logo SDS
Dnešní datum: 18. 02. 2025   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis

Neexistují vhodná data!


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 17
Prům. 12
21 denni
Max. 988
Prům. 229.8

Nyní si čte web : 77 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Československé jaro 1968

Vydáno dne 12. 01. 2005 (9286 přečtení)

téze k diskusi, upravený materiál z března 1998

A.Vnitřní podmínky

  1. V české společnosti působily historicky podmíněné, obsahově pokrokové, humanitní, svobodomyslné, sociálně angažované myšlenky a proudy, spojené s myslitelskými osobnostmi typu Jana Husa, Jana Amose Komenského, Františka Palackého, Tomáše G.Masaryka ad. Všechny v podstatě souzněly s obecným civilizačním a duchovním vývojem a tvořily základ našeho věkovitého evropanství.

  2. Tyto ideje a jejich nositelé se střetávali s autoritářskými mocenskými pořádky, které usilovaly vnutit naší společnosti způsoby života a modely státu často odpudivé a škodlivé. Žádné násilí však nedokázalo pokrokové tendence překrýt, natož zničit. Ani v říši římské, ani v monarchii habsburské, ani za nacistické okupace, ani v období totalitně znetvořeného socialismu.

  3. V tomto dějinném sledu se zrodilo v 19.století socialistické hnutí, a to ve znamení snahy zrovnoprávnit občany všech stavů a tříd, zavést všeobecné volební právo, uskutečnit sociální spravedlnost a jiná přirozená práva člověka. Programem hnutí se stala důsledná demokracie, k níž se ovšem vázala i vize revolučního zvratu jako krajní varianty úspěchu. Tu se podařilo realizovat v Rusku (1917), což podnítilo řetězovitý proces rozkolu v celém socialistickém hnutí, včetně českého. Vedle stran sociálně demokratických, zaměřených k vývoji cestou reforem, vznikly strany komunistické, orientované k přípravě násilné revoluce.

  4. Začala nová etapa vývoje socialistického hnutí, organizačně nejednotného, svým způsobem oslabeného, avšak v rozrůzněnosti posíleného vznikem státu Sovětů a rozšiřující se sítí komunistických stran. KSČ, vzešlá z lůna sociální demokracie a působící legálně v demokratických poměrech ČSR, neměla vlastní zdroje bolševického radikalismu ani společenskou krizi těhotnou revolučním povstáním, což ji nutilo respektovat limity demokratické zákonnosti. Změnu nepřivodil ani nástup Gottwaldova vedení (1929), ovlivněného stalinskými poučkami, avšak bez reálné možnosti vymanit se z demokratických pravidel politiky v ČSR, ve své době respektovaném státním útvaru evropské úrovně.

  5. Rozpínavost německého fašismu přivedla KSČ stejně jako sociální demokracii do jednotné fronty všech demokratů a socialistů k obraně republiky a vnesla nové prvky do teorie i praxe komunistů v období Mnichova a za druhé světové války. Revoluci bolševického typu nahradily cíle národní a demokratické, stvrzené rozkladem demokratických struktur po mnichovském diktátu a zničením čs.státu nacismem. Průběh druhé světové války s významnou úlohou SSSR, včetně osvobozování zemí okupovaných nacisty, posílil v č.veřejnosti socialistické ideje, zejména pozice KSČ. Její politika využívala tradičních hodnot a vnesla do programu Národní fronty syntézu národních, demokratických a socialistických prvků. Stát lidové demokracie měl pokojnými přeměnami cílit k socialistické budoucnosti.

  6. Události února 1948 přivodily KSČ k politické hegemonii, která pod tlakem stalinské zvůle vyústila ve zvláštní formu sovětizace ČSR, při zachování některých zvláštností struktury státu a způsobů života lidu. Ani faktická diktatura strany nedokázala však přimět naši společnost zapomenout na humanistický odkaz minulosti, přestože se dopouštěla i hrubých násilností a krutých zločinů, zastíraných lživou demagogií o nutnosti zbavovat se vnitřních nepřátel v zájmu blaha lidu. Jakmile byl odsouzen stalinismus (1956) a odhaleny jeho zločiny, ztrácela KSČ svou nedotknutelnost, nemohla zabránit kritice z vlastních řad ani postupnému uvolňování rigidního režimu, jehož agresivita byla otupena.

