Nekličkujme před problémy

Soudím, že si vzal příliš velké sousto, pro mne a jsem přesvědčen i pro drtivou většinu strany těžko stravitelné. Dovolím si proto polemiku s některými jeho tvrzeními.

Jiří Dolejš napsal: KSČM vyslala do Říma (na ustavující sjezd SEL) delegaci s cílem vstoupit do této organizace, pokud budou zohledněny naše požadavky. KSČM se nestala členem SEL a následující jednání ÚV KSČM potvrdilo statut pouhého pozorovatele. Toto tvrzení není přesné. Delegace nebyla vyslána s výslovným zadáním vstoupit do SEL; nejela do Říma ani s požadavky, které měly být zohledněny. Situace, která delegaci KSČM (v níž Dolejš nebyl) vedla k tomu, že se při hlasování o statutu SEL vyslovila proti, se vyvinula až při jednání o navrženém textu. Statut pozorovatele není jen pouhým pasivním stavem; účastníme se všech akcí, které SEL navrhne a které jsou v souladu s našimi postoji.

Návrh na vypuštění slova 'stalinistický 'z věty ve stanovách SEL o bezvýhradném odmítnutí nedemokratických, stalinistických praktik a zločinů já považuji od počátku za velmi nešťastný. Pro jasnost je nezbytné uvést, že s návrhem na změnu této formulace vystoupil vedoucí delegace Miloslav Ransdorf, kterého je nemožné pokládat za stoupence stalinismu. Předložil protinávrh, aby stanovy obsahovaly odmítnutí všech, tedy jakýchkoliv nedemokratických praktik. Pozorný čtenář návrhu, který nám byl předložen, nemůže nevidět, že odsuzoval jen a výhradně stalinismus. Pro jednání o založení nové strany založené na politickém konsenzu bylo charakteristické, že předsedající ani nedali o našem protinávrhu hlasovat. Nemohli jsme tedy udělat nic jiného, než s navrženým textem pro deficit demokracie nesouhlasit.

Odmítnutí stalinismu nemůže být proto nahrazeno pouhým odkazem na zločiny, na kterých se Stalin osobně účastnil. Stalinismus dál přežíval a přispěl tak významnou měrou ke krachu v r. 1989. Stalinismus jako určitý systematický rys vedení společnosti se zakořenil v politické praxi celého bývalého sovětského bloku i po jeho smrti, a to i v kontextu s jinými obdobnými formami, které se projevily např. v Asii či jiné části světa (Kuba?). Tady si opravdu Jiří Dolejš bere příliš veliké sousto. Nelze ani věřit, do jakého souznění s nejzarytějšími antikomunisty se svým názorem dostal.

Pro atmosféru římského jednání bylo nešťastné, že v delegacích některých západoevropských stran levicového typu zřetelně vládl názor, že u nás a v žádné další zemi socialistického (podle Dolejše sovětského) společenství socialismus vůbec nebyl a že celým výsledkem desítek let vytváření sociálně spravedlivé společnosti byly jen 'desítky milionů mrtvých '. Dokonce zazněl hlas, že by se v jednacím sále nemělo vůbec hovořit o nějakém Sovětském svazu. To vše 8. května, v předvečer čs. státního svátku. Většina členů delegace KSČM byla pobouřena a vyzvala mě (protože jsem byl schopen mluvit spatra anglicky), abych se za nás (Miloslav Ransdorf byl momentálně mimo sál) vyjádřil. Pokusil jsem se delegátům vysvětlit, jak je pro nás právě v tento den role SSSR citlivou a emotivní otázkou; nic více, nic méně, vyslyšeni jsme nebyli.

