Zákeřný směr úmyslně oslabující komunistické hnutí

„Socialismus je přece od toho, aby stroje dělaly práci za lidi“

A protože jeden takový tito soudruzi z Naší pravdy nechtěně zaslali i redakci Britských listů, zveřejňujeme jej. Pro pobavení čtenářů nad slovníkem i myšlenkovým rozsahem nekritických obdivovatelů „náboženství minulého režimu“ i jako varování stranické veřejnosti, jakéto inteligenty si také radikální levice hřeje na prsou... Zdá se, že vnistrostranická diskuse o socialismu před VII. sjezdem KSČM bude ve znamení pokusu některých radikálních skupinek zvrátit vývoj zpět k čistému stalinismu. Aby složení delegátů a tím i výsledek byl definován předem. A mladé úderky, vedené brněnským předákem Kútou a pražskou předsedkyní Semelovou tomu mají sloužit. Důchodce Grebeníček se ze svého sklípku směje. A čeká.

Úsměvná je pak důslednost, s jakou své příznivce nazývá autor „soudruhy“ a teoretického renegáta z pražského ústředí strany pak „panem“. Soudruzi tam byli všichni... Je vidět, že to se svými soudruhy nemají soudruzi jednoduché.

Zákeřný směr úmyslně oslabující komunistické hnutí

Členové KSM (z Prahy,  Brna a další) se vypravili do Ostravy na Klub pro politické vzdělávání mládeže při Měv KSČM. kde probíhala zde přednáška pana Josefa Hellera (teoreticko analytické pracoviště ÚV KSČM) o modelech socialismu. Tato přednáška byla v duchu výpadů proti údajnému „stalinismu“ a dogmatismu členů KSM a mnohých členů KSČM – dle něj „obětí náboženství minulého režimu“.

Obhajobu modelu pana Hellera byla postavena i na kritice minulého řádu, což prý byla diktatura aparátu, nové vládnoucí třídy minulého režimu, který nazývá svým oblíbeným termínem „protosocialismus“ a dnešní tzv. „tuhé soudruhy“ obviňuje z propagování vyhlazovací války, kterou je prý revoluce. Pád socialismu v Československu ztotožňuje s pádem „stalinské sociologie“. Odsuzoval i státní vlastnictví s tím, že se vždy jedná o vlastnictví určitých vyhraněných soukromých subjektů. Mluvil o potřebě marketingu v socialismu.

Diskusi začal soudruh Jakub Holas z Prahy s tím, že se obrátil k panu Hellerovi na otevřené řešení otázky vnitřních rozporů KSČM. Ten se ale postavil proti jakémukoli řešení těchto rozporů, že prý strana není monolitní organismus. Toto doplnil tím, že „ideologie ničí společenské jevy a normální lid“ (doslovná citace). Soudruh J. H. upozornil, že tento problém reálně existuje a nelze před ním zavírat oči, naopak vítá řešení formou klidné a racionální vnitrostranické diskuse, v souladu se zásadami demokratického centralismu.

Dále soudruh J. H. reagoval na výrok, že „tuhý aparát za minulého režimu bránil vědecko-technické revoluci“. Připomněl, že za „minulého režimu“ šlo daleko více financí do výzkumu a do školství, bylo i dobré materiální zabezpečení a dostatek vysoce kvalifikovaných lidí. Sérii těchto a dalších otázek zakončil Jakub posledním dotazem – „Jaký je váš třídní původ a k jaké třídě se subjektivně hlásíte?“. Pan Heller odpověděl, že pochází z rodiny velkostatkáře a v současné době se řadí mezi poskytovatele služeb.

[Teoreticko analytické pracoviště ÚV KSČM je profesionálním servisním odborným orgánem aparátu KSČM, sloužícím voleným zástupcům členské základny – ústřednímu výboru strany – pozn. red.]

Soudruh D. P. z Brna se v následné reakci vrátil k otázce motivace za socialismu a vyjádřil názor, že naopak chyba byla v takovém dogmatickém uvažování v kapitalistických kritériích, jaké předvádí pan Heller. Socialismus je přece od toho, aby stroje dělaly práci za lidi. Už Lenin na začátku minulého století při kritice kapitalistické metody práce – taylorismu. Ale pan Heller stále zdůrazňuje pouze a jedině ekonomiku a zapomíná na to, že socialismus musí být především humánní, solidární a mírotvorný.

Soudruh D. P. si myslí, že pan Heller svými názory naprosto odzbrojuje komunistické hnutí, protože třídní nenávist především mezi mládeží šíří kapitalisté a to proti nezaměstnaným, starobním, invalidním důchodcům... zkrátka proti těm „nefachčenkům“, těm, kteří jim svými daněmi užírají zisk. A v tomto prostředí nám pan Heller nabízí jakousi představu globalizované samosprávy. Hellerova představa by pro pracující znamenala jen další povinnosti.

Heller jen překrucoval výroky diskutujících a skákal jim do řeči a nakonec dokonce bušil do tabule. Z celé diskuse jasně vyplynulo, že pan Heller má vše velice dobře spočítané - ať už s podporou maloburžoasie; s vyvyšováním ekonomiky nad morální principy a komunistickou morálku a se svou neúctou k pracujícím a eliminací rovnostářského principu. Záměrně se tím řadí mezi ty, kteří nás oslabují svou smířlivou politiku s  buržoazií.

(zvýraznění textu : redakce BL)

Britské listy, 6. 4. 2006, Štěpán Kotrba