Bude-li to nutné, dělnická třída uslyší hlas svých přátel (2)

L. I. Brežněv: Zahraničněpolitická linie naší země je vám známa. Na prvním místě stojí jako vždy otázky spolupráce se socialistickými zeměmi, tedy i s Československem. Socialistické země považujeme za vedoucí sílu v boji národů za svobodu, sociální pokrok a mír.

V našich vztazích se socialistickými zeměmi se vždycky snažíme maximálně rozvíjet vzájemně výhodnou spolupráci, nic svým partnerům přitom nevnucujeme. Sovětský svaz se nikterak nechystá řešit za ostatní jejich vnitřní záležitosti. Vy teď například hovoříte o tom, že je nutno změnit strukturu československého hospodářství. To je vaše věc. Vy jste tuto strukturu tvořili, vy ji samozřejmě můžete změnit, pokud to považujete za nutné.

Československo bylo vždy proslulé svým strojírenstvím, máte je i nyní. I dřív jste byli proslulí svým lehkým průmyslem a teď říkáte, že jej budete rozvíjet. Nevím, jaké máte plány, co chcete dělat.

A. Dubček: Budeme rozvíjet lehký průmysl.

L. I. Brežněv: Ve všech svých vztazích se socialistickými zeměmi vycházíme z nejlepších bratrských citů. To se plně týká i našich vztahů s Československem, s československým lidem, s jeho komunistickou stranou. Tím bych chtěl skončit informaci o našich záležitostech.

Dovolte nyní, abych se vrátil k tomu, co probíhá u vás v Československu. Ať jste to chtěli či nikoli, došlo k tomu, že všechny poslední události byly objektivně zaměřeny k diskreditaci komunistické strany. Nepřátelům strany se v této etapě podařilo realizovat své záměry. Nastal všeobecný rozruch. Potom začala druhá etapa - vyletěly kádry. Všichni se pojednou stali špatnými - jak ministr obrany, ministr zahraničních věcí, ministr vnitra, tak i další pracovníci na předních místech. Nevím, bylo-li to zapotřebí, ale odchod těchto lidí vrhl stín na celou stranu. Vždyť nikdo nedokázal, že jste až dosud prováděli nesprávnou zahraniční politiku nebo že věci v armádě byly špatné. Ale tyto soudruhy zbavili funkcí tak, jako by dělali doslova něco hrozného. Je tedy možno říci, že i v této druhé etapě se protivníkovi podařilo dosáhnout svých cílů.

Nyní se tisk, rozhlas a televize, jejichž řízení pustila strana z rukou, snaží pod rouškou demokratizace dovést tuto temnou záležitost do konce. Chci zdůraznit, soudruzi, že toto celé ideologické soustrojí pracuje organizovaně: všichni útočí jedním směrem, útočí na stranu, útočí na její kádry, útočí na její teorii, odsuzují také mezinárodní styky se socialistickými zeměmi včetně Sovětského svazu. Co chvíli jsou slyšet narážky, že ekonomické potíže Československa prý zavinil Sovětský svaz, že výdaje na armádu prý zavinila Varšavská smlouva atd. To vše probíhá organizovaně. Pro to je nemálo důkazů.

Výsledkem je rostoucí agitace dosavadních stran NF a vznik nových „klubů“, aktivizace nepřátelských stran a studentských organizací a mnoho dalšího, o čem vy, soudruzi, snad ještě ani nevíte. Myslím, že jde o přípravu k následující etapě - k tomu, aby byl svržen ÚV KSČ a jeho politika a odstraněno současné vedení. Kdosi prý prohlásil, že i Dubček a Černík jsou „dočasné figury“, že na jejich místo musí přijít noví lidé. Ale jací lidé je nahradí, o tom se nemluví. Je zřejmé, že organizátoři toho všeho mají svůj program a jsou si jisti tím, co dělají. Podporují je jak USA, tak NSR, ale upozorňují je: veďte si opatrně, nedávejte záminku k vnějšímu zásahu. Chtějí, aby kontrarevoluce v Československu proběhla, aniž by se opakovaly maďarské události.

Ať chcete či nikoli, soudruzi, opravdu se tak děje a stále jasněji se to etapu za etapou potvrzuje. S. Biľak správně analyzuje jednotlivé významné podmínky tohoto důležitého období.

Vaše zpravodajská agentura ČTK vydává bůhvíjaké zprávy, pomlouvá Lenina i Marxe. Nevím, zdali to čtete, soudruzi. Vždyť i podnapilí mužici na trhu se chovají lépe než tito novináři.

Samozřejmě, můžete hodnotit činnost polského vedení po svém, ale boj je boj. Dali do nosu nepřátelům strany a čestně řekli, že dělnickou moc nikomu nevydají. Také v Maďarsku to začalo aktivitou spisovatelských klubů a končilo tím, že začali věšet komunisty. A mnozí se schovávali za hesla o přátelství se Sovětským svazem. Však i u vás se šíří takové hrozby na vesnici. Nechci být prorokem, ale pokud se nechá věcem živelný průběh, může to dospět k tomu, že i u vás budou věšet komunisty. A ne všem se podaří se zachránit. A jak pak budou moci odpovědět lidu soudruzi Dubček, Černík, Smrkovský a další? Co budeme moci říci my? Jestliže rozdrtí 1 700 000 komunistů, tu se lidé zeptají: a kdepak byla KSSS, proč nesplnila svou internacionální povinnost?

Považujete se za vedoucí sílu, ale tajemníky okresních výborů KSČ odvolané z funkcí nikdo nepřijímá do práce, chodí a hladovějí, a ničemové s kontrarevolučními hesly se volně procházejí po náměstích.

Mluvíme o tom všem, soudruzi, ostře, ale upřímně, po soudružsku. Souhlasím, že máte za sebou síly, ale neobracíte se k nim. Vše u vás probíhá jako při nějakém palácovém převratu. V Praze se to víří, přesto se neobracíte na dělnickou třídu. Ta stojí stranou, ještě se nezorientovala v tom, co se u vás děje, kdo koho nahrazuje.

Cožpak Procházka je vedoucí silou vaší společnosti, vůdcem vaší strany? Strana dala důvěru vám, ale Procházka si dělá, co chce. A jak to eufemisticky nazýváme - „antisocialistické živly“! Jsme komunisty nebo ne?! Proč se bojíme?

Ve vašich klubech je všechno možné.

Proto projevujeme takovou starost a přemýšlíme, co dál. Nemyslíme, že se v komunistické straně vědomě chcete zříci vedoucí úlohy a dělit se o moc, např. se sociálními demokraty. Chceme věřit, že chápete, že se jedná o rozhodující období v historii vašeho státu, strany, v historii budování socialismu v Československu. Leccos z toho, co u vás probíhá, si žádá naši oficiální reakci. Snaží se nás na příklad očernit šířením všelijakých lží okolo smrti Jana Masaryka. Tady máme naprosto čisté svědomí. Nemůžeme akceptovat žádné výtky. Proti těmto útokům se u vás nikdo nepostaví.

