logo SDS
Dnešní datum: 22. 09. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 589x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 474x)

V jaké kondici je naąe ąkolství? (Politické spektrum s účastí SDS).
(25. 01. 2019, 369x)

K situaci ve Venezuele
(25. 01. 2019, 327x)

Nový web SDS
(11. 02. 2019, 327x)

Snaha činských komunistů o vlastní cestu má podporu české levice
(18. 01. 2019, 274x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 26
Prům. 16.6
21 denni
Max. 417
Prům. 361

Nyní si čte web : 97 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Hodina pravdy

Vydáno dne 16. 06. 2008 (5848 přečtení)

Článek Jiřího Hanzelky, uveřejněný 9. června 1968 v deníku Mladá fronta, byl jednou z reakcí na právě skončené plenární zasedání ÚV KSČ té části společnosti, která byla přesvědčena o tom, že společenské změny Pražského jara neprobíhají dosti rychle. (mn)

Plenární zasedání ÚV KSČ skončilo, dohasínají úvahy o tom, co se tam stalo, i o tom, co se tam nestalo bohužel a co se nestalo bohudík. A proč se tam nestalo nic tak podstatného, abychom už nemuseli volat po zárukách socialistické demokracie a po činech, které by nás postrčily k uskutečnění pětiměsíčních nadějí.

Jakou morální váhu mají demokratická usnesení a provolání, pro něž zvedali na plenárním zasedání beze studu ruce lidé, kteří ještě před pěti měsíci odhodlaně prosazovali říznou osobní diktaturu? Ty ruce se před týdnem zvedaly pro něco, co pro ně bylo ještě před půlrokem zločinem proti straně. Přetvařují se, nebo se přetvařovali tehdy. Lidé tu přetvářku vidí - a znovu ztrácejí důvod věřit v opravdovost výzev a prohlášení.

Vnucuje se myšlenka, že u nás neskončí přetvářka lidí, dokud budeme trpět přetvářku slov. Protože slova, která se přetvařují, matou pojmy, odvádějí od podstaty a brání skutečnému poznání věcí. Na cestě k obrodě celé společnosti stojí tato slova jako zátarasy. Která jsou to slova, jež se tak nebezpečně přetvařují?

Prvním je slovo deformace.

Všechny obludné rozpory mezi teorií a praxí, mezi slovem a činem, mezi pravdou a lží, justiční vraždy ve jménu spravedlnosti, brutalita ve jménu lidskosti, diktatura nedouků ve jménu vědy, proměna bytostně humanistického a demokratického hnutí v nástroj zvůle a osobní diktatury, to všechno se pokrytecky halí do slova deformace. Ale už není čas na přetvářku slov. Musíme vědět a vidět, že ona „deformace“ byla záludná, nezákonnými a policejními prostředky vnucená destrukce strany zevnitř a shora. Byla to faktická degradace strany jako celku za kamufláží slov, jež se rozešla se svým významem. Ona „deformace“ je v podstatě morální degenerace několika desítek lidí, kteří se zmocnili absolutní vlády nad půldruhým milionem členů strany a nad čtrnácti miliony občanů tohoto státu. V této nahé podobě to je fakt otřesný. Ale chceme-li věci napravit, přestaňme tento pobuřující stav nazývat nevinným slovem „deformace“!

Jeden a půl milionu lidí má červenou knížku, jež jim byla symbolem všeho velkého, zač stojí žít i umírat. Obětovali straně své myšlení, energii a nezřídka i soukromý život a zdraví v přesvědčení, že slouží šťastné budoucnosti všech. Marxovo učení od nich požadovalo znalost a logické myšlení. Chtěla je po nich i jejich strana. Do Února. Potom však začalo období víry a disciplíny. Jako v církvi, kterou potírali jako zosobnění tmářství. A vnitřní vývoj užitečného člena strany vyvrcholil ve fanatismu, který je vždycky, všude a za všech okolností hlavní oporou despotů. Pak už pochybnost byla znakem rozkolísanosti, jiný názor byl poznávacím znamením nepřítele. Zůstala jen fanatická víra.

Kolem téhle tragédie statisíců našich oklamaných a podvedených spoluobčanů bychom měli chodit po špičkách. S trpělivostí, která má své meze dané základním životním zájmem většiny.

