logo SDS
Dnešní datum: 22. 07. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci...
(08. 08. 2018, 774x)

Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 714x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 689x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 619x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 616x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 607x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 586x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 478x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 25
Prům. 11.2
21 denni
Max. 350
Prům. 296.2

Nyní si čte web : 60 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Sektářství není program

Vydáno dne 31. 03. 2008 (5281 přečtení)

Mezi dneškem a rokem 1968 není zdánlivě žádná přímá souvislost. Přečtete-li si však stať historika Jiřího Sládka, předválečného komunisty, napsanou po obsazení ČSSR koncem roku 1968, přiměje Vás - u mne se mu to alespoň podařilo - jednu takovou souvislost najít tím, že on sám porovnával reakce části komunistů na události časově přes 30 let odlehlé. Historie se sice ve všech detailech nikdy neopakuje, ale její studium je přeci jenom víc než pouhou inspirací. Přes veškerou poplatnost textu době doporučuji stať mladým levicovým radikálům. (mn)

Nerad vystupuji jako tzv. starý komunista. Je sice pravda, že tomu bude už 35 let, co, jsem byl po několikaletém působení v Komunistickém svazu mládeže, v Komsomolu, přijat do strany, a že vlastně téměř celý můj uvědomělý život je nerozlučně spjat s komunistickým hnutím. Pokládám však za sporně vidět ještě dnes zásluhu pouze v tom, že se někdo při hlásil do komunistické strany před válkou, i když jistě nebylo jednoduché být tehdy komunistou, zejména za okupace.

Vždyť i u dnešních nejstarších komunistů, kteří jsou členy od založení strany, spadá téměř polovina jejich členství do období po roce 1945, nemluvě o těch, kteří do strany vstoupili později, třeba ve 30. letech. Nelze zapomínat, že KSČ se dnes ze značné části skládá z členů, jejichž socialistické přesvědčení se formovalo v aktivní činnosti v době války a v prvních poválečných letech. Další značná část členů vstupovala do strany po Únoru, a to nikoli z konjunkturalismu, ale z přesvědčení o správnosti zásadní politické linie KSČ. Bylo by tedy krajně nespravedlivé, kdyby se „staré“ členství ve straně mělo pokládat za rozhodující kritérium komunistických kvalit.

Pro posouzení komunisty musí být rozhodující, nikoli jak dlouho je ve straně, ale hlavně — když už se má posuzovat podle své minulosti — jaký byl jeho postoj v nejzávažnějších chvílích a jaký byl jeho celkový vývoj. A jde-li o spravedlivé hodnocení tedy nejen podle pozitivních činů, ale i podle podílu na chybách, z nichž mnohé vrhly stín na revoluční jméno strany, pak je třeba zkoumat odpovědnost každého bez ohledu na délku členství.

Jistě délka členství obsahuje v sobě předpoklad většího množství politických zkušeností. Avšak to je jen předpoklad, možnost, která zdaleka nebývá vždy skutečností.

Proč tedy vydělovat staré komunisty ve zvláštní kategorii? Přece ne proto, že jde o skupinu se zvláštními zájmy nebo dokonce s nároky na jakési výsady? Je jistě přirozené a spravedlivé, když se starým, opravdu zasloužilým členům strany, starým bojovníkům, zejména těm, kteří nasazovali životy za okupace, v ilegalitě doma či na frontě v zahraničí, jestliže se těmto vskutku zasloužilým lidem prokazuje úcta a vážnost. Avšak to je přece jiná kapitola.

Nemluvil bych o tom, kdybychom v poslední době neviděli, že právě z titulu svého předválečného členství se sdružují mimo rámec stanov strany (ve stanovách se nic o zvláštních organizacích starých členů strany nehovoří) skupinky komunistů, kteří se stavějí do pózy kritiků současné politické linie ÚV KSČ, požaduji odstoupení vedení strany v čele se s. Dubčekem a v některých případech jdou ve své nespokojenosti s tím, že většina komunistů je úplně jiného mínění než oni, dokonce tak daleko, že požadují nahrazení KSČ novou, prý skutečně marxisticko-leninskou, stranou.

