Druhá část sovětského záznamu o rozhovorech vedoucích představitelů KSČ a KSSS v Moskvě dne 4. května 1968. První část naleznete ZDE.L. I. Breněv: Zahraničněpolitická linie naí země je vám známa. Na prvním místě stojí jako vdy otázky spolupráce se socialistickými zeměmi, tedy i s Československem. Socialistické země povaujeme za vedoucí sílu v boji národů za svobodu, sociální pokrok a mír.
V naich vztazích se socialistickými zeměmi se vdycky snaíme maximálně rozvíjet vzájemně výhodnou spolupráci, nic svým partnerům přitom nevnucujeme. Sovětský svaz se nikterak nechystá řeit za ostatní jejich vnitřní záleitosti. Vy teď například hovoříte o tom, e je nutno změnit strukturu československého hospodářství. To je vae věc. Vy jste tuto strukturu tvořili, vy ji samozřejmě můete změnit, pokud to povaujete za nutné.
Československo bylo vdy proslulé svým strojírenstvím, máte je i nyní. I dřív jste byli proslulí svým lehkým průmyslem a teď říkáte, e jej budete rozvíjet. Nevím, jaké máte plány, co chcete dělat.
A. Dubček: Budeme rozvíjet lehký průmysl.
L. I. Breněv: Ve vech svých vztazích se socialistickými zeměmi vycházíme z nejlepích bratrských citů. To se plně týká i naich vztahů s Československem, s československým lidem, s jeho komunistickou stranou. Tím bych chtěl skončit informaci o naich záleitostech.
Dovolte nyní, abych se vrátil k tomu, co probíhá u vás v Československu. A jste to chtěli či nikoli, dolo k tomu, e vechny poslední události byly objektivně zaměřeny k diskreditaci komunistické strany. Nepřátelům strany se v této etapě podařilo realizovat své záměry. Nastal veobecný rozruch. Potom začala druhá etapa - vyletěly kádry. Vichni se pojednou stali patnými - jak ministr obrany, ministr zahraničních věcí, ministr vnitra, tak i dalí pracovníci na předních místech. Nevím, bylo-li to zapotřebí, ale odchod těchto lidí vrhl stín na celou stranu. Vdy nikdo nedokázal, e jste a dosud prováděli nesprávnou zahraniční politiku nebo e věci v armádě byly patné. Ale tyto soudruhy zbavili funkcí tak, jako by dělali doslova něco hrozného. Je tedy mono říci, e i v této druhé etapě se protivníkovi podařilo dosáhnout svých cílů.
Nyní se tisk, rozhlas a televize, jejich řízení pustila strana z rukou, snaí pod roukou demokratizace dovést tuto temnou záleitost do konce. Chci zdůraznit, soudruzi, e toto celé ideologické soustrojí pracuje organizovaně: vichni útočí jedním směrem, útočí na stranu, útočí na její kádry, útočí na její teorii, odsuzují také mezinárodní styky se socialistickými zeměmi včetně Sovětského svazu. Co chvíli jsou slyet naráky, e ekonomické potíe Československa prý zavinil Sovětský svaz, e výdaje na armádu prý zavinila Varavská smlouva atd. To ve probíhá organizovaně. Pro to je nemálo důkazů.
Výsledkem je rostoucí agitace dosavadních stran NF a vznik nových klubů, aktivizace nepřátelských stran a studentských organizací a mnoho dalího, o čem vy, soudruzi, snad jetě ani nevíte. Myslím, e jde o přípravu k následující etapě - k tomu, aby byl svren ÚV KSČ a jeho politika a odstraněno současné vedení. Kdosi prý prohlásil, e i Dubček a Černík jsou dočasné figury, e na jejich místo musí přijít noví lidé. Ale jací lidé je nahradí, o tom se nemluví. Je zřejmé, e organizátoři toho veho mají svůj program a jsou si jisti tím, co dělají. Podporují je jak USA, tak NSR, ale upozorňují je: veďte si opatrně, nedávejte záminku k vnějímu zásahu. Chtějí, aby kontrarevoluce v Československu proběhla, ani by se opakovaly maďarské události.
A chcete či nikoli, soudruzi, opravdu se tak děje a stále jasněji se to etapu za etapou potvrzuje. S. Bižak správně analyzuje jednotlivé významné podmínky tohoto důleitého období.
Vae zpravodajská agentura ČTK vydává bůhvíjaké zprávy, pomlouvá Lenina i Marxe. Nevím, zdali to čtete, soudruzi. Vdy i podnapilí muici na trhu se chovají lépe ne tito novináři.
Samozřejmě, můete hodnotit činnost polského vedení po svém, ale boj je boj. Dali do nosu nepřátelům strany a čestně řekli, e dělnickou moc nikomu nevydají. Také v Maďarsku to začalo aktivitou spisovatelských klubů a končilo tím, e začali věet komunisty. A mnozí se schovávali za hesla o přátelství se Sovětským svazem. Vak i u vás se íří takové hrozby na vesnici. Nechci být prorokem, ale pokud se nechá věcem ivelný průběh, můe to dospět k tomu, e i u vás budou věet komunisty. A ne vem se podaří se zachránit. A jak pak budou moci odpovědět lidu soudruzi Dubček, Černík, Smrkovský a dalí? Co budeme moci říci my? Jestlie rozdrtí 1 700 000 komunistů, tu se lidé zeptají: a kdepak byla KSSS, proč nesplnila svou internacionální povinnost?
Povaujete se za vedoucí sílu, ale tajemníky okresních výborů KSČ odvolané z funkcí nikdo nepřijímá do práce, chodí a hladovějí, a ničemové s kontrarevolučními hesly se volně procházejí po náměstích.
Mluvíme o tom vem, soudruzi, ostře, ale upřímně, po soudrusku. Souhlasím, e máte za sebou síly, ale neobracíte se k nim. Ve u vás probíhá jako při nějakém palácovém převratu. V Praze se to víří, přesto se neobracíte na dělnickou třídu. Ta stojí stranou, jetě se nezorientovala v tom, co se u vás děje, kdo koho nahrazuje.
Copak Procházka je vedoucí silou vaí společnosti, vůdcem vaí strany? Strana dala důvěru vám, ale Procházka si dělá, co chce. A jak to eufemisticky nazýváme - antisocialistické ivly! Jsme komunisty nebo ne?! Proč se bojíme?
Ve vaich klubech je vechno moné.
Proto projevujeme takovou starost a přemýlíme, co dál. Nemyslíme, e se v komunistické straně vědomě chcete zříci vedoucí úlohy a dělit se o moc, např. se sociálními demokraty. Chceme věřit, e chápete, e se jedná o rozhodující období v historii vaeho státu, strany, v historii budování socialismu v Československu. Leccos z toho, co u vás probíhá, si ádá nai oficiální reakci. Snaí se nás na příklad očernit ířením velijakých lí okolo smrti Jana Masaryka. Tady máme naprosto čisté svědomí. Nemůeme akceptovat ádné výtky. Proti těmto útokům se u vás nikdo nepostaví.