Ti oklamaní, jejichž jménem a za jejichž zády hrstka despotů zavedla stranu na scestí, jsou povinni vidět, co neviděli před rokem. Jsou povinni dopomáhat k tomu, aby jejich strana ze sebe setřásla mluvky, diletanty a demagogy a aby se zase stala sama sebou, stranou svědomitých, tvořivých a pracovitých lidí, pro něž slovo demokracie není kyselým jablkem, do kterého se musí chtě nechtě kousnout.

Pro takovou obrodu už udeřila dvanáctá. Pro odklady není omluva. Ani ve slově deformace.

Druhým zaklínadlem, neméně nebezpečným, je pozoruhodná kombinace tří slov: chyby a nedostatky. Ale hned za ní následuje povinně - podle zavedeného rituálu - deklarace úspěchů. Dokazují se srovnáváním dnešních čísel s čísly vhodně vybíranými ze statistik starých třicet let. O dnešním světě a o tom, co svět dokázal za těch třicet let, se však cudně mlčí. A především se za clonou „chyb a nedostatků, ale také úspěchů“ schovává základní skutečnost, že žádný režim na světě nemůže existovat dvacet let, aniž by vykonal alespoň něco pozitivního. I pro nejneschopnější vedení státu existuje minimum pozitivních činů, pod něž nemůže jít a o nichž nemá právo hovořit jako o zásluhách a úspěších, protože jsou minimální povinností. Abychom zjistili, jaké je objektivní právo hovořit o úspěších, musíme se podívat rovnou do očí aspoň několika základním skutečnostem.

Nesmí to být ovšem znevážení obětavé práce lidí, kteří poctivě a v dobré víře ukázněně plnili příkazy a směrnice v upřímném přesvědčení, že i když za ně myslí strana, myslí dobře. Řadoví členové strany a řadoví občané mají právo na subjektivní omyly. Toto právo ztrácí jenom ten, kdo si na sebe bere odpovědnost za výkon veřejné funkce.

Nejde tedy o subjektivně poctivé členy strany, ale o ty, kdo se bez dostatečné kvalifikace odborné a morální zmocnili vlády nad stranou a nad celým státem. O ty, kdo svévolně usměrňovali proud národních schopností, práce a bohatství. Pokusme se tedy každý pro sebe o pravdivou odpověď na několik otázek:

  • Kolik rodin může v roce 1968 v Československu žít z jednoho platu na úrovni obvyklé ve vyspělých státech?
  • Kolik rodin u nás může žít z jednoho platu vůbec?
  • Kolik lidí u nás kupuje a kolik jich shání zboží běžné, potřebné a ve světě obvyklé?
  • Jak vypadají v přesném a pravdivém srovnání s hospodářsky vyspělými (i nepříliš bohatými) zeměmi naše služby obyvatelstvu, distribuce, osobní doprava, silnice, bydlení, stav domů, stav strojního vybavení průmyslu, stav veřejných financí, platební bilance, devizová platební schopnost, vztahy lidí v práci, v obchodech, na ulicích, v soukromí?
  • Jak dopadne srovnání občanského pocitu dlouhodobé právní jistoty?
  • Jaká je odměna za špatnou, průměrnou a mimořádnou práci?
  • Jaký je postih lenosti a neschopnosti, jak trestáme příživnictví všeho druhu?
  • Jaké jsou vyhlídky československého hospodářství
    1. v domácím měřítku, jestliže nedostane berličku třiceti miliard za rok z naší společné kapsy?
    2. na světovém trhu v otevřené hospodářské soutěži?
  • Co se za dvacet let stalo s hodnotou československé měny?
  • Jaká je faktická svébytnost, samostatnost a plnoprávnost našeho občana uvnitř státu?
  • Jaká je svébytnost, samostatnost a plnoprávnost našeho státu jako celku ve světě?
  • Kolik lidí v tomto státě dělá to, co opravdu dovede?
  • Kolik lidí si veřejně a na účet veřejnosti hraje na něco, čím není?

A pak tedy otázka rozhodující: Znamená uplynulých dvacet let ve své výslednici úspěch, či neúspěch? Způsobily nynější stav věcí jenom chyby a nedostatky, nebo to byla neschopnost a zvůle diktátorů? Myslící občany schopné odhalovat jejich obludný podvod na straně i na veřejnosti označovali za rozvratníky a nepřátele. Dělnickou třídu degradovali na údernou pěst své vlastní, osobní moci. Pracující inteligenci vzali na milost, ale vyhradili si právo určovat, koho tím myslí. Jejich soudy byly úměrné jejich vlastní mentální kapacitě.

