logo SDS
Dnešní datum: 17. 07. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci...
(08. 08. 2018, 760x)

Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 705x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 677x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 607x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 606x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 591x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 574x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 467x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 11
Prům. 10
21 denni
Max. 393
Prům. 293

Nyní si čte web : 78 uživ.

02. Články, statě, projevy

* Co dlužíme (nejen) českým komunistům

Vydáno dne 21. 07. 2005 (6763 přečtení)

V listopadu 1989 mi bylo jedenáct let a navštěvoval jsem 4. třídu základní školy. Byl jsem tedy ve věku, který se rád a snadno identifikuje s různými mýty o boji dobra a zla. Černobílý střet zavrženíhodné diktatury s náhle se probudivším a po svobodě toužícím lidem jsem rychle vzal za svůj. Lačně jsem nasával velká hesla jako PRAVDA a DEMOKRACIE.

Pokud jde o změny v každodenním životě, tou nejnápadnější bylo, že jsme naší třídní učitelce museli přestat říkat „soudružko“ - stala se z ní totiž „paní“ (někteří spolužáci ji pak nějakou dobu oslovovali „paní soudružko učitelko“). Rychle jsme si hledali nové hrdiny, a když pak rok po převratných událostech americká letadla začala bombardovat jednoho padoucha z Perského zálivu, našli jsme je.

Později, ve věku, pro který je typické ne přijímání, ale právě naopak vzdorovitá kritika oficiálních mýtů, se oni hrdinové stali přirozeným terčem mého rodícího se intelektuálního ega. Ne že bych začal hájit dříve zavržené generální tajemníky a rozličné výbory pro veřejné blaho. Šel jsem studovat historii, a co lze vyčíst z knih a vyslechnout ze vzpomínek, to jsem vyčetl, vyslechl, vzal na vědomí, promyslel. Přesto pro mne vítězství nad komunismem už nikdy nemohlo získat patos, jaký má pro své aktéry; neidentifikuji se s ním. A nemyslím si, že je to nutně handicap nebo výhoda. Je to prostě moje místo v dějinách. Těm, kteří by mi chtěli vytknout, že kdybych prožil to co oni, mluvil bych jinak, mohu nanejvýš odpovědět: Kdybyste prožívali tu přítomnost a nejistou budoucnost, kterou prožívám já, také byste mluvili jinak.

Česká cesta počesku

Postoj české veřejnosti ke komunistům je - lidovou psychologií řečeno - schizofrenní. Ačkoliv volí prezidenty, s komunisty se u nás nemluví. A když mluví, tak nespolupracuje. A když spolupracuje, tak jedině „nepoliticky“. Jak se realizuje nepolitická spolupráce mezi politickými stranami na výsostně politické půdě, jakou je parlament, bůh suď. Zřejmě jde o české specifikum vyrůstající z bohatých národních tradic ve stylu „ani pěšky, ani na voze; ani oblečená, ani nahá“ - a zejména „ani s pány, ani proti nim“. S odkazem na pokleslý režimní marxismus to můžeme označit za postvumlovskou dialektiku. Její původ je nejspíš v tom, že komunisty jsme v roce 1989 „svrhli i nesvrhli“ - tomu zase říkejme česká cesta k postkomunistické společnosti.

Jako frustrace z neschopnosti zničit komunisty demokratickými prostředky (tedy přesvědčením voličů o nesmyslnosti jejich vize) vypadá onen schizofrenní postoj především na levici. „Třetí cesta“, po které chtěli sociální demokraté oslnění úspěchem Tonyho Blaira dokráčet k ráji na zemi, se totiž v čím dál větším počtu ohledů vybarvuje jako thatcherismus v bleděrůžovém. Kapitalismus považuje za nezměnitelnou danost, které se musíme přizpůsobit stejně jako fyzikálním zákonům nebo své genetické výbavě (ta je dnes paradoxně prezentována jako relativnější než historicky ustavený sociokulturní řád). Ideologická vyprázdněnost a neschopnost předložit svébytnou vizi je pak kompenzována nepřesvědčivým antikomunismem: když už neumíme říct, co jsme, tak ať aspoň všichni vidí, co nejsme.

