Je oportunismus to, že nejdeme na barikády?

Jsem rád, že jsme se mohli sejít před vánoci na zasedání ústředního výboru strany a posoudit politickou situaci. Ve svém úvodním slově se chci vyjádřit zejména k tomu, jaký je hlavní úkol našeho zasedání. Tím je jím kontrola a zhodnocení dosavadního postupu stranických orgánů a organizací při přípravě VII. sjezdu KSČM a aktualizace úkolů a jednotlivých kroků v předsjezdovém období. Širší veřejnost, politická scéna a sdělovací prostředky pak očekávají, jaký postoj zaujme KSČM k současným hlavním politickým otázkám. Sice nechápu, proč - když o tom budeme mluvit - jsme si schválili bod jednání jaksi o prezidentu republiky, o postupu, ale předpokládám, že ústřední výbor strany schválí postup vyjednávacího týmu. Pokud by tak neučinil a my bychom v prvním kole jiné kandidáty nepodpořili, tak by samozřejmě naše odpovědnost za případné zvolení Václava Klause byla mnohem vyšší, než si kdo dovede představit. Ale k tomu se postupně dostanu.

Pokud jde o aktuální politickou situaci, řekněme si na rovinu a bez vytáček, že se prohlubuje krize vládnutí v ČR. Zasahuje do všech významných oblastí života české společnosti a našeho celého státu, ale i EU. Promítá se velmi nepříznivě do vztahu s naším politickým okolím, k sousedům. Promítá se do partnerství v zahraničí a prostupuje všemi oblastmi ekonomiky, bezpečnosti země a jejích obyvatel, ale zejména do demokratického fungování ČR. Nemusím připomínat, že v tomto týdnu byla zveřejněna výzva některých osobností v ČR, aby nebyl respektován zákon o tzv. stabilizaci veřejných financí. K tomu je také předloženo politické stanovisko.

Konstatuji, že česká politická reprezentace, představovaná trojkoaliční vládou, zcela nezvládla situaci v ČR a naplnila všechny znaky, které Ústava ČR a Listina základních práv předpokládají pro využití práva na odpor. Zákonnou cestou se občané nemohou domoci toho, aby byla posouzena ústavnost zákona, který přijal Parlament, který neprojednal Senát, když ho schválila Poslanecká sněmovna za podivných okolností, a který podepsal prezident republiky, přestože jsem ho osobním dopisem upozornil na velmi problematická místa schváleného zákona. To všechno v situaci, kdy česká společnost je celkově zadlužena - když vezmeme stát, podniky, podnikatele, vezmeme domácnosti - je zadlužena 2,3 bilionu korun. Tato částka je tak obrovská, nepředstavitelná, že aktiva, která proti tomu stojí, jsou opravdu malá a pokles výkonu ekonomiky je evidentní.

Z čeho vyplývá ono rozladění ve společnosti? Z toho, že je zřejmé a evidentní řadě lidí v ČR, že koaliční vláda se zavázala konkrétním finančním skupinám, konkrétním zahraničním globálně působícím bankám zajistit jim realizaci velmi pro ně efektivních dlouhodobých bankovních produktů, a to na úkor občanů ČR. Ať už jde o finanční operace, které se týkají nového systému sociálního, zdravotního, důchodového nebo vzdělávacího zabezpečení, a podporu projektů, týkajících se nákupu zbraní, vojenské techniky a materiálu, vážících se bezprostředně k bezpečnosti naší země. Stejně tak závazkům v zahraničí.

Proč to připomínám. Protože vláda je přesvědčena o tom, že občané ČR žijou seriály, že nakupují a že se o nic se nestarají. Ano, řada lidí tak žije a nepřipouští si problémy. Druhá věc je, že existuje také velká skupina lidí, která to sleduje a která si nechce nechat vyrazit své rozhodování z vlastních rukou. Musím říci, že je s podivem, po tom, co se odehrálo v devadesátých letech, co se po zpackané privatizaci stalo s vývozem rodinného stříbra, že ještě v ČR tvoří podniky a podnikatelé - celkem je jich více než 2100 nad 100 zaměstnanců - vytvářejí více než 60% hrubého domácího produktu. To všechno dokáží čeští lidé. A vláda toho dokáže zneužívat a vyvážet kapitál, vyvážet zisky, a podotýkám, že vývoz zisku z ČR je 100 mld. Kč.

