
Požadavky vznášené v rámci KSČM během posledních asi tří nebo čtyř let, i na VI. sjezdu KSČM v Č. Budějovicích, že je třeba posílit propagandistickou práci, zřejmě nacházejí odezvu. Opět se o KSČM ve sdělovacích prostředcích více mluví.
Řada členů strany a funkcionářů více publikuje. Žel na můj vkus v nepříliš dobrých a levicové straně lichotivých kauzách. Skutečně si nemyslím, že vyvádění primitivů z našich shromáždění či argumentace typu Lety nebyly klasickým koncentračním táborem , případně stanoviska k výletu senátora Schwarzenberga na Kubu, anebo opětovná zvýšená aktivita některých autorů téměř již kultovního napadání místopředsedy ÚV KSČM J. Dolejše, jsou tím pravým ořechovým pro prezentaci politiky KSČM.
Přestože si spolu s jedním z autorů, kteří zřejmě nepochopili smysl myšlenky J. Dolejše, myslím, že důležitější práce je dost a dost, třeba vysvětlení představ KSČM o reformách daňových, důchodových či ve zdravotnictví apod., nedá mi to, abych k opakovaným, a dle nejen mého názoru, neobjektivním atakům na J. Dolejše mlčel. Z celého jeho rozhovoru s redaktorem Práva A. Kramerem, v němž J. Dolejš mimo jiné podával mnohem lepší obraz o odborném zázemí, intelektuální úrovni a celkovém stavu strany, než ve skutečnosti je, si někteří opět vypreparovali problém dílčí - omluvu.
Nebudu polemizovat se všemi myšlenkami vyjádřenými v Haló novinách ve dnech 27. a 28. 5. 2005 v článcích Je potřeba další omluva? (J. Hrobař), Pachuť pokrytectví (J. Kubínek) či O jedné účelové kampani (J. Holas), ale uvedu jen proč si myslím, že opakovaná omluva by byla namístě. Koneckonců jsem si to myslel už před VI. sjezdem, kdy jsem na jednání VV ÚV KSČM v rámci jeho přípravy doporučoval, aby omluva vycházející z té z roku 1989 a doplněné o další historicky objektivní vyhodnocení a poznatky, byla na sjezdu přijata. Znemožnilo by to pokračování útoků na KSČM.
Stejně jako J. Dolejš se domnívám, že musí jít o omluvu vycházející z nás samých, podpořenou potřebnými a nutnými změnami stylu, metod a forem práce (jak o nich snad bude za pár týdnů jednat červnové zasedání ÚV KSČM). Tedy omluvu ne jako plácnutí do vody, jak problém komentoval M. Ransdorf, ale omluvu reagující na (z celé řady důvodů vytvářený) negativní obraz o KSČM v očích občanů, a to průřezem generací. Vůbec nejde o to se omlouvat lidem typu poslance Janečka, Ester Kočičkové, Tomášům Sokolům, ale občanům České republiky, protože oni vnímají, slyší kritiky související s minulostí, kterou má žel KSČM ve své kolébce. Nebo snad 50. léta jsou nám podsouvána mladými pisálky z jejich neznalosti a zlého úmyslu? Ony nebyly žádné perzekuce dětí za hříchy jejich rodičů? Nesoudilo se někdy jen za verbální ataky, projevy nesouhlasu nebo jiného názoru?
Vím, že za naším hnutím je hodně pozitivního, ale právě proto bychom se neměli bát opakovaně, z oficiální tribuny omluvit. I kdyby v 50. letech byl zmařen jen jeden jediný život M. Horákové, bylo by to špatně. Kdyby jediné dítě bylo postiženo za chování rodiče nemožností studovat, kdyby šel sedět za politickou parodii režimu jeden jediný člověk, bylo by to špatně a bylo by to hodno omluvy. Každá strana, zejména ta, považující se za autentickou levicovou stranu, musí zvládat potřebnou míru sebereflexe, pokory k občanům, o jejichž hlasy při volbách usiluje a jejichž život chce ve spolupráci s nimi po volbách ovlivňovat. Proto si myslím spolu s J. Dolejšem, že omluva KSČM občanům ČR za období před listopadem 1989 by byla více než vhodná.
Haló noviny, 31. května 2005, Vlastimil BALÍN