A. Dubček: Pravda...

L. I. Brežněv: A přitom se nás to dotýká jako státu. Jestliže oprávníme své teoretiky, aby odpověděli na „teoretické výklady“, s nimiž u vás nyní vystupuje Procházka a jemu podobní, pak teprve uvidíme, na čí straně je pravda.

Vzniká otázka jednoty vašeho státu, jednoty Čechů a Slováků. To není jednoduchá otázka a za dva týdny ji nevyřešíš. Slováci byli skutečně v minulosti v lecčem poškozeni bez zvláštních důvodů. Svého času jsme o tom hovořili naprosto otevřeně se s. Novotným. Proč jste se např. báli nazvat Bratislavu hlavním městem Slovenska, co je na tom strašného?

N. V. Podgornyj: Během oslav 50. výročí Října jsem o tom mluvil s Novotným.

L. I. Brežněv: Pokud jde o nás, nikdy jsme v ničem nepoškozovali ani Slováky, ani Čechy. Dávno a důvěrně jsem se seznámil s Československem. V letech války jsem prošel spolu s našimi bojovníky od Čopu do Prahy a mohu říci s plným přesvědčením: Slováci i Češi jsou drazí sovětským lidem jako rodní bratři.

Chtěl bych, aby náš rozhovor o situaci, jak se vytvořila v Československu, byl otevřenější. Stále slyšíme uklidňující proklamace, zeje v podstatě všechno v pořádku, že za dva nebo tři týdny se to napraví atd., jenomže události se tam vrší a situace je čím dál napjatější. Akce nepřátelských sil jsou stále rozhodnější a organizovanější. Došlo to tak daleko, že se v průvodech otevřeně mává americkými vlajkami. To je, soudruzi, vážná věc, když vezmeme v úvahu, že k tomu dochází v socialistické zemi. Trochu nás udivuje, řekl bych, lehkomyslné hodnocení událostí, jaké jsme tu slyšeli. Domníváme se, že nynější události organizují a řídí síly spojené se Západem. Nitky, za které se tahá, vedou očividně do Francie, do západního Německa, vy zkrátka sami víte kam. Řekněme otevřeně, soudruzi, copak se dá pominout takový fakt, jako je každodenní příjezd 40 tisíc turistů ze Západu? Víme, že takoví „turisté“ vozili svého času zbraně do Maďarska, aby jimi zásobili kontrarevoluci. Jestli vás takové otázky neznepokojují, pak znepokojují NDR, Polsko a Sovětský svaz. Jsme s vámi přece spjati smlouvou o vzájemné obraně. Spoléháme na to, že hranice Československa jsou uzavřené, ale ve skutečnosti se ukazuje, že vaše hranice s NSR jsou otevřené.

Chápejte nás správně, soudruzi, Nemáme nic proti turistice jako takové. Správně organizovaná turistika je přirozená věc a žádné otázky nevyvolává, ale když 40 tisíc lidí přijíždí nekontrolované do země a jezdí tam svými vozy, zajíždějí k vojenským jednotkám a kam se jim zachce, nutně to působí vážné znepokojení. Předem mohu říci, že dobrá polovina těchto lidí jsou američtí a západoněmečtí špioni. Nelitují na takové věci peníze.

Přáli bychom si, aby se věci měly tak, jak jste nám to vylíčili. Byli bychom rádi, kdyby se potvrdilo prohlášení s. Smrkovského, že za nějaký měsíc se všechno urovná.

Pokud jde o rehabilitace, to je taková záležitost, kvůli níž určitě není třeba zvlášť hlasitě křičet. Zde je více zapotřebí politických opatření, prozkoumávání konkrétních záležitostí, ale ne propaganda kolem toho všeho. Správně se zde mluvilo: tragédie spočívá v tom, že čistě vnitrostranických věcí se u vás už po jistou dobu zmocňuje ulice. Život strany, její plány, chyby či neúspěchy, jichž se strana dopustila, se mohou a musí posuzovat uvnitř strany. A strana pak rozhodne, s kterými z těchto otázek bude v určité formě seznámen všechen lid. Ale vynášet na veřejnost všelijaké a dokonce nejdelikátnější otázky, zvláště v situaci, jaká je nyní - to sotva odpovídá zájmům strany. Ale u vás se takových otázek zmocňují všechny ty „kluby“ a nezralá mládež. Co je to student prvního nebo druhého ročníku vysoké školy? Mladý, osmnácti-devatenáctiletý člověk. Čemu v politice rozumí? Pro jeho politickou výchovu existují speciální organizace - pro to je zde komsomol, aby vychovával takovou mládež. Ale u vás tito mladičcí požadují, aby řídili zemi zároveň s vládou. Chtějí, jak vidíte, sestavit samostatnou stranu a účastnit se samostatně ve volbách do Národního shromáždění, vyhlašují svůj vlastní program. Jak kolem toho můžete tak klidně chodit?

Nedokáži si představit, že by strana nebyla ve stavu zavést pořádek. Samozřejmě, že má takovou možnost. Ale v současné době je kontrarevolučním silám, následníkům buržoazie, dovoleno svobodně konat, a ony strkají do všeho nos. Tuto svobodu konat získalo 1,5 milionu bývalých členů později rozpuštěných fašistických a buržoazních stran. Vždyť dělníci nepotřebují, aby bylo svrženo předsednictvo ÚV. Ne. Dělníci nikdy nevystupovali proti Černíkovi, ani proti Dubčekovi, ani proti Smrkovskému. Kdo vystupuje? Tato vystoupení řídí síly, nacházející se dosud v podzemí, ale v jejich rukou je rozhlas, televize, tisk a nejrůznější „kluby“. Hle, kdo organizuje tuto věc. Nemůžeme sdělit námitky dělníkům, dělníci zatím jen pozorují, co se děje. Vy sami říkáte, že dělníci stojí za KSČ. Rozhovory o národu zatím ještě nedávají zcela jasný obraz. Národ se u vás skládá zřejmě více než z poloviny z dělníků, důležitou část představuje rolnictvo. Inteligence není početná vrstva, ačkoli má určitou váhu.

Kdybyste se doopravdy obrátili k dělníkům, obraz by byl jiný. Ale tímto směrem se, jak se jeví, dosud nic nedělá. Vím a je samozřejmé, že je těžké udělat vše najednou, ale máme takový dojem, že se nedělá to, co už by mohlo být vykonáno.