  7. Od počátku 60.let, mj. díky Chruščovově politice „détente“, sílily společenské tlaky na vedení KSČ, orientované na utváření svobodnější politické atmosféry v zemi. V přelomovém roce 1963 („milostivé léto“) se již uvnitř KSČ i mimo ni zřetelně formovaly ideové proudy směřující ke kritickým a nápravným analýzám politického systému, ekonomického vývoje i kulturního života. Následné pětiletí se vyvíjelo ve znamení cílevědomého úsilí zastánců reforem a souběžného obrodného pohybu v celé společnosti, podporovaného zvýšenou aktivitou tvůrčí inteligence jako obnovitelky našich i evropských tradic. Mezi nimi nechyběly ideje sociální demokracie a masarykovských humanitních ideálů. Protireformní postoj stranického vedení i výkonného aparátu nenalézal dřívější ohlas a podporu, naopak i zde docházelo k diferenciaci a uvědomění potřeby reforem.

  8. Na rozhraní let 1967-1968 dochází ke zvratu, kdy reformní proud dosahuje sympatií většiny veřejného mínění a stává se určující silou společenského pohybu od pouhé částečné liberalizace k důsažnější demokratizaci celého politického systému a vůbec života. V tomto rámci se rodí též snaha přejít od unitárního státu k federaci dvou národních republik, české a slovenské. Představitel starých pořádků A. Novotný je vystřídán reformátorem A.Dubčekem v čele strany.

  9. Nové vedení strany a státu, v němž převládli iniciátoři demokratické renesance socialismu, vytyčuje Akční program, obsahující sérii prvních reformních kroků: realizaci lidských práv a občanských svobod, svobody slova, dialogu, vědy a umění, přípravu změn v politickém systému a v národním hospodářství, nápravu křivd a rehabilitaci občanů postižených nezákonnostmi ad. To byl signál k průlomu do hradeb totalitní moci KSČ, na nějž měla navázat další závažná opatření připravovaná pro XIV.sjezd KSČ (září 1968), z něhož měly vzejít i nové personální sestavy stranických a státních orgánů schopných zabezpečit zdárný chod reforem. Cílem bylo pokusit se o model demokratického společenského uspořádání socialistického typu, otevřeného alternativním řešením základních lidských vztahů a podrobovaného stálému procesu zkoumání, analýz a reforem.

  10. Čs.jaro pronikavě zasáhlo tehdejší mezinárodní atmosféru, ale samo bylo současně jejím produktem. Dalo podnět k zájmu o reformy v jiných zemích sovětského bloku, ovšem samo vděčilo za tamější příklady úsilí zbavit se krunýře dogmatické stagnace myšlení i praxe. V celoevropském kontextu se řadilo k progresivním proudům v komunistických a socialistických stranách v Italii, ve Francii, v Jugoslávii aj. Hluboce také zaujalo myslitele-průkopníky teorie tzv. konvergence soupeřících soustav, kapitalistické a socialistické, a to vývojovou syntézou jejich kladných a osvědčených prvků s vyloučením negativních a neefektivních.

B. Vnější souvislosti

  1. Výsledkem druhé světové války byla porážka koalice fašistických mocností a vítězství koalice spojenců v čele s USA a SSSR, jejichž zájmy a cíle, sourodé ve válce proti společnému nepříteli, rozešly se v podmínkách míru. Sféry mocenského rozpětí, dohodnuté za války, přeměnily se v oddělená seskupení, rozdělující Evropu na Západ a Východ, mezi nimiž se postupně rozvinula studená válka, stav nedůvěry, odcizení, soupeření kdo s koho. Západ spolu s USA zformoval politicko-vojenskou alianci NATO (1949) jako hráz proti vlivu SSSR na Východě. Mezi oběma bloky, přibližně stejně silnými, se udržovala rovnováha, avšak křehká. Svět si musil zvyknout, žít na pokraji války horké.