A s tím souvisí další důvod, proč dnes nerad vystupuji jako starý člen strany. Nepřeji si totiž, abych jakkoli a čímkoli byl uváděn do souvislosti s těmito „starými“ členy strany.

Nedávno jsem se stal svědkem jednoho shromáždění takovéto skupinky a to mí umožnilo, abych lépe pochopil, oč vlastně běží.

Především jsou tu, abych tak řekl, čistě „lidské“ příčiny. Valná většina účastníků tohoto shromáždění byli důchodci, lidé, kteří ztratili spojení nejen se širším okruhem svých spoluobčanů, ale také s problémy, jimiž v posledních letech žila naše země a naše strana. Pohybují se jen mezi lidmi svého druhu a někteří ztratili i přehled o širších souvislostech života naší společnosti.

Jejich vystupování svědčí o velmi chabé informovanosti a pochopení jak toho, co se stalo po lednu, tak především toho, co se po dlouhá léta dělo před lednem. Jejich vztah ke straně, k dělnickému hnutí, k socialismu a hlavně k SSSR je založen téměř výlučně na citech. Jsou mezi nimi i takoví, kteří polednovým vývojem byli poškozeni. Mají pocit křivdy a někdy i oprávněně. Je těžké na nich chtít, aby ve své zatrpklosti pochopili, že hlavní příčiny bouřlivého průběhu polednového vývoje se všemi jeho extrémy nejsou v nedostatcích politiky nového vedení strany nebo v tom či onom nesprávném vystoupení v tisku, v rozhlasu či televizi, ale především v tom, že staré vedení strany a jím reprezentovaný a udržovaný politický systém po dlouhá léta znemožňoval nápravu zásadních a hrubých chyb, čímž se ve společnosti nahromadila výbušná síla, která se najednou uvolnila jiskrou lednového pléna.

Avšak jsou tu ještě jiné okolnosti, druhá skupina příčin. V některých případech využívají naší nynější velmi obtížné situace ke zcela určitým politickým cílům lidé, kteří mají zájem na návratu ke starému, předlednovému režimu.

Nechci nikoho podezírat ze špatných, tj. zištných, sobeckých úmyslů. Ne proto, že bych takovouto možnost vylučoval, ale proto, že v politice je to většinou vedlejší. Více než kde jinde bývá tu cesta do pekla dlážděná dobrými úmysly. Nejde však o úmysly a pocity, ale o objektivní stránku, o politický aspekt, který souvisí s druhou skupinou příčin onoho zvláštního postoje některých starých komunistů, kteří se dnes pokoušejí o opozici proti drtivé většině členů strany a jejího vedení.

Jedno z hlavních poučení, které jsem si vyvodil z historie revolučního dělnického hnutí jako jeho historik a které zčásti mám ověřeno na vlastních zkušenostech, je v tom, že největší brzdou jeho rozvoje vždy bylo a dodnes zůstává politické sektářství.

Znovu a znovu, téměř periodicky, vždy tehdy, kdy nastávají nové, dříve neznámé okolnosti a kdy se ukazuje nutné rozšířit hnutí o další vrstvy a skupiny, zesiluje v revolučním dělnickém hnutí tendence pokračovat ve staré politice bez ohledu na nové okolnosti a uzavírat se do sebe. A obyčejně teprve draze zaplacené porážky musely přinášet poznání, že je nezbytné přejít k nové politice a k novým metodám politické práce za získání masovějšího vlivu.

V socialistickém Československu vznikly reálné podmínky pro přechod k politickému řízení společnosti s pomocí nových, dokonalejších způsobů na podkladě rozvoje socialistické demokracie. Už dávno se u nás vytvořily předpoklady pro rozsáhlé oživení společenské aktivity a s její pomocí i pro urychlení růstu výrobních sil, pro další uspokojení všestranných potřeb našeho lidu a tedy pro celkové posílení naší země jako důležitého článku světového socialismu.

