Na plenárním zasedání
ÚV KSČ v dubnu 1968 vystoupil v diskusi A. Novotný a v podstatě odmítl osobní odpovědnost za politické procesy. Třebaže toto jeho vystoupení vyvolalo ve veřejnosti velkou vlnu nesouhlasu, prohlásil na květnovém plénu ÚV KSČ, že na svém stanovisku trvá. V průběhu diskuse vystoupil soudruh dr. Gustav Husák, jehož projev uveřejňujeme. (Perex Kulturní tvorby č. 24/1968)V tomto sále jsem naposled na zasedání ÚV KSČ hovořil před osmnácti lety, koncem února 1950, a nevěděl jsem, že tehdy už bylo rozhodnuto o osudu V. Clementise a nás ostatních - tzv. "slovenských buržoazních nacionalistech"; o týden později byl odvolán Clementis a krátce nato ostatní. Je pro mě osobně velmi nepříjemné, že když poprvé po osmnácti letech mám možnost zúčastnit se tohoto zasedání, setkávám se - řekl bych - s podobným jezuitským a nepoctivým přístupem u soudruha Novotného, jaký měli někteří činitelé tehdy, když tu s námi seděli, rozmlouvali s námi, a přitom už bylo rozhodnuto o našem kriminálu.
Skutečně nevím, zda jde u soudruha Novotného o ztrátu paměti, o ztrátu svědomí anobo o ztrátu politické odpovědnosti. Proto bych rád připomněl některá fakta - především proto, že z vystoupení některých soudruhů se zdá, jako by nebyli dostatečně informováni, anebo se někteří tak tváří, jako by dostatečně informováni nebyli.
Celá krize v naší straně a v naší společnosti - není asi nic nového, co tu řeknu, protože o tom mluvil už soudruh Dubček - je důsledkem metod a praktik, které uplatňovali někteří činitelé v naší straně v minulosti. Na tom bychom se snad mohli shodnout. A mohli bychom se shodnout i na tom, že nejbrutálnějším výrazem těchto metod a praktik byly politické procesy. Z toho potom vyplývá prostá otázka, kterou nám kladou tisíce členů strany a miliony našich občanů: kdo je za to odpovědný a co s ním uděláme. Na tuto otázku, ať už se obrátíme kamkoliv, máme odpovědět.
Strana už v této věci něco řekla a chce se s tím poctivě vyrovnat. Já upřímně souhlasím se slovy soudruha Dubčeka i dalších soudruhů, že naše strana v podstatě zůstala čistá, že je to strana poctivých lidí, poctivých drobných členů, ale i většiny funkcionářů. Když to dnes tvrdím - a já jsem o tom hluboce přesvědčen a všude, kde se pohybuji, o tom s čistým svědomím mluvím - je třeba zároveň říci, kdo je za tyto věci odpovědný a jak se má zodpovídat.
Byla tu řeč o míře odpovědnosti. Soudružka Machačová říká: zlým duchem strany byl Slánský. Já jsem Slánského znal, měl jsem s ním i osobní spory, neměli jsme se rádi a mohu říci, že jak v mém případě, tak i v případě Clementise byl velmi iniciativní. Ale jak dlouho on působil v této své funkci (myslím v tom zlém duchu)? V roce 1951 byl zbaven funkce a uvězněn. A co potom? Potom snad nastala éra svobody a demokracie?
Víme, že kultovské praktiky ještě nějaké ty roky trvaly; a možno říci, že trvaly až do lednového pléna tohoto roku. Kdo je oním zlým duchem potom, když zavřeli Slánského? Mluvilo se tu o odpovědnosti Gottwalda. Gottwald měl při svých zásluhách jistě i své nedostatky a v kultovských souvislostech nesl i odpovědnost. Ale pokud já vím, soudruh Gottwald v roce 1953 zemřel. (Dozvěděl jsem se to, pravda, až rok po jeho smrti, ale dodatečně jsem si ověřil, že skutečně zemřel v březnu 1953.) A co potom nastalo u nás? Éra zákonnosti, éra slušných metod, aspoň vůči soudruhům, vůči všem občanům? Kdo byl tím zlým duchem potom, po smrti soudruha Gottwalda?
