Projev
Leonida Iljiče Breněva na prvním zasedání schůzky sovětské a československé delegace v Čierne nad Tisou 29. července 1968.Drazí soudruzi!
Pokud je nám známo, v historii bratrských komunistických stran jetě nedolo k takové události, kdy by se spolu sely jejich vedoucí orgány v plném sloení, tak jak se scházíme na základě vzájemné dohody dnes my, členové a kandidáti předsednictva ústředního výboru Komunistické strany Československa a politbyra ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. U sám tento fakt výmluvně svědčí o významu naí schůzky, o důleitosti problémů, které mají být projednány, o sloitosti a odpovědnosti chvíle, kterou proíváme.
Soudruzi, známé události, k nim dolo v prosinci 1967 a v lednu 1968 ve vaí zemi, vnesly, jak je nyní patrno, nové prvky do vztahů mezi naimi stranami a zeměmi. Předsednictvu ÚV KSČ je dobře známo, e ÚV KSSS přijal s porozuměním usnesení lednového pléna ÚV KSČ.
Zároveň jsme u tehdy viděli, e situace, je se vytvářela na plenárním zasedání, můe vyvolat záporné důsledky, vést k oslabení strany a narůstání nebezpečných protisocialistických nálad v určitých kruzích společnosti. V rozhovorech se soudruhy Dubčekem a dalími čs. soudruhy, které se konaly v lednu v Moskvě a v únoru v Praze, jsme se stranickou otevřeností tyto obavy vyjádřili. Současně jsme vak s naprostou jednoznačností prohlaovali, e volba cest socialistické výstavby, forem a metod stranického řízení společenských procesů je v úplné a výlučné kompetenci ústředního výboru KSČ a e nemáme a nemůeme mít v úmyslu vnucovat vám jakákoli doporučení při řeení těchto otázek. Zároveň jsme povaovali za svou povinnost upozornit vedení KSČ na nutnost rozhodného boje proti pravicovým revizionistickým ivlům, které se pokouejí vyuít vzniklé situace pro cíle, které jsou vzdálené zájmům socialismu.
Vedoucí představitelé KSČ nám tehdy říkali, e si uvědomují, e politická situace v zemi je napjatá, a e učiní nezbytná opatření k její stabilizaci. Čas vak ubíhal a my jsme se se stále větím znepokojením přesvědčovali, e skutečný vývoj událostí v Československu se začíná liit od předpovědí čs. soudruhů. Viděli jsme, e v KSČ se začíná vytvářet stav rozkladu, kolísání, nejistoty, e v zemi zvedají hlavy reakční politické síly opírající se o podporu světového imperialismu. To ve znepokojovalo nejen nás. Protoe jsme byli v těsném a nepřetritém spojení s ústředními výbory bratrských stran Bulharska, Maďarska, NDR a Polska, věděli jsme, e nai přátelé jsou stejně jako my váně znepokojeni vývojem událostí v Československu.
Tím se dostala na pořad dne nezbytnost uspořádat kolektivní schůzku a vyměnit si názory s představiteli KSČ a ČSSR. K takové schůzce dolo po společné dohodě 23. března v Dráďanech. Ti, kdo se dráďanské schůzky zúčastnili, si velmi dobře pamatují na vystoupení čs. soudruhů. Nepopírali, e se v zemi rozvíjejí některé negativní procesy, e tisk, rozhlas, televize se vymkly kontrole strany a e dochází ke konsolidaci pravicových sil. Čs. představitelé současně ujistili, e strana v podstatě kontroluje situaci v zemi, a proto není důvod pro váné znepokojení. Takové hodnocení situace nás vak nemohlo uspokojit, protoe jsme věci viděli v jiném světle. Sověttí představitelé a vechny delegace ostatních bratrských stran otevřeně a upřímně poukazovali na reálné nebezpečí, které se skrývá ve vzniklé situaci. Na základě souhrnu faktů, které nae delegace měla k dispozici, jsme dospěli k závěru, e stojíme tváří v tvář takovému vývoji událostí, který můe vést ke kontrarevolučnímu převratu.
Delegace KSSS a stejně tak i delegace BKS, MSDS, PSDS i SED prohlásily, e podporují s. Dubčeka a stávající vedení KSČ, e podporují pozitivní stránky usnesení lednového pléna a e jejich celkový postoj je zaměřen k tomu, aby pomohly čs. soudruhům čelit protisocialistickým ivlům a upevnit pozice socialismu v Československu.
Upřímně vám, soudruzi, řeknu, e jsme odjíděli z Dráďan s dvojakými pocity. Na jedné straně jsme měli dojem, e kolektivní výměna názorů přinutila čs. představitele znovu posoudit závanost situace a svou odpovědnost, zamyslet se nad tím, jak a co je třeba udělat, aby byla přehrazena cesta kontrarevoluci. Na druhé straně jsme vak nepozorovali, e by čs. soudruzi měli nějaké konkrétní plány, nějaké konkrétní představy, co je třeba prakticky udělat, aby zabránili vývoji událostí nebezpečným směrem.
Znovu musíme konstatovat, e vývoj událostí potvrdil závěry bratrských stran a bohuel neprokázal oprávněnost optimismu vedoucích představitelů KSČ. Březnové a dubnové plénum ÚV KSČ nedokázalo stabilizovat situaci. A co více, Akční program KSČ, který byl na plénu přijat, byl v řadě svých pouček fakticky vyuíván pravicí jako jakási legální základna k dalím útokům proti komunistické straně, základům socialismu a přátelství československého a sovětského lidu. Pravicové síly útočily a ÚV KSČ nadále ustupoval.
Nae znepokojení jetě zesílilo, kdy se rozvinula rozsáhlá kampaň směřující k očerňování celé předchozí činnosti KSČ, kdy se iroce rozvinul proces masové výměny stranických a státních kádrů a zvedla se vlna protisovětské propagandy v tisku, rozhlase a televizi, kdy začaly vznikat jako houby po deti různé organizace, které se stavěly proti komunistické straně. V takové situaci ÚV KSSS povaoval za nutné podniknout nové kroky, kterými by dal znovu výrazně najevo své obavy. Domnívali jsme se, e předsednictvo ÚV KSČ přejde od slov a ujiování k činům, k faktickému odporu proti nepřátelským silám. Přitom jsme pochopitelně chápali objektivní sloitost situace i sloitost postavení samotného vedení KSČ. Právě proto se ÚV KSSS nadále zdroval jakýchkoli veřejných hodnocení a prohláení a znovu navrhl svolání důvěrné dvoustranné schůzky. Na této schůzce, která se po souhlasu obou stran konala v Moskvě 4. května, hovořili soudruzi Dubček, Černík, Smrkovský a Bižak o vánosti situace. Navíc jste prohlásili, e negativní momenty vnitropolitického vývoje v Československu vycházejí za rámec naich vnitřních záleitostí a dotýkají se bratrských zemí, např. Sovětského svazu a Polska. S tím bylo třeba jen souhlasit.
Říkali jste zároveň, e jste připraveni přijmout nezbytná opatření, abyste dostali situaci pod kontrolu. Řekli jste tehdy doslova: Nepřítel pracuje, chce zvrátit vývoj událostí v zájmu kontrarevoluce. Abychom tomu čelili, je zapotřebí nikoli kulturně-osvětové práce, nýbr upevnění stability armády. Je potřeba postavit na nohy orgány státní bezpečnosti odshora dolů. Tyto orgány strana potřebuje jako aparát násilí. Moná bude třeba přijmout zvlátní zákon o dělnických milicích... Uznávali jste, e nepřítel se na prvním místě snaí zdiskreditovat komunistickou stranu, zeslabit její vliv na masy, e se mnoí poadavky na vytvoření legální politické opozice vůči KSČ, e nebudou-li přijata tvrdá opatření, můe to přerůst v kontrarevoluční situaci. Říkali jste, e znáte konkrétní lidi, a tvrdili, e máte důkazy o jejich styku s imperialistickými kruhy a e s tím bude skoncováno.
Toto vae hodnocení bylo tehdy totoné s hodnocením ÚV KSSS.
Nae znepokojení v souvislosti s tím, e proces demokratizace, který jste zahájili, můe přerůst ve svůj protiklad, změnit se v kontrarevoluci, vyslovil i s. Kosygin za svého pobytu v Karlových Varech. O těchto problémech jsme znovu hovořili v Moskvě, kdy nás navtívila delegace Národního shromádění v čele se s. Smrkovským a delegace pracujících vedená s. Barbírkem.
Na květnovém plénu ÚV KSČ jste uznali, e hlavní nebezpečí pro věc socialismu v Československu přichází zprava. Zdálo se a oprávněně jsme doufali, e přejdete od slov k činům. O připravenosti k rozhodné obraně socialistických vymoeností byla učiněna prohláení na poradě s vedoucími tajemníky krajských a okresních výborů strany, na celostátním aktivu Lidových milicí i na četných schůzích stranických organizací v závodech a továrnách.