Chtěl bych říci, že skutečným lakmusovým papírkem pro českou politiku a společnost bude volba prezidenta republiky. KSČM si nemusí nechat radit od jiných politických subjektů, nemusí, řekl bych, harašit zbraněmi, protože už v červnu jsme přijali postup, jakým způsobem bude KSČM jako politická strana postupovat, schválili jsme i kroky, které bude realizovat poslanecký klub, senátoři, a jakým způsobem tedy budeme klást nároky na příštího prezidenta. Rozhodli jsme se, že nepředložíme vlastního stranického kandidáta a že je důležité pro ČR, aby to byl kandidát nestranický.

Důvod byl prostý: vzhledem k výsledkům voleb v roce 2006, tzn. do Poslanecké sněmovny a Senátu, je evidentní, že jedna politická strana má většinu v Senátu, a to absolutní 41 hlasů, a má také nejsilnější politický klub v Poslanecké sněmovně. Kdyby tedy ostatní politické strany roztříštily svůj potencionál, tak by do případného druhého a třetího kola volby procházel jediný kandidát, jak z PS, tak Senátu. Proto jsme tento krok udělali. Kdo to nechápe, nenaučil se ani tu nejzákladnější politickou násobilku.

Druhý krok, který jsme udělali, a byl také zřejmý, že jsme vyzvali politické strany, abychom jednali o takovém nestranickém kandidátovi. To, že ODS to odmítne, je dáno tím, jakou má v současné době politickou sílu. To, že o tom nechtěli jednat s KSČM, o tom předběžném návrhu ostatní politické síly, ukazuje na to, že více než na zájmy státu hledí na své vlastní stranické a úzké zájmy. KSČM proto musí na to reagovat vlastními kroky, které budou nezpochybnitelné, které jasně povedou k tomu, že KSČM nelze na politické scéně ČR obcházet. A jestli to nechápou naši političtí partneři, tak se to budou muset dozvědět z konkrétních hlasování, protože v tomto státě, na rozdíl od jiných států, roste význam komunistické strany a je stále obecnější uznání naší politiky jako reálné politické síly.

Dříve se často užívalo heslo S komunisty se nemluví. S ohledem na konkrétní politické dění toto heslo zcela ztratilo smysl a ti, kteří ještě natahovali zelená trička, že nejsou hlasem pro Paroubkovu vládu s KSČM, dnes vodí kandidáty do klubu komunistické strany, a museli, minimálně když ne obrátit své úmysly, tak alespoň konkrétní kroky, které provázejí politickou scénu. My nevíme, jak se zachová nakonec Strana zelených, nevíme, jak se zachová KDU-ČSL, ale je jasné, jak se zachováme my.

Je jasné, že se budeme dále chovat jako suverénní politická síla, že není potřeba, aby nám někdo diktoval, aby nám někdo radil otevřenými dopisy. Informuji ÚV strany, že dnes jsem nechal osobně doručit svůj osobní dopis Jiřímu Paroubkovi. Ten dopis není otevřený, je to dopis předsedy politické strany jinému předsedovi politické strany. Je to dopis, který si má přečíst on. Jestli ho bude chtít zveřejnit, nechť ho zveřejní. Ale já odmítám v politické diskusi používat poučování, odmítám politiku, která by znamenala, že místo integrace politické scény a společných kroků se budeme čím dál více hádat a budeme nahrávat těm, kterým vyhovuje, že česká politická scéna a česká vláda je slabá, že si s ní může kdekterý zahraniční kapitál dělat, co chce, že jsme zadluženi.

A poslouchejte velmi dobře, v zahraničí tak, že 43% našeho dluhu je soustředěno v EU. Z těchto 43% je téměř 50% soustředěno v dluzích, které jsou u německých bank a německých finančních korporací. 13% našeho dluhu je v USA a ostatní dluhy jsou u českých bankovních subjektů nebo u dalších zahraničních věřitelů. A to jsme v situaci, kdy 70% našich energetických zdrojů se ukrývá na území Ruské federace, případně Kazachstánu.