Kladu tuto otázku zcela otevřeně soudruhům, kteří hledají viníky v mrtvých. Pokud já vím, praktiky kultu trvaly velmi dlouho, nejen v první polovině padesátých let. Mohl bych vzpomenout procesů z druhé poloviny padesátých let. Vezměme přibližně těch asi dvacet let kultu. Kdo tu tedy byl "zlým duchem" a kdo za kterou éru nese odpovědnost.
Aby to bylo jasné, proč to říkám, uvedu, proč si myslím, že velkou míru zodpovědnosti nese soudruh Novotný. Nerad hovořím o osobních věcech, je mi to nepříjemné. Ale musím to říci, protože co tu předložím, jsou fakta, která si je možno ověřit. Bacílek a Kopřiva svalují věci na sovětské poradce. Jistě, určitá míra zodpovědnosti tu je; ale považuji to za zbabělé a pro komunistu nedůstojné, jestli v dnešní situaci v současné antikomunistické hysterii, anebo i v hysterii antisovětské svalují vinu takoví staří funkcionáři na Sovětský svaz či na sovětské poradce. Bylo tu však už řečeno, že v roce 1953 byli Berija a jeho agenti včetně Lichačeva popraveni.
Kdo tedy nese odpovědnost potom? Také poradci? Kdo má politickou odpovědnost? Soudruh Piller tu mluvil o osmi velkých procesech. Někteří soudruzi z postižených jsou zde. Sedí tu soudruh Smrkovský, soudruh Pavel a nevím, jestli ještě někdo jiný. Z těch osmi velkých procesů bylo sedm až potom, když byli Berija a Lichačev a další popraveni. Kdo tu tedy má politickou odpovědnost? Věděl soudruh Novotný a ostatní, že Berija a jeho agenti byli už odsouzeni a popraveni? A že zároveň s nimi odsoudil Sovětský svaz i jejich metody?
V březnu 1954, když už soudruh Novotný byl ve vedení strany jako jeden z nejčelnějších funkcionářů (dnes ze sebe dělá skromného, že byl jenom jeden z rovných), měl se po 39 měsících vyšetřovací vazby Novomeského, mě a dalších, konat s námi proces. Poprvé mi dovolili obrátit se na vedoucí činitele. Napsal jsem dopis předsednictvu strany a Generální prokuratuře. (JIstě se někde v dokumentech najde - jestli ho ti, kteří ničili dokumenty, také nezničili. Ale žijí ještě lidé, kteří by to mohli dosvědčit.) V dopise jsem napsal, že po 39 měsících vazby se mnou ještě není sepsaný protokol. Že se používají surové, násilné vyšetřovací metody, že jsem absolutně nevinný. Zkrátka, v rozsahu pěti stránek, co mi dovolili, popsal jsem situaci a měl jsem k předsednictvu strany a ke Generální prokuratuře jedinou prosbu: aby mě vyslechla buď stranická komise, anebo orgány prokuratury.
Dostaly vedoucí orgány a soudruh Novotný tyto moje dopisy, věděly o tom? Dostal jsem takovouto odpověď (samozřejmě že prostřednictvím bezpečnostních orgánů): vedení strany rozhodlo, že půjdete před soud, budete souzen a přísně odsouzen. Jediná odpověď pro člověka, který byl tehdy už přes dvacet let ve straně, který napsal jen fakta a nic jiného nechtěl, ani propuštění nežádal, jenom prosil: vyšetřete mne podle zákona.
Devět měsíců před procesem se motal v Ruzyni prokurátor Geššo, který nás potom také žaloval. Po celých těch devět měsíců jsem mu věci detailně vykládal. Uváděl jsem důkazy na vyvrácení obvinění, uváděl jsem svědky, dokumenty, protože obvinění byla směšná. Velmi jsem ho prosil, aby si všechno prověřil. Ptám se: informoval tento prokurátor někoho z vedoucích činitelů strany anebo představitele státu? Domnívám se, že Gešško nebyl takový hrdina, aby jednal na vlastní pěst, domnívám se, že informoval.