Naděje zdravých sil ve vaí straně a zemi ani naděje vech vaich přátel se bohuel nenaplnily. Usnesení květnového pléna ÚV nebyla splněna. Protisocialistické síly zahájily útok proti linii květnového pléna ÚV KSČ. Zostřily se útoky antisocialistických ivlů. Vlna útoků protisocialistických sil se zvedla jetě vý koncem června, kdy bylo uveřejněno prohláení Dva tisíce slov, které obsahuje otevřenou výzvu k boji proti KSČ a ústavní moci.
Pamatujete si, s. Dubčeku, e kdy jsem s vámi ten den telefonicky hovořil, upozornil jsem na nebezpečí tohoto dokumentu jako platformy kontrarevolučních akcí. Odpověděl jste, e předsednictvo ÚV tuto otázku projednává, e na adresu této výzvy bude vysloveno to nejostřejí hodnocení a e budou učiněna nejrozhodnějí opatření. Avak kromě liberálního usnesení nenásledovala za vaimi slovy prakticky ádná reálná opatření.
To ve nás i ostatní bratrské strany přimělo k tomu, abychom veřejně prohlásili, e je nezbytné uspořádat s vámi jetě jedno setkání. S takovým návrhem se KSSS a ostatní bratrské strany obrátily na ÚV KSČ, ale vy jste bohuel odmítli na poradu do Varavy přijet.
Soudruzi, za posledních sedm měsíců dolo tedy mezi sovětskými a československými vedoucími představiteli a představiteli bratrských stran k četným kontaktům v nejrůznějích formách, od telefonických rozhovorů a po osobní setkání a rozhovory. Při hodnocení těchto kontaktů nemůeme ne konstatovat, e ÚV KSSS zaujímal po celou dobu důsledné a jasné stanovisko.
V čem, otevřeně řečeno, spočívala podstata naeho postoje? Za prvé jsme od samého počátku s pochopením přijali usnesení ústředního výboru KSČ zaměřená k nápravě chyb a nedostatků, ke zdokonalení stranického řízení ve vech oblastech společenského ivota, k rozvoji socialistické demokracie. Pohlíeli jsme a pohlííme na tato usnesení jako na výlučně vnitřní záleitost čs. komunistů a vech pracujících vaí země.
Za druhé jsme současně zdůrazňovali, e zárukou úspěné realizace těchto usnesení můe být jedině uskutečňování vedoucí úlohy strany tak, e strana si udrí plnou kontrolu nad vývojem událostí. V souvislosti s tím jsme vás nejednou upozorňovali na to, e oslabení stranického vedení nevyhnutelně vede k aktivizaci nejen pravicových, ale i otevřeně kontrarevolučních sil, které si daly za svůj úkol zdiskreditovat Komunistickou stranu Československa a zbavit ji moci, odtrhnout vai zemi od socialistického společenství a nakonec změnit společenské zřízení v Československu.
Za třetí. Stáli jsme a stojíme za tím, e osudy socialistických výdobytků čs. lidu i osudy Československa jakoto socialistického státu, který je spjat spojeneckými závazky s naí zemí a ostatními bratrskými zeměmi, nejsou jenom vnitřní záleitostí KSČ. Je to společná věc celého společenství zemí socialismu, celého komunistického hnutí. Právě proto ÚV KSSS spatřuje svou internacionální povinnost v tom, aby vemi způsoby přispíval k posílení KSČ, k udrení a upevnění socialismu v Československu, k obraně Československa před imperialistickými intrikami. V tom, opakuji, spatřujeme svou internacionální povinnost, internacionální povinnost vech bratrských stran a přestali bychom být komunisty, kdybychom se plnění této povinnosti zřekli.
Takový je, soudruzi, zásadní postoj KSSS, zaloený na principech marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu. Řídíce se těmito principy, povaovali jsme vdycky za svou povinnost neskrývat před vámi své mínění, říkat vám pravdu, jakkoli by byla hořká a drsná. Máme v úmyslu postupovat tímto způsobem i dnes.
Dovolte mi, abych se podrobněji zabýval některými momenty současného vývoje v Československu. Tím prvním a hlavním, co vyvolává nae nejvánějí znepokojení a obavy, je stav, v něm se ocitla Komunistická strana Československa. Hovoříme o tom zejména proto, e bez upevnění komunistické strany, bez skutečného zabezpečení její vedoucí úlohy ve vech oblastech společenského ivota jsou vekeré řeči o zdokonalování socialismu jednodue klamem.
V posledních měsících je v Československu diskreditována komunistická strana a vytvořilo se reálné nebezpečí, e KSČ ztratí své vedoucí postavení ve společnosti. Samozřejmě e se taková situace nevytvořila sama sebou. Je to nevyhnutelný výsledek aktivizace antikomunistických sil a současně důsledek nesprávného postoje, který zaujala část vedení KSČ, která se rozela v řadě otázek se zásadami marxismu-leninismu. Zejména několikeré výzvy některých vedoucích představitelů KSČ skoncovat s monopolem komunistů na moc, oddělit stranu od moci, zavést rovnoprávnost KSČ s ostatními politickými stranami, výzvy zříci se stranického vedení státních orgánů, hospodářství, kultury atd., se právě staly výchozím podnětem a základnou pro bezuzdnou kampaň proti Komunistické straně Československa, pro aktivizaci sil, které se snaí rozbít KSČ a zbavit ji vedoucí role ve společnosti. Útoky proti straně byly, jak známo, zahájeny pod roukou diskuse o nutnosti skoncovat se zastaralými metodami práce a přizpůsobit je poadavkům dneního dne.
Samozřejmě chápeme, e strana je ivý organismus, který se vyvíjí spolu s celou společností, e formy a metody stranické práce, stranického vedení se mohou a musí měnit v souladu se změnami, ke kterým dochází ve společnosti. V tomto případě vak o to nejde. Jde o to, e někteří vedoucí představitelé KSČ se fakticky ocitli v roli lidí podkopávajících základní principy činnosti politické organizace, ji jsou povoláni vést a upevňovat.
Jenom tím lze vysvětlit skutečnost, e sebekritika, která je v kadé straně nutná, a kritické hodnocení rozličných opatření se v Československu rychle změnily v nezadritelnou a nebezpečnou diskreditaci celé strany. Revizionistické a pravicové síly, vyuívajíce nerozhodných a kolísavých postojů předsednictva ÚV KSČ, se zabývají očerňováním vekeré činnosti KSČ v posledních dvaceti letech a popírají její právo vést společnost a stát.
Podívejte se, soudruzi, kam a to dolo. V článku jakéhosi Liehma, který uveřejnil 13. června t.r. týdeník Literární listy, se říká: KSČ nese odpovědnost za vechny chyby posledních dvaceti let od února 1948, za vechny choroby a zločiny ve společnosti. A dále: KSČ uskutečňuje svou vedoucí úlohu, i kdy na to nemá ani morální, ani politické právo.
Jeden z aktivních představitelů protistranických sil Hanzelka prohlásil v Mladé frontě z 9. června, e se prý z 1,5 milionu členů KSČ stali fanatikové, kterých prý vyuilo v zájmu své osobní moci několik stranických despotů.
Na shromádění klubu mladých v Semilech jakýsi Tomíček hystericky křičel: KSČ je nutno povaovat za zločinnou organizaci, kterou skutečně byla, a vykázat ji ze společenského ivota. Tyto výkřiky byly hned uveřejněny v Literárních listech.
A časopis Host do domu (číslo 5, roč. 1968) uveřejnil drzé prohláení člena své redakční rady V. Blaka, e KSČ se ze strany intelektuální a kulturní elity a nejvyspělejí části dělnické třídy přeměnila... ve stranu lůzy a této lůze se podřídila. (To cituji, soudruzi.)
Daly by se uvést desítky, ne-li stovky výroků podobného obsahu. A celý tento proud idejí otevřeně nepřátelských komunistické straně a socialismu denně dopadá do vědomí pracujících. Namlouvají jim, e komunistická strana je prý bankrotářskou organizací, která musí být zbavena moci.
Bohuel, soudruzi, neučinili jste nezbytné závěry z toho, e do země se valí zuřivá protikomunistická kampaň. Místo toho, abyste rozhodně čelili pokusům rozloit stranu, i nadále napomáháte přeměně KSČ v amorfní, neakceschopnou organizaci, v jakýsi diskusní klub. Dnes jsou v KSČ fakticky poruovány hlavní leninské zásady organizace stranického ivota, zásady demokratického centralismu, ideové a organizační jednoty strany. Nebezpečí spočívá předevím v tom, e strana dospěla na práh legalizace frakčních skupin, rozpadu na autonomní a navzájem slabě spojené organizace.
