialismu 21. století logicky z poměrů v hospodářsky nejvyspělejších zemích, protože odrazovým můstkem socialismu jako vyššího společenského řádu jsou právě ony. V těchto zemích jsou materiální předpoklady socialismu nejrozvinutější a demokratické principy vlády běžnější. Nejpříznivější budou tyto podmínky tam, kde se podaří odrazit nápor antisociální ofenzívy kapitálu a ubránit podstatné prvky sociálního státu. Přestože i zde bude znamenat překonávání kapitalismu řadu zásadních sociálních přeměn, předpokládáme, že se odehrají pokojnou cestou. Nejde o pouhé vylepšování kapitalismu, ale o podporu sil pokroku, které jsou nositelem budoucí socialistické přeměny.

Revoluce je zpravidla chápána jako násilné svržení vlády určité třídy nebo společenské skupiny a nastolení politické moci jiného společenského subjektu. Ve velkých revolucích minulosti byla jejím dominantním rysem právě násilná stránka, velmi často provázená proléváním krve. Marxisté však socialistickou revoluci s násilím nutně nespojují. Politická moc, jako úvodní krok socialistické revoluce, může být získána plně demokratickou cestou, totiž volebním vítězstvím. Sociálně-ekonomická stránka socialistické revoluce, tj. reálná přeměna společenského řádu, je pak dlouhodobý proces, trvající desetiletí. Socialistické přeměny, mají-li být trvalé, musí mít většinovou, neustále obnovovanou podporu obyvatelstva, být jím přijímány jako žádoucí pokrok oproti kapitalistické minulosti.

Prvek demokratického donucení je v přechodu k socialismu 21. století omezenější rozsahem i časově. Je nahrazován organizačními a kulturními funkcemi politické moci i institucí občanské společnosti. Většinová vůle společnosti přitom bude plně respektovat práva menšin. I při řešení sociálně patologických jevů nepůjde o pouhou represi, větší akcent bude kladen na prevenci.

Na cestě k socialismu (i později, dokud bude socialismus existovat v menší části světa) zůstane nepochybně aktuální otázkou jeho ochrana před vnějším útokem, terorismem apod. Jde o to skloubit hodnoty míru s vyčleněním nezbytných ekonomických zdrojů na obranu, existencí zbrojního průmyslu, ale i koncipovat mezinárodní systémy kolektivní bezpečnosti i domácí branné moci socialistického společenství.

Co se týče přežívajících zastánců kapitalistického režimu, odpůrců socialismu podporovaných případně ze zbývajícího kapitalistického světa, bude se proti nim socialistická revoluce bránit především svými hospodářskými, politickými i kulturními úspěchy, svým demokratismem a sociální solidaritou, které postupně vezmou nepřátelům socialismu půdu pod nohama.

Kdo bude aktivním společenským subjektem socialistické revoluce, hlavním nositelem revolučních změn a jakým nárokům bude muset dostát? Je skutečností, že v hospodářsky vyspělých zemích se počet průmyslových dělníků, tradičních nositelů revolučních myšlenek i revolučních akcí, snížil na méně než třetinu zaměstnaného obyvatelstva. Změnil se také charakter jejich práce, změnila se i snížila úroveň jejich solidarity a organizovanosti. Na druhou stranu však výrazně roste počet pracovníků ve službách i dalších skupin vykořisťovaných zaměstnanců. Významná část dělnické třídy získává znaky tzv. znalostního proletariátu. K nim si představitelé nekapitalistických a protikapitalistických sil teprve razí cestu. K těmto neprivilegovaným vrstvám se začleňují a přiklánějí lidé s potřebou svobodnějšího rozvoje a s výraznějšími hodnotami duševně bohatého života.

S rozvojem hospodářské samosprávy a participace se bude formovat také skupina samosprávných vlastníků, překonávající odcizení vlastnictví v tradičních státních podnicích a vystupující s novou úrovní sebevědomí.

Na vědomí pracujících ve vyspělých zemích působí i fakt spíše relativního než absolutního zbídačování. Tlak hmotné nouze není tak silný jako dříve, mj. i proto, že dělnická třída vyspělých zemí se chtíc-nechtíc také podílí na vykořisťování chudé části světa. Avšak nejen to - objevují se pracovníci, jejichž práce je utvářena v podmínkách technologické, informační revoluce. To má na jejich organizovanost a vědomí specifický vliv.