A. N. Kosygin: V současné době se velmi mnoho buržoazních států pokouší ovlivnit situaci v Československu. Snaží se dokázat, že socialistický systém je pro západní země nevhodný, že komunistické strany nejsou schopny řídit společenský vývoj na Západě. Zkušenosti Sovětského svazu nejsou podle jejich názoru důkazem, protože prý jsou tam úplně jiné podmínky. Že by mohli ovlivnit situaci u nás, na to nemají žádnou naději. Vědí, že strana je u nás silná a pevná, že dělnická třída a rolnictvo jsou jednotné a semknuté kolem KSSS. Tady žádné naděje nemají, proto otáčejí zraky po Československu.

V posledních dnech se v americkém tisku objevila řada článků, kde se tvrdí, že československá zkušenost prý ukazuje, že socialismus nemůže na Západě existovat. Domnívají se, že když teď Československo zakolísá a vrátí se k buržoaznímu uspořádání, půjdou za ním i ostatní socialistické země. Proto jsou události v Československu tak závažné nejen pro vás, ale i pro nás, pro náš lid, pro všechny komunistické strany, pro celý socialistický tábor. Proto je pochopitelné, že na to, co se děje ve vaší zemi, se upírá pozornost naší strany, našeho lidu a ostatních socialistických zemí.

Nemáme žádný důvod říkat, že zkušenosti ze socialistické výstavby v Československu za uplynulých 20 let byly neúspěšné.

Přistoupit k této zkušenosti z takových pozic, které u vás zaujaly různé „kluby“, jednotliví reakční činitelé a organizace, jak se to hlásá kdesi na mítincích a shromážděních, by znamenalo zavrhnout celou historii rozvoje československého státu. Hodnocení těchto kruhů samozřejmě v žádném směru neodpovídají skutečnosti.

Po všem, co se vykonalo za poslední měsíce s cílem očernit vývoj země za dvě desetiletí, se nám nyní říká, že se zaútočí na Gottwalda. Ale jestli k tomu skutečně dojde, tak to bude tak říkajíc konečná rána v historii Komunistické strany Československa, v historii výstavby socialismu ve vaší zemi. Očernit Gottwalda - to znamená očernit vše to, co se vykonalo pro upevnění socialismu v Československu v době jeho vedení.

Zdá se mi, že nyní přirozeně vzniká otázka: jaká konkrétní opatření budou z vaší strany přijata pro normalizaci podobných jevů. Samozřejmě, v ústředním výboru jsou zdravé síly. 30-40 lidí v ÚV, stojících na zdravé platformě, ale tam stojí i miliony lehkomyslných lidí. Mohou začít opravdový boj. Již k tomu nazrál čas, nazrál již dávno. Je možno říci, že nejen ztrácíte čas, ale že jste jej v jisté míře již ztratili. Proto je nyní nutné, aby Komunistická strana Československa přešla co nejrychleji od obrany k útoku. A učinit je to nutné nejrozhodněji. Nyní máte moc ve svých rukou. Máte ve svých rukou, soudruzi, vedení ÚV i státního aparátu. Těšíte se podpoře Sovětského svazu, naší strany. Všechny reálné síly máte na své straně. Jestliže vystoupíte semknuté proti všemu tomu politickému poprasku, který se nyní v Československu rozpoutal, čeho byste se báli? Nemáte se absolutně čeho bát. Autorita ve straně nespočívá na přizpůsobování se. Posílit ji je možno jen opravdovým bojem za věc socialismu a komunismu.

Proč byste ohýbali hřbet před jakousi skupinou studentíků, kteří se mají učit a ne se pokoušel komandovat stát nebo poučovat takovou bojovou stranu, jako je vaše, poučovat vaši dělnickou třídu?

Tito kluci staví své neúměrné požadavky a všichni kolem nich chodí a podbízejí se jim. Když jsem vám o tom řekl, odpověděli jste: a to je máme posadit do vězení? To je věc pána domu - posadit či nikoli. Ale až začnou dávat do vězení vaše lidi, opravdové komunisty, až je začnou bít jako v Maďarsku, pak se budete muset zamyslit.

O co jde, soudruzi? Nemáte snad sílu k tomu, abyste čelili pokusům reakce? Stoupence reakce je třeba zbavit míst. Je třeba využít takové fakty, jako je překroucení výroků prvního tajemníka ÚV pracovníky státního rozhlasu. Zavolat si ředitele rozhlasu a říci mu: drahý soudruhu, nemůžete-li přinutit lidi, aby pracovali, jak se má, pak vás nepotřebujeme. Je nutno vyměnit takového člověka.

Nemáte se čeho bát, soudruzi. Máte ve svých rukou armádu.

Co je demokracie v komunistickém pojetí? Pro nás je demokracie prostředkem boje za věc dělnické třídy, za socialismus.

Zdá se nám, že nastal okamžik pro přechod skutečných komunistů, skutečných stoupenců socialismu v Československu do útoku. Jestli je někdo pouze souběžcem, aktivně se neúčastní boje, ať jde od toho a zůstane nadále jen souběžcem. Věc je možno udělat i bez něj.

Záležitosti, jak se nám zdá, jsou mnohem vážnější, než nám zde vykládal s. Dubček. Čekali jsme, že s. Smrkovský zde mnohem zevrubněji vyloží, jaká opatření přijmete, abyste uchránili věc socialismu v Československu, výdobytky vaší dělnické třídy a její komunistické strany. Chcete snad poskytnout, soudruzi, příležitost zahubit stranu lidmi, kteří se nyní snaží vylíčit věci tak, jako by naprosto vše, co bylo vykonáno v Československu komunistickou stranou, bylo jen samý blaf, pokoušejí se vymazat tuto slavnou stránku v historii československého lidu?

Je zřejmé, že předsednictvo vašeho ÚV má nějaké konkrétní představy o těchto otázkách. Sotva by však bylo správné očekávat, že se za pár týdnů či za měsíc situace srovná sama od sebe. Nic se nesrovná. Nyní je zapotřebí konkrétní plán konkrétních skutků. Otevřeně řečeno - mysleli jsme, že přijedete právě s takovým plánem a poinformujete nás o něm. Ale bohužel jsme o tom nic neslyšeli. Nyní je nutné jít do útoku a ne kolísat mezi nejrůznějšími silami. Z takového kolísání nic nevzejde. Je nutno konat. Věříme, soudruzi, že vezmete věci do svých rukou a dovedete je do vítězného konce.

N. V. Podgornyj: Vedeme spolu otevřený soudružský rozhovor. Doufám, soudruzi, že tento rozhovor nebudete považovat za nějaký pokus vměšovat se do vašich vnitřních věcí. Dnes kdekdo v Československu reaguje přecitlivěle na kritické výhrady a nechápe správně přátelské rady. Rádi bychom tu slyšeli, co teď hodlá učinit Komunistická strana Československa, aby situaci napravila a upevnila svou vedoucí úlohu. Rádi bychom od vás také slyšeli, čím bychom vám mohli pomoci.