  2. Po smrti Stalina (1953) prosazuje Chruščov politiku mírového soužití států bez ohledu na jejich vnitřní poměry. Sporné otázky se mají řešit jednáním a kompromisem. Soužití ovšem nemělo bránit soutěžení odlišných soustav, kapitalistické a socialistické, a to především v oblasti ekonomické výkonnosti a životní úrovně. Jako protiváha alianci NATO měla bezpečí a nedotknutelnost Východu střežit Varšavská smlouva (1955). Pro ideologické rozpory hledání kompromisu neplatilo, tam se měl nadále odehrávat nesmiřitelný zápas.

  3. Odsouzení stalinismu na XX.sjezdu KSSS mělo v obou táborech velký ohlas. Na Východě propukají snahy vymanit se ze sevření totalitního systému, popř. i z blokové závislosti (Polsko, Maďarsko), v ČSR krize ani vzpoura nepropuká, avšak nastupuje relativně pokojná eroze prvků totality. Náznaky pokusu vyvolat vlnu kritiky podobnou sovětské, kde došlo k revizi nezákonných procesů a rehabilitaci obětí, neuspěly. Nezískaly dostatečnou podporu ani ve straně, ani ve veřejnosti, a Novotného vedení včetně aktérů tragických procesů 50.let dokázalo odsunout přezkoumání nezákonností do vleklé a polovičaté činnosti bezmocných komisí.

  4. V 60. letech se citelně zmírňuje napětí mezi velmocemi Západu a Východu, jedná se o částečné odzbrojení, O zmenšení jaderného nebezpečí, o kooperaci v činnosti OSN a jiných světových organizací. V západní Evropě se aktivněji rozvíjejí integrační procesy, zrychlují se pokroky vědy a techniky, začíná nová etapa hospodářského růstu a životní i kulturní úrovně. Východ se v duchu Chruščovových tézí o předehnání kapitalismu snaží překonat zaostávání, avšak RVHP není s to vytvořit výkonný a progresivní kooperační systém, jaký funguje na Západě. Spolupráci překáží byrokratické centrální plánování,které odmítá prospěšné tržní reformy jako neslučitelné se socialismem. Posléze sám Chruščov padá (1964) a je nahražen konzervativním představitelem protireformního sovětského aparátu, zainteresovaného na stabilitě politického kursu a svého mocenského postavení.

  5. Mírové soužití se nadále uplatňuje, zůstává však rozporuplné a vize překonat produktivitu kapitalismu uhasíná. Západ nicméně přichází s novými prvky ve vztazích s Východem. Impuls ke změně dávají prozíraví politikové typu W. Brandta, kteří odmítají pokračovat v prodlužování studené války a chovat se k socialistickým zemím agresivně. Navrhují naopak otevřít s Východem otevřený dialog, navázat s jednotlivými zeměmi osobní kontakty na vysoké úrovni, ale i v oblastech společného zájmu na poli vědy, vzdělání, kultury, sportu, turistiky, v účelné míře podnítit i ekonomické vztahy. Nevyřčeným, avšak logickým důsledkem nové Ostpolitik bylo podpořit reformní až opoziční proudy na Východě a pomáhat erozi totalitní mašinérie.

  6. V této mezinárodní konstelaci se nezbytně usnadňuje rozvoj čs. obrodného hnutí, uvolňují se pouta svazující zdroje tvůrčí iniciativy občanů všech oborů činnosti a prolamuje se i železná opona bránící dosud.užitečným kontaktům, výměně názorů a zkušeností. Úspěšný nástup reformních nálad a sil budí pozornost a sympatie na Západě, současně však vyvolává pochybnosti v SSSR a jiných sousedních státech. Odtud zřejmá zdrženlivost aktivity Západu vůči nám, která se zračí ve snaze ovlivnit rozumný postup reformátorů a neuspěchat změny, které by podnítily sovětské vedení k přílišným obavám či případným zákrokům.

