logo SDS
Dnešní datum: 22. 09. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 589x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 474x)

V jaké kondici je naąe ąkolství? (Politické spektrum s účastí SDS).
(25. 01. 2019, 369x)

K situaci ve Venezuele
(25. 01. 2019, 327x)

Nový web SDS
(11. 02. 2019, 327x)

Snaha činských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice
(18. 01. 2019, 274x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 26
Prům. 16.6
21 denni
Max. 417
Prům. 361

Nyní si čte web : 98 uživ.

10. Části knih a dalších textů

* Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (2)

Vydáno dne 13. 05. 2008 (5657 přečtení)

Pokračování stenografického záznamu diskuse na 70. schůzi předsednictva ÚV KSČ. Začátek ZDE.

Černík: Chtěl bych nejdříve poprosit o takovou věc, že bychom se měli snažit maximálně sjednotit na zasedání předsednictva. Všichni jsme vzrušeni tím vývojem a chtěl bych za svou osobu říct, že cítím ohromnou odpovědnost a doslova historickou odpovědnost našeho ústředního výboru za další vývoj naší země. Aby to nebylo zveličováno. Nejde pouze o vývoj v Československu, ale jde o docenění i mezinárodněpolitických aspektů vývoje v Československu, o docenění mezinárodněpolitických aspektů na vývoj v komunistickém hnutí a na vývoj v socialistických zemích zvláště. Já si uvědomuji, že jde skutečně o mimořádné události v Československu a že my všichni a každý jednotlivě neseme za svá stanoviska, za formulaci práce strany v dalším období svou osobní odpovědnost i před dějinami naší strany. Nechci zveličovat význam, ale cítím, že je nutno takto se vyjádřit.

Stojím na pozici akčního programu, jak jsme ho formulovali, a je třeba, podle mého názoru, s ním lépe než dosud pracovat. Jednoznačně stojím na základních principech, které jsme se snažili v akčním programu vyjádřit, a jednoznačně stojím na pozici, jak dále rozvíjet demokratický vývoj v naší společnosti.

Chtěl bych jenom zdůraznit, že chápu proces tak, že socialistická demokracie se neustále mění a vyvíjí tak, jako se mění a vyvíjí vnější a vnitřní podmínky života tříd, národů, sociálních vrstev a skupin obyvatelstva, a musí se vždycky vyvíjet s určitými pohledy na konkrétní politickou situaci v zemi, jaké úkoly má řešit socialistická revoluce na dané etapě vývoje.

Chci říci, že chápeme i tuto etapu rozvíjení socialistické demokracie jako rozvíjení demokratického socialismu u nás, která má třídní charakter, je demokracií pro většinu a ještě zdaleka nestojí před úkolem řešit úkoly demokracie pro všechny.

Já, soudruzi, když stojíme u dalších úkolů jak rozvíjet demokratický vývoj u nás, tak říkám zcela jednoznačně, že bychom měli všichni, každý z nás, každý stranický orgán především se postavit do čela toho zdravého a nového, co začíná vznikat a co se začíná vyvíjet.

Myslím, že je třeba daleko aktivněji ve vedení strany pracovat na těch úkolech, které by měly přivést stranu k tomu, že se začne lépe stavět do čela obrozujícímu proudu a že dostane potřebnou podporu zdravých sil v našich národech. Já si myslím, že je nedostatkem, že pro určité slabiny v práci ústředního výboru, předsednictva ústředního výboru strany, sekretariátu ústředního výboru trpí celá strana určitým nedostatečným předstihem v práci a že tyto otázky jsou patrně prapříčinou, proč jsme neustále tlačeni k závěrům, které nejsou dostatečně promyšleny a propracovány, a vždycky už je doba před námi a nezapůsobíme na jednání mas, jak bychom si to představovali. Za základní považuji to, že neexistuje dostatečná jednota v tomto vedení strany, hodnocení situace, přístupů jak rozvíjet demokratizační proces ve straně a neexistuje dostatečná jednota při prosazování a probojovávání těchto věcí.

Jsem stejně jako řada soudruhů toho názoru, že v našich konkrétních podmínkách neexistuje jiná alternativa než alternativa demokratického socialismu. Jsem přesvědčen ovšem také o tom, že jde o nepřetržitý vývoj a že jednotlivé kroky v rozvíjení demokratického socialismu mají sledovat určitý model, politický model společnosti. Ale máme vůbec takovýto model vypracován? Nemáme. Existuje mnoho názorů na něj a vím, že pracují týmy a soudruzi chtějí předložit straně a veřejné diskusi budoucí model socialistické společnosti. Když nemáme model socialistické společnosti, máme právo žádat od všech institucí, ale i sami ještě dostatečně opatrně, a právě proto opatrně, abychom měli dostatečnou jistotu, že naše kroky, které provádíme k rozvíjení demokratického systému, sledují cíle budoucího modelu, jestli nezakládáme tendence ve společenském vývoji, ve vztazích mezi třídami, které nejsou dostatečně promyšleny a které by mohly mít vliv na vznik konfliktních situací v budoucnu. Víme, že teoretické myšlení zaostalo za praxí a v důsledku toho tím trpí socialistické síly na celém světě. Proto soudím, že je správné, aby požadavek na teoretický časopis ústředního výboru strany nebo teoretický časopis strany nebo pro marxistické vědce, filozofy, sociology atd. byl ustaven a vytvořena platforma pro teoretické myšlení, výměnu názorů apod. S tím naprosto souhlasím. Stejně jako souhlasím s tím, že je třeba z nejlepších lidí, které máme tady v centru i v krajích, kolem strany seskupit určitý tým lidí, kteří budou odpovídat na praktické otázky dneška, na problémy Národní fronty, na problémy politického systému, na ekonomické problémy, na problémy, které jsou spojeny s rozpracováváním velmi konkrétních otázek, aktuálních politických otázek dneška apod.

Souhlasím s tím, že je třeba na přípravu sjezdu soustředit nejlepší síly našich marxistů, publikovat složení týmů a oznámit, že na té a té otázce se začalo pracovat, že na tom pracuje například sto lidí, nejlepších teoretiků a praktiků, že na problémech politického systému pracují tyto týmy, na přípravě voleb tyto týmy apod. To všechno je nezbytně nutné udělat, abychom dávali příklad jak pracovat, a na druhé straně, abychom veřejnosti a straně dávali jistotu, že základní otázky se nedávají do šuplíku, že strana se připravuje na jejich řešení a že také k nim soustřeďuje nejlepší mozky. To je nezbytně nutné udělat.

Ale, prosím vás, když nemáme k dispozici model socialistické společnosti, když nemáme k dispozici model demokratického socialismu, tak abychom byli náramně zdrženliví, když formulujeme některé otázky směrem k veřejnosti, k mezinárodnímu komunistickému hnutí.

Včera jsem na aktivu k 150. výročí [narození] Marxe po referátu s. Císaře říkal, že se mi referát líbil a že to považuji za velké bohatství myšlenek, které tam nadhodil. Ovšem k některým věcem mám výhrady a prosím, abychom tyto otázky velmi seriózně projednali. Myslím, že referát s. Císaře měl být projednán v předsednictvu strany k problematice Marxe. Já si myslím, že takové formulace, které jsou určeny pro veřejnost a pro mezinárodní veřejnost, musí vzbuzovat pocity, zda naše strana velmi seriózně na podkladě vědeckých analýz propracovává určitou specifickou cestu k socialismu v Československu, o které hlásá. Myslím, že takové formulace, že je třeba hledat a najít novou variantu marxismu obrozením jeho prvotních osvobozeneckých cílů do značné míry neguje uplynulý vývoj a staví problém tak, že celé dějinné období, kdy procházely socialistické revoluce, poněvadž je tady určitá etapa a určitá analogie našeho systému na sovětský systém, musí v mezinárodním komunistickém hnutí vyvolávat velmi vážné výhrady k přístupu naší cesty k socialismu. Poněvadž celé to období, které je charakterizováno systémem diktatury proletariátu v určitých historických podmínkách boje o socialistickou revoluci, v období, kdy vznikla jedna socialistická země, jedna země, kdy existovalo kapitalistické obklíčení socialistického světa, kdy diktatura proletariátu se vyvíjela v určitých konkrétních historických podmínkách, a dnes bez posouzení těchto velkých historických zkušeností a skutečností, bez jejich zhodnocení vydáváme tezi o tom, že je třeba najít novou variantu marxismu obrozením jeho prvotních osvobozeneckých cílů, provádíme kritiku dosavadního vývoje socialistické revoluce v jednotlivých státech.

V Československu to můžeme převzít dobře, ale je to do značné míry ostrá kritika vůči Sovětskému svazu, KSSS, a to podle mého soudu soudruzi velmi nelibě nesou. Stejně tak myslím, nedovedu pochopit, co myslíš tím, že jde v Československu o československý experiment socialistického vývoje. Já nemohu prozatím pochopit tuto myšlenku. Myslím, že je svým způsobem, i když to myslíš zřejmě pozitivně, určitým potlačením mezinárodních zkušeností, mezinárodního komunistického hnutí, nedoceněním obecných aspektů socialistického vývoje v podmínkách diktatury proletariátu. Čili chtěl jsem tím jenom říci, protože souhlasím v závěru se soudruhem Císařem, kde mluví o velké skromnosti československých komunistů při propracování a zajišťování specifické cesty Československa k socialismu, přece jen myslím, když voláme po skromnosti, že bychom měli být velmi tolerantní pokud se týká zkušeností mezinárodního komunistického hnutí a měli bychom být v této době současně velmi citliví, protože naše kroky se setkávají se značnou nedůvěrou jednotlivých socialistických zemí. Není to jenom v socialistických zemích, ale i některé bratrské strany v kapitalistických státech mají určité výhrady vůči našim krokům.

