Stanovisko politbyra ÚV KSSS k situaci v Československu (2)

Pokračování projevu Leonida Iljiče Brežněva na prvním zasedání schůzky sovětské a československé delegace v Čierne nad Tisou 29. července 1968.

Soudruzi! Při objektivním hodnocení podstaty politických procesů probíhajících v Československu a směru jejich dalšího vývoje můžeme učinit pouze jeden závěr: hrozba kontrarevolučního převratu ve vaší zemi se stala reálnou skutečností. Právě v tom je hlavní příčina znepokojení KSSS a ostatních bratrských stran.

Po našem květnovém setkání v Moskvě jsme nejednou přicházeli s návrhem na novou dvoustrannou schůzku s vedením KSČ, abychom posoudili vzniklou situaci. Pokaždé jste se však tomu pod různými záminkami vyhnuli.

Věrni zásadám internacionalismu, vedeni pocitem solidarity s bratrským Československem a odpovědnosti za osudy socialismu na našem kontinentě, představitelé řady bratrských zemí Varšavské smlouvy se rozhodli sejít se společně s vámi a soudružsky projednat vzniklou situaci, naznačit východisko z ní a nabídnout vedoucím představitelům KSČ svou pomoc.

Tento bratrský návrh jste, bohužel, odmítli. Nechtěli jste se s námi ve Varšavě setkat. Důvody, proč jste odmítli, nejsou přesvědčivé. Odvolávat se na to, že jste neznali přesný termín setkání, neodpovídá skutečnosti. O přesném termínu schůzky ve Varšavě vás informoval z našeho pověření sovětský velvyslanec v Praze. Hovořili s vámi o tom také maďarští přátelé. Navrhovali dokonce dohodnout se na určitém odkladu setkání, abyste mohli ještě jednou zvážit situaci a přijet do Varšavy. Nesouhlasili jste s tím.

Situace je však příliš znepokojující, aby bylo možno odmítnout kolektivní výměnu názorů. Pro uspořádání schůzky pěti bratrských stran jsme měli všechny morální i politické důvody.

Všichni jsme ze samé podstaty komunistického přesvědčení internacionalisté, a proto nemůžeme být lhostejni k osudu socialismu nejen ve své vlastní zemi, ale i na celém světě. S vámi jsme však nadto i bezprostředními sousedy a spojenci. Tím, že se nacházíte na západní hranici socialistického tábora v Evropě, bráníte současně i naše hranice a my vaši nezávislost i vaše socialistické zřízení. Jsme garanty nedotknutelnosti vašich hranic. Z toho tedy vyplývá, že jsme jako představitelé komunistických stran bratrských zemí projednávali ve Varšavě ne nějaké vedlejší záležitosti, ale otázky, které se tím nejpřímějším způsobem dotýkají životních zájmů našich stran a národů.

Varšavská schůzka prokázala plnou jednotu pěti komunistických a dělnických stran při hodnocení situace v Československu, naši semknutost a rozhodnost dosáhnout, aby hrozba visící nad osudem socialismu v bratrské zemi byla odstraněna.

Všichni účastníci schůzky, když charakterizovali důsledky, k nimž může vést současný útok antisocialistických sil v Československu, dospívali v té či oné formě k závěru, že ČSSR se ocitla na nebezpečném úseku cesty vedoucí k odchodu ze socialistického tábora.

Všechny delegace bratrských stran se shodly v tom, že v souvislosti s událostmi v Československu je nutno věnovat zvýšenou pozornost zajištění bezpečnosti evropských socialistických zemí a organizování odporu proti intrikám ze strany imperialismu a jeho pomahačů. Všechny delegace účastnící se varšavské schůzky se shodly v tom, že jejich internacionální povinností je poskytnout KSČ při obraně socialismu maximální pomoc.