Jenže být „nekomunistickou levicí“ lze důsledně jen tehdy, když vytěsníme fakt, že do našeho dobře ohrazeného rybníka prosakuje spodní voda z marxistických pramenů. Vytěsnění, jak víme z psychoanalýzy, se ovšem dříve nebo později začne negativně projevovat - například poruchami řeči. Z některých pojmů - jako „vykořisťování práce kapitálem“ - se stává tabu, jejich význam se však nenápadně přesouvá do jiných, povolených slov. Všiml jsem si třeba, že v lidové češtině, alespoň v určité sociální vrstvě, znamená někdy výraz „podnikatel“ tolik co „mafián“ (o poctivém podnikateli se naproti tomu řekne, že „dělá se dřevem“ atd.). Podobně se po roce 1968 stal výraz „bratrská vojska“ synonymem pro okupanty.

Vytěsnění komunisté ovšem sami vytěsnění reprodukují. Na jednu stranu například cítí, že minimálně z morálního hlediska by měli předlistopadový režim odsoudit, na druhou stranu jim to moc nejde a jít nemůže, neboť to přeci jen byl výjimečný pokus uskutečnit rudé ideály. Mluví se tak o „přehmatech“ a individuálních chybách místo o justičních vraždách a systémových nedostatcích. Říká se, „už jsme se omluvili“, a má se na mysli, „není za co se omlouvat“.

V situaci vytěsnění ztrácejí slova svůj původní význam, deformují se, vzniká atmosféra klamu a (sebe) obelhávání, tak typická pro konec husákovského režimu. Jestliže lidé v roce 1989 požadovali pravdu a demokracii, nechtěli ráj na zemi, ale právo nazývat věci jejich jmény. Získali ho? Na jak dlouho?

Máme demokracii, tak držte huby!

Eduard Chmelár napsal do slovenského týdeníku Slovo reportáž (převzatou 4. 3. 2005 Britskými listy) o návštěvě prezidenta USA v Bratislavě. Při shromáždění svolaném na jeho oslavu došlo ke slovním potyčkám mezi Bushovými příznivci a odpůrci, kdy se prý prezidentovi kritici, zejména od zfanatizovaných důchodců, dočkali takových doporučení jako „Obuškami by vás mali vymlátiť!“ nebo „Máme demokraciu, tak držte huby!“

Není na těch slovech něco málo pravdy? Když už byla demokracie vybojována proti diktatuře, není správné hájit ji tvrdě proti všem kritikům? Nepřátelé přece číhají za hradbami a čekají na každou naši slabost... Jenže kdy je demokracie opravdu slabá a v čem je naopak její síla?

Demokracie je demokracií tak dlouho, dokud principiálně přesahuje každý společenský status quo a nedovoluje soustředit moc na obranu jeho „reality“ (vzpomeňme na „reálný socialismus“). Nejde tedy jen o mechanismus výměny vládců, ale především o schopnost reprezentovat potenciální společenské konflikty, nechat je v chráněném parlamentním prostoru vyvřít a dojít k nějakému, jakkoliv nedokonalému řešení. Demokracie, která to neumí a konflikty vytěsňuje, přestává být důvěryhodná.

Antikomunismus, případně vyjádřený odpovídajícími zákazy, měl smysl před prvními svobodnými volbami v roce 1990. V dnešním kontextu se z něj stává něco úplně jiného - totiž cenzor pochybností o ekonomickém systému, který určuje naše životy. Popularita ostrakizovaných komunistů signalizuje zásadní spor o „vytunelovaný“ charakter polistopadové éry. Jestliže tento spor popřeme, nezmizí; naopak se stane o to větším nebezpečím. Přistoupíme-li na hru antikomunistů, uděláme z demokracie „děvku kapitalismu“ (Břetislav Horyna), která všemožně diskredituje jeho kritiky. Taková demokracie doplatí na svůj přílišný „realismus“, jenž je nakonec od reality zcela odtržen.

Realismus je totiž dostatečně realistický jen za předpokladu, že v jistých okamžicích umí být dostatečně utopický.

Když utopie má své místo

Reagujeme-li na nějaký návrh slovy: „To je utopie!“, chceme říct, že je neuskutečnitelný, ne-li nesmyslný. Utopie však smysl má a nejlépe jej vystihují slova Nového zákona: „Mé království není z tohoto světa.“

Utopie znamená ne-místo a tedy pohled na společnost z perspektivy, která je vůči ní radikálně odlišná. Utopista není kritický k jednotlivým nesrovnalostem v reálném světě, nýbrž univerzalisticky alternuje tento svět jako celek. Hledá kořeny nespravedlnosti, nejen její dílčí projevy. Věkem utopií bylo v evropských dějinách především osvícenství, na jehož radikální kritice starých pořádků jsou vybudovány i naše demokratické instituce.

