logo SDS
Dnešní datum: 24. 05. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Socialismus a Praľské jaro
(10. 06. 2018, 1106x)

Socialismus a Praľské jaro (2)
(10. 06. 2018, 689x)

Socialismus a Praľské jaro (3)
(10. 06. 2018, 636x)

Socialismus a Praľské jaro (literatura)
(10. 06. 2018, 615x)

Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci...
(08. 08. 2018, 610x)

Novčenko nebo babičok?
(31. 05. 2018, 606x)

Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 577x)

Poznámka na okraj
(31. 05. 2018, 546x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 23
Prům. 18.8
21 denni
Max. 535
Prům. 408.6

Nyní si čte web : 73 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Co je to socialismus?

Vydáno dne 06. 06. 2008 (8319 přečtení)

Úvaha Václava Müllera, zveřejněná 23. 5. 1968 v týdeníku Literární listy, odpovídá na některé otázky, které si klade levice - zdánlivě nově - i dnes. Pravověrné tehdy dost intenzivně popudila ... (mn)

O zhoubných důsledcích systému administrativně-direktivního řízení, jenž byl logickým vyústěním totálního mocensko-politického monopolu, již bylo napsáno mnoho. Řečeno souhrnně - naše země se ocitla na pokraji hluboké - za prvé ekonomické, za druhé politické, za třetí mravní krize.

Stav naší ekonomiky je nesporně krizový. Vyrábíme sice stále více věcí, ale permanentně klesající efektivnost vynakládaných zdrojů (zejména surovin a investičních statků) způsobuje, že lidé nežijí lépe. Výroba jako moloch pohlcuje v mrtvých obratech rostoucí část svých výsledků. Propast v technické úrovni mezi námi a vyspělými průmyslovými zeměmi se nezmenšuje, nýbrž zvětšuje. Stává se zřejmým, že nelze dále pokračovat v dosavadní »železné koncepci«, ale rozvoj a rekonstrukce řady tradičních odvětví zpracovatelského průmyslu, kde dosluhují zastaralé stroje a mechanismy z prvé republiky, vyžaduje rozsáhlé investice, na které nemáme.

Vnějškově je sice obtížné srovnávat tuto krizi např. s »velkou krizí« kapitalistického hospodářství v 30. letech. Obávám se však, že budeme muset uznat, že krize naší ekonomiky je vážnější a hlubší. Překonání této krize bude nejen obtížnější, ale hlavně si vyžádá delší doby, než bylo svého času třeba k překonání »velké krize« 30. let.

Nenechme se mást absencí vnějších projevů »klasické« krize: masové nezaměstnanosti, hromadného bankrotu firem aj. Ostatně přezaměstnanost či zbytečná zaměstnanost by se mohla při existenci skutečného trhu a uplatnění strohého ekonomického kalkulu lehce přeměnit v masovou nezaměstnanost také u nás. Stejně tak zastavení ztrátových, dlouhodobě nerentabilních provozů by byl fenomen zcela srovnatelný s klasickým bankrotem firem.

Kapitalistická ekonomika překonala krize poměrně snadno proto, že v ní byly a jsou mechanismy, které - s pomocí příslušných korektiv z centra - vylučují dlouhodobou ekonomickou a technickou stagnaci. V ČSSR je nutno tyto mechanismy nejdříve teoreticky zkonstruovat a pak - realizovat; proto to bude proces nejen obtížnější, ale zejména časově náročnější.

Politickou krizi není třeba obnažovat, protože bije do očí. Několik lidí mne přesvědčovalo, že už je v podstatě překonána. Přiznám se, že závidím těmto optimistům. Četl jsem v tisku vystoupení členů ÚV KSČ, a je-li to, co jsem četl, všechno, co většina z nich řekla, je mi úzko.

Nikdy už neuvěřím, že nadvláda jedné strany skýtá záruku demokracie. Nespatřuji sice konečný ideál demokracie v existenci dvou, více či mnoha politických stran, ale jsem přesvědčen, že pouze neomezená svoboda pro jejich existenci a volné konstituování snad může vést v budoucnu k nalezení zcela nových forem demokracie, tj. k překonání pluralitního systému politických stran vůbec.

