logo SDS
Dnešní datum: 25. 08. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenější/rok zelený nadpis
Pražské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 783x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 768x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyšně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 684x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 678x)

Pražské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 673x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 642x)

Používá generální štáb naše vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 531x)

Zástupce SDS v pořadu "Politické spektrum"
(23. 11. 2018, 424x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návštěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žžádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 33
Prům. 17.9
21 denni
Max. 475
Prům. 313.2

Nyní si čte web : 42 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Tak vážně: Co konkrétně?

Vydáno dne 09. 06. 2008 (5365 přečtení)

Tuto stať napsal A. J. Liehm v červnu 1968 před 40 lety. Z dnešního hlediska je možná nejpodstatnější, jak viděl možné vyrovnání s tehdy dvacetiletou minulostí vlády jedné strany a jaká doporučení kladl před KSČ i před tehdejší československou společnost. Přes veškerou poplatnost své době bych text doporučil jako povinnou četbu dnešním komunistům i komunistobijcům. Důvody jsou samozřejmě různé. (mn)

Co myslíte, Jak to dopadne? Kde je největší nebezpečí? Co se vlastně teď bude dít? Ví vůbec někdo, jak bude Československo vypadat za dva roky? Aspoň přibližně?

Ty otázky kladou denně desítky úst. Mnohá z nich jsou zahraniční, většina našich, domácích. A všechna chtějí vědět totéž. Neboť v záplavě slov, projevů, prohlášení, manifestů a usnesení se stále víc ztrácí mapa, na které je třeba nakreslit cestu a její cíl. Přitom všichni, i ti, kteří po nich nejvíc touží, vědí, že není jednoduchých a snadných odpovědí, že není hesel, která všechno shrnou a všechno vyřeší. I tak se však slov zdá příliš mnoho. V programu i v usnesení. A v tom množství zas příliš mnoho staré rutiny, formulací, o nichž dobře nevíš, zda znamenají jen povinnou splátku žargónu či mají skutečný politický obsah. A mají-li, tedy jaký přesně. Lidi už zase nediskutují o obsahu slov, ale dohadují se jejich smyslu. A protože si zvykli nevěřit, jsou dál nedůvěřiví, mnohá slova znějí příliš povědomě, příliš známě, jenom tu nedůvěru dál živí. Včetně výzev k pozitivní práci, k využití informačních prostředků k tomu, abychom nyní, když jsme si rozříkali to hlavní, hleděli... kam že? I tohle známe, říká si občan, ani ten žargón se nezměnil.

Přitom jde v téhle zemi především o důvěru, o pocit klidné jistoty, že se už s lidmi nehraje žádná hra, že se s národem hovoří jako s dospělým, kterému lze říci s tužkou v ruce: posaď se a počítej se mnou...

Sám si myslím, že se změnilo mnohé. Ze všeho nejméně však ten žargón. Proč? Proč znějí usnesení a výzvy stále stejně, i když znamenají něco jiného, nebo aspoň odlišného? Proč všechno pořád vypadá, jako by vedení strany šlo především o to ubezpečit aparát, nebo lépe řečeno aparáty, domácí i zahraniční, a ne většinu členů strany a s nimi i národy této země, za jejichž legitimního vůdce se považuje? Snad právě proto, že tomu tak bylo dvacet, třicet, čtyřicet let, že nazvat věci pravým jménem se považuje skoro za neslušnost, ne-li už za zradu, a snad to ti, kteří ta slova píší, ani nedovedou. Pravda, ústřední výbor je jaký je, i aparát, funkcionáři; víme, kdo je vybíral, kdy, proč a podle jakého klíče [také se tomu říkalo nomenklatura]. A také k čemu. Takže by bylo vlastně naivní čekat, že živý obsah dostane i jinou podobu. Jenže vědí ti, kteří od zářijového sjezdu budou za přítomnost už odpovědni docela sami, že se takto ke straně ani k lidu hovořit nedá? Vědí, jak bude záležet na tom, nasadí-li sjezd už docela nový tón? Vědí, po všech zkušenostech, jak málo znamená mít veškerou moc? Vědí, že neřeknou-li si lidé, komunisté i nekomunisté, po zářijovém sjezdu: vida, tohle je nová řeč, noví lidé, nová strana... - nebudou docela nic platná slova o vedoucí roli ani hrozby, všechno bude zas jak bylo, lidé budou znovu docela lhostejní, nedůvěřiví a katastrofa se stane neodvratnou? A v případě, že znovu nezlhostejnějí, nýbrž dostanou vztek, zrovna tak. Vědí to? Vědí? Vědí, že i dnes lze stále ještě všechno zařídit, věechno zorganizovat, věechno připravit, hlavně když je v tom léto, prázdniny, dovolené, ale že to nebude vůbec nic platné, zůstane-li příliš mnoho slov a příliš mnoho lidí a příliš mnoho zvyklostí stále na svém místě?