  7. Stupňující se společenský pohyb směrem k demokratizaci po lednu 1968, provázený živelně šířenou svobodou slova a sdělovacích prostředků, posléze i zrušením cenzurních postupů, způsobuje v Moskvě a dalších metropolích Východu nejen podezíravost, nýbrž i zřejmý odpor. Začíná období opakovaných a zostřovaných tlaků na Dubčekovo vedení KSČ a především na něho osobně, aby zakročilo proti radikálnějším skupinám, údajně pravicově orientovaným a tudíž kontrarevolučním, usilujícím o zvrat nazpět ke kapitalismu a o vytržení Československa ze socialistického tábora. Nátlak měl různé formy, v nichž důležitou úlohu sehrávala setkání na nejvyšší úrovni, ale i časté telefonáty, zásahy diplomatů, polemiky v tisku ap.

  8. Reformní politika zakotvená v Akčním programu byla trnem v oku nejen konzervativních spojeneckých kruhů, nýbrž i českých a slovenských vyznavačů politiky tvrdé ruky, kteří se nikdy neoprostili od dogmatických pouček o diktatuře proletariátu, nepochopili oprávněnost zavržení stalinských metod, odmítali kritiku svých mylných postojů, ale i chránili své kariérní postavení zaštítěné údajnou obranou KSČ. Právě z těchto lidí si Moskva formovala svou pátou kolonu v řadách strany, podporovanou intenzivní pomocí velvyslanectví SSSR v Praze. Hlavní představitelé protireformní frakce působili i ve vedení strany a měli oporu nemalé části jejího ústředního výboru. O každý krok ve směru k plnění Akčního programu sváděli progresisté kolem Dubčeka vleklé souboje s touto frakcí. Otázkou je, zda neměli odhalit před celou veřejností jejich sabotážní počínání a politicky je znemožnit, místo marného přesvědčování a snahy získat je pro reformy.

  9. Reálná situace v zemi, plně ovládané souhlasem s demokratickým vývojem, umožňovala reformátorům neústupně trvat na principech socialistické obrody, u vědomí neschopnosti dogmatických frakcionářů narušit či dokonce zvrátit vývoj nesený milionovými masami. Jejich nadějí ovšem zůstávala Moskva a její partneři v Berlíně, Varšavě, Budapešti a Sofii. Ti se nakonec odhodlali vojensky proti Praze zakročit a učinit samostatnému reformnímu programu KSČ konec. Po vpádu armád pěti zemí na naše území 21. srpna 1968 následovala trvalá okupace sovětskými jednotkami a postupný útlum demokratizačního procesu, vynucený tzv. moskevským protokolem, ale především vytlačováním progresistů z řídících orgánů strany a státu a jejich nahražování lidmi oddanými záměru Moskvy vrátit čs.politiku do předlednové podoby, ba ještě více sladěnou s vůlí vládců v Kremlu. Po mnohaměsíční kampani odsuzování a vyhánění progresistů se podařilo přivodit pád Dubčeka vystřídaného G. Husákem a jeho politikou tzv. normalizace, která se rovnala obnově diktatury strany z 50.let, i s těmi politickými procesy, jen bez těch šibenic.

  10. Události spjaté s Československým jarem byly sice dramatické, ale pro mezinárodní vztahy zůstaly jen přechodnou epizodou. Nejen pro krátkost tohoto období, nýbrž především pro zájem Evropy a světa pokračovat v procesu uvolňování napětí a udržení mocenské rovnováhy. Západ sice intervenci proti nám odsoudil, ale to bylo vše, navíc však umožnil nové vlně emigrantů najít si v řadě zemí nějakou existenci. USA i další státy prohlásily, že události v Československu jsou záležitostí uvnitř sovětské sféry vlivu, do níž nehodlají zasahovat. Jejich zájem směřoval k tomu, aby se nepřerušila odzbrojovací jednání a byl zabezpečen klid v Evropě. Bylo zřejmé, že nedozrály podmínky k nějaké spolehlivé cestě dovést studenou válku jednoznačně ve prospěch Západu. Samo Československo, k němuž se rozhodným způsobem nepřimkla vlastními reformami žádná další země Varšavské smlouvy - sympatie Jugoslávie a Rumunska mířily proti Moskvě, nikoliv k vnitřní demokratizaci - nemohlo Západu stát za konflikt s SSSR. Čs. progresisté uvázli v izolaci, zatímco vztahy Západ-Východ se dále rozvíjely a normalizační režim se na nich logicky podílel.

