Z archivu zveřejňujeme zprávu „Komise ÚV KSČ pro objektivní zhodnocení let 1968-1969...“, jak byla zveřejněna v tisku v roce 1990. Je dokladem toho, jak KSČ po listopadovém převratu hodnotila období normalizace, i toho, že levicoví historici s pojmem „stalinismus“ bez problému pracují.Na loňském, mimořádném sjezdu KSČ zazněl závěr: zrušit Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Usneseni pak uložilo Ústřednímu výboru vytvořit komisi pro objektivní zhodnocení let 1968-1969 a následujícího vývoje v ČSSR. Je to úkol až do řádného, XVIII. sjezdu strany. Komise pracuje za účasti expertních týmů. Nyní předkládá základní východiska hodnocení:
Potřeba nově posoudit vývoj, kterým prošla Komunistická strana Československa za svou téměř sedmdesátiletou historii, především pak po roce 1968, není vyvolána pouze snahou vyslovit historickou pravdu a navázat na pozitivní hodnoty, které komunisté vnesli do nejnovějších dějin našich národů, ale je zároveň motivována spravedlivým požadavkem odhalit a odmítnout ty politické koncepce a jejich nositele, kteří přivodili rozsáhlé škody v životě naší vlasti a hluboce zdiskreditovali ideály socialismu v československé společnosti.
Politické události, ke kterým došlo v roce 1968, nebyly ve své podstatě střetem mezi revolucí a kontrarevolucí, socialismem a kapitalismem, marxismem a revizionismem, jak byly prezentovány v Poučení z krizového vývoje. Byl to pokus demokratických sil uvnitř strany o překonání stalinských deformací, o obrodu socialismu, o jeho tvůrčí rozvoj v souladu se zájmy československého lidu. Byl to zápas mezi překonaným sektářsko-dogmatickým a tvůrčím přístupem k marxismu a socialismu. Tento spor prolíná celými dějinami komunistického hnutí, zejména pak po druhé světové válce.
Inspirujícím zdrojem reformního proudu v KSČ, usilujícího v šedesátých letech o obrodu socialismu, se staly zkušenosti československé cesty k socialismu uskutečňované v prvních poválečných letech, podněty XX. sjezdu KSSS a některé nové myšlenky komunistického a socialistického hnutí na Západě. Naléhavost reforem vyplývala ze strukturálních změn světové ekonomiky, jež Československo nebylo s to zachytit a přizpůsobovat se jim v důsledku zkostnatělého stalinského politického systému. Pokusy o ekonomickou reformu byly oslabovány a znehodnocovány tím, že je nedoprovázely odpovídající politické změny.
Lednové zasedání ÚV KSČ v roce 1968 volbou A. Dubčeka za svého prvního tajemníka otevřelo prostor pro následný reformní vývoj směřující k likvidaci stalinského modelu socialismu a vytváření společnosti demokratického socialismu. Cílevědomý směr hnutí za obrodu socialismu stanovil Akční program KSČ, schválený dubnovým zasedáním ÚV KSČ.
Reformní politika nového vedení KSČ měla podporu většiny obyvatelstva i mnoha komunistických stran světa. S její kritikou však začali stále důrazněji vystupovat představitelé komunistických a dělnických stran SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska. Ve shodě s nimi postupovala sektářsko-dogmatická skupina v Ústředním výboru KSČ, která s možností vojenského zásahu těchto států v Československu kalkulovala a připravovala se na ni.
V noci z 20. na 21. srpna 1968 uskutečnila vojska pěti států Varšavské smlouvy vojenskou intervenci do Československa. Ta svými důsledky rozhodujícím způsobem ovlivnila poměr vnitřních sil ve prospěch těch, kteří hnutí za obrodu socialismu odmítali. V dubnu 1969 byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ G. Husák, pod jehož vedením začala tzv. konsolidace a normalizace. I přes to, že byly odmítnuty snahy krajně konzervativních sil o zahájení politických procesů, začaly se znovu obnovovat principy stalinského modelu socialismu, vydávaného za výraz obecně platných a závazných zákonitostí. Vedení KSČ uskutečnilo nejrozsáhlejší čistku v řadách strany ve svých dějinách. Strana se jí připravila o podstatnou část svého intelektuálního potenciálu a statisíce čestných a obětavých lidí. Postižena byla i řada lidí bezpartijních. Masová podpora velké části československého obyvatelstva, kterou strana získala v roce 1968 svou reformní politikou, byla konsolidačním procesem ztracena.
Politika, založená na vítězství dogmaticko-sektářské linie a plně závislá na brežněvovském hegemonismu, se dostávala v sedmdesátých a pak především v osmdesátých letech do hlubokého rozporu s potřebami společnosti i s trendy evropského a světového vývoje. Důsledkem byl růst stagnačních jevů v ekonomice, zvyšující se nespokojenost obyvatelstva včetně velké části členů strany a šířeni kritických opozičních hnutí a nálad, především mezi inteligencí a mladou generací.
Velké naděje vyvolalo v komunistické straně a celé společnosti zahájení přestavby v SSSR. Ani XVII. sjezd KSČ, ani 7. zasedání ÚV KSČ v roce 1987, na kterém došlo ke změnám ve vedení strany, však nepřinesl v politice KSČ zásadní zlom. Vedení strany, jehož jádro se konstituovalo po dubnu 1969, se cítilo sovětskou politikou přestavby a obnovy socialismu ohroženo. V úsilí o zdůvodnění své legitimity bránilo přehodnocení srpna 1968 a po letech zdůvodňování „obecných zákonitostí socialismu“ začalo zdůrazňovat československá specifika. Slovní přihlášení se k přestavbě, proklamováni ekonomické reformy a demokratizace politického systému měly především prodloužit monopolní postavení KSČ a absolutní moc úzké skupiny vedoucích činitelů v ní.
Tato politika stála v rozporu s naléhavými potřebami dalšího rozvoje Československa. Vháněla ve svých důsledcích většinu společnosti, která se chtěla podílet na utváření vlastního osudu, do opozice proti straně a socialismu. V důsledku těchto chyb se hlavní silou společensko-politického pohybu inspirovaného sovětskou přestavbou, politikou M. Gorbačova a změnami v řadě sousedních zemi nestala KSČ, ale občanské iniciativy, které v listopadu 1989 zahájily novou etapu historie naší země.
KSČ v současném období prochází zásadními přeměnami, postupně se formuje v moderní levicovou stranu, která chce být pozitivní součástí našeho nového, demokratického politického systému. Tento proces se neobejde bez využití historických zkušenosti, jejichž součástí je i pravdivé zhodnocení let 1968-1969 a následujícího období
Komise ÚV KSČ pro objektivní zhodnocení let 1968-1969 a následujícího vývoje v ČSSR
Zvýraznění podle vydání v Rudém právu, 28. března 1990