Toto shodné stanovisko, soudruzi, má zásadní význam. Nejenom stvrzuje tradici komunistických stran socialistických zemí vystupovat jednotně v nejdůležitějších otázkách dotýkajících se jejich společných zájmů, ale také umožňuje zaujmout v současné etapě vývoje událostí v ČSSR jasnou kolektivní linii.

Předpokládali jsme, že ÚV KSČ správně pochopí náš dopis, uvidí vzniklé nebezpečí v reálném světle a ocení internacionální podporu svých přátel.

Musíme konstatovat, že se stalo něco jiného. Červencové plénum ÚV KSČ jste uskutečnili jako svého druhu demonstraci nesouhlasu s míněním bratrských stran. Na plénum bylo pozváno více než 60 zástupců tisku.

Je nám známo, že jak před zahájením pléna, tak i při jeho zasedání tisk, rozhlas a televize organizovaly intenzivní ideologickou kampaň proti společnému dopisu účastníků varšavské schůzky. Tvrdilo se, že dopis pěti stran přijatý ve Varšavě svědčí o „vědomě jednostranném přístupu“ k událostem v ČSSR, znovu a znovu se opakovala obvinění o vměšování KSSS a ostatních bratrských stran do vnitřních záležitostí Československa. Byly vyhlašovány požadavky, aby byli z ÚV KSČ i Národního shromáždění odstraněni ti, kteří odmítají kapitulovat před nátlakem kontrarevolučních sil.

Chtěli bychom se nyní vyjádřit k podstatě dokumentu Stanovisko předsednictva ÚV KSČ ke společnému dopisu bratrských stran.

Považujeme za důležitou skutečnost, že předsednictvo ÚV KSČ přiznalo existenci mnohých stinných stránek nynější situace v Československu. Předsednictvo ÚV právem označilo jako záporný jev porušení principů demokratického centralismu, zesílení názorové nejednotnosti uvnitř KSČ, vznik „tendencí zdiskreditovat stranu a upřít jí morální a politické právo řídit společnost“. Nemůžeme nezaznamenat také váš souhlas s tím, že „jedním z hlavních úkolů strany je zmařit plány pravicových a antisocialistických sil“.

Naši pozornost upoutaly ty myšlenky tohoto dokumentu, které obsahují ujištění o přátelství Československa se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi, potvrzují věrnost KSČ zásadám spolupráce s bratrskými stranami.

Tento dokument svědčí také o vašem znepokojení nad tím, že antikomunistické síly se pokoušejí „vytvořit organizační základnu“ pro svoji činnost, že prostředky masové informace jsou často zaměřeny nikoli k podpoře pozitivního úsilí strany. Vidíme, že tento dokument, i když nepřímo, přece jen uznává fakt, že reakční, antisocialistické síly vyvíjejí nátlak na KSČ.

Zaznamenávajíce toto všecko, soudruzi, musíme vám však zároveň přímo prohlásit, že dokument Stanovisko předsednictva ÚV KSČ zdaleka neodráží složitost a nebezpečnost situace, která se v Československu vytvořila. Současně jím totiž prolíná již známá linie nezostřovat vztahy vůči pravicovým silám a zaujímat k nim smířlivý postoj. Co jiného si můžeme myslet, když vy v okamžiku, kdy se pod praporem boje proti „konzervativcům“ rozvíjí útok na Komunistickou stranu Československa jako celek, dáváte rovnítko mezi nebezpečí ze strany pravicových, antisocialistických sil a tzv. levicových sil.

Konstatujete sice existenci antisocialistických sil, ale zároveň prohlašujete, že nevidíte „reálné příčiny, které by opravňovaly k tvrzením označujícím vaši nynější situaci jako kontrarevoluční“. Takový postoj, podle našeho mínění, je s to pouze odzbrojit ty komunisty, kteří chtějí a jsou schopni rozhodně čelit kontrarevoluci a přejí si upřímné přátelství se Sovětským svazem.

V dokumentu Stanovisko předsednictva ÚV KSČ se jakoby úmyslně obchází otázka vedoucí úlohy KSČ, zamlčují se pokusy ostatních stran stanout proti komunistům jako oficiální opozice i nebezpečí utváření sociálnědemokratické strany.