C. Odkaz čs.jara 1968

  1. Rok 1968 se stal jednou ze světlých stránek čs.dějin. Zcela v duchu Palackého a Masarykova „smyslu našich dějin“ se mohutně vzepjalo přímo v lidových masách nadšení pro humanizaci vztahů uvnitř národa, a to v těsném srozumění a vzájemnou důvěrou s reformátory v čele politické scenérie. Přišel opět jednou okamžik, kdy se v každém člověku zrodil pocit spolutvůrce dějin. Specifika tohoto jevu je v unikátním hávu, neboť teoretickým i praktickým centrem dění byla komunistická strana, poprvé se v mocenské pozici ochotná zříci své monopolní moci a reálně popřít dogma o třídním boji a diktatuře v zájmu socialismu. Čs. jaro prokázalo, že existuje možnost demokratizovat politickou moc znetvořenou totalitními praktikami, a to cestou návazných reformních etap, kontinuitně realizovaných s podporou veřejnosti v každé etapě, tedy bez otřesů a škod.

  2. Ve vědomí naší společnosti se nadějné perspektivy čs.jara staly konkrétní součástí tradiční pokladnice idejí humanismu, demokracie, občanské sounáležitosti, dialogu a tolerance, sociální spravedlnosti. Jako takové je mohla hydra tzv. normalizace oslabit, ne však zničit. Sehrávaly tvůrčí roli v mnohaletém odporu proti neomalené totalitě, přikazované jednotě v krajní uniformitě, popření práv a svobod. Byly to ony, kdo uchovávaly naději, že není dějinám konec, že se dočkají obnovy a vítězství. Až přišla hodina pravdy v listopadu 1989.

  3. Iniciátoři potlačení čs. jara násilím se dopustili katastrofálního omylu, že zachraňují socialismus. Naopak, diskreditovali autentické socialistické ideály osvobození člověka ve svobodné společnosti. Podali důkaz, že totalitní varianta uplatňování sebelidštějších idejí nemůže obstát ve zkoušce dějin, musí dříve či později ztroskotat, a že demokratická varianta politického systému skýtá trvalejší základnu úspěšného společenského vývoje cestou permanentních reforem daných pokrokem civilizačních a kulturních činitelů lidského života.

  4. Čs. obrodné hnutí přineslo zkušenost, že i v obtížných podmínkách autoritářského režimu, který ve snaze likvidovat třídní rozdíly vytváří svou politickou slepotou nové antagonismy uvnitř společnosti, je možné trpělivým myšlenkovým zráním a drobnou osvětovou prací dospět k podlomení opor moci, dosáhnout porozumění a sjednocení většiny lidu, připravit podmínky pro pokojný přechod k rozumným řešením společenských rozporů a harmonizace zájmů.

  5. Ideje a zkušenosti čs.jara přispěly ke zpochybnění dogmatu o sovětské cestě a systému jako jediného modelu pro ostatní země, bez ohledu na jejich podmínky a úroveň vývoje daných osobitým dějinným procesem. Přispěly však paradoxně i k sebereflexi samých představitelů sovětského modelu a našly svůj ohlas v Gorbačovově glasnosti a perestrojce (1985). Ukázalo se však, že toto poznání přišlo příliš pozdě. Záměr odbourat přežilé byrokratické praktiky, neschopné zabezpečit zásadní změny kategoricky vyžadované moderními trendy vývoje a zahájit přestavbu s využitím předností demokratických principů a svobod, neuspěl. Starý systém byl natolik zchátralý, že ztratil schopnost zvládnout reformy v organizované kontinuitě a v podstatě se hroutil. SSSR jako unie republik se rozpadal a v bolestech se rodilo nové Rusko, nadále bohaté zdroji surovin a výrobními kapacitami i vojenskou vyspělostí, avšak zatížené traumatem velmocenského pádu a hledáním vlastní cesty k příštímu vzestupu.