VEDOUCÍ ÚLOHA

Vezměme třeba otázku tzv. vedoucí úlohy strany. Mluví se o ní jako o věci nesporné, hovoří se o morálním a politickém právu, a přitom, myslím, i autoři těchto slov velice dobře vědí, že v tu chvíli není v této zemi věci spornější, morálního a politického práva otřesenějšího než právě toto. Není na tom nic divného ani nepochopitelného. Hospodářský úpadek Československa 20 let po únoru 1948 je věcí, o které ví každé malé dítě, a skvrn na morální tváři těch dvaceti let je tolik, že se člověk až bojí srovnávat s minulosti. Přitom strana odpovídala v posledních dvaceti letech v této zemi za všechno. Docela za všechno. Včetně výsledků a důsledků. A s ní koneckonců všichni komunisté - ti více, ti méně. A nejvíc ti, kteří neodpovídali vůbec za nic a jenom se vezli, vytvářejíce příslušnou masovou základnu. Není patrně normálního, jakž takž zdravého národa na světě, který by po takové zkušenosti nepochyboval o do omrzení zdůrazňovaném morálním a politickém právu, které bohužel není posíleno ani tím, že "komunisté sami zahájili boj proti deformacím..." Kdo, proboha, měl v systému vlády jedné strany tento boj zahájit, měl-li mít sebemenší naději na úspěch, kdo jiný měl možnost, šanci, příležitost a asi i povinnost jakkoli jej vést a dovést ke zdárnému konci, než komunisté a jmenovitě vedoucí orgány komunistické strany, v nichý byla soustředěna veškerá moc a její eventuální kontrola? Ne, to nejsou dobré argumenty a nevzbuzují důvěru.

Jenže jsou argumenty jiné, pádnější, političtější, pravdivější. Především má komunistická strana stále v rukou veškerou moc, zrovna jako před lednem. Na ní a na jejím vnitřním vývoji do značné míry závisí, zda u nás dojde k pokojné postupné demokratizaci. Tuto moc komunistická strana sama nikomu neodevzdá. Někdo se možná domnívá, že by bylo možné jí tuto moc vyrvat násilím. Hlouposti! V tu chvíli bude československý experiment s demokratickým socialismem utopen v krvi a země vržena možná o deset, možná o více let nazpátek. Stačí pohled na mapu, stačí znát základní světové souvislosti. Kdo to nevidí nebo nezná, je hlupák nebo provokatér. To už jsme řekli. To je tedy argument první. Je ještě druhý, obsažený v rezoluci ÚV: Strana "je hlavní zárukou dobrých vztahů mezi ČSSR a ostatními socialistickými zeměmi..." Víme, že to je pravda, a každý by měl také vědět, že bez těchto dobrých vztahů nebude u nás v tuto chvíli ani demokratického vývoje.

Tak je tedy vedoucí role KSČ v dané etapě našeho politického vývoje objektivní nutností, ani dobrou, ani špatnou, je prostě právě jen historickým faktem, s nímž je třeba počítat. V tom, a v ničem jiném, je však také příležitost KSČ. Neboť málokteré hnutí s tak zatíženým kontem dostane v historii v důsledku souběhu celé řady okolnosti příležitost dokázat sobě i druhým, že je schopno znovu se zrodit z popela. KSČ tuto příležitost v důsledku zmíněných okolností od historie dostala. Jak s ní naloží, bude rozhodující pro ni i pro tuto zemi. Jestliže jí v plném rozsahu nevyužije, nemyslím, že se Češi a Slováci pokusí odehnat ji od moci násilím. Prostě se jen s pokrčením ramen znovu a definitivně odvrátí, a pak teprve bude zle.