Už se tu mluvilo o tom, že na našem posledním plénu, kde se jednalo o mezinárodních otázkách, se hovořilo i o Československu. Tento referát jsme nepublikovali, ale jeho text jsme rozeslali stranickým organizacím. Máme ve straně 13,5 milionu lidí. Celkem žije v Sovětském svazu, jak víte, 240 milionů obyvatel. Mnozí z nich poslouchají zahraniční rozhlas. Poslouchají i Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Velmi mnozí poslouchají pořady československého rozhlasu. Ze všech těchto zdrojů samozřejmě čerpají nejrůznější informace o tom, co se u vás děje. My však píšeme ve svém tisku o československých záležitostech velmi málo, a pokud píšeme, pak výhradně v kladném smyslu. Pochopte, soudruzi, že se dostáváme do těžké pozice před svými lidmi, kteří si stěžují, že nedostávají dost informací o československých událostech. Děláme to jen proto, že vám nechceme dát důvod k tvrzení, že se snad vměšujeme do vašich záležitostí. Vyvstává před námi reálný problém: pokračovat v této linii i nadále, nebo informovat naši veřejnost siřeji a otevřeněji o tom, co se děje ve spojeneckém Československu. Kromě toho na některá veřejná vystoupení v Československu musí být dána z naší strany nějaká oficiální odpověď. Poraďte, soudruzi, jak to máme udělat.

Soudruzi, po pravdě řečeno nikdo z nás zřejmě nepředpokládal, že po lednovém plénu ÚV KSČ se budou události ve vaší zemi vyvíjet takovým směrem. Bylo těžké předpokládat, že ústřední výbor strany do takové míry ztratí otěže vlády. Jednou z hlavních příčin je nepochybně ztráta vlivu na orgány informace a propagandy, na tisk, rozhlas a televizi. Umožnilo se veřejně vystoupit každému. Umožnilo se každému říkat jak pravdu, tak nepravdu, vystupovat z pozic nepřátelských socialismu. Přitom je nutno si povšimnout, že se tiskne především hlavně to, co je zaměřeno proti socialismu. Mnoho rozhovorů o demokratizaci, o liberalizaci, a slovo skutečně dostávají jen protivníci socialismu, zdravé hlasy nejsou nyní skoro vůbec slyšet.

Nyní nám říkáte, že lid stojí za stranou, že věří straně, že ve straně a mezi lidem jsou zdravé síly. To vše je pravda. O tom není pochyb. Potíž je v tom, že - mírně řečeno - působí, vystupují, píší, uvedly do chodu všechny prostředky právě „nezdravé síly“ a zdravé síly zůstávají stranou někde v koutě, mlčí a - co je hlavní - tyto zdravé síly nikdo neorganizuje. Nevím, snad se v tom směru něco dělá, ale zatím se vytváří takový dojem, o němž jsem mluvil.

Je těžké uvěřit, že se u vás nikdo nepostavil na odpor antisocialistickým vystoupením, útokům proti vedoucí úloze komunistické strany, proti socialistickým výdobytkům. Samozřejmě, pokud se vše pustí z ruky, může to dojít daleko.

Také u nás byly po XX. sjezdu jakési nezdravé jevy, zvláště mezi inteligencí. Ale mezi samotnou inteligencí včetně spisovatelů se našly stranické síly, které se rozhodně postavily proti deformacím. Dostaly podporu dělnické třídy a - jak víte - věci se rychle srovnaly. Důsledně dodržujeme demokratické normy, ale neostýcháme se rozhodně vystoupit proti protistranickým živlům, když zvedají svůj hlas. V jednom či ve dvou případech jsme museli dokonce rozpustit stranické organizace. Do toho jsme šli.

Vládnoucí kruhy západních zemí, které se chlubí svou „demokracií“, se vůbec neostýchají použít prostředky násilí vůči svým politickým protivníkům. Cožpak nerozpustily komunistickou stranu v NSR? Ale vládnoucí strana Československa - komunistická strana - se ostýchá dát po rukách nepřátelským silám, když se aktivizují, všem těm klubům atd.

Nebudu to opakovat, když už zde soudruzi Brežněv a Kosygin podrobně mluvili o znepokojení, které u nás existuje kvůli situaci v Československu. Kromě ujišťování o tom, že vše bude v pořádku, dosud nic nemáme.

Alexandře Stěpanoviči, ani jedna vláda nemůže existovat bez dobře organizovaného a pevného aparátu státní bezpečnosti. Opatření, aby byly věci politicky vyjasňovány, jsou samozřejmě dobrá. Ale jak se mohlo stát, že za krátký časový úsek se orgány Státní bezpečnosti, soudu a prokuratury československé socialistické vlády projevily fakticky jako práce neschopné, plně demoralizované a bez podpory strany. Cožpak jsou ve vašem ministerstvu vnitra všechny síly poskvrněny zločiny, mají ruce potřísněné krví a je pouze třeba je co nejrychleji pověsit? Myslím, že věc vůbec takto nestojí. A i vy to patrně také dobře víte.

Sesadili jste jednotlivce, kteří se provinili určitými zločiny. To je normální. Ale sesadili jste je takovým způsobem, že všichni další pracovníci chodí a čekají, zeje také sesadí. Pravda, vystoupil jste na plénu a řekl jste, zeje třeba podpořit armádu a pracovníky Státní bezpečnosti. Ale pouze slova jsou zde málo. Vždyť všude chodí reakcionáři a křičí, zeje třeba orgány Státní bezpečnosti zcela zlikvidovat, že nemusí existovat. To znamená, zeje třeba je podporovat nejen slovy, ale také činy. Je to třeba udělat tak, aby lid pocítil, že pracovníci Státní bezpečnosti jsou lidmi, kteří stojí na straně nezávislosti země a výdobytků socialismu, že je potřebuje strana a národ.

Nelze zapomínat na to, že nepřítel aktivně využívá situace vzniklé v souvislosti s rozkladem orgánů Státní bezpečnosti. Vyhledává každou skulinku, aby zaútočil na věc socialismu ve vaší zemi.

Je nezbytné také v armádě ukončit schůzování a zavést pořádek, jinak nebude mít vláda dostatečnou podporu, jestli se veškeré věci omezí jen na pronášení projevů. Jsou u vás zdravé síly, především v dělnické třídě, ale je třeba mít na paměti, že aktivní práce nepřítele může rozložit také je. Nepřátelská propaganda, která se nesetkává s odporem, vykonává své dílo. Již nyní se ozývají řeči: Pryč s dělnickou milicí! Vím, že s. Smrkovský, který nedávno vystoupil před studenty, vysvětloval, proč musí existovat dělnická milice. K této otázce to řekl naprosto přesně a správně, ale je třeba tuto milici fakticky podporovat, pozvednout ji v očích lidu, jinak nepřátelská propaganda začne působit i proti ní. Věc se může vyvinout tak, že se ocitnete také bez dělnické milice.

