Všechno, co konáme, je pro člověka

Rozhovor Rudého práva a Pravdy se soudruhem Alexanderem Dubčekem, zveřejněný dne 11. dubna 1968.

Akční program, jak ho ÚV KSČ projednal, je dokumentem otevřených myšlenek. Myslíš, že stranické orgány a organizace na všech úsecích života budou schopny rozpracovat jeho myšlenky v konkrétní plány a činy? Co bys jim chtěl poradit?

Věřím, že máme ve stranických orgánech a organizacích dost lidí, kteří dokážou cílevědomě a obětavě rozpracovat program do svých budoucích úkolů. Program je otevřený v tom smyslu, že odmítá strnulost, že tak, jako se život nezastavuje a přináší nové věci k řešení, nezastavuje a nesmí se zastavit ani tvorba naší politiky, která bude reagovat na potřeby života, včas je poznávat a iniciativně řešit, a to bude úloha strany, všech jejích orgánů a organizací. Poradit bych chtěl to, aby program dobře prostudovali, vysvětlili si ho a ve svých podmínkách získali pracující pro jeho důsledné uskutečňování.

Ve straně i ve veřejnosti jsou dlouho známé tvé názory pozitivní politiky, že je třeba bojovat vždy spíše za něco než proti něčemu. Jak bys v současné situaci konkretizoval tento požadavek?

Všechno, co konáme, je pro lidi, pro společnost a jí chceme sloužit i plněním akčního programu. V něm jsou vyjádřeny touhy a přání většiny lidí. Pro splnění těchto tužeb je třeba pracovat. Akční program poskytuje širokou platformu ke sjednocování názorů komunistů i nekomunistů, členů Revolučního odborového hnutí, našich žen i mládeže, lidí na všech úsecích života. Program otvírá pohled vpřed, co je třeba vykonat. A to je nyní nejvíce potřebné pro celou stranu a společnost. Pracovat tedy za splnění akčního programu znamená pracovat pro občana, pro společnost, protože - to si musíme všichni uvědomit - bez obětavé práce bychom ani při nejširší demokracii nedosáhli cíle, aby se lidem lépe, svobodněji a radostněji žilo.

Na ÚV KSČ se mnohé vyslovilo na adresu novinářů. Co by měl, podle tvého názoru, udělat tisk, rozhlas a televize, aby se myšlenky akčního programu dostaly ke každému občanovi?

Mnozí členové ÚV KSČ vysoce ocenili činnost novinářů v tisku, rozhlase a televizi. Zejména po prosincovém a lednovém plénu vykonali kus dobré práce. Mnozí soudruzi na ÚV KSČ poukazovali však i na nedostatky, určitou jednostrannost a nevyváženost demokratizačního procesu, protože - a k tomu jsme slyšeli více konkrétních příkladů od členů ústředního výboru - ne každý dostal v tisku, rozhlasu a televizi slovo, kdo chtěl něco říci nebo napsat, osvětlit věci i z druhé strany. Byly tedy i nedostatky.

Nyní vidím úkol pracovníků tisku, rozhlasu a televize v tom, aby dešifrovali akční program, dostali ho do vědomí lidí, osvětlili jeho místo a poslání, aby se stal blízkým, srozumitelným, a tak vlastní každému občanovi. Ale nejen to. Bude třeba, aby publicisté konali nejen vysvětlující, ale i organizátorskou práci pro zabezpečení plnění programu. Tehdy, když je stanoven úkol, je povinností pracovníků na tomto úseku obracet pozornost lidí na to, aby se od slov přecházelo k činům. Každý je zodpovědný na svém pracovišti, na každém záleží. V tomto složitém období mají novináři obrovskou zodpovědnost a mají mít přímo státnický přístup k problémům. Když píšou nebo hovoří o lidech, je třeba zvažovat slova i fakta, protože neprověřené věci, polopravdy a řekl bych i polofakta více uškodí než pomohou.

