Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968

Dubček: Úvodem k bodu 2 bych chtěl říci, že jsme na minulé schůzi předsednictva měli předběžnou informaci o prvých krajských konferencích strany. Úvodem jsem vzpomněl, že informace nedávala objektivní pohled na hlavní, klíčové problémy, které se ozývaly z krajských konferencí strany, a do určité míry na krajských konferencích strany se též odrazily závěry dubnového pléna ÚV KSČ.

Dohodli jsme se, když jsme přijali některá opatření k předcházející informativní zprávě, že pro zasedání předsednictva ÚV oddělení stranických orgánů lépe zhodnotí průběh stranických konferencí a na základě toho provedeme diskusi, zhodnocení současné politické situace ve straně a v zemi a že tento podklad půjde jako příprava k dalšímu plenárnímu zasedání ÚV strany i jako podklad k vypracování dalšího taktického postupu strany při zabezpečování politiky. Soudruzi v organizačně-politickém oddělení zpracovali zhodnocení krajských konferencí strany a je tu předložen materiál.

Doporučuji proto, abychom k němu zahájili diskusi, a po projednání se vrátit k práci Rudého práva, abychom k tomu také zaujali stanovisko, jak dále pracovat v Rudém právu pro zabezpečení politiky ÚV KSČ, a pro zabezpečování úkolů, které projednává PÚV KSČ mezi plenárními zasedáními.

Kriegel: Domnívám se, že vše to ukazuje přece jenom na krizovou situaci ve straně. Jestliže budeme dlouho ten sjezd odkládat, přestaňme se jeden druhého puncovat za takového nebo makového. Otázka je, proč ten hlas po svolání sjezdu. Podle mého názoru vyplývá ze situace ve straně, že obrovská masa komunistů je pod obrovským morálním náporem v souvislosti s lety po 50. roce a je pod tlakem a neví jak reagovat v dnešní době.

Za druhé je třeba vycházet z dalších úkolů, to znamená schopnosti zachování role strany a její akceschopnosti. To jsou dva základní momenty, [proč] svolat sjezd bez příliš velkých odkladů. Ve společnosti probíhá proces utváření nových skupin. Jsou to tendence vytváření nových stran. Dneska jsem se dozvěděl o dalších tendencích. Jestli my nezmobilizujeme stranu, a to rychle, jestli neztratíme všechny momenty, které vedou ke krizi v Rudém právu a na různých jiných místech, do té doby se nebudeme moci soustředit na mobilizaci strany. Tomu je třeba podřídit všechno naše uvažování - situace ve straně a vývoj ve společnosti. Jedno od druhého nelze oddělit. A to, co říkají soudruzi Špaček a Piller, že klesá počet členů na stranických schůzích, to je pováženíhodné. Tento proces půjde dále. Tomu však musíme zabránit. Musíme dát takovou akční injekci. Musíme přistoupit k poslední fázi, aby [pracovaly] nové okresní a krajské výbory strany, které byly nyní zvoleny a mají plnou důvěru, ale je potřebí vyřešit otázky ústředního výboru strany.

Neexistuje žádné prostřední řešení, že několik soudruhů odejde z ÚV a bude to možno považovat za ventil a ne řešení zásadní. Ve společnosti jsou však lidé, kteří se dívají na vedení strany s určitou nedůvěrou. Říkají, že děláme něco a nechceme být dost důslední. Musíme se oddělit od minulosti - nemám na mysli od všeho, co udělala strana kladného se distancovat -, aby bylo možno přistoupit k akcím v celé straně. Jsou to různé otázky, např. otázka státoprávní úpravy, otázka voleb do NS atd. Nedělejme si iluze, že ostatní partneři nám půjdou na jednotnou kandidátku, ale budou chtít jít na samostatnou kandidátku. Dosavadní vývoj je ve značných obtížích. Je třeba, aby byl rychle svolán sjezd a zvoleny nové orgány. Stranu je třeba dostat do akce a do útoku. Celý proces nám ukázal například 1. máj, že oddělení strany od široké veřejnosti bylo prolomeno, že se strana dostala do kontaktu s širokou veřejností. Na druhé straně jsme pod útokem všelijakých sil. My nemáme moc času na čekání a odkládání sjezdu na příští rok nám může jenom situaci ve straně zhoršit. Ostatní na nás nebudou čekat. Strana musí jít do nástupu, to je můj osobní názor. Všechny těžkosti je nutno podřídit, to je možné v souvislosti se svoláním sjezdu v nejbližší době, bez velikého programu. Program omezit na volbu ústředního výboru, vyhodnotit situaci od posledního sjezdu, zásady dalších velkých akcí. Tím by se sjezd mohl skončit, byl by to čistě pracovní sjezd. Program by nemusel být obsáhlý. To je jedna část otázek. Jestli tyto otázky nevyřešíme a neřekneme veřejnosti v brzké době, že jsme se odhodlali sjezd svolat, že budeme tím řešit otázky, pak budeme mít obtíže [se silami], které vyslovují nedůvěru k vedení strany. Předsednictvo nemá plnou oporu v tomto ústředním výboru. Čili domnívám se, že takto je třeba [k věci] přistoupit jak z hlediska strategie strany, tak z hlediska taktiky. Je třeba tuto klíčovou otázku řešit a v souvislosti s ní se dá pak řešit všechno ostatní.

Biľak: Nejsem pro svolání sjezdu. Kdo volá po sjezdu? V lednu ze 4. na 5. soudruh Novotný říkal, že svolá mimořádný sjezd. Též chtěl mimořádný sjezd. Asi mu tento ústřední výbor nevyhovoval. Nyní studenti na Staroměstském náměstí říkají protikomunistická hesla, citují různé citáty a čtou Čapka a též křičí po svolání urychleného sjezdu. Po čem se vlastně volá, kdybychom se optali lidí na závodech i nekomunistů - po jasném stanovisku ústředního výboru a předsednictva ÚV. Po tom se silně volá.

Dobře, svolejme sjezd a vyhlašme, že budeme diskutovat v základních organizacích, okresech, krajích a oni budou [mít] iluze, ti různí lidé chtějí formovat svoje síly a budou útočit. Optejme se sami sebe, jako já jsem se optal, a budu hovořit nahlas. Vzal jsem si seznam členů ÚV, kdo by asi mohl zůstat po sjezdu v ústředním výboru:

Soudruh Adamec - myslím, že by mohl být, s. Barbírek - myslím, že by mohl zůstat, s. Besserová - myslím, že by možná byla mimo, s. Binhák - hlasoval bych pro něj dál, s. Borůvka - hlasoval bych dále, s. Brabec - myslím, že by mohl být dál, s. Colotka - myslím, že by mohl být dále, s. Cvik - myslím, že ne, s. Černá Ludmila - hlasoval bych pro ni, s. Černík Oldřich - hlasoval bych pro něj, s. Černý Josef - neznám ho a nemohu se vyjádřit, s. Červenka - hlasoval bych pro něj, s. David - myslím, že může být i dále, i když není ministrem, s. Dobiáš - nevím o něm, že by byl živel, který by brzdil vývoj, a myslím, že by sem dále patřil, s. Dočkalová Věra - budu pro ni hlasovat, s. Dolanský - nevidím důvod, proč by nemohl být, s. Dubček - mohl by být dále, s. Dvorský - není už tajemníkem, ale myslím, že by mohl být dále a že by zde nic nepoškodil, s. Fierlinger - no prosím, s. Gočár - no prosím, s. Hájek, s. Hanák Josef, Havelka Jan - je vedoucím oddělení a myslím, že by se nic nestalo, kdyby byl volen, s. Hendrych - aby vypadl, s. Hladký - má důvěru, s. Hoffmann - neztratil důvěru, s. Hrdinová - neztratila důvěru, s. Indra - s ním souhlasím, s. Janík - myslím, že ano, s. Kapek - ne, s. Kabrna - nevím, neznám, s. Kladiva, s. Kolder - možná, že bych byl proti tomu, aby vypadl, s. Kopecká, s. Korčák, s. Koscelanský, s. Koucký - no prosím. Kouba Jindřich, Koucký Vladimír, Kozelka Bedřich - odešel na penzi, Krajčír František, Krček Antonín, Krejčí Josef, Kriegel František, Krosnář Josef, Krutina Vratislav, Kuba František - není tady, Kudrna by odpadl, Laštovička - nevím, zda je to člověk, který dává záruku, Leflerová Helena, Lenárt Jozef - možná, že by obstál, Lomský Bohumír, myslím, že to není nepřítel naší strany, Lörincz Julius, Macek Josef, Mestek Karel..., Němec Jan, Němec Josef, Novotný Antonín by vypadl..., Pašek je na penzi, Paul Oldřich, Pavlovský Oldřich, Pecha František, Pelnář Jan, Penc František..., Rigo Emil, Sabolčík Michal..., Špaček Josef... Nepočítám tak 16 lidí, které by volební komise... a těchto 16 lidí ohrožuje vývoj naší strany? Když vezmu jednoduchou matematiku, tak si vypočítám, když dosud nebylo aktivních 70 lidí a 30 bylo aktivních, 10 kolísavých, tak si myslím, že 75 je aktivně pro tuto politiku a kvůli tomu máme svolat sjezd? Možná, že počet na to nestačí, ale moje logika jinak nehovoří. Proto nejsem pro to, dělat diskusi o svolávání sjezdu, a to rychle, protože jinak se z krize nedostaneme. Klesá účast na schůzích, prosím vás, hledejme příčinu. Je to v tom, že se denně skandalizují členové strany, poněvadž ne že je vysoká politická aktivita, ale vysoké osočování komunistů. A proto lidé nechtějí jít ani na členskou schůzi, ale čekají na jasné slovo ústředního výboru nebo předsednictva ÚV.

