logo SDS
Dnešní datum: 17. 07. 2019   | Hlavní stránka | Tématické skupiny | Seznam rubrik | Download |  
zelené návěští   Hlavní menu zelený nadpis
Hlavní stránka
Kdo jsme - něco o SDS
Stanoviska SDS
Tiskové zprávy SDS
International
Staré stránky SDS

Ankety
Download
TOP 50
Tématické skupiny
Seznam rubrik (témat)

červené návěští   Rubriky červený nadpis

zelené návěští   Čtenář zelený nadpis

Jméno (přezdívka)
Heslo


Úprava osobního účtu

červené návěští   Evropská levice červený nadpis


Na web SEL

Manifest SEL
Čtěte o SEL u nás


zelené návěští   Nejčtenějąí/rok zelený nadpis
Z Afghánistánu se dnes vrátí domů tři čeątí vojáci...
(08. 08. 2018, 760x)

Praľské jaro i jeho dozvuky a ohlasy na stránkách SDS
(26. 08. 2018, 705x)

Chinese Reaction to the 1968 Occupation of Czechoslovakia
(10. 09. 2018, 677x)

Praha není stádo?
(25. 08. 2018, 607x)

Praľské jaro mohlo prokázat přednosti „socialismu s lidskou tváří“
(12. 09. 2018, 606x)

Sovětská revizionistická renegátská klika bezostyąně posílá jednotky k okupaci Československa
(10. 09. 2018, 591x)

Socialismus, nový pohled a strategie
(06. 09. 2018, 574x)

Pouľívá generální ątáb naąe vojáky v Afghánistánu v souladu s mandátem operace?
(19. 10. 2018, 467x)


červené návěští   SDS červený nadpis
Strana demokratického socialismu
Přípotoční 869/19
101 00 Praha 10
Návątěvy po předchozí dohodě
tel.:
(420) 608 630 506
(420) 608 181 054
(420) 728 074 253 (nejlépe SMS)
Bankovní spojení - transparentní účet pro příjem darů: 2101181284/2010
Případné dárce žľádáme, aby ve "zprávě pro příjemce" uvedli účel daru, např.: "příspěvek na činnost SDS" a identifikovali se jménem a příjmením. Děkujeme.
secret@sds.cz
(c) SDS

Kanál RSS

TOPlist

zelené návěští   Interní statistika zelený nadpis
Denni
Max. 11
Prům. 10
21 denni
Max. 393
Prům. 293.2

Nyní si čte web : 24 uživ.

02. Články, statě, projevy

* KSČM a její vztah k vlastní minulosti

Vydáno dne 31. 10. 2004 (7068 přečtení)

Odborný článek Stanislava Balíka v elektronickém recenzovaném čtvrtletníku „Středoevropské politické studie“, který je projektem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity v Brně.

Úvod

Postavení Komunistické strany Čech a Moravy – personální i právní nástupkyně Komunistické strany Československa – je v kontextu bývalých středo- a východoevropských satelitů Svazu sovětských socialistických republik do značné míry výjimečné. Vedle České republiky již totiž jedině v Bělorusku a částečně na Ukrajině (Kubát 2000: 28) nedošlo k  důsledné transformaci někdejší státostrany ve stranu socialistickou či sociálně demokratickou, přičemž nejsilnějším potvrzením tohoto faktu je záležitost povýtce symbolická: název.

Československá komunistická strana prošla v krátké době po pádu své čtyřicet jedna let trvající neomezené a nesdílené nedemokratické vlády na konci roku 1989 poměrně překotným vývojem. Ještě v prosinci se sešel její mimořádný sjezd, kde se strana zřekla některých dogmat a obměnila zdiskreditované vedení. Zde také padlo rozhodnutí vytvořit územní organizaci KSČ pouze pro území dnešní České republiky, jež bylo realizováno v březnu 1990 vznikem Komunistické strany Čech a Moravy, v té chvíli jedné ze dvou součástí federální Komunistické strany Československa. Jelikož se však slovenští komunisté vydali směrem sociáldemokratizace, což stvrdili i odstraněním termínu „komunismus“ z názvu, federální struktura záhy zanikla a výhradním ideovým a programovým dědicem se stala KSČM. Ta později přistoupila i k některým „úpravám programatiky a strategie, ale obecně byla a je většinou veřejnosti i vlastních členů a příznivců vnímána jako tradiční a nereformovaná komunistická strana, která změny provádí jen z taktických důvodů. Paradoxně však existují i ultraortodoxní skupiny uvnitř strany i mimo ni, které soudobé směřování strany označují za revizionistické a za zradu komunistických ideálů.“ (Mareš 2002: 84)