V dokumentu, který schválilo plénum, se hovoří o úmyslu přijmout řadu zákonů, které „by upravovaly otázky vzniku a činnosti různých dobrovolných organizací, společností a klubů“. Ale proč mají být tyto zákony přijaty až po sjezdu strany? Vždyť činnost těchto organizací poškozuje pozice socialismu v zemi již nyní. Vždyť i na schůzce 4. května v Moskvě jste říkali, že vládě bylo uloženo pracovat v tomto směru a že takové zákony budou přijaty v nejbližší době. Proč se tedy znovu odkládá řešení této otázky?

Konstatovali jste, že prostředky masové informace občas pracují ne ku prospěchu strany a státních orgánů. Avšak i při nejpečlivějším rozboru Stanoviska nelze objevit ani náznak jakýchkoli reálných kroků, směřujících k odražení útoku kontrarevolučních živlů.

Z toho všeho je možno učinit jediný závěr, že červencové plénum bylo uspořádáno ve skutečnosti proto, aby odmítlo přátelské rady pěti bratrských stran a zakotvilo onen krok zpět ve srovnání s usnesením květnového pléna, který byl učiněn v dokumentu Stanovisko předsednictva ÚV KSČ.

V dokumentu Stanovisko předsednictva ÚV KSČ je obsažen pokus vysvětlit podstatu rozdílnosti našich stanovisek při hodnocení situace špatnou informovaností KSSS o všem, co se děje v Československu. Uváděli jsme vám však nyní fakta, která dokazují, že všechny naše obavy jsou opodstatněné.

Jsou to pádná fakta a mohli bychom v jejich výčtu ještě pokračovat. Bude-li třeba, uvedeme ještě další. Jde tedy nikoliv o špatnou či dobrou informovanost, ale o to, z jakého hlediska se přistupuje k podstatě probíhajících procesů.

Rozbor kontrarevolučních a antisocialistických vystoupení, k nimž v Československu dochází, přesvědčivě dokazuje, že nemají živelný, nýbrž velmi organizovaný charakter. Je v nich přesně určen okamžik vystoupení, směry i objekty útoků antisocialistických sil, jistá logika jejich vystupování, koordinace akcí všech těchto sil - pravicových, revizionistických uvnitř KSČ, antisocialistických a kontrarevolučních uvnitř země i jejich podpora zvenčí.

To všechno svědčí o tom, že vývoj událostí je usměrňován z jednoho centra. Toto centrum má rozsáhlá spojení uvnitř země. Řídí akce antisocialistických sil v orgánech masové informace, udržuje spojení s různými kluby a ostatními politickými stranami. Činnost tohoto centra je patrná z útoků proti nejdůležitějším orgánům ochrany státu: ministerstvu vnitra a armádě. Je jasné, že lidé, kteří uskutečňují úkoly tohoto centra, jsou ve spojení s cizími rozvědkami a se zahraničními imperialistickými kruhy.

Vedení tohoto centra neprovádí svou činnost otevřeně, nevystupuje s mnohoslibnými prohlášeními a řečmi, dočasně se snaží držet se ve stínu. Něco však je přece možno zpozorovat. V mnoha antisocialistických akcích a nejotevřenějších kontrarevolučních vystoupeních v různých oblastech politického života ČSSR se objevují tatáž jména: Goldstücker, Reiman, Pelikán, Černý. Mezi novináři jsou to Procházka, Hanzelka, Vaculík, Liehm, Löbl, Sviták, Selucký, Kosík aj. Existují fakta, která svědčí o tom, že kontrarevoluční síly zahajují útok proti některým usnesením předsednictva ústředního výboru strany okamžitě poté, co byla přijata, v momentě, kdy na nich, jak se říká, ještě neoschl inkoust. Ba co více, často se stávají předmětem veřejného projednávání sama diskuse na jednotlivých zasedáních předsednictva a vyslovená stanoviska některých jeho účastníků. To všechno vede přirozeně k závěru, že toto centrum má své lidi ve vedoucích orgánech KSČ a je dobře informováno o jejich činnosti.

