Petr Uhl se v několika článcích
zastal komunistů proti organizátorům petice Zakame komunisty, kteří se nyní v Senátu snaí podat návrh na zákonnou úpravu, je by definovala uívání názvu komunistický v názvu strany jako trestný čin. Autor správně upozorňuje na infantilnost názvu petice i na absurditu návrhu na změnu trestního zákona.
Upozorňuje dále na to, e stanovy a programové dokumenty KSČM výzvy k násilí neobsahují a e KSČM funguje v rámci demokratického systému. V důsledku toho se právě autoři petice a připravovaného legislativního návrhu spíe sami ocitají v postavení pravicových extremistů.
Ovem v článku Zákazem komunistů se to nespraví (Právo 9. 2. 2005) se Petr Uhl také poutí do hledání prvků extremismu v KSČM. Začíná tím,
e mluví o pravicových a levicových extrémních i přímo extremistických skupinách, z nich jedni povaují za viníky komunismus a jeho ideologii, druzí kapitalismus s globalizací, řízenou americkým imperialismem. A teď přichází odhalení: Dokonce i v KSČM se tyto negativistické prvky proti trní ekonomice projevují. Take si polome zásadní otázku: co jsou to negativistické prvky proti trní ekonomice a do jaké míry jsou tyto prvky v demokracii přípustné?
Existují samozřejmě takové definice demokracie, které povaují za její základní rys svobodu podnikání. Chápeme-li vak demokracii v původním smyslu jako vládu lidu, musíme lidu přiznat i právo zvolit takovou formu ekonomiky, jakou si bude přát. Pokud se, jak říká autor, v KSČM projevuje kritika trní ekonomiky (co je eufemismus pro kapitalismus), je zaloena na vědeckém poznání podstaty kapitalismu v díle Marxe a Engelse. V kadých jen trochu seriózních dějinách filozofie, politické ekonomie či sociologie je vědecké dílo zakladatelů marxismu uváděno a analyzováno jako závaná vědecká teorie, a
u s ní autor přísluných dějin souhlasí, nebo nesouhlasí. A tak se ptejme, zda je přípustné, aby v demokracii existovala politická strana, která svůj ekonomický program zakládá na této teorii.
Pokusy zakazovat komunistické a socialistické teorie, které existovaly v 19. století, byly ve větině uznávaných demokracií zrueny a prakticky po celé 20. století v tzv. vyspělých zemích západní Evropy strany s marxistickým programem existovaly (výjimkou bylo nacistické Německo a faistická Itálie). Pokud bychom přistoupili na názor, e negativistické prvky proti trní ekonomice jsou v demokracii nepřípustné, vrátíme se do dob Bismarckova protisocialistického zákona. Petr Uhl samozřejmě netvrdí, e kritizovat kapitalismus je v demokracii nepřípustné, ale jeho citovaná formulace se jeví jako jistý ústupek takovému
postoji. Vzhledem k zásadnímu charakteru celého problému jsem se u té jedné větičky zastavil trochu podrobněji.
Haló noviny, 17. února 2005
Ujasněme si pojmy