Potenciální revoluční fronta se rozšiřuje o účastníky různých sociálních hnutí, alterglobalisty, o ochránce životního prostředí, o přemýšlivé intelektuály, o revoluční mládež, o zastánce sociálního státu a o další skupiny osob, z nějakého důvodu nespokojených se stavem věcí za kapitalismu. Přestože většina z nich nemusí mít a ani nemá socialistické cíle a stranictví se i záměrně vyhýbají, svou činností kapitalismus objektivně oslabují. Mnohé z nich prostá logika vývoje posléze dovede k přesvědčení, že svých cílů mohou dosáhnout jenom při celkové změně společenského řádu.

Socialistická revoluce nemusí začínat jako socialistická, může se rozvinout z revoluce národní, demokratické, environmentální či jiné. Jejími nositeli mohou být v jejích různých fázích různé společenské vrstvy či skupiny a její socialistická orientace se může prosadit až po delší době.

Levicově orientované strany mohou utvořit socialisticky orientovanou vládu, která po získání většinové politické moci naváže na nejlepší stránky předchozího společenského vývoje (např. využitím pozitivních prvků ideje a praxe sociálního státu) a bude postupně uskutečňovat socialistické změny v ekonomické a sociální oblasti. Zvolí hospodářskou, zejména daňovou a pracovně-právní politiku, omezující vykořisťování zaměstnanců a vnese do hospodářství prvky strategického řízení. K dalším krokům patří postupný výkup strategicky významných podniků tam, kde nad nimi byla ztracena společenská kontrola (zejména v oblasti dopravy, energetiky, informací, vybraných finančních oborů). Tím omezí ekonomickou svévoli soukromého vlastnictví a vliv soukromého nadnárodního kapitálu.

Touto nenásilnou, právní řád plně respektující cestou která nijak nenaruší běžný chod ekonomiky, bude postupně sílit socialistický sektor a stávat se základním pilířem národního hospodářství. Postupně budou vznikat a působit i socialistické nadnárodní a celosvětově působící instituce.

Politický postup socialisticky orientované vlády bude bezpochyby obtížný. Bude muset být koordinován s postupem vlád dalších stejně orientovaných zemí, aby nedocházelo k nežádoucí ekonomické, ale i politické migraci; bude muset čelit odpůrcům socialistického vývoje stejně jako těm, kteří ho budou chtít zbrkle urychlit; bude se muset vyrovnávat s dezinformacemi a politickými kampaněmi, s cílevědomou manipulací i s živelnými tlaky v zahlcených informačních sítích. Nebude však diktaturou proletariátu v žádné z jejích dosud realizovaných podob; bude demokratickou vládou většiny, obhajující zájmy této většiny a snažící se tuto většinu vést k politické aktivitě, k pochopení vlastní zodpovědnosti za svůj život.

9. Hlavní rysy socialistické společnosti

Různá pojetí vztahu cíle a prostředků, různé výchozí podmínky a specifické formy rozvíjení socialistické revoluce se promítají do širokého spektra názorů na budoucí konkrétní uspořádání socialistické společnosti. Tato názorová různost je zcela přirozená a dokonce vítaná: Přináší nové úhly pohledu na socialistickou společnost, nové podněty pro její rozvoj, zabraňuje zkostnatělému setrvávání na dosažených výsledcích a neochotě zkoumat a řešit nové problémy, které s sebou společenský rozvoj nutně přináší.

Na druhé straně má názorový rozptyl marxistické levice své hranice, za nimiž teorie socialismu ztrácí své vědecké pozice a politika se mění v krátkozraký pragmatismus nebo neplodné sektářské hašteření. Při vší objektivně i subjektivně podmíněné rozmanitosti konkrétních přístupů k jednotlivým dílčím otázkám uspořádání a fungování socialistické společnosti musí být v jejich základech obecné společné zásady, které je sjednocují.

