Pod tímto názvem zveřejnilo v úterý 24.4. Právo
komentář Lukáe Jelínka. Snaí se v něm vysvětlit, co podle jeho názoru musí KSČM udělat a čeho se musí vzdát, pokud má mít větí ambice při formování zdejí reality. Rád bych se k tomuto tématu také vyjádřil.
U delí dobu sílí v české levici přesvědčení, e razantnímu nástupu neoliberální pravice, kterého jsme vude kolem nás svědky, je moné čelit jen spoluprací a úsilím vech, kdo si toto nebezpečí uvědomují.
Tento nástup se navíc neomezuje jen na Českou republiku od obecní a po celostátní úroveň. Nesměřuje ani pouze k omezování, nebo likvidaci čistě levicových priorit, ale ohrouje celou kálu hodnot a práv v řadě oblastí (od vzdělání, zdraví, kultury, ivotního prostředí, a po oblast fyzické a ekologické bezpečnosti, politických práv občanů, ale i národní suverenity).
Aby se vak vědomí nutnosti efektivního odporu a iroké spolupráce přeměnilo na konkrétní kroky, tomu často brání neschopnost zformulovat správné téma, nebo konkrétní cíl. Téma, které by předevím umonilo postupovat společně, překonat tradiční hateřivost a neustálou potřebu jednotlivých levicových skupin navzájem se vymezovat jedna proti druhé.
Myslím, e rozhodnutí Bushovy administrativy vybudovat v Evropě protiraketovou základnu a zejména rozmístit její radarovou část na území ČR, má vechny předpoklady, aby se takovým tématem mohlo stát.
Větina odpůrců základny chápe, e tato základna nebude znamenat bezpečnějí svět, větí bezpečnost pro Českou republiku, ani pro Evropu a paradoxně ani pro samotné USA. Jako le je vnímáno tvrzení, e rozmístění systému bez ohledu na názory evropských spojenců nezhorí vztahy v Evropské Unii a v Evropě vůbec, e Rusko, ani nikdo dalí nemá kvůli tomu důvod ke znepokojení, e tento krok nehrozí rozpoutáním dalího kola zbrojení. Pravda naopak je, e by dohoda o základně znamenala oslabení suverenity ČR a posílila závislost na Spojených státech na úkor aktivní role v evropském integračním procesu.
No a tvrzení, e český volič není ani oprávněn ani dostatečně kompetentní k tomu, aby o tak důleité otázce rozhodl sám? To odmítá dokonce i řada z těch, kdo samotnou mylenku americké vojenské základny na naem území v zásadě neodmítají.
Proto jsem sám přivítal, kdy minulé KoLeJe (konference levicové jednoty) v sobotu 21.dubna nasměrovaly diskuzi o základně právě tímto směrem.
Jednak zazněl názor e tak soustředěnému tlaku americké vlády není schopna čelit česká veřejnost sama, zejména, kdy nemá podporu své vlády, a e je nezbytné pokusit se získat podporu celé evropské levice a veřejnosti.
Tento názor je pro nás o to významnějí, e právě v Praze se letos uskuteční II. sjezd Strany evropské levice, a e hlavním organizátorem sjezdu je právě Strana demokratického socialismu.
Za moná jetě důleitějí povauji jasné hlasy na podporu hnutí Ne základnám!, které zazněly v diskuzi předevím z úst zástupců KSČM, vyzývající nehledat co nás rozděluje, ale hledat, co nás spojí ve společném úsilí proti základnám. Na ty navázal Vojtěch Filip s výzvou, aby levice vyuila právě boje proti základnám a dalí mocenské expanzi USA k zahájení intenzivní komunikace v české levici. Ta by měla směřovat k vytvoření podmínek ke společnému postupu vude, kde je to jen trochu moné.
Nabídl také, e KSČM je připravena se na tomto procesu aktivně zúčastnit a dát k dispozici své organizační, technické, politické a dalí schopnosti a prostředky, pokud vznikne taková potřeba a bude zájem.
Myslím, e tato nabídka by neměla zůstat nepovimnuta a neměla by ani zapadnout. Vím, e to nebude jednoduché. Na jedné straně témat je dost, hrozby, kterým čelíme a které nás teprve čekají je jetě více, potřeba něco dělat je více ne akutní a přitom předsudků a zábran, které musíme překonávat je na vech stranách nepočítaně.
Na druhé straně taková spolupráce musí být od samotného počátku rovnoprávná, korektní a nezitná (samozřejmě v míře, v jaké je to v politice vůbec moné). Mnozí budou muset trochu překonávat přesvědčení o své výjimečnosti a avantgardnosti, moná slovy Lukáe Jelínka připustit svou kontroverznost. Jiní si budou muset naopak připustit, e velká část levice a mírového hnutí se nechala úspěně paralyzovat antikomunizmem, a u ho vnucuje kdokoli, pod jakoukoli záminkou a v jakýchkoli různých podobách.
Nebude to lehké, by argumenty pro se zdají být nepochybné. My sami v SDS jsme si jednu etapu takové diskuze protrpěli u v období před komunálními volbami, kdy ochota spolupracovat a postupovat společně s KSČM nebyla ve vech organizacích stejná. A vím, e toté platilo i naopak. Mohu ale říci, e tam, kde jsme se pro takovou spolupráci rozhodli, setkáváme se ze strany členů (to jednoznačně), ale i funkcionářů KSČM převáně s korektním, seriózním a rovnoprávným přístupem.
Jsem přesvědčen, e výzva a nabídka předsedy KSČM je naprosto aktuální a upřímně míněná, doufám e vyvolá nejen nezbytnou diskuzi, ale umoní vytvořit nějakou platformu, která přinese větí schopnost nejen levice, a nejen té české, ke konkrétním akcím. Na základě naich dosavadních zkueností jsem si jist, e ance tu je. Potřeba určitě.
Lubomír Ledl, 26. 4. 2007
Haló noviny, 2. 5. 2007