Ale copak je možné ignorovat dvacet let skutečnost, že Československo je státem československých občanů? Jenom oni mají právo soudit, co je úspěch a co úspěch není. Dovedou prominout nedopatření, to jest „chyby a nedostatky“. Ale zvůli bezcharakterních diletantů už nestrpí.

V našem povědomí jsou už mnoho let dvě slova, která prokazatelně prodloužila éru osobní diktatury. Slova stejně ošidná jako pohádkové „mha za mnou, mha přede mnou“. Jsou to slova kult osobnosti.

Archivy jsou dosud tajné, i když má veřejnost už dvanáct let právo vědět, co se tehdy skutečně stalo a kdo vmanipuloval společnost do protispolečenských zločinů. Nedá se ještě shrnout všechna tragika systému, který ve společnosti nenechal kámen na kameni, který ve jménu socialismu zabíjel socialismus, který ve jménu „vyššího stupně demokracie“ likvidoval demokracii.

Pravda o tomto zrůdném systému by byla musela už před dvanácti lety stačit k tomu, aby se odstranila zvůle, násilí i násilníci v roli vůdců národa. Ale pravda se tehdy zahalila do pokryteckých slov „kult osobnosti“. A dvanáct let trvají pokusy zachovat oponu těch dvou slov nad obdobím, jež svýmpravdivým obrazem musí zburcovat svědomí každého člověka, pokud je člověkem.

Další nebezpečná kamufláž je vystavěna z pravdivé, a přece nebezpečné věty: „Strana je nejprogresivnější silou v tomto státě.

Tady musíme rozeznávat naprosto přesně, co je skutečným obsahem slova „strana“. A nesmíme přitom zapomenout, že monopol moci v rukou malého počtu lidí se podnes nezměnil.

Ale okresní konference KSČ v předjaří prokázaly upřímné vlastenectví, progresivitu, poctivost a odpovědnost většiny řadových členů. Prokázaly právě u nich mimořádnou míru politické a občanské zralosti a v mnoha případech i moudrosti bezesporu státnické. Ti lidé hovořili spontánně a nikdo jim jejich projevy nepsal. Mluvili nejen gramotně, ale s vynikající přesvědčivostí. Prokázali, že by dovedli žít a pracovat pro stát chytrých, vzdělaných a čestných lidí.

Měli jsme tehdy možnost srovnávat inteligenci, míru odpovědnosti a vyjadřovací schopnost u řadových členů a u jejich nedávných představitelů. Bylo to srovnání zahanbující. Kdo to o nás rozhodoval dvacet let!

Pět měsíců se projevuje obrodný proud, do ledna umlčovaný ve straně i mimo ni. A pak tu je květnové zasedání ústředního výboru, na němž se v podstatě odehrál boj nerozhodný a nerozhodnutý. Proč ještě takový boj? Proč už ne konsolidovaná síla v souladu se skutečnou stranou a s miliony plnoprávných občanů tohoto státu, již si včerejší diktátoři dovolili označovat degradujícím a odlidšťujícím slovem masa!

Pět měsíců sledujeme s úzkostí projevy jednotlivců, srovnáváme jejich slova z ledna, března a května. Snažíme se poznat, kdo se kam přiklání. Jsme i v červnu bezmocní proti těm, kdo se za dvacet let zmocnili rozhodujících míst a mají dost nehoráznosti, že neodcházejí. Předstírají progresivitu. Předstírají ji za kamufláží slov. Ale nemohou předstírat charakter a moudrost, když dokázali, že nejsou ani charakterní, ani moudří.

Snad jsou mezi nimi i lidé poctiví, ale hloupí. Vědí o své neschopnosti, ale „drží post“ a jsou k smíchu, pokud nejsou k pláči.

Jsou tam nepochybně i lidé nadprůměrní, kteří do letošního ledna obhajovali scestnou koncepci. Nechápou, že nemají právo hájit dnes to, co zásadně potlačovali. Dokud neuslyší vrabce zazpívat slavičí píseň a slona zaštěkat, ať proboha netvrdí, že prodělali vývoj a že jsou schopni sloužit! Mohli by jenom posluhovat - a číhat na příležitost.