Tuto pozici slabá česká vláda vůbec neumí zvládat, nechápe, že nemůže na jednu stranu říkat, že je členem EU a zároveň se kreslit jako hvězdička na americké vlajce. Topolánkova koaliční vláda se dostává do tak hluboké krize se zahraničními partnery, že vůbec nechápe, co má druhý den dělat. Neví, jestli mají více jednat o radaru, když v Americe je čím dál větší odpor. Už vůbec se nestarají o občany ČR a rostoucí počet těch, kteří radar odmítají. USA nás tlačí do vojenskopolitických angažmá a silových řešení v místech, kde silová řešení zásadně selhávají. Ať se podíváte do Iráku, ať se podíváte do Afghánistánu, ať se podíváte do oblastí bývalé Jugoslávie. To je problém ale i EU.

Čeští političtí komentátoři, zástupci české vlády v Bruselu jednají tak, že klidně vytvoří nový Mnichov. Ano, Kosovo je druhý Mnichov Evropy. První Mnichov stál území ČR a vyvolal 2. světovou válku. Kosovo je druhý Mnichov v Evropě. A víme, kolik jugoslávských občanů položilo život ve 2. světové válce. Všimněte si, že když se sečte počet obětí na 1000 obyvatel jednotlivých států, v první pětici je pět slovanských států. A jestli to někomu nedochází, tak bych to chtěl připomenout.

Tyto závazky, které EU chce dát na oltář USA, nebo alespoň pravicoví politici v Evropě chtějí dát na oltář USA, znamenají, že se později nebude vytvářet multipolární svět. Že vůbec nedojde k tomu, aby USA jako jediná světová vojenská velmoc byla schopna kontroly. Jestliže neposílí Evropa jako jeden z bodů multipolárního světa, tak multipolární svět se nebude vytvářet, vrátíme se do systému bipolárního světa, kdy na jedné straně budou Američané a jejich sateliti, včetně ČR, a na druhé straně bude Šanghajská skupina pro spolupráci, včetně Ruska, Indie, Číny, a budeme stát v počtu cirka 1 mld. lidí proti 4 mld. lidí ve zbrani. Jestli někdo nechápe tento rozměr, tak je potřeba, aby se více staral, co se děje okolo něj.

Chtěl bych připomenout, že druhým nejvážnějším problémem je ona energetická bezpečnost. Dovolím si ocitovat Václava Bartušku, který je velvyslancem ČR se zvláštním posláním pro energetickou bezpečnost při EU. Konstatoval, že EU nezajišťuje dostatečně energetickou bezpečnost, protože na to nejsou peníze. Nemám důvod mu nevěřit. Energetická koncepce EU z roku 2004 je nehotová, neodpovídá na otázky, kde budeme po roce 2010, 2015 brát energii a jakým způsobem chceme řešit neustále zvyšující se energetickou náročnost. A vláda ČR na to neumí odpovědět už vůbec. Dostaneme tuto energii z USA? To asi těžko, když jsou dovozci. Dostaneme ji z arabských států, ze Středního nebo širšího Středního východu? Nebo ji dostaneme z území Ruské federace a Kazachstánu? Ale na tuto otázku vláda neodpovídá. Ropa, plyn, elektřina a jádro, to ještě není rozhodnuto a vláda se zavázala ve svém programovém prohlášení neřešit energetickou bezpečnost pomocí stavby jaderných elektráren, protože jí to nedovoluje koaliční smlouva se Zelenými.