Nebo že by Lidové milice se nechtěly účastnit politického života? Ale když přijde nějaký záhadný příkaz, poněvadž by prý to mohlo lidi pobuřovat, ani jsem se nedopátral, kdo dal tento rozkaz. Kdo nám tady zastrašuje komunisty? Ano, nediskutujte, jenom hanbu na sebe vytahujte a plivejte na sebe. Denně se hanobí KSČ, nastupují jiné politické strany a jdou kritizovat komunistickou stranu a my místo toho, abychom mobilizovali vlastní síly, soustředili aktivizaci základních organizací a dali najevo, že na tom ústřední výbor začíná u sebe, říkáme, že proto musíme svolat sjezd, těch 13-15 lidí vyhodit. Nebo potom musí být úplně jiný ústřední výbor. Je otázka, zda základní organizace by podporovaly tento ústřední výbor tak, jak jsou ochotny podporovat nynější ústřední výbor. Prosím, distancujme se od Novotného, ale nehanobme si ústřední výbor. Já jsem též nebyl připraven na takový dynamický vývoj a všechno nepovažuji za dynamismus, co se děje. Můj názor [je], že je třeba stranu konsolidovat, že strana stojí na pozicích, že tu není otázka, že se bude měnit linie strany. Sjezd však vyvolá nejistotu, protože se neví, co je sjezd a jakou linii nastolí. Říkáme, že nemáme aparát zkonsolidován. Jak se však bude připravovat sjezd, kdo bude připravovat sjezd - studenti? Aparát nemá jistotu, co je, kdo půjde do aparátu dělat, když je zde taková nejistota. My vědomě necháváme odstřelovat Bezpečnost, až budou přepadávat na ulicích chuligáni, pak se bude volat po Bezpečnosti. Nemáme v rukou Rudé právo, nemáme v rukou rozhlas a televizi a chceme připravovat sjezd. Jsem zvědav, jak by pomohlo svolání sjezdu například psaní některých časopisů, jako jsou Literární noviny i ty druhé časopisy. Je třeba všechno dělat v krajských výborech i v Rudém právu a v ostatních časopisech, chceme-li svolávat sjezd. Jsem zvědav, o čem by se tam diskutovalo.

Svůj názor řeknu odpovědně a cítím svoji odpovědnost i do budoucnosti. V dějinách naší strany a na žádném předsednictvu nikdy neležela taková odpovědnost jako nyní, protože strana nikdy nebyla v takovém postavení. Dnes jde skutečně straně o moc a o účast strany na veškerém úsilí, vždyť dělnická třída vždy pracovala, i když se chyb dopouštěla. Proto já za svoji osobu zde říkám, že udělám všechno to, co bude v mých silách, i v ÚV KSS, že na sjezd nepřijdeme, protože cítíme, že to je klín do rakve strany. Tak to cítím a tak nám to říkají dělníci, jak se říká, že sem patří část základního stranického aktivu, protože jsme zatím nedorostli. Toto říká i vyspělý funkcionářský aktiv, i když někdy má jiné názory. Je potřebné dát straně jistotu a aby na programu nebyl sjezd, ale jistota a pevné stanovisko, neboť nebylo ještě podáno pevné stanovisko.

Promiňte mi ten tón, to vyplývá z charakteru a ne ze zlosti.

Mlynář: Mám poznámku z hlediska pohledu na stav věcí ve straně a ve společnosti. Já se soudruhem Biľakem souhlasím v tom, že je třeba ve straně skutečné jistoty a pevné linie. Ovšem v tom on, co říkal, nespatřuje, jaký to má obsah a [jaká je] jistota, kterou v této souvislosti strana by mohla dát. V tomto se základně lišíme. To je výklad mého stanoviska.

Zpráva, která byla předložena, podle mého soudu charakterizuje především stav ve straně, a to asi bylo jejím účelem. Myslím, že v rámci toho, jaké byly možnosti, že to je jedna ze zpráv, která charakterizuje celý stav dost objektivně. Hlavní otázka, kterou vidím, je tato: Dubnové plénum ÚV a ani akční program, i když je na to krátká doba, reálně nevnesly do života strany to, co by bylo optimální, nestávají se zatím tím základem konsolidace a dále pokračuje řada dezintegračních rozporných tendencí. Proč tomu tak je? Nechci rekriminovat a už jsem to v několika osobních rozhovorech řekl soudruhům, ale domnívám se, že základní příčina tohoto jevu je přímo osobní, to, co snad je až komické, podle mého soudu spočívá v tom, že uvolnění těchto prostředků masové komunikace, které v podstatě více méně osobně provedl soudruh Hendrych, veden snahou polepšit si pozici, kterou měl, vyvolalo stav, který dal předstih tomu masovému tlaku, proti němuž v principu nejsme, ale on mu dal předstih před zaujetím stanoviska strany, všechny myšlenky, i ty správné, které strana chtěla i s tím nabalováním myšlenek diskusních, vyvolaly tuto invazi.

Tím jsme se dostali do situace, že politicky aktivní v této době jsou spíše střední vrstvy a inteligence a my jsme spíše na chvostě. A za této situace ovšem strana chce - to nevím, proč soudruh Biľak na to zapomíná, ale byla tady řečena fakta, že více než třetina strany sjezd žádá, jednak je to ve stanovách, a za druhé zaměřit celou tu společnost, někdy až bezbřehou demokracii, ten základní demokratizační pohyb, proč by to měli řešit studenti? Strana svolá sjezd, má na to nárok a právo a současně je to potřeba. Současná situace ve straně vyplývá z toho, že je velký rozpor mezi tím, co strana jako organismus, těch 1 700 000 členů má v hlavě představu, co je to ten socialismus, to je představa, kterou my jsme sami po dvacet let různým způsobem dávali, je to představa, která obsahuje řadu prvků, které se dostaly do rozporu s reálným společenským pohybem, a z toho vyplývá, že se objevuje celá řada věcí, které odporují i naší dosavadní představě - když si vezmeme korespondenci, anonymy atd., to jsou velmi jednoduché představy, že socialismus znamená vedoucí postavení v tom smyslu, jak jsme byli navyklí je chápat, to znamená, že strana je tím jediným monopolním centrem. Nyní tyto věci tím rozporem dnes vytvářejí ve straně krizi.

Je pravděpodobně pravda, že větší část členů strany, dělníků na závodech, stojí na představě, že ta koncepce socialismu, jaká přes dvacet let byla, byla dobrá. Je otázka, jestli my jako vedení strany se o to můžeme opřít a toto podporovat a nejít dále a vysvětlit, proč je třeba představy změnit. To je principiální otázka, která v marxistických stranách stála vždycky. Politicky jde zároveň o značné výkyvy v mocenské struktuře a mocenském postavení naší strany. Musíme zabránit tomu, aby došlo k mocenskému zvratu, aby strana byla odstraněna od moci ve státě atd. Je třeba dospět k tomu, že strana udělá reformu, při níž se na státní moci s jinými sociálními a politickými složkami začne podílet. Já osobně se postavím na stanovisko obrany moci strany, ale bude to, myslím, tragický vývoj pro tuto zemi. Čili je třeba udělat všechno, aby nenastala taková situace. Musí to být nějaký výraz určitého kompromisu, ovšem toto centrum musí být nakloněno dopředu a ne zpátky. O to jde. Je pocit, že po dubnovém plénu, ať se to týká personálních změn, např. proč soudruh Šik není v předsednictvu atd., že jsou tu tendence neklonit se zpátky. Ve straně jsou značné obavy, a ty jsou zdravé a je třeba je podporovat, a pokud jde o sjezd, jestli se bude nazývat řádný nebo mimořádný, to není rozhodující. Sjezd ve velmi krátké době být musí.