ANTIKOMUNISMUS

Tak jako se mluví o vedoucí roli, jako by lidé byli jen hloupé, tupé, nemyslící stádo bez paměti, mluví se i o antikomunismu. Takové hladké slovo s velice dvojsečným ostřím. Bude se líbit za hranicemi i mnoha místním pamětníkům, všem, kteří vědí, co všechno se kdysi "slepým antikomunismem" zastíralo a jak tenhle strašák dodnes platí v bohatých čtvrtích různých metropolí. Navíc se v nesocialistickém světě mnoho let po svém zrodu stal antikomunismus pro mnohé synonymem antistalinismu, což není, upřímně řečeno, tak docela jeho vina. Nehledě k tomu, že i klasický antikomunismus potřebuje nedestalinizovaný komunismus, aby mohl dál bezpečně existovat. Zatím ho má bohužel stále ještě dost a dost.

To všechno platí tedy v klasické podobě všude tam, kde komunismus či komunistická strana jsou v nejlepším případě synonymem převzetí moci dělnickou třídou, revoluční, třeba nekrvavě cesty k socialismu a v nejhorším jakousi stalinskou, zásadně nepříliš hrozivou či aktuální eventualitou. Eskamontáží, starým rutinérstvím lze toto slovo vzít a navléci je na lidi v zemi, kde je situace jiná, a přitom předstírat, že znamená totéž. (V nejednom vedoucím orgánu strany sedí dosud nejeden z těch, kterým jsme po léta říkali: Dovolíte-li, aby věcí šly takto dál, přijde den, kdy lidé už nebudou dělat žádný rozdíl mezi Novotným a vámi, mezi těmi, kteří bránili jakémukoli vývoji a těmi, kteří se aspoň od toho roku 55-56 snažili prorazit hradbu tupé rutiny. Usmívali se na nás ironicky, shovívavě, prohlašovali, že jsme naivní, a dnes se tváří užasle, jako by nechápali, kde se vzalo co se vzalo.) V zemi, kde komunisté byli dvacet let u moci, kde měli příležitost uskutečnit všechno, co je jinde jenom teoretickou či politickou možností, kde měli praktickou příležitost naplnit velký humanistický ideál Marxův i Leninův. V takové zemi se jistě najdou profesionální antikomunisté výše zmíněného typu, ale v takové zemi budou především milióny lidí, kteří prostě na základě učiněné zkušenosti dospěli k názoru, že komunisté nevládli dobře, ba dokonce že snad ani dobře vládnout nemohou, protože dovedou příliš hladce sami sobě všechno zdůvodnit, jsou příliš ohební ve smyslu národním i osobním a jako každý jiný málo odolní proti pokušení moci. S tou přitěžující okolností, že ji z mnoha důvodů svěřují příliš malému počtu až kupodivu neosvícených rukou.

Jsou tito lidé antikomunisty v tom smyslu, v jakém to slovo známe? Vždyť oni netouží ani po návratu vykořisťování, ani se nechtějí stát spojenci vyhlazování jiných národů či čehokoli podobného. Oni si jen prostě myslí, že se komunisté neosvědčili a že by se jiní možná osvědčili lépe. Mnozí takoví se dnes ujímají slova, a já mám pocit, že slovo antikomunismus je dnes jen jakýmsi východiskem z nouze, když se ukázalo, že není dost moudré házet neadresným označením "protisocialistické síly". Co s takovými "antikomunisty", jichž je podle mého mezi československými antikomunisty naprostá většina? Než jim hrozit prstem a dosáhnout tak jediného možného výsledku, totiž toho, že se obrátí zády, řeknou "vlezte nám na zádaL budou si myslet svoje, by bylo asi rozumnější toto: Vysvětlit jim, že dělící čára v této zemi neprobíhá mezi komunisty a nekomunisty - což by měl pochopit každý, kdo nehodlá strávit zbytek života zaléváním úhoru nenávisti a hořkosti - nýbrž docela jinak. že těchto dělicích čar, hrází a mezí je stejně mnoho mezi komunisty jako mezi nekomunisty. že jen nepatrná část komunistů skutečně u nás vládla (i když, vím, být příslušníkem vládnoucí strany, jsou-li občané prvého a druhého řádu...). že komunistická strana - jako ostatně každá strana, která je jediná u moci po dvacet let a přitom má v tak malé zemi jako je Československo hodně přes milión členů - je nutně širokou koalicí nejrůznějších zájmů a za čtvrtstoletí vrostla do země tak, že ji prostě nelze vytrhnout a zašlápnout nebo přesadit jinam.