Jde tu o takovou myšlenku: model socialismu v našich podmínkách, který nazýváme demokratickým socialismem, zpracován nemáme. Strana musí propracovat konkrétní krok v rozvíjení těchto výsledků, které jsme uměli formulovat na lednovém a dubnovém zasedání ústředního výboru strany. Jestli nechceme dělat chyby, které by v budoucnu mohly znamenat, že strana se zcela odtrhne od základních mas členstva, vedení strany a strana jako celek, pak podle mého soudu je jedinou možnou alternativou, abychom na bázi akčního programu, který formuloval konkrétní úkoly na nejbližší období, když je zastaralý na některých místech, řekněme kde, ale na této bázi se ústřední výbor a celá strana sjednotily, aby to prokázaly činy, že to myslíme s demokratizačním procesem u nás správně a dobře, že je to v zájmu lidu. Jestliže půjdeme dále a budeme nastolovat nové a nové otázky, jestliže budeme chtít řadu věcí, které nazrávají v určité části obyvatelstva nebo určitého jádra v naší straně, a nebudeme řešit věci, které jsme včera nastolili a postavili před ně naše národy, domnívám se, že nejsme s to vyvést naši stranu ze situace. To se domnívám. My nic nezajistíme do praxe, nebudeme měnit situaci, ale nastala doba [s tendencí] nastolovat nové a nové problémy. Dnes samozřejmě lidem nestačí akční program, některým lidem nestačí akční program jako celek, dnes se říká, že akční program zapadl úplně, a zapadl proto, že neřeší aktuální problémy strany, výstavby socialismu, a už se nadhazuje něco nového. Čili má přijít nějaký nový program, nějaké nové stanovisko ústředního výboru, které by mělo orientovat práci strany na nové a nové problémy. Je třeba se dohodnout, co je platformou práce a boje k sjednocování sil strany. Domnívám se, že je to akční program, který máme začít zabezpečovat.

Souhlasím se soudruhem Špačkem v tom, že pracujeme za kvalitativně jiné situace. Kvalita spočívá v tom, a zde jsem stejného názoru jako s. Smrkovský, že se začíná jasně formovat protimarxistická opozice, že se tu začíná formovat politická opozice proti KSČ, která podle mého soudu má své kořeny v těchto věcech. Jestli s. Mlynář tady uváděl složení společnosti, já bych chtěl uvést něco jiného. Souhlasím s tou částí sociálního složení naší společnosti, které uvedl, chtěl bych z druhé stránky ukázat, v čem ta opozice má své kořeny. Od únorových událostí uplynulo 20 roků. V životě člověka je to mnoho. Fakt je, že jsme provedli velké revoluční sociálně ekonomické přeměny. Buržoazní třída není v Československu zlikvidována. Byla zbavena materiální základny, ale ti lidé tu působí a byli v únorových událostech a vývojem velmi tvrdě postihováni. V únorových událostech i v poúnorovém vývoji bylo rozpuštěno několik politických stran v Československu, které měly 1 700 000 členů. Tito lidé nevymřeli a žijí mezi námi. Jsou celým poúnorovým vývojem postiženi a byli postiženi kádrově, [jejich] děti nemohly chodit do škol atd. Je zde celá skupina lidí, která byla po únoru silně postižena, například kolektivizací, znárodněním a likvidací živností atd. Čili to jsou, soudruzi, kořeny pro formování opozice proti komunistické straně.

Když k tomu připočteme značnou nespokojenost u lidí se současným stavem, politickou situací, která vyvrcholila ve stagnaci, a když připočteme nedostatky v hospodářství, krizi, která vznikla, a velmi labilní naše hospodářství a vliv, který znamenají v masách, v myšlení komunistů značné defekty, jako je rozpad jednoty socialistického tábora, rozpad jednoty mezinárodního komunistického hnutí, jako jsou důsledky kultu osobnosti v komunistických stranách atd., to všechno spolu s aktivizací mezinárodních rozvědek vytváří zcela logicky základnu pro postupné formování se protimarxistické opozice. To všechno spolu s aktivizací mezinárodních rozvědek vytváří zcela logickou základnu pro vznik a pro postupné formování protikomunistické opozice. Teď je jenom otázka, jak kvantita bude přerůstat v kvalitu. To znamená, kdy může nastat otevřené vystoupení této opozice.

Před měsícem nestály takové otázky na pořadu, jako je otevřené formulování požadavků na vznik opoziční strany. Nejenže to je v tisku, ale to se už objevilo jako organizované vystoupení na 1. máje. Je velmi dojemné, že po 1. máji, kdy někteří soudruzi propadli vlně všeobecného nadšení, tak za dva dny vystoupí v Praze na Staroměstském náměstí mládež, kterou organizuje náš rozhlas a televize, vystoupí s jednoznačným odmítnutím Komunistické strany Československa, s jednoznačným odmítnutím přátelství k Sovětskému svazu a s požadavkem na vytvoření opoziční politické strany. Vystupuje se jednoznačně již u jiných partnerů v Národní frontě, jiných stranách, na stránkách jejich tisku o tom, že je potřeba, aby jednotlivé politické strany nebyly závislé na politice Národní fronty a dokonce se vystupuje zcela jednoznačně s tím, že v příštích volbách mají tyto strany vystoupit samostatně se svými kandidátkami. Takový postup, kdy strana nemá k této otázce jednoznačné stanovisko, kdy přes masové sdělovací prostředky je organizován doslova tento běh událostí, že to podněcuje, aktivizuje síly, o kterých jsem mluvil předtím, které nezapomněly, jak to u nás bylo a z nichž někteří pořád ještě mají naději na revanš za únor.

Kolder: Dělnická třída se připravuje také, to vám říkám.

Černík: Čili, co Zdeněk Mlynář tady říká, že pokračuje proces bez integračních tendencí, které zřejmě dostávají politickou podobu, nastává určité formování politické opozice, která může přerůst v určitém příznivém okamžiku ve velmi energické vystoupení proti straně. To za podmínek, o kterých dále ještě budu mluvit. Podle mého soudu jde o určitou taktiku boje. Nemohu se zbavit pocitu, že tato práce je řízena, že to není náhoda, a myslím, že bychom neměli alespoň ve vedení podléhat iluzím, dokud se nepřesvědčíme o opaku, že by byl tento vývoj v Československu zcela náhodný a že je to důsledek otevření ventilů. Domnívám se, že tak daleko od socialistické revoluce ještě nejsme, abychom podceňovali třídní aspekty této problematiky, abychom podceňovali, že jde v podstatě o mocenskou záležitost, o boj o moc, který se skrývá pod pláštíkem socialismu, protože nikdo z nich zatím nevystoupil proti socialismu, a že se to nastoluje pod pláštíkem spolupráce, spojenectví se Sovětským svazem.

Jaká je taktika tohoto boje? Taktika boje spočívá v prvé řadě na diskreditaci komunistické strany. Zdiskreditovat výsledky naší práce, zdiskreditovat období po roce 1960, období socializace vesnice, zdiskreditovat nejen přes 50. léta. Ale už jde na podstatu únorových vymožeností. Už se staví otázka, jestli únor v Československu byl historicky správný a jestli socialistická cesta tohoto Československa neměla jít jinam. A Čestmíre [Císaři], nezlob se na mne, nemohu se smířit s tím, že jsme tak jednoznačně a bez historických souvislostí odvrhli ten sovětský model. Ať nám to historici dají na stůl, budeme se moci v tom rozebrat. Ale založit v dnešní situaci naši politiku na negaci toho období od roku 1948, to se myslím ve straně nedomluvíme. Historici nám to mohou dokazovat. Ale jestli v konkrétní politické situaci, kdy se všechno vrhá na stranu, budeme i my takto hovořit, obávám se, že dáváme argument těm silám, které dnes každého z nás berou zprava i zleva, aby prokázaly, že tato strana nevyřešila za 20 let ani jednu lidskou otázku v této zemi, že tato strana není schopna vést lid v další dekádě společenského vývoje a že je proto třeba nastolit stranu, která má čisté ruce, stranu, která bude hlásat socialismus, ale bude to československý socialismus, socialismus masarykovský a benešovský. Nechci to nikomu strkat do bot z nás, mluvím o tom, jaká je taktika nepřítele. Čili diskreditace strany a oslabení její vedoucí úlohy.

Velmi jasný je útok na státní aparát. Prosím, abychom tuto základní otázku nepodceňovali. I tato dělnická moc, tato socialistická moc se musí opírat o silný státní aparát. Je zajímavé, na která místa se vede útok. Nevede se útok na ministerstva, která řídí hospodářství, i když je hospodářství slabinou. Nevede se útok na Státní plánovací komisi. Ale jde se soustavně na armádu, na Bezpečnost, současně na [Lidové] milice, jde se na soudy, na prokuraturu, na ministerstvo spravedlnosti, k tomu na stranický aparát. To má podle mého soudu přece své objektivní příčiny v procesu, který rozvíjíme. Přece nejsme naivní, protože vždycky, když se připravovala akce proti mocenským institucím nebo určitým faktorům moci, vždycky se to zaměřovalo na ta místa, přes která se moc určitým způsobem uplatňovala. Skandalizuje se, doslova se skandalizují případy státního aparátu. Nechci mluvit o masových [sdělovacích] prostředcích. Hodně zde již byla o tom řeč. To je největší slabina naší současnosti a mám vážné pochybnosti, jak to budeme zvládat. Svůj názor na to vyřknu, ale myslím, že stojíme před vážnou zkouškou dospělosti, abychom to zvládli.