L. I. Brežněv: Soudruzi, jestli je potřeba, můžeme o dění v Československu hovořit dál, uvést desítky dalších faktů potvrzujících to, o čem už byla řeč. Můžeme hovořit o činnosti určitých skupin spiklenců. Je vám například známo jméno Václav Černý?

A. Dubček: Ano, je. To je velmi negativní osobnost, pracuje proti KSČ a má styky s cizinou. Dověděli jsme se to asi před týdnem.

L. I. Brežněv: Černý a celý ten spolek jednají tak, aby pomluvili stranu a potom dosáhli toho, aby se k moci dostala jiná politická strana. Tato skupina má v rukou tisk, televizi, rozhlas a jedná cílevědomě. Její linie je jasná - diskreditovat ÚV strany, vytvořit stranu vlastní, vyjít z ilegality. Všechno se dělá postupně - dokončí jednu věc, přejdou k další. Skoncovali dejme tomu s Novotným, je čas přejít k Dubčekovi. Dosáhli odstranění ministra zahraničí, obují se do dalších. Počítají s tím, že se nakonec vedoucí funkcionáři komunistické strany poperou mezi sebou. Vidí, že ve vedení není jednota a říkají: ať si komunisté vyperou na veřejnosti své špinavé prádlo, ať se pošpiní, potom bude urovnána cesta pro ty, kdo přijdou místo nich. Mají promyšlený plán, takže, soudruhu Dubčeku, teď je na vás, abyste jednal.

Nepřátelé strany cílevědomě pracují v tom směru, aby podryli vaši jednotu, oslabili vedení KSČ, morálně politicky je odzbrojili. Pokud nezačnete neprodleně jednat, může být pro vás květen osudný. Nejde o nic jiného než o uchopení moci. Právě o to usilují bývalí sociální demokraté a lídři dalších stran, chtějí uchvátit moc aspoň pro začátek tím, že se o ni podělí s KSČ. Právě proto se snaží rozložit armádu, odzbrojit Lidové milice. Máte slabě vedenou organizační práci a oni jsou aktivní. Půda pro dosažení těchto cílů, směřujících k tomu, aby KSČ byla zbavena moci, je už prakticky vytvořena. Právě proto byly založeny všechny ty kluby a jiné organizace. Vystupuje každý, komu se zamane, s kdejakými teoriemi, vystupují studenti a jiní podobní činitelé. Přečtěte si články vám známého Synka. Je jich teď v Rudém právu otištěn celý seriál. Co on tam píše, ten „teoretik“, kterého jsme dosud znali jako pouhopouhého překladatele v aparátu ÚV. Tento samozvaný teoretik zpracovává veřejné mínění. Ne náhodou potom tak pohotově jeho články přetiskují ve svých novinách Rumuni. Jim jeho nápady vyhovují. Co je zač, ten Synek? Z jakého důvodu vystupuje v úloze představitele KSČ? Člověk by si myslel, že je to funkcionář alespoň takového kalibru, jako řekněme Dubček, Černík nebo Lenárt. My ale víme, kdo to ve skutečnosti je. A takoví lidé teď u vás ovlivňují veřejné mínění.

N. V. Podgornyj: A co kdyby se dejme tomu dnes konaly volby do Národního shromáždění? Jak by dopadla komunistická strana? Zvolili by do parlamentu komunisty v takovém počtu, jako jsou tam zastoupeni nyní?

J. Smrkovský: Položil bych otázku jinak. Kdybychom uspořádali volby po lednovém plénu ÚV KSČ starými metodami, mohly by pro KSČ dopadnout katastrofálně. V současnosti jsme ještě přípravnou etapu k volbám nedokončili. Vaše otázka byla položena nesprávně.

N. V. Podgornyj: Mluvím o tendenci, o tom, že dnes je všechno zaměřeno proti KSČ a postavení strany se zjevně zhoršuje.

A. Dubček: Proto jsme se usnesli odložit volby na pozdější dobu. Atmosféra není vhodná, je tu tlak.

Soudruzi, uvědomujeme si vážnost vzniklé situace a všechny její záporné stránky. Tyto negativní momenty dokonce překračují rámec našich čistě vnitřních záležitostí, a jak se zde konstatovalo, dotýkají se bratrských stran, například Polska, Sovětského svazu. To ještě víc potvrzuje vážnost nynější situace a úlohu, kterou v ní hrají informační a propagandistické prostředky. To všechno negativně ovlivňuje situaci.

Naším úkolem je dát do pořádku vnitrostranickou práci, opřít se o základní organizace, zaujmout jasné stanovisko k pokusům o zakládání opozičních stran, stvrdit to všechno rozhodnutím pléna ÚV. Hodláme se opřít o základní stranické organizace závodů a továren. Je to mobilizace stranických řad dělnické třídy. A tuto věc chceme provést v příštích dnech. Nepřítel jedná. Chce události zvrátit v zájmu kontrarevoluce. Abychom tomu čelili, nepotřebujeme kulturně osvětovou práci, ale upevnění bojeschopnosti armády. Je nutno postavit na nohy orgány Státní bezpečnosti shora dolů. Strana tyto orgány potřebuje jako prostředky násilí. Možná bude třeba schválit zvláštní zákon o dělnické milici, jelikož právně není její statut vymezen.

A. N. Kosygin: Měla by být uzákoněna.

A. Dubček: Ano, měla. Možná bude třeba dát pokyn s. Smrkovskému stvrdit to zákonem, aby bylo všechno jednoznačné. Musí se upevnit postavení strany ve všech těchto orgánech. Musíme být ve střehu.

N. V. Podgornyj: I Rudé právo se musí vzít do rukou.

V. Biľak: Promiňte, soudruzi, chtěl bych říci několik slov o našich ministrech. Jejich odvolání z funkcí nepožadovala ulice ani tábor reakce, ale prostě členové ÚV. Udělalo se to pod tlakem krajských stranických organizací. Je nutno mít na paměti, že ne všichni straníci jsou u nás skutečnými komunisty. Existuje u nás dokonce takový výraz, že ve straně je hodně „mar-tistů“, ne marxistů - myslí se tím lidé, kteří se stali členy strany po našem vítězství v únoru 1948. U nás v Bratislavě je například jeden takový, říká se mu „ilegální vyslanec Izraele“. Svého času ho vyloučili ze strany a teď požaduje, aby mu byla vrácena stranická legitimace.

A. Dubček: Každý pátý člověk v Československu je členem strany. Taková masovost je jednou z tradic naší strany. Nelze zapomínat, že zbytky rozpuštěných buržoazních stran v počtu nejméně sto tisíc lidí se po roce 1948 dostaly do komunistické strany. Tudy přišlo nemálo benešovců.