A. Dubček: Pravda...
L. I. Breněv: A přitom se nás to dotýká jako státu. Jestlie oprávníme své teoretiky, aby odpověděli na teoretické výklady, s nimi u vás nyní vystupuje Procházka a jemu podobní, pak teprve uvidíme, na čí straně je pravda.
Vzniká otázka jednoty vaeho státu, jednoty Čechů a Slováků. To není jednoduchá otázka a za dva týdny ji nevyřeí. Slováci byli skutečně v minulosti v lecčem pokozeni bez zvlátních důvodů. Svého času jsme o tom hovořili naprosto otevřeně se s. Novotným. Proč jste se např. báli nazvat Bratislavu hlavním městem Slovenska, co je na tom straného?
N. V. Podgornyj: Během oslav 50. výročí Října jsem o tom mluvil s Novotným.
L. I. Breněv: Pokud jde o nás, nikdy jsme v ničem nepokozovali ani Slováky, ani Čechy. Dávno a důvěrně jsem se seznámil s Československem. V letech války jsem proel spolu s naimi bojovníky od Čopu do Prahy a mohu říci s plným přesvědčením: Slováci i Čei jsou drazí sovětským lidem jako rodní bratři.
Chtěl bych, aby ná rozhovor o situaci, jak se vytvořila v Československu, byl otevřenějí. Stále slyíme uklidňující proklamace, zeje v podstatě vechno v pořádku, e za dva nebo tři týdny se to napraví atd., jenome události se tam vrí a situace je čím dál napjatějí. Akce nepřátelských sil jsou stále rozhodnějí a organizovanějí. Dolo to tak daleko, e se v průvodech otevřeně mává americkými vlajkami. To je, soudruzi, váná věc, kdy vezmeme v úvahu, e k tomu dochází v socialistické zemi. Trochu nás udivuje, řekl bych, lehkomyslné hodnocení událostí, jaké jsme tu slyeli. Domníváme se, e nynějí události organizují a řídí síly spojené se Západem. Nitky, za které se tahá, vedou očividně do Francie, do západního Německa, vy zkrátka sami víte kam. Řekněme otevřeně, soudruzi, copak se dá pominout takový fakt, jako je kadodenní příjezd 40 tisíc turistů ze Západu? Víme, e takoví turisté vozili svého času zbraně do Maďarska, aby jimi zásobili kontrarevoluci. Jestli vás takové otázky neznepokojují, pak znepokojují NDR, Polsko a Sovětský svaz. Jsme s vámi přece spjati smlouvou o vzájemné obraně. Spoléháme na to, e hranice Československa jsou uzavřené, ale ve skutečnosti se ukazuje, e vae hranice s NSR jsou otevřené.
Chápejte nás správně, soudruzi, Nemáme nic proti turistice jako takové. Správně organizovaná turistika je přirozená věc a ádné otázky nevyvolává, ale kdy 40 tisíc lidí přijídí nekontrolované do země a jezdí tam svými vozy, zajídějí k vojenským jednotkám a kam se jim zachce, nutně to působí váné znepokojení. Předem mohu říci, e dobrá polovina těchto lidí jsou američtí a západoněmečtí pioni. Nelitují na takové věci peníze.
Přáli bychom si, aby se věci měly tak, jak jste nám to vylíčili. Byli bychom rádi, kdyby se potvrdilo prohláení s. Smrkovského, e za nějaký měsíc se vechno urovná.
Pokud jde o rehabilitace, to je taková záleitost, kvůli ní určitě není třeba zvlá hlasitě křičet. Zde je více zapotřebí politických opatření, prozkoumávání konkrétních záleitostí, ale ne propaganda kolem toho veho. Správně se zde mluvilo: tragédie spočívá v tom, e čistě vnitrostranických věcí se u vás u po jistou dobu zmocňuje ulice. ivot strany, její plány, chyby či neúspěchy, jich se strana dopustila, se mohou a musí posuzovat uvnitř strany. A strana pak rozhodne, s kterými z těchto otázek bude v určité formě seznámen vechen lid. Ale vynáet na veřejnost velijaké a dokonce nejdelikátnějí otázky, zvlátě v situaci, jaká je nyní - to sotva odpovídá zájmům strany. Ale u vás se takových otázek zmocňují vechny ty kluby a nezralá mláde. Co je to student prvního nebo druhého ročníku vysoké koly? Mladý, osmnácti-devatenáctiletý člověk. Čemu v politice rozumí? Pro jeho politickou výchovu existují speciální organizace - pro to je zde komsomol, aby vychovával takovou mláde. Ale u vás tito mladičcí poadují, aby řídili zemi zároveň s vládou. Chtějí, jak vidíte, sestavit samostatnou stranu a účastnit se samostatně ve volbách do Národního shromádění, vyhlaují svůj vlastní program. Jak kolem toho můete tak klidně chodit?
Nedokái si představit, e by strana nebyla ve stavu zavést pořádek. Samozřejmě, e má takovou monost. Ale v současné době je kontrarevolučním silám, následníkům buroazie, dovoleno svobodně konat, a ony strkají do veho nos. Tuto svobodu konat získalo 1,5 milionu bývalých členů později rozputěných faistických a buroazních stran. Vdy dělníci nepotřebují, aby bylo svreno předsednictvo ÚV. Ne. Dělníci nikdy nevystupovali proti Černíkovi, ani proti Dubčekovi, ani proti Smrkovskému. Kdo vystupuje? Tato vystoupení řídí síly, nacházející se dosud v podzemí, ale v jejich rukou je rozhlas, televize, tisk a nejrůznějí kluby. Hle, kdo organizuje tuto věc. Nemůeme sdělit námitky dělníkům, dělníci zatím jen pozorují, co se děje. Vy sami říkáte, e dělníci stojí za KSČ. Rozhovory o národu zatím jetě nedávají zcela jasný obraz. Národ se u vás skládá zřejmě více ne z poloviny z dělníků, důleitou část představuje rolnictvo. Inteligence není početná vrstva, ačkoli má určitou váhu.
Kdybyste se doopravdy obrátili k dělníkům, obraz by byl jiný. Ale tímto směrem se, jak se jeví, dosud nic nedělá. Vím a je samozřejmé, e je těké udělat ve najednou, ale máme takový dojem, e se nedělá to, co u by mohlo být vykonáno.