Myslím, že je třeba si vzít příklad, nechci strašit kontrarevolucí, osobně jsem přesvědčen, že u nás je [na] postupu. Kontrarevoluce není, když se začneme mlátit. Má své základy v tom, jaké jsou tendence, jaké jsou kořeny, jak se proti nim bojuje atd. Ale nezapomínejme na [tu] věc, že mezinárodní buržoazie se velmi poučila ze situace v Maďarsku a v Polsku, kdy velmi netrpělivě vystoupila. A Československo je v jiné pozici a jiném postavení. Myslím, že to nemůže mít takový vývoj jako v těchto zemích, aspekty to může mít jiné, když nebudeme dost pružní, abychom tomu mohli správně čelit.

Proč se daří formovat opozici? Podle mého soudu existuje nejasné hodnocení situace v předsednictvu ÚV strany a nejednota v ústředním výboru strany v hodnocení základních východisek lednového a dubnového zasedání ÚV KSČ a formování základní síly strany k prosazení těch úkolů, které jsme si dali do čela. Jestliže tento stav nebude překonán, hrozí další rozklad ve straně, hrozí to, že jednotliví členové strany budou pochybovat, je-li vedení schopno situaci zvládnout. Potom se bojím o osud sjezdu, ať bude kdykoli. V této věci leží první příčina.

Druhá příčina je v tom, že strana nevystupuje jednoznačně a nespojuje dělnickou třídu a pracující. Vedeme spory ve vrchu, zabýváme se činností v určitých vrstvách obyvatelstva, ale strana musí být silná tím, že se opře o masy. Neděláme politiku mas, ale, neváhám říci, kabinetní politiku. Navzájem se přesvědčujeme, doplňujeme, ale strana musí vystoupit k dělnické třídě, k rolnictvu, musí dělat jejich politiku, musí vystoupit k inteligenci. Jestli se z toho krunýře nedostaneme, nedostaneme nás do kupy. Říkají, co tam děláte nahoře, nedovedete dát odpověď na jednu praktickou otázku. To je všeobecné mínění v základních masách lidí.

Dubček: Za tři měsíce jsme nedali odpověď na základní věci.

Černík: To je druhá příčina. Obávám se, že existuje vážný politický a ideový zmatek ve straně. Obávám se, že tomu tak je, poněvadž k základním ideovým otázkám a k praktickým otázkám, které potřebujeme dělat, nedáváme dost jasnou odpověď.

V žádném případě nechci přeceňovat nebezpečí zprava. Stejně jako Zdeněk Mlynář, a o tom jistě nepochybujete, postavím se - kdyby něco vzniklo - na tuto stranu, bez ohledu na to, jak to dopadne pro každého z nás. K tomu však nesmí dojít. Musíme dovednou politikou vyvést stranu z této situace a dát pracujícím jasnou perspektivu, že strana ví, co chce. Jestliže to neuděláme, osudové otázky socialismu budou na pořadu dne. Pravice se formuje a nesmíme ji podceňovat. Dáváme proto hlavní důraz na aktivní opatření. Ne abychom hlavní ostří strany zaměřili na boj proti opozici, hlavní ostří strany musíme zaměřit na podporu toho nového, co jsme sami otevřeli, co se rodí ve velkých těžkostech, protože sami jsme poznamenáni minulým vývojem, co se rodí v každém z nás. Konflikt, který se odehrává mezi lidmi, mezi skupinami, mezi třídami, ten se odehrává uvnitř každého z nás. Každý máme svou úlohu v historii těch dvacet let, každý jsme jimi poznamenáni, každý jsme se v tom vyvíjeli. Ať chceme nebo nechceme.

Považuji za nutné provést takovéto kroky:

Za prvé očistit ústřední výbor strany od lidí, kteří jsou velmi diskreditováni před stranou a před veřejností, a doplnit ústřední výbor strany. Je jednoznačně potřeba, aby do ústředního výboru byli kooptováni soudruzi - i když to stanovy nepřipouštějí, ale myslím, že je mimořádná situace a můžeme si dovolit to, aby soudruzi, kteří byli svého času z ústředního výboru strany dáni pryč, aby byli teď do ÚV kooptováni. Myslím, že to nejenom můžeme provést, ale že je to správné, aby byli kooptováni do ÚV takoví soudruzi, kteří nebyli sice nijak vyloučeni, ale motivace jsou jasné. Například soudruh Císař.

Za druhé, ústřední [výbor] by měl nyní říci velmi jasné stanovisko k současné politické situaci a velmi jednoznačná východiska k nim. Jde o problémy, které bychom měli formulovat, například k politické opozici, otázky související s prací komunistů v Národní frontě apod.

Za třetí, na půdě NF bychom měli vydat dokument o politice NF, a to co nejrychleji. Tam by se měly zase formulovat otázky k politické opozici, k práci politických stran, společenských institucí a strana vnitřní cestou by měla vydat jasné stanovisko k práci komunistů v NF. Souhlasím se soudruhem Špačkem, že náš přístup k společenským organizacím a jiným politickým stranám musíme změnit, nemůžeme ho dělat strnule jako v minulých letech. Někteří soudruzi o tom hovořili. To je velmi toporné, to se nedá takto dělat. Politiku NF musíme dělat jako před únorem.

Špaček: A podrážíme nohy ostatním.

Černík: Doporučuji, abychom si promysleli, jak dáme do pořádku stranickou skupinu ROH, Ústřední rady odborů, protože to je jedna z největších slabin v této situaci. Revoluční odborové hnutí by mělo vystupovat jako politická podpora. Vzpomeňte si, co to bylo za hnutí, když dávalo do chodu dělnickou třídu atd. Oni se zabývají politikou nezávislých odborů, formulují požadavky vůči vládě a myslí si, že se tím udrží. Zejména nedělají politiku mas, ale dělají zase politiku udržet se v Ústřední radě odborů. Stranická skupina vůbec nepochopila, o co jde. Jsou pod tlakem spodku a nedovedou formulovat svoji úlohu.

Doporučuji, aby vláda předložila problematiku obrany a bezpečnosti země a upevnění státního aparátu v této době. Nedá se s tím polemizovat a měli bychom znát, jaké kroky se dělají v armádě a Bezpečnosti na upevnění jejich autority, protože se domnívám, že je třeba tyto úseky mít v pořádku.

Masové [sdělovací] prostředky. Zítra se budeme zabývat tím, co budeme dělat v rozhlasu, televizi a ČTK. To jsou orgány podle zákona řízené vládou a měli bychom formulovat usnesení na jejich řízení. Nechceme dělat cenzuru, ale musí dělat takovou politiku, která je v souladu s touto oficiální politikou vlády. To neznamená, že by nemohli kritizovat, to právo budou mít, ale nemůže to jít takovým systémem, že nám organizují opoziční strany. To nelze dělat. Například se sejdou studenti u Mánesova pomníku a ČTK vydá oficiální zprávu do světa, že mládežníci vyhlásili manifestaci na Staroměstském náměstí a žádají, aby tam lidé přišli. A tam potom odhlasují rezoluci pro opoziční stranu atd.

Dubček: Několikrát jsem při rozhovoru se šéfredaktory upozorňoval, že je třeba rozebrat, kdo provádí takovéto věci, co je to za redaktora, který používá státní značky pro takovouto věc.

Mlynář: Dovolte mi poznámku. Doporučoval bych, jestli by vláda a ministerstvo kultury problém rozhlasu a televize nemohly řešit ustavením správní rady, ve které by byli zástupci odborů, složek NF, která bude odpovídat za tyto otázky, že by to nebylo [tak], že bychom to postátnili, potlačili, ale touto formou to řešit.

Černík: V úvodu jsem říkal celý akcent na teoretickou přípravu sjezdu, týmy na praktické otázky, na které se bude odpovídat. Mělo by to být u ideologického oddělení nebo u s. Císaře, nebo se s. Mlynářem ustavit týmy, publikovat to a odpovídat systematicky na problematické otázky. Týmy na přípravu sjezdu bych doporučoval sestavit ihned po předsednictvu, informovat stranickou veřejnost nebo veřejnost vůbec, aby se začalo aktivně pracovat na těchto otázkách. Stejně tak doporučuji ustavit komisi na přípravu prací na federativní uspořádání republiky při vládě, která by odpovídala složení naší Národní fronty.

Prosím, kdybyste dnes rozhodli alespoň kdo má být vedoucím této politické komise a aby do příští schůze předložil se složkami NF dohodnuté celkové složení komise, abychom mohli začít pracovat. Neodkladné práce na federalizaci jsme ve vládě začali, ale potřebuje to hlavu, aby bylo vidět, že to má v rukou autoritativní politická složka. Mohl by to řídit třeba soudruh Dubček.

Dubček: Mohl by to být i předseda vlády. Potom se dohodneme. 15. května máme předložit celý harmonogram.

Černík: Nejsem ze situace vylekán, nemám srdce v kalhotách, nevidím situaci tak, že by bezprostředně hrozilo nebezpečí. Ale jestliže neuděláme velmi dovedné kroky, které budou směřovat k posilování demokratizačního procesu, a jestliže současně neuděláme kroky, které budou omezovat možnost vzniku politické opozice v Československu tak, abychom to dělali na pozici mobilizace mas, ne kabinetní politikou, když to nebudeme dělat spolu s posilováním strany, stranického a státního aparátu, to nebezpečí by se mohlo stát reálné a pak nevím, jak to budeme zvládat.