Otevřeně říkám, že se postoj některých stran k existenci Sovětského svazu a bývalého socialistického společenství nezměnil. Inspiruje se nejhrubším falzifikátem, Černou knihou komunismu, kterou i Miloslav Ransdorf označil za nevědecký, ideologicky účelový paskvil. Kdo nevěří, ať tam běží. Minulý týden šel v ČT velice zajímavý americký film Akce Jelcin, natočený podle skutečných událostí prezidentské kampaně v Rusku v r. 1996. Důležité je, že tento film natočili Američani sami. Jasně ukazuje, jak byla právě psychologická lež o komunistické minulosti Ruska vržena do éteru, aby podpořila Jelcinovu kampaň - a stala se opravdu posledním trumfem, který přivedl Jelcina (a kohortu jeho novodobých ruských historiků a politických mafiánů) k hubenému, ale přesto volebnímu vítězství.

Udivuje mě drzost, s níž Dolejš zasadil stalinismus do politické praxe nejen KSČ, ale všech stran sovětského bloku pro celá desetiletí po Stalinově smrti. Je udivující, jak se několika slovy dokáže vypořádat s celou naší historií; je pobuřující, že komunistickým a dělnickým stranám ostatních ZSS ani nedopřál autonomii, aby si svou historii zhodnotily samy. I to přece patří k politické demokracii.

Pokud by toto mělo být ideové zdůvodnění, proč KSČM dosud odmítá členství v SEL, pak s tím nemohu souhlasit. Uchazeč (o členství) má samozřejmě možnost nejdříve vstoupit a teprve pak uplatnit své návrhy zevnitř, v rámci určité demokratické procedury. I Jiří Dolejš měl v minulosti příležitost vstoupit do KSČ a pokusit se její nedemokratičnost napravit zevnitř. Já jsem (a se mnou tisíce jiných) za nápravu závažných chyb (např. v kádrové politice) v rámci demokratické procedury KSČ vystupoval trvale. Nebylo to vždy snadné a u vedoucích činitelů ne vždy populární. Dolejš vstoupil do KSČ až velice pozdě, na velkém díle přeměny společnosti se nepodílel, ale na její hodnocení si dělá přednostní nárok. Dokonce se za něco, u čeho nebyl, omlouvá. Asi před dvěma roky ve straně, pod každým kamenem, objevil stalinistu. Zřejmě za něj pokládá každého, kdo obhajuje socialistickou minulost, vlastně to dobré, oč se zasloužila. Svůj negativní postoj k starším členům strany (a těch je, bohužel, v KSČM většina), kteří se věnovali práci a ne údajné patologii, projevil následujícími slovy:

Osobně bych považoval ústup v této otázce od Programu KSČM (nikdo od něj neustupuje) za rezignaci na podstatnou část identity KSČM a ohrožení konsenzu, který byl v orientaci naší strany vytvořen na III. sjezdu a po něm. Považuji to osobně za nebezpečnou krajnost, která otevírá cestu k recidivě tohoto projevu politické patologie ...

Myslím, že Dolejš straší účelově. Ne, vůbec se neobávám, že zde hrozí nějaká recidiva minulých metod; všichni, kdož jsme do strany vstupovali z přesvědčení o správnosti našeho světového názoru a právě proto jsme v ní i setrvali, nejsme nepoučitelní. Jenom se prostě nechceme zříci svého mládí a své celoživotní práce; jenom nechceme zapomenout na úlohu, kterou v porážce fašismu sehrál Sovětský svaz; jenom si přejeme, aby Stalinovu osobnost zhodnotila znalá historie ve všech fázích jeho postavení na čele Sovětského státu, a zejména ve vztahu k daným historickým a časovým podmínkám. Myslím, že v objektivním hodnocení budou nejen extrémní zápory, ale také nepopiratelné klady.

Myslím, že ve věci stalinismu nekličkujeme. Nejlepší způsob, jak stalinismus (a všechny další nedemokratické metody politiky) překonat, je nediskutovat o něm, ale řídit se jinou, odpovědnou politickou praxí. Jsem přesvědčen, že dnešní KSČM se demokratickými pravidly důsledně řídí; patří k nim i respektování usnesení, která přijímá ústřední výbor mezi sjezdy. Pokud místopředseda Dolejš brojí proti usnesení ÚV ve věci členství v SEL (což vůbec není věc vedoucího zahraničního oddělení, jak se značí sugerovat), pak je pro mne problémem právě on.

Haló noviny, 2. září 2005, Václav Jumr