  6. Program čs. reforem 1968 počítal s evolučním procesem modernizačních změn demokratickými prostředky. Vědomě respektoval generační přizpůsobení vymoženostem sociální jistoty prakticky všeho obyvatelstva a povahu lidské psychiky odolávat prudkým výkyvům způsobu života. Současně chápal potřebu co nejrychleji skoncovat s jakýmikoliv formami omezování práv a svobod každého občana v jeho profesních a osobních zájmech, využívání volného času včetně cestování, přístupu ke vzdělání a kulturním statkům, intelektuální a umělecké tvůrčí aktivitě aj. Správnost této reformátorské koncepce potvrdily omyly a škody způsobené politikou šokových skoků a živelných zvratů v období transformace 9O. let, jejíž dirigenti odmítli přijmout koncepci komplexu uvážených a na sebe navazujících etap, což vedlo k chaotickým přeryvům a škodám, avšak především k obětem pracujících vrstev.

  7. V mezinárodním kontextu pomáhalo čs. jaro rehabilitovat socialismus a vůbec evropskou civilizaci a kulturu, postiženou krizemi a válkami i zvraty v minulém století. Podpořilo myšlenku jednoty našeho kontinentu bez dělících čar. Přihlásilo se k trvalému sepětí demokracie a socialismu, k vizi společnosti materiálních jistot a duchovního bohatství. Nabídlo inspiraci všem národům a lidem sužovaným mocenským útlakem, možnost najít z odpudivých poměrů východisko, nikoliv kopírováním našeho příkladu, nýbrž vůlí a houževnatostí řešit věci po svém, aniž ublížíme jiným.

  8. Pokusy popřít význam či deformovat smysl čs. jara, zamlčovat či hanobit humanistické poslání socialismu, přelhat reálný chod dějin a vnucovat lidem nové dogma bezbřehého liberalismu přinášejícího opět nerovnost a útlak člověka člověkem, jsou počínáním vpravdě reakčním. Stejně tak snaha vyvodit z porážky obrodných reforem nereálnost programových změn či pomýlenost jejich aktérů je pouhým odrazem lží a pomluv, obsažených v pamfletu Poučení z krizového vývoje (1970). Kdo se hrubě mýlil a stával se hrobařem socialismu, byli právě autoři tohoto pamfletu. Jejich zhoubné postoje přebírají dnes noví odpůrci demokratického socialismu z řad okázalých antikomunistů, aby zamlžili humanistické stránky našich dějin a mátli občany halasnou demagogií podvodných hesel novoburžoazních receptů.

  9. Čs. jaro má své čestné místo v dějinách naší země i celé Evropy, kde se podnes tento fenomén studuje a rozebírá s veškerou badatelskou vážností a politickým rozmyslem. Zaslouží si také doma pravdivou analýzu své dobové determinace, svých rysů i jisté nezralosti. Ideologicky motivované snižování jeho historického významu, překrucování objektivních faktů a příčinných souvislostí je neseno zájmem vymazat z mysli lidí jeho stále živé myšlenky a tlačit tak do zapomnění i jejich těsné sepětí s hlubokými kořeny v celé naší minulosti. V dějinách - a nejen našich - bylo nemálo idejí, programů a hnutí, které předběhly svou dobu, neodhadly zralost podmínek úspěchu a byly poraženy. Jejich nositelé se přesto stali zvěstovali a průkopníky příštích vítězství. Zažila to památka husitů, humanistů, obrozenců, proč by tomu mě1o být jinak s osudy demokratických socialistů.

  10. Česká republika se stala členem Evropské unie, v níž se sešli obyvatelé zemí někdejších oddělených bloků a soutěžících soustav. Nejsou to nesourodé svazky údajných vítězů a poražených ve studené válce. Všichni jsou dědici mnohem delších věků evropského myšlení v celé jeho různorodosti a rozpornosti, období míru a válek i pokojné spolupráce. Nikdo není více a jiný méně kvalitním Evropanem. A jen v souhrnu všech idejí, hodnot a zkušeností, v němž každý má svůj vklad rozumu a srdce, může Evropa prospívat jako celek. Také i my v ní získáváme prospěšná poučení a svůj přínos dáváme v úvahu ostatním. Neměl by v něm chybět náš nezapomenutelný osmašedesátý.