Špaček: Ke kooptaci členů do ÚV. Precedens v mezinárodním komunistickém hnutí tady je... Měl prošlý mandát, šel do ústředního výboru a stal se generálním tajemníkem.

Slavík: Ne že by mne neznepokojovaly podobné otázky, o kterých hovořil soudruh Smrkovský, ale zároveň se ptám, co se změnilo tak podstatného, že se hovoří poté, co byla přijata poslední rezoluce k politické situaci na ústředním výboru v dubnu, že se hovoří o přípravě frontálního útoku. Řekl jsem soudruhu Smrkovskému o přestávce, že s ním určitým způsobem budu polemizovat. Budu hovořit k problému tisku. Vzít do ruky. Přitom musíme říci, že přece do nedávné doby právě třeba soudruh Smrkovský hovořil nesmírně pozitivně o práci tisku. Nechtěl bych říci, že se situace nevyvíjí a že podle toho je nutné zaujímat stanoviska. Ale opravdu základní otázkou je, co se podstatného změnilo, že se takto staví otázky.

Řekl bych to tak: Jsou tedy větší možnosti - a to je to, co říká soudruh Smrkovský i soudruh Černík - určitým způsobem je tedy taková situace, že jsou větší možnosti pro antisocialistické než pro socialistické síly? Byl jsem v poslední době na velkém množství schůzí a snažil jsem se dost věcí sledovat a také v Ústavu [politických věd ÚV KSČ] jsme o různých věcech diskutovali. Ale vycházím z toho, že jsou daleko větší šance pro socialistické síly, a nejen to, že možnosti, rezervy socialistických sil nejsou využity. Hovoří se zde dokonce o nějakém řízení, že opozice je řízena. Jestli nejsou dávány důkazy, jestli takto začneme hovořit, že je zde »x« příslušníků bývalých stran, dost reálně situaci neuvidíme.

Dubček: Několik poznámek, soudruzi.

Též se přikláním ke stanovisku, které tu vyslovil s. Černík, zejména v té části, kde mluvil, že pro další postup práce strany je důležité, aby se sjednotil postup členů předsednictva ÚV strany, potom i ÚV a na bázi toho je možné sjednocovat postup celé strany. I pro formování a zhodnocení politické situace a další taktiky strany je nutné sjednotit se v hodnocení hlavních východisek a hlavních úkolů dalšího postupu.

Nebudeme se zabývat touto myšlenkou, kterou jsem vyslovil. Kdybychom se vrátili zpět po lednovém plénu ÚV a do období mezi dubnovým a lednovým plénem ÚV strany, rozhodně bychom viděli, že postup, popř. zásadní stanoviska i u nás vedoucích funkcionářů strany ke klíčovým principiálním otázkám v postupu strany nebyly vždycky stejné, a podle mého názoru sehrálo to velkou úlohu, že mohli v té době někteří jiní z toho těžit záměrně a možná jiní byli částečně dezorientováni.

Totiž, co mám na zřeteli: Po lednovém plénu stála celá strana před otázkou správně vysvětlit příčiny a závěry říjnového, prosincového i lednového pléna ÚV strany. Vysvětlit příčiny. A potom na základě toho říci, do jaké míry členstvo strany, základní stranický aktiv a především podstatná stranická masa na závodech, na vesnicích a mezi inteligencí má vztah k těmto závěrům.

Myslím, že tato prvá fáze prošla tak, že výroční schůze, aktivy a potom okresní konference, městské i krajské konference, ale zejména ty prvé dvě, výroční schůze a okresní konference strany, jednoznačně potvrdily ve svých stanoviscích, že souhlasí se závěry a s postupem ÚV v řešení tak závažných otázek.

Druhou fází podle mého názoru pro další postup strany bylo co? Vyslechnout tento základní stranický aktiv, tak jak jsme to také nastolovali, a při zpracování rezoluce lednového pléna ÚV, která přece jen vyústila ve formování některých nových úkolů v akčním programu, v tomto období jsme stáli už před úkolem nejen zdvihat masu, ale zároveň tady v ústředí, v centru, vzpomínám na prvou poradu tajemníků hned po lednovém zasedání ÚV i s jednotlivci, stáli jsme před úkolem vyspecifikovat jednotlivé problémy, které strana musí v předstihu řešit. Myslím, že tyto základní věci se nám podařilo zformovat v úkolech akčního programu. V předsednictvu jsme se všichni k tomu přihlásili, já se k tomu hlásím také, jako i předtím. To vzpomínám proto, že nevidím ústupovou cestu v tom, že nyní nahradíme tuto linii něčím jiným, nějakým bojem - i negativní stránky věci jako hlavní těžiště práce strany, i když je jasné, že musíme proti těmto krajnostem - nejenom se od nich distancovat, ale aktivně i vůči nim vystupovat.

Vzpomínám této úlohy akčního programu, protože si myslím, že dnes i zítra i v přípravě budoucího pléna a sjezdu hlavní a rozhodující těžiště práce bude v tom, jak formovat úkoly dopředu. Čili ten pozitivní přístup uskutečnění politiky a na této bázi sjednotit stranický aktiv. Myslím, že ke konci přípravy dubnového pléna bylo vidět určitou takovou unáhlenost, nejednotnost v dalším postupu. Co to je? To je otázka samotné přípravy sjezdu. Všechny materiály jsme připravovali v předsednictvu. Nehovořili jsme o tom, že je třeba nastolit svolání mimořádného sjezdu. Proč? Viděli jsme to, že svolání sjezdu strany je ne otázkou hesla, ale obsahu jeho příprav. Ze strany více soudruhů se vyskytovaly různé názory, aniž bychom se sjednotili v předsednictvu. Někteří soudruzi byli tímto dezorientováni, jiní toho využili k tomu, možná, že by chtěli spekulovat na nejednotě předsednictva, což je absolutně nereálné, že by se toto předsednictvo neujednotilo a že by bylo možné dělat nějaké spekulace v nejednotě.

K akčnímu programu a k tomuto našemu postupu demokratizace chci říci takovouto poznámku: Myslím, že není správné i nyní dávat tento náš vývoj i hledání toho nového politického systému za vzor jiným nebo za nějaký nový model, který eventuálně bude pro další a pro ty druhé. Proč o tom hovořím? Hovořím o tom proto, neboť my v období před lednovým plénem a po lednovém plénu jsme stáli na pozicích, já osobně rozhodně, na takových pozicích, že nám jde o to, abychom se co nejoptimálněji přiblížili z hlediska linie budování socialismu v Československu k těm hlediskům, která budeme respektovat. Na jedné straně internacionální zkušenosti a na druhé straně maximální specifiku vývoje ekonomických, historických, hospodářských, společenských podmínek, v kterých pracujeme. Hovořím o tom proto, protože jinak oni tyto nové věci, které se formují, vydávají už za takové recepty, že tím samotným bychom popřeli to, oč nám šlo. To specifikum, že strana má přinést svůj přínos do výstavby socialistického zobecňování mezinárodních zkušeností a i své specifické úkoly. Myslím, že při dalším formulování naší úlohy této etapy socialistické výstavby anebo rozvoje tohoto společenského systému bychom měli vycházet z toho, že tu nejde o uplatňování specifického, v československých podmínkách právě toho, abychom nepopřeli to, co se v jiných stranách vykonává též to svoje specifikum. [?] V určité jednotě s tím internacionálním, protože nemůžeme tuto věc nadsadit nebo vůbec ignorovat základní postuláty.

Dále bych chtěl učinit druhou poznámku a přiklonit se k soudruhům, že se nám nepodařilo z různých příčin vést činnost prostředků hromadného působení a soustředit se na propagaci a organizaci těch úkolů, které nastolil ústřední výbor strany, a byli jsme vystavováni psychologickému tlaku, který, i když jsme věděli, že nemůže být toto předsednictvo i tento ústřední výbor strany připraven v období těch dvou až tří měsíců na vyřešení tolika nazrálých problémů. Že i zde jsme byli pod určitým tlakem a [podléhali jsme] nevyhraněným tendencím, chtěl bych doložit těmito faktory: Víte, že bylo dobré, když jsem z pověření předsednictva vystoupil na sjezdu JZD, kde jsem vyložil základní otázky politiky strany, na kterých tento ústřední výbor strany stojí. Potom jsem zastával nezbytné stanovisko dělnické třídy na Kladně. Zaujal jsem též jednoznačné stanovisko aspoň k tomu, že ústřední výbor strany další svoje poslání v činnosti strany vidí v tom, že musí být uplatněna vedoucí úloha strany v dobrých podmínkách, abychom mohli vyvíjet vztah k Sovětskému svazu, dále jsou to základní otázky k mezinárodní politice, že není možné tu hanobit a znevažovat dvacetiletou práci strany v minulém období. Vyslovil jsem též osobní stanovisko k [Lidovým] milicím, že není možné v tomto období je zrušit atd. Nebudu prostě všechny tyto věci zde vzpomínat.

Ještě mi přišla na mysl otázka, jaký je [náš] vztah k opozici. I na bratislavské konferenci i zde na městské konferenci strany jsem se jednoznačně vyslovil v tom smyslu, že my chápeme úlohu Národní fronty skutečně v tom gottwaldovském pojetí, sjednocování na jedné platformě socialistické výstavby, a přitom nám nijak nevadí, když tu bude určitá oponentura, určitá relativní rovnost na bázi jiných politických stran, ale jednoznačně jsem se vyslovil, že se v tomto státě nevzdáváme a nemůžeme se vzdát vedoucí úlohy naší strany. K politické opozici jsem zaujal takové stanovisko, že se nemůžeme vrátit do období před rokem 1948 a tedy ne v tom pojetí opozičního boje z předmnichovské republiky. Zaujal jsem k tomu stanovisko, neboť takto se chci souhlasně vyjádřit s těmi soudruhy, kteří hovořili o tom, že je to platforma pro opozici jako určitého protějšku, určité protiváhy této Komunistické strany Československa. Podle mého názoru je nevyhnutelné zvláště za současné politické situace - uvidíme, co bude za dalších 10-20 let, ale v tomto období by to nevyhnutelně vedlo k dalším politickým střetnutím o moc.