Ale v tomto ohledu tedy vláda neříká, že připravuje pro ČR a české občany totální energetickou krizi, se kterou se potkala před dvěma lety Amerika, zejména v Kalifornii a okolních státech. Přitom vláda neumí odpovídat ani na základní česká, ale i celounijní témata. Připravujeme se na předsednictví a vůbec nevíme, co budeme dělat, vůbec nevíme, kam máme popojít. Jestli máme řešit vojenskou bezpečnost EU, pokračující a upadající sociální stát, chcete-li úplně na rovinu řečeno, demontáž sociálního státu po celé Evropě. Pravice se zbavuje těch možností, které má stát, přenechává své rozhodování bankovním a finančním institucím a stát upadá. V tomto ohledu připomínám, že aktuální politická situace neustále krok za krokem míří k hluboké krizi, nejen v ČR.

Co to znamená pro KSČM. Pro KSČM to znamená jednu základní věc. Jasným způsobem při přípravě sjezdu pracovat na zaměření naší politiky, stanovit priority a hlavní úkoly KSČM jako politické síly v ČR, která bude schopna a ochotna takové problémy řešit.

Co musíme udělat za prvé? Zaměřit úsilí naší strany na aktivní politiku míru, na podporu mírových řešení mezinárodních sporů, a nezabývání se tím, kolik máme dát do mise tolik lidí a utrácet peníze v nesmyslech.

Je potřeba jasně říci: jsme proti uznání samostatnosti Kosova. Je třeba jasně říci, že naše vojenská přítomnost v Iráku škodí Iráku. Je třeba jasně říci, že každý národ má právo na sebeurčení, má právo na své vlastní zdroje a žádný jiný národ nemá právo mu je vykrádat. Ale to česká vláda neříká, a když to neříká česká vláda, musí to v české politické kotlině říkat aspoň nějaká politická síla. Tou politickou silou bude napříště určitě KSČM.

Pokud jde o druhý hlavní směr pozornosti naší strany v hlavních úkolech, je to úsilí strany a její zaměření na sociální oblast života české společnosti, na ochranu a zabezpečování oprávněných skupinových a individuálních zájmů a potřeb, a na obranu a podporu národně svébytného demokratického a sociálního státu.

Říkám zcela jasně, že úkolem VII. sjezdu nemůže být, že za čtyři roky po sjezdu vybudujeme socialismus. Takovou šanci nemáme, protože nemáme žádný prsten Arabely, nejsme kouzelníci, jsme politická síla, která může ve společnosti něco změnit, ale musí to změnit tak, že na to získá co nejvíce obyvatel naší země. A v tomto ohledu je potřeba také tyto hlavní úkoly zaměřit. Proto je potřeba bojovat proti onomu baťohu, který silným způsobem devastuje peněženky těch nejchudších a těch středně příjmových obyvatel, to znamená, že 80% obyvatel naší země se dotkne onen zákon, který si říká O stabilizaci veřejných financí, a který destabilizuje ve skutečnosti veřejné finance pro ten účel, který jsem řekl v té aktuální politické situaci, ve prospěch cizích bankovních a finančních kruhů.

Třetí směr pozornosti a úsilí naší strany je potřeba zaměřit na velkou politiku. A velkou politikou nazývám politiku každodennosti. Na politiku všedního dne našich občanů, protože to je to, co lidi zajímá. My nesmíme připustit, že lidé budou neustále z televize, z rádia přesvědčováni o tom, že je ta aféra, ona aféra, támhle se jezdí rychle, támhle se jezdí pomalu, támhle je svatba a já nevím, co všechno, a přitom se zapomíná, že se neodpovídá na ty základní otázky. Jestli představitelé města, které je ovládáno pravicí, skutečně pracuje pro lidi, jestli konkrétně se řeší problémy s uzavíráním škol, s privatizací nemocnic, s dostupností zdravotní péče, s dostupností sociální péče. To jsou ta velká témata, která hýbou lidmi. Já tomu říkám záměrně velká politika, protože lidé, přesycení různými aférami, chtějí, abychom začali realizovat to, co je naším hlavním heslem - S lidmi pro lidi.

Takový musí být směr našich hlavních úvah: Rozvoj kvality života všech žijících generací ve spořádané prosperující a kulturní zemi. Zabývat se obecnou morálkou, formami společenského chování, občanské kázně a odpovědnosti. Copak je možné, aby z toho, kdo ukradne přes půl miliardy korun, se stal národní hrdina za to, že někoho okradl? A my na to nebudeme reagovat jako normální politická síla? My to neodsoudíme? Copak je normální, aby kulturní a intelektuální elita se soustřeďovala na pochlebování těm, kteří mají hodně peněz?

