
Diskuse o dokumentu
Socialismus pro 21. století přece jen trochu nabrala dech. Už
vykrystalizovala určitá témata, která se opakují na nejrůznějších úrovních, kde je diskuse vedena, mj. i na stránkách Haló novin. Ač jsem již opakovaně vyjádřil svoji určitou nespokojenost s dokumentem, musím na některé zareagovat a bránit ty, kdo na dokumentu pracovali.
Velice často, nejnověji na diskusní stránce 26. října, se objevují příspěvky kritizující dokument za to, že postrádá analýzu minulosti. Např. Rudolf Karásek píše: Jak by se asi tvářili klasici marxismu-leninismu, kdyby se dozvěděli, že někdo, kdo se k nim hlásí, vytváří vizi budoucnosti bez analýzy minulosti? Jako člen řešitelského týmu teoreticko-analytického pracoviště (TAP) k otázkám minulosti i jako autor, který již v 90. letech k otázkám minulosti zpracoval zásadní příspěvek, neustále vysvětluji, že otázka zařazení či nezařazení otázek minulosti do materiálu není věc naší vědecké neschopnosti. Rozhodně nepřistupujeme k projektu budoucnosti, aniž bychom si ujasnili problémy minulosti. Přístupy k minulosti, současnosti i budoucnosti tvoří nedělitelný celek - jestliže něco považuji za vadu minulého systému, pochopitelně na tom nestavím projekt budoucnosti.
Kdo má zájem o to, jak jsme tyto otázky řešili v minulých letech i v průběhu práce na modelu, ať si vyhledá na webových stránkách KSČM rubriku Naše politika/Diskusní projekt KSČM - Socialismus pro 21. století, případně Naše politika/ Odborné zázemí/TAP/Studie a vystoupení. To, že se v textu dokumentu tato problematika objevuje jen velmi omezeně a v podobě jakou má, je záležitostí politického rozhodnutí, které se snaží najít rozumný kompromis mezi různými názory a nerozhádat stranu .
Komu se zdají být tyto obavy přehnané, nechť se zamyslí nad polemikou Miloslava Ransdorfa a Miroslava Grebeníčka o otázkách kontinuity s minulostí. M. Ransdorf v článku Dialektika kontinuity a diskontinuity v Haló novinách 19. 10. pouze zopakoval naprosto elementární marxistické pojetí této otázky, které přirozeně vidí v této dialektice jako určující prvek moment diskontinuity, postupu kupředu. Před Listopadem by nikoho z těch, kteří získali alespoň základní znalosti marxismu, nenapadlo toto pojetí zpochybnit. A v pátek 26. 10. píše M. Grebeníček dlouhý a složitě zašifrovaný intelektuálský článek, který Ransdorfovo pojetí fakticky kritizuje a klade důraz především na kontinuitu s minulostí. Přeloženo do lidštiny konstatuje, že bychom vlastně neměli minulost příliš kritizovat a zejména ne měnit, protože ona přece měla řadu dobrých stránek. To ale přece nikdo nepopírá.
Jde však o to vyvodit ze srovnávání dobrých a špatných stránek závěr, že v dlouhodobé perspektivě tohle auto mělo možná hezká sedadla a blatníky, možná i zvuk klaksonu, ale ve srovnání s kapitalistickým autem nejelo dost rychle a nakonec se zastavilo. A nebylo to jen proto, že mělo kapitalistické auto vývojový náskok, vyrábělo se ve vyspělejších zemích a že do toho socialistického auta pořád naráželo kapitalistické auto, ale proto, že to socialistické auto nemělo ještě dost dobrý karburátor (dostatečně společenské vlastnictví, zapojení pracujících do řízení, faktickou rovnost různých tříd a skupin), a až zkonstruujeme nový typ, bude muset mít karburátor jiný.
Jde o tohle a o nic jiného. Bohužel řada našich členů a sympatizantů, znechucených paušálními útoky na socialismus a znehodnocováním své celoživotní práce, došla k svéráznému obranářskému náboženství a neradi slyší i skutečně solidní, marxistickou, i když kritickou analýzu této první formy. Dokonce jsou často alergičtí i na slova jako modernizace nebo nový začátek , která si naprosto chybně vykládají jako znehodnocení minulosti. O to větší odpovědnost by měli mít zkušení politici a nesnažit se nasbírat politické body tím, že těmto náladám budou nahrávat.
Nejsem sám, kdo za vůbec nejhorší považuje přístup, kdy někteří autoři vytrvale naznačují, že jen oni přistupují k problémům vědecky a poctivě, zatímco názory jejich oponentů jsou subjektivistické nebo nějakým způsobem nepoctivé a odbyté. Protože vím, jak poctivě a usilovně pracovali všichni členové řešitelských týmů nad sjezdovým úkolem zpracovat model socialismu a jak vědecky poctivý je např. M. Ransdorf, tak mne tyto různé skryté insinuace velmi znepokojují. Myslím si totiž, že v diskusi mezi komunisty by se vůbec neměly objevit.
TAP ÚV KSČM
Haló noviny, 2. 11. 2007, Josef Heller