A. N. Kosygin: V současné době se velmi mnoho buroazních států pokouí ovlivnit situaci v Československu. Snaí se dokázat, e socialistický systém je pro západní země nevhodný, e komunistické strany nejsou schopny řídit společenský vývoj na Západě. Zkuenosti Sovětského svazu nejsou podle jejich názoru důkazem, protoe prý jsou tam úplně jiné podmínky. e by mohli ovlivnit situaci u nás, na to nemají ádnou naději. Vědí, e strana je u nás silná a pevná, e dělnická třída a rolnictvo jsou jednotné a semknuté kolem KSSS. Tady ádné naděje nemají, proto otáčejí zraky po Československu.
V posledních dnech se v americkém tisku objevila řada článků, kde se tvrdí, e československá zkuenost prý ukazuje, e socialismus nemůe na Západě existovat. Domnívají se, e kdy teď Československo zakolísá a vrátí se k buroaznímu uspořádání, půjdou za ním i ostatní socialistické země. Proto jsou události v Československu tak závané nejen pro vás, ale i pro nás, pro ná lid, pro vechny komunistické strany, pro celý socialistický tábor. Proto je pochopitelné, e na to, co se děje ve vaí zemi, se upírá pozornost naí strany, naeho lidu a ostatních socialistických zemí.
Nemáme ádný důvod říkat, e zkuenosti ze socialistické výstavby v Československu za uplynulých 20 let byly neúspěné.
Přistoupit k této zkuenosti z takových pozic, které u vás zaujaly různé kluby, jednotliví reakční činitelé a organizace, jak se to hlásá kdesi na mítincích a shromáděních, by znamenalo zavrhnout celou historii rozvoje československého státu. Hodnocení těchto kruhů samozřejmě v ádném směru neodpovídají skutečnosti.
Po vem, co se vykonalo za poslední měsíce s cílem očernit vývoj země za dvě desetiletí, se nám nyní říká, e se zaútočí na Gottwalda. Ale jestli k tomu skutečně dojde, tak to bude tak říkajíc konečná rána v historii Komunistické strany Československa, v historii výstavby socialismu ve vaí zemi. Očernit Gottwalda - to znamená očernit ve to, co se vykonalo pro upevnění socialismu v Československu v době jeho vedení.
Zdá se mi, e nyní přirozeně vzniká otázka: jaká konkrétní opatření budou z vaí strany přijata pro normalizaci podobných jevů. Samozřejmě, v ústředním výboru jsou zdravé síly. 30-40 lidí v ÚV, stojících na zdravé platformě, ale tam stojí i miliony lehkomyslných lidí. Mohou začít opravdový boj. Ji k tomu nazrál čas, nazrál ji dávno. Je mono říci, e nejen ztrácíte čas, ale e jste jej v jisté míře ji ztratili. Proto je nyní nutné, aby Komunistická strana Československa přela co nejrychleji od obrany k útoku. A učinit je to nutné nejrozhodněji. Nyní máte moc ve svých rukou. Máte ve svých rukou, soudruzi, vedení ÚV i státního aparátu. Těíte se podpoře Sovětského svazu, naí strany. Vechny reálné síly máte na své straně. Jestlie vystoupíte semknuté proti vemu tomu politickému poprasku, který se nyní v Československu rozpoutal, čeho byste se báli? Nemáte se absolutně čeho bát. Autorita ve straně nespočívá na přizpůsobování se. Posílit ji je mono jen opravdovým bojem za věc socialismu a komunismu.
Proč byste ohýbali hřbet před jakousi skupinou studentíků, kteří se mají učit a ne se pokouel komandovat stát nebo poučovat takovou bojovou stranu, jako je vae, poučovat vai dělnickou třídu?
Tito kluci staví své neúměrné poadavky a vichni kolem nich chodí a podbízejí se jim. Kdy jsem vám o tom řekl, odpověděli jste: a to je máme posadit do vězení? To je věc pána domu - posadit či nikoli. Ale a začnou dávat do vězení vae lidi, opravdové komunisty, a je začnou bít jako v Maďarsku, pak se budete muset zamyslit.
O co jde, soudruzi? Nemáte snad sílu k tomu, abyste čelili pokusům reakce? Stoupence reakce je třeba zbavit míst. Je třeba vyuít takové fakty, jako je překroucení výroků prvního tajemníka ÚV pracovníky státního rozhlasu. Zavolat si ředitele rozhlasu a říci mu: drahý soudruhu, nemůete-li přinutit lidi, aby pracovali, jak se má, pak vás nepotřebujeme. Je nutno vyměnit takového člověka.
Nemáte se čeho bát, soudruzi. Máte ve svých rukou armádu.
Co je demokracie v komunistickém pojetí? Pro nás je demokracie prostředkem boje za věc dělnické třídy, za socialismus.
Zdá se nám, e nastal okamik pro přechod skutečných komunistů, skutečných stoupenců socialismu v Československu do útoku. Jestli je někdo pouze souběcem, aktivně se neúčastní boje, a jde od toho a zůstane nadále jen souběcem. Věc je mono udělat i bez něj.
Záleitosti, jak se nám zdá, jsou mnohem vánějí, ne nám zde vykládal s. Dubček. Čekali jsme, e s. Smrkovský zde mnohem zevrubněji vyloí, jaká opatření přijmete, abyste uchránili věc socialismu v Československu, výdobytky vaí dělnické třídy a její komunistické strany. Chcete snad poskytnout, soudruzi, příleitost zahubit stranu lidmi, kteří se nyní snaí vylíčit věci tak, jako by naprosto ve, co bylo vykonáno v Československu komunistickou stranou, bylo jen samý blaf, pokouejí se vymazat tuto slavnou stránku v historii československého lidu?
Je zřejmé, e předsednictvo vaeho ÚV má nějaké konkrétní představy o těchto otázkách. Sotva by vak bylo správné očekávat, e se za pár týdnů či za měsíc situace srovná sama od sebe. Nic se nesrovná. Nyní je zapotřebí konkrétní plán konkrétních skutků. Otevřeně řečeno - mysleli jsme, e přijedete právě s takovým plánem a poinformujete nás o něm. Ale bohuel jsme o tom nic neslyeli. Nyní je nutné jít do útoku a ne kolísat mezi nejrůznějími silami. Z takového kolísání nic nevzejde. Je nutno konat. Věříme, soudruzi, e vezmete věci do svých rukou a dovedete je do vítězného konce.
N. V. Podgornyj: Vedeme spolu otevřený soudruský rozhovor. Doufám, soudruzi, e tento rozhovor nebudete povaovat za nějaký pokus vměovat se do vaich vnitřních věcí. Dnes kdekdo v Československu reaguje přecitlivěle na kritické výhrady a nechápe správně přátelské rady. Rádi bychom tu slyeli, co teď hodlá učinit Komunistická strana Československa, aby situaci napravila a upevnila svou vedoucí úlohu. Rádi bychom od vás také slyeli, čím bychom vám mohli pomoci.
