Dopis předsedy ÚV
KSČM Vojtěcha Filipa předsednictvu Ústřední rady SMKČ, 17. 6. 2009, publikovaný na stránkách SMKČ, napsaný po zveřejnění dopisu Pavla Webera Vojtěchu Filipovi. Níže pak naleznete rychlé reakce členů vedení SMKČ.Svaz mladých komunistů Československa,
soudružkám a soudruhům,
samozřejmě včetně Pavla Webera!
Pořád se cítím odpovědný za svá rozhodnutí a činy. Nepřestal jsem být komunistou a na svou funkci abdikovat nehodlám.
Nu, Pavlu Weberovi i Vám, milí přátelé, vřele doporučuji podrobně nastudovat významné dílo V. I. Lenina "Dětská nemoc levičáctví v komunismu" - nezabere Vám to mnoho času. Budete tak lépe orientovaní v problémech současného světa.
Pokud ale spojujete pietní akt, tedy uctění památky zavražděných nevinných obětí německého fašizmu s protestní akcí proti zvůli současné moci, je to samozřejmě špatně. Jsou jiné šance a možnosti, jak dát najevo nesouhlas se současným životem naší společnosti. Mrtví z Lidic jsou ale součástí české historie a českého boje proti fašismu! Jako takové je respektujme!
Máte-li zájem být aktivní v české politice, v české levici, užívejte ke svojí propagaci jiné akce, jiné události.
Vaší nerozumnou akcí jste odradili mnoho lidí, kteří s námi spolupracovali a to není dobře. Levice nyní potřebuje mnoho sil, mnoho lidí, kteří jsou připravení hájit zájmy české veřejnosti. Přeji Vám trpělivost, toleranci a nadhled, vážení přátelé.
S pozdravem
Vojtěch Filip
Poznámka SDS:
S pohledem Vojtěcha Filipa na akci v Lidicích se můžete seznámit v jeho rozhovoru pro Lidové noviny.
Odpověď předsedy Svazu mladých komunistů Československa Lukáše Kollarčíka předsedovi ÚV KSČM V. Filipovi, 17. 6. 2009
Vážený soudruhu předsedo,
nemíním v odpovědi na Tvůj dopis taktizovat či jakkoliv zastírat naše názory, komunisté jsou přece příliš hrdí na to, aby zakrývali své úmysly. Procesy, které dlouhou dobu probíhají v naší straně, se nám nelíbí. Předem chci podotknout, že ani charakter strany před Tvým nástupem do funkce předsedy ÚV KSČM se neztotožňoval s naším názorem na to, jakým způsobem by měla komunistická strana teoreticky či prakticky, na úrovni parlamentu, ale hlavně mimo parlament, pracovat.
Přesto však v dřívější době byly respektovány do určité míry rozdílné názory na práci strany, byl akceptován podíl KSM na různých akcích KSČM, nebo naopak KSČM podporovala a spolupodílela se na aktivitách komsomolu. Ony výše zmíněné procesy tuto toleranci začaly rozleptávat, až z ní v poslední době a v současnotti nezbylo téměř nic.
Je důležité říci, že přes mnou zmíněný jiný názor na charakter komunistické strany, nikdy jsme vedení strany otevřeně a hlavně veřejně nedenuncovali, náš pohled jsme se snažili držet vždy na vnitrostranické úrovni. Stejně tak i pohled vedení strany na nás byl do určité doby nesen touto nepsanou dohodou. Jako členové KSČM jsme pomáhali, pracovali ve prospěch této strany, byť to bylo pro mnohé naše soudruhy, kteří nejsou členové KSČM (a za stávajícího stavu žel těžko kdy budou) někdy obtížně akceptovatelné. Je třeba říci, že tak činíme dosud a činit tak budeme i nadále. I poslední naše články k volbám byly neseny dobře míněnou kritikou, z níž, i přes nepochopení některých jasně vyplývalo, že KSČM je v otázce voleb a výběru koho volit pro mladé pracující jedinou možností. Veřejně jsme vždy jednali podle výsledků nejvyšších orgánů KSČM - sjezdů.