Máme za to, že základními, všeobecně platnými systémotvornými rysy socialistické společnosti jsou přinejmenším po dohlednou dobu jejího vývoje:

  1. Rychlý, efektivní a trvale udržitelný rozvoj výrobních sil na bázi vědeckotechnické revoluce. Pokud socialismus neprokáže své ekonomické přednosti před kapitalismem, nemůže nad ním s konečnou platností zvítězit; pokud si neosvojí a nepodřídí svým cílům vědeckotechnickou revoluci, nepodaří se mu splnit ani své obecné civilizační poslání.
  2. Určující postavení společenského vlastnictví výrobních prostředků v jeho rozmanitých formách je základním předpokladem: Boří soukromovlastnické bariéry společensky prospěšného rozvoje výrobních sil, napravuje jejich deformace a vytváří podmínky pro sociální spravedlnost.
  3. Plánovité řízení socialistického tržního hospodářství realizované především formou strategického plánování, prostřednictvím ekonomických nástrojů a indikativních cílů. Umožňuje zaměřit koncentrované ekonomické prostředky k plnění žádoucích společenských cílů, odstranit dosavadní plýtvání výrobním potenciálem společnosti.
  4. Sociální spravedlnost: Poskytnutí rovných příležitostí pro pracovní uplatnění každého a různou výši jeho odměny v závislosti na výsledcích jeho práce. Je výrazem odstranění vykořisťování, výrazem společenské rovnosti v ekonomické sféře a podmínkou ztotožnění jednotlivce se společenskými zájmy.
  5. Zabezpečení sociálních jistot pro všechny pracující v takové míře, aby i nejméně odměňovaná řádná práce anebo důchod po jejím ukončení zajišťovaly každému důstojný život. Rozhodujícím nástrojem je sociální stát a zákonné normy, zdroje vytvoří jen zvýšená efektivnost ekonomických procesů.
  6. Záruka rovnosti občanských práv a svobod pro všechny občany, jejich suverénního rozhodování ve formách přímé a dlouhodobě zejména zastupitelské demokracie. Odstranění všech forem diskriminace a sociálního vylučování.
  7. Péče o všestrannou kultivaci a rozvoj osobnosti, podpora tvořivosti, dostupnost vzdělání, výchova k sociální zodpovědnosti, společenské solidaritě a úctě k principům humanismu.
  8. Předpoklady pro mírové řešení mezinárodních a mezikulturních rozporů v duchu vzájemné tolerance a soužití, odstranění sociálních a ideologických kořenů terorismu.

Část těchto zásad je dnes vnímána jako obecný požadavek demokratického vývoje společnosti. Je - třebaže někdy jen proklamativně - obsažena i v programech jiných levicových stran a zčásti realizována v různých konceptech sociálního státu. Je to svědectvím souladu komunistické programové orientace s hlavními levicovými a demokratickými proudy ve světě. Pozornost KSČM věnovaná socialistické teorii zahrnuje i otevřenou komunikaci s levicovou inteligencí.

Na rozdíl od většiny nekomunistické levice komunisté usilují o zásadní, ale přitom realistický projekt socialismu, chtějí jít až ke kořenu věci - nesnaží se jen zmírňovat neblahé důsledky kapitalistického společenského systému, ale chtějí odstranit jejich příčiny. To je cesta, která se dříve nebo později, ale s historickou nutností a v zájmu lidstva prosadí.

Příloha - stručný výtah

Haló noviny, Naše pravda, 28. 8. 2007


Související články:
(Směry - socialismus)