Nemám žádné iluze ani o »existujících« nekomunistických politických stranách. Kdyby se chtěly vážně ucházet o sympatie myslících lidí, musely by se vnitřně obrodit - a zejména z centra - dokonce radikálněji než dosavadní vládnoucí strana.

Mravní krize naší společnosti je ze všech břemen, zplozených starým systémem, břemeno nejtěžší. Netroufám si ani odhadnout její hloubku, šíři a dosah. Cítím prostě, že v ní je základní problém naší společnosti. Vím však zároveň zcela bezpečně, že nejextrémnější projevy dehumanizace a mravního rozkladu organicky souvisejí se starým systémem, který umožnil, aby lidé průměrní vládli a lidé podprůměrní řádili. Bojím se domyslit, co by se stalo, kdyby diktatura průměrnosti přerostla v přímou diktaturu primitivismu a barbarství.

Tolik úvodem. Věci jsou však, jako obvykle, daleko složitější.

Nynější, v podstatě již masový a neslábnoucí odpor vůči starému systému, který způsobil onu trojjedinou krizi, se většinou projevuje protestem proti politickým nesvobodám a jejich brutálním důsledkům. Lidé prostě chtějí veřejně a nahlas říkat to, co dosud říkali soukromě a potichu. Lidé se bouří proti bezpráví a zrůdnostem, které starý systém umožnil, dlouho skrýval, ale které nicméně vycházejí najevo.

Myslím, že lze považovat za reálný předpoklad, že v naší zemi se najdou síly, které znemožní, aby společnost byla znovu vržena do starých poměrů. To bude současně jak důkaz, že mravní krize, ač hluboká, nevedla k totální lhostejnosti k hodnotám jako je lidská důstojnost, tak také faktický počátek mravní obrody znovu se konstituující občanské společnosti. Zkrátka chci říci, že překonávání politické a mravní krize, které už vlastně začalo, bude méně komplikovaným a méně obtížným, i když přirozeně dlouhodobým procesem, než překonání krize ekonomické.

Na existenci politické nesvobody a mocenské zvůle měli totiž zájem jen ti, kterým obé mělo usnadnit byrokratickou manipulaci s lidmi. Tedy zjevná menšina společnosti. Proto také pouze tato zjevná menšina pociťuje strach z obnovy politických svobod. Jistá část této menšiny má dokonce strach z odhalení konkrétních důsledků a projevů mocenské zvůle. Jsou to ti, jimž bylo dovoleno kompenzovat své komplexy méněcennosti bestialitami, které mají jen jednu obdobu v moderních dějinách.

Naproti tomu zjevná většina naší společnosti nejen nic nenamítá proti demokratizaci politického života a proti návratu k právní jistotě občana, spíše naopak - dožaduje se urychlení a prohloubení tohoto procesu.

Lze to také vyjádřit tak, že většina lidí si přeje, aby totalitní systém byl zrušen a aby probíhající proces demokratizace byl ukončen instalací demokracie.

To je jistě potěšitelné.

Je však také potěšitelné, že naprostá většina lidí si zároveň přeje zachování socialismu. Neboť jestliže je více či méně jasné, co je demokracie, je dost nejasné, co to je socialismus. Co tedy lidé chtějí, říkají-li, že chtějí socialismus?

Co to je socialismus?

Několik let jsem touto otázkou obtěžoval účastníky různých ekonomických seminářů a konferencí. Někteří ekonomové uznali oprávněnost této otázky. Jiní ji považovali za recesi a někteří dokonce za provokaci. Nestor čs. marxistických politických ekonomů, kterého si velmi vážím, se dokonce vyjádřil v tom smyslu, že věří, že touto otázkou nesleduji nepřátelský úmysl.

Náš systém, který je výsledkem dvacetiletého úsilí, je nyní nazýván deformovaným socialismem. Je deformovaný socialismus stále ještě socialismem anebo už něčím jiným? Bude to, co zbude, až odstraníme deformace, socialismem? Co to je skutečný, opravdový socialismus, či dále humánní, demokratický, lepší atd. socialismus?

Hodně zemí se prohlašuje za socialistické - Sovětský svaz kategoricky, Jugoslávie hrdě, Anglie poněkud nesměle, Švédsko jaksi omluvně. Je zřejmě hodně definicí socialismu.