Vichni, kdo studovali dějiny komunistického hnutí, kdo se obeznámili s teoretickým dědictvím V. I. Lenina, dobře vědí, e ivotaschopnou můe být jen taková marxistická strana, její vechny organizace a vichni členové se důsledně řídí zásadou demokratického centralismu. Ignorování kterékoliv stránky této zásady - jak demokracie, tak centralismu - nevyhnutelně vede k oslabení strany a její vedoucí úlohy, k přeměně strany buď na byrokratickou organizaci, nebo v nějakou osvětovou společnost.
Reakční ivly se vemoně snaí rozdrobit a oslabit komunistickou stranu a samy zároveň podnikají vechna opatření, aby semkly své řady a upevnily svou organizaci. Oslabení demokratického centralismu v KSČ jim prokazuje dobré sluby.
Ze zpráv tisku vyplývá, e revizionistické ivly uvnitř strany přicházejí s plánem vnutit KSČ takové stanovy, které by ji přeměnily v roztřítěnou a beztvarou organizaci zbavenou leninských stranických norem, stranické kázně a odpovědnosti. To vecko se ji dá vypozorovat z vaeho tisku.
Ústřední orgán vaí strany Rudé právo přiel 23. července t.r. s návrhem zavést zásadu autonomie stranických orgánů a organizací, tj. zakotvit v nových stanovách strany jejich právo zaujímat vlastní stanovisko vůči usnesením vyích orgánů. A co více, v těche novinách se navrhuje, aby jednotlivé sloky strany nebyly navzájem spjaty na základě disciplíny. Navrhuje se, aby se dobrovolně spojily v asociační svazky jako organizace budované zdola a sdruující se na základě kooperace. Co to znamená, soudruzi? To znamená, e tiskový orgán ÚV KSČ v podstatě bojuje za přeměnu bojové a monolitní strany v jakési sdruení, jeho členové mohou jednat tak, jak se jim zachce. Mimochodem, není to poprvé, co Rudé právo propaguje tuto tezi, kterou nelze hodnotit jinak ne jako výzvu k rozvrácení strany.
Je třeba říci, e éfredaktor Rudého práva, člen předsednictva ÚV KSČ s. vestka, který se snail udret stranickou tvář tohoto listu jako orgánu ÚV KSČ, je vystavován na stránkách československého tisku velice tvrdým útokům a nesetkává se s ádoucí podporou vedoucích orgánů strany. Věci zaly tak daleko, e nebyl pozván ani jako host na mimořádný celostátní sjezd čs. novinářů, který se nedávno konal v Praze.
Útok proti jednotě stranických řad je veden i po jiných liniích. Představitelé pravicových sil vytrvale usilují o to, aby ve stanovách strany bylo zakotveno právo meniny i skupinových názorů, tj. právo vystupovat proti stranickým usnesením poté, kdy ji byla přijata.
Podle mínění politbyra ÚV KSSS jsou vechny tyto úvahy v příkrém rozporu s leninskými zásadami organizace strany. Připomeňme si, soudruzi, leninské pojetí otázky jednoty strany. V rezoluci, kterou Lenin navrhl na X. sjezdu Ruské komunistické strany a která byla sjezdem přijata, se pravilo: Je nutno, aby vichni uvědomělí dělníci si byli jasně vědomi kodlivosti a nepřípustnosti jakékoli frakční činnosti, která - jakkoli si představitelé jednotlivých skupin budou přát zachovat stranickou jednotu - ve skutečnosti vede nevyhnutelně k oslabení společné práce a k opětovným zesíleným pokusům nepřátel přimykajících se k vládní straně - prohloubit její rozkol a vyuít jej pro cíle kontrarevoluce.
Bohuel i mezi členy předsednictva ÚV KSČ jsou soudruzi, kteří prakticky otevřeně vystupují proti leninským principům stranické výstavby. Mám na mysli zvlátě projev s. pačka k těmto otázkám.
Je známo, e světová reakce neustává v pokusech vyuít jakékoli oslabení jednoty strany k tomu, aby zesílila útoky proti komunistům a proti socialismu. V současném světě se rozvinul urputný třídní boj. Podkopávat za takových okolností jednotu strany znamená pomáhat naim třídním nepřátelům.
K podkopání vedoucí úlohy KSČ vede také u vás uskutečňovaná masivní kampaň zaměřená na likvidaci stranických kádrů. Kritika jednotlivých vedoucích představitelů, kteří se dopustili určitých chyb, přerostla ve veobecný poadavek masového odstraňování vedoucích pracovníků strany. V ústředí i v místních orgánech byli odstraněni mnozí zkuení pracovníci, lidé oddaní věci strany a dělnické třídy, kteří statečně bojovali proti faismu v letech hitlerovské okupace a kteří se aktivně účastnili výstavby socialismu v Československu. Vytvořilo se ovzduí opravdového pogromu a morálního odstřelování kádrů.
Je jasně patrná určitá politická linie - toti odstranit z aktivního politického ivota ty komunisty, kteří jsou v ideově politickém ohledu nejzocelenějí a rozhodně vystupují proti pravicovému nebezpečí. Tímto směrem se také ubírá prohláení s. Císaře, který vyzývá k přijetí 200-300 tisíc mladých lidí do KSČ, aby byla dána injekce stárnoucí, jak se vyjádřil, straně. Přitom ovem ignoruje třídní stránku této důleité otázky.
Linie hromadné likvidace vedoucích kádrů zasáhla nejen stranický aparát. Rozířili jste ji i na důleité články státního aparátu, na odbory a Svaz mládee. Vyměnili jste větinu členů vlády. Přitom mezi těmi, kteří byli zbaveni funkcí, jsou i takoví pracovníci, které jste vy sami v rozhovorech, které jste s námi měli u po lednovém plénu, charakterizovali velmi kladně, jako spolehlivé a pevné komunisty.
To vechno zasadilo zvlátě bolestivou ránu takovým úsekům státního aparátu, kde je k práci obzvlátě třeba stability a jistoty. Říká se, e komunisté, které nyní vyhánějí z řídicích stranických i státních orgánů, se dopustili v minulosti ve své práci chyb. Ale copak je oprávněné postavit na tomto základě otázku politické nedůvěry vůči tisícům pracovníků a vylučovat z politického ivota lidi fakticky jenom proto, e aktivně působili v ivotě strany a země v období před lednovým plénem? Vdy také mezi zde přítomnými československými soudruhy jsou mnozí, kteří po mnoho let zastávali ta nejodpovědnějí vedoucí místa. Copak by bylo správné je za to pronásledovat?
Bylo moné doufat, e předsednictvo ÚV KSČ vyuije přípravy sjezdu k tomu, aby bylo skoncováno se ikanováním kádrů. To se vak nestalo. Právě naopak. Přípravu sjezdu vyuívají pravicové síly k tomu, aby jetě stupňovaly údery proti zdravým silám ve straně, aby rozmísovaly své lidi v okresních a krajských orgánech strany a aby vnutily straně svou politiku. Zvlátě Klub angaovaných nestraníků si oficiálně vytyčil cíl zkompromitovat jetě před XIV. sjezdem ty vedoucí činitele KSČ, kteří mu nejsou vhod, tím, e je prohlauje za rafinované konzervativce. Tisk, kontrolovaný pravicovými silami, se otevřeně vměoval do výběru delegátů na stranické konference a na sjezd a také do výběru kandidátů na členství v budoucím ÚV KSČ. Publikovala se doporučení, koho je třeba zvolit a koho ne. Rudé právo dokonce uveřejnilo 1. července seznam padesáti členů ÚV, kteří by neměli být znovu zvoleni.
Taková je, soudruzi, situace. Strana, to není abstraktní pojem. Strana, to jsou lidé a zásady, které zabezpečují jednotu činnosti komunistů. Kdy se odhazují zásady stranického ivota a ikanují se stranické kádry, máme právo říci, e Komunistická strana Československa je v nebezpečí. Neméně nebezpečné je i to, e současně s pronikavým oslabením organizační a politické práce vedení KSČ fakticky předalo do rukou pravicových antisocialistických sil kontrolu nad prostředky ideového působení na masy. Tiskem, rozhlasem a televizí dnes v Československu prakticky disponují určité skupiny, které sledují vyloeně protisocialistické cíle. Není nejmení pochybnosti o tom, e tyto skupiny postupují cílevědomě v souladu s vypracovanou linií na diskreditaci KSČ a socialismu.
Je přece faktem, soudruzi, e větina tiskových orgánů, rozhlas a televize vystupují u vás nikoli pouze z kritických, ale ve skutečnosti z otevřeně nepřátelských pozic vůči straně. Takové tiskoviny, jako jsou Literární listy, Mladá fronta, Práce, Lidová demokracie, Svobodné slovo, Zemědělské noviny, Student, Reportér a jim podobné, provádějí tu nejbezuzdnějí protisocialistickou propagandu. Tiskové orgány, rozhlas a televize v Československu rozvinuly rozsáhlou kampaň propagující kontrarevoluční dokumenty a vyzývají obyvatelstvo, aby se za ně postavilo.