Musí být vysvětlena politická koncepce, která vysvětlí některé body akčního programu, zejména jak to myslíme s Národní frontou, to vzbuzuje naopak obavy v tom, že někde založili organizace nebo něco řekli na nějakém aktivu, samozřejmě, že k tomu bude docházet. Problém je v tom, abychom dokázali vytvořit systém, kterým se z Národní fronty stane platforma jiných zájmů. Co je v materiálu, který se navrhuje, oddělení Národní fronty na ústředním výboru, to vyžaduje koncepci Národní fronty, tak Národní frontu nelze koncipovat. Bude normálním fungujícím svazkem a umožnit vznik nějaké strany nebo pseudostrany... je třeba dospět k jednotnému názoru na nezbytné zájmy, k čemu určitě dojde, že neudržíme absolutní většinu členů strany ve všech orgánech, ale je známo ve všech mechanismech, že stačí ovládat dvacet procent, abych měl hegemonii. My na rozdělení moci s jinými musíme jít. Měli bychom vyřešit otázku federalizace a přitom nové struktury orgánů, do kterých budou volby. Jestli půjdeme na koncepci - to má s. Kriegel plnou pravdu - to už je třeba postavit otázku, jak má vypadat zastupitelský sbor. Vidím určité řešení, že kombinace systému, který kdysi vytvořila demokracie buržoazní a kde jdou různé buržoazní strany s tím zájmem, který dělaly určitý korigující zastupitelský sbor, mezi tím, co interpretovali Jugoslávci a co se snažila interpretovat naše iluzionistická fronta, můžeme udržet většinu strany a dělnické třídy a vliv pracovních kolektivů, i když pustíme některé politické strany do voleb. A nebál bych se i takových věcí, jako je nezávislý kandidát. Ve všech systémech jsou v parlamentech tři nebo dva, vždyť to tříští tuto opozici. My nesmíme dopustit sjednotit ji.

Kolder: O celé situaci jsem uvažoval a chtěl bych vyjádřit jenom svůj názor na situaci, poněvadž jsem zprávu dostal včera. Shoduji se se soudruhy, že podklad a hodnocení konference je daleko preciznější a dává jistá východiska a klade dotazy.

K situaci. Myslím, že názory na charakter dnešní situace se různí, a to podle mého názoru nejen v široké veřejnosti, ale budou se různit i v samotném ústředním výboru a různí se v celé straně, i když nebudu brát v úvahu názory těch, kteří budou muset z funkcí odejít, ať se to týká kohokoliv, počítám třeba i včetně sebe. Názory se rozcházejí. U té části, která se nejvíce dává slyšet, zejména u publicistiky, se jednoznačně říká, že dosavadní stav je zatím pouhý počátek, jenom nějaký příslib, ale ke skutečným představám je ještě příliš daleko.

Myslím, že si musíme otevřeně říci, prosím, poněvadž vedeme dialog, opravte mé názory, když se mýlím, poněvadž jistě nepochybujete o mé poctivosti, že k těmto lidem patří i mnozí vedoucí funkcionáři a z toho vyplývá takové mínění, že u nás, jak tady sedíme, není jednoty na zásadní otázky, ve kterých by zásadní jednota měla být. Já myslím, že od toho března se bagatelizují extrémní výstřelky a prvky nesocialistických tendencí, které se po lednovém vývoji projevují a varují před zakřikováním, aby se prý proces demokratizace nezastavil. Můj názor je, že je to svým způsobem někde demokratizační proces naruby a vytvářejí se určitá mínění o lidech. Současně podle mého názoru se ozývají nikoliv ojedinělé hlasy, že všechno, co nazýváme demokratizačním úsilím, je jenom českým opatrnictvím, jak lidem zalepit oči a v podstatě udržet dosavadní moc strany.

Je velikou chybou našeho ideologického oddělení, že není systematicky vyhodnocován tisk a vedení strany nedostává přehledy. To vyžaduje denně od 8 do 12 hodin číst tisk. To je absolutní nedostatek, který se musí odstranit. Protože tam zaznívají hlasy, jak se formulují otázky o vedoucí roli strany, o roli Národní fronty, o způsobu přípravy kádrových změn a úpravě stranické nomenklatury, volbě prezidenta, volbě předsedy Národního shromáždění, navrhované změny ve vládě, vztah KSČ k společenským organizacím, kádrovému obsazení aparátu, průběhu stranických konferencí - hodnocení bylo neobjektivní a řekl bych, že to jde tak daleko, když jsem včera v deset hodin poslouchal zprávy, jakou »prču« si dělají ze soudruha Dubčeka, to myslím, že je vážné. Myslím, že tady určitá část lidí otevřeně prohlašuje: Nechceme demokratizaci, chceme demokracii.

Otevřeně články popírají jakoukoliv vedoucí úlohu strany, upírají straně právo mluvit do vnitřních věcí společenských organizací, ale současně se proklamuje právo těmto společenským organizacím mluvit do věcí strany. Vezměte zprávu a usnesení o svolání mimořádného sjezdu, je to projev nositelů, řekl bych, že nejmarkantnějším hlasem těchto tendencí je dnešní publicistika, která odmítá přímo sebemenší náznak vůle strany. Proč se objektivně nepublikují stati s. Mináče ze slovenské Pravdy? Stojí zde tisk a publicistika jako nezávislý činitel, který odmítá stát se vykladačem stranické politiky, aby mohl sehrát úlohu oponentury k ní. A toto stanovisko vyjádřili někteří členové předsednictva, že tisk má být oponenturou stranické politiky. Říkám to otevřeně při vědomí toho pozitivního, co tady je. Nechtěl bych být pochopen tak, když jsem byl kritizován, že k tomu teď nějak bolestínsky vystupuji. Novináři se necítí být odpovědni ani straně, ani vládě, ani svému vedení, jen svému svědomí. Říkám otevřeně zde na předsednictvu, že strana nemá dnes nejmenší právo regulovat práci tisku, rozhlasu a televize, a sebemenší pokusy o to jsou okamžitě rázně odmítnuty a zesměšněny.

Jako příklad je možno uvést zkušenosti s. Císaře s Reportérem. Když s nimi měl besedu a apeloval na ně.

Císař: To je jen jedna z mnoha.

Kolder: Nebo Dubček na pražském aktivu, Dubček v Mladé frontě. Naopak od představitelů vedení strany jsou vynucována prohlášení, že to tisk, rozhlas a televize dělají dobře. Příkladů je dost, jsou to různé rozhovory atd., přičemž jsou zde i otevřené výpady proti soudruhům, kteří apelují na určitou serióznost.

To je první věc, kterou považuji za nejzávažnější, protože tam pracují komunisté a myslím, že bychom se s nimi jako s komunisty měli sejít, celé vedení, předsednictvo, sekretariát, vyložit si stanoviska a najít společnou řeč. Vezměte si od dubnového pléna, jak jsou propagovány některé věci, které by měly být na podporu a rozvíjení myšlenek akčního programu, jež jsme charakterizovali jako otevřené, jestliže si tedy provedeme výstřižkovou službu, jak jsou tyto myšlenky dále rozpracovány, zjistíme, že nejsou.

Za druhé. To mě nejvíce znepokojuje. Možná, že to vidím nereálně, ale o některých věcech si nedělám iluze. Nejodstředivější tendence se projevují v zárodečném organizování pravice. Nevystupuje zatím otevřeně proti socialismu, není zatím jednotná, ale je tu. Vystrkují se do popředí pod heslem rehabilitace tradic postupně všechny prvky, kterými se vyznačovala naše předúnorová a předmnichovská pravice, obhajování práva veřejně se stýkat s emigrací typu Tigrida apod. až po snahy o pozvání emigrace na podzimní spisovatelský sjezd, prohlašování, že strana je jen malá část národa, a nemá tedy právo vystupovat jménem národa atd. Je fakt, že otevřeně proti straně vystupuje opozice nejrůznějších odstínů, i když zatím není sjednocená názorově a organizovaná. Ale existují některé opoziční skupiny.

Volal jsem včera soudruha Sojáka, aby si členové předsednictva povinně přečetli v časopise Student článek Ivana Svitáka, protože žádám, aby o této politické platformě byla provedena zásadní politická rozprava a bylo k ní zaujato stanovisko. Pokusil jsem se připravit se na to. Jestli dnes není čas, prosím, aby se Student obstaral a zítra se pokračovalo v jednání o této politické platformě. Dávám tuto platformu do souvislosti s opozicí a říkám, že děkuji za to, že s tím Sviták otevřeně vystoupil. Dávám to do souvislosti za prvé s 1. májem i s tím mítinkem mladých na Staroměstském náměstí. Nejsem z toho znervózněn, ale realitu musíme kvalifikovat, ocenit, říci, jak s tím dál. Ty tendence zde jsou. Rýsuje se několik jasně opozičních skupin. Klub angažovaných nestraníků, K 231 atd.