Fenomén reformy české komunistické strany, o níž někteří tvrdí, že vůbec neproběhla, a jiní že se „pouze“ nepovedla, má dozajista celou řadu rozměrů. Pojďme se v této chvíli věnovat jednomu z nich, a sice postoji KSČM k období, kdy její předchůdkyně nesla výhradní odpovědnost za vývoj země – k nedemokratické periodě československých dějin, ať již podoby totalitní (1948-1958) či autoritativní posttotalitní (1958-1989) (blíže viz Balík, Hloušek, Holzer, Šedo 2003: 135-177). Právě nevyjasněný vztah k minulosti je oficiálně jedním z důvodů stávající neformální a v poslední době stále méně striktní exkluze KSČM z podílu na formování exekutivních koalic. Reprezentanti KSČM přitom tvrdí, že se s minulostí vyrovnali a že se již nebudou za nic omlouvat, neboť se omluvili mnohokrát. Kde je tedy pravda? Analyzovat můžeme jednak (a) oficiální dokumenty, dále (b) postoje ke snahám o nápravu komunistických zločinů a křivd a ke snahám vyrovnávat se s komunistickou minulostí ze strany jiných politických sil, (c) méně oficiální vyjádření předních činitelů strany určené pro členskou základnu, či (d) názory řadových členů.

a) Oficiální dokumenty

Na již zmíněném mimořádném sjezdu KSČ 21. prosince 1989 schválili delegáti mj. Prohlášení k občanům Československa, v němž se omluvili za předchozí období. Ujistili přitom, že jejich „doznání všech chyb, omylů, všech deformací proti lidskosti a demokracii není jen prázdné gesto“. Omluvili se „mládeži i všem občanům, kteří byli postiženi neoprávněnými represemi“, „dětem těch rodičů, které trpěly postihy ještě v dalších generacích“, „i členům strany, kteří za svoje reformní postoje, za nesouhlas s protizákonným vstupem vojsk pěti spojeneckých zemí v roce 1968 museli KSČ opustit a ztratili postavení rovnoprávných občanů.“ Dále vyjádřili politování nad tím, „jak bývalé stranické vedení v uplynulých letech hrubě a nezákonně nerespektovalo právo na vyjádření názorů nezávislých občanských iniciativ včetně Charty 77. Jsme si vědomi i odpovědnosti celé naší členské základny, že tomu nedokázala zabránit.“

Ovšem ani v této chvíli zřejmě největšího sebeponížení ve vlastních dějinách se KSČ od výsledků své vlády zcela nedistancovala. Vyhlásila, že k dějinám bude přistupovat s plným respektem ke všemu „nespornému a trvalému, čeho bylo dosaženo v průběhu národně demokratické revoluce i při výstavbě socialismu v naší vlasti“. Byla připravena nedopustit „ani snižování pracovních a občanských zásluh těch členů strany, kteří po desetiletí svědomitě a nezištně plnili politické a pracovní úkoly ve prospěch naší společnosti.“ (všechny citace: Prohlášení k občanům ČSSR)

Právě na tento dokument čelní představitelé strany dodnes odkazují, když jsou dotazováni na postoj KSČM k vlastní minulosti. Podobně jednoznačné vyjádření lítosti již posléze nikdy nezaznělo, a to ani v době méně radikálního kurzu, který strana zaujala v letech 1990-1993. Ba naopak, po vítězství neoortdoxního směru na prostějovském sjezdu strany v červnu 1993, kdy se předsedou stal syn bývalého dozorce politických vězňů Miroslav Grebeníček (Fiala, Holzer, Mareš, Pšeja 1999: 125), zaujímala strana stále odtažitější postoj. Nejprve se namísto přiznání viny začalo používat sousloví „závažné omyly a systémové chyby“, aby z nejnovějších programových dokumentů odkaz na vlastní problematickou minulost vymizel docela. (Naděje pro Českou republiku)

b) Postoje ke snahám o nápravu komunistických zločinů a křivd a ke snahám vyrovnávat se s komunistickou minulostí ze strany jiných politických sil

Svou lítost nad komunistickými zločiny (tresty smrti, odnětí svobody, konfiskace majetku apod.) mohli komunisté prakticky dokazovat při každém zákonu, který se tyto nepravosti snažil napravit či alespoň odškodnit. Namísto toho již ve svém programovém dokumentu z roku 1991 nalezneme požadavek novelizace restitučních zákonů tak, aby se za oprávněné osoby považovaly pouze osoby nezákonnostmi postižené, nikoli jejich příbuzenstvo, a aby jejich majetkové nároky byly přednostně uspokojovány formou cenných papírů. (Fiala, Holzer, Mareš, Pšeja 1999: 163)

Nijak překvapivé je jejich odmítavé stanovisko k lustračnímu zákonu, který znemožňuje nejvyšším exponentům komunistického režimu a spolupracovníkům Státní bezpečnosti vykonávat nejrůznější funkce ve veřejné správě. KSČM jej odmítá jednak proto, že se týká celé řady jejich členů, jednak proto, že je symbolem alespoň částečného oficiálního odmítnutí minulosti.