U se tu mluvilo o tom, e na naem posledním plénu, kde se jednalo o mezinárodních otázkách, se hovořilo i o Československu. Tento referát jsme nepublikovali, ale jeho text jsme rozeslali stranickým organizacím. Máme ve straně 13,5 milionu lidí. Celkem ije v Sovětském svazu, jak víte, 240 milionů obyvatel. Mnozí z nich poslouchají zahraniční rozhlas. Poslouchají i Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu. Velmi mnozí poslouchají pořady československého rozhlasu. Ze vech těchto zdrojů samozřejmě čerpají nejrůznějí informace o tom, co se u vás děje. My vak píeme ve svém tisku o československých záleitostech velmi málo, a pokud píeme, pak výhradně v kladném smyslu. Pochopte, soudruzi, e se dostáváme do těké pozice před svými lidmi, kteří si stěují, e nedostávají dost informací o československých událostech. Děláme to jen proto, e vám nechceme dát důvod k tvrzení, e se snad vměujeme do vaich záleitostí. Vyvstává před námi reálný problém: pokračovat v této linii i nadále, nebo informovat nai veřejnost siřeji a otevřeněji o tom, co se děje ve spojeneckém Československu. Kromě toho na některá veřejná vystoupení v Československu musí být dána z naí strany nějaká oficiální odpověď. Poraďte, soudruzi, jak to máme udělat.
Soudruzi, po pravdě řečeno nikdo z nás zřejmě nepředpokládal, e po lednovém plénu ÚV KSČ se budou události ve vaí zemi vyvíjet takovým směrem. Bylo těké předpokládat, e ústřední výbor strany do takové míry ztratí otěe vlády. Jednou z hlavních příčin je nepochybně ztráta vlivu na orgány informace a propagandy, na tisk, rozhlas a televizi. Umonilo se veřejně vystoupit kadému. Umonilo se kadému říkat jak pravdu, tak nepravdu, vystupovat z pozic nepřátelských socialismu. Přitom je nutno si povimnout, e se tiskne předevím hlavně to, co je zaměřeno proti socialismu. Mnoho rozhovorů o demokratizaci, o liberalizaci, a slovo skutečně dostávají jen protivníci socialismu, zdravé hlasy nejsou nyní skoro vůbec slyet.
Nyní nám říkáte, e lid stojí za stranou, e věří straně, e ve straně a mezi lidem jsou zdravé síly. To ve je pravda. O tom není pochyb. Potí je v tom, e - mírně řečeno - působí, vystupují, píí, uvedly do chodu vechny prostředky právě nezdravé síly a zdravé síly zůstávají stranou někde v koutě, mlčí a - co je hlavní - tyto zdravé síly nikdo neorganizuje. Nevím, snad se v tom směru něco dělá, ale zatím se vytváří takový dojem, o něm jsem mluvil.
Je těké uvěřit, e se u vás nikdo nepostavil na odpor antisocialistickým vystoupením, útokům proti vedoucí úloze komunistické strany, proti socialistickým výdobytkům. Samozřejmě, pokud se ve pustí z ruky, můe to dojít daleko.
Také u nás byly po XX. sjezdu jakési nezdravé jevy, zvlátě mezi inteligencí. Ale mezi samotnou inteligencí včetně spisovatelů se naly stranické síly, které se rozhodně postavily proti deformacím. Dostaly podporu dělnické třídy a - jak víte - věci se rychle srovnaly. Důsledně dodrujeme demokratické normy, ale neostýcháme se rozhodně vystoupit proti protistranickým ivlům, kdy zvedají svůj hlas. V jednom či ve dvou případech jsme museli dokonce rozpustit stranické organizace. Do toho jsme li.
Vládnoucí kruhy západních zemí, které se chlubí svou demokracií, se vůbec neostýchají pouít prostředky násilí vůči svým politickým protivníkům. Copak nerozpustily komunistickou stranu v NSR? Ale vládnoucí strana Československa - komunistická strana - se ostýchá dát po rukách nepřátelským silám, kdy se aktivizují, vem těm klubům atd.
Nebudu to opakovat, kdy u zde soudruzi Breněv a Kosygin podrobně mluvili o znepokojení, které u nás existuje kvůli situaci v Československu. Kromě ujiování o tom, e ve bude v pořádku, dosud nic nemáme.
Alexandře Stěpanoviči, ani jedna vláda nemůe existovat bez dobře organizovaného a pevného aparátu státní bezpečnosti. Opatření, aby byly věci politicky vyjasňovány, jsou samozřejmě dobrá. Ale jak se mohlo stát, e za krátký časový úsek se orgány Státní bezpečnosti, soudu a prokuratury československé socialistické vlády projevily fakticky jako práce neschopné, plně demoralizované a bez podpory strany. Copak jsou ve vaem ministerstvu vnitra vechny síly poskvrněny zločiny, mají ruce potřísněné krví a je pouze třeba je co nejrychleji pověsit? Myslím, e věc vůbec takto nestojí. A i vy to patrně také dobře víte.
Sesadili jste jednotlivce, kteří se provinili určitými zločiny. To je normální. Ale sesadili jste je takovým způsobem, e vichni dalí pracovníci chodí a čekají, zeje také sesadí. Pravda, vystoupil jste na plénu a řekl jste, zeje třeba podpořit armádu a pracovníky Státní bezpečnosti. Ale pouze slova jsou zde málo. Vdy vude chodí reakcionáři a křičí, zeje třeba orgány Státní bezpečnosti zcela zlikvidovat, e nemusí existovat. To znamená, zeje třeba je podporovat nejen slovy, ale také činy. Je to třeba udělat tak, aby lid pocítil, e pracovníci Státní bezpečnosti jsou lidmi, kteří stojí na straně nezávislosti země a výdobytků socialismu, e je potřebuje strana a národ.
Nelze zapomínat na to, e nepřítel aktivně vyuívá situace vzniklé v souvislosti s rozkladem orgánů Státní bezpečnosti. Vyhledává kadou skulinku, aby zaútočil na věc socialismu ve vaí zemi.
Je nezbytné také v armádě ukončit schůzování a zavést pořádek, jinak nebude mít vláda dostatečnou podporu, jestli se vekeré věci omezí jen na pronáení projevů. Jsou u vás zdravé síly, předevím v dělnické třídě, ale je třeba mít na paměti, e aktivní práce nepřítele můe rozloit také je. Nepřátelská propaganda, která se nesetkává s odporem, vykonává své dílo. Ji nyní se ozývají řeči: Pryč s dělnickou milicí! Vím, e s. Smrkovský, který nedávno vystoupil před studenty, vysvětloval, proč musí existovat dělnická milice. K této otázce to řekl naprosto přesně a správně, ale je třeba tuto milici fakticky podporovat, pozvednout ji v očích lidu, jinak nepřátelská propaganda začne působit i proti ní. Věc se můe vyvinout tak, e se ocitnete také bez dělnické milice.