Jak já to vidím - dnešní situaci bych charakterizoval jako období velkého ideového a politického zmatku - podtrhuji zmatku. Strana sice umožnila ve snaze o nápravu tuto diferenciaci a ještě si drží to postavení, ale již nemá moc a těžko může proklamovat své právo na vedoucí roli, když nebudeme činit opatření. Řekl bych, že to má od ledna sestupnou tendenci. Strana je od konferencí - a zprávy to potvrzují - místně nejednotná a rozkolísaná a řekl bych proto, že je nejednotné i její vedení. Říkají nám nyní »11 slavíků«. Říkají, ať se tam slavíci domluví a mluví jednotně. Nemám na mysli starý typ, ale mám na mysli progresivní část ústředního výboru. Myslím si, jestli se něco tragického může odehrát v dalším vývoji, tak je to to, že tak, jak jsme byli jednotni a zorganizováni v prosinci a lednu, tak dnes vidím, že ta část jádra ÚV, která do věci šla, je vnitřně rozložena a diferencována - i když zde mohou být různé finesy -, ale prvním základním je obnovit jednotu progresivního jádra v ÚV, které šlo do tohoto rizika, a neříkám, že to byla záležitost jednoduchá.

Nyní bych chtěl říci návrh na opatření. Nechceme-li sáhnout k represím, je třeba se dohodnout na jistých závěrech.

V naší diskusi sjednotit názory vedení strany ještě před plénem ÚV, shodnout se na zhodnocení situace, které bude provedeno, a zaujmout stanovisko k některým zásadním otázkám velmi jasně a principiálně tak, aby bylo jasné, že dnes to neřekneme tak a zítra jinak.

Kardinálním problémem je zaujmout stanovisko k Národní frontě, jak má vypadat, jakou roli má hrát. Je třeba prodiskutovat, na jaké platformě ji obnovit. Já myslím gottwaldovské pojetí, ne opozici, ale na půdě NF oponentní diskuse a podobně. Nepřipusťme opozici. Jsou zde slovenské strany politické, české strany politické a KSČ. A pokud jde o zájmové organizace, myslím, že je třeba řešit tento problém. Žádám kategoricky vládu v čele se s. Černíkem, aby se realizovalo to, co bylo na posledním předsednictvu, tj. registrace stavu atd. Je anarchie, nebo jsme stát, který je organizován? Bude vláda vládnout, nebo nebude vládnout? Předsednictvo vládnout nebude, ale musí vládnout vláda. Podle mého názoru musíme k tomu zaujmout stanovisko, nedá se lavírovat. Myslím, že musí být stanovisko zaujato, není-li vláda schopna odpovědět na Lustigův projev v souvislosti s polskými problémy,11 říkám otevřeně, co je to za vládnutí? To není možné. Myslím, že to je potřeba, když dochází k dělbě, nahrazovat nesmíme a nebudeme, ale musí se vládnout a musí se ty věci hýbat. Myslím, že Národní fronta je otázka principiální.

Druhá věc, která je velmi důležitá - je třeba zaujmout velmi jednoznačné stanovisko na základě politického rozboru k angažovaným, neangažovaným, a říkám otevřeně, politická platforma s. Svitáka není jeho platformou. Protože když si vzpomenu, co tady bylo čteno, a když jsem si to sestavil, je mi to jasné, že to [není] náhodná záležitost. Říkám, děkuji pěkně, že se otevřeně projevuje. Podle mého názoru je třeba jednoznačně zaujmout k těmto otázkám politické stanovisko. Když k tomu zaujmeme stanovisko, budeme mobilizovat stranu do aktivity. Mám své stanovisko k tomu článku připraveno.

Myslím, že je potřeba velmi jasně a rychle zaujmout stanovisko k otázce českých národních orgánů. Jak jsou věci sjednocovány na Slovensku kolem federace, my nacionální prvek, který se projevil 1. máje, musíme začít tady formovat a postavit se do čela.

Myslím, že musíme dát odpověď, jak do demokratizačního procesu zapojit a aktivizovat dělnickou třídu. Je to věc velmi důležitá.

Myslím, že musíme odpovědět na to, co jsme v akčním programu potlačili, to je otázka vymezení drobného podnikání, ať nám s tím nevyrukují čeští socialisté, rychle připravit vládní nařízení a zákon. Myslím, že musíme zaujmout jednoznačné stanovisko, co hájíme, jak charakterizujeme naši pozici proti živelnosti a od čeho se oddělujeme.

Myslím, že by měl být v diskusi vytipován okruh otázek, na které bychom měli dát jednoznačnou odpověď.

Za druhé myslím, že na květnovém plénu je třeba rozebrat situaci ve straně a společnosti a zaujmout k věcem velmi jasné stanovisko. Čili chápu věc tak - abych byl pochopen - ne retardačně, dozadu, ale pohyb dopředu s určitým zásahem.

I když to nepovažuji za [prvořadou] věc, považuji za správné, aby se prodiskutovalo v předsednictvu, jaké závěry učinit, kteří soudruzi by měli z ÚV odejít. Myslím si, že to bychom měli. Ne tak improvizovaně, jak jsme sestavovali vládu, ale zhodnotit tyto soudruhy. Říkám, že na tomto plénu, aby to nebylo divadlo před národem, ale aby to byla otevřená výměna názorů. Na to je tisková komise, která bude potom vydávat zprávy. Jsem pro to, aby šla okamžitě publicita, ale nejsem pro to, aby se ty věci dělaly pod určitým psychickým momentem.

Za třetí, jak vezmeme do rukou tiskové nástroje? Nemyslím ve smyslu pojetí, které dříve vládlo. Nedovedu si na to prozatím odpovědět. Proto tuto otázku kladu soudruhům odpovědným za tento úsek. Rozhlas, tisk, televize. Není možné, abychom nechávali do sebe střílet, zatímco scestné názory zůstávají bez odpovědi. Nechal jsem si vyložit jugoslávskou demokracii, jak je řízen v Jugoslávii tisk. Zahraniční politika, tato záležitost je nedotknutelná. Nedotknutelné jsou otázky vnitrostranického života. Neříkám, abychom to přejímali, ale pro pochopení. Nedotknutelné jsou armáda a Bezpečnost a autorita vedení. Některé mají teď autoritu, některé ne, může být o tom diskuse. Prosím, aby věc byla vydiskutována tak, že ti soudruzi, kteří nemají autoritu i v tomto předsednictvu, řekněte nám to, odvolejte nás z ÚV, já rezignovat nebudu. Řeknu si své na ÚV, ale není možné to, co se děje. To, co se povolilo začátkem března, vidím za kardinální chybu vedení. Měli jsme to tu rozštípnout, tolik sil jsme měli. Když jsme měli síly v prosinci a v lednu, měli jsme síly rozštípnout i věci jiné.

To považuji za kardinální chybu. Teď to odnášejí desítky a desítky poctivých funkcionářů, kteří mají ruce čisté. Proto si laskavě, soudruzi, seberte, jaké kritické připomínky k ÚV jsou. Jsem přesvědčen, že to jsou připomínky k předsednictvu ÚV, k nám. Je to zpráva, některé statistické údaje. Hodnocení opatření ÚV po lednovém plénu do dnešní doby. Počet diskutujících k jednotlivým hlediskům je vyjádřen takto: 5 hodnocení kladných, 21 s výhradami a 45 kritizovaných. V jakém směru se ta kritika vůči nám nese, pro naši nerozhodnost, protože nezaujímáme k určitým otázkám stanovisko, protože důsledně neorganizujeme stranu, tak chápu kritické připomínky, které jsou proti nám. Proto myslím, že na ten tisk by měli soudruzi odpovědět. To není možné, jinak se to rozplizne.

S ohledem na kritiku, která je ze stranických konferencí, mám obavu, aby Dubček, jak se říká, »nepadl na hubu«. Myslím, že situace vyžaduje, že v jeho fyzických silách, co na něm je, není možné, aby odpovídal za I. oddělení. Že někdo musí vzít kádrové věci, to je prvý mezi rovnými, někdo musí tady I. oddělení vzít do rukou, sekretář, který bude sekretářem druhým, ať to klape. Dubček má tolik povinností, tolik projevů, tolik jednání, že prostě fyzicky není schopen řídit. A přesto řídí stranu. Beru to vážně, že spíš dvě nebo tři hodiny, někteří se tomu smějí, to ti nepřidává na autoritě.

Proto se podle mého názoru předsednictvo musí dohodnout, jak věci řešit. Mám skutečně obavu z toho, co říkal s. Biľak, ty aspekty, které jsou známé, i ty aspekty, které byly včera po tom komentáři, který jsi měl po zprávách i s tím Janošíkem atd. z té studentské manifestace z Košic. To bylo po interview, které jste odsouhlasili. Když vezmu kritiku, která byla na tebe v Literárních listech, když vezmu kritiku s. Kříže s charakteristikou, že jsi muž drobné taktiky, tam se řekne něco, tam se řekne něco, myslím, na to je třeba se podívat.