Českosloventí pracující otevřeně hovoří o tom, e prostředky masové propagandy nepracují ve prospěch strany, nýbr proti ní. Na celostátním aktivu československých dělnických milicí poukazovali jeho účastníci na to, e strana a její orgány propagandy nepodnikají kroky proti akcím reakčních ivlů. Dělníci přijali rezoluci, kterou znáte, a není náhodné, e povaovali zřejmě za nutné dostavit se s touto rezolucí na sovětské velvyslanectví se ádostí, aby byla předána do Moskvy. Avak toto natolik významné shromádění, na něm promluvil první tajemník ÚV KSČ s. Dubček, nebylo náleitě objasněno v československém tisku. A poselství tohoto shromádění sovětskému lidu bylo dlouho zatajováno před pracujícími Československa.
Mnozí soudruzi se pokoueli zaujmout k této otázce stanovisko v tisku, avak nepodařilo se jim to. Starý komunista pracující léta v ilegalitě, s. Jodas, nael jen s obtíemi monost zveřejnit svůj protest proti sílícímu vystupování pravicových, antisocialistických sil. Zde jsou jeho slova: V současné době existuje ve straně jistá reakční skupina, dobře zorganizovaná a mající ve svých rukou vechny informační prostředky, která vede prostřednictvím televize, rozhlasu a tisku včetně Rudého práva ty nejhrubí útoky proti straně. Tato skupina, v ní vyvíjejí aktivní činnost různé reakční ivly, provádí po pět měsíců tuto kampaň, která musí nevyhnutelně vést ke zničení jednoty strany. Je třeba rozhodně a otevřeně vystoupit proti této skupině, charakterizovat ji a odhalit před veřejností její úmysly. (To jsou jeho slova.)
Je příznačné, e orgán ÚV KSČ Rudé právo, v něm se snadno najde místo pro materiály revizionistického rázu, nepovaoval za moné uveřejnit tento dopis starého komunisty. Zato tento list uveřejnil domýlivé okřiknutí ika na adresu autora tohoto dopisu. Je vám známo, jak přezíravě se ik zachoval ke starému komunistovi.
Situace, která se vytvořila v informačních orgánech, vyvolává oprávněné znepokojení pracujících vaí země. Dělníci závodu Autopraga ve svém dopise z 18. července píí: Jsme kategoricky proti tomu, aby se v rozhlase, tisku a televizi vytvářela nenávistná atmosféra proti Sovětskému svazu, socialistickým zemím a stranám... Trneme obavami o budoucnost naí vlasti.
Zkrátka, v Československu se vytvořila taková situace, e pravicové síly mohou vystupovat otevřeně v tisku se svými protisovětskými prohláeními, organizovat manifestace a shromádění pod svými kontrarevolučními hesly, zatímco projevy, v nich je situace v zemi hodnocena z marxisticko-leninských pozic, jsou zamlčovány a bohuel i pronásledovány.
tvanice na čestné komunisty, diskreditace strany, útoky na marxismus-leninismus, na proletářský internacionalismus a bratrské přátelství sovětského a československého lidu se provádějí tak říkajíc před očima ÚV KSČ.
Očerňování činnosti komunistické strany za posledních dvacet let, likvidace kádrů, odevzdání prostředků masové informace do rukou ivlů, které vedou útoky proti straně, popírání zásad demokratického centralismu, to vechno demoralizovalo iroké masy komunistů, způsobilo ztrátu perspektivy a jistoty, vyvolalo zmatek ve stranických orgánech a zároveň přispělo k viditelnému zesílení vlivu pravicových sil i k aktivizaci činnosti kontrarevolučních sil.
Pokusy reakce zlikvidovat komunistickou stranu, oslabit pozice socialismu v Československu jsou doprovázeny útokem proti marxisticko-leninské ideologii na iroké frontě. V projevech nepřátel socialismu je zřetelná metodičnost a cílevědomost. Jejich pozice jsou sice různé, sledují vak jeden cíl - otřást ideově teoretickou základnou komunistů, nahradit vědecký socialismus jinými ideologickými koncepcemi.
Stránky československého tisku jsou nyní ochotně poskytovány pro uveřejňování výtvorů přímých odpůrců marxismu-leninismu. Stačí připomenout, e v mnohých čs. novinách a časopisech jsou uveřejňovány články ne neznámého trockisty Isaaka Deutschera i vybrané pasáe z jeho knihy. Ale ani to antisocialistickým silám v Československu nestačí.
Vzpomeňte si, soudruzi, na memorandum Lide Československa!, vypracované organizačním výborem Strany československých spravedlivých socialistů, jak se nazývají, o něm se psalo 14. června v Mladé frontě. S jakou otevřenou drzostí autoři tohoto paskvilu prohlaovali: Zákon, který přijmeme, musí zakázat jakoukoli komunistickou činnost v Československu. Zakáeme činnost KSČ a rozpustíme ji... Vyhlásíme komunistické ideology - K. Marxe, F. Engelse, V. Lenina a J. Stalina a dalí - za politické arlatány a podvodníky. Nařídíme, aby jejich díla byla zachována jen v několika výtiscích v muzeích jako výstraha a hlavně pro poučení a zábavu budoucích pokolení o lidské hlouposti naí doby. Tato slova by bezpochyby ochotně podepsali hitlerovci, kteří pálili marxistické knihy na náměstích německých měst.
V Národním shromádění se poslanec Turoík k této věci s přirozeným znepokojením dotázal: Kdy a jak se začne v naí zemi bojovat proti podobným prohláením, která pomlouvají KSČ a komunisty? Náleité odpovědi se mu bohuel nedostalo.
Na útoku proti marxismu-leninismu, který se teď vede ve vaí zemi, se podílejí i někteří činitelé Komunistické strany Československa. Podívejte se, jak rozsáhlé reklamy se v celé zemi dostalo otevřeně revizionistickému projevu tajemníka ÚV KSČ s. Císaře na slavnostním shromádění v Praze, věnovaném 150. výročí narození Karla Marxe. Prozkoumáme-li podstatu tohoto projevu, zjiujeme, e spočívá ve zřeknutí se leninismu, v popírání jeho mezinárodního významu, v popírání toho, e leninismus je návodem k činnosti i v současných podmínkách. Bohuel, nikdo z vás se, soudruzi, neodváil vystoupit s veřejnou kritikou tohoto projevu a postavit se na obranu ideových základů komunistického hnutí v Československu. Ba co více, rozvinula se rozsáhlá kampaň výpadů proti sovětskému tisku za to, e pozvedl svůj hlas na protest proti novopečeným vyvracečům marxismu-leninismu.
Mimochodem řečeno, Císařův projev nebyl zdaleka jediným útokem proti leninismu. S podobnými tvrzeními je mono se setkat také v jiných materiálech publikovaných v poslední době v Československu. To není překvapující, nebo v Československu se nyní vytvořilo takové ovzduí, kdy útočit na marxismus-leninismus je módní a výhodné, zatímco bránit principiální poučky komunistického učení je nebezpečné. I Akční program KSČ se vyhýbá pouívání pojmu marxismus-leninismus.
Čím je to mono vysvětlit? Teoretickou neznalostí některých vedoucích činitelů, nebo záměrným přitakáváním těm, kteří by chtěli zbavit stranu její teoretické výzbroje, zničit základnu ideové semknutosti Komunistické strany Československa s ostatními oddíly světového komunistického hnutí?
Dobře chápeme, jak je nutno neustále rozvíjet marxisticko-leninskou teorii, zobecňovat i analyzovat nové procesy a jevy ivota. Marxismus by byl mrtvý, kdyby se nerozvíjel v kadé historické epoe kolektivním úsilím jeho stoupenců a pokračovatelů. Je vak naprosto jasné, e zmíněné projevy jsou zaměřeny nikoli na rozvoj marxismu, ale na jeho revizi a odmítnutí.
Proč to vechno, soudruzi, připoutíte? Proč nic nepodnikáte na obranu ideových pozic komunistické strany? Podkopávání těchto pozic nepochybně napomáhá i takový v Československu stále více se ířící jev, jako je nekritický, netřídní přístup k některým stránkám historie země.
Je přece skutečností, e v poslední době u vás proívá znovuzrození kult Masaryka, který byl vdycky zapřísáhlým nepřítelem komunistického hnutí, jedním z inspirátorů intervence proti Sovětské republice. Je podivné, kdy dnes u vás v Československu dokonce někteří komunisté vychvalují buroazního činitele, na jeho příkaz byla pronásledována Komunistická strana Československa, vydány rozkazy k zatčení jejích vůdců včetně Klementa Gottwalda. Znovu se vyzdvihuje Bene, který přivedl zemi k Mnichovu.