L. I. Breněv: Soudruzi, jestli je potřeba, můeme o dění v Československu hovořit dál, uvést desítky dalích faktů potvrzujících to, o čem u byla řeč. Můeme hovořit o činnosti určitých skupin spiklenců. Je vám například známo jméno Václav Černý?
A. Dubček: Ano, je. To je velmi negativní osobnost, pracuje proti KSČ a má styky s cizinou. Dověděli jsme se to asi před týdnem.
L. I. Breněv: Černý a celý ten spolek jednají tak, aby pomluvili stranu a potom dosáhli toho, aby se k moci dostala jiná politická strana. Tato skupina má v rukou tisk, televizi, rozhlas a jedná cílevědomě. Její linie je jasná - diskreditovat ÚV strany, vytvořit stranu vlastní, vyjít z ilegality. Vechno se dělá postupně - dokončí jednu věc, přejdou k dalí. Skoncovali dejme tomu s Novotným, je čas přejít k Dubčekovi. Dosáhli odstranění ministra zahraničí, obují se do dalích. Počítají s tím, e se nakonec vedoucí funkcionáři komunistické strany poperou mezi sebou. Vidí, e ve vedení není jednota a říkají: a si komunisté vyperou na veřejnosti své pinavé prádlo, a se popiní, potom bude urovnána cesta pro ty, kdo přijdou místo nich. Mají promylený plán, take, soudruhu Dubčeku, teď je na vás, abyste jednal.
Nepřátelé strany cílevědomě pracují v tom směru, aby podryli vai jednotu, oslabili vedení KSČ, morálně politicky je odzbrojili. Pokud nezačnete neprodleně jednat, můe být pro vás květen osudný. Nejde o nic jiného ne o uchopení moci. Právě o to usilují bývalí sociální demokraté a lídři dalích stran, chtějí uchvátit moc aspoň pro začátek tím, e se o ni podělí s KSČ. Právě proto se snaí rozloit armádu, odzbrojit Lidové milice. Máte slabě vedenou organizační práci a oni jsou aktivní. Půda pro dosaení těchto cílů, směřujících k tomu, aby KSČ byla zbavena moci, je u prakticky vytvořena. Právě proto byly zaloeny vechny ty kluby a jiné organizace. Vystupuje kadý, komu se zamane, s kdejakými teoriemi, vystupují studenti a jiní podobní činitelé. Přečtěte si články vám známého Synka. Je jich teď v Rudém právu otitěn celý seriál. Co on tam píe, ten teoretik, kterého jsme dosud znali jako pouhopouhého překladatele v aparátu ÚV. Tento samozvaný teoretik zpracovává veřejné mínění. Ne náhodou potom tak pohotově jeho články přetiskují ve svých novinách Rumuni. Jim jeho nápady vyhovují. Co je zač, ten Synek? Z jakého důvodu vystupuje v úloze představitele KSČ? Člověk by si myslel, e je to funkcionář alespoň takového kalibru, jako řekněme Dubček, Černík nebo Lenárt. My ale víme, kdo to ve skutečnosti je. A takoví lidé teď u vás ovlivňují veřejné mínění.
N. V. Podgornyj: A co kdyby se dejme tomu dnes konaly volby do Národního shromádění? Jak by dopadla komunistická strana? Zvolili by do parlamentu komunisty v takovém počtu, jako jsou tam zastoupeni nyní?
J. Smrkovský: Poloil bych otázku jinak. Kdybychom uspořádali volby po lednovém plénu ÚV KSČ starými metodami, mohly by pro KSČ dopadnout katastrofálně. V současnosti jsme jetě přípravnou etapu k volbám nedokončili. Vae otázka byla poloena nesprávně.
N. V. Podgornyj: Mluvím o tendenci, o tom, e dnes je vechno zaměřeno proti KSČ a postavení strany se zjevně zhoruje.
A. Dubček: Proto jsme se usnesli odloit volby na pozdějí dobu. Atmosféra není vhodná, je tu tlak.
Soudruzi, uvědomujeme si vánost vzniklé situace a vechny její záporné stránky. Tyto negativní momenty dokonce překračují rámec naich čistě vnitřních záleitostí, a jak se zde konstatovalo, dotýkají se bratrských stran, například Polska, Sovětského svazu. To jetě víc potvrzuje vánost nynějí situace a úlohu, kterou v ní hrají informační a propagandistické prostředky. To vechno negativně ovlivňuje situaci.
Naím úkolem je dát do pořádku vnitrostranickou práci, opřít se o základní organizace, zaujmout jasné stanovisko k pokusům o zakládání opozičních stran, stvrdit to vechno rozhodnutím pléna ÚV. Hodláme se opřít o základní stranické organizace závodů a továren. Je to mobilizace stranických řad dělnické třídy. A tuto věc chceme provést v přítích dnech. Nepřítel jedná. Chce události zvrátit v zájmu kontrarevoluce. Abychom tomu čelili, nepotřebujeme kulturně osvětovou práci, ale upevnění bojeschopnosti armády. Je nutno postavit na nohy orgány Státní bezpečnosti shora dolů. Strana tyto orgány potřebuje jako prostředky násilí. Moná bude třeba schválit zvlátní zákon o dělnické milici, jeliko právně není její statut vymezen.
A. N. Kosygin: Měla by být uzákoněna.
A. Dubček: Ano, měla. Moná bude třeba dát pokyn s. Smrkovskému stvrdit to zákonem, aby bylo vechno jednoznačné. Musí se upevnit postavení strany ve vech těchto orgánech. Musíme být ve střehu.
N. V. Podgornyj: I Rudé právo se musí vzít do rukou.
V. Bižak: Promiňte, soudruzi, chtěl bych říci několik slov o naich ministrech. Jejich odvolání z funkcí nepoadovala ulice ani tábor reakce, ale prostě členové ÚV. Udělalo se to pod tlakem krajských stranických organizací. Je nutno mít na paměti, e ne vichni straníci jsou u nás skutečnými komunisty. Existuje u nás dokonce takový výraz, e ve straně je hodně mar-tistů, ne marxistů - myslí se tím lidé, kteří se stali členy strany po naem vítězství v únoru 1948. U nás v Bratislavě je například jeden takový, říká se mu ilegální vyslanec Izraele. Svého času ho vyloučili ze strany a teď poaduje, aby mu byla vrácena stranická legitimace.
A. Dubček: Kadý pátý člověk v Československu je členem strany. Taková masovost je jednou z tradic naí strany. Nelze zapomínat, e zbytky rozputěných buroazních stran v počtu nejméně sto tisíc lidí se po roce 1948 dostaly do komunistické strany. Tudy přilo nemálo beneovců.