Čestmír Císař, leden 2005


Čestmír Císař věnoval toto zamyšlení svým přátelům a členům Masarykovy dělnické akademie u příležitosti svých 85. narozenin. Blahopřejeme a přejeme co nejpevnější zdraví a svěžest myšlení.

Čtenářům doporučujeme přečíst příspěvek Čestmíra Císaře - K otázkám české levice, který přednesl na schůzce členů pražské organizace Strany demokratického socialismu 28. 3. 2000.


Související články:
(ČR - rok 1968)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“ (12.09.2018)
Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia (10.09.2018)
Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa (10.09.2018)
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS (26.08.2018)
Rezignace presidenta republiky (19.04.2018)
Desatero pro okupovaného intelektuála (01.03.2018)
Čím začít? (Po lednu 1968) (28.02.2018)
Začátek byl nenápadný (30.12.2017)
Srpen 1968 (27.08.2017)
Ohlédnutí za rokem 1968 - rekapitulace článků ze starého webu (21.08.2017)
Stanovisko Výkonného výboru KSČS k 21. srpnu 1968 (21.08.2017)
Projev Oldřicha Černíka po návratu z Moskvy (21.08.2013)
Rok 1968 - v Čechách vľdy s humorem ... (20.08.2013)
"Velké tajemství" 60. let? (06.05.2009)
Od odsouzení k "hořké nutnosti". KS Rakouska, "Pražské jaro" a vojenská intervence v Praze (25.09.2008)
Za Praľským jarem 1968 (25.09.2008)
Několik poznámek (22.09.2008)
Die DDR, der Prager Frühling und das Ende des sowjetischen Sozialismusmodells (22.09.2008)
Three brief remarks to the topic of this Seminar (22.09.2008)
Praľské jaro, sovětská invaze a ąpanělská komunistická strana po 40 letech (22.09.2008)
The Spring of Prague and its influence on the Greek Left wing movement (29.08.2008)
Seminář EL v Praze: 21. srpen 1968 a levice v Evropě (29.08.2008)
Co levice osmašedesátníkům dluží … (29.08.2008)
The GDR, the Prague Spring and the End of the Soviet Socialism-Model (29.08.2008)
Prague Spring, the Soviet invasion and the Spanish Communist Party 40 years later (29.08.2008)
August 68: Dienstbier neverí, žľe august 68 bol kvôli vojnovým plánom Moskvy (21.08.2008)
Kronika místodržľení v Čechách (výňatek) (05.08.2008)
Šilhán: Invaze v roce 1968 byla přípravou na válku (05.08.2008)
Čierná: Poslední ąance pro Dubčeka (03.08.2008)
Poselství občanů předsednictvu Ústředního výboru Komunistické strany Československa (03.08.2008)
Závěr jednání v Čierne nad Tisou (01.08.2008)
Stanovisko předsednictva ÚV KSČ k situaci v Československu (29.07.2008)
Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (29.07.2008)
Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (2) (29.07.2008)
Stanovisko předsednictva ÚV KSČ k dopisu pěti komunistických a dělnických stran (19.07.2008)
Varąavský dopis (19.07.2008)
Domácí úkol z pilnosti (08.07.2008)
Jak budu oběąen (06.07.2008)
Předsednictvo ÚV KSČ k manifestu 2000 slov (29.06.2008)
Základní stanoviska Československé sociální demokracie (1968) (24.06.2008)
Odpovědnost a vina A. Novotného (17.06.2008)
Hodina pravdy (16.06.2008)
Rezoluce o současné situaci a dalším postupu KSČ (16.06.2008)
Československo: Dubčekova přestávka (11.06.2008)
Tak váľně: Co konkrétně? (09.06.2008)
Demokracie a socialismus se podmiňují (06.06.2008)
Co je to socialismus? (06.06.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (4) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (3) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (2) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (13.05.2008)
Čím byla a co znamenala ekonomická reforma šedesátých let? (13.05.2008)