Zmíněné procesy v nedávné době sílily i v praktickém vystupování některých představitelů KSČM vůči nám, nechci je ale vyjmenovávat. Onou příslovečnou poslední kapkou, která přetekla pohár, bylo Tvé prohlášení prostřednictvím tiskové mluvčí KSČM k levicovému extremismu, respektive ztotožnění nás s extremismem. Fašizoidní média toto nejen iniciovala jako protiváhu k sílícímu fašismu ve společnosti a k odvrácení pozornosti od něho, ale bohužel také dostala munici, jíž potřebovala. Ta munice, určená k útoku na nás a prostřednictvím nás na KSČM byly dodána, je to pro nás smutné konstatování, Tebou soudruhu předsedo, Tvým prohlášením.
Pietní akt v Lidicích byl námi navštěvován od 90. let, vždy se symbolikou, s prapory se srpem a kladivem. Vlastní prapory měla pokaždé také KSČM a jiné soudružské organizace. Nejinak tomu bylo letos. Ptáš-li se proč, tak věz, že z důvodu připomenutí obrovských obětí komunistů v boji proti fašismu, ale také z důvodu propagace myšlenek marxismu-leninismu. Jestli to je etické či ne se nikdy neřešilo a neřešila to ani strana.
Proč k tomu došlo až letos? Proč až nyní byl veden útok proti našim legálním praporům, proč nebyl akceptován prapor KSM, organizace zakázané tímto fašizoidním režimem, nesený na místě jednoho z největších symbolů zločinů fašistických katanů? Prapor, který navíc není oficiálním symbolem KSM a výroky přestupkových komisí či policie říkají, že není trestné ho nosit. Podobně se nakonec vyjádřila policie i tuto sobotu. Prapor, za kterým stojíme.
Je standartní, aby poslankyně Vostrá na nás posílala policii, což máme potvrzeno právě od policie ? Jeden náš soudruh napsal, že je to jako kdyby za říjnové revoluce v Rusku volal Lenin Kerenskému ať zatkne Trockého. Její prohlášení a Tvůj rozhovor do Lidových novin nás poškodili v očích části členů strany. Jinak nám rozhodně prospěly, negativní propagandou, ale přece jen propagandou. Věděl by jinak někdo o akci KSČM v Lidicích. Komu však rozhovor uškodil je dle mého soudu KSČM. Jak nalevo, tak napravo.
Dětskou nemoc levičáctví zná většina představitelů SMKČ, proti levičáctví jsme vystupovali a vystupovat budeme. Nepleťme si ale levičáctví s principiálností. Lenin prý kdysi řekl, že kdyby si měl vybrat jedno dílo, které by ze své tvorby vyřadil, byla by to právě Dětská nemoc. Nečinil by tak proto, že by již nesouhlasil se závěry, k nimž dospěl v tomto spisu, ale pro jeho časté zneužívání všemi směry.
Je možné, že některé mladé soudruhy soudruhy odradily reakce buržoazního tisku. Jsem si ale jist, že náš postoj v budoucnu povede k takovým ziskům, které možné ztráty nahradí.
Mnohokrát ses, soudruhu předsedo, od nás distancoval s tím, že nejsme mládeží KSČM, že KSČM má svou Komisi mládeže. Je to pravda jen částečně. Forma občanského sdružení umožňuje věci, které by si parlamentní strana nikdy dovolit nemohla, jsme tedy jakýmsi nárazníkem KSČM. Přijímáme členy, jež by do KSČM z výše uvedených důvodů nikdy nevstoupili, a tak násobíme možnosti působení naší strany. Šířit myšlenky marxismu-leninismu mezi mladou radikální mládeží je naším úkolem, pomáháme tedy tam, kde není KSČM úspěšná. Jestliže se strana chce zbavit onoho nárazníku, musí očekávat brzký a tvrdý náraz, musí očekávat havárii.
