Problémy samce Alfa: Za všechno může Klimša

Analýza KSČM

Média už také naznačila další možný vývoj, aniž by ale věděla, co se událo za zdmi Rudého domu. Zdá se, že se jindy ostražitý předseda tentokrát nepoučil z avizovaného váhání a avizovaného odchodu jiné političky - Petry Buzkové, která se tak dlouho znovu vracela do politiky, až už ji v ní nikdo nechtěl. Ani vlastní region. Grebeníček se poněkud lehkomyslně chytil do vlastní pasti. Jeho vyhrožování odchodem, pokud nebude přijata jeho koncepce řízení strany a podoba politiky, již vzala část výkonného výboru vážně. Možná je to jen únava materiálu, protože „loučící tanečky“ předvedl Grebeníček již několikrát. Možná, že to bylo „takové drobné nedorozumění“ či „mylná interpretace médií či stranické mluvčí, která myslela víc na oslavu svých čtyřicátin, než na svého předsedu.

Touhu odejít Grebeníček sdělil už těsně před prázdninami na výkonném výboru KSČM, načež na celé prázdniny zmizel v naději, že jeho věrný místopředseda Karel Klimša ostatní zařídí. Totiž - že vytvoří řecký chór, lkající „Ó Veliký, neodcházej“. Klimša nezařídil. Proč, těžko říci. Možná, to Klimša neumí, možní, že už ani nechce. Kdo ví… Tím ovšem postavil svého předsedu do nezáviděníhodné situace. „ambice některých jednotlivců jsou větší než jejich odborné předpoklady, praktický výkon funkce nebo morální kredit, jehož součástí je zásadovost, otevřenost a odvaha,“ pravil předseda. Grebeníček se vystavil reálnému nebezpečí, že na zasedání ústředního výboru 1. října požádá své drahé spolustraníky o důvěru. O kterou může přijít, pokud ÚV prosadí tajnou volbu, s čímž se někteří jeho členové netají. Grebeníčkovo prohlášení, že pokud nebudou jeho metody (stranické práce) přijaty, nemůže on pracovat jakop první samec v čele smečky, jsou poměrně jasným poselstvím. „Skutečností je, že jsem byl dlouhodobě kritický k výkonnosti spolupracovníků, funkcionářů ÚV a poslanců strany nebo v dalších případech k odklonu některých od programové orientace strany a k jejich neochotě respektovat přijímat závěry a ctít pravidla vnitrostranické demokracie.“ Koho všeho tím předseda KSČM myslel? Má to být hrozba Dolejšovi - buď já nebo ty? „V souvislosti se závěry mimořádného zasedání výkonného výboru a 6. zasedání ÚV KSČM 25. června 2005 jsem nedvojsmyslně řekl, že považuji další setrvání ve funkci předsedy ÚV za bezpředmětné“, prohlásil nyní opět nedvojsmyslně Grebeníček. Vyvolal tak upřímné zděšení svých spolustraníků i svých politických protivníků. pro spolustraníky byl jistotou, pro protivníky vděčným terčem. Co teď?

Skryté poselství je v tom, že mu mnozí věří nedvojsmyslnost a mnozí ne - předseda sám sobě, nevěda co se děje v hlavách spolustraníků, nastavil situaci, kdy odejít bude muset. A to nejspíš tak, jak zněly kuloárové dohody z Českých Budějovic - v poločase svého rozpadu a před volbami. Filip si své váhání rozmyslel a je odhodlán se předsedovi postavit a kandidovat.

Klimša se vrátil z ciziny včera, Exner je kupodivu v cizině právě teď, ale z Vietnamu se vrátil také europoslanec Ransdorf, který se chce k vývoji v KSČM vyjádřit pro tisk. Komunistická strana Čech (a Moravy, včetně brněnského předsedy Kůty) viděna z Bruselu, může být glosována jako zoologické panoptikum. S napětím je očekáváno, zda a jak vystoupí Grebeníček na celostátní slavnosti stranických Haló novin v Holešovicích v sobotu 17. 9., když už nyní ve straně začíná hukot. Některá média by Grebeníčka ráda viděla, jak hrotí situaci a plamenně obviňuje ze sociáldemokratismu půl poslaneckého klubu i výkonného výboru. Bulvár je holt bulvár. Chce krev. Jedno čí.

Otázkou je, kdo by pak stranu vedl do sjezdu. Místopředseda Vojtěch Filip se sice v pátek v kuloárech smířil s tím, že by se nevděčného úkolu ujal, ale zdá se, že Grebeníček má i jiného, mnohem bližšího a tudíž nebezpečnějšího soupeře. Rušno začíná být stabilně kolem místopředsedy Václava Exnera.

Výkonný výbor se rozhodl, že svolá mimořádné zasedání k tématu „stalinismus a budoucnost evropské levice“ ještě za čtrnáct dní - patrně v naději, že se do té doby rozepře mezi křídly zklidní. Do té doby ovšem musí historik Exner vypracovat analytický materiál, který se bude zabývat tím, co bude se stranou dál, pokud ji Grebeníček dál povede a co se stane, pokud ne. Pověřen byl přímo předsedou. Běda mu ovšem, když varianta s dosavadním předsedou bude méně atraktivní, než varianta bez Grebeníčka- zvláště kdyby se prozradilo, že tím nástupcem chce být sám…

Exner se tak ocitl ve dvojím ohni. Nepochybně by se rád sám stal samcem Alfa - koneckonců, jako „rotace funkcí“ by se to s drzým čelem obhájit dalo. Jak se ale vyhnout obvinění „I ty, Brute?“ Situace je vážná, až dramatická.