Za čtvrté je třeba permanentně hodnotit vývoj situace ve vedení strany. Žádám mimořádná opatření, aby byl proveden a vybudován informační systém mimo kádrová opatření. Aby předsednictvo dostávalo každý týden ze všech úseků svodky o situaci s analytickou skupinou poradců, která bude doporučovat návrhy na opatření. To přece není možné. Dostáváme různé svodky, zprávy, každý to má vyhodnocovat? Já na to fyzicky nestačím. Přitom jsme kritizováni, beru tu kritiku upřímně, z celozávodní konference, že věci nevidíme. Tady se musí udělat pořádek.

Soudruh Kolář říkal ještě před plénem ÚV, činím mimořádná opatření, aby byl vybudován informační systém, analytická skupina, abyste dostávali opatření. Nic není. V tomto aparátu je 350 politických pracovníků. Jinak jsme generálové bez vojska. My potom na základě každé subjektivity můžeme vykládat, jak hodnotíme situaci. Žádám, aby bylo usneseno a přijata mimořádná opatření, aby tok informací šel ze všech stran, aby vedení mělo situaci v rukou. Nedostáváme ani základní elementární věci pro rozhodování. Situaci považuji za mimořádnou, a proto se musí učinit mimořádná politická opatření. Na základě toho můžeme svolávat aktivy, dělat jednotný výklad a z toho sjednocovat.

Za páté myslím, že je třeba poskytnout možnost, aby se odstředivé elementy se stranou rozloučily, jinak je nebezpečí, že uvnitř strany vyroste opozice. Současně akceptuji plně stanovisko s. Kriegla, to chce mít vyhraněné stanovisko k určitým otázkám. Myslím, že jsme povinni udělat akci vůči mládeži a k získání mládeže do strany. Musíme zaujmout stanovisko ke Klubu mladých lidovců, ten je konstituován, má formulovaný program. Stejně tak si myslím, že je potřebné, a soudruzi, tady jsem své stanovisko změnil, říkám urychleně připravit sjezd strany k vyřešení klíčových otázek. Myslím si, že politická situace je taková, že s tím musíme jít. Myslím, že bychom měli tuto věc připravit, na příštím plénu rozhodnout o pracovních skupinách, věci začít dělat a orientačně říci, kdy si ho představujeme. To, co vyjádřil zde s. Mlynář - ten leden je nejreálnější. S tím stojí otázka volby odložit. Za tu dobu můžeme formovat nástup a ofenzivu.

Za sedmé mám dojem, nezlobte se, myslím, že je třeba mimořádná opatření přijmout, aby se třeba po státní linii likvidovaly evidentní pozůstatky z období deformací. Co se dneska na rehabilitaci navaluje, to je otázka, která dneska jde na podstatu února [1948], tak to v některých směrech chápu. Čili je třeba velmi jasně a rychle dát zákonné normy, abychom nemluvili jako evangelisté.

Myslím, že ÚV v dubnu 1963 jasně formuloval odpovědnost i za procesy 50. let. Je usnesení mimo vyjasnění osoby Novotného, měli jsme za úkol léta 1949-1954. Formulovali jsme věci tak, jak nám je řekl, že věc Závodského a věc Švermové byla věc Zápotockého a Baráka. Měli jste možnost s Barákem mluvit. Žádal jsem proto, aby se k věci vyjádřil, aby se ta věc uzavřela, protože na posledním ÚV nemluvil pravdu, byla chyba, že jsme se od toho nedistancovali. Z toho je poučení, že by se měly dělat závěry na ÚV, když jde o vážnou věc, o přestávkách si sednout, podiskutovat, aby věci byly v základních otázkách principiálně zodpovězeny, poněvadž jinak vystavujeme nebezpečí i prvního sekretáře a každého z nás.

Myslím, že je potřeba z hlediska aktivizace dělnické třídy - předseda vlády tu zase není - řešit problém přebujelosti, snížení nadměrnosti aparátu ve státních, společenských i stranických orgánech.

Indra: Správní aparát proti loňsku vzrostl.

Kolder: Nebudou-li přijata mimořádná úsporná opatření v tomto státě, vím, že to nepřinese žádné miliardy, ale národ musí vidět, že se začíná od nás. Myslím, že to je nutné.

Za osmé myslím bojovat o důvěru mas nikoliv podbízením se a ponecháváním věci bez odpovědi, ale principiální politikou celé strany odshora dolů, ochranou samotné strany před rozvracením a na tom stranu aktivizovat a pronikat do společnosti a tak připravovat volby a již nyní bojovat o důvěru národa. Dnes to bude mnohem obtížnější než před únorem [1948]. Myslím, a na to bych chtěl odpověď předsednictva, jestliže musíme přijmout určitou taktiku boje, tak stojí otázka: Má být strana úplně otevřena před vším? Má platit to, co říkal Gottwald před únorem, že nebudeme chodit v košili po Václaváku? Jestliže platí dnes principy určité taktiky a určitého mocenského boje k udržení moci demokratickými cestami, tak strana nemůže být úplně otevřená a určité věci musí být projednávány vnitrostranicky. A musí být rozhodováno, co jde do stranické veřejnosti. Jestliže mimostranický tisk kritizuje komunistickou stranu...

Hlas: Zemědělské noviny!

Kolder: ... přečtěte si Svobodné slovo, Kalivodu, Strana s velkým S, tak vážení soudruzi, to je třeba vyjasnit i ve stranickém tisku. Podle mého názoru, jestliže stojí otázka odborů bez komunistů, stojí to heslo v řadě míst, nechci to přeceňovat, musí mít strana určitou taktiku. To je v řadě jiných a jiných věcí. To je jedna ze základních otázek. Jak jsme pracovali před únorem [1948]? Dostali jsme interní věci a některé věci šly veřejně.

Poslední věc bych nepodceňoval. První výsledky ve zlepšování národního hospodářství mohou uklidnit rozvířenou hladinu. Bylo by potřeba provést rozbor požadavků, které jsou, kde jsou požadavky oprávněné a kde neoprávněné. I za cenu mimořádných opatření tam, kde jsou požadavky oprávněné, bych uspokojil požadavky dělnické třídy, některých skupin inteligence i za cenu určitého inflačního vývoje. To je třeba prodiskutovat. Jestliže v příštích třech týdnech nedostaneme dostatečný kontakt a aktivizaci dělnické třídy, to nebezpečí existuje nejenom zprava, ale existuje zleva v anarchistickém a živelném vývoji. Jestli budou ještě dva takové mítinky na Staroměstském náměstí, může se vám stát, že vyrukují určité jednotky a obsadí rozhlas. Nevím, kdo stojí za tím letákem, který byl včera publikován v televizi. J. Smrkovský mi to ukazoval také. To bych nepodceňoval, to je otázka části toho stranického aktivu. Nezlobte se, že jsem mluvil dlouze. Žádám věc důkladně prodiskutovat a připravit se na příští plénum.

Rigo: Můj názor je, soudruzi, že se aktivizují síly, které, když je nepostřehneme a nebudeme rychle řešit, že nám mohou přerůst přes hlavu. Snad vypadám konzervativní, ale říkám to po poradě i s moudrými lidmi, kteří se obávají, že vývoj nejde jenom nejsprávnější cestou. Říkám, že uměle vytváříme situaci na závodech, ale dlouho to nevydržíme, jestliže nebudeme mít postoj vedení strany k těmto negativním rysům. Hovořil jsem s mnohými předsedy a místopředsedy a oni řekli, abych to tady řekl, když tady v předsednictvu sedím, abyste znali názory lidí, které jsou na závodech. Lidé říkají, že nepřipustí předúnorové události a aby ty věci, které byly dány únorem, aby nám nebyly vzaty.

Smrkovský: Já, soudruzi, stojím jednoznačně na těch principech, které jsme po lednovém plénu dali do akčního programu strany. Stál jsem za tím uvědoměle a nic nemíním měnit na svém názoru. Jen v té souvislosti je třeba kvitovat, že akční program není to, co jsme potřebovali, že je to velká studie, která v důsledku nezabrala v širokých masách, a že také přišel pozdě, že jsme tady ztratili tři měsíce. Toho je třeba litovat a v tomto směru ani dneska ještě jsme to nenapravili. Akční program někde leží, není předmětem - kromě toho, co udělala vláda, že udělala své vládní prohlášení, ale akční program není dešifrován pro jednotlivé vrstvy nebo společenské kategorie, nestal se z toho nástroj naší praktické politiky, takže je to do velké míry mrtvě narozené dítě. V této otázce příslušná oddělení ústředního výboru jsou něco dlužna nám, celé straně a je třeba rychle to napravit a dát jasnou odpověď na hlavní problém naší současné doby.