Utopie však může být i zdrojem katastrofy. Vzdálenost mezi realitou a vysněným ne-místem, která plodí tvořivé napětí, se snadno může proměnit v necitlivost vůči konkrétním místům a jejich historickým zvláštnostem, zaslepenou snahu vtisknout světu našeho života dokonale symetrickou tvář utopického projektu.

Problém je, že se lidé nemohou jen tak řídit plánem, který jim kdosi, byť geniální, vnutil jako výlučnou pravdu. Život se potřebuje odvolávat na dědictví, tradice, předsudky a návyky, které - jakkoliv nahodilé a „nerozumné“ - zavazují k zodpovědnosti. Rozum, který pro středověce křivolaké uličky lidské historie nemá pochopení a trvá na realizaci svých geometricky nutných pravd, se záhy stává vlastním opakem: iracionálním běsněním, jež dává spálit prastará města, aby na jejich místě vyprojektovalo perfektní obraz realizované utopie. Jenže z takového města se stává právě ono vulgárně utopické ne-místo: lidé k němu necítí autentický vztah, odpovědnost, která zavazuje k morálnímu jednání - a to je pak třeba nahradit vynucenou poslušností. Inženýrsky přesné řezy gilotinou mění utopii v omluvu neskutečně skutečných zvěrstev: Máme socialismus, tak držte hubu a krok!

Komunismus existuje dvojí. Tím prvním je radikální vize spravedlivé společnosti, která plodí kritiku kapitalistického přesvědčení o přirozenosti honby za ziskem a soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Tím druhým komunismem je totalitní režim, který nevraždil milióny lidí pro jejich údajnou špatnost, ale byl to schopen dělat pro jejich vlastní dobro (je v tom kus křesťanství a jeho víry v převýchovu a nesmrtelnou duši); tento komunismus odmítl nárok reality na svébytnost historických lidských společenství, pokusil se člověku vnutit globální vizi beztřídního světa a spolu s rozoráním mezí na polích zničil i etické meze vlastní moci.

Komunismus v prvním slova smyslu bychom měli zachovat. Není náhodné, že se zrodil v odlidštěném prostředí nezkroceného kapitalismu; z jistého hlediska je jeho morální externalitou, nezamýšleným vedlejším produktem, svědectvím a svědomím. Ten druhý komunismus bychom si měli pamatovat, abychom jej vždy odmítali coby karikaturu prvního.

Když místo nemá svou utopii

Obávám se, že naše polistopadová bilance je přesně opačná. Na ten první komunismus stále častěji zapomínáme a vyhýbáme se mu, zatímco ten druhý jsme ve studené válce schizofrenně „porazili i neporazili“; stejně jako spojenci zvítězili před šedesáti lety nad Hitlerem, aby zároveň převzali jeho nejapokalyptičtější zbraň a pojmenovali po ní celou jednu epochu 20. století.

Tak dlouho jsme civěli do chřtánu komunistické bestie, až jsme získali její nejcharakterističtější rys: přesvědčení, že náš socioekonomický řád je výrazem historické nutnosti, jak ji „vědecky“ poznávají liberální ekonomové. A že jsme povoláni stát se revoluční avantgardou a vnést svoji utopii do všech míst této planety, bez ohledu na konkrétní tradice a spletitou historickou paměť (viníků i obětí). Odpovědnost a morálku, jež spálíme s iracionalitou starých režimů, pak nahradíme poslušností k tomu správnému vedení.

Oficiální představitelé země, která svého času oprávněně hrála roli ztělesněné utopie západního světa, opakovaně prohlásili, že v jiné zemi, toho času bratrsky okupované jejich vojáky, musí „nastolit demokracii“ (install democracy). Absurdnost a zároveň příznačnost tohoto „přeřeknutí“ jim zřejmě uniká. Mne však podobné poruchy řeči znepokojují o to více.