Ponechám stranou jak svou definici deformací, tak svou definici socialismu. Zajímá mne však, co si pod pojmem socialismus, k němuž se většina lidí hlásí, představuje tato většina. Zajímá mne, proč ona většina, ač obklopena realitou deformovaného socialismu, nicméně chce socialismus. Co kladného nabízí nynější socialismus většině lidí?

Uvědomuji si přirozeně, že odpovědět na tyto otázky bude možno teprve na základě důkladné a všestranné sociologické analýzy. Společenské vědy už sice začaly analyzovat některé stránky našeho společensko-ekonomického organismu. Přesto si troufám tvrdit, že specifické »substancionální« vlastnosti zcela unikátní československé reality byly zatím identifikovány zcela nedostatečně.

Postižení mystéria dnešní československé reality, zázraku existence a fungování politických a ekonomických mechanismů, považuji za nejnaléhavější úkol, jenž stojí před společenskými vědami. A jako je unikátní naše realita, jsou unikátní také šance naší společenské vědy. Neměly by být promarněny ani jednostrannou orientací vědy na aplikaci pojmů současné západní vědy na čs. realitu, ani jednostrannou orientaci reformátorů na cizí ekonomické vzory a modely.

Základní pozitivní hodnoty nynějšího systému, hlavní klady, které většina lidí oceňuje, spatřuji:

jednak v existenci a jednak v masové preferenci sociální jistoty v nejširším slova smyslu.

Sociální jistota, kterou nynější socialismus poskytuje, je založena na principu absolutního práva na práci a na takovém systému odměňování, při kterém velikost mezd a platů v rozhodujících sférách ekonomiky země je zanedbatelně závislá na prosperitě podniků a závodů a nepatrně závislá na individuálním výkonu. Mzda a platy přestaly být v podstatě ekonomickými kategoriemi, staly se spíše jakousi zaručenou sociální penzí.

Je nesporné, že sociální jistota neboli nepřítomnost strachu z budoucnosti je velikou vymožeností, pozitivní hodnotou. Požadavek sociální jistoty figuruje např. v hierarchii požadavků většiny lidí žijících v zemích industriálně nejvyvinutějších a ekonomicky nejefektivnějších na jednom z prvých, ne-li vůbec prvním místě.

Je však také nesporné, že: 1. samozřejmá existence oné sociální jistoty je překážkou ekonomické efektivity, vede postupně po vyčerpání morálních stimulů výkonu, existujících zpravidla krátce po revoluci - k zániku stimulů vůbec;

2. dlouhodobá existence této všeobecné sociální jistoty vede k ekonomické stagnaci, tedy ke stavu, kdy se zabezpečení této sociální jistoty stává problematickým a později vůbec nemožným. ČSSR se nachází na prahu tohoto stavu. Jsou to už vážné symptomy - např. postavení důchodců a mladých novomanželů. Důchodci žijí, nebo lépe řečeno, vegetují způsobem, který je urážkou lidské důstojnosti. Naděje novomanželů na elementární podmínku rodinného života - na vlastní byt - jsou stále horší. Obojí je ostudou a obžalobou nynějšího systému. Nezapomínejme však, že to je zároveň výsledek systému založeného na masové preferenci sociální jistoty.

Za další klad považují lidé existenci a masovou preferenci principu rovnosti, mající za následek zcela ojedinělou mzdovou a platovou nivelizaci.

Všeobecně vzato - v ČSSR neexistuje ani jediná ekonomicky činná společenská skupina, jejíž individuální příslušníci by si nestěžovali na to, že jsou honorováni a odměňováni nedostatečně. Každý je ochoten uznat každému, že by si zasloužil více. Protože však i laikové cítí, že v neprosperující ekonomice by bylo možné nanejvýš zlepšit úděl jedněch na úkor druhých, vede to většinu lidí k přesvědčení, že koneckonců nejlepším stavem a nejspravedlivějším je stav nivelizace.

Ostatně je známo, že absolutní velikost příjmu zajímá většinu lidí zřídkakdy. Pohybuje-li se příjem většiny lidí vysoce nad subsistenční úrovní a neexistuje-li hrozivá inflace, zajímá většinu lidí spíše jejich relativní příjem. To platí naprosto všeobecně. Unikátnost naší situace tkví v tom, že ochota smířit se s nízkým pracovním příjmem - za předpokladu, že výrazně neroste ani příjem jiných - dosáhla absurdních rozměrů.