Bylo by dobré vysvětlit jim, že ty komunisty, kteří mohou být a budou společnosti k užitku - a jejich, po mém soudu, mnoho - nemusí strana hájit, ti se obhájí sami, svou prací, svou potřebností, celou svou existencí. A bylo by také dobře pochopit, že ty, kteří se takto sami obhájit nemohou, kteří potřebují berle stranického okřikování druhých, aby se jakž takž udrželi nad vodou, společnost tak jako tak už nikdy nepřijme, a oni budou straně daleko víc ke škodě než k užitku. To všechno je samozřejmě dlouhodobý proces. Stejně jako jím je pokus o vzkříšení komunistické strany jako politického hnutí, o jehož nikoli vedoucím postavení, nýbrž hluboce demokratickém a humanistickém charakteru nebude moci být pochyb. Tento proces si vyžádá mnoho času a na obou stranách mnoho trpělivosti. Ale dát mu do vínku psi hlavu antikomunismu pro ty, kteří jsou dnes plným právem vůči komunistům skeptičtí či odmítaví, znamená vzít mu všechny naděje na úspěch ještě dříve, než začal.

OBDOBÍ PŘECHODU

Jestliže tedy uznáme, že na jedné straně je vedoucí role KSČ nikoli morálním a politickým právem, ale historickým faktem a nezbytností dnešní situace, a že na druhé straně je proces národního usmíření a tedy přechodu k demokratickým formám života v naší situaci procesem dlouhodobým a - já se domnívám, že tato dvě fakta může uznat jak země, tak její politické vedení jako fakta výchozí - bude třeba se už konečně dohodnout, jak bude tato vedoucí role vykonávána (a uvnitř jakých mezí) a jak by měl vypadat alespoň ve své nejbližší fázi proces postupného přechodu k socialistické demokracii.

Nebude patrně obtížné shodnout se na tom, že nikdo v tuto chvíli přesně neví, jak by měla tato demokracie vypadat. V tom ohledu panuje dojemná shoda mezi těmi, podle nichž je opozice či opoziční strana v socialismu opozicí apriori antisocialistickou (což je nesmysl tak zjevný, že se až mozek vzpírá s ním polemizovat), až po ty, pro něž je otázka opoziční strany jedinou otázkou právě této chvíle a všechno mimo ni nedůstojným pádem zpět ke stalinismu. Na tom není nic divného. Z několika důvodů. Jednak proto, že po třiceti letech neexistence veřejného mínění a normálně fungujícího oběhu informací nikdo prostě neví, jak vypadá politická mapa této země, kdo koho reprezentuje, co je co a kdo je kdo. A bude trvat dlouho, možná léta, než to aspoň přibližně zjistíme. Za druhé proto, že za posledních dvacet let došlo v této zemi k některým tak pronikavým změnám ve společenské struktuře, že na ně prostě nelze jen tak naroubovat kterýkoli z jinde fungujících mechanismů. Přitom pomineme otázku, že jsou i spory o tom, co vlastně roubovat, který systém nejspíš. A konečně za třetí je tu otázka, zda vůbec stojí za to roubovat některý ze známých mechanismů, zda to vůbec jde a zda se v rámci možného demokratického vývoje u nás nezrodí mechanismus nový, který zdaleka ještě netušíme?

