
Napadla mě tato parafráze písničky z filmu Císařův pekař po přečtení rozsáhlého rozhovoru Ireny Ryšánkové s místopředsedou ÚV
KSČM Jiřím Dolejšem na internetových stránkách Česká média (4. 1. 2005) pod názvem
Dolejš: Haló noviny nepovažuji za komunistické. Následující řádky nepíšu rád, protože vím, že mnozí naši čtenáři a členové KSČM těžce nesou kritiku nebo polemiku mezi funkcionáři KSČM.
Jako dlouholetý člen ÚV KSČM však nemohu nereagovat na názory Jiřího Dolejše, zejména proto, že již dlouhou dobu nejsou (podle mého názoru) v souladu s politikou KSČM. Zveřejněný rozhovor je velmi rozsáhlý a týká se mnoha otázek. Například situace v KSČM po jejím posledním sjezdu, který podle slov Dolejše: Nebyl ani stalinizační, ani modernizační. Že zkrátka potvrdil určitý status quo podle existujícího poměru sil. Občas se v práci strany projevují určité snahy vrátit se do minulosti. A pokud ty snahy ve vedení přes určité vášnivější debaty...dopadnou tak, že se obrat zpět nekoná, pak to vnímám jako
pozitivní záležitost. Svým způsobem jsem tímto tvrzením šokován.
Asi deset let jsem členem ÚV KSČM a do posledního sjezdu jsem byl i členem výkonného výboru ÚV KSČM. Sjezd se připravoval se zaměřením na aktuální úkoly nejbližších let. Žádnou vášnivou diskusi o návratu
do minulosti jsem nezažil. Proč Jiří Dolejš nastoluje tuto otázku? Potvrzuje tím pouze názory pravice, že KSČM se nemůže odpoutat od minulosti. Pominu nekorektní vyjádření k některým nejvyšším funkcionářům (neobjektivní až urážlivá), vyjádření k Haló novinám, že kolísají mezi vnitrostranickým věstníkem a normální tiskovinou (věcné zdůvodnění tohoto tvrzení neuvádí), aniž by formuloval, co je to normální tiskovina (Právo, Lidové noviny, Mf Dnes, Blesk?).
Klíčovým v jeho rozhovoru je jeden odstavec: Já si myslím, že by bylo dobře, kdyby tak velká strana, která se honosí tím, že se zřekla byrokratického centralismu a různých vnitrostranických nedemokratických praktik, ... by neměla žít dvojím životem a mít dvojí tvář. Na svých vnitřních setkáních dnes hovoří jinak než navenek, tutlá některé věci - to, co ji trápí, co dělá a čím žije, není transparentní. Tedy - důležité je nemít dvojí tvář. To znamená především veřejnou diskusi, jak tvořit politiku... A pak, pokud se chceme otevřít vůči ostatním v nekomunistické levici, tak to znamená nehrát si na monopol
na pravdu, ale spíš být moderátorem různých přístupů a názorů.
Především zásadně odmítám, že KSČM má dvojí tvář a že není transparentní. Většina zasedání a schůzí je veřejná a pokud není, tak by klidně mohla být, aby podobné spekulace, které vlastně Dolejš svým tvrzením podporuje, nemohly mít místa. Jiří Dolejš dává argumenty těm, kteří prohlašují, že se komunistům nedá věřit (například Václav Havel v ČT v novoročním rozhovoru). Tvrzení Jiřího Dolejše je nepravdivé a velmi nebezpečné. Vrcholem je odsoudit stranu do role moderátora. Podle slovníku cizích slov je moderátorem ten, kdo řídí diskusi o určitém problému (na vědecké konferenci, na koncilu), zábavnou soutěž v televizi nebo v rozhlase, televizní nebo rozhlasový hlasatel atd. To má být úloha strany?
Ano, KSČM musí demokraticky tvořit svou politiku. Například i formou vnitrostranického referenda. Navrhoval jsem to při přípravě stanoviska o vstupu do EU. Bylo to odmítnuto právě Dolejšem a Ransdorfem. Na politice je nutno se demokratickou formou dohodnout, sjednotit názory a pak pro ně jednotně získávat občany. Moderování na to nestačí. O tom všem se však hovoří podrobně ve stanovách KSČM a v usneseních posledního sjezdu. Právě nyní je doba, kdy by se mělo intenzivně usilovat o konkretizaci a rozpracování závěrů sjezdu. Především v odborném zázemí strany, za které Jiří Dolejš odpovídá. Je chybou nechat si vnucovat od našich pravicových soupeřů zástupná témata o stalinismu, nostalgicích, o dvojí tváři KSČM a o moderátorství. To straně a tím i celé společnosti určitě neslouží. Ne aby ten říkal to a ten zas tohle a všichni dohromady neřekneme nic. Naopak, máme program, konkretizujme jeho jednotlivé body, sjednoťme se demokraticky na jeho výkladu.
Haló noviny, 7. 1. 2005