Podařilo se téměř dokonale zlikvidovat peněžní stimul výkonu, stimul, který je elementárním předpokladem efektivní ekonomiky a který je navíc - sociálně a psychologicky vzato - nejméně nebezpečným stimulem.

Přirozeně - mzdová a platová nivelizace není ani v ČSSR absolutní. Existují dokonce značné rozdíly v životním standardu lidí. Ty však jsou - až na nepatrné výjimky - výsledkem nikoli pracovního výkonu, ale (pominu-li některé náhody sportkových a matesových výher) důsledkem rozdílného místa lidí v mocenské struktuře. Vede-li cesta k vyššímu životnímu standardu přes vyšší místo v hierarchii moci, je evidentní, že část lidí se o tuto cestu a jedině z tohoto důvodu pokusí. Víme dobře, že na této cestě nebylo liduprázdno, nýbrž takové návaly, že v nich nemálo kandidátů zahynulo. Tento stimul je společensky daleko nebezpečnější, než přímý peněžní stimul, protože nejenže nezvyšuje kvalitu řízení a tím prosperitu ekonomiky, ale stává se faktorem prohlubování totalitní povahy celého společenského systému.

Protože lidé, ač vcelku smířeni s existujícím právem, přece jen postupně začali projevovat nespokojenost se stagnací své životní úrovně, nezbývalo byrokratům než svalovat vinu na jiné.

Má-li dělník pocit, že je šizen, je to oprávněný pocit. Jenže v kapitalismu dělník ví, kdo ho šidí, resp. vykořisťuje. V byrokratickém systému, zvláště v té jeho odrůdě, v níž neexistují kapitalisté, se vztah vykořisťování zatemňuje, stává se nepřehledným. To právě umožňuje byrokratům manévr, jehož úspěšnost je přímo úměrná stupni neinformovanosti lidí. Manévr spočívá v tom, že za šiditele a hlavního viníka se prohlásí - inteligence.

Nemýlím-li se, byl Marx jedním z prvních, kdo demaskoval tuto geniální schopnost byrokracie. Protože nepředpokládám, že by špičkoví byrokraté éry Antonína Novotného měli čas na studium originálních prací K. Marxe, vede mě to k domněnce, že byli talentovanými samouky.

Konečně třetí klad nacházeli lidé jednak v existenci a jednak v preferenci mírné intenzity práce, či přesněji, v preferenci mírné únavy z práce.

Jedinou rozumnou reakcí většiny lidí na dlouhodobou samozřejmost sociální jistoty, nominální rovnosti, nivelizace či »zvrácené denivelizace« je, že se snaží vynakládat jen tolik energie a úsilí, kolik je v daném pracovním prostředí mlčky a solidárně považováno za jakousi kolektivní normu. Pravidlem je, že nikoli pracovně zdatní, schopní a výkonní lidé pozvedají na svou úroveň průměrné a podprůměrné, nýbrž naopak - jsou to průměrní a podprůměrní pracovníci, kteří utvářejí onu kolektivní normu.

Intenzita práce je jistě v různých oborech a oblastech různá. Tam, kde je pracovní rytmus určen pohybem pásu, technologickou povahou výroby apod. a tam, kde výjimečně přece jen peněžní stimul hraje významnější úlohu, je intenzita práce a vůbec výkon daleko vyšší než tam, kde pracovní rytmus a výkon je více či méně závislý pouze na ochotě či neochotě pracovníků samých.

Absence disciplíny, zánik autority mistrů v závodech a vedoucích pracovníků v úřadech a ústavech všeho druhu, techniků a hospodářských vedoucích v podnicích, ministrů v ministerstvech a přemíra demokracie tam, kde je spíše na místě autokracie, a nadbytek autokracie tam, kde má být demokracie, a řada jiných faktorů způsobuje, že výkon, který většina lidí odvádí, skutečně závisí převážně na jejich dobrovolné ochotě. Troufám si odhadnout, že u většiny obyvatelstva se faktický výkon nachází hluboko pod úrovní možného výkonu. Ušetřenou energii pak - zejména ti, co něco dovedou - investují do činnosti, často výdělečné, mimo rámec svého pracoviště. Ostatně ti, kteří něco umějí, také velmi často nejvíce preferují mírnou únavu z práce, protože v tom spatřují jediný způsob jak kompenzovat újmu, která je jim nivelizací způsobována.