Tento stát přece není odkázán na pár desítek lidí! Má jich čtrnáct milionů! Má si odkud vybírat. Už neunese lidi, kteří zapomněli, že politik bez koncepce je jenom politikář a že politik s koncepcí má právo rozhodovat jenom tak dlouho, dokud je schopen svou koncepci obhájit logickými argumenty a ničím jiným. Musí odejít s dobou, kterou vytvářel a která dožila. Nedokáže to jenom malý člověk. Ale ten nemůže ztratit právo na vedoucí postavení, protože to právo nikdy neměl. Jestli ve funkci přesto zůstává, dopouští se vědomého zneužití trpělivosti a lidskosti občanů tohoto státu.

Vinou těchto včerejších lidí nedalo vedení strany záruky, že demokratizace spěje k demokracii. Nemá za sebou ani první, základní čin: vyřazení a izolaci lidí, kteří se provinili. Nerozhoduje, zda jejich proviněním je přemíra ctižádosti, hloupost, chytráctví, pokrytectví, předstírání nebo zločiny proti lidskosti. Všechny tyto vlastnosti jsou pro existenci a vývoj socialistického Československa stejně nebezpečné. Podemílají základy společnosti a rozleptávají kořeny fungujícího státu. Hubí náš stát, stát čtrnácti milionů občanů. Je jich jenom několik stovek, ale nedovedou si zvyknout na to, že se státem se nedá hospodařit jako se soukromým záhumenkem.

Buď bude strana schopna zbavit se všech, kdo se provinili špatným charakterem nebo průměrným, a dokonce invalidním mozkem, a dosáhne toho, že vedení bude jako celek aspoň tak progresivní jako dobrý milion členů, tedy strana sama - a teprve pak bude mít Komunistická strana Československa morální právo ucházet se o vedení státu k socialistické demokracii, anebo budou inspirátoři a odhodlaní (dokonce na všechno odhodlaní) zastánci protisocialistického a protistranického režimu osobní moci dál paralyzovat úsilí progresivní části ÚV. Budou dál blokovat vnitřní obrodu strany a státu. Budou dál odvádět většinu tvořivé energie do slepé ulice pozičních bojů, zneužívajíce velkých myšlenek i velkých jmen, jako to dělali dvacet let. Budou se dál schovávat za rituál sebekritiky, za kouřovou clonu řečí o úspěších, i když byly chyby a nedostatky. Budou dál odsuzovat deformace, jež byly destrukcí, degradací a degenerací. Budou dál vyhlašovat demokratizaci, aby mohli dál hubit demokracii. Budou dál krýt politické zločiny proti lidem, proti straně a proti občanům tohoto státu řečmi o kultu osobnosti.

To všechno budou dělat, zaklínajíce se Marxem, Engelsem a Leninem před tváří světa a zaklínajíce se Stalinem a říznou StB před svým mrtvým svědomím.

Ale musíme vědět, že tito lidé dnes už vědomě brání přirozenému vývoji, jaký požaduje většina, tím provokují extrémy zleva i zprava k neustálým střetáním, jež zneklidňují celou společnost a vyvolávají pocit nejistoty. Ke svým starým vinám, o kterých vědí mnohem víc než my, připojují před tváří veřejnosti zcela bezostyšně novou. Musí opravdu po nich přijít potopa?

Tento měsíc, červen devatenáct set šedesát osm, rozhodne. Komunisté na šesti tisících schůzích - a to je nesporná a úctyhodná síla - budou volit kandidáty a volitele sto dvaceti členů nejvyššího shromáždění vládnoucí strany. Budou muset volit s vědomím, v jaké době a k jaké práci vybírají své mluvčí. Vědí, že na konsolidaci ČSSR na skutečně socialistických základech, na vytvoření demokratického státu bez politických a hospodářských desperátů mohou stačit jenom nejlepší mozky podepřené nespornými charaktery.