Obvyklé stranické zpravodajství vytvářející věrná šéfredaktorka Haló novin Mirka Moučková zadala tentokrát tvorbu informačně bohatých, avšak neškodných výstupů z mimořádného zasedání pro členskou (a čtenářskou) základnu listu svým podřízeným. Nejspíš nechce být vinna medializací úspěchu jedné strany sporu o totožnost strany a neúspěchem druhé. Kdo vlastně „nám“ škodí, když „nám“ jsou obě strany? Toť dilema stranického tisku. Chvályhodná opatrnost… Provedení ale až příliš jednoduše dešifrovatelné. Rozhodující bude v přípravě ÚV termín 23. září, kdy se sejde jenom k tomuto bodu výkonný výbor spolu s předsedy krajských rad.

Je otázkou, zda protežování konzervativního lídra Komunistického svazu mládeže Zdeňka Štefka a ideové pirani Marty Semelové Pražskou radou na parlamentní kandidátku KSČM je snahou eliminovat liberály, jakým je Jiří Dolejš - včetně Dolejše samého, nebo zda je si potřeba zajistit věrnost regionu svému předsedovi - nejen do parlamentu, ale hlavně do ÚV. Nejspíše obojí. První možnost - eliminovat škodnou - Dolejše rozebírá na stránkách Práva Alexandr Mitrofanov spolu s rolí metod stalinské práce při udržování akceschopnosti strany. Věrnost regionu komentátor Práva kupodivu pomíjí. Při tom totiž neteče krev, jen cinkají politické stříbrné… Praha přitom v uvažování KSČM patří k mocensky nejsilnějším, nejen pro množství bývalého aparátu armády, vnitra, Jakešovy strany i Husákova státu. Štefek sám je produktem mládežnického očekávání - se vstupem do „dospělé“ politiky počítá - a nejen on. Je to jaksi logické, že... Příště by už nemusel díky své ideové čitelnosti tak snadno projít.

Nicméně - po zasedání Pražské rady včera odpoledne nastal v řadách špiček KSM utajený cvrkot za účasti Semelové a dalších. Výsledky rokování pražských komunistů totiž nejsou, stejně jako převažující názory z jižních Čech, Ústí, Hradce, pro stávajícího předsedu až zase tak jednoznačné. Zleva se na předsedu útočí stejně, jako zprava.

Poselství je zřetelné, i když opatrné: buď ať Grebeníček řídí stranu, plní mandát VI. sjezdu a neremcá (pokračuje do voleb bez vydírání - možná v obdobné sestavě jako v ČSSD - jiný předseda, jiný lídr) a nebo ať se celý spor o stalinismus, který přešel v personální výměnu vůdčích samců, vyřeší hned 1.10. Kdo chce kam, pomozme mu tam.

Stanovy připouštějí možnost pověřit „nástupce“ řízením. V případě dvoutřetinového mandátu ÚV by to dokonce nebylo pověření, ale jmenování řádným předsedou, byť s omezenou délkou mandátu do voleb. Koňská délka, o kterou by měl nový předseda náskok před konkurenty v případě úspěšných voleb, je lákadlem. Výsledky by byly zároveň olivovou ratolestí v případě úspěchu nebo popravčím špalkem pro odvážlivce v případě neúspěchu. Podzimní konference by mohla dle situace navolit delegáty na sjezd v mimořádném termínu, nejspíš ale až po volbách. Sjezd by rozhodl podle výsledků voleb a dosažené pozice, kdo se stane novým vůdcem smečky na další dlouhý čas i to, jaká bude aktuální strategie. Otázkou prozatím je, jak se zachová tradičně konzervativní Morava.

Zajímavá je i postava samotné předsedkyně pražské organizace Semelové. Exnerova touha dostat mezi první tři místa na pražskou kandidátku ženu nahrává pirani zcela jasně do karet. Má ale proti sobě poměrně razantní odpor. Ona sama se prozatím příliš nevyjadřuje. Tváří se jako prvnička a hláskem školačky utípává, že ona by tedy kandidovala, pokud by tedy byla oslovena. Nic proti právu pražských soudruhů určit si své vyvolené.

Semelová by ovšem pro poslanecký klub znamenala do budoucna závažný problém. Nynější předsedkyně pražské rady je značně solitérní, nediplomatický a nekoaliční typ, který by pravděpodobně nebyl schopen jakýchkoliv ústupků či kompromisů. Bez nich se ale parlamentní praxe neobejde. Stala by se proto spíše mlýnským kamenem jakýchkoliv jednání. Nakolik by Semelová zvládala poslaneckou práci, lze odhadnout jen těžko, kromě ideových výkřiků a vyceněných zubů na prvomájových mítincích za ní mnoho práce vidět není. Což ostatně komunisté sami vědí, proto prozatím tiše zametli pod koberec možnost, že by byla dovolena jako místopředsedkyně strany.

Koneckonců, nic není v tuto chvíli jisté, ani to, že Miroslav Grebeníček by byl lídrem jihomoravské kandidátky. Diskuse se totiž v tuto chvíli vede i o tom. Žádný vůdce neodchází sám a dobrovolně z čela smečky. Vždy musí existuje možnost donucení. Třebas možnost vyměnit jistotu čtyř let ve sněmovně na pozici lídra krajské kandidátky za funkci předsedy strany, i když prestiž obou funkcí se nedá rozhodně srovnávat. Ale jistota by mohla být dobrou výchozí pozice pro hru na důstojné opuštění bojiště v případě porážky - například ve formě postu předsedy poslaneckého klubu.

Samec Alfa musí odejít, už jen proto, že sám cítí, že už chce odejít. Musí ale odejít důstojně jako vůdce - se ctí a se štítem.

Britské listy, 13. 9. 2005, Irena Ryšánková