V současné době probíhají v Komunistické straně Čech a Moravy v souvislosti s chystaným VII. sjezdem strany bouřlivé diskuze o současné a budoucí politice strany a o samotném jejím charakteru. Dění v komunistické straně nemůe být lhostejné ani členům Komunistického svazu mládee, z nich mnozí jsou členy strany a jako takoví v ní pracují, a u jako řadoví členové v základních organizacích, nebo i jako funkcionáři. (I kdy, přiznejme si, e jsou i tací, kteří z principu členy strany nejsou a pouze ji kritizují zvenčí.)
Protoe se KSM hlásí k marxismu-leninismu, je přirozené, e velká část členů svazu náleí k jedinému revolučnímu, marxisticko-leninskému, proudu v komunistickém hnutí, a zastává důsledně třídní a internacionalistická stanoviska. V následujícím článku se pokusím jen stručně přiblíit některá ze stanovisek marxistů-leninovců, která zazněla a zaznívají na schůzích, konferencích a v rozhovorech a na kterých se nepřizpůsobiví (nereformní) komunisté vesměs shodují.
Jednou ze zásadních otázek je nahlíení na minulost naí strany. Dokud nedokáe komunistická strana zhodnotit svou minulost, nemá východiska pro současnost ani budoucnost. Jene v současnosti vrcholoví představitelé strany větinou balancují mezi nevyjadřováním se k minulosti vůbec (abychom se s někým nemuseli hádat) a mezi hodnocením minulosti veskrze záporně. Jsou mezi představiteli komunistické strany tací, kteří popírají samy základy marxismu-leninismu (nebo marxismu, popřou-li předtím leninismus jako celek), kromě existence třídního boje jsou ochotni popírat i existenci tříd jako takových, a svým náhledem na období lidové demokracie a socialismu v Československu přímo nahrávají antikomunistům, kdy bagatelizují úspěchy, kterých bylo dosaeno, a naopak se omlouvají za to či ono a vyzdvihují nejhorí nepřátele lidu, agenty imperialismu a organizátory protistátního ozbrojeného boje, jakými byli Horáková či Kalandra. Ano, ti, kteří zcela právem nebyli za socialismu, na rozdíl od jiných, nikdy, ani v 60. letech, rehabilitováni.
Mimořádný odpor vech soudruek a soudruhů, kteří pochopili alespoň základy vědecké teorie, vyvolal vehementně prosazovaný materiál Socialismus pro 21. století, který se vrací ke koncepcím překonaným u ve 40. letech 19. století Marxem (!) a ze veho nejvíce připomíná socialismus utopický. Zářným příkladem plivání na komunistické hnutí a jeho teorii i praxi je kniha Bojíte se socialismu? soudruhů Josefa Hellera a Frantika Neuila, kteří se sami evidentně socialismu bojí a kromě hlásání idealistických a reformistických tezí povaují za svou povinnost bojovat proti stalinskému proudu, jeho stoupenci se s oblibou nazývají marxisty-leninovci.
Mnozí z nás s nelibostí sledujeme, jak je politika strany rozsáhle ovlivňována jinými politickými stranami, navíc takovými, které vznikly odtěpením od KSČM za účelem tuto stranu oslabit. Jedná se zejména o dvě strany, jejich sjezdy se vejdou do výtahu Strana demokratického socialismu a Komunistická strana Československa, hanebně parazitující na názvu předchůdkyně KSČM.
Placení funkcionáři KSČM a její poslanci a senátoři se nezřídka setkávají s nedůvěrou, ba dokonce se kodolibým výsměchem komunistů, kteří pracovali pro stranu třeba desítky let bezplatně, a aktivity a přístupy placených politiků bývají hodnoceny větami typu Někdo se má v současnosti lépe ne za socialismu, tak nemá důvod za socialismus bojovat
Chybí nám vedoucí osobnosti, slyím často s povzdechem. Jene revoluční vůdce si musí komunistická strana vychovat, a těko tak můe učinit, kdy se teorii a politickému kolení téměř nevěnuje (vlastně ani nemůe, kdy si ani není jista, která teorie je ta správná), za členy přijímá kadého bez ohledu na jeho postoje a přesvědčení, a stávající představitelé vystupují často nejasně, aby si nikoho proti sobě nepotvali, a formulace, kterým snad ani oni sami nerozumí, zanáejí i do nejrůznějích psaných materiálů.
Ostatně, kdo byl naposledy v čele KSČ(M) skutečným obecně respektovaným vůdcem? Husák? Nebo Zápotocký
?
Musíme se přiznat vysoký průměrný věk a neakceschopnost členské základny. Při pokusech o překonávání tohoto problému se bohuel setkáváme s přístupy, které Lenin nazýval komunistickým dekretováním, v tomto případě konkrétně s vytvářením nových a nových orgánů s víceméně stále tými lidmi, které vak zvýí akceschopnost maximálně v administrativní činnosti.
Naposledy z mnoha otázek, které jsou pro současnou politiku strany zásadní, snad k otázce státotvorné strany. Levicové strany sociálnědemokratické profilace (a v poslední době např. také kandidát na prezidenta ČR vejnar) se vyjadřují v tom smyslu, e KSČM by měla jako moderní levice být státotvornou stranou, a jako taková podporovat udrení a posilování kapitalistického systému, jako to dělají ony. Komunistická strana vak, chce-li dostát svému poslání danému jejím názvem, musí usilovat o změnu společenského systému, o revoluční přechod k socialismu. Jako taková nemůe vyměnit socialistickou perspektivu pouze za získávání funkcí v orgánech buroazního státu (a imperialistické Evropské unie) a z těchto pozic provádět pouhou dílčí pomoc pracujícím lidem. Jedinou pomoc, kterou takto v buroazním státě provádět lze, a to jen dokud to páni dovolí
Ono je to těké hájit dnes v komunistické straně marxismus-leninismus, kdy u má i tato strana, a po jejím vzoru i Komsomol, ve stanovách, e usiluje o socialismus politicky a hospodářsky pluralitní, co je s principy marxismu-leninismu v rozporu. (Přitom by ke spokojenosti vech v tomto ohledu stačilo málo za slovem socialismus ve stanovách udělat tečku. I kdy někteří by jej asi raději krtli úplně
)
Server KSM, 21. 3. 2008, Leopold Vejr