Toreador
Idě, v Praze v srpnu 1968
Každý toreador ví, že některý z býků, s
nimiž se setká,
bude jeho osudem a že to bude naposled,
co tančil před smrtí.
Toto vědomí ho nutí, aby piruety, jež
mu zbývají, byly co
nejdokonalejší.
Jeho manévrovací obraty se zdají šíleně
odvážné a publikum říjí
rozkoší,
protože tuší tragickou blízkost smrti,
intimitu nebezpečí,
jež láká a dráždí jako každý hazard, v
němž jde o krev, o život a
smrt.
Riskantní blízkost smrti je
nepochopitelná rozumu,
stejně jako je exaktností srdce
toreadora, jenž se musí přibližovat
konci proto,
že miluje tanec života před býkem vášní
víc než riziko vlastního
konce.
Člověk si hraje se životem stejně jako
toreador uprostřed arény
a tančí elegantně k své smrti v zápasu
se zlem života.
Ale člověk ví o své smrti a na dně má
strach z nezbytnosti zániku,
protože jen člověk je nositelem smyslu
o světě a nesmyslnost
smrti nás vyzývá
jako takové - jako lidi - na předem
prohraný souboj,
provokuje svou lhostejností k našemu
tanci před její brutální
silou,
k tanci, jenž má smysl, jen pokud v něj
věříme, ale jinak ne.
Pokud existujeme, jsme vždycky před
tváří smrti, tváří v tvář
nebezpečí sebe
v nočním lese, v náručí milence a
ztraceni v sobě.
Smrt v nás neodbytně tiká, ale jsme si
jí nejisti jako ženou,
která k nám jaksi patří, ale jejíž
nevěry se bojíme.
Bojím se její intimní dialektiky, s níž
odjíždí vstříc něčemu,
co je nevypočitatelné předem jako pohyb
býka před tančícím
mužem,
jenž riskuje krev tím spíše, že jeho
piruety jsou stále smělejší,
ačkoliv před publikem dává najevo jen
svůj klid.
Právě proto, že riskuje všechno,
vždycky všechno, a že hraje
vabank.
Jako si největší herci přáli zemřít na
jevišti, a také na něm
umírali - aby potvrdili, že právě faleš
hry brali smrtelně vážně,
tak si toreador přeje zemřít ve chvíli
své nejdokonalejší piruety
přede všemi,
kteří se domnívali, že přítomnost
rizika je jen dráždivým zdáním,
a před nimiž toreador tančil ne proto,
aby se líbil,
ale protože tanec před býkem smrti byl
jeho osudem a smyslem
bytí.
Toreador přijímá vědomé riziko bytí
jako kdokoli z lidí
vzpírajících se moci,
jako každý, kdo ví, že boj se smrtí je
předem ztracen, a že tedy
nezbývá než tančit.
(Z knihy Devět životů. Konkrétní
dialektika. Vydalo v edici ISIS nakl. SAKKO, Praha 1992.)