Nelze ovšem do nekonečna prodlužovat provizorní stav, kdy staré zemřelo a nic nového se dosud nezrodilo. Tak jako v předchozích úvahách, je i tady třeba vyjít z faktů. A faktem, který velmi těsně souvisí s předchozími, je, že jediným organismem, v jehož rámci je KSČ jako hlavní mocenská síla ochotna se nějakým způsobem dělit o moc, bude dnes Národní fronta. A protože nelze přeskakovat etapy, protože politika je uměním možného a také proto, že usilujeme-li o pokojný vývoj v demokracii, je třeba vycházet z existujících institucí, je Národní fronta zřejmě onou formou, která může zaručit dobrý a rozumný průběh nezbytného přechodného období na cestě k novému typu socialistické demokracie. Samozřejmě nikoli Národní fronta v dnešní podobě, ale Národní fronta ve své politické části rozšířená o všechny skutečně reprezentativní skupiny, jak se v našem veřejném životě za poslední léta a měsíce utvořily či utvářejí. Taková Národní fronta není samozřejmě cílem, nýbrž pouze prostředkem demokratizačního procesu, dalšího vývoje, má mu dát ústavní rámec a umožnit mu, aby se sám v sobě orientoval a mohl klidně a rozumně zvolit svou další cestu, svou příští podobu a tvar.

Bude tedy Národní fronta v nové, rozšířené podobě bezpochyby hlavním nositelem období přechodu, od jehož průběhu závisí v Československu všechno. Nestane se jím však automaticky z rozhodnutí své hlavní síly, KSČ, nebo z rozhodnutí vlastního. Může jím být toliko na základě mandátu, který jí svobodně udělí národy této země. Domnívat se, jak jsme to mohli rovněž číst v minulých týdnech, že stále ještě platí mandát z února 1948, je prostě apolitické nebo antipolitické dětinství. Tento mandát dávno prošel, z mnoha důvodů, které tu není třeba opakovat (záměrně opomíjím námitku, že vlastně nikdy neexistoval, protože šlo o mandát revoluční, a ty později vždycky vyvolávají spory), už proto, že po dvaceti letech musí síla, jež nese odpovědnost za provedený společenský převrat, mít schopnost znovu předstoupit před národ a požádat o obnovu svého mandátu. Národní fronta bude tedy muset o mandát požádat, a měla by tak učinit formou referenda, formou konkrétně položené otázky, na kterou by země odpověděla ano, nebo ne. Tento mandát by měl mít zároveň charakter jakési smlouvy s národem, kontraktu, který by obě strany dočasně zavazoval k provedení určitých opatření a stanovil termín, kdy se obě strany znovu rozhodnou, zda a v jaké podobě mandát prodlouží či revidují.

Rozšířená nová Národní fronta by měla požádat zemi o souhlas, aby dala vládě Národní fronty podnět k vypsání voleb do Ústavodárného národního shromáždění, jež by proběhly na základě Národní fronty, to jest v nichž by voliči volili jednu listinu s větším počtem kandidátů, reprezentantů všech složek NF. Takové volby do Ústavodárného národního shromáždění jsou jediné, jež lze u nás z důvodů úvodem uvedených v dohledné době provést, má-li mít vývoj k demokracii klidný a nenarušený průběh a nemá-li předčasně skončit v příkopě. Mandát Ústavodárného shromáždění by měl být časově omezený, pravděpodobně dvouletý. Do jeho vypršení - což je zřejmě ode dneška asi za dva a půl až tři roky by se zřejmě ukázalo několik věcí. Například do jaké míry byla KSČ schopna obnovit svůj demokratický a humanistický kredit v zemi, jaké jiné politické formace jsou uvnitř československého socialistického společenství reprezentativní a životaschopné, i jaké mají být jejich vzájemné vztahy. Zkušenosti přechodného období i politický profil země na jeho konci by pak byly zakotveny v nové ústavě, jejímž schválením by byla také ukončena platnost mandátu, svěřeného rozšířené Národní frontě. Ústava by byla předložena zemi k dalšímu referendu a po jejím eventuálním přijetí by se politický život už rozvíjel v novém rámci, který si v tuto chvíli netroufám předvídat. V případě, že by ústava byla odmítnuta, octla by se země za jiných okolností znovu přibližně ve stejné situaci jako dnes.

To je tedy zhruba schéma období přechodu, do něhož vstoupíme v září letošního roku, po mimořádném XIV. sjezdu KSČ, který uzavře zcela amorfní, živelné období od ledna 1968. Od září nebude už v žádném případě možné vládnout bez pevně stanoveného plánu časového postupu a bez jeho potvrzení československými občany, nemají-li vznikat stále nové konflikty a postupně stále méně řešitelné situace. Nemáme-li se prostě vydat po jiné cestě, jež povede znovu k nastolení ničím nezastřené diktatury strany, to jest jejího aparátu, a v důsledku toho nutně i osobní moci se vším, co s tím souvisí. Včetně tentokrát už skutečně velice neblahých konců.