V. Bižak: Teď zvedají hlavy a chovají se velmi mazaně. Nai si myslí, e nemají výrazného vůdce. Jsem přesvědčen, e mají organizovanou sílu, která pracuje velmi chytře. Vemoně se snaí ukolébat nai bdělost. To je fakt, e v současnosti jsou nae krajské výbory v rozkladu, i některé okresní výbory, tajemníci sběhli, v řadě případů propadli alkoholu. Jak to bylo moné, e jsme měli takové tajemníky?
A. Dubček: Mnozí tajemníci ztratili vekerou podporu komunistů v krajích, městech a okresech.
L. I. Breněv: No a ti, kteří byli zvoleni teď, jsou to dobří lidé? Podpoří linii KSČ?
V. Bižak: V podstatě dobří. (Uvádí konkrétní příklady ze Slovenska, kde byli zvoleni za tajemníky krajských a okresních výborů absolventi moskevské Vysoké stranické koly.) Ale jak můeme dělat politiku, kdy nedríme ve svých rukou moc? Dokonce i aparát ústředního výboru začal poslední dobou dělat rozruch a kolísat. V nejbliích dnech tyto otázky pečlivě posoudíme. Předsednictvo ÚV KSČ projedná situaci s přihlédnutím k výsledkům krajských stranických konferencí. Jak u tu bylo řečeno, 12. května se má konat porada, na které budeme hovořit s tajemníky okresních výborů. U teď ale můeme s určitostí říci, e vrátit se k předlednovým metodám je skoro nemoné.
Domnívám se, e na květnovém plénu ÚV budeme muset lidem přímo říci o hrozícím nebezpečí a pevně vzít do rukou řízení tisku, rozhlasu a televize. Začít se ovem musí od Rudého práva, jinak to nejde. Je tam v redakci 15 křiklounů, kteří kalí vodu.
Je také nutno povědět něco o naem komsomolu (Československém svazu mládee). I ten začal kolísat. Jeho orgán, noviny Mladá fronta, píe velice patně. Musím vak říci, e ve Slovenském svazu mládee je situace lepí. Udreli jsme jednotnou organizaci, nerozpadla se. Myslím, e v Rudém právu se musí udělat pořádek jetě před květnovým plénem.
L. I. Breněv: A co brání tomu, aby byli lidé vyměněni?
A. Dubček: Jde o to, e ná tisk nedává odpovědi na negativní výroky, na protistranická vystoupení, a takové odpovědi je nutno dávat.
V. Bižak: Po lednovém plénu byli nai novináři, pracovníci redakcí, ve stavu jakéhosi rozjaření. Jako by oslavovali vítězství, dnes ale kdekdo začíná přicházet k sobě. Teď vidí, kam to ve skutečnosti spěje, a pochopili, e lijí vodu na mlýn kontrarevoluce.
Co se týče řeckokatolické církve, bylo to tak, e v roce 1950 byla zvlátním dekretem překřtěna na pravoslavnou. Řeckokatolické duchovní poslali do výroby. Potřebovali jsme tehdy nabrat kádry pravoslavných kněí, proto jsme poslali komunisty do speciálních tříměsíčních kursů.
Soudruzi, slyeli jsme tu dnes mnoho pro nás váného a uitečného. Chápeme to, co jste řekli, jako rady bratří. Východisko nalezneme. Máme dělnickou třídu, která je silná a která jetě neřekla své slovo. Čeká. V těchto dnech jistě řekne své. S kadým dalím dnem ztrácíme pozice.
A. N. Kosygin: Nebylo by patné připomenout lidem Mnichov a dalí s tím spojené události, i období německé okupace, připomenout mládei, jak to vechno bylo, jak Němci zabíjeli Čechy.
L. I. Breněv: Existuje spousta krásného materiálu o naí drubě, o létech války.
Nevím, soudruzi, ale tady v informacích, které dostáváme, jsou nějaké zmínky o tom, e přes Maďarsko se do Koic dováejí k neznámému účelu výbuniny. Víte o tom, nebo ne?
A. Dubček: V Maďarsku bylo toti nedávno ukradeno nějaké mnoství výbunin a poádali nás, abychom je pomohli najít. Moná, e se tyto údaje týkají toho.
L. I. Breněv: U se mluví o tom, e 9. května promluví v Plzni americký velvyslanec. Vidíte, jak reakce pracuje. Vemoně se pokouejí kompromitovat vedení. Události jsou znepokojující. Ze vech stran na vás útočí vnějí i vnitřní reakce. Mohli bychom uvést tisíce takových faktů.
Tady mám čerstvou zprávu, právě přila. 3. května se v Praze podle sdělení ČTK konala studentská demonstrace. Zúčastnili sejí asi čtyři tisíce studentů a dalích áků. Schválili rezoluci, ve které poadují, aby ministr kultury urychlil přijetí tiskového zákona, a mimo to schválili dopis polským studentům, ve kterém jim vyjadřují své sympatie a protest proti jejich pronásledování. A v dalí zprávě ČTK se hovoří o tom, e četí spisovatelé Kohout, Procházka a někteří dalí vyzvali vedoucí polské činitele, aby skoncovali s ostudným antisemitismem. Takové jsou to věci, soudruzi.
A. Dubček: Třikrát jsem mluvil s vedením ČTK. Tito spisovatelé jsou členové provokační skupiny.
L. I. Breněv: Publikují se nejrůznějí interview, která dávají odpovědní činitelé, ministři a dalí, a to i na mezinárodní otázky, evidentně bez povolení ÚV. To ve dezorientuje dělnickou třídu, dezorientuje celou veřejnost. Co to má znamenat, soudruzi? Co je to za projev slabosti? Jeden vystupuje tak, druhý jinak. Jeden naznačuje, jako by Sovětský svaz vyvíjel nějaký nátlak, druzí říkají, e je to naopak, e Sovětský svaz poskytuje pomoc. Nemáme zapotřebí krásných slov o přátelství. Chceme, aby se slova o drubě podpořila činy. Vude lze vidět, e KSČ nějak zeslábla, ztratila pozice, které by mohla lehce udret. Musíte si počínat obezřetně. Dělá se ústupek za ústupkem. Často vzniká dojem, e vůbec neexistuje vláda.