Komunisté ani jedním hlasem nepodpořili zákon z roku 2002 o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech. Stejně se postavili k zákonu o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé Státní bezpečnosti, který zveřejňuje archiválie bývalé komunistické špionáže. (Balík 2003: 13, 19) Jednou z nejčerstvějších politických polemik, při níž komunisté zveřejnili, jak se staví ke své problematické minulosti, je projednávání jednoho z nových významných dnů České republiky. Poslanci Josef Janeček, Vilém Holáň (oba KDU-ČSL), Svatopluk Karásek (US-DEU), Evžen Snítilý (ČSSD) a Petr Bratský (ODS) navrhli, aby se 27. červen, den popravy Milady Horákové stal významným dnem – Dnem obětí komunistického režimu. Svátek byl nakonec schválen, ale přes značný odpor KSČM. Poslankyně Jitka Gruntová (bezpartijní, zvolena na kandidátce KSČM), civilním povoláním učitelka dějepisu, navrhla přejmenovat svátek na Den obětí studené války, neboť termín komunistický režim nepovažuje jako historik za správný. K navržení samotného svátku se domnívá, že jde v podstatě o oživení antikomunistické hysterie, která propukla v roce 1989. „Domnívám se, že v období studené války, která se rozpoutala po roce 1945 (…) byly oběti na obou stranách. Na jedné straně to byla například Milada Horáková, na druhé straně to byla například Ethel Rosenbergová, která byla s manželem popravena v roce 1953 ve Spojených státech. Domnívám se, že odsoudit je potřeba všechny zločiny. Navrhovala jsem, že by např. tento den mohl být označen jako den obětí studené války.“ Milada Horáková nebyla podle ní popravena na politickou objednávku KSČ, ale díky „justičnímu omylu“. (Tisková konference KSČM, 22. 10. 2003) Vidíme jednak snahu nikoli o pokorné přiznání viny, ale snahu o rozmělnění odpovědnosti poukazem na manžele Rosenbergovi, kteří vyzradili tajemství atomové bomby. Slova o justičním omylu jsou již zcela nepatřičná. O justiční omyl by mohlo jít tehdy, pokud by soud neúmyslně nedostatečně zvážil důkazy či nepřihlédl ke všem okolnostem. V tomto případě však šlo o politickou vraždu na objednávku KSČ, která jen kvůli zdání dodržování elementárních pravidel spravedlnosti zařadila do procesu popravy soud. Spor, který komunisté ohledně tohoto svátku v českém parlamentu vedli, zatím snad oficiálně nejviditelněji odhalil jejich přístup k minulosti, kdy netřeba studovat 15 let staré stranické pokání.

Nejnověji v květnu 2004 spolu se sociálními demokraty komunisté zamítli v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR návrh zákona na odškodnění obětí sovětské okupace 1968-1991.

Čeští komunisté neomezují své ambice na domácí politickou scénu. Především na politické scéně EU jsou žádaným a vítaným partnerem, neboť radikálně levicových stran přítomných v národních parlamentech v členských zemích až tak příliš mnoho není. Nicméně je to právě jejich postoj k minulosti komunistického hnutí, který jejich pozici problematizuje. Na začátku května 2004 se v Římě sešel zakládací sjezd Evropské levice, jehož se zúčastnila i KSČM. Ta se však zakládajícím členem nestala, neboť nesouhlasila s požadavkem zahrnout do stanov „nepřijatelnost stalinistických praktik“, jak to požadoval Fausto Bertinotti z pořádající italské Rifondazione comunista. Čeští komunisté prosazovali měkčí (podle nich ale naopak tvrdší) formulaci odsuzující „nedemokratické praktiky a zločiny ve jménu socialismu“, nakonec ale nebyli úspěšní a na protest do strany prozatím nevstoupili. I na evropské úrovni tak ukázali svůj ambivalentní postoj k minulosti.

c) Méně oficiální vyjádření předních činitelů strany určené pro členskou základnu

Vhodným pramenem, odkud se dá čerpat skutečný postoj KSČM k vlastní minulosti, jsou projevy na nejrůznějších shromážděních komunistů a jejich příznivců, ať již při oslavách 1. máje, 28. října či jinde. Čím komornější a méně medializované ono shromáždění je, tím menší zábrany i čelní politikové mívají. Právě v tuto chvíli nastupuje do popředí potřeba kladného hodnocení vlastní minulosti (a tedy potvrzení správnosti praktikované mnohdy celoživotní komunistické „víry“).

Vhodným příkladem může být vystoupení tehdejšího poslance a místopředsedy ÚV KSČM Zdeňka Klanici (agenta Státní bezpečnosti) v listopadu 1996 na pietním aktu ke stému výročí narození dlouholetého generálního tajemníka KSČ a prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda v jeho rodišti v Dědicích u Vyškova. Pietní akt se podle Klanicova proslovu nemohl uskutečnit u samostatného hrobu státníka, neboť takový hrob K. Gottwald nemá. „Až za hroby jde nenávist české pravice“ (Klanica 1996). Ovšem fakt, že přední postava českého komunismu nemá hrob proto, že urnu s jeho popelem si přímí příbuzní odmítli převzít, řečník nezmínil. KSČ podle něj již v roce 1963 rehabilitovala nevinně odsouzené z politických procesů v padesátých letech, přičemž distance strany od jejích přehmatů prý zvláště vyniká ve srovnání s tzv. západními demokraciemi, „kde v době studené války neváhali spáchat justiční vraždu na manželech Rosenbergových a popravit je jen proto, že to byli bojovníci za mír“ (Klanica 1996). Skutečnost, že v roce 1963 byli sice rehabilitováni nespravedlivě odsouzení – ale pouze straníci, a to ještě zdaleka ne všichni, místopředseda KSČM nezmínil. Připustil sice, že je smutnou skutečností, že K. Gottwald nesl spoluodpovědnost za politické procesy a mocensko-potlačovací mechanismy, které mnohdy vyústily až v lidské tragédie, avšak hned také dodal, že je také třeba „v zájmu pravdy říci, že K. Gottwald byl skutečným vlastencem, skutečným bojovníkem za práva chudiny“. A jako skutečný vlastenec dovedl svoji zemi do totálního podřízení sovětskému impériu, kdy fakticky ztratila vlastní suverenitu. Klanica dále označil únorový převrat 1948 pod Gottwaldovým vedením za demokratický, ústavní a „svobodný příklon Čechů a Slováků k socialismu“. Ani zmínka o nelegálně vyzbrojených Lidových milicích, jakési stranické soukromé armády, ani zmínka o pokoutném ovládnutí policie, armády, tajných služeb. Skutečnou lží a zkreslením minulosti pak je Klanicovo tvrzení, že první komunistický prezident byl ve své době „následován většinou občanů, kteří se dobrovolně, bez ohledu na čas i peníze účastnili na velikém díle budování republiky.“ (Klanica 1996) Že spousta lidí bez ohledu na čas a peníze (kvůli nekonfliktní budoucnosti své či svých blízkých) budovala socialismus je jistě pravda, spornější již ovšem je ta dobrovolnost. Těžko o ní mluvit v případě politických vězňů, rolníků vyhnaných ze svých statků či v případě znárodněných živnostníků.