Budoucí tvář ÚV je v rukou jednoho a půl milionu lidí. Mají možnost i povinnost dokázat svou věrnost idejím, svou progresivitu, svou skutečnou schopnost zvolit sto dvacet lidí, kteří nemění barvu, kteří nemají zapotřebí dokazovat svou příliš čerstvou nebo příliš matnou pokrokovost, vlastenectví a věrnost socialismu, protože to všechno už dokázala léta jejich života. Veřejné schůze strany za pět měsíců prokázaly, že takových lidí je dost. Jediné, co jim dosud chybělo, byla nomenklatura, onen kastovní punc komunistů Ia kategorie, kteří měli osudy strany i osudy státu v rukou dvacet let. Ale musíme v červnu 1968 vědět, že nomenklatura byla vytvořena jako klíč k systému spolehlivých koleček stalinského mocenského stroje. Dodnes nebyla nomenklatura zrušena. Červnové okresní konference mají možnost a také povinnost volit nejlepší z nejlepších, bez ohledu na nomenklaturu.

Před volbou - má-li vést k jednoznačné nápravě veřejných věcí - musí strana především rozmetat clonu příliš milosrdných, matoucích a zavádějících slov. Jenom celá pravda otvírá možnost celé nápravy a celé obrody. Každý člen strany musí v červnu prožít svou hodinu pravdy. Než vysloví jméno, než zvedne ruku, musí v sobě najít sílu nazvat si věci pravým jménem, uvědomit si, co je třeba udělat a kdo je schopen to udělat pro něj a jeho jménem, komu může, smí, a pak také musí dát důvěru.

Už v červnu se rozhodne, kam strana vykročí v září a zda tímto zářijovým krokem dá občanům tohoto státu dost důvodů, aby jí do příštích let svěřili osudy své i osudy Československa. Protože po volbách delegátů a po sjezdu přijde brzo chvíle, kdy budou o svých představitelích v nejvyšším zákonodárném shromáždění rozhodovat všichni plnoprávní občané tohoto státu. Ústava jim dává právo této konečné, rozhodující volby.

A ústava platí pro všechny.