Můj úvod říkám proto, abych zdůraznil, že stojím za tou cestou, kterou jsme nastoupili. Jenomže věci jdou jinak, než my jsme chtěli. My chceme demokratizovat náš společenský život, demokratizovat řízení společnosti a získali jsme ohromné sympatie v masách lidu, což je nesporné, je to fakt, znovu jsme probudili obrovské nástroje, které nebyly v minulém roce. To je fakt, že národ znovu s nadějí vzhlíží k nové politice strany. Ale my řečníme a ti druzí se formují ne na akčním programu, jak ho uskutečňovat, ale tady je protějšek našeho úsilí, zatímco my chceme zdemokratizovat náš život, druzí se formují a nastupují už k frontálnímu útoku na naše pozice. Já ze svého přesvědčení i z toho, co vidím a co slyším, říkám dnes své vlastní hluboké přesvědčení, které nebudu tajit, netajím ho před předsednictvem, nebudu ho tajit před ústředním výborem a nebudu ho tajit před celou naší veřejností.

To, co řeknu, není to věc, kterou jsem si přivezl ze Sovětského svazu, neboť o těchto věcech jsme hovořili, když jsme tam letěli a také jsme si svoje řekli. Ale já chci skutečně říci, že v podstatě se už formují síly, frontální útok na pozice strany, všemi možnými prostředky sepsout stranu. Všemi možnými prostředky, kdy se nic nerozlišuje, nevidí se a nechce slyšet, co dobrého se udělalo. Je jenom honička od rána do večera ve sdělovacích prostředcích, co špatného se stalo. Je to formování antikomunistických sil a antikomunistické fronty. Dosáhlo to, podle mého názoru, toho stupně, že už v těchto dnech, v těchto současných dnech, dnes, zítra, za týden, bude nám to dělat starosti, jak tomu udělat přítrž a dát náležité meze. Vývoj se dostává do tempa, dnes je situace v tomto směru nepoměrně jiná než před třemi týdny, to se stupňuje den ze dne a úplně cítíš, jak je to na všech stranách časováno. Měl jsem včera schůzi, bylo tam 500 lidí a cítil jsem ty vztahy mezi námi a mezi posluchači. Zvládli jsme to, nic nebylo proti, ale lidé cítí napětí těch, kteří jsou proti. Soudruzi, kdyby šel vývoj tak dále ještě měsíc nebo dokonce dva měsíce, tak fronty budou vyhraněny, bude stát proti nám silná a už poměrně zorganizovaná síla, která půjde proti straně úplně otevřeně. A půjde potom také nejen o naše pozice, o pozice strany, půjde o výsledky února. A oni se už také tím netají, o tom se píše, že vlastně únor byl počátek všeho neštěstí.

Já rozhodně nemám chuť, dovolte, abych použil tohoto řečnického výrazu, jako komunistický funkcionář, abych se dožil kontrarevoluce u nás. Můžete si myslet, že je to silné slovo. Když jsme letěli do Moskvy, přemýšlel jsem, než jsem tam letěl, o tom, kde máme vlastně záruku, že se u nás nestane nějaké velké neštěstí, že by k něčemu takovému nedošlo. Blesklo mi hlavou, když jsem si řekl, že nakonec by to byly tanky. Domyslel jsem si, kam by to došlo, jestliže včas neuděláme přítrž. Přičemž nemáme rok 1956, ale máme rok 1968, máme tady jiné sousedy, než měli Maďaři, čili ty konce tady by mohly být ještě tragičtější, než to bylo v roce 1956 v Maďarsku.

Já vůbec nechci patřit a nepatřím mezi ty, jimž srdce spadlo do kalhot. Toto říkám ze svého hlubokého přesvědčení. K těmto koncům by to vedlo, kdybychom tomu neudělali přítrž.

Co je dobrého? Dobrého je zatím to, že základní masa národa, dělnická třída, rolnictvo, že zůstaly ještě v podstatě nedotčeny, bohužel i tím novým, co jsme chtěli, jenom maličko to zasáhlo do těchto vrstev. Říkám bohužel, ale bohudík také zůstaly ještě víceméně nedotčeny propagandou a akcemi z druhé strany. Tady důvěra je, to jsme viděli na 1. máje, čili my se máme ještě o co opřít, ale je nejvyšší čas, abychom si to uvědomili a tyto síly abychom vyvedli do boje. To je ale nejtragičtější věc, budeme muset nejdříve to korigovat, že sdělovací prostředky, televize, rozhlas, noviny všechny včetně našich, že jsou dány k dispozici několika stům lidí, nevím kolika, kteří tomuto národu servírují, co chtějí, a žádná vláda, žádná strana, žádný ústřední výbor, žádné předsednictvo, žádné Národní shromáždění, oni jsou, jako kdyby to bylo jejich a jako kdyby si mohli dělat, co by chtěli. Rozhodně bych nechtěl házet to na celou frontu našich novinářů, protože velká většina je sama znepokojena stavem těchto věcí. Ovšem jsou to lidé, o kterých bylo mluveno, kteří od rána do večera zapalují oheň nenávisti proti všemu, co představuje strana, co oni rozdmýchávají. Tak myslím, nemá-li dojít k tragickým koncům, je třeba začít okamžitě a velmi energicky dělat opatření. Nechci říci otočit kormidlem, základní linie, kterou jsme si dali, všeobecně, konkrétně a každý den ukázat, co jsme v tom zase udělali, ať po linii právní, hospodářské atd., nové a nové důkazy, že to plníme a nemíníme ani krok z této cesty ustoupit. Na druhé straně energicky skoncovat se stavem, který dneska je, neboť je hodina dvanáctá a za měsíc může být pozdě. Za měsíc by se to možná už tak docela nepodařilo.

Jak na to? Já považuji za věc číslo jedna - já jsem o tom hovořil se soudruhem Černíkem, nerad bych bral, co řekne on - mám za to, že má vláda okamžitě udělat opatření a převzít státní sdělovací prostředky do svých rukou. Televize a rozhlas jsou instrumenty státu, mají být řízeny vládou, to znamená nějaký výbor, a sdělovací prostředky budou zabezpečovat vládní politiku a nebudou místem, kde si každý může dělat, co chce, neboť v tom směru jsme jedinou zemí na světě, kde něco takového je možné. Od toho je vláda, udělá personální, kádrová a jiná opatření a budete dělat politiku vlády, s velkou, samozřejmě žurnalistickou činností, ale žurnalisté nesmějí jít proti principům státní politiky. V tomto směru je potřeba, aby vláda rozhodla velmi rychle.

Pokud jde o náš tisk, jsem pro to, abychom se soudruhy redaktory pohovořili, jak to hodiny dovolí. Ztotožňuji se se soudruhy, kteří řekli, že Rudé právo je časopis strany a stranu představuje ústřední výbor a mezi schůzemi ÚV předsednictvo strany. Čili předsednictvo strany vůči Rudému právu představuje stranu a musí toto právo a tuto povinnost také bezezbytku uplatnit. Kdyby s tím soudruzi redaktoři nechtěli souhlasit, pak je potřeba jen zabezpečit, aby se do zasedání ÚV nestalo nic zlého a na zasedání ÚV musí být tato otázka bezezbytku a jednoznačně vyřízena. Rudé právo je orgán strany a bude bojovat za politiku strany a ne dělat nějaký jakýkoliv žurnál, kde si každý píše, co chce. Na to máme noviny jiné. A ani tam nebudou moci psát každý docela to, co by chtěl. Jsem tedy pro rozhodné řešení těchto věcí i v Rudém právu.

Za třetí mám za to, že bychom měli zajít do fabrik a tam mluvit [takovou] řečí, aby nám lidé rozuměli. Podporuji myšlenku celostátní konference předsedů závodních organizací nebo ještě jinou reprezentaci. To je potřeba, aby strana, ústřední výbor, jeho reprezentanti si pohovořili se zástupci strany z fabrik, kde bude řečeno do strany náležité slovo a odtud zase, z této konference, celému národu, abychom i touto formou uvedli do pohybu, do politické aktivity i naše závodní organizace a dělnickou třídu.

Možná, až vláda usnese, že ustavuje vládní výbor pro rozhlas a televizi, a provede taková či onaká opatření, není vyloučeno, že se nám už pokusí různé síly vystoupit proti tomu. Proto jsem říkal, že už dnes to není tak jednoduché takovou věc udělat, že můžeme mít druhý den pokusy o demonstrace atd. Možná, že by bylo dobré, kdybychom pro tento případ také měli ve stejný den v ČKD, ve Waltrovce a jinde dělnické schůze, kde bychom referovali.