Včera jsem měl tu čest být jedním z těch, kteří křtili čtyřicáté české vydání Fučíkovy Reportáže psané na oprátce, úplného vydání, včetně faksimile. Ona opravdovost se z života lidí vytrácí. Ona ochota skutečně pracovat pro lidi a nezadat si s těmi, kteří jsou schopni prodat první i poslední. My musíme pečovat o národní a civilizační atributy, o rodný jazyk. Klub KSČM musí znovu předložit zákon o českém jazyce. Starejme se o literární, umělecké dědictví, nenechme se vmanipulovat do jakési představy kosmopolitismu, který by znamenal ztrátu naší identity.

K hlavním úkolům tedy KSČM patří předložit VII. sjezdu strany politicky realistickou ambici KSČM na převzetí větší odpovědnosti za blízkou budoucnost našich členů, voličů, sympatizantů, tedy za téměř tři čtvrtě milionu našich občanů, ale také za osudy i těch lidí, kteří nás dosud nevolí. Chceme se více podílet na správě věcí veřejných, na správě země a samosprávě. Je před námi rok voleb do krajů, a tady máme šanci prokázat, že to myslíme vážně, že chceme vyhrát. Chceme tak činit ústavně a demokraticky. Nejde nám pouze o moc, nejde nám vůbec o návrat ke starým poměrům, ale o to, aby bylo více slyšet hlas našeho lidu a těch sociálních skupin, které tzv. sametová revoluce, zklamání a neviditelná ruka trhu přivedla k tomu nejhoršímu. Musím říci, že naším cílem musí být lidská důstojnost, musíme ukázat, že nás nezastraší běsivým antikomunismem a že rozdíl mezi psí hlavou , která je nasazována KSČM, a bývalou politikou KSČ je velký. Podívejme se právě na ten rozdíl. Kdo nás nejvíce poučuje? Tací, kteří nikdy neměli blízko k ideálům skutečné rovnosti, k ideálům skutečné humanity, k ideálům skutečného lidského života. Jsou to páni Hučínové, Šináglové, Mejstříkové, Štětinové a další. Ale ani jeden z nich nemá žádné morální právo poučovat ty, kteří vytvořili tak velkou hodnotu národního bohatství, že ještě osmnáct let po listopadu je ještě něco na prodej, ještě něco k privatizaci a ještě je co krást.

Podle mého soudu je třeba nahlas říci, že KSČM není strana, která by prohrála. Ano, naše předchůdkyně - my se hlásíme ke kořenům komunistického hnutí - Komunistická strana Československa prohrála v roce 89 souboj o vedoucí úlohu strany ve společnosti. Ale KSČM nic takového neprohrála. Naši členové poctivě pracovali, ať byli členy komunistické strany před rokem 89 nebo jsou členy KSČM teď a vstupovali do ní až po roce 90. My jsme zatím vždycky své volby ne vyhráli, ale obstáli jsme v nich tak, že můžeme říci, že jsme zůstali silnou politickou stranou. A jsou jenom dvě takové silné politické strany tady na evropském území. A to je KSČM a Komunistická strana Ruské federace. Shodou okolností máme téměř stejný volební výsledek. Je to dáno tím, že jsme nešli do změn názvů, do změn politiky, nešli jsme jaksi do ultraleva ani středu. Zůstali jsme těmi, kteří se starají o potřeby obyčejných lidí.

Ano, nemáme tolik, kolik bychom si přáli. Ale získat ztracenou důvěru je vždycky velmi těžké. Lepší jsou na tom jenom v Moldávii, a to připomínám velmi rád, ale tam dvakrát za sebou vyhráli volby. Pravděpodobně tu politiku dělají lépe než my a ruští komunisté.