Zcela nedávné je vystoupení předsedkyně Pražské rady KSČM Marty Semelové, učitelky základní školy, u příležitosti vzpomínky na únorový převrat 1948. Na shromáždění příznivců na Olšanských hřbitovech v Praze 25. 2. 2004 prohlásila, že „v únoru 1948 započalo nejúspěšnější období v našich dějinách: období socialismu.“ (Šťastný 2004) Označila tak totéž období, které je v České republice dokonce zákonem prohlášeno za zločinné a protiprávní. Již zcela nepokrytě a v intencích původní komunistické rétoriky je hodnoceno i období bolševizace strany po roce 1929, kdy podle Semelové Gottwald „dokázal veřejně odhalit oportunisty“, kteří ji ohrožovali, dát jí nové „jednotné, akceschopné a skutečně komunistické vedení“. (Komunisti oslavili Gottwalda a „vítězný únor“) Komunistickou stranu tehdy proto opustila drtivá většina do té doby sympatizujících intelektuálů. Způsob Gottwaldova politického boje kladně hodnotí i předseda Komunistického svazu mládeže (mládežnické sekce KSČM) Zdeněk Štefka, který veřejně prohlásil, že Gottwaldovy metody lze uplatňovat i dnes. „Často, když vidím své kamarády, přátele jak pracují s lidmi, jak s nimi mluví, jak třeba i nevědomky používají podobné metody, pak si o nich myslím: teď jednáš jako Klema,“ prohlásil. (Komunisti oslavili Gottwalda a „vítězný únor“)

d) Postoj řadových členů ke komunistické minulosti

Zcela samostatnou kapitolou pak jsou názory řadových členů a sympatizantů KSČM. Specifičnost je tu do značné míry způsobena faktem, že průměrný věk člena KSČM je přes 68 let, kdy 50 % členské základny je starší 70 let a dalších více jak 40 % členů je ve věku 50 – 70 let. (Zpráva ÚV KSČM o činnosti KSČM v období po V. sjezdu KSČM: 52) Ne každý je schopen si ve stáří přiznat, že jeho celoživotní víra byla falešná a klamná, a proto je obranná reakce poměrně silná. Své názory prezentují jednak samozřejmě na schůzích a při dalších aktivitách stranického života, často ovšem také na stránkách komunistického tisku, především deníku Haló noviny či týdeníku Naše pravda.

Poměrně značné emoce vyvolával soudní proces s otcem dnešního předsedy ÚV KSČM Miroslava Grebeníčka – Aloisem. Když v červenci 2003 zemřel, byla jeho smrt přičítána „bestiálnímu štvaní“ sdělovacích prostředků ovládaných „havlovskou politickou skupinou“. Otevřeně zpochybňováno bylo jeho obvinění ze zneužití funkce veřejného činitele a z bití zadržených politických odpůrců na samém počátku 50. let. Přes mnohá jednoznačná svědectví mu podle řady komunistických přívrženců nebylo nic prokázáno.

Značnou nevoli, která vysílá jasný signál o jejich myšlenkovém světě, zvedlo na začátku devadesátých let odškodnění obětí komunistického režimu, stejně jako řady postižených – především těch, kteří nejlepší léta svého života strávili v komunistických věznicích a pracovních táborech. O mnohých z nich jsou komunisté dodnes přesvědčeni, že si odpykávali spravedlivý trest za někdejší vlastní kriminální činnost. (Vybíral 2003)

Jako býk na rudý hadr reagují komunisté na sebemenší zmínku o bratrech Mašínových a Milanu Paumerovi. Jako jedni z mála se postavili komunismu se zbraní v ruce, proto jsou dodnes vydáváni za lidské zrůdy a bestie, neboť při svém útěku na Západ za sebou nechali šest mrtvých. Např. v Chlumci nad Cidlinou je stále umístěna pamětní deska, která připomíná incident z roku 1951, kdy zde bratři Mašínové zastřelili policistu Oldřicha Kašíka. Na desce stojí, že strážník zahynul rukou teroristů a zákeřnou rukou nepřátel socialistické vlasti. Radnice ovládaná levicovými stranami odmítla v roce 1999 desku odstranit.