Byl proces. Ptám se opět: věděli vedoucí činitelé, jak se věci mají? Kdo rozhodl o rozsudku? Řeklo se tu už, které stranické orgány o tom rozhodovaly. Já se ptám Antonína Novotného: byl při tom, když se o procesu s námi rozhodovalo, když se rozhodovalo o našem rozsudku? Věděli a mluvili o tom, co tu připomínám? Nevinní lidé bez protokolu, vyšetřování nezákonnými metodami, s jedinou prosbou - s prosbou o vyslechnutí.
Poslední noc před procesem za mnou přišel velitel věznice z Ruzyně a řekl mi toto: vedoucí činitelé strany vám vzkazují - jestli si chcete zachránit krk, tak musíte přiznat aspoň něco. To nejsou lehké okamžiky. Řekl jsem no to, že bych si život rád zachránil, ale ne za takovou cenu.
Byl proces - v dubnu 1954. Kdybych, soudruzi, líčil, jak proces probíhal, všichni bychom se styděli za to, že jsme žili v takové době, kdy bylo možné soudit za zavřenými dveřmi staré komunisty, jako byl Novomeský a ostatní takovými metodami. A přitom slovo za slovem, důkaz za důkazem jsem odhaloval nesprávnost obvinění a uváděl jsem důkazy.
Ptám se: vědělo tehdejší vedení, věděl či nevěděl soudruh Novotný, že proces takhle probíhá? A hned odpovídám, že to velmi dobře věděli. Protože někteří z vedení byli procesu přítomni. Seděl tam Strechaj, jemuž s Bacílkem a Davidem dal Novotný Slovensko na deset let do pachtu. Seděl tam - a když jsem se bránil proti nespravedlivým obviněním, poslal Strechaj předsedovi senátu Uhrínovi lístek: "Drž tu svini pořádně!" Další nechutné detaily zde nechci a nebudu uvádět. Mluvím o těch věcech jen proto, že Novotný a spol. velmi dobře věděli, jaký je to soud, a že tak pokračovali vědomě.
Bacílek rozhlásil před několika dny ve Smeně, že při odchodu z ministerstva bezpečnosti v roce 1953 řekl Novotnému, že proti Husákovi nejsou vůbec žádné důkazy. A věděli velmi dobře, že jsem nevinen, že se bráním. Přesto jsem byl odsouzen na doživotí, Novomeský a ostatní dostali vysoké tresty.
Řekněme, že to byly ty prokleté roky začátků, kdy se lidé mohli všelijak mýlit. V roce 1955 jsme se sešli v Leopoldově - řádná hromada bývalých členů ÚV KSČ, komunistických poslanců, funkcionářů atd. Potom nás vyšetřovala zvláštní skupina a většina lidí řekla pravdu. Já jsem byl vyšetřován dva dni. Sepsali protokol. A všechno znova: fakta, důkazy, postup atd.
Domnívám se, že vedení strany to vědělo a že soudruh Novotný, který už tehdy nebyl tak bezvýznamný, jak o sobě tvrdí, to také věděl velmi dobře. Ptám se, co udělal, když se dověděl, že nevinní straničtí funkcionáři sedí ve vězení? Už se tu ve zprávě soudruha Pillera připomínalo, že v roce 1955 napsali bývalí šéfové z Ruzyně Doubek a Kohoutek asi 300stránkový protokol o tom, jak byly vyrobeny, uměle vykonstruovány falešné procesy s nevinnými lidmi. Doslova tam mluví o nás i o ostatních, o tom, že případ buržoazních nacionalistů byl uměle vykonstruován, že není pravdivý, že jsme nevinní.
Byl bych rád, kdyby to tu bylo přečteno ze zmíněného protokolu, jestli je k dispozici. Tyto protokoly vedení strany znalo. Znalo výpovědi šéfů z Ruzyně, lidí, kteří to dělali, kteří procesy režírovali. Mělo tedy výpovědi ne nějakého zarytého zločince Husáka či kohokoli, kdo se brání a může i podvádět, ale výpovědi svých lidí, kteří mu sloužili a tato svinstva po celá léta prováděli.