V. Biľak: Teď zvedají hlavy a chovají se velmi mazaně. Naši si myslí, že nemají výrazného vůdce. Jsem přesvědčen, že mají organizovanou sílu, která pracuje velmi chytře. Všemožně se snaží ukolébat naši bdělost. To je fakt, že v současnosti jsou naše krajské výbory v rozkladu, i některé okresní výbory, tajemníci sběhli, v řadě případů propadli alkoholu. Jak to bylo možné, že jsme měli takové tajemníky?

A. Dubček: Mnozí tajemníci ztratili veškerou podporu komunistů v krajích, městech a okresech.

L. I. Brežněv: No a ti, kteří byli zvoleni teď, jsou to dobří lidé? Podpoří linii KSČ?

V. Biľak: V podstatě dobří. (Uvádí konkrétní příklady ze Slovenska, kde byli zvoleni za tajemníky krajských a okresních výborů absolventi moskevské Vysoké stranické školy.) Ale jak můžeme dělat politiku, když nedržíme ve svých rukou moc? Dokonce i aparát ústředního výboru začal poslední dobou dělat rozruch a kolísat. V nejbližších dnech tyto otázky pečlivě posoudíme. Předsednictvo ÚV KSČ projedná situaci s přihlédnutím k výsledkům krajských stranických konferencí. Jak už tu bylo řečeno, 12. května se má konat porada, na které budeme hovořit s tajemníky okresních výborů. Už teď ale můžeme s určitostí říci, že vrátit se k předlednovým metodám je skoro nemožné.

Domnívám se, že na květnovém plénu ÚV budeme muset lidem přímo říci o hrozícím nebezpečí a pevně vzít do rukou řízení tisku, rozhlasu a televize. Začít se ovšem musí od Rudého práva, jinak to nejde. Je tam v redakci 15 křiklounů, kteří kalí vodu.

Je také nutno povědět něco o našem komsomolu (Československém svazu mládeže). I ten začal kolísat. Jeho orgán, noviny Mladá fronta, píše velice špatně. Musím však říci, že ve Slovenském svazu mládeže je situace lepší. Udrželi jsme jednotnou organizaci, nerozpadla se. Myslím, že v Rudém právu se musí udělat pořádek ještě před květnovým plénem.

L. I. Brežněv: A co brání tomu, aby byli lidé vyměněni?

A. Dubček: Jde o to, že náš tisk nedává odpovědi na negativní výroky, na protistranická vystoupení, a takové odpovědi je nutno dávat.

V. Biľak: Po lednovém plénu byli naši novináři, pracovníci redakcí, ve stavu jakéhosi rozjaření. Jako by oslavovali vítězství, dnes ale kdekdo začíná přicházet k sobě. Teď vidí, kam to ve skutečnosti spěje, a pochopili, že lijí vodu na mlýn kontrarevoluce.

Co se týče řeckokatolické církve, bylo to tak, že v roce 1950 byla zvláštním dekretem „překřtěna“ na pravoslavnou. Řeckokatolické duchovní poslali do výroby. Potřebovali jsme tehdy nabrat kádry pravoslavných kněží, proto jsme poslali komunisty do speciálních tříměsíčních kursů.

Soudruzi, slyšeli jsme tu dnes mnoho pro nás vážného a užitečného. Chápeme to, co jste řekli, jako rady bratří. Východisko nalezneme. Máme dělnickou třídu, která je silná a která ještě neřekla své slovo. Čeká. V těchto dnech jistě řekne své. S každým dalším dnem ztrácíme pozice.

A. N. Kosygin: Nebylo by špatné připomenout lidem Mnichov a další s tím spojené události, i období německé okupace, připomenout mládeži, jak to všechno bylo, jak Němci zabíjeli Čechy.

L. I. Brežněv: Existuje spousta krásného materiálu o naší družbě, o létech války.

Nevím, soudruzi, ale tady v informacích, které dostáváme, jsou nějaké zmínky o tom, že přes Maďarsko se do Košic dovážejí k neznámému účelu výbušniny. Víte o tom, nebo ne?

A. Dubček: V Maďarsku bylo totiž nedávno ukradeno nějaké množství výbušnin a požádali nás, abychom je pomohli najít. Možná, že se tyto údaje týkají toho.

L. I. Brežněv: Už se mluví o tom, že 9. května promluví v Plzni americký velvyslanec. Vidíte, jak reakce pracuje. Všemožně se pokoušejí kompromitovat vedení. Události jsou znepokojující. Ze všech stran na vás útočí vnější i vnitřní reakce. Mohli bychom uvést tisíce takových faktů.

Tady mám čerstvou zprávu, právě přišla. 3. května se v Praze podle sdělení ČTK konala studentská demonstrace. Zúčastnili sejí asi čtyři tisíce studentů a dalších žáků. Schválili rezoluci, ve které požadují, aby ministr kultury urychlil přijetí tiskového zákona, a mimo to schválili dopis polským studentům, ve kterém jim vyjadřují své sympatie a „protest proti jejich pronásledování“. A v další zprávě ČTK se hovoří o tom, že čeští spisovatelé Kohout, Procházka a někteří další vyzvali vedoucí polské činitele, aby „skoncovali s ostudným antisemitismem“. Takové jsou to věci, soudruzi.

A. Dubček: Třikrát jsem mluvil s vedením ČTK. Tito spisovatelé jsou členové provokační skupiny.

L. I. Brežněv: Publikují se nejrůznější interview, která dávají odpovědní činitelé, ministři a další, a to i na mezinárodní otázky, evidentně bez povolení ÚV. To vše dezorientuje dělnickou třídu, dezorientuje celou veřejnost. Co to má znamenat, soudruzi? Co je to za projev slabosti? Jeden vystupuje tak, druhý jinak. Jeden naznačuje, jako by Sovětský svaz vyvíjel nějaký nátlak, druzí říkají, že je to naopak, že Sovětský svaz poskytuje pomoc. Nemáme zapotřebí krásných slov o přátelství. Chceme, aby se slova o družbě podpořila činy. Všude lze vidět, že KSČ nějak zeslábla, ztratila pozice, které by mohla lehce udržet. Musíte si počínat obezřetně. Dělá se ústupek za ústupkem. Často vzniká dojem, že vůbec neexistuje vláda.