Oběti komunistického režimu již v České republice připomíná několik pomníků, které se však při nejrůznějších výročích spojených s komunistickou historií – 25. únor, 21. srpen – stávají terčem útoků, z nichž jsou podezírání komunističtí přívrženci. Jde např. o pomník v Klatovech, který byl poničen 25. 2. 2004, či monumentální dílo Olbrama Zoubka na pražském Petříně, které bylo od svého vzniku v roce 2002 poničeno a poškozeno již několikrát, přičemž v listopadu 2003 u něj dokonce vybuchla bomba.

Závěr

Řadu dokladů o postoji KSČM k vlastní minulosti můžeme najít v politice komunální, kdy jde často o střety o sílu a význam symbolu – o pojmenování ulice po komunistickém vězni, o postavení památníku obětem komunistické zvůle, o odejmutí čestného občanství města některému z význačných komunistických funkcionářů. V mnoha těchto případech potvrzuje KSČM neochotu přihlásit se k odpovědnosti za škody minulosti.

Na několika úrovních jsme dokázali, že slova čelných představitelů KSČM o vyrovnání se strany se svou minulostí nejsou pravdivá. Usnesení mimořádného sjezdu KSČ z prosince 1989, omlouvající se československým občanům za dobu nesvobody, lze již v této souvislosti považovat za vyhaslé či neplatné. Máme-li tedy hodnotit intenzitu a výsledek reformy KSČM, tento dílčí výstup naprosto nevyvrací námitku o dosavadní nereformovanosti strany.

Literatura:

  • Balík, S. (2003): Studie o odškodnění dosud neodškodněných obětí komunistického režimu z období 1948 – 1989, studie pro vnitřní potřebu, Brno: CDK.
  • Balík, S.; Hloušek, V.; Holzer, J.; Šedo, J. (2003): Politický systém českých zemí 1848-1989, Brno: MPÚ MU.
  • Fiala, P.; Holzer, J.; Mareš, M.; Pšeja, P. (1999): Komunismus v České republice, Brno: MPÚ MU.
  • Grzymala-Busse, A. (1998): Reform Efforts in the Czech and Slovak Communist Parties and their Successors, 1988-1993, East European Politics and Societies, Vol. 12, No. 3. Fall.
  • Churaň, M. a kol. (1998): Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Praha: Libri.
  • Kubát, M. (2000) Komunistická strana Čech a Moravy v politickém systému ěské republiky, in Drobný, T. (eds.): Komunismus v nás. Cesta do minulosti nebo budoucnosti? Brno: Občanský nadační fond, s. 20-31.
  • Mareš, M. (2002): Pokusy o reformu komunistické strany a postkomunistické subjekty v České republice, in Hloušek, V.; Kopeček, L. (eds.) (2002): Rudí a růžoví. Transformace komunistických stran, Brno: MPÚ MU, s. 83-99.

Prameny:

  • Deska odsuzující čin Mašínových ze zdi nezmizí, Mladá fronta Dnes, 25. 2. 1999.
  • Götzová, J.: Neprosadili jsme odsudek zločinů ve jménu socialismu, včetně čistek – rozhovor s Miloslavem Ransdorfem, Právo, 11. 5. 2004.
  • Klanica, Z. (1996): Klement Gottwald: vlastenec a bojovník za práva chudiny, Naše pravda, 49/96.
  • Komunisti oslavili Gottwalda a „vítězný únor“, on-line: http://www.tiscali.cz/news/news_center_040225.704721.html.
  • Naděje pro Českou republiku. Politika KSČM pro období do VII. sjezdu, on-line: http://www.kscm.cz.
  • Prohlášení k občanům ČSSR, Rudé právo, 21. 12. 1989.
  • Šťastný, O.: Teď jsi jako Kléma, chválili se komunisté, Mladá fronta Dnes, 26. 2. 2004.
  • Tisková konference KSČM, 22. 10. 2003.
  • Vybíral, F.: O duchovních hodnotách mašínovského antikomunismu, Haló noviny, 3. 11. 2003.
  • Zemřel Alois Grebeníček, Haló noviny, 29. 7. 2003.
  • Zpráva ÚV KSČM o činnosti KSČM v období po V. sjezdu KSČM, 2004, on-line: http://www.kscm.cz.

Abstract: The Communist Party of Bohemia and Moravia and their relationship to own past

The situation of Communist Party of Bohemia and Moravia (CPBM) is in the context of formal Central and East European satelites of Union of Soviet Socialist Republic to a great extent especial. In addition to the Czech Republic only in Belarus and partly in Ukraine there were no consistent transformation of former „state-party“ into socialistic or social-democratic party. Czechoslovak communist party did after the fall of communist non-democratic regime at the end of 1989 precipitous progress, where after four years in the 1993 was affirmed a neocommunist party line.

There is analysed one out of many indicators of the realization of the communist party reform in the paper „CPBM and its Attitude towards own History“ – namely the attitude towards own history, or towards history of Czechoslovakia under the rule of communist party. For the record just obscure attitude towards history is one of the most important reason of informal exclusion CPBM out of chances to forms the executive coalitions.