Václav Bělohradský psal v Salonu před třemi lety o tom, že komunisté vyvlastnili velká slova modernity jako „rovnost“ nebo „sociální jistoty“ a ta slova nám dnes chybí (Paďouři a bojovníci, Právo 13. 7. 2002). Řekl bych, že v naší nynější situaci čelíme ne vyvlastňování, ale privatizaci a deregulaci slov jako „demokracie“ a „svoboda“. Ta slova ztratila status veřejného, všem dostupného a všemi zdarma využívaného statku a proměnila se ve zboží, které se prodává za dolary a černé zlato. Kdo na ně nemá, musí se smířit s diktaturou a útlakem. A kdo by je snad chtěl kopírovat a prodávat bez licence, bude mít co do činění s vlastníky autorských práv.

Ona slova hrála v moderní společnosti roli - kantovsky řečeno - regulativních idejí, tedy idejí, které jsou sice nedosažitelné, ale určují směr správné cesty. Dnes se jejich význam dereguloval, jsou užívána, jak se to zrovna hodí a jak se aktéři právě dohodnou. Směr neurčují ideje, ale jejich prodejci.

Nejkrásnější růže jsou rudé

Dnešní demontáž sociálního státu a útok na ekologické limity kapitalistického růstu ukazují, že postmoderní naděje v ukončení sporu mezi pravicí a levicí byla lichá. Marxismus byl možná na nejlepší cestě k eutanazii. Jenže kapitalismus - snad z nostalgie? - jako by se znovu začal chovat podle jeho teorií. Čelíme hrozbě globální proletarizace, v níž bude většina obyvatel přinucena podřizovat se potřebám a rozhodnutím jiných. Toto nebezpečí má nejen ekonomický, ale především politický rozměr; jde v něm o možnost podílet se na určování rámcových podmínek vlastního života. Definovat, nebo být definován, to je „třídní antagonismus“ dneška.

Je iluzorní doufat, že levicové myšlení se obejde bez svých radikálních kořenů a vystačí si s umírněnou, „růžovou“ verzí. Levicová kritika musí jít ke zdroji nespravedlnosti, jinak se stane jen umývačem nádobí na cizí hostině. Růže je správný levicový symbol. Jenže nejkrásnější růže byly vždycky rudé.

A pochopitelně - měly vždycky nejostřejší trny.

Před českou levicí leží dva dluhy, jejichž splácení musí jít ruku v ruce:

  1. Je třeba zbavit se antikomunismu jako charakteristického rysu polistopadové éry. Od počátku nového tisíciletí, vyznačeného 11. zářím a následnými událostmi, které ukončily postmodernu, už nemůžeme být zahleděni do žádného „post-ismu“. Lpění na dávno promeškaném „vyrovnání se s minulostí“, jakkoliv může mít hluboce etickou motivaci, se z globálního pohledu stává jen dalším projevem české malosti. Zločiny komunismu patří, je-li to ještě možné, soudům - a pak zejména historikům a spisovatelům. Dělat z nich politikum znamená jen odvádět pozornost od skutečných problémů doby.
  2. Je třeba spolupracovat s progresivními silami uvnitř komunistické strany a vyvíjet vytrvalý tlak na to, aby překonala svou skanzenovitou rétoriku, někdy schovávanou za Svátek práce či oslavy konce války, jindy nepokrytě normalizační. Oddělení komunistické vize od symbolů sovětského impéria je nutným předpokladem návratu této vize ze zajetí v Říši Zla, kam byla po roce 1917 unesena.

Pokud jsou komunisté něčím opravdu nebezpeční, tak tím, že by si slovo komunismus mohli zprivatizovat pro sebe. Trvejme na jeho znárodnění.

Právo, 21. 7. 2005, Martin Škabraha


Související články:
(ČR - strany: KSČM)