Mnohem větší pozornost je třeba věnovat bezprostředním výrobcům, dělnické třídě, rolníkům, technické inteligenci, všem lidem ve výrobě. Ti doposud v masových komunikačních prostředcích jim náležející slovo v potřebné míře nedostali, ale to neznamená, že nemají své názory.

Jaký je tvůj názor na některé momenty a činy netrpělivých lidí, kteří se bojí zastavení obrodného, demokratizačního procesu a překotně chtějí odvolávat funkcionáře, ba i hospodářské pracovníky v závodech bez důkladného přehodnocení jejich práce, případně viny na nedostatcích?

Kde funkcionáři nebo jiní pracovníci ztratili důvěru pro velké nedostatky ve své práci nebo v chování k lidem, nemůžeme se usnést nebo nařídit, aby ji měli. Potom se nemůžeme divit, že dojde k potřebným změnám. Jestliže je třeba někde něco řešit, nevyhneme se tomu a ani se vyhnout nechceme. Konečně víte, že jsme to udělali i v ústředním výboru. Ale ani v těchto případech nesmíme ztrácet ze zřetele stranickou etiku, k lidem je třeba přistupovat lidsky, důstojně, humanisticky, dbát na zákon, aby nedošlo k takovým chybám, které bychom zase museli později napravovat.

Řeknu otevřeně, že je třeba vzít pod ochranu funkcionáře strany, oborů, mládeže, řadové pracovníky, kteří dlouhá léta čestně a dobře pracovali, plnili usnesení strany a nyní je jednotlivci bez důkladného zhodnocení jejich kladů a nedostatků demagogicky osočují. Není správné podněcovat vášně bez náležitého ověření faktů. To by mohlo vést k anarchii, k poškozování skutečně demokratizačního procesu, ke snížení aktivity strany a jiných organizací a institucí, kterou zejména nyní potřebujeme. Demokratizační proces se nezastaví, o to ať se nikdo nebojí, vždyť ústřední výbor strany ho začal a bude v něm pokračovat. To je zakotveno i v akčním programu. Je však třeba pokračovat moudře, uváženě, bez hysterie, a ještě jednou připomínám, v zásadách naší stranické etiky, důstojně.

Rádi bychom slyšeli a veřejnosti oznámili tvůj názor na demokracii ve spojení s disciplínou. Chceš k tomu říci několik slov?

Demokracii chápu jako určitý řád, který nejenže nevylučuje disciplínu, ale zahrnuje ji v sobě, což je totiž podstatnou stránkou demokracie. Myslím, aby rozhodnutí, která se dotýkají zájmů společnosti, byla přijímána za aktivní účasti všech, jichž se týkají. To vyžaduje stanovení pravidel, podle kterých se tak děje. Jejich respektování a zachovávání je podmínkou, bez které demokracie nemůže existovat, a už v tom vidím důležitý prvek řádu a disciplíny. Dále. Jakmile jsou přijata rozhodnutí, ke kterým jsme se dopracovali demokratickou cestou, potom už musí být závazná, a menšina se musí podřídit většině. Kdyby tomu tak nebylo, celý systém demokracie by byl zbytečný, protože by vyúsťoval jen v nezávažné proklamace, byl by jen okrasou, fasádou, a ne metodou řešení věcí. Vůbec však nesouhlasím s názorem, že máme demokracie příliš, a proto že ochabla disciplína. Právě naopak, domnívám se, že jevy nedisciplinovanosti, které ovšem existují, ukazují, že demokracii mnozí chápou jednostranně, a tedy i neúplně. Chápat demokracii jako stav, kdy každý mluví do všeho a dělá si co chce, to je anarchie, která nemá se skutečnou demokracií nic společného.

Rozmlouvali Mária Sedláková a Oldřich Švestka

Rudé právo, 11. 4. 2008
Převzato z Haló novin, 21. 4. 2008