Čím se získává moc? Získává se propagandou, politikou, získává se rozestavováním kádrů pro uskutečňování svých záměrů a na určitém stupni může dojít i k takovému zlomu, že dojde k veřejnému střetnutí o politickou moc v tomto státě. Z tohoto hlediska se vyslovuji, jak chápu otázku oponentury a otázku formování se opoziční politické síly, která by usilovala o dosažení politické moci v tomto státě. A v tom vidím rozdíl i určité nebezpečí, které se zde formuje, i když se ještě nezformovalo. Ale to, co s. Kolder vzpomíná, s tím vystoupením Svitáka anebo s tím, co je možné vidět pod tím pláštíkem Klubu angažovaných nestraníků: Neznám žádné takové neangažované - každý, kdo se angažuje, musí dělat politiku. Možná, že rozhodující část lidí to tam myslí poctivě, značná část se jich v tom nerozebrala, ale není vyloučeno, že určitá část těchto lidí, kteří buď stojí již dnes v čele, nebo tak nějak bokem, usiluje o zformování skutečné politické opozice, která by tu stála v boji o moc s touto komunistickou stranou.

Vzpomněl jsem těchto několika vystoupení o vedoucí úloze strany a dělnické třídy. Proto jsem vzpomněl na to, že tyto otázky nedostaly dostatečnou šířku a uplatnění v těchto prostředcích hromadného působení. Ještě jsme nestačili strávit tyto základní otázky dalšího postupu strany a už jsme byli tlačeni těmito prostředky k některým úkolům, které nás tlačily daleko dopředu za akční program, a samotný akční program lidé ještě pořádně nestrávili a nemáme ho organizačně zabezpečený a promítnutý do různých státních norem. A už jsme tlačeni do nových úloh. Někteří soudruzi říkají, že nedáváme odpověď na tu a nejednu otázku i za tři měsíce. Kdo by byl schopen analýzy a rozborů a zaujetí stanoviska k politickému systému a mnohým jiným problémům, k tak základním otázkám jsme zaujali stanovisko a k ostatním dalším postupně postup politického systému, o tom je třeba uvažovat velmi starostlivě. A ne unáhleně. Myslím si, že pokud jde o akční program, že je nutno především zakotvit některé jeho postuláty do státních norem. Sem patří otázky sdružování, spolkaření a podobně, o čem jsem hovořili.

Ke sjezdu strany mám takovou poznámku: Dnes stojí jinak otázka než před měsícem. Někteří soudruzi nasadili takové tempo, že můžeme ten sjezd svolat hned a jen k řešení některých věcí, k složení pléna ÚV, bez obsahové stránky věcí. Praxe potvrdila a konference se sjednotily na tom, že není možné konat sjezd bez obsahové náplně. To znamená věnovat se některým věcem, jako například federativnímu uspořádání, dalšímu dopracování formující se linie, která je nastoupena v akčním programu a některým úkolům, které by se zadaly pro ústavní změny. Protože jde o obsahovou přípravu sjezdu, je každému logické, že nemůžeme tyto věci připravit za dva až tři měsíce, jak stál požadavek. Podle mého stál požadavek, že ta velká část a masa našich straníků asi měla a má takovou představu, že kdyby ten sjezd řešil hned a okamžitě a dal odpověď na různé věci, vyřešil by palčivé problémy, které tu po lednovém plénu a v posledních třech měsících se objevily. Proto tlačí na urychlené a okamžité svolání. To nemohou mnozí soudruzi odhadnout a dopracovat do určité podoby, aby ten sjezd mohl zdvihnout pro to ruku. Neumějí odhadnout, jaká práce je potřebí k těmto stanovám strany. Neumějí odhadnout míru úlohy, jako třeba o postavení a úloze Národní fronty.

Někteří soudruzi říkají, že je třeba dát na to odpověď. Vždyť všechny tyto úkoly máme zapracovány v harmonogramu. Proč je nemůže dát s. Kriegel na stůl? Asi proto, že jsou to problémy ohromně složité. A proto jsme formulovali tuto odpověď, že vidíme, že na jedné straně je třeba vyřešit některé věci před tímto sjezdem a na sjezdu již to zformovat do určité linie a zkonsolidovat stav, předstoupit s některými hotovými věcmi před sjezd. Jak bylo někde požadováno sjezd dělat v září nebo do konce roku, tak jděte od tohoto materiálu zpět a uvidíte, jaké období na to máme, když je pomalu konec května. Je to velmi krátké období. To znamená, že bychom měli mít tyto čtyři obsahové věci zpracovány tak, aby někdy koncem července byly výroční členské schůze, kterým bychom tyto úkoly dali, potom okresní konference strany a v říjnu nebo v listopadu, aby mohly být postiženy. Proto se plně ztotožňuji s návrhem soudruhů, jako například soudruha Biľaka, že není možno oddělit přípravu sjezdu od této obsahové stránky. Na příští předsednictvo máme mít harmonogram postupu prací, to znamená 15. května. Neboť proč my jsme to fyzicky nestačili zpracovat, nestačila to zpracovat ani vláda, ani to nestačil s. Kriegel v Národní frontě. Některé jiné další obsahové stránky, potom těžko bylo možno rozhodovat o termínu svolání tohoto sjezdu.

Pokud jde o další postup a hodnocení politické situace, já myslím, že základní pro další postup vpřed jsou zde ty socialistické tendence, které zde mají neustále - nechci říci převahu, ale dovolím si tvrdit - drtivou převahu. Jsou rozhodujícím činitelem při udávání tónu a závěrů, jaký by měl být vývoj v dalším období. To je rozhodující síla. Na druhé straně jako protějšek jsou ty různé nátlakové skupiny a snahy o zformování politické opozice, o čemž tu hovořil s. Černík a někteří jiní soudruzi. Pokud jde o další postup, já se kloním k tomu, že to první je to rozhodující, kam se má upřít pozornost, čili na to pozitivní, na socialistický faktor, který se hlásí pod akční program, pod linii ústředního výboru strany. My musíme prostě v tomto pozitivním vývoji stát vpředu, stát v čele toho pozitivního proudu, rozhodujícího, a nemůžeme tento prapor dát někomu jinému. Proto je důležité, aby ti soudruzi, kteří mají na starosti jednotlivé problémy s dořešením přípravy sjezdu, aby je urychleně řešili, aby strana mohla neustále nastolovat pozitivní program v řešení úkolů, které nastolil akční program.

K tomuto protějšku, k politické opozici: Hodnotím situaci velmi vážně a souhlasím s těmi soudruhy, kteří zastávají ten názor, že kdyby předsednictvo jednotně nedalo podporu této politické opozici, která má protistranické a protikomunistické tendence, že by se mohlo toto za určitých okolností zformovat do velké síly, kterou bychom museli zvládnout v normálním politickém boji. Nevidím v tom boji proti této opozici, která se tu plně nezformovala, ale formují se tu mnohé její symptomy a prvky, nevidím v tom boji proti těmto tendencím hlavní těžiště, tam by mohla strana dát svoje pozice. Vidím, že ono tu je a že strana musí dát tomuto rozhodný odpor a zaujmout jasné a vyhraněné stanovisko. Eventuálně ta stanoviska, která jsme zformulovali v našich vystoupeních, zformulovat do stanoviska ústředního výboru strany. Mám na zřeteli vedoucí úlohu strany, místo a postavení dělnické třídy, postavení k socialistické demokracii. Tyto základní naše vztahy k mezinárodnímu komunistickému hnutí, k Sovětskému svazu, k naší socialistické platformě tu musíme formulovat, abychom dali najevo, kterým směrem dále chceme jít a současně dát jednoznačnou odmítavou odpověď tomu dilematu a tendencím. Mám na mysli tendence jako například Staroměstské náměstí, jak říkal soudruh Kolder a soudruh Černík.

Pokud jde o formování politického systému, chtěl bych vyslovit takovýto názor: Tato naše republika existuje od roku 1945, od roku 1948 se rozhodla, jak se dosud traduje, o politické moci v tomto státě. Že to není dlouhá doba, to víme. Proč vzpomínám, vzpomínám proto, že při dalším formování našeho politického systému a míry, jak rychle máme jít dopředu, musíme tento faktor brát v úvahu. Jsou tu odstředivé síly, o kterých tu hovořil soudruh Černík. Musíme brát v úvahu i mezinárodní situaci. Tudíž můžeme jít kupředu tak rychle v rozvoji socialistického systému, do jaké míry toto bude zabezpečeno v souhlase s předcházejícím socialistickým vývojem dělnické třídy a stranických mas, tak rychle, do takové míry, aby zde byly jednoznačné záruky, že při rozvíjení tohoto demokratického socialistického systému se nevytváří prostor pro ohrožení socialistického systému. Abych to zjednodušil, uvedu příklad, i když není každý příklad dostatečně srovnatelný. Ale když hovořím o tom, že vláda, plánovací komise nebude v dalším období předepisovat jednotlivé ukazatele hospodářského rozvoje, ale že bude udávat jenom směry a že hospodářský rozvoj budeme regulovat ekonomickými nástroji, že tyto ekonomické nástroje musí být takové, aby dávaly záruku této vládě, že buď v linii socialistického rozvoje této ekonomiky dosáhnout, že i při politickém systému musíme jít tak rychle kupředu a mít sladěny všechny tyto faktory, abychom měli záruky, že socialismus půjde dopředu a že ty opoziční, podtrhuji, politické síly, které zde jsou, to jsou síly vyakčněné v roce 1948, to jsou pozůstatky těch pozic, které jsou zde zděděny i z období ideologického boje, mám na zřeteli plně nevyžitou národněsocialistickou politickou platformu - prostě jít při řešení těchto věcí tak dopředu, abychom i tuto stránku věci měli na zřeteli, to znamená při dalším postupu vpřed zvažovat realitu.

