
Předsednictvo Strany demokratického socialismu se zabývalo výsledky ustavujícího sjezdu Strany evropské levice v Římě a VI. sjezdu KSČM v Českých Budějovicích a hodnotilo jejich dopady na politickou situaci v ČR.
Především musíme konstatovat, že Česká strana sociálně demokratická provádí trvale spíše středopravicovou než sociálně demokratickou politiku, která vede k postupné demontáži sociálního státu. Tento stav se neomezuje se jen na Českou republiku, ale panuje v Evropě všude tam, kde vládne sociální demokracie. Sociálně demokratická koncepce „třetí cesty“ ztroskotala v celé Evropě, protože proti neoliberálnímu vývoji nic nepostavila, a tím ho fakticky urychlila.
Politika globalizovaného kapitalismu v zájmu velkokapitálu a jeho lobby podkopává solidaritu a sociální vymoženosti, jichž bylo dosaženo v celé Evropě v minulosti. Prožíváme generální útok na systém důchodů, demontáž a privatizaci sociálního zabezpečení, zavádění tržních zákonů do tak bytostně veřejných oblastí, jako jsou zdraví, vzdělávání, kultura, i pro společenské statky jako voda a jiné přírodní zdroje, deregulaci trhů práce, především rozšiřování pracovních vztahů bez zákonné ochrany. Všechno - od práce po každodenní život lidí - se stává zbožím.
Strana demokratického socialismu sdílela s částí české společnosti naději, že se Komunistická strana Čech a Moravy za této situace pokusí stát stmelujícím prvkem české levice a že proti neoliberálnímu přílivu začne společně s ostatními levicovými demokratickými silami stavět společnou pluralitní frontu jak v České republice, tak v Evropě. S lítostí však konstatujeme, že se KSČM do čela procesů otevírajících českou společnost vstříc evropským výzvám nepostavila.
Podle našeho názoru promeškala KSČM během uplynulých dvou týdnů hned dvakrát příležitost pozitivně přispět k vývoji na levici v evropském i domácím měřítku. Nejprve na zakládajícím sjezdu Strany evropské levice (8. 5. v Římě) delegace KSČM odmítla vstoupit do politického subjektu, zakládaného západními radikálními silami, ačkoliv bylo zřejmé, že by v něm mohla hrát významnou roli a že by mohla napomoci jeho větší orientaci na problémy přistupujících členských států EU. Vnějším podnětem bylo odmítnutí všech ostatních stran vypustit z textu Stanov výslovné odsouzení stalinistických zločinů.
SDS tuto skutečnost hodnotí jako selhání všech názorových proudů včetně reformního, které byly v delegaci KSČM zastoupeny. Je přitom naprosto lhostejné, zda vnější podnět byl pro zástupce KSČM skutečným důvodem nebo pouhou záminkou k opuštění sálu i integračního procesu levice.
Od VI. sjezdu KSČM očekávala SDS spolu s českou levicově orientovanou veřejností, že KSČM předvede svou připravenost stát se krystalizačním jádrem spolupráce radikální levice v souladu se svým současným politickým postavením. Klíčovou otázkou pro nás nebyly personální změny ve vedení KSČM sledované českými médii, i když je jasné, že novou politiku je snazší dělat s novými lidmi. Očekávali jsme takové programové změny, které by umožňovaly spolupráci levice na pluralitním základě při respektováním názorových odlišností.
Viděno očima SDS však VI. sjezd KSČM jen potvrdil její zahledění se do sebe sama a do minulosti. V programové rovině došlo ke stagnaci - z avízované nabídky alternativy ke kapitalismu, který se utrhl z řetězu sociálního státu, zbyla jen Naděje pro ČR a úkol zpracovat do příštího sjezdu model socialistické společnosti (sic!). A pokud jde o vytváření široké fronty proti neoliberalismu, KSČM nepovažovala za nutné pozvat na svůj sjezd žádného potenciálního partnera. Fakticky tím vyslala levicovému politickému spektru signál, že žádné partnery nehledá a že o vytvoření větší akční jednoty na české levici
ani neusiluje.
SDS považuje stále KSČM za politického spojence, s nímž je připravena všestranně spolupracovat v zájmu vytvoření sociálně spravedlivé společnosti. SDS chce věřit, že se KSČM po sjezdu zamyslí nad svým postavením a znovu zváží své perspektivy v politickém životě ČR i EU a zahájí kroky, které ji vyvedou z izolace a umožní jí zaujmout místo a plnit roli, jaké by odpovídaly jejím tradicím, velikosti i voličské podpoře. To není a nebude možné bez spojenců, bez upřímného otevření se levicové veřejnosti, bez plurality názorů a bez skutečné diskuse.
V České republice se vytváří prostor pro silnou socialistickou stranu, která bude schopna a ochotna spojit síly levicového spektra občanské společnosti.
Předsednictvo CV SDS, 19. května 2004