
Víkendový sjezd KSČM by nikoho nezajímal, kdyby byla jednou provždy negativně zodpovězena otázka, zda se jednou bude podílet na vládě. Teoreticky by nyní levice podle průzkumů volebních preferencí dala dohromady pohodlnou sněmovní většinu.
Přesto vše nasvědčuje, že po příštích volbách do Sněmovny může dojít k zopakování situace z roku 2002. Tehdy Vladimír Špidla zvolil za partnery KDUČSL a US-DEU a vládu postavenou na vratké většině. Přitom s KSČM měli sociální demokraté 111 mandátů.
Kdyby se před stejné dilema dostal Jiří Paroubek, nejspíše by se rozhodl stejně. Ostatně nezáleží na osobnosti, ale na širším kontextu – vnitřním i mezinárodním. Obnaženo na dřeň, budou sociální demokraté muset obhájit své vládní partnery před Washingtonem a Bruselem. Mechanismus je shodný s tím, který existoval před listopadem 1989, kdy se kádrové otázky ve vyšších patrech KSČ musely schvalovat v Moskvě.
To je realita členství malé země ve velkém uskupení. Dříve to byla Varšavská smlouva a RVHP, dnes se musí přihlížet k NATO a EU.
Po právě skončeném sjezdu KSČM, který odmítl uspořádání světa, jehož součástí je Česká republika, není nutné dokazovat, že pro české a moravské komunisty jako vládní sílu – byť jen tiše podporující menšinový kabinet soc. dem. – nedostane ČSSD od vlivných zahraničních partnerů svolení. Již jen proto, že by za takové vlády neměli jistou účast Česka na vojenských akcích ve světě.
Vnitropoliticky by levicová aliance byla rovněž riziková s přihlédnutím k reputaci komunistů ve společnosti. Ani Jiří Paroubek už není této variantě tak nakloněn jako před sněmovními volbami 2006. Vůlí jít v této věci vabank neoplývají ani jeho případní nástupci. Prostě – ani dvacet let po listopadu 1989 by přece neriskovali vzpouru voličů v ulicích.
KSČM o minulém víkendu udělala další krok do izolace. Volba některých místopředsedů sice má být v očích samotných straníků příslibem modernějšího vývoje. Ale kurs – zůstat komunisty za každou cenu – je hrdost vedoucí ke zmaru. Co české a moravské komunisty čeká, bylo možné odvodit ze srovnání sjezdu před čtyřmi roky a toho letošního. Tehdy z delegátů vyzařovala radost z příslušnosti k jedné rodině, tančilo se, zpívalo, prostě bylo veselo. V hradeckém kongresovém centru nic takového nebylo k vidění. S lidmi stárne i strana coby politický organismus.
Před čtyřmi roky měla ještě dost sil na křepčení. Letos byla s energií na štíru. Když se člověk zaposlouchal do většiny diskusních příspěvků, nemohl se zbavit dojmu, že řečníci jen opakují klišé, která se jim za dlouhý život usadila v mozku. Je to cesta k vyhasínání.
Právo, 19. 5. 2008, Alexandr Mitrofanov, 19. 5. 2008, Alexandr Mitrofanov