Nechci a nebudu hodnotit práci Komise mládeže. Ptám se ale, kdo tvořil drtivou část komunistické mládeže na posledních větších akcích KSČM, tedy nejen v Lidicích? Členové a sympatizanti SMKČ. Jaké bylo zastoupení členů Komise mládeže na těchto akcích, vynechám-li naše členy působící kvalitně v Komisi? Velmi malé.
Závěrem odpovědi chci jen konstatovat, že je snad pod naši úroveň komunikovat mezi sebou prostřednictvím režimních médií. Proto kvituji Tvůj dnešní dopis, který je snad první vlaštovkou naší budoucí lepší komunikace.
Se soudružským pozdravem
Lukáš Kollarčík,
předseda SMKČ
Stanovisko místopředsedkyně Svazu mladých komunistů Československa Zuzany Votroubkové, 17. 6. 2009
Jako předsedkyně SMKČ Brno jsem vedla také klub KSM Jiskru. Všichni řádní členové KSM Jiskry přestoupili do SMKČ Brno, proto klub KSM Jiskra tímto krokem zanikl a jeho práva a povinnosti převzal klub SMKČ Brno.
Není mi známo, že by se mnou s. Filip či s. Karasová přerušili kontakt, neboť KSM Jiskra pracuje už od začátku roku 2009 jako SMKČ Brno.
Nárůst radikalismu v brněnském klubu SMKČ nepozoruji, jedině čím dál tím větší nespokojenost s vedením KSČM a jeho postoji k některým politickým a sociálním otázkám. Nikdy by mě nenapadlo, že budu napadána představiteli své strany za činnost pro stranu i veřejnost.
Zajímalo by mě v čem s. Filip vidí radikalismus - v pořádání Mikulášské, Dětského dne, Latino večerů, peticí proti školnému, 1. Máje či pomoci při předvolebních akcích ve prospěch KSČM?
Pokud ano, tleskám mu, jsme odhaleni. Měl by si ovšem uvědomit, že meč má dvě ostří. Kdo mu bude až zase přijede do Brna roznášet letáky a stát vedle něj, aby byl viděn s mladými? Kdo přitáhne do komunistického hnutí mladé?
My ne - my jsme ti radikální!
Nemusí se ovšem bát - dál budeme dělat akce pro děti i mladé a dostávat za to od s. Filipa co doteď, NIC !! Vystačili jsme si s tím doteď a vystačíme i dál. Lhala bych ovšem, kdybych tvrdila, že všichni mladí, kteří s námi naváží kontakt jsou úplně na stejné ideové vlně jako my.
Můžu uvést jeden příklad - Ještě za KSM Jiskra byl mezi námi mladý člen J.Š. Po určitém čase začal na veřejnosti vystupovat velmi radikálně (propagoval symboly, které jdou na ruku těm srovnávajícím fašismus a komunismus) a Ústřední rada KSM musela jeho členství přehodnotit. V současnosti tento mladý člověk pracuje ve skutečně extrémní skupině a s námi nemá nic společného. Byl to problém, který si KSM interně vyřešil a dál pracoval.
Jednání s. Filipa mě přivádí k otázce: Je jeho jednání hodné komunisty?
V jiných politických uskupeních si své mladé vychovávají a vedou. Jen KSČM má novátorský přístup : ignorace, napadání a nařčení z extremismu.
Proč ne, každý dnes hledá způsob, jak se zviditelnit, někdo se dokonce nechá zmlátit, aby se na výsluní udržel co nejdéle. Tak k čemu mladé, odtud nás vynesou nohama napřed.
Na závěr své rozhořčené odpovědi, bych se chtěla omluvit věrným členům KSČM za svá příkrá, ale omluvitelná slova. Ti co nás znají a přicházejí s námi do styku (pracující, mladí, atd.), ví jak vystupujeme na veřejnosti a nenechají se přesvědčit lživými vyjádřeními.
Čest práci, soudruzi!
Zuzana Votroubková
(Předsedkyně SMKČ Brno, předsedkyně Komise mládeže při Městském výboru KSČM v Brně, členka Městského výboru KSČM v Brně - pozn. DPA)