Několik poznámek

Vážení přátelé,

když jsem se zamýšlela na tím, proč je – podle výzkumů veřejného mínění – v naší zemi většina lidí proti levici, došla jsem k závěru, že jako vysvětlení je možné použít pouze slova Jiřího Voskovce a Jana Wericha –  že to ti lidé dělají buď z blbosti anebo za cizí peníze. Jiné vysvětlení prostě neexistuje, protože politická situace u nás a ve většině zemí Evropy a světa je následující1:

1.Nadnárodní  korporace přebírají role států. Stát je redukován na minimum.  Byznysmeni jsou mocnější než politici.

2.Došlo k redukci úlohy vlády na zajišťování veřejných služeb, infrastruktury a ochranu světového systému volného obchodu.Hrozí zánik společenské smlouvy mezi státem a občanem, která tvořila jádro demokratické společnosti. Už neplatí teze, že stát má garantovat veřejné blaho. (Viz. J.J. Rousseau)

3.Vlády se dostaly pod tlak korporací. Nejenže vše - co je nezbytně nutné pro fungování státu - privatizují, ale zejména podléhají megakorporacím v oblasti legislativní a daňové. Ty si pak mohou vybírat, kolik na daních zaplatí a kde je budou platit. Korporace se přesunují do oblastí s nižší daňovou zátěží, avšak na druhé straně od států požadují investiční pobídky, daňové prázdniny a státní dotace. Tím vším je ovšem podlomena schopnost vlád zajistit financování veřejného sektoru.

4.Zájmy korporací diktují rovněž zahraniční politiku.

Takový je základní koncept současné globální politické situace.

V devadesátých letech získala neoliberální nová pravice -  podpořená penězi - odvahu (lépe řečeno drzost) vyslovit svoji velmi jednoduchou filosofii, kterou lze shrnout do jediné věty: na celém světě bude hrstka bohatých lidí stále bohatnout - a většina chudých lidí stále chudnout.

V současném světě platí univerzálně v podstatě pouze jeden princip – a ten zní: uspokojování zájmu silnějšího. Média na celém světě každý den tvrdí, že to je základní princip povahy člověka.

Úkolem levice však by měla být snaha o změnu tohoto stavu. Všichni přece víme (ostatně je i vědecky dokázáno – viz genetika), že základním principem člověka není rvavost, ale že člověk žije ve vztazích a jeho podstatou je soucítění a solidarita. 

Pokud ale politické strany vyhodnocují vše podle ekonomických měřítek a politiku řídí byznys a trhy, pak se ignoruje základní pravidlo demokracie – že politika má dělat to, co chtějí občané. To se v současné době  v mnoha zemích Evropy a světa prostě neděje.

Politické strany nabízejí v podstatě stejná řešení,  a to je systém založený primárně na ekonomice, kultuře konzumu, moci kapitálu a na volném trhu.  De facto všechny politické strany zaměňují demokracii a kapitalismus.  Liší se pouze svojí marketingovou strategií.

Legislativa je postavena takovým způsobem, že politické strany – aby uspěly – jsou nuceny obracet se na soukromý sektor a tím si korporace kupují svůj politický vliv. Byznysmeni pak z pozice síly předepisují politikům, jak mají rozhodovat.

Proto se lidé obracejí zády k tradiční politice, klesá účast ve volbách i počet členů politických stran. Převládá pocit, že politici jsou nedůležití, neschopní a nepoctiví. Vliv všech politických stran závisí na kvalitě informací.

A zde vzniká stěžejní problém současnosti: kvůli koncentraci vlastnictví – moc v mediální sféře získalo přibližně deset globálních hráčů – nemůže být o svobodě  tisku vlastně řeč.  Takže i když mají některá politická uskupení jiné – než oficiálně vládnoucí názory – nikdo se o nich nedozví, případně jsou tyto názory systematicky diskreditovány.

Bez vlastní mediální sítě – tisk, televize, rozhlas, internet, film, PR aktivity – nemá (podle mého názoru) levice vůbec šanci v současném světě uspět.

Znovuzrození vlivu levice předpokládá, že nám bude jasné:
co si máme přát a proč,
co máme odsuzovat,
o co se máme snažit
a hlavně také to lidem umět a moci sdělit.

MÍT TU MOŽNOST – a v dnešním světě: mít tuto MEDIÁLNÍ možnost.

Na závěr bych použila slova bývalého poslance za ČSSD posledního federálního shromáždění Stanislav Hoška  z jeho analýzy Kardinální chybování levice (z března letošního roku).

„Současná levice musí dnes řešit dvojí problém. Na jedné straně demaskovat mystifikační charakter současnou mocí prezentovaných výkladů světa, v němž žijeme a také získat tempo v ovlivňování dějů.

Na druhé straně musí dokázat prožívanou skutečnost analyzovat aktuálněji a  přesněji, aby svá témata inovovala natolik, že se stanou opět všeobecně přijímanými, tentokrát dokonce v celoplanetárním měřítku.

Levice stále neumí kupříkladu prokazovat, že evoluce globalizace je urychlována technikou a vědou již celá staletí a dnes konkrétně dosáhla doslova předstupně konstituování noosféry v pojetí Pierre T. de Chardina. Jinými slovy, že dneska probíhající informační éra vytváří základ pro celosvětové lidství a tvarování planetárního člověčenství.

Globalismus samotný je v současnosti nejviditelnější v diktátu, nebo alespoň zřetelné nadvládě nadnárodních  korporací nad politickou reprezentací národních států. Což se nejvyhraněněji projevuje v podbízení se a až korupčním chování vlád vůči rozhodujícím finančním podnikatelům, honosně pojmenovávaných globálními investory.

Levice však ani nehledá metody zabraňující celosvětovému ekonomickému imperialismu nadnárodních korporací, čili prosazování jejich vlivu v celosvětové politice. A již vůbec nedokáže veřejnosti vysvětlit, že v tomto ekonomickém imperialismu je zárodek i nejvyššího rizika pro planetární lidství i pro každého člověka. Možnost nejen politické nadvlády, ale dokonce až diktatury finančníků, pokud se jim podaří ovládnout energetické zdroje. Za jejich zisky se totiž vždy dá koupit, jak politická, tak především vojensko-zbrojařská, jediná to skutečná moc, umožňující totalitní nadvládu.“

Tolik tedy citace a zde končí i můj referát. Děkuji vám za pozornost.