A. Dubček: Vláda existuje.
L. I. Breněv: Ale dochází k takovým excesům, e je mono si myslet, e u vás vládne anarchie. Právě v této ivelnosti je vae slabost. Právě ona nahrává nepřátelským silám. Několik agentů můe strhnout na svou stranu celý mítink. Pro to je nemálo příkladů. Víte o mítinku, na něm se s. Smrkovský vyslovil před studenty za přátelství se Sovětským svazem, ale účastníci mítinku se vyjádřili proti. To ve vypovídá o tom, jak silné jsou mezi mládeí emoce. Kdy vzplane taková ivelnost a nedostává se principiálního řízení a vedení, tehdy je moné se dočkat veho. Dnes je to dokument s ne právě přátelským obsahem, zítra rvačka a pozítří krveprolití. Tak to chodí v ivotě. Ji se ozývá hlasitá kritika na adresu nové vlády. Není to tak dávno, co zvolili s. Svobodu prezidentem. Ale ji za několik dnů i jeho začali kritizovat. Není ho třeba, jak vidíte, nehodí se na místo prezidenta. Začínají se klást dotazy, proč zvolili prvním tajemníkem s. Dubčeka a ne někoho jiného. Naznačuje se, e tato vláda je dočasná. Ale my nechceme, aby byla dočasná. Někdo tvrdí, e ani ten Dubček se u nehodí pro ty nebo ony vlastnosti, e u prý ho není více zapotřebí. Baví se o tom bez zábran mezi sebou. Ale jakmile se o tom jednou mluví v kruhu tří čtyř lidí, tak se to dozvědí stovky. A jakmile mají jednou v rukou tisk, rozhlas a televizi, tak to znamená, e mají velké monosti. Prosíme vás, abyste nás správně pochopili.
A. Dubček: My to víme.
L. I. Breněv: Ve vaí straně je mnoho skutečných komunistů, poctivých dělníků, kteří nikdy dříve nebyli členy nějakých buroazních stran. Oni čekají. Jakmile se dovědí o naich rozhovorech, budou se ptát: a jaký je výsledek a jaký je smysl těchto rozhovorů, kdy na nás dále vyvíjejí tlak, kdy nás začínají bít, kdy se nám vysmívají. Vdy tyto procesy jen započaly. Vzpomeňte si, jaké hrůzy byly v Maďarsku. Tam se kontrarevolucionáři nespokojili s tím, aby věeli komunisty za krk, věeli je za nohy, aby z nich tekla krev. A kontrarevoluce ví, jak se vypořádat se svými nepřáteli, ta se nebude zabývat úvahami o liberalismu.
A. N. Kosygin: Jestli dojde k boji, pak to bude tvrdý boj.
L. I. Breněv: Mále tam takové hrdlořezy, kteří spolupracovali s gestapáky. Vichni jetě nevymřeli. Věc je, soudruzi, velice váná. Kdyby bylo mono aspoň říci, e se situace v něčem ze dne na den zlepuje, bylo by na dui lehčeji. Kdyby předsednictvo ÚV přijalo rozhodná opatření, kdyby nějaké ty reakcionáře vyhnalo a nějaké třeba i zavřelo. Ano, ano, leckoho je moné i nutné zavřít. Copak se domníváte, e ve vaem státě jde vechno zdárně, e tam nejsou lidé, kteří jsou ve spojení se zahraničím? A jestlie takoví jsou, pak se za ně máme modlit k pánu bohu?
A. N. Kosygin: Jestli o vem odhodlaně řeknete straně, strana vás podpoří a nikdo vás neodsoudí. Řekněte, e se začíná opravdový útok na nepřátele.
N. V. Podgornyj: Strana to podpoří.
L. I. Breněv: Vy vichni hovoříte o rehabilitacích a kolem tohoto slova se rozpoutaly váně. Pravda, tuto otázku je třeba prozkoumat a jestli někomu bylo nespravedlivě ublíeno, je třeba věc napravit. Ale jak se zachovat k lidem, kteří vystupují proti vládnoucí straně. Ty je třeba zřejmě odstranit a na jejich místa postavit poctivé, dobré komunisty. V tom je celý problém. Copak na to nemá vládnoucí strana právo? Ona takové právo má.
A. N. Kosygin: V celém světě jsou vládnoucí strany.
L. I. Breněv: Buroazní strany rozestavují své lidi a proletářské zase své. A u vás jsou lidé, kteří se potulují tu do Francie, tu zpět, přijídějí k nim různí agenti, tajně se spolu domlouvají a ve jim projde. Vzniká otázka, proč je tomu tak. Copak jste ztratili bdělost nebo jste se něčeho lekli? Jestlie u vás někdo v orgánech bezpečnosti udělal chyby, napravte je. Ale to neznamená, e stát můe zůstat bez bezpečnostního aparátu. Jestlie jeden soudruh nevyhovuje, jmenujte jiného, sezvěte tyto pracovníky, pohovořte s nimi, dejte jim pokyny. Ale orgány bezpečnosti musí existovat a pracovat. Bez toho se nemůe obejít ani jeden stát. Není moné oslabovat bezpečnostní orgány.
A. Dubček: Naopak, je třeba je posílit.
L. I. Breněv: Moná, e jetě nadejde čas a vy, soudruzi, budete zakládat tyto orgány, ale můe dojít i k tomu, e u bude pozdě.
Jde o to, jak zastavit procesy, probíhající nyní v Československu, zaměřené proti straně, proti společenskému zřízení, proti vemu, ve jménu čeho pracovali miliony čestných lidí, čestných komunistů. Skutečně, u vás ve straně jsou i odpadlíci, ale převáná část komunistů jsou zdravé síly. Na vechny nelze brát stejný metr. Kolik procent komunistů tvoří dělníci?
A. Dubček: 47 procent.
L. I. Breněv: O výsledky naí schůzky bude samozřejmě velký zájem. Budou se nás na ni ptát němečtí, maďartí, bulhartí soudruzi, budou se zajímat, o čem hovořili četí přátelé. A to ani nemluvím o zájmu světového tisku, který to bude samozřejmě komentovat po svém. Na Západě budou křičet, e jsme na Cechy tlačili. I bez toho u vylo sdělení, e jsme prý odmítli prodávat vám penici. Rozhodli jsme se to vyvrátit a připravili jsme text, kdy tu jste přili se svým dementi. Kolem naeho setkání bude také mnoho různých řečí. Budou tvrdit, e jsme na vás vykonávali nátlak, e jsme hrozili nějakými sankcemi. Vak uvidíte, ji zítra začnou takové pořady v rozhlase i v televizi.
A. N. Kosygin: A proč byste nemohli vzít tisk, rozhlas a televizi do vlastních rukou? Vzal by si to na starost někdo z členů politbyra, vydalo by se přísluné rozhodnutí, připravili by se lidé, určil by se jménem politbyra komisař. A si sedne a vechno prověří - kdo se musí vyhodit, kdo dosadit.
K. F. Katuev: éfredaktor Rudého práva vestka je člen předsednictva UV KSČ.
A. N. Kosygin: To není důleité, e je člen předsednictva. Kdy to nezvládá, musí se vyměnit. U nás byl za války Kaganovič členem prezidia ÚV. Měl za úkol řídit ministerstvo spojů. Vechno pokazil, tak ho vyhodili. Seděl jsem tam v MS celé dny a noci. U vás je také takový kritický moment a nic se neděje. Musí se propustit ti, kteří práci brzdí, věnovat tomu dva tři měsíce, vechno dát do pořádku a pak zase vechno půjde.