There are analysed (a) the official documents of the Czech communist party, next (b) attitudes towards efforts of other political parties to redress the communist crimes and injustices, next (c) less official expressions of some communist representatives towards party members and (d) views of the basic members of CPBM.

At every level was showed, that the declamations of CPBM representatives about new attitude towards communist history are falsehood. In the view of the intensity and result of the CPBM’s reform we can say, that CPBM judge its own history in the positive light. This fact affirms its ideological opponents reproaches.

Keywords: Communist Party, Czech Republic, Non-Democratic History

Communist Party, Czech Republic, Non-Democratic History

Středoevropské politické studie, 2-3/VI/jaro-léto 2004/spring-summer 2004, Stanislav Balík


Související články:
(ČR - strany: KSČM)

Projev prezidenta Miloąe Zemana na X. sjezdu KSČM (23.04.2018)
Hodnocení procesů uvnitř KSČM (04.11.2017)
Za Mílou Ransdorfem (23.01.2016)
Co se čeká od KSČM (28.11.2013)
Doba vyžaduje nové spojenectví práce a solidarity (11.11.2010)
Zákaz Dělnické strany - první krok k zákazu KSČM? (19.02.2010)
Jasnější pravidla lobbismu! (30.09.2009)
Důsledek pseudolevičáctví (21.06.2009)
Mladým komsomolcům (21.06.2009)
Vojto, měl jsem tě rád (19.06.2009)
Stalinisté měli v Lidicích vlajky schované, komunisté to prý nevěděli (18.06.2009)
Ke komunistům přišli i odboráři (03.05.2009)
Před sjezdem a po něm (21.05.2008)
KSČM: cesta k vyhasínání (21.05.2008)
Filip odepsal Grebeníčkovi (16.05.2008)
Haló noviny se ptaly kandidátů na funkci předsedy ÚV KSČM (16.05.2008)
V KSČM se před sjezdem ozvalo volání po únoru 1948 (28.04.2008)
Výzva delegátům VII. sjezdu KSČM a všem komunistům (21.04.2008)
Znovu o úloze komunistické strany (21.04.2008)
Ještě jedno výročí (28.03.2008)
USNESENÍ ustavujícího sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy (28.03.2008)
Programové prohlášení KSČM (28.03.2008)
STANOVISKO k událostem po přijetí ústavního zákona o změně názvu ČSSR (28.03.2008)
Postavení, úloha, a vymezení působnosti Komunistické strany Čech a Moravy a jejích orgánů (28.03.2008)
Funkcionáři nově ustavené KSČM (28.03.2008)
Zpráva ÚV KSČ ustavujícímu sjezdu KS Čech a Moravy (28.03.2008)
Anti-Vejr aneb Proč nemám rád KSM (25.03.2008)
O současné politice komunistické strany (25.03.2008)
Jaká že to u některých rozhodují hlediska? (17.03.2008)
U mnohých často rozhodují úplně jiná hlediska (17.03.2008)
Dvě stovky komunistů demonstrovaly v Praze proti vládě (25.02.2008)
Je oportunismus to, že nejdeme na barikády? (17.12.2007)
Různé názory mohou existovat, není to nic neobvyklého (16.11.2007)
KSČM kritizuje Filipa a Dolejše (08.11.2007)
Socialismus V 21. století (04.11.2007)
Socialismus a poctivost (04.11.2007)
Životaschopné koncepty pro budoucnost (26.10.2007)
Dialektika kontinuity a diskontinuity (19.10.2007)
Trocha teorie nikoho nezabije (13.10.2007)
Je schopná KSČM modernizovat sebe samu? (10.10.2007)
Jsme stranou, která má na mysli zájmy pracujících a občanů (10.10.2007)
Který kandidát je pro KSČM přijatelný (07.10.2007)
O čem diskutovat a přemýšlet před sjezdem KSČM? (18.07.2007)
Média KSČM - ke středu semknout (03.07.2007)
Dosavadními přístupy nepřesvědčíme (04.06.2007)
Prohlášení RR RF ke stupňujícím se útokům vedených „z leva“ proti bolševickým publicistům (04.06.2007)
Proč jim tolik lidí věřilo a věří (11.05.2007)
Komunisté jsou skutečně nebezpeční (05.05.2007)
KSČM – partner, nebo kuriozita? (27.04.2007)
KSČM - partner, nebo kuriozita? (24.04.2007)
Zemřel Ladislav Adamec (17.04.2007)
Adamec mnohé pochopil (17.04.2007)
Musíme být schopni reagovat na dynamiku měnícího se světa (28.03.2007)
Několik poznámek k vnitrostranické diskusi (23.03.2007)
Budoucnost KSČM (13.03.2007)
O Lenina tolik nejde (12.03.2007)
Modernizace Leninem (07.03.2007)
Co nás čeká a o čem se musíme poradit (01.03.2007)
Vystoupení na 13. zasedání ÚV KSČM (26.02.2007)
Hrubá chyba (29.01.2007)
KSČM: vláda levého středu, nebo všech (12.11.2006)
Zákeřný směr úmyslně oslabující komunistické hnutí (06.04.2006)