Musíme vzít v úvahu daný stav v mezinárodní situaci a i přes to všechno ještě jednou řeknu, že těžiště, rozhodující úsilí, kam by měla strana upřít pozornost, vidím v tom pozitivním přístupu, jak dále rozpracovat úkoly, které jsou nastoleny v akčním programu, a na tomto základě sjednocovat úsilí a vedle toho vyslovit rozhodný odpor proti těm tendencím a silám, které by tento vývoj chtěly hatit nebo zpomalovat. Já jsem dalek od toho, abych mohl vyslovit takový názor, že vím o tom, že je tu nějaké centrum, které do popředí diriguje mnoho věcí, které dnes nemůžeme dostatečně doložit, ale byl by to div, že takovou složitou situaci, jakou máme v republice, by kvalifikovaně nevyužívaly různé agentury, hlavně imperialistická agentura. Ta má pole působnosti v období, kdy strana řeší své vlastní těžkosti a nedostatky, kdy objektivně se snaží napojit na řešení některých problémů, a spolu s komunisty křičí hurá za nápravu [politických] procesů, za demokratizaci, za lednové plénum, za spolkaření atd.

Považuji též za rozhodující, aby se provedla určitá opatření v práci tisku, rozhlasu a televize. Nebudu to opakovat. V předcházejícím období jsem to zformuloval i do usnesení. Je tu určitý zákon. Je nutné provést praktická opatření k řízení těchto prostředků ze strany vlády, ministerstva kultury a informací, kde zákonem je dáno pracovat v této oblasti. Stav tu myslím není dobrý. Dnes to není možno dost dobře doložit, ale řeknu takový příklad. Jak se mohlo stát, že právě ti soudruzi nebo ta část ústředního výboru strany anebo jeho předsednictva, která řešila politickou krizi v období prosincového a lednového pléna ústředního výboru, postupně byla brána pod palbu. Co je to za sílu, která tu ihned vystupovala, že je to přechodné období a někde se formuje něco jiného. Sama tato skutečnost mnoho napovídá. Stačilo, když se do veřejnosti dostala informace, že uvažujeme, aby se soudruh Černík stal předsedou vlády, dostalo se to do úzkého okruhu lidí v předsednictvu, ve vládě a ve špičkových funkcích našeho stranického aktivu, a už s. Černík byl na takové palbě a i jiní soudruzi.

Musíme z tohoto hlediska být ve střehu. Musíme dělat takovou politiku, aby nebyla odtržena od dělnické třídy, od rolnictva, musíme dělat skutečně politiku mas. A do té míry, jak budou umět tyto masy pochopit záměry ústředního výboru strany, do té míry možno i jít v tempu kupředu. Jinak by se vedení strany odtrhlo od těchto mas. Považuji za velmi důležité zformovat marxistické publicisty i teoretiky, neboť co se nyní odehrává v tisku, to je monolog a to není dialog. Zřejmě tu sehrává úlohu i psychický nátlak, který se tu vyvinul na určitou část stranického aktivu, jeho aparátu a jiného kolektivu, že značná část komunistických publicistů není v patřičné aktivitě. Myslím, že je úkolem oddělení i na ústředním výboru strany, abychom zformovali tyto publicisty, aby se začal vést dialog. Co tu vzpomněl soudruh Kolder s vystoupením Svitáka, to je dokreslení. Ale myslím, že sami cítíte, že málo je tu stanovisek k Sovětskému svazu a základním postulátům k politice, i když to máme v každém našem vystoupení, myslím, že se to zatlačuje do pozadí.

Myslím, že bude naším úkolem uvědomit si vážnost situace i odpovědnost tohoto předsednictva před stranou i naší veřejností, že je naším úkolem opravdu převést stranu přes toto složité období. Ještě jednou zdůrazňuji, že za hlavní a rozhodující považuji pozitivní nástup k řešení úkolů, které jsme si stanovili. Myslím, že je třeba urychleně realizovat opatření, která jsme přijali i na minulém předsednictvu ústředního výboru strany. Tam jsou úkoly zformulovány od Národní fronty přes úkoly ministerstva vnitra, [Lidových] milicí, dělnické třídy, základního stranického aktivu v průmyslu, zemědělství a v ostatních oblastech. Máme do 15. [května] předložit harmonogram postupu přípravy sjezdu. Soudruzi by měli dopracovat úkol, abychom měli jasno, jakou časovou orientaci vzít na přípravu sjezdu. Vidím reálnost z hlediska časového někdy v únoru nebo v březnu [1969], první tři měsíce, pro množství a složitost těchto prací. Chybou bylo, že nám byla vnucena diskuse o termínu sjezdu tehdy, když nikdo z členů předsednictva ani těch soudruhů, kteří to nastolovali, neměli jasno, jaké obsahové otázky musí tento sjezd řešit a neměli jsme ani jasno, jaký je rozsah těchto obsahových problémů.

Souhlasím se soudruhem Černíkem, že je třeba konsolidovat stav v ministerstvu národní obrany. Pokud jde o [Lidové] milice, dovolte mi vyslovit jednu myšlenku. Hovořil jsem se soudruhem Husákem, on řekl, že jako komunista a funkcionář chápe, že opodstatněnost milicí je žádoucí. Jako právník řekl, že milice v dosavadním postavení nemají právního postavení. A já využívám tuto myšlenku, když mi to přišlo na mysl, a dávám našim soudruhům v oddělení i s. Smrkovskému na zamyšlení, aby nám pomohli i ve vládě dotáhnout tuto věc do konce. Myslím, že by měla být nějaká vládní norma anebo něco podobného, co bude pokryto státní normou, aby milice měly nějaké zákonné opodstatnění. Myslím, že by prospělo věci, kdyby nějakým usnesením se akceptovalo to, co máme v politických vyhlášeních, totiž to, že milice v dnešním postavení má takovou úlohu, že je součástí jednotného obranného systému tohoto státu. A v jednotném obranném systému je počítáno s úlohou a posílením jednotek LM. Možná, že by stačilo pro toto období nějaké vládní usnesení, že jednotky LM v tomto jednotném systému mají takové a takové místo. Dávám to k zamyšlení, že by bylo třeba to urychleně udělat.

Mlynář: Když byl dělán zákon o SNB, tak jsem tuto otázku kladl v právní komisi. Doporučoval jsem udělat zákon o LM nebo to spojit se zákonem o SNB, ovšem narazilo to na Mamulovu koncepci. To není jednoduchá otázka. To souviselo a bylo vykonstruováno s pojetím funkce armády. Právnicky to dnes řešit nemůžeme, to bychom se dostali do problémů.

Dubček: Nějakým způsobem je třeba to řešit.

Mlynář: Bude muset být stejně nový zákon o SNB. Ale problém je, že [Lidové] milice jsou velitelsky podřízeny [komunistické] straně. Milice jsou podřízeny straně a dát do zákona, že strana má ozbrojenou moc, je z hlediska mezinárodního ohlasu i právního oprávnění, kromě fašistických stran, které měly ozbrojené jednotky, nesprávné. Je třeba řešit zachování LM, ale současně je třeba udělat koncepci velitelského začlenění. Konstituovat to samostatně velitelsky a spojit to s orgány dělnické samosprávy nebo něco takového. Prohlásit, že je to stav, kdy dělníci mají zbraně, ale bude třeba promyslet řadu otázek, ale legislativně do toho soudruhy nenuťte.

Dubček: Já jsem to vzpomenul na okraj, poněvadž v tomto období si nemůžeme v žádném případě dovolit jakýmkoliv způsobem dávat náznaky úlohy a postavení jednotek LM. To jsem měl na zřeteli. V týdnu se poradíme se soudruhem Černíkem. Je nám dán úkol podle harmonogramu do 15. [května] předložit plán přípravy hlavních úkolů ke sjezdu a tady zřejmě bychom mohli blíže hovořit o termínu, kdy jednotlivé problémy dopracovat a potom bychom se dopracovali blíže k určení přibližného data sjezdu.

Soudruh Slavík se ptal, co se změnilo za to krátké období od dubnového pléna. Změnilo se právě to, že mnozí soudruzi i z vedoucího stranického aktivu i v ústředním výboru i mezi námi v posledním období nepostřehují některé negativní tendence, ty odstředivé síly, které dávají možnost formování této opozice, která neklesá, ale má vzestupnou tendenci. Že se tu formují a seskupují síly, které za určitých podmínek, kdyby se jim dal prostor pro další období, mohly by přerůst v otevřenou kontrarevoluční sílu. O to v podstatě jde, pokud se hovoří o změněné situaci. Čili za období posledního měsíce nijak nepoklesly námi kritizované tendence a nedostatky, ale naopak získaly určitou i otevřenější formu. V tom je ten nový moment. A my v předsednictvu právě tento faktor určité kontrarevoluční tendence musíme brát v úvahu, reálně ho vidět proto, abychom mohli včas udělat patřičná politická opatření.

