Jitka Götzová zpovídala pro Právo europoslance za KSČM Miloslava Ransdorfa. Rozhovor se - jak jinak - točil kolem aktuální situace v KSČM po prohlášení Miroslava Grebeníčka.* Co říkáte Grebeníčkovu avízu, že odejde z čela vaší strany?
Nejsem si tím jistý. To je manévr, kterým spíše mapuje terén.
* Z čeho usuzujete?
Takové manévry se od něj objevily v minulosti už vícekrát.
* Takže jste to všichni, co jste byli a jste ve vedení KSČM, před veřejností tajili?
Ono je jedno, jestli to bylo nebo je na veřejnosti nebo v užším vedením strany. Na začátku nové doby ČR jsme se ve vedení zavázali, že povedeme svou politiku otevřeně a před tváří veřejnosti.
* Grebeníček tvrdí, že se někteří funkcionáři a poslanci odklánějí od programové orientace KSČM a nectí pravidla vnitrostranické demokracie.
Dává tak najevo, že už nechce pracovat s lidmi, kteří ho veřejně kritizují... V prvé řadě je zapotřebí, aby vedoucí kolektivu vždy začal s bilancí sám u sebe.
* A to u předsedy postrádáte?
Grebeníčkovi vždycky chyběla sebereflexe.
* Nevěříte, že to předseda myslí s odchodem vážně. Lze očekávat, že ho teď členové podpoří, neboť na sjezdu přece důvěru dostal?
Na loňském sjezdu to byl postup se ztrátou kytičky. Byla to určitá taktická volba, vyplývající z rozpaků, co dál. Dneska je vidět, že otázky, které jsem před VI. sjezdem kladl, nebyly bez základu v reálném životě. I ten největší pochybovač vidí, že KSČM je normální demokratická strana, ve které probíhá diskuse, ve které jsou i různé pohledy na věc. Ať funkcionáři chtějí či nechtějí, jsou vystaveni palbě kritiky.
* Myslíte tím od Grebeníčka?
Osoba předsedy je v tuto chvíli spíše vedlejší. Podstatné je, kudy bude směřovat KSČM. Před tuto zemi je nutno postavit věrohodnou levicovou alternativu pravicové Modré šanci.
* Místopředseda Filip je připraven převzít žezlo. Je podle vás schopen to splnit?
Podstatné je to, jak dokážeme vnímat otázky vůči minulosti, naše fungování v přítomné době, zda budeme schopni formulovat projekt atraktivní pro lidi. Soudím, že končí doba těch, které lze nazvat techniky moci. Selhání předsedy ČSSD Stanislava Grosse to naplno ukazuje. Od stran se očekává větší výkon a také poctivější hlas veřejnosti.
* Když jste se zmínil o vnímání minulosti - máte na mysli například důraznější zopakování omluvy komunistů, jak to požadoval místopředseda KSČM Jiří Dolejš, i odsouzení stalinistických praktik?
Způsob, jakým vedoucí funkcionáři strany komunikovali v této záležitosti s veřejností, je velmi nešťastný. I takovéto gesto musí být doprovázeno věrohodností politického kursu. Usiloval jsem, aby KSČM byla spolutvůrcem evropské levicové strany, ale schovávat hlavu do písku pštrosím způsobem je neodpovědné, a to pro obě strany, tedy pro KSČM i Stranu evropské levice.
Pokud jde o minulost, nestačí věc svalovat na historiky. Ti jsou sice kompetentní, ale politici by měli vědět, že doba stalinismu byla velmi složitá epocha, kde se reálná emancipace snoubila s naprostou reálnou represí. Šly ruku v ruce. Nejde o to, říci, co převažovalo, ale jde o to, abychom už nikdy nepřipustili to, že instituce pohltí myšlenku. V případě komunistické myšlenky se to žádné instituci nepodařilo, nicméně snaha ztotožnit myšlenku a instituci tady byla. A to je pro kteroukoliv velkou ideu obrovská zátěž.
* Stále jste neodpověděl, jak byste vnímal Filipa jako předsedu KSČM.
V tuto chvíli je mi úplně jedno, kdo bude stát v čele KSČM. Pro mne je důležité, aby se strana probrala z posjezdové letargie. V zásadě se nic podstatného neudálo.
* Může být Grebeníček požádán, aby zůstal předsedou do sněmovních voleb?
Nemá smysl předjímat jakékoliv jednání výkonného nebo ústředního výboru. Rozhodují ve sboru a to je dobře. Nemá smysl, abych si hrál na někoho, kdo určuje následníky trůnu. Koneckonců to v KSČM praktikoval úplně někdo jiný.
Právo, 13. 9. 2005