Ptám se: jaké závěry vyvodilo tehdy vedení a soudruh Novotný, když od svých trabantů vědělo, že procesy jsou vykonstruované a že lidé nevinně sedí? My jsme ve vězení změnu nepocítili. V roce 1956 mi zase jednou dovolili napsat, obrátit se na vedení. V dubnu 1956 jsem napsal A. Novotnému dlouhý dopis. Zase o vyšetřování, o procesu, o nevině - s jedinou prosbou a se závěrem, aby se moje věc před stranickými či státními orgány přešetřila, aby se mnou někdo jednal, aby mě vyslechl.
Samozřejmě, vězňům Novotný neodpovídal, ale nikdo jiný také ne. Žádná komise, žádná prokuratura, nikdo. Zato veřejně prohlásili, že proces s buržoazními nacionalisty je celkem v pořádku, že je zákonný. A lidi, kteří se na Slovensku opovážili vystoupit s nějakou kritikou těchto procesů, vylučovali ze strany.
Ptám se znovu, jestli o tom A. Novotný věděl. Jestli řekne, že nikoli, budu se muset k tomuto tématu ještě jednou vrátit.
V roce 1956 tento proces s námi znovu prohlásili za zákonný a správný. Přijalo se o tom usnesení ústředního výboru apod. A Barákova komise o tom věděla, jednou se v Leopoldově zastavil Barák v mé cele. Řekl jsem mu, že jsem nevinný. Nechal to bez povšimnutí, přestože věděl, o koho jde, znal fakta, a přece se tvářil tak, jako bych ho byl požádal o cigaretu či o něco podobného.
V roce 1957 jsem psal z Leopoldova Generální prokuratuře. Zase: na sto stránkách jsem rozebral věci tak, jak byly, s prosbou o vyšetření. Nepřišel vůbec nikdo, nikdo nereagoval. Seděli jsme do května 1960 - deset let. Deset let "prvého tajemníkování" a "presidentování" Novotného sedělo několik stovek nevinných komunistů, starých funkcionářů ve vězení. A potom nás propustili na amnestii - současně s esesáky, gardisty, národními socialisty, špióny a podobně.
Když mě propustili na svobodu, řekli, že jsem jako nekvalifikovaná pracovní síla zařazen jako balič do jednoho krejčovského závodu za 800 Kčs. Mě a několik bývalých starých funkcionářů si zavolal Bacílek, chtěl nám dát nějaké mravní naučení. A mně tento člověk, s nímž jsem dvacet anebo více let pracoval ve straně, řekl: "Pane Husák, buďte rád, že jste na svobodě, protože předsednictvo strany se ve všech ostatních případech dohodlo" - rozumějte, pokud jde o gardisty, esesáky atd. - "jenom o dvou byla diskuse. O Š. Machovi a Husákovi, jestli je možné je propustit." Ptám se Antonína Novotného, jestli je to pravda, jestli takto stála otázka ještě v roce 1960, po všech sjezdech, po rehabilitacích v Polsku, v Maďarsku, v Sovětském svazu a pod.
Na závěr ještě tolik: existuje absolutně nesporná politická odpovědnost Antonína Novotného za brutální represálie, za nevinné věznění komunistů, za porušování zákonů, za podvodné rehabilitace tehdy, když už byly věci zcela jasné, za mučení a utrpení tisíců komunistů, kteří prošli Ruzyní a všeličím jiným, a také mnohých dalších nevinných lidí. Jestli dnes Novotný vystupuje tak, jak vystoupil zde, je to nejen otázka ztráty paměti, ale je to nedostatek vztahu ke straně, je to nedostatek lidského svědomí.
A řeknu to, co říkávám veřejně na schůzích, kde se k nám hlásí tisíce lidí: poctiví lidé do této strany mohou přijít a mohou v ní pracovat a strana si očistí své jméno tehdy, když lidé typu Antonína Novotného z ní zmizí.
Kulturní tvorba, č. 24, 13. 6. 1968, Gustav Husák