A. Dubček: Vláda existuje.

L. I. Brežněv: Ale dochází k takovým excesům, že je možno si myslet, že u vás vládne anarchie. Právě v této živelnosti je vaše slabost. Právě ona nahrává nepřátelským silám. Několik agentů může strhnout na svou stranu celý mítink. Pro to je nemálo příkladů. Víte o mítinku, na němž se s. Smrkovský vyslovil před studenty za přátelství se Sovětským svazem, ale účastníci mítinku se vyjádřili proti. To vše vypovídá o tom, jak silné jsou mezi mládeží emoce. Když vzplane taková živelnost a nedostává se principiálního řízení a vedení, tehdy je možné se dočkat všeho. Dnes je to dokument s ne právě přátelským obsahem, zítra rvačka a pozítří krveprolití. Tak to chodí v životě. Již se ozývá hlasitá kritika na adresu nové vlády. Není to tak dávno, co zvolili s. Svobodu prezidentem. Ale již za několik dnů i jeho začali kritizovat. Není ho třeba, jak vidíte, nehodí se na místo prezidenta. Začínají se klást dotazy, proč zvolili prvním tajemníkem s. Dubčeka a ne někoho jiného. Naznačuje se, že tato vláda je dočasná. Ale my nechceme, aby byla dočasná. Někdo tvrdí, že ani ten Dubček se už nehodí pro ty nebo ony vlastnosti, že už prý ho není více zapotřebí. Baví se o tom bez zábran mezi sebou. Ale jakmile se o tom jednou mluví v kruhu tří čtyř lidí, tak se to dozvědí stovky. A jakmile mají jednou v rukou tisk, rozhlas a televizi, tak to znamená, že mají velké možnosti. Prosíme vás, abyste nás správně pochopili.

A. Dubček: My to víme.

L. I. Brežněv: Ve vaší straně je mnoho skutečných komunistů, poctivých dělníků, kteří nikdy dříve nebyli členy nějakých buržoazních stran. Oni čekají. Jakmile se dovědí o našich rozhovorech, budou se ptát: a jaký je výsledek a jaký je smysl těchto rozhovorů, když na nás dále vyvíjejí tlak, když nás začínají bít, když se nám vysmívají. Vždyť tyto procesy jen započaly. Vzpomeňte si, jaké hrůzy byly v Maďarsku. Tam se kontrarevolucionáři nespokojili s tím, aby věšeli komunisty za krk, věšeli je za nohy, aby z nich tekla krev. A kontrarevoluce ví, jak se vypořádat se svými nepřáteli, ta se nebude zabývat úvahami o liberalismu.

A. N. Kosygin: Jestli dojde k boji, pak to bude tvrdý boj.

L. I. Brežněv: Mále tam takové hrdlořezy, kteří spolupracovali s gestapáky. Všichni ještě nevymřeli. Věc je, soudruzi, velice vážná. Kdyby bylo možno aspoň říci, že se situace v něčem ze dne na den zlepšuje, bylo by na duši lehčeji. Kdyby předsednictvo ÚV přijalo rozhodná opatření, kdyby nějaké ty reakcionáře vyhnalo a nějaké třeba i zavřelo. Ano, ano, leckoho je možné i nutné zavřít. Copak se domníváte, že ve vašem státě jde všechno zdárně, že tam nejsou lidé, kteří jsou ve spojení se zahraničím? A jestliže takoví jsou, pak se za ně máme modlit k pánu bohu?

A. N. Kosygin: Jestli o všem odhodlaně řeknete straně, strana vás podpoří a nikdo vás neodsoudí. Řekněte, že se začíná opravdový útok na nepřátele.

N. V. Podgornyj: Strana to podpoří.

L. I. Brežněv: Vy všichni hovoříte o rehabilitacích a kolem tohoto slova se rozpoutaly vášně. Pravda, tuto otázku je třeba prozkoumat a jestli někomu bylo nespravedlivě ublíženo, je třeba věc napravit. Ale jak se zachovat k lidem, kteří vystupují proti vládnoucí straně. Ty je třeba zřejmě odstranit a na jejich místa postavit poctivé, dobré komunisty. V tom je celý problém. Copak na to nemá vládnoucí strana právo? Ona takové právo má.

A. N. Kosygin: V celém světě jsou vládnoucí strany.

L. I. Brežněv: Buržoazní strany rozestavují své lidi a proletářské zase své. A u vás jsou lidé, kteří se potulují tu do Francie, tu zpět, přijíždějí k nim různí agenti, tajně se spolu domlouvají a vše jim projde. Vzniká otázka, proč je tomu tak. Cožpak jste ztratili bdělost nebo jste se něčeho lekli? Jestliže u vás někdo v orgánech bezpečnosti udělal chyby, napravte je. Ale to neznamená, že stát může zůstat bez bezpečnostního aparátu. Jestliže jeden soudruh nevyhovuje, jmenujte jiného, sezvěte tyto pracovníky, pohovořte s nimi, dejte jim pokyny. Ale orgány bezpečnosti musí existovat a pracovat. Bez toho se nemůže obejít ani jeden stát. Není možné oslabovat bezpečnostní orgány.

A. Dubček: Naopak, je třeba je posílit.

L. I. Brežněv: Možná, že ještě nadejde čas a vy, soudruzi, budete zakládat tyto orgány, ale může dojít i k tomu, že už bude pozdě.

Jde o to, jak zastavit procesy, probíhající nyní v Československu, zaměřené proti straně, proti společenskému zřízení, proti všemu, ve jménu čeho pracovali miliony čestných lidí, čestných komunistů. Skutečně, u vás ve straně jsou i odpadlíci, ale převážná část komunistů jsou zdravé síly. Na všechny nelze brát stejný metr. Kolik procent komunistů tvoří dělníci?

A. Dubček: 47 procent.

L. I. Brežněv: O výsledky naší schůzky bude samozřejmě velký zájem. Budou se nás na ni ptát němečtí, maďarští, bulharští soudruzi, budou se zajímat, o čem hovořili čeští přátelé. A to ani nemluvím o zájmu světového tisku, který to bude samozřejmě komentovat po svém. Na Západě budou křičet, že jsme na Cechy tlačili. I bez toho už vyšlo sdělení, že jsme prý odmítli prodávat vám pšenici. Rozhodli jsme se to vyvrátit a připravili jsme text, když tu jste přišli se svým dementi. Kolem našeho setkání bude také mnoho různých řečí. Budou tvrdit, že jsme na vás vykonávali nátlak, že jsme hrozili nějakými sankcemi. Však uvidíte, již zítra začnou takové pořady v rozhlase i v televizi.

A. N. Kosygin: A proč byste nemohli vzít tisk, rozhlas a televizi do vlastních rukou? Vzal by si to na starost někdo z členů politbyra, vydalo by se příslušné rozhodnutí, připravili by se lidé, určil by se jménem politbyra komisař. Ať si sedne a všechno prověří - kdo se musí vyhodit, kdo dosadit.

K. F. Katušev: Šéfredaktor Rudého práva Švestka je člen předsednictva UV KSČ.

A. N. Kosygin: To není důležité, že je člen předsednictva. Když to nezvládá, musí se vyměnit. U nás byl za války Kaganovič členem prezidia ÚV. Měl za úkol řídit ministerstvo spojů. Všechno pokazil, tak ho vyhodili. Seděl jsem tam v MS celé dny a noci. U vás je také takový kritický moment a nic se neděje. Musí se propustit ti, kteří práci brzdí, věnovat tomu dva tři měsíce, všechno dát do pořádku a pak zase všechno půjde.