Socialismus, nový pohled a strategie (06.09.2018)
Kritika gothajského programu (01.12.2012)
Proč socialismus? (16.04.2009)
Perspektivy socialismu v Evropě (22.12.2008)
Bojíte se socialismu? (17.12.2007)
Bojíte se socialismu? - Slovo autorů (17.12.2007)
Zemřela vize do hrobu dána, metoda po ní zůstala…(2) (05.12.2007)
Reálný socialismus nemohl být vyšší společenskoekonomickou formací (05.09.2007)
Deset tezí o socialismu (05.09.2007)
Socialismus pro 21. století (výtah verze 2007) (03.09.2007)
Model socialismu potřebuje dopracovat (25.07.2007)
Znovu nad modelem socialismu (18.07.2007)
Kapitalismus nemá záruční lhůtu (16.07.2007)
Marx, marxismus-leninismus a socialistické zkušenosti v moderním světovém sytému (15.07.2007)
Vytváření podmínek pro systémovou změnu směrem k socialismu nebude otázkou příštích let (20.06.2006)
Instituce (16.04.2006)
Úvaha o prohrách a vítězstvích (15.04.2006)
Na úvod diskuse na závěr Bulletinu (15.04.2006)
Zpráva ÚV KSČS o činnosti strany od mimořádného sjezdu KSČ (3) (09.04.2006)
Bratr Herold jako marxistický ekonom (27.03.2006)
Socialismus už nemá budoucnost (26.03.2006)
Čo je to vlastne „TOVAR“? (21.03.2006)
Pochodovat odděleně? (16.03.2006)
Hypotéza o jednotnom základe živej prírody a spoločnosti (16.03.2006)
Neutrónová socialistická revolúcia a neutrónový socializmus (11.03.2006)
Bude nový řád sociálnější? (03.03.2006)
Zopakuje veřejný sektor 400 let starou zkušenost? (28.02.2006)
Spoločný protokol o doterajšej diskusii (26.02.2006)
Na cestě k modelu socialismu (13.02.2006)
Marxizmus, socializmus, komunizmus a politické rozprávky o týchto pojmoch, alebo ako prebiehala kastrácia marxizmu (05.02.2006)
Nebojme se utopií (03.02.2006)
K nástinu hypotézy modelu socialismu (27.01.2006)
K výročí Leninovy smrti (21.01.2006)
Sovětský systém, nebo diktatura proletariátu? (19.01.2006)
Zemřela vize, do hrobu dána, metoda po ní zůstala…(1) (19.01.2006)
Model socialismu pro 21. století z dílny TAPu (05.01.2006)
Cesty k socialismu ve světě a v ČR (05.01.2006)
Taktika a strategie (26.12.2005)
Základní problémy politického řízení společnosti (26.12.2005)
O co jde aneb Zastírací manévr pravice (23.12.2005)
Skála: Občanská společnost se mění v potěmkinovské kulisy (14.11.2005)
K predikci možností globálního kapitalismu (27.10.2005)
Současný kapitalismus, globální svět a informační společnost (2) (23.10.2005)
Současný kapitalismus, globální svět a informační společnost (23.10.2005)
»Přirozeným vývojem« zpátky k barbarství? (22.10.2005)
Jánošík s rudou hvězdou (26.09.2005)
Čtyři poznámky o socialismu (26.09.2005)
Jak to (ne)vidíme (29.06.2005)
Revoluce, reformy a transformace (24.06.2005)
K modelu socializmu IV. (písané pre SDS) (03.06.2005)
K diskusii o modelu socializmu III (písané pre SDS) (30.05.2005)
K diskusii o modelu socializmu II. (písané pre SDS) (08.05.2005)
Několik předpovědí budoucnosti (02.05.2005)
K diskusii o modelu socializmu (pro SDS) (24.04.2005)
K socialistické budoucnosti z pohledu SDS (23.04.2005)
Vystoupení na mezinárodní konferenci k 60. výročí osvobození (23.04.2005)
Jak k socialistické budoucnosti (22.04.2005)
Z časopisu ABC - rok 1960 (19.04.2005)
K diskusi o modelu socialismu (2) (18.04.2005)
K diskusi o modelu socialismu (1) (15.04.2005)
Karel Marx - svoboda a socialismus (14.04.2005)
Revoluce není záležitostí strany (11.04.2005)
Co nazýváme socialismus zdola? (12.02.2005)
Představa společnosti řízené zcela na bázi samosprávy vyvolává pousmání (09.02.2005)
Jak se lze v budoucnu vyhnout chybám protosocialismu (07.02.2005)
Marxista? (07.07.2002)

[Akt. známka (jako ve škole): 0,50 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: administrator | Počet komentářů: 15 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Haló noviny - Naše pravda

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme. bahis siteleri

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich emosčást). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
1922 (1922 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
1472 (1472 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
1560 (1560 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
990 (990 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
1620 (1620 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
1506 (1506 hl.)
Prohnilý humanismus !!
997 (997 hl.)

Celkem hlasovalo: 10067


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Bahisikayet.com Extrabet Deneme bonusu Denemebonusuz.com

Deneme Bonus Veren Bahis Siteleri 2022

en iyi bahis siteleri

jetbahis-girisi.com

Rexbet-girisi.com

hovarda-girisi.com

mobilbahis giris

sekabet guncel adres

asyabahis guncel adres

Maltcasino

pinbahiskayit.com

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.