V tom byl právě smysl polednového vývoje: opožděně ale přece se přistoupilo k tomu, by se těchto předpokladů začalo využívat. Avšak dříve, než se mohl v plné míře projevit pozitivní obsah polednového politického kursu, musela se hlavní pozornost soustředit na nápravu škod a na očištění jména komunistické strany. Není sporu o tom, že toto čištění augiášových chlévů zkomplikovalo zdravé úsilí nového jádra vedení strany.

Hned od počátku bylo nutno svádět boj jak proti těm, kteří se ať už vědomě nebo nevědomě snažili zarejdovat někam ven ze socialistických vod a hlavně uváděli v pochybnost právo komunistické strany na vedoucí postaveni ve společnosti, tak i proti těm, kteří se polekali, prokázali naprostý nedostatek víry v sílu strany a jejích idejí a v socialistické smýšlení valné většiny lidu, ztratili hlavu, začali volat na poplach a snažili se obrat zastavit, neřku-li přivodit návrat k starým poměrům. Nejhlubším základem jejich stanoviska nebylo nic jiného než starý známý úzkoprsý a krátkozraký sektářský strach před obtížemi a rizikem postatného rozšíření ideového a politického vlivu komunistů v řadách našich národů.

Není divu, že tyto tendence sektářské úzkoprsosti se s mnohem větší silou začaly projevovat po srpnových událostech. Jejich nejvýraznějšími nositeli (i když nikoli nejvlivnějšími) jsou mezi jinými některé skupinky tzv. starých, předválečných komunistů s jejich rozčilenou opozicí proti dnešnímu vedení strany reprezentovanému s. Dubčekem.

Avšak jejich živnou půdou jsou i nálady rezignace, příznaky útěku k předlednové pasivitě, ono poraženectví, které by se v nynějších ztížených podmínkách chtělo vzdát boje za prosazení polednové linie strany. Tato rezignace není objektivně ničím jiným než kapitulací před sektáři, kteří nechtějí, ba ani nedovedou získávat nejširší vrstvy našich národů pro dobrovolnou společenskou aktivitu ideovými prostředky, a také před těmi, kteří se domnívají, že nyní, po srpnu budou opět moci bezpečně zasednout do svých křesel, aby odtud mocensky, administrativně dirigovali naši společnost.

Mnozí z nich kritizovali svého času Novotného režim a nyní se na to hlasitě odvolávají. Ukazuje se však, že proti tomuto režimu byli nikoli proto, že pochopili nutnost zásadního obratu v politice a metodách komunistické strany. Šlo jim pouze o určité vylepšení, o odstranění nejzápornějších jevů tohoto režimu. A protože polednový vývoj směřoval dál, ke kvalitativním změnám v komunistické politice, v zájmu dalekosáhlé společenské aktivizace opravdu nejširších vrstev našeho lidu, k zásadnímu řešení závažných problémů socialistického vývoje v naší zemi, museli se proti němu postavit a zaujmout, jak se říká, konzervativní a v podstatě sektářské pozice.

Zmínil jsem se o tom, že se sektářstvím mám své vlastní zkušenosti. Měl jsem na mysli problémy, které vyvstaly v naší komunistické straně s konkretizací usnesení VII. kongresu Komunistické internacionály v roce 1935. Musím říci, že argumentace a hlavně chování „starých“ komunistů, o nichž jsem hovořil, mně velmi připomněla tehdejší dobu.

VII. kongres Kominterny znamenal něco takového jako později XX. sjezd KSSS. Usnesení tohoto historického kongresu, který se pozdějšímu XX. sjezdu podobá bohužel také tím, že zůstal jen na půli správně cesty, orientovala mezinárodní komunistické hnutí k organizování co nejširších vrstev lidu proti nebezpečí fašismu a války a přímo vyzývala ke skoncování se sektářstvím.