Projev prezidenta Miloąe Zemana na X. sjezdu KSČM (23.04.2018)
Hodnocení procesů uvnitř KSČM (04.11.2017)
Za Mílou Ransdorfem (23.01.2016)
Co se čeká od KSČM (28.11.2013)
Doba vyžaduje nové spojenectví práce a solidarity (11.11.2010)
Zákaz Dělnické strany - první krok k zákazu KSČM? (19.02.2010)
Jasnější pravidla lobbismu! (30.09.2009)
Důsledek pseudolevičáctví (21.06.2009)
Mladým komsomolcům (21.06.2009)
Vojto, měl jsem tě rád (19.06.2009)
Stalinisté měli v Lidicích vlajky schované, komunisté to prý nevěděli (18.06.2009)
Ke komunistům přišli i odboráři (03.05.2009)
Před sjezdem a po něm (21.05.2008)
KSČM: cesta k vyhasínání (21.05.2008)
Filip odepsal Grebeníčkovi (16.05.2008)
Haló noviny se ptaly kandidátů na funkci předsedy ÚV KSČM (16.05.2008)
V KSČM se před sjezdem ozvalo volání po únoru 1948 (28.04.2008)
Výzva delegátům VII. sjezdu KSČM a všem komunistům (21.04.2008)
Znovu o úloze komunistické strany (21.04.2008)
Ještě jedno výročí (28.03.2008)
USNESENÍ ustavujícího sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy (28.03.2008)
Programové prohlášení KSČM (28.03.2008)
STANOVISKO k událostem po přijetí ústavního zákona o změně názvu ČSSR (28.03.2008)
Postavení, úloha, a vymezení působnosti Komunistické strany Čech a Moravy a jejích orgánů (28.03.2008)
Funkcionáři nově ustavené KSČM (28.03.2008)
Zpráva ÚV KSČ ustavujícímu sjezdu KS Čech a Moravy (28.03.2008)
Anti-Vejr aneb Proč nemám rád KSM (25.03.2008)
O současné politice komunistické strany (25.03.2008)
Jaká že to u některých rozhodují hlediska? (17.03.2008)
U mnohých často rozhodují úplně jiná hlediska (17.03.2008)
Dvě stovky komunistů demonstrovaly v Praze proti vládě (25.02.2008)
Je oportunismus to, že nejdeme na barikády? (17.12.2007)
Různé názory mohou existovat, není to nic neobvyklého (16.11.2007)
KSČM kritizuje Filipa a Dolejše (08.11.2007)
Socialismus V 21. století (04.11.2007)
Socialismus a poctivost (04.11.2007)
Životaschopné koncepty pro budoucnost (26.10.2007)
Dialektika kontinuity a diskontinuity (19.10.2007)
Trocha teorie nikoho nezabije (13.10.2007)
Je schopná KSČM modernizovat sebe samu? (10.10.2007)
Jsme stranou, která má na mysli zájmy pracujících a občanů (10.10.2007)
Který kandidát je pro KSČM přijatelný (07.10.2007)
O čem diskutovat a přemýšlet před sjezdem KSČM? (18.07.2007)
Média KSČM - ke středu semknout (03.07.2007)
Dosavadními přístupy nepřesvědčíme (04.06.2007)
Prohlášení RR RF ke stupňujícím se útokům vedených „z leva“ proti bolševickým publicistům (04.06.2007)
Proč jim tolik lidí věřilo a věří (11.05.2007)
Komunisté jsou skutečně nebezpeční (05.05.2007)
KSČM – partner, nebo kuriozita? (27.04.2007)
KSČM - partner, nebo kuriozita? (24.04.2007)
Zemřel Ladislav Adamec (17.04.2007)
Adamec mnohé pochopil (17.04.2007)
Musíme být schopni reagovat na dynamiku měnícího se světa (28.03.2007)
Několik poznámek k vnitrostranické diskusi (23.03.2007)
Budoucnost KSČM (13.03.2007)
O Lenina tolik nejde (12.03.2007)
Modernizace Leninem (07.03.2007)
Co nás čeká a o čem se musíme poradit (01.03.2007)
Vystoupení na 13. zasedání ÚV KSČM (26.02.2007)
Hrubá chyba (29.01.2007)
KSČM: vláda levého středu, nebo všech (12.11.2006)
Zákeřný směr úmyslně oslabující komunistické hnutí (06.04.2006)
Jsem komunistou navzdory tomu (27.03.2006)
Miroslava Moučková se stala členkou Rady ČTK (22.03.2006)
V. Filip: Nevidím důvod k obavám (25.02.2006)
Dopis Miroslava Grebeníčka předsedovi ÚV KSČM Vojtěchu Filipovi (24.02.2006)
Pražský lídr komunistů Beneš varuje před spory (21.02.2006)
Televizní interview s Vojtěchem Filipem (21.02.2006)
Tisková zpráva z XXII. sjezdu KSČ-ČSSP (12.02.2006)
Dopis VV ÚV KSČM (10.02.2006)
Jasné a nejasné (17.01.2006)