Projev J. Smrkovského 29. srpna 1968 (12.05.2008)
Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (2) (06.05.2008)
Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (06.05.2008)
Výzva dějinám (30.04.2008)
O provázku (28.04.2008)
Prohlášení vlády z roku 1968 (2) (28.04.2008)
Prohlášení vlády z roku 1968 (28.04.2008)
Vaše nynější krize (24.04.2008)
Všechno, co konáme, je pro člověka (22.04.2008)
Náboľenství a socialismus (17.04.2008)
Národní fronta nebo parlament? (16.04.2008)
Češi se k roku 1968 nehlásí? (15.04.2008)
Jiří Pelikán o Jaru (14.04.2008)
Jiří Dolejš: Pražské jaro 1968 z pohledu KSČM (13.04.2008)
Obrana socialismu, nejvyšší internacionální povinnost (10.04.2008)
Akční program KSČ (3) (09.04.2008)
Akční program KSČ (2) (09.04.2008)
Akční program KSČ (09.04.2008)
Žádná nostalgie (08.04.2008)
Nástup československé reformy a její potlačení (1962—1986) (08.04.2008)
Sektářství není program (31.03.2008)
Neříkám nic jiného (31.03.2008)
KSČM k výročí 21. srpna 1968 (23.02.2008)
K úspěchu potřebujeme odpovědné občany a vůdčí osobnosti (14.01.2008)
Kosygin - hlavní inženýr SSSR (02.09.2007)
Co je společné pro ekonomické reformy v roce 1968 a dnes (27.08.2007)
Projev dr. Gustáva Husáka 28. srpna 1968 (23.08.2007)
Emigrace v podstatě nejsou k ničemu (14.07.2007)
Všechno bylo a je jinak (12.07.2007)
„Osmašedesátý“ - legendy a skutečnost (12.07.2007)
Vsjo budět blagopolučno (18.04.2007)
V roli „zachránce“ socialismu (03.11.2006)
Zákon 109/1968 Sb. - Usnesení Národního shromáždění ze dne 10. července 1968 (11.05.2006)
Ústavní zákon č. 77/1968 Sb. ze dne 24. června 1968 (11.05.2006)
Projev před volbou České národní rady (11.05.2006)
Reformně komunistická koncepce překonání krize sovětského systému a pokus o její uskutečnění v Československu 1968 (08.04.2006)
Antonín Novotný ke svému odchodu z vrcholné politiky (04.01.2006)
Zpráva o zasedání ÚV KSČ (04.01.2006)
Hodnocení roku 1968 (20.11.2005)
Štrougal, nebo Husák? váhali Rusové po okupaci (20.11.2005)
Okupanti nás obsadili! (21.08.2005)
Minulost a budoucnost (31.07.2005)
Deset bodů (23.07.2005)
37 let od pražského jara (15.07.2005)
12. července 1968 (15.07.2005)
Nová levice v Československu: rozhovor s Jiřinou Šiklovou (01.06.2005)
Stát odškodní oběti okupace z roku 1968 (03.05.2005)
Dva tisíce slov (02.04.2005)
Většina Slováků stále za Dubčekem (27.01.2005)
Lidská tvář - A. Dubček (1921-1992) (08.01.2005)
K socialismu s lidskou tváří (20.05.2002)

[Akt. známka (jako ve škole): 2,00 / Počet hlasů: 3] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Čestmír Císař | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme. bahis siteleri

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich emosčást). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
1930 (1930 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
1480 (1480 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
1575 (1575 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
997 (997 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
1626 (1626 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
1523 (1523 hl.)
Prohnilý humanismus !!
1003 (1003 hl.)

Celkem hlasovalo: 10134


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Bahisikayet.com Extrabet Deneme bonusu Denemebonusuz.com

Deneme Bonus Veren Bahis Siteleri 2022

en iyi bahis siteleri

jetbahis-girisi.com

Rexbet-girisi.com

hovarda-girisi.com

mobilbahis giris

sekabet guncel adres

asyabahis guncel adres

Maltcasino

pinbahiskayit.com

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.