Jsem komunistou navzdory tomu (27.03.2006)
Miroslava Moučková se stala členkou Rady ČTK (22.03.2006)
V. Filip: Nevidím důvod k obavám (25.02.2006)
Dopis Miroslava Grebeníčka předsedovi ÚV KSČM Vojtěchu Filipovi (24.02.2006)
Pražský lídr komunistů Beneš varuje před spory (21.02.2006)
Televizní interview s Vojtěchem Filipem (21.02.2006)
Tisková zpráva z XXII. sjezdu KSČ-ČSSP (12.02.2006)
Dopis VV ÚV KSČM (10.02.2006)
Jasné a nejasné (17.01.2006)
Alternativní konference komunistických stran v Aténách (23.11.2005)
Za Mirkem Grebeníčkem (03.10.2005)
Projev na 7. zasedání ÚV KSČM (01.10.2005)
Prohlášení ÚV KSČM (01.10.2005)
Grebeníček: v době předvolební kampaně jsem pro KSČM přítěž (01.10.2005)
S minulostí jsme se vyrovnali, postoj k NATO nezměníme (01.10.2005)
Evropeizace a pragmatizace rudé strany (30.09.2005)
O komunistech pravých a nepravých (27.09.2005)
Přejít od zástupných problémů k podstatným - zamyšlení nad sjezdem SEL (23.09.2005)
Církev nad levicí (17.09.2005)
Sekretariát ÚV KSČM není spolkem příživníků (16.09.2005)
O mou funkci má zájem sedm zájmových skupin (16.09.2005)
Stanovisko VV OV KSČM v České Lípě (15.09.2005)
Čeká nás levicový příliv? (15.09.2005)
Grebeníček už těžko může vzít své slovo zpátky (14.09.2005)
Kdo ještě potřebuje v čele smečky samce Alfa? (14.09.2005)
Grebeníčkovi vždycky chyběla sebereflexe (13.09.2005)
Alfa samec to asi pochopil (13.09.2005)
Problémy samce Alfa: Za všechno může Klimša (13.09.2005)
Grebeníček nabídl funkci šéfa KSČM (12.09.2005)
Nesmíme promarnit nabízené šance, rozmělňovat náš vliv (12.09.2005)
Grebeníček si testuje podporu řečmi o odchodu (12.09.2005)
Grebeníček chce odejít z čela KSČM (12.09.2005)
Grebeníček: Trvá zájem KSČM o plné členství v SEL (10.09.2005)
Útok rudých ještěrů (02.09.2005)
Nekličkujme před problémy (02.09.2005)
Nedemokratické praktiky komunisté už nejednou odmítli (02.09.2005)
Manipulace nemající obdoby (28.08.2005)
Nekličkujme ve věci stalinismu (27.08.2005)
Co dlužíme (nejen) českým komunistům (21.07.2005)
Rozhovor Václava Moravce s Jiřím Dolejšem (01.07.2005)
KSČM v žádném ghettu není (24.06.2005)
Komunisté se aktivizují, počítají až s třiceti procenty (02.06.2005)
Omluva - důvod k zamyšlení (31.05.2005)
Je třeba jasnou identitu a větší iniciativu (23.05.2005)
Měli bychom se znovu omluvit (21.05.2005)
Žluč na jazyku - hlava plná ještěrů (07.05.2005)
Projev na oslavě Svátku práce na Letné (01.05.2005)
Grebeníček o 1. máji nenašel na současném Česku nic dobrého (01.05.2005)
Tisková zpráva KSČM 24. 4. 05 (24.04.2005)
Mýty o KSČM (15.04.2005)
Čerti rudě malovaní (06.04.2005)
Pro KSČM je Kraus bližší Klause (31.03.2005)
Jak vysoká je pro KSČM cena za ztrátu panenství? (31.03.2005)
Ujasněme si pojmy (17.02.2005)
Věnujme se věcné diskusi, ne levicovému hašteření (08.01.2005)
Ten říká to, ten zas tohle a dohromady neříkají nic (07.01.2005)
Dolejš: Haló noviny nepovažuji za komunistické (03.01.2005)
Ke Gottwaldovi jen na kulatiny (14.12.2004)
V okolí šéfa KSČM dál velebí Gottwalda (07.12.2004)
Co kdo řekl/neřekl/ napsal/nenapsal/ o 4. zasedání ÚV KSČM (07.12.2004)
Pražští komunisté hájili Gottwalda a politické procesy (06.12.2004)
Dělník na levici (13.11.2004)
Tisková zpráva SDS 040519 (19.05.2004)
V ČR se tvoří prostor pro silnou socialistickou stranu (19.05.2004)
KSČM na počátku 21.století (14.05.2004)
Stanovisko předsednictva CV SDS ke spolupráci s KSČM (11.03.2004)
Sozialismus oder Tod (22.02.2004)
Paďouři a bojovníci (13.07.2002)

[Akt. známka (jako ve škole): 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5

Celý článek | Autor: Stanislav Balík | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: CEPSR

červené návěští   Hlavní zprávy červený nadpis

zelené návěští   Novinky zelený nadpis
16.04.2018: Letní univerzita Evropské levice 2018
Letní univerzita EL se koná ve dnech 11. aľ 15. července 2018 ve Vídni pod mottem "Dialog pro pokrok v Evropě. 200 let od narození Karla Marxe, 100 let od konce 1. světové války. Bliľąí informace o účastnickém poplatku a registrační formulář jsou k dispozici na stránkách Evropské levice.