Alternativní konference komunistických stran v Aténách (23.11.2005)
Za Mirkem Grebeníčkem (03.10.2005)
Projev na 7. zasedání ÚV KSČM (01.10.2005)
Prohlášení ÚV KSČM (01.10.2005)
Grebeníček: v době předvolební kampaně jsem pro KSČM přítěž (01.10.2005)
S minulostí jsme se vyrovnali, postoj k NATO nezměníme (01.10.2005)
Evropeizace a pragmatizace rudé strany (30.09.2005)
O komunistech pravých a nepravých (27.09.2005)
Přejít od zástupných problémů k podstatným - zamyšlení nad sjezdem SEL (23.09.2005)
Církev nad levicí (17.09.2005)
Sekretariát ÚV KSČM není spolkem příživníků (16.09.2005)
O mou funkci má zájem sedm zájmových skupin (16.09.2005)
Stanovisko VV OV KSČM v České Lípě (15.09.2005)
Čeká nás levicový příliv? (15.09.2005)
Grebeníček už těžko může vzít své slovo zpátky (14.09.2005)
Kdo ještě potřebuje v čele smečky samce Alfa? (14.09.2005)
Grebeníčkovi vždycky chyběla sebereflexe (13.09.2005)
Alfa samec to asi pochopil (13.09.2005)
Problémy samce Alfa: Za všechno může Klimša (13.09.2005)
Grebeníček nabídl funkci šéfa KSČM (12.09.2005)
Nesmíme promarnit nabízené šance, rozmělňovat náš vliv (12.09.2005)
Grebeníček si testuje podporu řečmi o odchodu (12.09.2005)
Grebeníček chce odejít z čela KSČM (12.09.2005)
Grebeníček: Trvá zájem KSČM o plné členství v SEL (10.09.2005)
Útok rudých ještěrů (02.09.2005)
Nekličkujme před problémy (02.09.2005)
Nedemokratické praktiky komunisté už nejednou odmítli (02.09.2005)
Manipulace nemající obdoby (28.08.2005)
Nekličkujme ve věci stalinismu (27.08.2005)
Rozhovor Václava Moravce s Jiřím Dolejšem (01.07.2005)
KSČM v žádném ghettu není (24.06.2005)
Komunisté se aktivizují, počítají až s třiceti procenty (02.06.2005)
Omluva - důvod k zamyšlení (31.05.2005)
Je třeba jasnou identitu a větší iniciativu (23.05.2005)
Měli bychom se znovu omluvit (21.05.2005)
Žluč na jazyku - hlava plná ještěrů (07.05.2005)
Projev na oslavě Svátku práce na Letné (01.05.2005)
Grebeníček o 1. máji nenašel na současném Česku nic dobrého (01.05.2005)
Tisková zpráva KSČM 24. 4. 05 (24.04.2005)
Mýty o KSČM (15.04.2005)
Čerti rudě malovaní (06.04.2005)
Pro KSČM je Kraus bližší Klause (31.03.2005)
Jak vysoká je pro KSČM cena za ztrátu panenství? (31.03.2005)
Ujasněme si pojmy (17.02.2005)
Věnujme se věcné diskusi, ne levicovému hašteření (08.01.2005)
Ten říká to, ten zas tohle a dohromady neříkají nic (07.01.2005)
Dolejš: Haló noviny nepovažuji za komunistické (03.01.2005)
Ke Gottwaldovi jen na kulatiny (14.12.2004)
V okolí šéfa KSČM dál velebí Gottwalda (07.12.2004)
Co kdo řekl/neřekl/ napsal/nenapsal/ o 4. zasedání ÚV KSČM (07.12.2004)
Pražští komunisté hájili Gottwalda a politické procesy (06.12.2004)
Dělník na levici (13.11.2004)
KSČM a její vztah k vlastní minulosti (31.10.2004)
Tisková zpráva SDS 040519 (19.05.2004)
V ČR se tvoří prostor pro silnou socialistickou stranu (19.05.2004)
KSČM na počátku 21.století (14.05.2004)
Stanovisko předsednictva CV SDS ke spolupráci s KSČM (11.03.2004)
Sozialismus oder Tod (22.02.2004)
Paďouři a bojovníci (13.07.2002)

[Akt. známka (jako ve škole): 3,00 / Počet hlasů: 2] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Martin ©kabraha | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Právo

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
205 (205 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
186 (186 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
142 (142 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
142 (142 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
125 (125 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
151 (151 hl.)
Prohnilý humanismus !!
115 (115 hl.)

Celkem hlasovalo: 1066


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.