LL č. 16, 13. 6. 1968, A. J. Liehm


Související články:
(ČR - rok 1968)

Pražské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“ (12.09.2018)
Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia (10.09.2018)
Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyšně posílá jednotky k okupaci Československa (10.09.2018)
Pražské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS (26.08.2018)
Rezignace presidenta republiky (19.04.2018)
Desatero pro okupovaného intelektuála (01.03.2018)
Čím začít? (Po lednu 1968) (28.02.2018)
Začátek byl nenápadný (30.12.2017)
Srpen 1968 (27.08.2017)
Ohlédnutí za rokem 1968 - rekapitulace článků ze starého webu (21.08.2017)
Stanovisko Výkonného výboru KSČS k 21. srpnu 1968 (21.08.2017)
Projev Oldřicha Černíka po návratu z Moskvy (21.08.2013)
Rok 1968 - v Čechách vždy s humorem ... (20.08.2013)
"Velké tajemství" 60. let? (06.05.2009)
Od odsouzení k "hořké nutnosti". KS Rakouska, "Pražské jaro" a vojenská intervence v Praze (25.09.2008)
Za Pražským jarem 1968 (25.09.2008)
Několik poznámek (22.09.2008)
Die DDR, der Prager Frühling und das Ende des sowjetischen Sozialismusmodells (22.09.2008)
Three brief remarks to the topic of this Seminar (22.09.2008)
Pražské jaro, sovětská invaze a španělská komunistická strana po 40 letech (22.09.2008)
The Spring of Prague and its influence on the Greek Left wing movement (29.08.2008)
Seminář EL v Praze: 21. srpen 1968 a levice v Evropě (29.08.2008)
Co levice osmašedesátníkům dluží … (29.08.2008)
The GDR, the Prague Spring and the End of the Soviet Socialism-Model (29.08.2008)
Prague Spring, the Soviet invasion and the Spanish Communist Party 40 years later (29.08.2008)
August 68: Dienstbier neverí, žže august 68 bol kvôli vojnovým plánom Moskvy (21.08.2008)
Kronika místodržžení v Čechách (výňatek) (05.08.2008)
Šilhán: Invaze v roce 1968 byla přípravou na válku (05.08.2008)
Čierná: Poslední šance pro Dubčeka (03.08.2008)
Poselství občanů předsednictvu Ústředního výboru Komunistické strany Československa (03.08.2008)
Závěr jednání v Čierne nad Tisou (01.08.2008)
Stanovisko předsednictva ÚV KSČ k situaci v Československu (29.07.2008)
Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (29.07.2008)
Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (2) (29.07.2008)
Stanovisko předsednictva ÚV KSČ k dopisu pěti komunistických a dělnických stran (19.07.2008)
Varšavský dopis (19.07.2008)
Domácí úkol z pilnosti (08.07.2008)
Jak budu oběšen (06.07.2008)
Předsednictvo ÚV KSČ k manifestu 2000 slov (29.06.2008)
Základní stanoviska Československé sociální demokracie (1968) (24.06.2008)
Odpovědnost a vina A. Novotného (17.06.2008)
Hodina pravdy (16.06.2008)
Rezoluce o současné situaci a dalším postupu KSČ (16.06.2008)
Československo: Dubčekova přestávka (11.06.2008)
Demokracie a socialismus se podmiňují (06.06.2008)
Co je to socialismus? (06.06.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (4) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (3) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (2) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (13.05.2008)
Čím byla a co znamenala ekonomická reforma šedesátých let? (13.05.2008)
Projev J. Smrkovského 29. srpna 1968 (12.05.2008)
Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (2) (06.05.2008)
Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (06.05.2008)
Výzva dějinám (30.04.2008)
O provázku (28.04.2008)
Prohlášení vlády z roku 1968 (2) (28.04.2008)
Prohlášení vlády z roku 1968 (28.04.2008)
Vaše nynější krize (24.04.2008)
Všechno, co konáme, je pro člověka (22.04.2008)
Náboženství a socialismus (17.04.2008)
Národní fronta nebo parlament? (16.04.2008)
Češi se k roku 1968 nehlásí? (15.04.2008)
Jiří Pelikán o Jaru (14.04.2008)
Jiří Dolejš: Pražské jaro 1968 z pohledu KSČM (13.04.2008)
Obrana socialismu, nejvyšší internacionální povinnost (10.04.2008)
Akční program KSČ (3) (09.04.2008)
Akční program KSČ (2) (09.04.2008)
Akční program KSČ (09.04.2008)
Žádná nostalgie (08.04.2008)
Nástup československé reformy a její potlačení (1962—1986) (08.04.2008)
Sektářství není program (31.03.2008)
Neříkám nic jiného (31.03.2008)
KSČM k výročí 21. srpna 1968 (23.02.2008)
K úspěchu potřebujeme odpovědné občany a vůdčí osobnosti (14.01.2008)
Kosygin - hlavní inženýr SSSR (02.09.2007)
Co je společné pro ekonomické reformy v roce 1968 a dnes (27.08.2007)
Projev dr. Gustáva Husáka 28. srpna 1968 (23.08.2007)
Emigrace v podstatě nejsou k ničemu (14.07.2007)
Všechno bylo a je jinak (12.07.2007)
„Osmašedesátý“ - legendy a skutečnost (12.07.2007)
Vsjo budět blagopolučno (18.04.2007)
V roli „zachránce“ socialismu (03.11.2006)
Zákon 109/1968 Sb. - Usnesení Národního shromáždění ze dne 10. července 1968 (11.05.2006)
Ústavní zákon č. 77/1968 Sb. ze dne 24. června 1968 (11.05.2006)
Projev před volbou České národní rady (11.05.2006)
Reformně komunistická koncepce překonání krize sovětského systému a pokus o její uskutečnění v Československu 1968 (08.04.2006)
Antonín Novotný ke svému odchodu z vrcholné politiky (04.01.2006)
Zpráva o zasedání ÚV KSČ (04.01.2006)
Hodnocení roku 1968 (20.11.2005)
Štrougal, nebo Husák? váhali Rusové po okupaci (20.11.2005)
Okupanti nás obsadili! (21.08.2005)
Minulost a budoucnost (31.07.2005)
Deset bodů (23.07.2005)
37 let od pražského jara (15.07.2005)
12. července 1968 (15.07.2005)
Nová levice v Československu: rozhovor s Jiřinou Šiklovou (01.06.2005)
Stát odškodní oběti okupace z roku 1968 (03.05.2005)
Dva tisíce slov (02.04.2005)
Většina Slováků stále za Dubčekem (27.01.2005)
Československé jaro 1968 (12.01.2005)
Lidská tvář - A. Dubček (1921-1992) (08.01.2005)
K socialismu s lidskou tváří (20.05.2002)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Antonín Jaroslav Liehm | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Literární listy