Naše komunistická strana provedla zásadní přehodnocení své politiky a místo dosavadních hesel o nesmiřitelném boji proti buržoaznímu režimu za sovětské Československo formulovala politiku obrany demokracie a republiky proti fašismu, aniž přitom slevovala ze svého třídního postoje vůči buržoazii. Už tehdy se zaměřila na to, aby ovlivňováním stále širších vrstev postupně vytlačila buržoazii z jejího vedoucího postavení ve společnosti a aby bojem za získání důvěry všech pracujících se dostala do čela jako důsledná zastánkyně jejích sociálních, ale i národních zájmů.

A právě tato změna narazila tehdy v řadách komunistů na prudký odpor. Všechny sektářské, konzervativní, dogmatické síly ve straně se začaly bouřit. A když jsem nedávno na oné schůzi „starých“ komunistů viděl, jak se tam vzrušeně vystupovalo, vzpomněl jsem si živě na to, jak se diskutovalo na tehdejších schůzích, jak obdobně se volalo o zradě revoluce, socialismu, marxismu-leninismu apod.

Tak totiž někteří „staří“ komunisté, kteří, jak se říká, „nic nezapomněli a ničemu se nenaučili“, což platí na ty dnešní jako na ty včerejší, „uvítali“ usnesení VII. kongresu Kominterny a hlavně jejich konkretizaci v usneseních VII. sjezdu KSČ. Obrana demokracie, obrana republiky, to všechno se jim zdálo zradou, protože to bylo něco úplně nového, jiného, než to, na co byli až dosud zvyklí. Také tehdy se vedly diskuse o tom, co je a není třídní politika a co je a není internacionalismus.

Dnes jako tenkrát nelze nové, odlišné problémy řešit na podkladě starých představ. Ani dnes nemůžeme vystačit s opakováním všeobecných pravd a hesel — třídní politika, internacionalismus, proletářská demokracie kontra buržoazní demokracie, vedoucí úloha strany atd., ale musíme formulovat a hlavně ukázat v politické praxi, v čem vězí dnešní konkrétní obsah těchto hesel. A dnes mnohem více než tenkrát platí, že buď staré, přežilé pojetí politiky bude překonáno, anebo komunistické straně hrozí, že se ocitne v izolaci.

Jakkoli se odpůrci politiky Dubčekova vedení strany, ať už vystupují pod firmou „starých“ komunistů či nikoli, zapřísahají nesouhlasem s politikou Novotného, jádro jejich stanovisek, pominu-li pohnutky konjunkturální povahy, není v ničem jiném než v odporu proti polednovému politickému kursu. Opakuji — oni jsou v nejlepším případě jen pro určitá vylepšení, nikoli však pro radikální obrat v politice komunistické strany.

Nemám v úmyslu dělat z tohoto rozporu generační záležitost. Valná většina předválečných komunistů podporuje polednovou politiku. Avšak jistě není náhoda, že jako nejrozhodnější zastánci obhajoby starého a odporu proti novému vystupují právě skupinky pod praporem „starých“, „věrných“ komunistů.

Jejich věrnost revolučním tradicím je ovšem pouze zdánlivá. Ve skutečnosti je to věrnost tomu, co i v minulosti našeho revolučního hnutí bylo strnulé, zkostnatělé a sektářské, co se vyznačovalo zejména neschopností spojovat boj dělnické třídy a ostatních pracujících za sociální zájmy s bojem za zájmy a práva národní. Takováto tradice v minulosti našeho komunistického hnutí bohužel skutečně existovala. Je to tradice politiky, která sice oplývala revoluční frazeologií a velmi silnými revolučními slovy, ale která nevedla k ničemu jinému, než že zbavovala komunisty sympatií a širokého vlivu mezi lidem a její rádoby třídnost fakticky vyklízela pozice třídnímu nepříteli.

Na tuto tradici pohříchu navázala politika KSČ v padesátých letech, jí zůstal v podstatě věrný i režim Novotného a jí se také mají skutečně právo dovolávat ti, kteří se dnes pod praporem „starých“ komunistů šikují do opozice proti dnešnímu vedení strany v čele s A. Dubčekem.