Já bych chtěl, abychom se teď, když už nejsme v přímém přenosu, zabývali také vnitrostranickou prací. Má-li strana úspěšně působit v politickém systému, musí být vnitřně konsolidovaná a akceschopná. K naplnění tohoto požadavku výrazně přispívají sjezdy naší strany. Na sedmý hradecký sjezd se podle mého soudu celá strana připravuje zodpovědně a v souladu s dlouhodobým časovým harmonogramem. Proběhlé výroční členské schůze a začátek okresních konferencí ukazuje, že máme jak zkušené funkcionáře, kteří umějí výroční členské schůze a konference připravit, tak že máme lidi, kteří už na to nemají sílu.

V souvislosti s přípravou sjezdu a s přípravou okresních konferencí vedle kádrových otázek se poctivě zaobírají naši členové předsjezdovou diskusí o hlavních materiálech. Část předsjezdové diskuse jsme přenesli na stránku Haló novin, na konkrétní stranickou půdu, a každý člen strany měl snad možnost vyjádřit vlastní názor.

Již na řadě minulých zásadních zasedání ÚV jsme zdůraznili potřebu analytického a kritického přístupu k předkládaným sjezdovým materiálům. Přestože se diskuse nezúčastnili všichni účastníci výročních členských schůzí, jsou získané poznatky velmi cenné a na konečnou podobu dokumentů budou mít, doufám, podstatný vliv.

Je třeba ale uvést, a to poctivě, že některé příspěvky do vnitrostranické diskuse měly tvořivý, a jiné naopak destruktivní charakter, vyplývající spíše z osobních ambicí či jiných subjektivních pohnutek. Přitom přípravě dokumentů k zaměření politiky se sice budeme věnovat v samostatných bodech, ale dovolte mi říci zcela jasně, srozumitelně a na rovinu, že dokument Socialismus 21. století musí zůstat dokumentem otevřeným. My jsme dialektici a my řešíme každý ten krok tak, jak vzniká naše poznání, a jestli si někdo myslí, že tento materiál uzavře na VII. sjezdu a že už se o něm diskutovat nebude, tak se hluboce mýlí.

Proto v odborném zázemí naší strany, ale i na výročních členských schůzích a okresních konferencích je frekventován názor, že je lepší schválit na sjezdu deklaraci, rezoluci Vpřed k socialismu a dále o materiálu, o tom širokém materiálu, případně materiálech, které jsou vedle něho předloženy, ať už jsou z Prahy 1 nebo 6 nebo z jiných konferencí v Brně, Olomouci apod., prostě předložit je jako materiály, které budou vedle toho diskutovány, které se stanou součástí té diskuse vnitrostranické.

Ale prosím vás, řekl jsem to v té jedné části toho projevu docela srozumitelně: Naším příspěvkem mezinárodnímu dělnickému a komunistickému hnutí je zásadně to, že je dobře, aby komunistická strana zůstala komunistickou stranou, nepřejmenovávala se, udržela si svou komunistickou identitu a pracovala dál. A už jsem řekl příklad Ruska a ČR. A když vezmu ty kontrapříklady, tak co se stalo na Slovensku? Přejmenovali se, vstoupili do vlády, vedle toho vstoupila KSS do parlamentu a po čtyřech letech necelých vypadla. Podívejme se na Maďarsko, kde Maďarská komunistická dělnická strana stojí před soudem a soudí ji socialisti - bývalí vysocí svazáčtí funkcionáři a funkcionáři komunistické strany. V Polsku ministr komunistické vlády do roku 1989, kdy se stal prezidentem, usiloval o post generálního tajemníka NATO.

Važme si, prosím vás, více kolektivního rozhodování, kolektivních usnesení a nepreferujme ani jenom sebe, ale také nezatracujme ty, kteří mají dočasně jiný názor. Připusťme tu diskusi, ale připusťme tu diskusi tak, aby nepoškozovala Komunistickou stranu Čech a Moravy. To je náš základní úkol. My si nemůžeme dovolit, vzhledem k naší odpovědnosti k této společnosti, rozvracet sami sebe. A to z jakýchkoli pohnutek. Myslím to velmi vážně, říkám to snad dost důrazně, abyste mě pochopili. Já nebrzdím žádnou diskusi, nejsem ten, který by nasazoval někomu psí hlavu, neodpovídám nikomu na otevřené dopisy stejným způsobem, ale snažím se, aby uvnitř strany byla svobodná diskuse svobodných lidí, kteří ale mají jeden cíl: vybudovat v ČR stabilní, sociálně spravedlivou a do budoucna socialistickou společnost.