A. Dubček: Opakuji, e 7. května budeme v předsednictvu ÚV projednávat opatření v tisku, rozhlasu a televizi včetně kádrových otázek. Dál u se to trpět nedá.
A. N. Kosygin: V současnosti je to pro vás jedna z hlavních otázek - vzít do rukou tisk, rozhlas a televizi.
L. I. Breněv: Věříme ve vae dobré úmysly. Copak bych mohl věřit, e s. Smrkovský nechce dobro? Samozřejmě chce. Dobře vystoupil na konferenci, správně hovořil, ale věci pokračují jinak. S. Dubček také hovořil.
N. V. Podgornyj: Vystoupil dobře, ale v rozhlase to vysílali jinak.
L. I. Breněv: S. Dubčeku, pojďme hovořit zcela upřímně: co znamenal onen neúspěch, který jste vy a s. Černík utrpěli na praské městské konferenci? Víte, o čem mluvím. Pamatujte, s. Dubčeku, e to není konec, ale začátek. Je to začátek vaeho budoucího smutného konce. Je to váný signál. První tajemník ÚV a éf vlády vystupují s výzvami a konference schválí úplně opačné usnesení. Pamatujte, e se najdou lidé, kteří jednou tuto situaci vyuijí.
Soudruhu Dubčeku, chci, aby moje svědomí bylo čisté, a proto budu mluvit zcela otevřeně. Máme za sebou padesátiletou zkuenost usilovné práce, úspěchů i chyb. Chtěl bych zdůraznit, e existuje velké a váné nebezpečí. Dějiny revolučního hnutí v mnoha zemích ukazují, e vznik různých seskupení reakčního zaměření obvykle vedl k ostrému střetu, který někdy probíhal v čistě politické rovině, jindy byl krvavý. Mohou vás buď politicky osočovat nebo vás mohou začít fyzicky ničit. Proč, z jakého důvodu se cizí síly vměují do věcí strany, překáejí jí v práci? Proč sílí ivelnost, na její straně je teď celý ideologický aparát? Jak, soudruhu Smrkovský, říkáme to správně? Povězte nám.
J. Smrkovský: Budeme přemýlet, v úterý přijmeme přísluné rozhodnutí. Věřte nám, soudruzi, nepřijímáme s lehkým srdcem, co nám říkáte. Hodně jsme mezi sebou o vech těchto otázkách hovořili.
L. I. Breněv: Je velmi důleité, abyste mezi sebou uvnitř strany byli pevně sjednoceni, tehdy můete vyhrát.
A. Dubček: Jednota mezi námi a předevím v předsednictvu ÚV je nezbytná, musí být a jistě bude.
A. N. Kosygin: Soudruhu Dubčeku, vezměte do rukou televizi, rozhlas, tisk. Řekněme na měsíční lhůtu. A je to.
L. I. Breněv: Předevím je důleitá jednota činů členů předsednictva ÚV.
A. Dubček: Soudruhu Breněve, já to tak i chápu. Nedovolíme silám působícím zvnějku rozdělovat členy předsednictva ÚV. Určitě najdeme společný jazyk. Pokud to tak nebude, nedokáeme přijmout potřebná opatření, nedokáeme se obrátit na dělnickou třídu, na orgány bezpečnosti a armádu. To ve lze dělat jen jednomyslně. Je to velmi důleité a máme pro to vechny monosti. Pokud se tak nestane, situace se jetě více zhorí. Přemýlíme o tom a budeme usilovat o jednotu - i soudruh Černík, i soudruh Smrkovský, i já, i dalí. Tak se stane.
L. I. Breněv: To hlavní spočívá v tom, aby bylo stanoveno, jakým způsobem co nejspolehlivěji ubránit věc socialismu v Československu. To je otázka, která se týká nejen Československa samotného, ale i vaich sousedů a spojenců i celého světového komunistického hnutí. My vichni jsme připraveni poskytnout vám pomoc, bude-li toho zapotřebí. K tomu jsme připraveni my, a protoe znám smýlení soudruhů Gomułky, Ulbrichta, ivkova i druhých, mohu říci, e jsou k tomu stejně připraveni i oni. Komunistické hnutí celého světa obrací své zraky ke KSČ. Domníváme se, e výsledkem dneního rozhovoru by mohl být závěr, e nastal okamik, kdy předsednictvo ÚV KSČ musí říci jasně vem, jakou linii bude uskutečňovat, musí ukázat na nebezpečné jevy, které se v zemi objevily, musí jasně prohlásit, e tyto jevy nepodporuje, ale e s nimi bude bojovat vemi dostupnými prostředky. Je to jediný způsob, jak ubráníte svou čest. Je třeba čestně říci dělnické třídě o vem a přímo označit protivníky. Nelze provádět ústupky, nelze být reformisty, ale je třeba opravdově slouit věci strany, jejími jste členy, a být opravdovými vůdci této strany. Toto je snad nejspolehlivějí cesta. K tomu je třeba jednoty, je třeba odvahy, je třeba vůle, je třeba podpory přátel. Jednotu, odvahu a vůli musíte najít sami u sebe. Podporu jsme připraveni vám poskytnout. A jestli vám pomůeme my vichni, tak to bude mohutná podpora. A jestli vichni promluvíme v tisku, v rozhlase, začneme přímo označovat fakta a jména - pak to bude rovně velká síla. A dosud jsme o vech těchto věcech hovořili s vámi, nasloucháme vám a věříme vám. Ale bude-li to nutné, můeme začít hovořit tak, aby to uslyeli vichni a tehdy dělnická třída uslyí hlas svých přátel. Bude ale lepí, kdy to nyní uděláte vy sami. Bude to poctivé a spravedlivé. Jestli stojíte na takových stanoviscích, o kterých zde byla řeč, pak jsou věci napravitelné.
Hovoří se o mimořádném sjezdu. Ale co je to zač, tenhle sjezd, nač je ho třeba? Bude dobrý jen k tomu, aby byl přijat reformistický program a aby se zcela opustila marxisticko-leninská cesta.
A. N. Kosygin: A nadto není známo, kdo se na tento sjezd dostane.
L. I. Breněv: I v normálních podmínkách je k přípravě sjezdu třeba velká, úporná a dlouhotrvající práce. Dobře to víme z vlastní zkuenosti, ale připravovat sjezd v atmosféře hysterie a mítinkové horečky je veskrze nemoné. Poadavek mimořádného sjezdu - to je udička, na ní vás chtějí chytit. Proč by nějací Procházkové a Černí měli straně diktovat své podmínky a vytvářet pro ně příznivou politickou atmosféru? Proč by to neměla dělat komunistická strana, lidé, kterým strana projevila důvěru? Vy máte sílu, máte armádu, máte svou milici - to je vae opora.
A pokud jde o pomoc, můete počítat, e z naí strany obdríte i jinou pomoc, budete-li chtít.