Alfa samec to asi pochopil

V pamětní knize českých komunistů bude jméno Miroslava Grebeníčka zřejmě jednou zvěčněno velkými rudými písmeny hned vedle Klementa Gottwalda a dalších zasloužilých funkcionářů KSČ. Zvlášť jestli Grebeníček skutečně splní to, co včera vyhlásil a uvolní své místo ve prospěch Vojtěcha Filipa či jiného komunistického politika, který je pro veřejnost přijatelnější než současný předseda.

Grebeníček by tak totiž ideálně završil svou bezmála dvanáctiletou misi, během níž vyvedl komunisty z pozice nenáviděné strany až na druhé či třetí místo žebříčků popularity, čímž jim umožnil podílet se v budoucnu se socialisty na vládě.

Právě dosažení poslední mety je však nad Grebeníčkovy síly. Pro naplnění tohoto cíle může komunistický boss udělat jediné - odporoučet se z vedení strany a dosadit tam někoho obecně přijatelnějšího, tedy soudruha Filipa.

Odstranění symbolu Námitky v tom smyslu, že Filip je v zásadě stejný jako Grebeníček, jsou samozřejmě pravdivé. Ale přesto - Grebeníček, jehož otec byl surovým estébáckým vyšetřovatelem, je pro spoustu lidí stále symbolem všeho zlého, co komunisté v zemi napáchali.

Přitom nejde jen o voliče. Z pohledu KSČM, která má stabilní voličské jádro, je odstranění tohoto symbolu mnohem důležitější při jednání s ostatními politickými stranami, hlavně se socialisty. Premiér Jiří Paroubek by při případné obhajobě vládnutí s komunisty mohl sotva vysvětlovat, že jde o standardní demokratickou stranu, bude-li jejím šéfem právě zkostnatělý komunistický mastodont Grebeníček.

Usměvavý Vojtěch Filip, který si na sebe neváhá obléct triko s nápisem KSČM a vysvětlivkou Klub sexuálně činných mužů, se pro koaliční pakt hodí přece jen lépe.

A to dobře chápou nejen „reformní“ komunisté, ale i sociální demokraté.

Nyní zřejmě to samé pochopil už i Grebeníček.

První reakce na jeho avizovaný odchod naznačují, že bez Grebeníčka půjde další prohlubování spolupráce mezi socialisty a komunisty „lépe a radostněji“, jak by zřejmě řekli nejen aparátčíci z 50. let, ale i premiér Paroubek. „S Grebeníčkem se mi poměrně dobře komunikovalo, ale za stejně komunikativního považuji i Vojtěcha Filipa,“ prohlásil Paroubek, který se nijak netají tím, že menšinovou vládu s podporou KSČM považuje za „mnohem přijatelnější“ než vládnutí s ODS. Také komunisté si od výměny předsedy v tomto směru leccos slibují. „Úroveň komunikace byla v minulosti dobrá. Ale měla svoje historické souvislosti za tu dobu, která tady byla, takže k některým vyjednáváním nedocházelo, ač k nim docházet mělo. A to se doufám změní,“ odpověděl Filip na dotaz, zda se po Grebeníčkově odchodu zlepší spolupráce s ČSSD.

Je přitom mylné se domnívat, že vláda socialistů s komunisty může vzniknout až po volbách za pět nebo devět let, jak o tom mluví premiér Paroubek. To je od něj spíš jen zastírací manévr před lidmi, kteří se komunistů u moci stále ještě bojí. Volební matematika zní jasně. Za předpokladu, že se do voleb nic významného nepřihodí a do sněmovny se dostanou jen čtyři strany, zvítězí s největší pravděpodobností ODS, pro kterou jsou za současné situace nejpřirozenějším partnerem lidovci. Jenže tyto dvě strany nemusí ve sněmovně získat většinu. A pokud budou socialisté zásadoví a na vytvoření velké koalice s ODS nepřistoupí, nebude mít Mirek Topolánek s kým vládu sestavit.

Podle všech zvyklostí pověřuje prezident v takovém případě sestavením kabinetu lídra druhé nejsilnější strany. A to mohou být buď sociální demokraté, nebo komunisté. Vojtěcha Filipa by asi Václav Klaus nepověřil ani v jednom případě, takže by za takovéto situace mohl přijít na řadu Jiří Paroubek. Za kým by v takovém případě zamířil jako za první, to asi není nutné zmiňovat.

Výše popsané varianty může v tuto chvíli buď zhatit, nebo alespoň zviklat jen sám Grebeníček, který si věří tak, že loni sám sebe nazval alfa samcem. A to za předpokladu, že svůj avizovaný krok přehodnotí a „nechá se přesvědčit“, aby v čele strany zůstal a pak uspořádá nelítostnou čistku mezi těmi, kdo jeho avizovaný odchod přivítali.

Vše ale nasvědčuje tomu, že Grebeníček slib splní a odejde středem jako vítěz, který nechal svého oblíbence Filipa, aby velkolepý návrat k moci dotáhl do finále. Tím zamezí i vnitrostranickým půtkám, které po odchodu Miloše Zemana paralyzovaly ČSSD. Mohl dokázat víc?

Paroubek by při případné obhajobě vládnutí s komunisty mohl sotva vysvětlovat, že jde o standardní stranu, bude-li jejím šéfem zkostnatělý komunistický mastodont Grebeníček

Lidové noviny, 13. 9. 2005, Petr Kolář