16.06.2017: Opět útoky spamovacích robotů
Doąlo k opakovaným útokům robotů sázejících do komentářů texty s podivnými "inzeráty" (podle vąech známek činskými). Jen poslední dvě dávky představovaly více neľ 200 těchto pseudokomentářů, které maľeme.

16.06.2017: Někdo/něco zde krade ľ a ą?
V uplynulých dnech doąlo k technické závadě, v jejímľ důsledku se "beze stop" z některých článků (ale i z větąiny komentářů) ztratila vąechna písmena "ľ" a "ą" (nebo jenom jejich část). Za závadu se omlouváme a na jejím odstranění pracujeme (zatím pátráním po příčině).

09.05.2017: Pietní akt na Oląanech
Jako kaľdoročně, i letos poloľila 9. 5. v 9 hodin delegace zástupců CV SDS a výboru praľské organizace SDS květiny k památníku padlých rudoarmějců na oląanském hřbitově. Při té přileľitosti jsme pietně vzpomněli i padlých daląích armád (včetně československé), kteří jsou na Oląanech uloľeni.

červené návěští   Anketa červený nadpis
V současnosti rozvířil hladinu návrh přijmout do ČR 50 syrských válečných sirotků. Co si o něm myslíte?

V Sýrii ani ľádní váleční sirotci nejsou.
205 (205 hl.)
Nebrat! Jeątě by nás podřezávali.
186 (186 hl.)
Konečně někdo uvaľující lidsky.
142 (142 hl.)
A» se kaľdý stará o sebe, nic nám do nich není.
142 (142 hl.)
Je to sice politikum, ale krok správným směrem.
125 (125 hl.)
Raději bychom měli zvýąit svou ostudně nízkou rozvojovou pomoc.
151 (151 hl.)
Prohnilý humanismus !!
115 (115 hl.)

Celkem hlasovalo: 1066


zelené návěští   Vyhledávání zelený nadpis


na nových stránkách

Rozšířené vyhledávání
Tématické skupiny
Seznam autorů


Google

web
sds.cz
blisty.cz
bbc.co.uk

zelené návěští   Vaąe komentáře zelený nadpis
[15.05.2018 19:15:23]
josef mikovec
Bohumír ©meral - Mučedník ztracených a vysněných příleľitostí http://www.novarepublika.cz/2018/0 5/frantisek-ferdinand-s ...

[15.05.2018 18:54:53]
josef mikovec
Zde jest zkuąební kámen, na němľ se dokáľe, zdali jsme opravdu v dost zralí, dost socialističtí, abychom opravdu stali se v Rako ...

[21.03.2018 17:10:12]
n
Snad se něco doví,!

[19.11.2016 10:28:45]
l&s
Doplnění k Peroutkovi - Zemanův projev byl míněn dobře, bohuľel se v něm dopustil dehonestujícího přeąlapu, kdyľ prohlásil, ľe Per ...

[27.02.2016 10:01:56]
l&s
Článek pana Bělohradského není k dispozici, tak jen pár postřehů k této stati. Paní Neudorflová sice správně píše, že je chyba, k ...

[28.10.2015 09:08:14]
-ik
Dobrý den pane ©lemendo! To, co jste napsal, je konstatování stavu. A co navrhujete jako pokus o naznačení cesty? Já mysl ...

[04.09.2015 14:20:12]
n
Samozřejmě, ľe jiľ těąím na shromáľdění, jako posledně na Václaváku. Doufám, ľe nebude chybět pán ©afr, kterého tímto srdečně zvu. ...

[13.08.2015 13:11:01]
n
SDS leží v žaludku tomu zoufalému tapetáři, takže je moc známá a okolí se musí postarat o její prosazení. Prohra s US a tím i se s ...

[13.08.2015 01:44:03]
-ik
Jestli že se mi zdá, že militantní skupiny dosahují lepších výsledků, měl byc se podívat na sebe, zda nepracuji špatně. Oni mohou ...

[08.06.2015 21:05:37]
-ik
"význam evropské levice pro vývoj ve světě a její podíl na jeho spoluutváření (globalizace, přenos zkušeností z jiných čá ...

[25.05.2015 14:58:27]
n
Lidstvo v rozvinutých zemích a tím myslím i naąi zemi, jiľ dosáhli hranic daląího materiálního pokroku a jeho daląí zvyąování je n ...

[25.05.2015 08:21:23]
l&s
"Proč se myšlenka lidové fronty boje proti fašismu prosadila v našem hnutí, až když bylo fakticky pozdě? Bylo vůbec možné, ab ...

[13.05.2015 09:45:10]
Milan Neubert
-iku, napsal jste víc věcí, s řadou souhlasím. Jednu námitku ale mám: dospěli jsme k závěru, že virtuální diskuse na webu nebo na ...

[10.05.2015 23:25:51]
-ik
Mám pocit, pane Neuberte, že jste se o kontakt s lidmi ani moc nesnažil. Diskuse na stránkách SDS je nulová. A i v minulosti jst ...

[06.05.2015 10:38:48]
n
Vítám tapetáře. Čest tvoji práci. Podle množství zbytečné práce opravdu stojíš ...


Teze programu SDS
Teze programu SDS

Tyto stránky byly vytvořen prostřednictvím redakčního systému phpRS.