Copak o takovou historii a o takové činitele má projevovat zájem tisk socialistické země, tisk strany, která má vlastní slavnou revoluční historii naplněnou hrdinstvím, odvahou i statečností projevenou v boji za svobodu lidu a nezávislost vlasti? A stěí lze pochopit, proč v československém tisku dnes není téměř zmínky o vynikajících činitelích, o organizátorech komunistické strany, o internacionalistech, hrdinech dělnického a komunistického hnutí, kteří poloili ivot v boji proti hitlerovským okupantům, v boji za socialismus a za upevnění přátelství mezi naimi národy.
A jetě jeden moment. V těchto dnech je v Československu vyvíjeno nemalé úsilí, aby byly v lidu rozněcovány nálady, které nelze označit jinak ne za nacionalistické. Právě tímto směrem se ubírá hlučná propagandistická kampaň, která byla dovedně organizována v uplynulých dnech na podporu pozice předsednictva ÚV KSČ před schůzkou s politbyrem ÚV KSSS. Poselství adresované delegaci KSČ odjídějící na toto setkání, které bylo v souvislosti s tím uveřejněno v československém tisku, slouí právě k rozdmýchávání těchto - podle naeho názoru - nezdravých emocí.
Vedoucí představitelé ÚV KSČ tento dokument vemoně popularizují. Hovoří o něm ve svých vystoupeních v televizi, vřele přijímají jeho autory, vedoucí pracovníci strany se demonstrativně objevují na ulicích, kde jsou organizovány podpisové akce pod text poselství. Copak je to moné povaovat za normální způsob přípravy jednání se spřátelenou bratrskou stranou? Od kdy se příprava k důvěrným jednáním s přáteli odehrává na ulici? Představte si na okamik, e by se k těmto metodám uchýlila i sovětská strana. K čemu bychom, soudruzi, nakonec dospěli?
Nejvánějí je, e masová kampaň, která byla v Československu takto uměle roznícena, je namířena ne proti třídním nepřátelům pracujícího lidu Československa, ne proti těm, kteří skutečně ohroují bezpečnost vaí republiky, ne proti imperialistům. Je namířena, jakkoli je to obludné, proti nejbliím přátelům socialistického Československa, proti Sovětskému svazu a ostatním bratrským zemím socialismu.
V souvislosti s tím vyvstává otázka: nechcete-li přihlíet k názorům svých přátel, nechcete-li naslouchat jejich hlasu, nechcete-li jít s nimi společnou cestou, tedy na koho se chystáte orientovat, s kým chcete kráčet? U koho budete hledat záruky bezpečnosti československého lidu a jeho socialistických vymoeností? U německého imperialismu a jeho inspirátora - imperialismu USA?
Mimochodem řečeno, soudruzi, v souvislosti s tímto poselstvím, kolem něho se teď u vás rozvinula hlučná kampaň, musíme obrátit vai pozornost jetě na jednu skutečnost, které přikládáme mimořádný význam. V textu poselství, kde jsou uváděny jednotlivé historické etapy vývoje Československa, se toti úplně zamlčuje rok 1948, kdy se uskutečnil obrat Československa směrem k socialismu. Těm, kteří jen trochu sledují vývoj událostí v této zemi v posledních měsících, je naprosto jasné, e toto opomenutí není náhodné, e je výrazem určité politické koncepce.
A takový dokument jste, soudruzi, shledali způsobilým k tomu, aby byl okázale vyzvednut, a veřejně jste děkovali jeho autorům za důvěru a ujiovali jste je, e nynějí vedení KSČ nesejde ze zvolené cesty. Ale o jaké cestě hovoří autoři poselství, jestlie vykrtávají z historie únorovou socialistickou revoluci, kterou uskutečnila dělnická třída Československa pod vedením komunistické strany a její dvacáté výročí jste vy sami, soudruzi, letos slavnostně vzpomněli?
Patrně se, soudruzi, domníváte, e podněcováním nacionalistických vání si zajistíte rozsáhlejí podporu pro své postoje od irokých vrstev obyvatelstva včetně pravicových sil a nepřátel socialismu. To je vak velmi nebezpečná cesta. Nebezpečná předevím proto, e vás bude odvádět stále dále od těch, kteří jsou vaimi přirozenými spojenci a vaimi opravdovými přáteli.
Odpůrci sovětsko-československého přátelství rozsáhle vyuívají ve svých projevech jetě jedno téma, jeho se nemůeme dneska nedotknout. V četných článcích ve vaem tisku, ve vystoupeních v rozhlase a televizi se vytrvale objevuje mylenka, e prý vechny neúspěchy Československa jsou spojeny s tím, e se tato republika a do posledního období řídila ve svém vývoji kýmsi jí vnuceným sovětským modelem socialismu.
Sotva vám, soudruzi, musíme vysvětlovat, e tato tvrzení jsou naprostým výmyslem. Je dobře známo, e Sovětský svaz a Československo mají rozdílné státní zřízení, v mnohých ohledech různé formy řeení národnostní otázky a nestejné soustavy řízení národního hospodářství. I mnohé jiné otázky politického, hospodářského a kulturního ivota jsou řeeny odlině. Nikdy jsme ani nepomysleli, e bychom chtěli vnucovat Československu nebo kterýmkoli jiným zemím své pořádky.
Vývoj Československa jakoto socialistického státu, vývoj jeho státnosti, jeho ekonomiky a samozřejmě kultury, vývoj jeho komunistické strany probíhal a probíhá formami, které po vech stránkách odráejí zvlátnosti vaí země, její tradice a její specifika. Řeči o vnucování jakéhosi sovětského modelu socialismu Čechům a Slovákům nejsou nic jiného ne zlomyslná, provokační le, kterou roziřují nepřátelské ivly, aby zničily bratrské přátelství, spojující nae země, strany a nae národy.
Soudruzi! Síly, které se snaí otřást postavením KSČ, usilují vemoně očernit hospodářskou spolupráci Sovětského svazu a Československa. Dělají vechno pro to, aby vyloily věc tak, e prý hospodářské styky, které se vytvářejí mezi naimi zeměmi, jsou pro vás nevýhodné, ba co víc, e představují pro Československo břemeno. Je naprosto zřejmé, co taková prohláení sledují. Slouí jednomu cíli - připravit půdu pro přeorientaci vývoje ekonomiky ČSSR na Západ. K tomu je vak třeba přesvědčit československou veřejnost o tom, e ČSSR tím, e bude rozvíjet spolupráci se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi, nemůe vyřeit své problémy, e tato spolupráce neodpovídá jeho národním zájmům.
Ve skutečnosti zkuenosti socialistické výstavby svědčí o tom, e hospodářské vztahy socialistických zemí jsou vztahy zvlátního typu a e jejich rozvoj přispívá k hospodářskému i sociálnímu pokroku kadé země jednotlivě i k upevnění světové socialistické soustavy jako celku.
Na základě principů proletářského internacionalismu uskutečnily socialistické země poprvé v dějinách přechod k vestranné spolupráci a vzájemné pomoci a účastnily se tohoto procesu jako plně suverénní a rovnoprávné státy. Od nynějka ji nikdo a nikdy nebude s to nasadit jim kolem krku chomout imperialistického vykořisování. To je obrovským úspěchem naeho socialistického společenství. Současně jsou tyto úspěchy základem, na něm bylo moné uskutečnit rychlý rozvoj hospodářství socialistických států.
Soudruzi, chtěli bychom se teď zastavit u některých důleitých otázek mezinárodní situace včetně toho, jak jsou dodrovány vae závazky, vyplývající z Varavské smlouvy a z dvoustranné smlouvy se Sovětským svazem. Podle dvoustranné smlouvy mezi Československem a Sovětským svazem se obě země zavázaly spojit svá úsilí a úzce spolupracovat při zajiování bezpečnosti svých zemí i bezpečnosti ostatních zemí naeho společenství. Tyto závazky spolu se závazky ostatních socialistických států vyplývajícími z dvoustranných smluv a z Varavské smlouvy tvoří pevnou soustavu, která spolehlivě zajiuje bezpečnost vech jejích členů.
Členské země Varavské smlouvy se navzájem slavnostně zavázaly, e budou bok po boku chránit vymoenosti socialismu, chránit své hranice i mír v Evropě. Stáli jsme a stojíme za tím, aby vichni účastníci smlouvy posvátně plnili tyto závazky, protoe jen takovou cestou je mono zaručit bezpečnost kadého z nich. A dosud jsme soudili, e takovýto vztah ke svým závazkům vyplývajícím z přísluných smluv má také Československo.