Existuje ale také jiná, opravdu revoluční tradice československého komunistického hnutí. Je to tradice spjatá se jmény Šmerala, Zápotockého, Gottwalda a Švermy a s jejich nejpozitivnějšími politickými počiny. Jestliže se dnešní opoziční skupinky odvolávají na tato jména, pak to svědčí jenom o tom, že jim uniklo, že to nejvýznamnější, čím se tyto osobnosti zapsaly do dějin, byla právě jejich schopnost citlivě reagovat na československé specifikum a jejich smysl pro tvůrčí uplatněni revolučních zásad.

Nejlepší tradice Komunistické strany Československa reprezentované těmito čtyřmi jmény jsou tradicemi zdařilého spojování boje za sociální a národní práva se snahou, aby dělnická třída opřená o důvěru všeho lidu a vedená komunisty pevně stanula místo buržoazie v čele českého a slovenského národa. A v duchu této opravdu revoluční tradice se snaží pokračovat dnešní vedení strany a jemu proto také patří upřímná podpora všech, ať starých či mladých komunistů.

Politika, 7. 11. 1968, Jiří Sládek


Související články:
(ČR - rok 1968)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“ (12.09.2018)
Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia (10.09.2018)
Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa (10.09.2018)
Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS (26.08.2018)
Rezignace presidenta republiky (19.04.2018)
Desatero pro okupovaného intelektuála (01.03.2018)
Čím začít? (Po lednu 1968) (28.02.2018)
Začátek byl nenápadný (30.12.2017)
Srpen 1968 (27.08.2017)
Ohlédnutí za rokem 1968 - rekapitulace článků ze starého webu (21.08.2017)
Stanovisko Výkonného výboru KSČS k 21. srpnu 1968 (21.08.2017)
Projev Oldřicha Černíka po návratu z Moskvy (21.08.2013)
Rok 1968 - v Čechách vľdy s humorem ... (20.08.2013)
"Velké tajemství" 60. let? (06.05.2009)
Od odsouzení k "hořké nutnosti". KS Rakouska, "Pražské jaro" a vojenská intervence v Praze (25.09.2008)
Za Praľským jarem 1968 (25.09.2008)
Několik poznámek (22.09.2008)
Die DDR, der Prager Frühling und das Ende des sowjetischen Sozialismusmodells (22.09.2008)
Three brief remarks to the topic of this Seminar (22.09.2008)
Praľské jaro, sovětská invaze a ąpanělská komunistická strana po 40 letech (22.09.2008)
The Spring of Prague and its influence on the Greek Left wing movement (29.08.2008)
Seminář EL v Praze: 21. srpen 1968 a levice v Evropě (29.08.2008)
Co levice osmašedesátníkům dluží … (29.08.2008)
The GDR, the Prague Spring and the End of the Soviet Socialism-Model (29.08.2008)
Prague Spring, the Soviet invasion and the Spanish Communist Party 40 years later (29.08.2008)
August 68: Dienstbier neverí, žľe august 68 bol kvôli vojnovým plánom Moskvy (21.08.2008)
Kronika místodržľení v Čechách (výňatek) (05.08.2008)
Šilhán: Invaze v roce 1968 byla přípravou na válku (05.08.2008)
Čierná: Poslední ąance pro Dubčeka (03.08.2008)
Poselství občanů předsednictvu Ústředního výboru Komunistické strany Československa (03.08.2008)
Závěr jednání v Čierne nad Tisou (01.08.2008)
Stanovisko předsednictva ÚV KSČ k situaci v Československu (29.07.2008)
Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (29.07.2008)
Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (2) (29.07.2008)
Stanovisko předsednictva ÚV KSČ k dopisu pěti komunistických a dělnických stran (19.07.2008)
Varąavský dopis (19.07.2008)
Domácí úkol z pilnosti (08.07.2008)
Jak budu oběąen (06.07.2008)
Předsednictvo ÚV KSČ k manifestu 2000 slov (29.06.2008)
Základní stanoviska Československé sociální demokracie (1968) (24.06.2008)
Odpovědnost a vina A. Novotného (17.06.2008)
Hodina pravdy (16.06.2008)
Rezoluce o současné situaci a dalším postupu KSČ (16.06.2008)