To vše vede k masovému nevyužití lidské energie, talentu a dovednosti, k snižování společenské produktivity práce a mj. k tomu, že většina výsledků pracovní činnosti našich lidí neobstojí ve světové a evropské konkurenci.

Jakousi čestnou výjimku tu tvoří tvůrčí, převážně umělecká činnost, jejíž plody jsou v podstatě jediným úspěšným artiklem našeho vývozu.

*

Existující sociální jistota, nivelizace a slabý výkon jsou evidentní překážkou efektivnosti ekonomiky. Většině lidí však tyto vlastnosti systému vyhovují, akceptují je, zvykli si na ně a - preferují je. Lze říci, že právě v nich spatřují hlavní klady dnešního socialismu, jsou pro ně synonymem socialismu.

Zavádění jakéhokoli nového systému, který by skýtal naději alespoň na rozumný stupeň efektivnosti ekonomiky, což je předpokladem trvalé sociální jistoty a trvalého růstu životní úrovně této většiny, bude procesem hluboce konfliktním. Obávám se, že odpor této většiny, nikoli odpor byrokracie, bude hlavní překážkou transformace naší společnosti, transformace, která je nezbytná a musí být uskutečněna, nemá-li se v brzké budoucnosti vynořit Kunderova otázka o nesamozřejmosti národa v ještě drastičtější podobě.

Ukáže-li se, že se mýlím v odhadu hlavní překážky na cestě k nekapitalistické, ale prosperující ekonomice, bude to můj nejpříjemnější životní omyl.