Soudruzi, vy sami víte o existenci takového druhého centra a sami jste nám o tom říkali při našich setkáních.

Existence takového centra ještě zesiluje nebezpečnost událostí probíhajících u vás a vyžaduje rozhodný boj celé strany a především aktivních činů předsednictva ÚV KSČ a všech jeho členů a všech členů vlády ČSSR proti kontrarevoluci. Zatím však často pozorujeme, jak se jednotliví členové předsednictva ÚV a vedoucí činitelé vlády vyjadřují v rozporu s linií, kterou v zásadních otázkách stanovilo předsednictvo ÚV KSČ.

Nemůžeme, stejně jako mnozí komunisté v Československu, neodsoudit postoje, které zaujímá soudruh Kriegel. Považujeme za nesprávné a škodlivé pro stranu, že nejen neklade odpor antisocialistickým živlům, ale ve skutečnosti je solidární s autory otevřených kontrarevolučních vystoupení, jak tomu bylo např. v jeho televizním interview s autory Dvou tisíc slov. Nejostřejší odsouzení si zaslouží verbování lidí do jakési skupiny jeho stoupenců, jak o tom hovořil na stranické konferenci ředitel závodu v Mladé Boleslavi s. Šimon. Vůbec už nechápeme, jaké cíle sleduje tajemník ÚV KSČ s. Císař, když vystupuje s útoky proti marxismu-leninismu.

Považujeme za svou povinnost o tom všem s vámi hovořit naprosto upřímně a otevřeně. Naše zkušenosti z politického boje a zkušenosti ostatních bratrských stran a socialistických zemí nás učí, že není možné se ke kontrarevolučnímu nebezpečí obracet zády a zavírat před ním oči. Smířlivý přístup, vědomé bagatelizování nebezpečí, a tím spíše koketování se silami kontrarevoluce vytváří pro reakci možnost dovést boj ke zničení socialismu. Na základě rozborů a faktů, jichž jsme svědky v ČSSR, chtěli bychom znovu a znovu zdůraznit, že u vás probíhá na široké frontě útok proti socialismu, v němž nejaktivnější úlohu hrají síly kontrarevoluce.

Při uskutečňování tohoto protisocialistického útoku se nyní objektivně spolčily vnější imperialistické síly, jejich agenti uvnitř země, kontrarevoluční síly a pravicové revizionistické živly v KSČ.

Tyto síly si vytyčily přesně určené cíle:

• dosáhnout, aby KSČ byla zbavena vedoucí úlohy ve vývoji socialistické společnosti; za tím účelem rozvinuly frontální útok proti autoritě strany a organizovaly proti ní zlostnou kampaň pomluv a lží;
• tyto síly chtějí rozvrátit komunistickou stranu i socialistickou společnost v Československu a svést ji z ideové platformy vědeckého komunismu na cestu reformismu a sociáldemokratismu. Proto rozvinuly útoky na marxismus-leninismus jako celistvé, tvůrčí učení, útoky na leninismus jako marxismus současné epochy;
• vytyčily si cíl změnit politickou podstatu Československé socialistické republiky, svést ji ze socialistické platformy a cestou sociáldemokratismu z ní učinit buržoazní republiku;
• uskutečnění těchto cílů plně odpovídá zájmům imperialistů. Právě proto, a ne z jakýchkoli jiných důvodů, ne z náhlé lásky k socialismu a demokracii, k pracujícím Československa je nynější vývoj událostí ve vaší zemi tak aktivně podporován imperialisty a jejich propagandou. Vidí kontrarevoluční podstatu probíhajících jevů, a proto je podporují.