Samozřejmě s tím souvisí nutnost urychlit maximálně konsolidační proces v armádě, kde to pokročilo daleko, pokud jde o vrchnušku, abychom pomohli [ministru vnitra] Pavlovi v Bezpečnosti a maximální rychlostí dát to komandování do pořádku, aby znovu tyto státní orgány byly co nejrychleji v pořádku. A samozřejmě se to týká i Lidových milicí. Na ty tedy sáhnout nedáme. Jestli se ještě před dvěma měsíci mohlo diskutovat, jestli jsou nebo nejsou potřeba, musíme jim teď dát maximální pomoc a také se za milice s celou autoritou postavíme. Samozřejmě bude lépe, když je nebudeme muset použít. Ale dát jim plnou pomoc. Když to všechno říkám, tak považuji za samozřejmé, že během týdne až deseti dnů maximálně, jak tu jsme, že máme hovořit se spisovateli, sejít se s nimi, s novináři, sejít se s nimi, hovořit s politickými stranami, prostě s reprezentací všech těchto společenských kategorií a říci jim to také, sice vhodným způsobem, ale srozumitelně, že to, co se děje, kam to dochází, že je ohrožena sama podstata toho, co chceme, a že tomu musíme udělat konec.

Dubček: Toto, když jsme na začátku ledna a února na aktivu kulturních a uměleckých pracovníků ve Valdštejnském paláci nebo dvakrát při rozhovorech se šéfredaktory říkali soudruhům, že nemůžeme v této republice zastavit tento proces, který jsme nastoupili v lednu, že může nastat anarchie nebo docházet k nerozvážným krokům, když se nebudeme držet základního stranického aktivu. Jinak souhlasím s tím stanoviskem.

Smrkovský: V tomto smyslu vystupuji na schůzích a je to přijímáno, v tomto smyslu také vystoupím na zasedání ústředního výboru a stojím za tím. Protože máme dnes každý člen předsednictva říci jasně, jaké je naše stanovisko. Řekl jsem ho tedy a řeknu ho třeba i v televizi. To souvisí s tím, jestli tleskají nebo netleskají. Pokud se říkají obecné věci, tleskají. Ale samozřejmě zítra se dostaneme do konfliktu s těmi, kteří chtějí něco jiného než my.

K věcem stranickým: Mám za to, že je třeba, aby našimi orgány, aparátem ÚV KSČ byl připraven nějaký dokument tak brzy, jak je možno, ve kterém se strana, pokud to bude možné, bude distancovat od [politických] procesů, od věcí v letech padesátých. Je to nutné, i když vím, že to nebude jednoduché. Ale distancovat se musíme.

Ke sjezdu: Otočím to - můžeme rozhodnout o změně státoprávního uspořádání, o federativní republice, můžeme o tom rozhodnout bez sjezdu strany? Kladu to jako otázku.

Z pléna: Ne.

Smrkovský: Myslím také, že ne. Proto to tak stavím. Ovšem otázka federace zase vyžaduje, aby se to maximálně urychlilo. Když jsem dnes ráno v parlamentu projednával s předsedou státoprávního výboru činnost, říkal, že nějaký orgán zde usnesl, že 28. října má být přijat nějaký zákon.

Rigo: Ústavní zákon.

Smrkovský: Pokud by to takto bylo chápáno, pak rozumím. Aby se pak neřeklo, že zákon musí nabýt práva účinnosti. Tedy musíme rozhodnout federaci, politickou základnu pro volby, jaký program Národní fronty. Kolem Vánoc je skutečně doba, kdy by se sjezd nejpozději měl konat.

Kriegel: To, co říká s. Biľak, se může rozhodnout k 28. říjnu.

Smrkovský: Považuji za nezbytné, aby na příštím zasedání ústředního výboru odešli z ÚV ti soudruzi, kteří jsou záminkou pro frontální útok proti ÚV, když se nám říká, že tento ústřední výbor neskýtá záruku atd. atd. Mluvil o tom s. Kolder a další. Mám stejný názor, že máme se soudruhy promluvit a že nám mají trochu situaci usnadnit. V této souvislosti by bylo dobré, kdyby soudruzi udělali nějaký přehled, kolik členů ÚV propadlo při krajských a okresních konferencích, že nebyli zvoleni do žádných funkcí. Jako pomůcka by to nebylo špatné.

Připojuji se k požadavku, abychom dostávali přehled, co se kde děje. Jen ty antikomunistické, antisocialistické pasáže z různých článků, z rozhlasu, televize, ze schůzí atd. Abychom měli o věci nějaký přehled.

Kdekdo z novinářských nebo jiných kruhů známkuje, dává vysvědčení. Náhodou jsem dostal do rukou interview od jednoho soudruha, byl to soudruh Kopřiva, který začíná citací, jak psal spisovatel Liehm, se kterým se znám a viděl jsem se s ním v roce 1951, o procesech. Nebo když vzpomenu na Jana Procházku -

Kolder: Nebo s. Horák, který je u s. Císaře.

Smrkovský: - šmahem soudí atd. Podívejme se na to, když teď říkají, že celá strana nese za všechno odpovědnost, podívejme se, co oni psali a jestli to vztahují na sebe, jestli se považují za ty, kdo mají čisté ruce. Nechci toho zneužívat, ale vědět to by možná nebylo špatné.

Piller: Až bude zhotoven stenografický záznam, prosím o předložení diskusního příspěvku s. Smrkovského, který chci podepsat. Plně se s ním ztotožňuji a chci ještě uvést některé zkušenosti nebo náměty, které by bylo třeba okamžitě řešit.

Špaček: Je nesporné, že vývoj situace vstoupil do nové etapy, v níž jsou charakteristické tři takové základní rysy:

1. Že ve srovnání s předcházející etapou dnes místo otevírání otázek, nových problémů, kladení nových požadavků, začíná v myšlení lidí převažovat očekávání, jestli s těmi problémy, které se objevily v posledních třech měsících, se pohne z místa nebo ne. Proto také nedochází v té nejširší veřejnosti k nějakému dalšímu stupňování napětí, i když trvá a určitě nedochází k jeho zmírňování. I někteří soudruzi se u nás domnívají, že situaci začíná charakterizovat zlom ve vývoji napětí, ale to určitě není pravda. Hlavní, co toto napětí udržuje, je to, ne že zůstala většina nevyslovena, ale že se očekává, jak budeme rychle na ty vyslovené problémy reagovat. Proto je potřeba hledat všechny možné cesty jak alespoň na některé ty vyslovené otázky a požadavky reagovat, jak je co nejrychleji řešit. V průběhu tohoto procesu, a my jsme to řekli na konferenci, došlo k posunu otázek, které se dostaly do popředí pozornosti. Tak jako na závodech stály v popředí obecné demokratické požadavky, tak se to velmi rychle dostalo do otázek daleko konkrétnějších - řízení, kádrová politika, mzdové problémy, ale ne vždycky nové mzdové požadavky, ale také spravedlivé odměňování. Soudruh Kolder může potvrdit, že za tím byla typická diskuse na krajské konferenci. Tady je ne vždycky potřeba hledat nějaké velké prostředky. Mimořádně tu záleží na tom, jak my budeme umět na tyto problémy, které vystoupily v uplynulých měsících, reagovat. Pravda je, že v některých otázkách není schopna odpovědět základní organizace nebo hospodářské vedení na rovině základní organizace, že na některé z nich není schopen odpovědět okresní výbor, není schopen odpovědět krajský výbor a že na některé musí odpovědět centrum. Možná i za cenu mimořádných opatření.

Rád bych to ukázal na příkladu. Jedna z živě diskutovaných otázek je třeba doprava do zaměstnání. Stojí možná za úvahu na čtvrt roku nebo na jak dlouho zastavit vývoz autobusů do zahraničí, abychom tím problémem hnuli z místa. Říkám to jako příklad.

Považuji to za otázku mimořádně důležitou, protože prostor dostávají nesocialistické a protisocialistické tendence, zejména tam, kde my nedostatečně odpovídáme na problémy. Oni se chápou skutečně otázek, na které my nedáváme odpověď nebo které jsme v minulé své politice nedocenili, nedávali jsme jim dostatečné místo. To je jeden základní rys.

Druhý takový základní rys je nesporně konstituování pravicových protisocialistických tendencí. Skutečně již konstituování. Přitom podle mého názoru jde o několik směrů. Myslím, že je potřeba v hlavním směru alespoň rozlišit, chceme-li rozpracovat vůči nim dostatečně účinnou taktiku. Především je to konstituování některých pravicových tendencí v hromadných sdělovacích prostředcích. To je ta publicistika, o které tu mnoho soudruhů hovořilo. Jsou tam nesporně lidé, kteří jsou dnes už zcela nezakrytými nositeli protisocialistických názorů, protisocialistické politiky, konkrétně co uváděl s. Kolder pokud jde o Svitáka. Podle mého názoru je to jedna samostatná oblast, rád bych se potom k tomu ještě vrátil.

