Větąina českých médií i politiků se při letoąním kulatém výročí roku 1968 věnovala větąinou jen srpnovému příjezdu spojeneckých tanků do Československa a téměř nedotčeny zůstaly společenské procesy, které k jejich příjezdu vedly. Nepřímo to vysvětluje aktuální
článek v Reflexu, z nějľ
vybíráme krátkou ukázku (mn):Neslyąeli jsme to podstatné: chyběl hlubąí rozbor hodnotově-politických
aspektů Praľského jara (s výjimkou marginálního formátu Historie.cs) nebo
poodkrytí emigrační kariéry jejího komunistického ředitele Pelikána. Lze přitom
důvodně předpokládat, ľe větąina diváků České televize netuąí, ľe Jiří Pelikán
(1923–1999) zaloľil a vydával dodnes existující, pozoruhodné periodikum Listy a
za Italskou socialistickou stranu vstoupil do Evropského parlamentu.
Ohledně tzv. obrodného procesu je znalost minulosti jeątě zajímavějąí. Starąí novinářský kolega, pamětník Milan Syruček na ni vzpomíná
takto: „Poradce amerických prezidentů Henry Kissinger mi na otázku, proč nám
Američané nijak nepomohli, odpověděl třemi důvody: za prvé dodrľovali jaltskou
dohodu o sférách vlivu. Za druhé pro amerického prezidenta bylo důleľitějąí,
aby se uskutečnila, bez ohledu na vąe, jeho cesta do Moskvy k jednáním o jaderných zbraních. A za třetí si vůbec nepřáli, aby Praľské jaro ‚zvítězilo‘ a
prokázalo přednosti ‚socialismu s lidskou tváří‘. Pro ně naopak bylo podstatné,
aby socialismus vůči kapitalismu neprokázal ľádné své kvality.“
Více na Reflexu
ZDE.