Dnes, na naí schůzce, jsme nuceni s vekerou přímostí vyslovit své váné obavy v souvislosti s určitými tendencemi, které se v poslední době projevily v oblasti zahraniční politiky Československa, zejména v evropských záleitostech. Tyto tendence se projevují nejenom v článcích v československém tisku, v rozhlasových a televizních relacích, ale i v projevech některých oficiálních činitelů. Zejména se v dosti vyhraněné podobě projevily v prohláeních ministra zahraničních věcí Československa J. Hájka, který nedávno navtívil Moskvu. Jde o stále častějí výzvy k revizi československé zahraniční politiky.
Budeme se opírat pouze o fakta. Vyskytují se určité pokusy zasadit úder Varavské smlouvě, destabilizovat tuto smlouvu. Před dvěma týdny učinil v Praze odpovědný činitel ÚV KSČ V. Prchlík veřejné prohláení k novinářům, v něm napadl Varavskou smlouvu a prohlásil, e je nezbytné revidovat její strukturu. Zael jetě dále a zlehčoval činnost politického poradního výboru členských států Varavské smlouvy, který se - jak známo - schází na úrovni vedoucích představitelů stran a vlád. Očekávali jsme, e takové činy tohoto představitele budou vedením ÚV KSČ odsouzeny. To se vak nestalo. Nevíme, zda byl k tomu zplnomocněn ÚV KSČ a vládou Československa. Vy to, českosloventí soudruzi, víte lépe.
Protoe prohláení představitele ÚV KSČ nebylo odsouzeno, byli jsme nuceni zaslat 20. července t.r. vládě ČSSR nótu sovětské vlády, v ní jsme důraznou formou upozornili na tento nepřípustný fakt.
Byla snad do dneního dne situace napravena? Ne. Dostali jsme na uvedenou nótu 26. července t.r. odpověď v podobě nóty vlády ČSSR, v ní vláda fakticky bere v ochranu uvedené prohláení představitele Československa zaměřené na podkopání Varavské smlouvy. V nótě se sice uvádí, e pokud na tiskové konferenci... dolo k prozrazení tajných údajů nebo k nemístným útokům, vláda to povauje za politováníhodné, vzápětí se vak tvrdí, e cílem zmíněného prohláení byla snaha zefektivnit Varavskou smlouvu.
Z takové odpovědi lze učinit pouze jeden závěr: vyhlaujíce svou věrnost spojeneckým svazkům se Sovětským svazem a s ostatními socialistickými zeměmi, českosloventí soudruzi současně fakticky mění poměr Československa k Varavské smlouvě. To se vak - a to musíme se vím důrazem podtrhnout - dotýká bezprostředně zájmů bezpečnosti ostatních členských států Varavské smlouvy včetně Sovětského svazu.
To je nae společná otázka, otázka vech účastníků organizace Varavské smlouvy. Nelze připustit, aby byl učiněn průlom do této organizace. Taková linie je v rozporu s ivotními zájmy vech členů organizace Varavské smlouvy včetně ivotních zájmů Sovětského svazu. Takovou situaci nelze připustit. A my vám to, českosloventí soudruzi, otevřeně říkáme.
Závazky socialistických států vyplývající ze smlouvy mezi nimi vyadují od jejích účastníků, aby zajistili účinnou ochranu svých hranic. Jaká je situace, pokud jde o hranice mezi Československem na jedné straně a západním Německem a Rakouskem na straně druhé?
Opírajíce se o konkrétní fakta a čísla, nejednou jsme upozornili čs. soudruhy (dvakrát) na to, e tyto hranice jsou z československé strany fakticky otevřeny. Zejména jsme na to upozornili v dopise A. N. Kosygina adresovaném O. Černíkovi z 10. května t.r. a také v nótě sovětské vlády vládě ČSSR z 20. července 1968.
Situace na uvedených úsecích vaich hranic je taková, e z území NSR a z území Rakouska k vám mohou volně proudit diverzanti a pioni vysílaní imperialistickými rozvědkami. Z těchto zemí přijídějí kadý měsíc tisíce lidí, ani by proly náleitou pasovou a celní kontrolou. A právě proto, e na hranicích neexistuje patřičný kontrolní reim, imperialističtí agenti mohou tajně převáet na území Československa zbraně.
Jsou vechny důvody prohlásit, e v poslední době dochází z československé strany k takovému postoji k ochraně hranic, který je v rozporu s jejími závazky vyplývajícími z Varavské smlouvy, a my z toho musíme učinit odpovídající závěry.
Teprve včera jsme dostali dopis s. O. Černíka A. N. Kosyginovi k otázce pohraničního reimu na hranicích Československa s NSR a Rakouskem. Z tohoto dopisu vysvítá, e počet lidí, kteří překračují vae hranice s NSR a Rakouskem a přijídějí do Československa, soustavně vzrůstá. Z dopisu také vyplývá, e u vás neplatí vízový reim pro rakouské a západoněmecké občany a e jen trváte na tom, aby byl takový reim zaveden. V dopise se sice říká, e jsou podnikána určitá opatření pro zajitění uvedených hranic. Nevíme, jaké výsledky tato opatření přinesou a zda se situace zlepí. Ale ten stav, který existoval v posledních měsících a jeho jsme svědky v současné době, je naprosto nepřípustný. Ano, nepřípustný. Jinak to nemůeme hodnotit.
Váné znepokojení vyvolávají u nás změny v politice bratrského Československa vůči revanistickému západnímu Německu, je se objevily v průběhu posledních událostí.
Českosloventí soudruzi vědí stejně dobře jako my, e západní Německo neuznává a nehodlá uznat stávající hranice v Evropě včetně hranic mezi NDR a NSR a e nadále poaduje, aby mu bylo přiznáno právo vystupovat jménem vech Němců, e vláda NSR si tak jako dříve činí nároky na západní Berlín a organizuje tam vemoné provokace, e vláda NSR dosud nevydala prohláení, e se plně zříká přístupu k atomovým zbraním a neprohlásila, e mnichovská dohoda je neplatná od samého počátku.
Přesto se nyní ozývají v Československu stále častěji hlasy poadující zlepení vztahů s revanistickým západním Německem a posílení kontaktů s ním. Dochází to tak daleko, e se nám jménem československé vlády oficiálně říká, e politika ČSSR v evropských záleitostech musí být ve značné míře určována skutečností, e Československo leí mezi Sovětským svazem a západním Německem. Právě o tom mluvil ministr zahraničních věcí J. Hájek během jednání v Moskvě.
Takový přístup vak odmítáme. Je naprosto zbaven třídního obsahu, je v rozporu se vemi historickými zkuenostmi a neodpovídá zájmům bezpečnosti socialistických zemí i samého Československa.
V Československu jsou teď lidé, kteří ve snaze přeorientovat jeho zahraniční politiku směrem na Západ tvrdí, e politika, kterou a dosud Československo provádělo, byla nepruná, a vyzývají k tomu, aby tato politika byla prunějí. Kdy tuto mylenku upřesňují, říkají přímo, e musí být nezávislejí na politice Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí. Není vůbec těké postřehnout, e za slovem nezávislost je ukryta snaha o odtrení zahraniční politiky Československa od jednotné politiky zemí socialistického společenství. O to vlastně jde. Zároveň je kritizována i zahraniční politika Sovětského svazu, které rovně dávají různé nálepky, označují ji za neprunou atd.
Rozhodně odmítáme takové prohláení, jaké učinil 16. června v praské televizi představitel Ústavu mezinárodní politiky a ekonomie při MZV ČSSR J. edivý. Toto prohláení obsahuje jak výzvu k revizi, jinými slovy k rozbití Varavské smlouvy, tak i tvrzení, e prý je v souladu se zájmy Československa, aby se zbavilo svých vazeb na celkové zahraničněpolitické koncepce společných akcí se vemi socialistickými zeměmi. Fakticky je to výzva k tomu, aby se Československo zbavilo zahraničněpolitické spolupráce se Sovětským svazem. Zároveň vychvaluje vemi způsoby jakýsi akční program MZV ČSSR, o kterém toho mnoho nevíme. Bohuel se podobným výrokům nedostává z vaí strany náleité odpovědi.
Naim společným zájmům i zájmům bratrského Československa v otázkách evropské bezpečnosti a mezinárodní politiky odpovídá nikoli zeslabení, nýbr upevnění spolupráce členských států Varavské smlouvy. To zavazuje členské státy rozhodně čelit různým vanilům a provokatérům, kteří vystupují s poadavkem rozbít Varavskou smlouvu.
A právě uskutečňování takovéto linie by významně posílilo monosti naich zemí v boji za dalí upevnění mezinárodních pozic socialismu, v boji za zachování míru. Odkrývalo by to pro ně i nové monosti v mezinárodních záleitostech.