Druhý základní směr je podle mého názoru snaha proniknout do dnešních stran Národní fronty. Začínají do politiky kolem těchto stran vstupovat někteří lidé, o které nejen představitelé dnešních těchto stran nemají zájem, ale kteří by nám skutečně i strany mohli velmi rychle vyvést z Národní fronty. Nejsou to vždycky jenom vyakčnění, jsou, ale ne vždycky jen oni. Situace je o to složitější, že se začínají tímto způsobem aktivizovat lidé, kteří by mohli mít politickou váhu. Mohli by velmi podstatně snížit předstih, který my máme v silách, které jsme v uplynulých letech ve straně soustředili.

Rád bych to ukázal konkrétně u nás [v Brně] na příkladu bývalého národního socialisty Podsedníka, člověka s velikou autoritou ve městě, v roce 1946 vyhráli národní socialisté v Brně volby, on dělal starostu až do února 1948, je to nesporně člověk velmi schopný, který by velmi lehce mohl vytlačit i dnešní funkcionáře socialistické strany. Samozřejmě oni nejsou schopni v nějaké krátké době dohonit tu sílu v té části aktivu, která se může podílet na propracování politiky strany, ale činnost těchto lidí by mohla naši situaci snížit. Podle mého názoru základní cesta spočívá v tom, abychom my skutečně ty strany neustále rámovali do politiky Národní fronty. My budeme postupovat tak, že při přestavbě krajského výboru Národní fronty uděláme to zcela oficiálně podepsáním a prostředky, které máme v kraji k dispozici, politickou dohodou, kterou nebudou podepisovat představitelé Národní fronty v kraji, ale skutečně představitelé těch ostatních stran. K takovým dalším hlavním politickým otázkám budeme postupovat cestou uzavírání těchto dohod. Představitelé těchto stran chtějí od nás pomoci odrazit nápor těchto lidí a jsou ochotni s námi jít na tu dohodu. Potřebuje to překonat některá schémata, která přežívají v naší politické praxi. My málo zdůrazňujeme politiku Národní fronty, málo mluvíme o tom, že jde o partnerství těchto stran v Národní frontě, abychom v očích jejich členů pomohli zvyšovat autoritu vedení těchto stran a tím zabránili tomu, že nějaký takový živel může zorganizovat akci proti nim samým.

Třetí taková oblast je podle našeho názoru v těch nově vznikajících organizacích. A tady myslím půjde o to, promyslet si vůči těmto organizacím taktiku. U nás vznikl také ten klub K 231 a my snad v tom máme určitou výhodu, protože máme řadu komunistů postižených podle zákona na ochranu republiky. Je to skupina v čele s Taussigovou a Mikulášem Landou. Nám šlo o to dostat do toho některé lidi, abychom alespoň věděli, co se tam děje. Zatím jsou u toho klubu dvě možnosti vývoje. Buď zůstane jenom u těch rehabilitací...

Dubček: Měli by skončit svou činnost vydáním zákona a tím to rozpustit.

Špaček: Mají v tom názvu Liga pro ochranu lidských práv K 231.

Hlas: To jsou dvě organizace.

Špaček: Ne, ten klub v Brně má název Liga pro ochranu lidských práv K 231. Jestliže tento krok udělali a nepodařilo by se nám zlikvidovat jejich činnost zákonem o rehabilitaci, pak použít právě toho a říci, že ochrana lidských práv není záležitostí jenom neoprávněně potrestaných v letech politických procesů, ale je to širší záležitost, čili přeměnit [to] na nějaký spolek nebo organizaci s tím, že samozřejmě okamžitě máme možnost tam pronikat podstatně snáze.

Přitom je třeba říci, že nelze zatím tvrdit, že se to tak bude vyvíjet, zatím se zdá, že ti, kteří představují přípravný výbor, mají sami zájem na tom, aby tam nepronikli ti, kteří tam nemají co dělat, kteří byli v 50. letech potrestáni právem. Asi proto, že v nich vidí určité nebezpečí, o které bychom se mohli opřít při zatlačování činnosti té organizace.

To je jedna síla. A za nejnebezpečnější považuji zastřené pokusy o vytváření nových politických stran. Prvním z pokusů je Klub angažovaných nestraníků. To není nic jiného než zastřený pokus o vytvoření nové politické strany. U nás zatím se jim to nějak příliš nepodařilo. Myslíme si, že takovou důležitou zbraní proti tomu by mělo být to, že my začneme výkvět bezpartijních, skutečně ty neangažované nestraníky, přitahovat přímo ke straně. Že s nimi budeme diskutovat, že se nebudeme rozpakovat, třeba když budeme připravovat určitou otázku, vytvořit z nich skupinu, pokud mohou kvalifikovaně k tomu problému něco říci, dát je dohromady a žádat jejich stanovisko jako určitou formu alternativy nebo oponentury nebo jak to vyjádřit. Tím [jim] brát vítr z plachet.

Samozřejmě, všude se to nepovede, protože řada lidí má skutečně výhrady. Ale například já jsem dostal nabídku jednoho bezpartijního právníka, který se nabízí k účasti. Přímo navrhuje - vytvořte také mozkový trust nejen z komunistů, ale také z bezpartijních.

Pokud jde o organizace, jako je Junák, Sokol, myslím, že je nemusíme považovat za zvlášť nebezpečnou politickou sílu, že bychom měli zmenšit toto nebezpečí ještě tím, že se budeme snažit do nich proniknout. Udělali jsme to například v Junáku, když se začalo ustavovat moravské zemské vedení Junáka, jeho šéfem je generál Bureš, starý skaut, komunista, sice s trochu pravicovým pojetím práce Junáka, ale komunista, a vzali jsme řadu dalších starých soudruhů, kteří pracovali v Junáku, a přímo jsme s nimi dohodli, že budou v přípravné práci aktivně dělat. Junáckou školu drží skupina pěti našich soudruhů. Tak do některých organizací pronikat. Já to říkám proto, že si myslím, že vedle rozhodného postupu v tom boji proti těm pravicovým tendencím stejnou váhu musíme položit na propracování aktivní politiky.

Třetím základním rysem situace je podle našeho názoru značná deprese funkcionářů i členů strany. A tady, i když my se snažíme velmi intenzivně vyvádět ten aktiv z té deprese tím, že se neustále diskutuje, že se na okrese pracuje s celými výbory organizací, působí zejména dvě skupiny příčin. Především ten již dlouho trvající a velmi silný psychický nátlak, pro který je nejtypičtější to, o čem tady někteří soudruzi mluví, jako kdyby vinu za ta padesátá léta nesla celá strana. To je jedna taková věc a já bych to ještě řekl takto: To neoddělení viny a ta deprese z toho pramenící je podle mého názoru, i když pasivním, výrazem snahy členů strany, tím, že ten aktiv se chce oddělit od minulosti, ne samozřejmě od té dobré minulosti, ale od špatné minulosti. Čím dále tím více se nám ozývá volání po tom - řekněte v ústředním výboru, kdo nese vinu, nenese vinu celá strana, celý funkcionářský aktiv. To oddělení právní, politické a morální viny, kdo je vinen, protože jinak to dopadá jako odpovědnost celé strany za ta padesátá léta. To neplatí o celém jádru tohoto aktivu. Domnívám se ovšem, že dokud takto neoddělíme ty věci, že nevystačíme s obecnými proklamacemi, že se stavíme za ty, kteří v minulosti dobře pracovali. To bychom měli oddělit maximálně brzy.

Druhá věc, která mimořádně těžce dopadá, je to, že ten aktiv nedostává dosti jasné odpovědi na otázky, se kterými se setkává, které na něj denně dopadají. Já bych se rád k tomu vrátil ještě souhrnně. V tom smyslu ne dost dobře zabralo dubnové plénum. Ono to má svou příčinu v tom rozsahu akčního programu, ale má to svou příčinu i v situaci, jaká byla, když jsme začali výsledky dubnového pléna projednávat. Byl jsem na dlouhé řadě aktivů, tam se pozornost soustřeďovala na hodnocení situace, na odpověď na situaci. Je potřebí se neomezit jen na vysvětlování nejrůznějších otázek, jen na výklad jednotlivých částí akčního programu. Já si myslím, že je potřeba na to nalézt také odpověď a podle mého názoru celkově šťastnou odpovědí, jednou ze šťastných forem je ta odpověď, kterou začalo dávat Rudé právo, že vytahuje jednotlivé části akčního programu, jednotlivé části vládního prohlášení a uveřejňuje toto na úvodních stránkách. Tento materiál, který představuje akční program, je nezvládnutelný. Nezapomeňme na to, že nejen bychom potřebovali sledovat i ty všechny noviny, časopisy i televizi, ale že to musí sledovat i celý funkcionářský aktiv. Abychom si neidealizovali tento stav, nakolik se v minulosti takové rozsáhlé programy a dokumentační materiály a dokumenty studovaly významnými stranickými funkcionáři a aktivem. Podle mého názoru tento aktiv nedostává dost odpovědně odpovědi na celkovou situaci, která velmi nepříznivě ovlivňuje naši celkovou nerozhodnou politiku.

Pokračování ZDE.