Proto je důležité urychleně přijmout patřičnou státní normu i k tomu spolkaření i k vydávání nových časopisů a k mnoha jiným věcem. Nevím, jestli je někde zakotvena nějaká dohoda z období února [1948] nebo z roku 1945, ale mám dojem, že na platformě Národní fronty byla taková dohoda, že se nebudou obnovovat například staré názvy buržoazních a jiných časopisů z období předmnichovské republiky nebo okupace apod.

Uvádím to proto, že i na tyto věci by bylo třeba se podívat, abychom měli státní normou pokryta některá opatření v akčním programu, protože jinak není možno proti tomu bojovat jen prostřednictvím osvětových besed. Musíme mít vyhraněné stanovisko ministerstva vnitra, které organizace, které spolky bude registrovat a které ne. Přinejmenším by mělo být nějaké prohlášení nebo oznámení směrem k národním výborům, a my bychom to udělali na stranické organizace, že do doby, než je zaregistrován ten nebo onen kroužek nebo organizace, není legální a neměl by mít prostor v našich publikačních prostředcích ani jinde, a mohli bychom hnát k odpovědnosti soudruhy, kteří dávají těmto věcem publikační prostor atd., i když to není žádoucí. Není možno vyhlašovat různé spolky a kroužky a my abychom k nim ani nezaujali stanovisko.

Změnilo se dále to, že po dubnovém plénu ÚV, i když ještě ne plně a směle, přece jen bylo vysloveno určité kritické stanovisko i k některým negativním tendencím. Ani to nebylo dostatečně pochopeno a naopak po dubnovém plénu nedisciplinovanost a anarchistický postup některých pracovníků i v těchto publikačních prostředcích, shromáždění na Staroměstském náměstí, publikace v časopise Student, to jsou všechno náznaky, které hovoří o tom, že se anarchistický stav prohlubuje. To je nejživnější půda pro působení nebo formování kontrarevolučních elementů.

Švestka: Tady je právě to nebezpečí. Nebezpečí spočívá v tom, že naše strana není v pohybu. Zatím, jak všechny příklady se uvádějí, a my také máme tu zkušenost, na scénu začínají vystupovat v těch stranách lidé nehloupí, mazaní, chytří. Zřejmě také zkušení v politice, v politické taktice. Třeba lidé, kteří se dnes začínají jeden za druhým objevovat, jak říkáme, na boží světlo. Začínají mluvit demagogicky, znají psychologii. Útočí tam, kde máme slabiny, a to nepřetržitě.

Jak to přitom vypadá ve straně? Jsou tu značné mocenské síly, na ně především musíme myslet, o nich především musíme uvažovat a dostat je do pohybu. Kritizují nás všichni, všechny názorové směry. V tom je, zdá se, shoda. V tom, že neřešíme některé dozrálé problémy. I když jim člověk vysvětluje, že přece není možno všechno zvládnout, často problémy, které se valí, nestačíme registrovat. To se týká samozřejmě Rudého práva, protože tato kritika jde bezprostředně na nás také, že nedáváme odpovědi na jejich otázky - už tu byly všechny vyjmenovány -, bez nichž se nedá rozvíjet politická činnost. Právě z toho hlediska bychom měli posoudit harmonogram, jít především na otázky, na jejichž řešení závisí aktivita strany. Samozřejmě říci jasně, nekompromisně stanoviska v některých otázkách. Také nemyslím boucháním do stolu. Jsem si vědom, že musíme věci řešit politickým bojem. Ale situace je taková, že není dialog, ale je monolog. My mluvíme o demokracii jako argument proti argumentu, ale řekněte mi, jak to s tímto heslem ve skutečnosti vypadá? Kde je ten argument proti argumentu? Načež se všichni utěšujeme, že ideje komunismu ty argumenty přebíjejí. Ale zatím to vypadá tak, že strana, její minulost, je pod palbou. A my jenom říkáme, ano, velké chyby, velké nedostatky - nikdo nás nenechá nadechnout na řešení, a to působí. Myslím, že si musíme tyto věci uvědomit. To se týká i Rudého práva. V tomto případě pořád myslím na Rudé právo. Ještě se k němu zvlášť vrátím.

Je třeba vidět realitu života, vidět situaci ve straně. Myslím, že ve straně je základ, v drtivé většině komunistů, abychom je postupně dostali do pohybu. To není jen otázka vedení, to je nyní věc řešení problémů jednoho za druhým, v tom je jediná cesta. Věc není v tom, nyní začít bojovat proti něčemu. To naše vítězství spočívá jenom v tom, když budeme bojovat za něco, když jeden problém za druhým budeme řešit a budeme s tím před stranu předstupovat.

Stranu je třeba táhnout. Nemůžeme jí utéci, protože v tom bude další vážné nebezpečí. Jak se odtrhne část strany od velké masy straníků, tak nevím, vedení se stane generály bez vojska.

Špaček: Jenom je taková otázka, jestli v řadě případů to naše roztržení nepramení z toho, že nedáváme my ty odpovědi.

Švestka: To je jedna věc, předbíhání v heslech - řekneš obrodný proces. Heslo je rozvinout demokracii. Já vím dobře, co to je a na ÚV to dosti široce vysvětluji, aby bylo jasné, o co v tomto směru jde. Souhlasím, že je to i v tomto. Jenom heslo, kdy není doprovázeno konkrétní představou, to na ně působí. Již tři schůze jsem v palbě, to jsou takové psychologické šoky, když sedíš na schůzi a pořád jsi bit, tak si dovedu představit, jak je to s těmi komunisty dole. Já mám zde oporu. Mně když je zle, přiběhnu za soudruhy a požádám je o pomoc. To řešení je spojeno s tímto.

Měl jsem takovou poznámku a měl jsem pocit, že se vás to trochu dotklo, já jsem řekl, že je to ve vědomí strany, stranického aktivu. Toto předsednictvo se dnes schází potřetí. To, co s tím tisk udělal, to stačí k tomu - také nás tak dělí, levice, střed, pravice. To neudělaly jenom Literární listy, udělala to Práce a kde mohou, tak nás kvalifikují. Na základě těchto postojů nás rozdělili na progresivní a konzervativní. Ono se to projevilo i na krajských konferencích - ti, co šli za urychlený sjezd, jsou konzervativní, ti, co jsou za mimořádný sjezd, jsou progresivní. Poslouchám televizi, televize čte AP, vláčejí mne přímo nebo nepřímo kvůli komentáři o mimořádném sjezdu. Načež je popis, že když jsem seděl na předsednictvu, pět liberálů vystrčilo za zády komentář do novin, načež to končí televizní hlasatel, že vystihl situaci, že boj o svolání mimořádného sjezdu je bojem mezi konzervativním a progresivním. Pár takových relací a opuncují nás ve stranické veřejnosti. Je to ve veřejném mínění.

Na krajské konferenci - přiznám se, usiloval jsem o to, pomáhal jsem tomu, co jsme si tady usnesli - vylétli s jinými názory. Říkali, tak nám řekněte, jak to je, ty máš takové a ten má takové názory, všecko znali. Asi jsme tady udělali chybu již v názvu, asi je chyba od začátku, protože jsme tím porušili stanovy, protože když sjezd urychleně, tak už je mimořádný, ta otázka pak měla stát úplně jinak, měla stát na době, do které je třeba sjezd svolat. To abyste věci pochopili. Ty věci jsou složité. Podívejte se, po plénu mi předpověděli, že nás budou odstřelovat. A také se odstřeluje. Jiný mi dává poslední varování. Říká, že mne druhá vlna smete. Prý asi se mnou smete celou redakci [Rudého práva]. To jsou věci, které vytvářejí určitou psychiku, o tom budu mluvit potom ještě zvlášť.

Já sám jsem přesvědčen, že když nyní začneme realizovat věci, které byly schváleny na posledním předsednictvu, jednu za druhou, když se tam budou vyslovovat jasná stanoviska a budeme straně doslova dávat každý týden, protože myslím otázka stojí tak, kdybychom seděli každý týden dva dny, dávat jeden problém za druhým, to je cesta k aktivizaci strany. Aby začali na těchto věcech dělat, aby tam dostali morální podporu a abychom také říkali stanoviska k jiným věcem. Myslím, že to hlavní je nyní dotvářet politiku na všech úsecích, vycházejíce samozřejmě z akčního programu. Všichni asi chceme, aby se politika rozvíjela dále na základních tezích prosincového a lednového pléna, na tom získávat důvěru lidí. Ovšem bude to velmi složité. Řada věcí už tady byla řečena. Zejména je třeba zabývat se kromě záruk občanských práv i některými ekonomickými a sociálními otázkami. Ovšem mám pocit, že nejvíc musíme udělat v oblasti dělnické politiky. O tom jsem nejhlouběji přesvědčen, že samozřejmě bez dělnické třídy obrodný proces nedovršíme, dělnická třída nám pořád z velké části mlčí. Dělnická třída nemá kde mluvit. Největší svůj závazek si beru, aby se nyní dělníci dostali na stránky Rudého práva, abychom bojovali za dělnickou samosprávu, nebo jak to budeme nazývat, na řízení podniků. Dělníci do toho musí mluvit. Oni se musí někde politicky vyjádřit. Do toho se má strana postavit. A pak myslím, že to má být urychleně provedeno, můžeš to udělat třeba, soudruhu Dubčeku, ty, ale myslím, že strana má na sebe vzít podstatné zájmy dělnické třídy. Ony tu jsou. Dělnická třída vidí před sebou jen sdělovací prostředky, jen inteligenci, a to ještě jen malou část, protože okruh autorů, když posloucháte rozhlas a televizi, to je pořád v podstatě sto lidí a možná ani ne. Dělníci nemají kde mluvit. Na konferenci se ozývalo, i na schůzích, my chceme dělnický list. Dokonce říkají, ani odbory už se při hájení našich zájmů nijak zvlášť neprojevily.