Povaujeme za nutné obrátit pozornost předsednictva ÚV KSČ na fakta svědčící o nepřípustném vztahu Československa k závazkům vyplývajícím z Varavské smlouvy, a to ve spojitosti s nedávným vojensko-tábním cvičením členských států Varavské smlouvy, které probíhalo na československém území. Dolo zde k různým svévolným akcím československých vojenských míst, které se projevily v pokusech neplnit rozkazy hlavního velitele spojených ozbrojených sil členských států Varavské smlouvy. Na hlavního velitele byl činěn nátlak, aby uvedené cvičení skončilo předčasně a aby byly z Československa staeny vojenské kontingenty ostatních socialistických zemí, které se cvičení zúčastnily. Dolo to a k fakticky ultimativním poadavkům, aby byl předloen harmonogram odchodu uvedených vojenských jednotek z území Československa. Demonstrativně byly rovně činěny překáky průjezdu jednotek opravářů ze Sovětského svazu na území Československa v souvislosti s potřebami, které se projevily během cvičení.
Vichni vzpomínáme na nepřátelskou kampaň, která byla rozvinuta proti pobytu vojenských jednotek ostatních socialistických zemí na území ČSSR, které tam přily na dobu konání vojensko-tábních cvičení. Pobyt sovětských vojenských kontingentů byl líčen antisocialistickými a pravicovými silami jako okupace československého území.
Copak můeme povaovat takový stav za normální a odpovídající společným zájmům naí bezpečnosti? Jsme toho mínění, e ne. Copak se, soudruzi, tohle podobá respektování spojeneckých závazků vyplývajících z Varavské smlouvy? Ne, spíe se to podobá snaze prakticky ztíit fungování vojenského mechanismu organizace Varavské smlouvy. Tak nemůe jednat strana, která si je vědoma spojeneckých závazků, které na sebe vzala. Tak můe jednat strana, která těmito závazky opovrhuje. Jak my, tak ostatní členské státy Varavské smlouvy nemohou z toho neučinit přísluné závěry. A otevřeně vám to prohlaujeme.
Fakta z poslední doby svědčí o tom, e v Československu zjevně sílí protisovětská propaganda, protisovětská vystoupení. Můeme připomenout shromádění 2. května na Staroměstském náměstí, kde někteří řečníci prohlaovali, e existuje sovětský imperialismus. Můeme připomenout urálivá prohláení Procházky, Hanzelky a řady jiných činitelů stejného raení. Můeme připomenout četné projevy v tisku, rozhlase a televizi, jejich autoři činí vechno moné, aby očernili přátelské československo-sovětské vztahy.
V posledních letech dokonce i kapitalistické státy činily zřídka takové výpady a uráky, o jakých se dovídáme z Československa. Tito autoři vyuívají kadé záminky, a u je to ejnova aféra či spekulace kolem okolností smrti Jana Masaryka nebo cvičení armád Varavské smlouvy, aby přilily oleje do ohně podněcujícího antisovětské nálady.
Víte stejně dobře jako my, e v poslední době jsou ve vaich městech roziřovány letáky s protisovětským obsahem, e v řadě případů dolo k zneuctění sovětské vlajky. Nemůete nesouhlasit s tím, e podobné činy stěí přispívají k zlepení naich vztahů.
Zamyslete se, v zájmu koho jsou zasévána semena nepřátelství vůči Sovětskému svazu. Zřejmě v zájmu těch, kteří chtějí vymazat z paměti ná společný boj proti hitlerismu, těch, jim nejsou drahé socialistické vymoenosti českého a slovenského národa, těch, kteří by chtěli likvidovat vymoenosti světového socialismu. Antisovětismus a antikomunismus se odevdy spojují a navzájem doplňují. Ne náhodou v letáku rozířeném 24. května v Gottwaldově bylo napsáno na jedné straně Rusové, táhněte domů! a na druhé straně Pryč s KSČ, připravuje novou zradu!
Je nám, soudruzi, známo, e vy vichni jste nejednou učinili prohláení o neochvějnosti československo-sovětského přátelství. Víme, e na vaem květnovém plénu zaznívaly upřímné hlasy znepokojení nad stavem naich vztahů. Ale efektivní opatření k boji s nacionalistickou vlnou a s antisovětskými projevy v Československu podnikána nejsou. Je mono samozřejmě říkat krásná slova o přátelství, solidaritě a věrnosti spojeneckým závazkům, ale důleitá nejsou slova, důleité je to, jaké konkrétní činy po takových prohláeních následují.
Věříme, e inspirátorům nepřátelské antisovětské kampaně se nepodaří přinutit lidi, aby zapomněli na onu základní pravdu, e Československo můe zachovat svou nezávislost a suverenitu jenom jako socialistická země, jenom jako člen socialistického společenství.
Vyvstává otázka, proč vechny tyto protisocialistické, protisovětské procesy nacházejí v socialistickém Československu půdu.
Soudruzi! Chceme říci, e podle naeho hodnocení se v Československu vytvořily a aktivně pracují kontrarevoluční, protisocialistické organizace, které mají dostatečně irokou masovou základnu, kterým se dostává podpory z ciziny a které stále otevřeněji předkládají své poadavky na moc. V podstatě se u zformovala politická opozice, jejím posláním je uskutečnit v Československu restauraci kapitalistického řádu.
Po dobu 20 let existovaly v Československu nekomunistické strany, které byly členy Národní fronty. Vedení těchto stran prováděla linii výstavby socialismu, přispívala svou činností k zapojení určitých nekomunistických sil země do budovatelské práce. V posledních měsících vak dolo v těchto stranách k základním změnám. V lidové i socialistické straně dolo po výměně vedení k prudké změně linie, a i kdy se tyto strany dosud kryjí heslem spolupráce s KSČ v rámci Národní fronty, fakticky vytvořily legální opozici.
Jak je vám dobře známo, obě tyto strany, bez ohledu na jejich dohodu s KSČ, zahájily aktivní činnost směřující k rozíření své masové základny. Vytvořily své místní základní organizace, počet jejich členů se prudce zvýil. V současnosti mají jak lidová, tak socialistická strana okolo 50 000 členů (oproti 15 000-16 000 počátkem roku). Tyto strany vyuily rozpadu Československého svazu mládee a pokouejí se zaloit (opět v rozporu s dohodou s vámi) své mládenické organizace, které projevují velkou aktivitu. Vůdcové obou stran sebejistě hovoří o monosti dalího neomezeného růstu svých řad a netají se tím, e chtějí sledovat právě tento kurs.
Jaké cíle sleduje vekerá tato rozsáhlá činnost? Ve svých prozatímních programových dokumentech vedení socialistů a lidovců jetě vyjadřovalo svůj poadavek na rovnoprávnou účast na výkonu moci s komunistickou stranou. To vak bylo na jaře. Dnes, v červenci, se u nikdo netají tím, e ve skutečnosti jde o něco jiného - zbavit vai stranu moci a vytvořit v zemi nové, nekomunistické vedení. Tak např. vedoucí představitel socialistické strany, ministr spravedlnosti Kučera, odpovídaje v interview pro západoněmecký časopis Spiegel (vám je jistě známo, co je to za časopis), které bylo uveřejněno 22. července, na otázku, zda je moné, e socialistická strana nahradí ve vedení země komunistickou stranu, řekl, e je to teoreticky i prakticky moné.
Lidová (katolická) strana provádí nábor nových členů, který ve značné míře uskutečňují kněí, kteří přímo v kostelech rozdávají věřícím formuláře přihláek do této strany.
Role sociálnědemokratické strany v minulosti je dostatečně dobře známa. ČSDS prováděla rozkol v řadách dělnické třídy a prokazovala tím tu nejaktivnějí podporu reakci v jejím boji proti komunistům. Byla spolehlivou oporou buroazního zřízení.
V roce 1948, kdy se čestní, revoluční přísluníci sociálnědemokratické strany sjednotili s komunisty, přestala ČSDS existovat. Avak nyní, navzdory přijatému usnesení Národní fronty a ÚV KSČ zakazujícímu zaloení sociálnědemokratické strany, se tato strana fakticky obnovuje.
12. července byl v Praze iroce distribuován dokument, známý pod názvem Stanovisko městského přípravného výboru Československé sociálnědemokratické strany k současné politické situaci. V dokumentu se konstatovalo, e po dvacetileté přestávce se sociálnědemokratická strana vrací k politickému ivotu, e vlastně nepřestala existovat ani z právního hlediska, ani jako výraz určité konkrétní politické koncepce. Sloučení s KSČ v červnu 1948 bylo prohláeno za neplatné.
21. června t.r. se konalo v Praze zasedání Přípravného výboru Československé sociálnědemokratické strany (ČSDS), jeho se zúčastnili delegáti z jednotlivých krajů Čech a Moravy. Od té doby byly vytvořeny krajské výbory, okresní výbory a více ne 200 základních organizací sociálnědemokratické strany. Tato strana ji působí, a to proti Komunistické straně Československa. Ve skutečnosti v Československu znovu dochází k rozkolu dělnického hnutí.