Ale k tomu nám neposlouží žádné nálepkování ze strany mladých ani starých. Vylučování jedněch druhými. Pokusme se raději zkoumat, jestli jakýkoli náš krok pomohl té situaci nebo té situaci uškodil. A ono to je velmi těžké někdy si dát zámek na pusu a říkat věci na těch místech, kde se říkat mají, a nevypisovat to hned do novin, jaký já jsem hrdina, že jsem použil silnějšího slova. Ono je snadné říci o někom, že je oportunista, že je stalinista, že je revizionista. A když se zeptáte - a co reviduje? Čím se přiklonil ke stalinismu? V čem je oportunní? Je oportunismus to, že nejdeme na barikády? Ptám se zcela vážně. Kolik lidí přivede pražská organizace do pražských ulic, kolik lidí přivede středočeská stranická organizace do pražských ulic, když to uděláme v Praze. A kolik přivede brněnská organizace do ulic Brna a kolik udělají ty okresy okolo. Kolik jich tam pošleme od nás z Českých Budějovic.

Ptám se zcela záměrně. Ptal jsem se na to odborářů, jak velkou jsou schopni udělat demonstraci. A odpověděli mi, že v tuhle chvíli neumí udělat demonstraci větší než třicet tisíc lidí. Myslíte si, že to je hodně na Václavák? Odpusťte, já si myslím, že to je málo! Možná, že bude situace jiná. V lednu, v únoru. A že zaplníme třeba Malostranské náměstí.

Dovolte mi, abych k té stranické práci řekl ještě jednu věc. Pokusili jsme se na poradách vedení strany s˙krajskými radami, s vedením krajských rad sjednotit postupy, abychom si dobře rozuměli při tvorbě kandidátních listin na krajské a senátní volby, sjednotit krok tak, abychom mohli připravit sjezd způsobem, který nám umožní mít dobrý výsledek a být připraveni na větší zodpovědnost v České republice.

Dovolte mi říci na závěr mého vystoupení. Přál bych si, abychom byli schopni to splnit. Chybí nám jedno - chybí nám odvaha přiznat si, v jaké situaci v organizační struktuře jsme, v jakém stavu se nacházíme a jakým způsobem je potřeba změnit po oněch téměř osmnácti letech zaběhané systémy řízení. Ale to nezměníme výkřiky nebo neustálou konfrontací jednoho s druhým. Změnit to můžeme jenom tím, že bude předložen konkrétní materiál a ten bude do sjezdu připraven tak, že delegáti sjezdu ho budou schopni schválit, a budou ochotni ho schválit. A budou v něm vidět další perspektivu práce naší strany.

Vyčítá se mi, že snad oslabuji okresní výbory na úkor krajských rad. Znovu opakuji zcela jasně: Úloha okresních výborů se zvyšuje právě tam, kde jste ztratili schopnost samostatné činnosti základních organizací a musíte je nahrazovat činností okresních výborů. Nelze tedy sáhnout na podstatu řízení prostřednictvím okresních výborů. Nelze.

Na druhou stranu si nemůžeme dovolit ten luxus nemít na úrovni kraje - tedy samosprávných orgánů - partnera pro ostatní politické strany, pro ostatní politické síly. Prostě ten krajský program na úrovni samosprávného orgánu potřebujeme schválit, potřebujeme se tam dohodnout a potřebujeme, aby naši zvolení krajští zastupitelé se mohli zodpovídat volenému krajskému orgánu, kterým může být jenom krajská konference. Věřte mi nebo ne, když si to uvědomíme a uděláme tuto nepatrnou změnu, nepatrný krok vpřed, tak nám to velmi pomůže nejen na krajské volby, ale i k pohodě v plnění programového úkolu, který přijme VII. sjezd.

Děkuji vám.