A je třeba přímo říci, soudruzi, že naše velké znepokojení je vyvoláno tím, že popíráte kontrarevoluční charakter probíhajících událostí pouze z toho důvodu, že u vás prozatím nedošlo, jak tomu bylo řekněme v Maďarsku, k otevřenému ozbrojenému vystoupení kontrarevolučních sil. Dovolte, abychom vám řekli, že vy i ti, kteří vás v tomto postoji podporují, se hluboce mýlíte.

U vás, soudruzi, probíhá kontrarevoluce. Ale kontrarevoluce, která přihlédla ke zkušenostem Maďarska a která chápe, že socialismus je mezi širokými masami pracujících Československa příliš populární a že přímý a čelní útok proti němu je nemožný. Proto si současná československá kontrarevoluce zvolila novou, rafinovanější taktiku, jejíž podstatou je pod pláštíkem jakéhosi „nového modelu demokratického socialismu“ vést boj za její protilidové cíle až po maximálně možnou hranici „mírnými prostředky“.

Až dosud soustředila kontrarevoluce hlavní úsilí na ideologické zpracování mas, na diskreditaci a rozklad KSČ, na rozklad politické a duchovní jednoty socialistické společnosti v ČSSR, na sjednocení všech antisocialistických sil, na vytvoření politické opozice vůči KSČ s tím, aby nakonec byl tak či onak uskutečněn převrat a uchopena moc.

Nyní stojí otázka takto: buď vedení KSČ v sobě najde odvahu zrevidovat své názory, pozvedne stranu a dělnickou třídu k rozhodným akcím, porazí reakci a zabezpečí pozice socialismu, nebo budou komunisté smeteni našimi společnými nepřáteli, a pak už o osudu Československa budou rozhodovat zcela jiné síly.

Vyzýváme československé soudruhy, aby reálně posoudili celou hloubku nebezpečí, učinili veškeré závěry z toho, že nyní vstupuje do arény politického života Československa politicky protřelá reakce. Za této situace je třeba jednat, jednat cílevědomě a rozhodně, neztrácet čas.

Soudruzi! Vyložili jsme vám otevřeně a bez okolků všechno, co si myslíme o příčinách vyostřenosti nynější situace v Československu. Nesnažili jsme se uhlazovat hrany, ale chtěli jsme ukázat situaci takovou, jaká je. Takové hodnocení situace plně sdílejí bratrské strany, které se nedávno sešly ve Varšavě. Dnes bychom chtěli znovu zdůraznit, že onen hluboký rozbor situace, naplněný znepokojením a bratrskou starostlivostí, který byl proveden ve Varšavě, a veškerý následný vývoj událostí ještě naléhavěji potvrzuje nutnost, aby byla přijata zcela neodkladná a rozhodná opatření.

V dopise pěti bratrských stran ústřednímu výboru Komunistické strany Československa bylo jasně řečeno, co zejména je třeba nyní v současné situaci učinit.

Je to rozhodný a smělý útok proti pravicovým, antisocialistickým silám, mobilizace všech prostředků obrany, jimiž disponuje socialistický stát.

Je to zastavení činnosti všech politických organizací působících proti socialismu.

Je to ovládnutí prostředků masové komunikace stranou a jejich využívání v zájmu socialismu.

Je to semknutí stranických řad k všeobecnému boji proti antisocialistickým silám na principiální základně marxismu-leninismu a tvrdé dodržování principů demokratického centralismu.

Drazí soudruzi!

Ani my, ani ostatní bratrské strany jsme v podstatě nedostali odpověď na to, jaká konkrétní opatření hodláte podniknout, abyste přehradili cestu kontrarevoluci a uhájili socialistické vymoženosti československého lidu.

Odpověď na to chceme obdržet na této naší soudružské schůzce. Upřímně doufáme, že správně pochopíte, že je na tom životně zainteresován jak náš sovětský lid, tak i národy ostatních socialistických zemí.

Seznámil jsem vás se stanoviskem politického byra ÚV KSSS.

Leonid Iljič Brežněv, Čierna nad Tisou 29. 7. 1968