To je jedna ze základních věcí, protože tam je možno aktivizovat dělnickou třídu, pochopit, a ona také bude zárukou a ona vždycky bude a zůstane největší zárukou, že ten proces půjde vždycky zdravým směrem.

Samozřejmě pak budeme muset ještě pokud jde o mládež. Tam jsme se zatím také jenom v podstatě zabývali nejobecnějšími zásadami, maximálně jsme mluvili o federaci. U mládeže vedle politických otázek je řada sociálních otázek, jsou to otázky bytů, jejich životní úrovně v těch letech, kdy vstupují do manželského svazku, kdy si mají zaplatit a vybavit byt. To jsou vážné problémy, kterými bychom se měli také zabývat.

Hlavní by teď měla být dělnická třída. Pak bych chtěl mluvit o Rudém právu.

To jsem chtěl z hlediska toho, co říkali soudruzi. Nechci dělat analýzu. Chci říci, že jsem si vědom těch věcí. Ovšem tam je jeden problém, který je v celé straně. Redakce říká, aby mohli bojovat a vystupovat, je třeba očistit se. To je psychologie pražská. Tady je hlavní vztah k Literárním novinám, a tečka. Já to nezjednodušuji, ale já tím také trpím. To je v určitých kruzích hlavní hledisko. Proto jsem pogromista na inteligenci a Literární listy o tom napsaly, tím trpí redakce, ne jenom já osobně. To je určitá psychologická situace v redakci, která vytváří ty určité těžkosti se mnou. Na tom jsem chtěl demonstrovat, že tyto věci se objevují i v redakci, zvláště když je redaktor středem pozornosti. Je třeba vidět, že tyto věci jsou odrazem situace ve straně a ve společnosti. Pokouším se obracet na soudruhy, abychom začali na věci odpovídat. Řada věcí vyvěrá z toho, jak bude vláda a předsednictvo jednu věc za druhou řešit. Můžeme vyvinout určitý ideologický boj o řadě otázek. V řadě otázek je naše činnost spjata s činností vedoucích orgánů strany. Je moc dobré a bylo by dobré, aby to bylo co nejdříve, aby vycházel ten stranický týdeník. To je mezera velká, kterou nejsme s to nahradit, i když tuto úlohu v některých oblastech na sebe bereme. Ale my to nemůžeme ovlivnit.

Pokračování ZDE.


Související články:
(ČR - rok 1968)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“ (12.09.2018)
Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia (10.09.2018)
Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa (10.09.2018)
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS (26.08.2018)
Rezignace presidenta republiky (19.04.2018)
Desatero pro okupovaného intelektuála (01.03.2018)
Čím začít? (Po lednu 1968) (28.02.2018)
Začátek byl nenápadný (30.12.2017)
Srpen 1968 (27.08.2017)
Ohlédnutí za rokem 1968 - rekapitulace článků ze starého webu (21.08.2017)
Stanovisko Výkonného výboru KSČS k 21. srpnu 1968 (21.08.2017)
Projev Oldřicha Černíka po návratu z Moskvy (21.08.2013)
Rok 1968 - v Čechách vľdy s humorem ... (20.08.2013)
"Velké tajemství" 60. let? (06.05.2009)
Od odsouzení k "hořké nutnosti". KS Rakouska, "Pražské jaro" a vojenská intervence v Praze (25.09.2008)
Za Praľským jarem 1968 (25.09.2008)
Několik poznámek (22.09.2008)
Die DDR, der Prager Frühling und das Ende des sowjetischen Sozialismusmodells (22.09.2008)
Three brief remarks to the topic of this Seminar (22.09.2008)
Praľské jaro, sovětská invaze a ąpanělská komunistická strana po 40 letech (22.09.2008)
The Spring of Prague and its influence on the Greek Left wing movement (29.08.2008)
Seminář EL v Praze: 21. srpen 1968 a levice v Evropě (29.08.2008)
Co levice osmašedesátníkům dluží … (29.08.2008)
The GDR, the Prague Spring and the End of the Soviet Socialism-Model (29.08.2008)
Prague Spring, the Soviet invasion and the Spanish Communist Party 40 years later (29.08.2008)
August 68: Dienstbier neverí, žľe august 68 bol kvôli vojnovým plánom Moskvy (21.08.2008)
Kronika místodržľení v Čechách (výňatek) (05.08.2008)
Šilhán: Invaze v roce 1968 byla přípravou na válku (05.08.2008)
Čierná: Poslední ąance pro Dubčeka (03.08.2008)
Poselství občanů předsednictvu Ústředního výboru Komunistické strany Československa (03.08.2008)
Závěr jednání v Čierne nad Tisou (01.08.2008)
Stanovisko předsednictva ÚV KSČ k situaci v Československu (29.07.2008)
Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (29.07.2008)
Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (2) (29.07.2008)
Stanovisko předsednictva ÚV KSČ k dopisu pěti komunistických a dělnických stran (19.07.2008)
Varąavský dopis (19.07.2008)
Domácí úkol z pilnosti (08.07.2008)
Jak budu oběąen (06.07.2008)
Předsednictvo ÚV KSČ k manifestu 2000 slov (29.06.2008)
Základní stanoviska Československé sociální demokracie (1968) (24.06.2008)
Odpovědnost a vina A. Novotného (17.06.2008)
Hodina pravdy (16.06.2008)
Rezoluce o současné situaci a dalším postupu KSČ (16.06.2008)
Československo: Dubčekova přestávka (11.06.2008)
Tak váľně: Co konkrétně? (09.06.2008)
Demokracie a socialismus se podmiňují (06.06.2008)
Co je to socialismus? (06.06.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (4) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (3) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (13.05.2008)
Čím byla a co znamenala ekonomická reforma šedesátých let? (13.05.2008)
Projev J. Smrkovského 29. srpna 1968 (12.05.2008)
Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (2) (06.05.2008)
Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (06.05.2008)
Výzva dějinám (30.04.2008)
O provázku (28.04.2008)
Prohlášení vlády z roku 1968 (2) (28.04.2008)
Prohlášení vlády z roku 1968 (28.04.2008)
Vaše nynější krize (24.04.2008)
Všechno, co konáme, je pro člověka (22.04.2008)
Náboľenství a socialismus (17.04.2008)
Národní fronta nebo parlament? (16.04.2008)
Češi se k roku 1968 nehlásí? (15.04.2008)
Jiří Pelikán o Jaru (14.04.2008)
Jiří Dolejš: Pražské jaro 1968 z pohledu KSČM (13.04.2008)
Obrana socialismu, nejvyšší internacionální povinnost (10.04.2008)
Akční program KSČ (3) (09.04.2008)
Akční program KSČ (2) (09.04.2008)
Akční program KSČ (09.04.2008)
Žádná nostalgie (08.04.2008)
Nástup československé reformy a její potlačení (1962—1986) (08.04.2008)
Sektářství není program (31.03.2008)
Neříkám nic jiného (31.03.2008)
KSČM k výročí 21. srpna 1968 (23.02.2008)
K úspěchu potřebujeme odpovědné občany a vůdčí osobnosti (14.01.2008)
Kosygin - hlavní inženýr SSSR (02.09.2007)
Co je společné pro ekonomické reformy v roce 1968 a dnes (27.08.2007)
Projev dr. Gustáva Husáka 28. srpna 1968 (23.08.2007)
Emigrace v podstatě nejsou k ničemu (14.07.2007)
Všechno bylo a je jinak (12.07.2007)
„Osmašedesátý“ - legendy a skutečnost (12.07.2007)
Vsjo budět blagopolučno (18.04.2007)
V roli „zachránce“ socialismu (03.11.2006)
Zákon 109/1968 Sb. - Usnesení Národního shromáždění ze dne 10. července 1968 (11.05.2006)
Ústavní zákon č. 77/1968 Sb. ze dne 24. června 1968 (11.05.2006)
Projev před volbou České národní rady (11.05.2006)
Reformně komunistická koncepce překonání krize sovětského systému a pokus o její uskutečnění v Československu 1968 (08.04.2006)
Antonín Novotný ke svému odchodu z vrcholné politiky (04.01.2006)
Zpráva o zasedání ÚV KSČ (04.01.2006)
Hodnocení roku 1968 (20.11.2005)
Štrougal, nebo Husák? váhali Rusové po okupaci (20.11.2005)
Okupanti nás obsadili! (21.08.2005)
Minulost a budoucnost (31.07.2005)
Deset bodů (23.07.2005)
37 let od pražského jara (15.07.2005)
12. července 1968 (15.07.2005)
Nová levice v Československu: rozhovor s Jiřinou Šiklovou (01.06.2005)
Stát odškodní oběti okupace z roku 1968 (03.05.2005)
Dva tisíce slov (02.04.2005)
Většina Slováků stále za Dubčekem (27.01.2005)
Československé jaro 1968 (12.01.2005)
Lidská tvář - A. Dubček (1921-1992) (08.01.2005)
K socialismu s lidskou tváří (20.05.2002)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: administrator | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
242 (242 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
233 (233 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
193 (193 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
191 (191 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
367 (367 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
203 (203 hl.)
Prohnilý humanismus !!
150 (150 hl.)

Celkem hlasovalo: 1579


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.