
Pokud obratný politik Grebeníček jen
nepředvádí nátlakovou hru a vskutku balí kufry, dočká se nejspíš česká politická scéna dramatických změn. Dosavadní komunistický předseda
převedl stranu přes rozbouřené moře a ukotvil ji v běžném politickém spektru. Ale pořád ještě se stigmatem „nulového koaličního potenciálu“.
Politici žijí teď a tady
Jeho odchod by nyní toto znamení do značné míry odstranil. Ostatně těžko kdo mohl očekávat, že se partaj, s níž se v politice byl ochoten pro vlastní zisk v daném okamžiku spojit kdekdo, podaří stále držet na uzdě a navždy jí zabránit v podílu na moci. Marné je dnes připomínat sociálním demokratům Zdeňka Fierlingera. Politici žijí tady a teď, před sebou čelní sklo nedaleké budoucnosti. Zpětná zrcátka užívají, jenom když se jim to hodí. Zbytečné je vysvětlovat, že se nesluší paktovat se s komunisty. Odejde Grebeníček, zřeknou se Stalina, možná se dokonce ještě jednou omluví. A dítě - společnost - už dávno neví, že se kdysi spálilo. Jest zajizveno.
Pokud by došlo k otevřené spolupráci mezi ČSSD a komunisty, mohli bychom s přihlédnutím k realitě současné atmosféry očekávat možná i dlouhé časy levicového vládnutí. ODS, deklarující se jako pravicová strana, totiž, zdá se, nemá dostatečný voličský potenciál, aby mohla blok ČSSD-KSČM jasně porazit. Spojení s lidovci není tradičně silné a spolehlivé. Občanští demokraté začínají doplácet na svoji minulou politiku. Tak dlouho se ostře až bezohledně vyhraňovali vůči všem, včetně jiných menších pravicových či středopravicových stran, až se jim podařila jakási „bolševizace“ zdejší pravice. Vydatně k tomu přispěly ostatní pravicové i středové subjekty, které předváděly výkony nehodné třídní samosprávy, natož politických uskupení. ODS tak sice získala v této části spektra monopol, jenže se všemi riziky monopolu, včetně nechuti k němu.
Nerozhodnutí voliči
Je otázka, do jaké míry zasáhne obava z komunistického vlivu do řad nerozhodnutých voličů. Pokud ODS zvedne prapor „mobilizace proti levičáckému nebezpečí“, může jí každý, kdo nemá příliš krátkou paměť, připomenout nedávnou zradu této fangle. Včetně opoziční smlouvy. Stokrát pasáček volal, že jde vlk, stokrát přilákal vesničany na pomoc. Když pak vlk byl u stáda, nikdo pastýři na pomoc nepřišel. Velcí potměšilci jistě vzpomenou prezidentské volby.
V možném novém rozložení sil před volbami ODS příliš nepodpoří ani současné chování prezidenta. Jeho nevybíravost při označování nepřátel „demokracie a svobody podle Václava Klause“ sotva přiláká někoho ze skupiny nerozhodnutých liberálů. Jsou znechuceni rétorikou čestného předsedy. A nezapomeňme, že tito lidé mají značný normotvorný vliv na svoje okolí.
Při tomto novém rozložení sil nezbylo by ODS než spoléhat na to, že do Sněmovny vstoupí Železného Nezávislí. Pakt s nimi by však byl cestou do nacionalistických, izolacionistických a populistických pekel. ODS sice s tímto infernem v projevech některých svých představitelů občas sama koketuje, ale čeho je moc, toho je příliš.
Podaří-li se tedy českým komunistům po odchodu Miroslava Grebeníčka přesvědčit občany, že teď už to „doopravdy, ale doopravdy myslí dobře“ (a mám obavy, že to nebude takový problém, jak by se nedávno zdálo), a ČSSD bude mít výmluvu pro ztrátu posledních zábran, nastanou pro českou pravici těžké časy. A nebude jí stačit svádět to na lstivé komunisty, bezskrupulózní socany a přitroublé voliče. Chyby bude nutno hledat především u sebe.
MF Dnes, 15. 9. 2005, Vladimír Kučera