Literární listy, č. 13., 23. 5. 1968, Václav Müller


Související články:
(ČR - rok 1968)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“ (12.09.2018)
Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia (10.09.2018)
Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa (10.09.2018)
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS (26.08.2018)
Rezignace presidenta republiky (19.04.2018)
Desatero pro okupovaného intelektuála (01.03.2018)
Čím začít? (Po lednu 1968) (28.02.2018)
Začátek byl nenápadný (30.12.2017)
Srpen 1968 (27.08.2017)
Ohlédnutí za rokem 1968 - rekapitulace článků ze starého webu (21.08.2017)
Stanovisko Výkonného výboru KSČS k 21. srpnu 1968 (21.08.2017)
Projev Oldřicha Černíka po návratu z Moskvy (21.08.2013)
Rok 1968 - v Čechách vľdy s humorem ... (20.08.2013)
"Velké tajemství" 60. let? (06.05.2009)
Od odsouzení k "hořké nutnosti". KS Rakouska, "Pražské jaro" a vojenská intervence v Praze (25.09.2008)
Za Praľským jarem 1968 (25.09.2008)
Několik poznámek (22.09.2008)
Die DDR, der Prager Frühling und das Ende des sowjetischen Sozialismusmodells (22.09.2008)
Three brief remarks to the topic of this Seminar (22.09.2008)
Praľské jaro, sovětská invaze a ąpanělská komunistická strana po 40 letech (22.09.2008)
The Spring of Prague and its influence on the Greek Left wing movement (29.08.2008)
Seminář EL v Praze: 21. srpen 1968 a levice v Evropě (29.08.2008)
Co levice osmašedesátníkům dluží … (29.08.2008)
The GDR, the Prague Spring and the End of the Soviet Socialism-Model (29.08.2008)
Prague Spring, the Soviet invasion and the Spanish Communist Party 40 years later (29.08.2008)
August 68: Dienstbier neverí, žľe august 68 bol kvôli vojnovým plánom Moskvy (21.08.2008)
Kronika místodržľení v Čechách (výňatek) (05.08.2008)
Šilhán: Invaze v roce 1968 byla přípravou na válku (05.08.2008)
Čierná: Poslední ąance pro Dubčeka (03.08.2008)
Poselství občanů předsednictvu Ústředního výboru Komunistické strany Československa (03.08.2008)
Závěr jednání v Čierne nad Tisou (01.08.2008)
Stanovisko předsednictva ÚV KSČ k situaci v Československu (29.07.2008)
Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (29.07.2008)
Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (2) (29.07.2008)
Stanovisko předsednictva ÚV KSČ k dopisu pěti komunistických a dělnických stran (19.07.2008)
Varąavský dopis (19.07.2008)
Domácí úkol z pilnosti (08.07.2008)
Jak budu oběąen (06.07.2008)
Předsednictvo ÚV KSČ k manifestu 2000 slov (29.06.2008)
Základní stanoviska Československé sociální demokracie (1968) (24.06.2008)
Odpovědnost a vina A. Novotného (17.06.2008)
Hodina pravdy (16.06.2008)
Rezoluce o současné situaci a dalším postupu KSČ (16.06.2008)
Československo: Dubčekova přestávka (11.06.2008)
Tak váľně: Co konkrétně? (09.06.2008)
Demokracie a socialismus se podmiňují (06.06.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (4) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (3) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (2) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (13.05.2008)
Čím byla a co znamenala ekonomická reforma šedesátých let? (13.05.2008)
Projev J. Smrkovského 29. srpna 1968 (12.05.2008)
Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (2) (06.05.2008)
Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (06.05.2008)
Výzva dějinám (30.04.2008)
O provázku (28.04.2008)
Prohlášení vlády z roku 1968 (2) (28.04.2008)
Prohlášení vlády z roku 1968 (28.04.2008)
Vaše nynější krize (24.04.2008)
Všechno, co konáme, je pro člověka (22.04.2008)
Náboľenství a socialismus (17.04.2008)
Národní fronta nebo parlament? (16.04.2008)
Češi se k roku 1968 nehlásí? (15.04.2008)
Jiří Pelikán o Jaru (14.04.2008)
Jiří Dolejš: Pražské jaro 1968 z pohledu KSČM (13.04.2008)
Obrana socialismu, nejvyšší internacionální povinnost (10.04.2008)
Akční program KSČ (3) (09.04.2008)
Akční program KSČ (2) (09.04.2008)
Akční program KSČ (09.04.2008)
Žádná nostalgie (08.04.2008)
Nástup československé reformy a její potlačení (1962—1986) (08.04.2008)
Sektářství není program (31.03.2008)
Neříkám nic jiného (31.03.2008)
KSČM k výročí 21. srpna 1968 (23.02.2008)
K úspěchu potřebujeme odpovědné občany a vůdčí osobnosti (14.01.2008)
Kosygin - hlavní inženýr SSSR (02.09.2007)
Co je společné pro ekonomické reformy v roce 1968 a dnes (27.08.2007)
Projev dr. Gustáva Husáka 28. srpna 1968 (23.08.2007)
Emigrace v podstatě nejsou k ničemu (14.07.2007)
Všechno bylo a je jinak (12.07.2007)
„Osmašedesátý“ - legendy a skutečnost (12.07.2007)
Vsjo budět blagopolučno (18.04.2007)
V roli „zachránce“ socialismu (03.11.2006)
Zákon 109/1968 Sb. - Usnesení Národního shromáždění ze dne 10. července 1968 (11.05.2006)
Ústavní zákon č. 77/1968 Sb. ze dne 24. června 1968 (11.05.2006)
Projev před volbou České národní rady (11.05.2006)
Reformně komunistická koncepce překonání krize sovětského systému a pokus o její uskutečnění v Československu 1968 (08.04.2006)
Antonín Novotný ke svému odchodu z vrcholné politiky (04.01.2006)
Zpráva o zasedání ÚV KSČ (04.01.2006)
Hodnocení roku 1968 (20.11.2005)
Štrougal, nebo Husák? váhali Rusové po okupaci (20.11.2005)
Okupanti nás obsadili! (21.08.2005)
Minulost a budoucnost (31.07.2005)
Deset bodů (23.07.2005)
37 let od pražského jara (15.07.2005)
12. července 1968 (15.07.2005)
Nová levice v Československu: rozhovor s Jiřinou Šiklovou (01.06.2005)
Stát odškodní oběti okupace z roku 1968 (03.05.2005)
Dva tisíce slov (02.04.2005)
Většina Slováků stále za Dubčekem (27.01.2005)
Československé jaro 1968 (12.01.2005)
Lidská tvář - A. Dubček (1921-1992) (08.01.2005)
K socialismu s lidskou tváří (20.05.2002)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Václav Müller | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Literární listy

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
172 (172 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
148 (148 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
119 (119 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
111 (111 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
96 (96 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
122 (122 hl.)
Prohnilý humanismus !!
94 (94 hl.)

Celkem hlasovalo: 862


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.