A. Dubček: Opakuji, že 7. května budeme v předsednictvu ÚV projednávat opatření v tisku, rozhlasu a televizi včetně kádrových otázek. Dál už se to trpět nedá.

A. N. Kosygin: V současnosti je to pro vás jedna z hlavních otázek - vzít do rukou tisk, rozhlas a televizi.

L. I. Brežněv: Věříme ve vaše dobré úmysly. Cožpak bych mohl věřit, že s. Smrkovský nechce dobro? Samozřejmě chce. Dobře vystoupil na konferenci, správně hovořil, ale věci pokračují jinak. S. Dubček také hovořil.

N. V. Podgornyj: Vystoupil dobře, ale v rozhlase to vysílali jinak.

L. I. Brežněv: S. Dubčeku, pojďme hovořit zcela upřímně: co znamenal onen neúspěch, který jste vy a s. Černík utrpěli na pražské městské konferenci? Víte, o čem mluvím. Pamatujte, s. Dubčeku, že to není konec, ale začátek. Je to začátek vašeho budoucího smutného konce. Je to vážný signál. První tajemník ÚV a šéf vlády vystupují s výzvami a konference schválí úplně opačné usnesení. Pamatujte, že se najdou lidé, kteří jednou tuto situaci využijí.

Soudruhu Dubčeku, chci, aby moje svědomí bylo čisté, a proto budu mluvit zcela otevřeně. Máme za sebou padesátiletou zkušenost usilovné práce, úspěchů i chyb. Chtěl bych zdůraznit, že existuje velké a vážné nebezpečí. Dějiny revolučního hnutí v mnoha zemích ukazují, že vznik různých seskupení reakčního zaměření obvykle vedl k ostrému střetu, který někdy probíhal v čistě politické rovině, jindy byl krvavý. Mohou vás buď politicky osočovat nebo vás mohou začít fyzicky ničit. Proč, z jakého důvodu se cizí síly vměšují do věcí strany, překážejí jí v práci? Proč sílí živelnost, na jejíž straně je teď celý ideologický aparát? Jak, soudruhu Smrkovský, říkáme to správně? Povězte nám.

J. Smrkovský: Budeme přemýšlet, v úterý přijmeme příslušné rozhodnutí. Věřte nám, soudruzi, nepřijímáme s lehkým srdcem, co nám říkáte. Hodně jsme mezi sebou o všech těchto otázkách hovořili.

L. I. Brežněv: Je velmi důležité, abyste mezi sebou uvnitř strany byli pevně sjednoceni, tehdy můžete vyhrát.

A. Dubček: Jednota mezi námi a především v předsednictvu ÚV je nezbytná, musí být a jistě bude.

A. N. Kosygin: Soudruhu Dubčeku, vezměte do rukou televizi, rozhlas, tisk. Řekněme na měsíční lhůtu. A je to.

L. I. Brežněv: Především je důležitá jednota činů členů předsednictva ÚV.

A. Dubček: Soudruhu Brežněve, já to tak i chápu. Nedovolíme silám působícím zvnějšku rozdělovat členy předsednictva ÚV. Určitě najdeme společný jazyk. Pokud to tak nebude, nedokážeme přijmout potřebná opatření, nedokážeme se obrátit na dělnickou třídu, na orgány bezpečnosti a armádu. To vše lze dělat jen jednomyslně. Je to velmi důležité a máme pro to všechny možnosti. Pokud se tak nestane, situace se ještě více zhorší. Přemýšlíme o tom a budeme usilovat o jednotu - i soudruh Černík, i soudruh Smrkovský, i já, i další. Tak se stane.

L. I. Brežněv: To hlavní spočívá v tom, aby bylo stanoveno, jakým způsobem co nejspolehlivěji ubránit věc socialismu v Československu. To je otázka, která se týká nejen Československa samotného, ale i vašich sousedů a spojenců i celého světového komunistického hnutí. My všichni jsme připraveni poskytnout vám pomoc, bude-li toho zapotřebí. K tomu jsme připraveni my, a protože znám smýšlení soudruhů Gomułky, Ulbrichta, Živkova i druhých, mohu říci, že jsou k tomu stejně připraveni i oni. Komunistické hnutí celého světa obrací své zraky ke KSČ. Domníváme se, že výsledkem dnešního rozhovoru by mohl být závěr, že nastal okamžik, kdy předsednictvo ÚV KSČ musí říci jasně všem, jakou linii bude uskutečňovat, musí ukázat na nebezpečné jevy, které se v zemi objevily, musí jasně prohlásit, že tyto jevy nepodporuje, ale že s nimi bude bojovat všemi dostupnými prostředky. Je to jediný způsob, jak ubráníte svou čest. Je třeba čestně říci dělnické třídě o všem a přímo označit protivníky. Nelze provádět ústupky, nelze být reformisty, ale je třeba opravdově sloužit věci strany, jejímiž jste členy, a být opravdovými vůdci této strany. Toto je snad nejspolehlivější cesta. K tomu je třeba jednoty, je třeba odvahy, je třeba vůle, je třeba podpory přátel. Jednotu, odvahu a vůli musíte najít sami u sebe. Podporu jsme připraveni vám poskytnout. A jestli vám pomůžeme my všichni, tak to bude mohutná podpora. A jestli všichni promluvíme v tisku, v rozhlase, začneme přímo označovat fakta a jména - pak to bude rovněž velká síla. Až dosud jsme o všech těchto věcech hovořili s vámi, nasloucháme vám a věříme vám. Ale bude-li to nutné, můžeme začít hovořit tak, aby to uslyšeli všichni a tehdy dělnická třída uslyší hlas svých přátel. Bude ale lepší, když to nyní uděláte vy sami. Bude to poctivé a spravedlivé. Jestli stojíte na takových stanoviscích, o kterých zde byla řeč, pak jsou věci napravitelné.

Hovoří se o mimořádném sjezdu. Ale co je to zač, tenhle sjezd, nač je ho třeba? Bude dobrý jen k tomu, aby byl přijat reformistický program a aby se zcela opustila marxisticko-leninská cesta.

A. N. Kosygin: A nadto není známo, kdo se na tento sjezd dostane.

L. I. Brežněv: I v normálních podmínkách je k přípravě sjezdu třeba velká, úporná a dlouhotrvající práce. Dobře to víme z vlastní zkušenosti, ale připravovat sjezd v atmosféře hysterie a mítinkové horečky je veskrze nemožné. Požadavek mimořádného sjezdu - to je udička, na níž vás chtějí chytit. Proč by nějací Procházkové a Černí měli straně diktovat své podmínky a vytvářet pro ně příznivou politickou atmosféru? Proč by to neměla dělat komunistická strana, lidé, kterým strana projevila důvěru? Vy máte sílu, máte armádu, máte svou milici - to je vaše opora.

A pokud jde o pomoc, můžete počítat, že z naší strany obdržíte i jinou pomoc, budete-li chtít.