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. až 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bližší informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Došlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle všech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více než 200 těchto pseudokomentářů, které mažeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ž a š?
V uplynulých dnech došlo k technické závadě, v jejímž důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z většiny komentářů) ztratila všechna písmena "ž" a "š" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Olšanech
Jako každoročně, i letos položila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru pražské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na olšanském hřbitově. Při té přiležitosti jsme pietně vzpomněli i padlých dalších armád (včetně československé), kteří jsou na Olšanech uloženi.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani žádní váleční sirotci nejsou.
227 (227 hl.)
Nebrat! Ještě by nás podřezávali.
226 (226 hl.)
Konečně někdo uvažující lidsky.
169 (169 hl.)
Ať se každý stará o sebe, nic nám do nich není.
165 (165 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
146 (146 hl.)
Raději bychom měli zvýšit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
174 (174 hl.)
Prohnilý humanismus !!
136 (136 hl.)

Celkem hlasovalo: 1243


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaše komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír Šmeral - Mučedník ztracených a vysněných příležitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkušební kámen, na němž se dokáže, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohužel se v něm dopustil dehonestujícího přešlapu, když prohlásil, že Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane Šlemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, že již těším na shromáždění, jako posledně na Václaváku. Doufám, že nebude chybět pán Šafr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naši zemi, již dosáhli hranic dalšího materiálního pokroku a jeho další zvyšování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.