Dále. V posledních sedmi měsících vzniklo v Československu mnoho různých skupin a organizací protisocialistického raení. Tyto organizace si činí nárok hrát roli opozičních center a stále méně zastírají, e jejich cílem je likvidace socialistického zřízení.
Otevřeně kontrarevoluční organizací je Klub 231. Chtěli bychom upozornit, e v čele tohoto klubu jsou takoví lidé jako bývalý faista Brodský, bývalý buroazní generál Paleček, dále Rambousek a Čech a dalí, kteří byli svého času odsouzeni jako agenti americké rozvědky za pioná. Jde vesměs o zkuené a zavilé nepřátele socialismu, o nich víme, e se nezastaví před ničím.
Dalí zjevně protisocialistickou organizací, která vyvíjí mimořádně aktivní činnost a snaí se získat do svých řad inteligenci, dělníky a vojáky, je Klub angaovaných nestraníků. Představitelé klubu prohlaují, e brzy budou mít ve svých řadách několik milionů lidí.
Uznávaným ideovým vůdcem klubu je Ivan Sviták, který byl v minulosti vyloučen z KSČ. Vypracovává strategii a taktiku této organizace. Ve svém rozsáhlém prohláení, které bylo uveřejněno v časopise Reportér, načrtl Sviták ucelený projekt postupného odstranění komunistů od moci a uchopení moci antikomunisty prostřednictvím mimořádných parlamentních voleb. Klub 231 a Klub angaovaných nestraníků, jak dobře víte, nejsou zdaleka jedinými organizacemi tohoto druhu.
Někteří vai soudruzi říkají, e těchto klubů je prý dnes ji kolem 700 a e v předválečném Československu bylo takových organizací mnohem více. Tak proč bychom se prý měli zneklidňovat? Podle naeho mínění je tomu jinak. Nyní existuje ji 700 politických klubů a společností, ve své větině protisocialistického zaměření, které aktivně pracují.
Nechápeme, proč u vás nevyvolává nejvánějí obavy okolnost, e pravicové strany a organizace v ČSSR mají nejtěsnějí styky se zahraničními centry - kontrarevoluční emigrací, cizími buroazními stranami a kruhy. Sotva jsou vám neznáma taková fakta, jako například:
- spojení mezi činiteli socialistické strany a kontrarevolučním emigrantským českým centrem v Paříi. O tom jsme s vámi hovořili při naem setkání v Moskvě a sami jste to potvrzovali;
- spojení mezi vedením strany lidové a vedoucími činiteli rakouské katolické (lidové) strany, předevím Withalmem a Gruberem;
- kontakty mezi vedením fakticky obnovené ČSDS a emigrantskými organizacemi bývalé sociálnědemokratické strany a také kontakty s vedením Socialistické internacionály. Nedávno jeden z činitelů Československé sociálnědemokratické strany (Mička) navtívil Rakousko, kde si zajistil příslib pomoci ze strany vedení rakouských socialistů;
- na schůzi členů K 231 v Semilech byl přečten dopis politických emigrantů, který obsahoval sdělení, e v jedné ze zahraničních bank byl otevřen účet na podporu činnosti tohoto klubu, který rovně navázal spojení se známou podvratnou rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa.
Soudruzi, vzpomínáme, jak jste nám na setkání v Moskvě říkali, e činnost opozičních organizací bude postavena pod zákonnou kontrolu. Přirozeně vzniká otázka, kde jsou tato opatření. Proč dosud nebylo v tomto směru nic uděláno?
O závanosti vzniklé situace, o nutnosti neodkladných opatření hovoří zvlátě výrazně fakt, e byla publikována a iroce propagována ji otevřeně kontrarevoluční platforma - výzva Dva tisíce slov. Tento dokument je namířen přímo proti KSČ a obsahuje otevřenou výzvu k boji proti ústavní moci. Nyní je rozsáhle vyuíván k sjednocování vech nespokojených se socialistickým řádem a představuje jejich akční program.
Vezměte si např. takováto slova této výzvy: Komunistické straně nepatří ádný dík. Dále: Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, je nalezla velkou přitalivost pro vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se patným svědomím. Co jetě chcete, soudruzi? Ustavujme vlastní občanské výbory... zakládejme jiné noviny.
Nelze si nepovimnout toho, e autoři této nepřátelské platformy hrozí pouitím zbraní na obranu svých pozic. Otevřené vystoupení těchto sil s výzvou Dva tisíce slov dávalo podle naeho mínění dostatečný důvod k tomu, aby byly proti nim provedeny rozhodné akce opírající se o stranu a dělnickou třídu. Nic takového, co by bylo mono označit za odpor proti kontrarevolučním silám, vak nenásledovalo.
Tím byla otevřena cesta pro dalí podobná vystoupení. A ta na sebe nenechala čekat. 10.-12. července uveřejnilo Rudé právo článek jakési skupiny výzkumných pracovníků z Filozofického ústavu Československé akademie věd pod názvem V předvečer přijetí rozhodnutí, v něm píí o KSČ: Tento typ strany, který se vyvinul v podmínkách diktatury proletariátu... kdy bylo strany pouíváno jako nástroje proletářské diktatury... tento typ strany odchází dnes do minulosti. A o existující formě socialismu se praví, e socialismus ztratil svou humanistickou podstatu, svou lidskou perspektivu.
Fakta svědčí o tom, e v posledních dnech a týdnech začínají reakční protisocialistické organizace přecházet od slov k činům, od formulování programů typu Dva tisíce slov ke konkrétním akcím proti komunistické straně a lidové moci. tvanice proti čestným komunistům, oddaným věci socialismu, nabyly jetě otevřenějí a bezuzdnějí ráz.
V různých oblastech země se stále častěji objevují na zdech domů hesla s protikomunistickým obsahem a nápisy takového druhu jako Dobrý komunista - mrtvý komunista (v západních Čechách), Poslední komunista musí oběsit předposledního (Praha), Máme dosti topolů, abychom na ně pověsili komunisty (Slovensko), Svrhnout KSČ, demokracie bez SSSR a komunistů (Praha) atd.
Pod heslem odstranění konzervativců z orgánů státní moci je stále energičtěji vytyčován poadavek vypsání předčasných voleb do Národního shromádění. Představitelé pravicových organizací při vysvětlování tohoto hesla přímo říkají, e volby musí vést k poráce komunistické strany. Jinými slovy, jde o otevřený pokus uskutečnit kontrarevoluční převrat.
Dnes se kontrarevoluce snaí dosáhnout moci bez hluku, bez ozbrojeného konfliktu. Počítá vak také s jinými monostmi. Nám vem známá fakta o odhalení ukrytých zbraní hovoří o tom, e reakce nevylučuje ozbrojené střetnutí se stoupenci socialismu.
Byl ji vytvořen svaz důstojníků bývalé beneovské armády - Sdruení zahraničních vojáků. Podle naich údajů je nyní ve Vídni bývalý horthyovský generál Kisbarnaki, vedoucí činitel kontrarevoluční emigrace Ferenc Farkas a jeden z vedoucích představitelů kontrarevoluce z roku 1956 generál Béla Királyi. Přisunují se síly. Tito lidé shromaďují kolem sebe početné skupiny kontrarevolucionářů. Někteří z nich pronikají do Československa i se zbraněmi.
Vem je známo, e na diskusním večeru na praské univerzitě za účasti několika set lidí jeden z ideologů Klubu angaovaných nestraníků Ivan Sviták otevřeně prohlásil, e v zájmu dovedení procesu demokratizace k dosaení absolutní svobody je moná i cesta občanské války. Jak jste na to reagovali? Nijak.
Nemůeme přehlédnout, jak hodnotí probíhající události západní buroazní tisk. Je vdy prospěné a poučné znát mínění třídního nepřítele. To, jak vysvětluje procesy v Československu kapitalistický tisk, na jaké věci klade důraz, nás musí vést k zamylení.
Tisk monopolů dělá rozsáhlou reklamu a vítá procesy, které se dějí v Československu, a spatřuje v nich - v kritice socialismu, KSČ, v rychlém růstu pravicových antisocialistických sil, v celé tzv. demokratizaci společnosti, ve vystoupeních proti Sovětskému svazu, NDR, Polsku, Maďarsku a ostatním socialistickým zemím - odklon země od socialistické cesty a její posun směrem k buroazní demokracii.
Můete ovem říci, e neodpovídáte za vechno to, co píe buroazní tisk. Jde vak o to, e samotný československý tisk, a nejen tisk, poskytl spoustu materiálu k tomu, aby buroazie učinila právě takové závěry, jaké činí o událostech v Československu.
Pokračování ZDE.