Mladá fronta, 9. 6. 1968, Jiří Hanzelka


Související články:
(ČR - rok 1968)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“ (12.09.2018)
Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia (10.09.2018)
Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa (10.09.2018)
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS (26.08.2018)
Rezignace presidenta republiky (19.04.2018)
Desatero pro okupovaného intelektuála (01.03.2018)
Čím začít? (Po lednu 1968) (28.02.2018)
Začátek byl nenápadný (30.12.2017)
Srpen 1968 (27.08.2017)
Ohlédnutí za rokem 1968 - rekapitulace článků ze starého webu (21.08.2017)
Stanovisko Výkonného výboru KSČS k 21. srpnu 1968 (21.08.2017)
Projev Oldřicha Černíka po návratu z Moskvy (21.08.2013)
Rok 1968 - v Čechách vľdy s humorem ... (20.08.2013)
"Velké tajemství" 60. let? (06.05.2009)
Od odsouzení k "hořké nutnosti". KS Rakouska, "Pražské jaro" a vojenská intervence v Praze (25.09.2008)
Za Praľským jarem 1968 (25.09.2008)
Několik poznámek (22.09.2008)
Die DDR, der Prager Frühling und das Ende des sowjetischen Sozialismusmodells (22.09.2008)
Three brief remarks to the topic of this Seminar (22.09.2008)
Praľské jaro, sovětská invaze a ąpanělská komunistická strana po 40 letech (22.09.2008)
The Spring of Prague and its influence on the Greek Left wing movement (29.08.2008)
Seminář EL v Praze: 21. srpen 1968 a levice v Evropě (29.08.2008)
Co levice osmašedesátníkům dluží … (29.08.2008)
The GDR, the Prague Spring and the End of the Soviet Socialism-Model (29.08.2008)
Prague Spring, the Soviet invasion and the Spanish Communist Party 40 years later (29.08.2008)
August 68: Dienstbier neverí, žľe august 68 bol kvôli vojnovým plánom Moskvy (21.08.2008)
Kronika místodržľení v Čechách (výňatek) (05.08.2008)
Šilhán: Invaze v roce 1968 byla přípravou na válku (05.08.2008)
Čierná: Poslední ąance pro Dubčeka (03.08.2008)
Poselství občanů předsednictvu Ústředního výboru Komunistické strany Československa (03.08.2008)
Závěr jednání v Čierne nad Tisou (01.08.2008)
Stanovisko předsednictva ÚV KSČ k situaci v Československu (29.07.2008)
Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (29.07.2008)
Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (2) (29.07.2008)
Stanovisko předsednictva ÚV KSČ k dopisu pěti komunistických a dělnických stran (19.07.2008)
Varąavský dopis (19.07.2008)
Domácí úkol z pilnosti (08.07.2008)
Jak budu oběąen (06.07.2008)
Předsednictvo ÚV KSČ k manifestu 2000 slov (29.06.2008)
Základní stanoviska Československé sociální demokracie (1968) (24.06.2008)
Odpovědnost a vina A. Novotného (17.06.2008)
Rezoluce o současné situaci a dalším postupu KSČ (16.06.2008)
Československo: Dubčekova přestávka (11.06.2008)
Tak váľně: Co konkrétně? (09.06.2008)
Demokracie a socialismus se podmiňují (06.06.2008)
Co je to socialismus? (06.06.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (4) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (3) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (2) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (13.05.2008)
Čím byla a co znamenala ekonomická reforma šedesátých let? (13.05.2008)
Projev J. Smrkovského 29. srpna 1968 (12.05.2008)
Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (2) (06.05.2008)
Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (06.05.2008)
Výzva dějinám (30.04.2008)
O provázku (28.04.2008)
Prohlášení vlády z roku 1968 (2) (28.04.2008)
Prohlášení vlády z roku 1968 (28.04.2008)
Vaše nynější krize (24.04.2008)
Všechno, co konáme, je pro člověka (22.04.2008)
Náboľenství a socialismus (17.04.2008)
Národní fronta nebo parlament? (16.04.2008)
Češi se k roku 1968 nehlásí? (15.04.2008)
Jiří Pelikán o Jaru (14.04.2008)
Jiří Dolejš: Pražské jaro 1968 z pohledu KSČM (13.04.2008)
Obrana socialismu, nejvyšší internacionální povinnost (10.04.2008)
Akční program KSČ (3) (09.04.2008)
Akční program KSČ (2) (09.04.2008)
Akční program KSČ (09.04.2008)
Žádná nostalgie (08.04.2008)
Nástup československé reformy a její potlačení (1962—1986) (08.04.2008)
Sektářství není program (31.03.2008)
Neříkám nic jiného (31.03.2008)
KSČM k výročí 21. srpna 1968 (23.02.2008)
K úspěchu potřebujeme odpovědné občany a vůdčí osobnosti (14.01.2008)
Kosygin - hlavní inženýr SSSR (02.09.2007)
Co je společné pro ekonomické reformy v roce 1968 a dnes (27.08.2007)
Projev dr. Gustáva Husáka 28. srpna 1968 (23.08.2007)
Emigrace v podstatě nejsou k ničemu (14.07.2007)
Všechno bylo a je jinak (12.07.2007)
„Osmašedesátý“ - legendy a skutečnost (12.07.2007)
Vsjo budět blagopolučno (18.04.2007)
V roli „zachránce“ socialismu (03.11.2006)
Zákon 109/1968 Sb. - Usnesení Národního shromáždění ze dne 10. července 1968 (11.05.2006)
Ústavní zákon č. 77/1968 Sb. ze dne 24. června 1968 (11.05.2006)
Projev před volbou České národní rady (11.05.2006)
Reformně komunistická koncepce překonání krize sovětského systému a pokus o její uskutečnění v Československu 1968 (08.04.2006)
Antonín Novotný ke svému odchodu z vrcholné politiky (04.01.2006)
Zpráva o zasedání ÚV KSČ (04.01.2006)
Hodnocení roku 1968 (20.11.2005)
Štrougal, nebo Husák? váhali Rusové po okupaci (20.11.2005)
Okupanti nás obsadili! (21.08.2005)
Minulost a budoucnost (31.07.2005)
Deset bodů (23.07.2005)
37 let od pražského jara (15.07.2005)
12. července 1968 (15.07.2005)
Nová levice v Československu: rozhovor s Jiřinou Šiklovou (01.06.2005)
Stát odškodní oběti okupace z roku 1968 (03.05.2005)
Dva tisíce slov (02.04.2005)
Většina Slováků stále za Dubčekem (27.01.2005)
Československé jaro 1968 (12.01.2005)
Lidská tvář - A. Dubček (1921-1992) (08.01.2005)
K socialismu s lidskou tváří (20.05.2002)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Jiří Hanzelka | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Mladá fronta

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
242 (242 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
233 (233 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
193 (193 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
191 (191 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
367 (367 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
203 (203 hl.)
Prohnilý humanismus !!
150 (150 hl.)

Celkem hlasovalo: 1579


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.