Československo: Dubčekova přestávka (11.06.2008)
Tak váľně: Co konkrétně? (09.06.2008)
Demokracie a socialismus se podmiňují (06.06.2008)
Co je to socialismus? (06.06.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (4) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (3) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (2) (13.05.2008)
Diskuse v předsednictvu ÚV KSČ v květnu 1968 (13.05.2008)
Čím byla a co znamenala ekonomická reforma šedesátých let? (13.05.2008)
Projev J. Smrkovského 29. srpna 1968 (12.05.2008)
Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (2) (06.05.2008)
Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (06.05.2008)
Výzva dějinám (30.04.2008)
O provázku (28.04.2008)
Prohlášení vlády z roku 1968 (2) (28.04.2008)
Prohlášení vlády z roku 1968 (28.04.2008)
Vaše nynější krize (24.04.2008)
Všechno, co konáme, je pro člověka (22.04.2008)
Náboľenství a socialismus (17.04.2008)
Národní fronta nebo parlament? (16.04.2008)
Češi se k roku 1968 nehlásí? (15.04.2008)
Jiří Pelikán o Jaru (14.04.2008)
Jiří Dolejš: Pražské jaro 1968 z pohledu KSČM (13.04.2008)
Obrana socialismu, nejvyšší internacionální povinnost (10.04.2008)
Akční program KSČ (3) (09.04.2008)
Akční program KSČ (2) (09.04.2008)
Akční program KSČ (09.04.2008)
Žádná nostalgie (08.04.2008)
Nástup československé reformy a její potlačení (1962—1986) (08.04.2008)
Neříkám nic jiného (31.03.2008)
KSČM k výročí 21. srpna 1968 (23.02.2008)
K úspěchu potřebujeme odpovědné občany a vůdčí osobnosti (14.01.2008)
Kosygin - hlavní inženýr SSSR (02.09.2007)
Co je společné pro ekonomické reformy v roce 1968 a dnes (27.08.2007)
Projev dr. Gustáva Husáka 28. srpna 1968 (23.08.2007)
Emigrace v podstatě nejsou k ničemu (14.07.2007)
Všechno bylo a je jinak (12.07.2007)
„Osmašedesátý“ - legendy a skutečnost (12.07.2007)
Vsjo budět blagopolučno (18.04.2007)
V roli „zachránce“ socialismu (03.11.2006)
Zákon 109/1968 Sb. - Usnesení Národního shromáždění ze dne 10. července 1968 (11.05.2006)
Ústavní zákon č. 77/1968 Sb. ze dne 24. června 1968 (11.05.2006)
Projev před volbou České národní rady (11.05.2006)
Reformně komunistická koncepce překonání krize sovětského systému a pokus o její uskutečnění v Československu 1968 (08.04.2006)
Antonín Novotný ke svému odchodu z vrcholné politiky (04.01.2006)
Zpráva o zasedání ÚV KSČ (04.01.2006)
Hodnocení roku 1968 (20.11.2005)
Štrougal, nebo Husák? váhali Rusové po okupaci (20.11.2005)
Okupanti nás obsadili! (21.08.2005)
Minulost a budoucnost (31.07.2005)
Deset bodů (23.07.2005)
37 let od pražského jara (15.07.2005)
12. července 1968 (15.07.2005)
Nová levice v Československu: rozhovor s Jiřinou Šiklovou (01.06.2005)
Stát odškodní oběti okupace z roku 1968 (03.05.2005)
Dva tisíce slov (02.04.2005)
Většina Slováků stále za Dubčekem (27.01.2005)
Československé jaro 1968 (12.01.2005)
Lidská tvář - A. Dubček (1921-1992) (08.01.2005)
K socialismu s lidskou tváří (20.05.2002)

[Akt. známka (jako ve škole): 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Jiří Sládek | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Politika

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
205 (205 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
191 (191 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
143 (143 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
144 (144 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
128 (128 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
152 (152 hl.)
Prohnilý humanismus !!
117 (117 hl.)

Celkem hlasovalo: 1080


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.