Je třeba jasnou identitu a větší iniciativu

Po koreferátu Vladimíra Klofáče následovala dvacítka příspěvků členů KSČM a Komunistického svazu mládeže - a zástupců levicových stran z Kuby, Řecka, Belgie, Švédska, Itálie, Slovenska a Polska. Nosným motivem diskuse byla především nespokojenost s rolí, již se dnes marxistické levici daří hrát v širokých protiválečných, alterglobalizačních, sociálních a dalších hnutích. Jejich šíře je úměrná tomu, jak plošně dnes neoliberální tlak kapitálu doléhá i na vrstvy, jež dříve považoval za mlčenlivou většinu , někdy i svou mobilizační zálohu. O to citelněji chybí jasná programová orientace. Nemalou částí těchto hnutí se tak leckdy daří manipulovat - sociální demokracii, ale i v čistě konkurenčním zájmu evropských metropolí vůči USA. V diskusi to bylo ilustrováno na příkladu tzv. sociálních fór i některých dalších.

Kritika snahy o asimilaci

Souvisí to, jak to z různých úhlů ukázala řada vystupujících, především s pokračujícím rozštěpením sil nalevo od sociální demokracie. Zatím nejucelenější pohled na ně podala rezoluce o situaci v mezinárodním komunistickém hnutí, kterou přijal 17. sjezd KS Řecka počátkem roku. Konstatuje, že revoluční komunistická stanoviska se i nadále střetávají s reformistickou linií přizpůsobení - asimilace. Kritika řady diskutujících mířila i na adresu Strany evropské levice. Ta se - stále nedemokratičtějšími způsoby, ač právě z demokracie ráda udílí lekce jiným - snaží omezit spolupráci levicových sil v podstatě jen na ty, jež působí v zemích EU. Zároveň se programově zříká komunistické identity a tradic hnutí a odmítá zkušenosti socialistických revolucí 20. století. Nic přitom nepotvrzuje, že by přizpůsobení - asimilace skutečně zvýšily koaliční potenciál levice. Nejedné ze stran, jež touto cestou směřují, volební preference dokonce klesají. Dosud nevytvořily jediný významnější svazek, jenž by dal širší akční rádius skutečné alternativě proti dnešním poměrům.

Naproti tomu kupř. KS Řecka, jež tuto linii odmítá a zastává jednoznačnou marxistickou orientaci, má dnes vliv v odborovém, mírovém, ženském, mládežnickém, studentském a dalších hnutích, s nímž může jen sotva soutěžit kterákoli jiná evropská strana nalevo od sociální demokracie. Podobně je tomu však i například v Indii - KSI a KSI(M) sehrály roli rozhodujícího jazýčku na vahách při porážce proamerické, neoliberální vlády pravice; dnes na nich závisí parlamentní většina vlády v čele s Kongresem; indičtí komunisté na ni vyvíjejí velmi efektivní tlak v zájmu neprivilegovaných vrstev i společných cílů mezinárodních protiválečných, antiimperialistických sil.

Pozor na farizejské žádosti o omluvy

Potvrzuje se, že právě jasná komunistická identita, opřená o propracovaný marxistický program, má rozhodující význam i pro iniciativní roli na půdě širších hnutí. Pro obnovu autenticky marxistických pozic má, jak na to poukázala řada diskutujících, zásadní význam ještě podstatně hlubší analýza příčin, jež vedly k postupné ztrátě někdejší role komunistů v hnutích, namířených proti válkám a imperialismu - a nakonec až k ostudnému fiasku perestrojky a k likvidaci socialismu v Evropě. Tlak imperialismu se míjel účinkem i v etapách, kdy mezinárodní napětí vyhrocoval až do řady válečných konfliktů - a socialistické země byly ekonomicky i vojensky mnohem slabší protiváhou než v 80. letech. Jestliže mnohem později svých cílů dosáhl až překvapivě snadno, bylo to možné jen díky erozi jasných marxistických pozic především v politice KSSS. Ta se postupně projevovala již v předchozích desetiletích. Pro budoucnost hnutí má hodnotu jen skutečně věcná, objektivní analýza těchto otázek, jež si nenechá diktovat farizejskými žádostmi o nekonečné omluvy. Od různých konjunkturálních nánosů je třeba očistit hodnocení etap, v nichž socialismus prokazatelně dosahoval obrovských úspěchů, inspiroval jimi dělnické hnutí i širší demokratická hnutí ve světě - a dokázal vrátit demokracii do Evropy poté, co před fašismem kapitulovala buržoazie celého kontinentu. K nehorázným rovnítkům komunismus = fašismus (Stalin = Hitler apod.) nelze mlčet v domnění, že vyšumějí sama. Mají znevážit základní smysl a především morální kredit komunistického hnutí v situaci, kdy se masivně cenzuruje vše, co o historii vypovídá pravdu.

Úkolem komunistů je solidarita

Důsledný návrat k autentickému marxismu předpokládá plně se kriticky vyrovnat i s řadou jiných povrchních pohledů, jež z relativně nových jevů nedokážou proniknout k jejich podstatě. Týká se to například teorie , podle níž mezi demokratickými státy nemůže vypuknout válka - na niž upozornili diskutující ze Švédska, Itálie i někteří další. Zatím si žádné z konkurenčních center nemůže dovolit oponovat Washingtonu jinak než občasnou verbální přestřelkou. Avšak je krátkozraké vyvozovat z toho, že meziimperialistické konflikty nemohou již nikdy ohrozit bezpečnost a mír ve světě. Kritice byly podrobeny také pozice těch, kdo jiné z marxismu rádi školí, avšak zpronevěřují se vůči němu i v tak zásadních otázkách, jako je vztah k národně osvobozeneckému hnutí. Je mimořádně zavádějící, odmítá-li se solidarita s bojem iráckého či afghánského lidu proti agresi a okupaci s poukazem, že se v něm angažují i politicky zcela odlišné síly. Jak to uvedl italský delegát: Když Mussolini ve 30. letech napadl Habeš, italští komunisté ji neváhali plně podpořit, přestože v zemi panoval feudálně autokratický režim. Úkolem komunistů je solidarita s hnutím každého utlačovaného národa - a ne arbitrárně určovat, kdo je má vést.

Naplňování strategie vůči Rusku

Postupující ofenzíva globálního kapitálu, který už nemusí manévrovat jako za dřívějšího poměru sil, mění i nejednu zdánlivou konstantu. Například představitel švédské levice informoval o jednání mezi vládou své země a USA o dalším zvýšení švédského vojenského kontingentu v Afghánistánu. O tom, že tam působí, svět netuší, stejně jako netuší o společných manévrech u kalifornských břehů, jichž se účastní válečné loďstvo Švédska, jež si dřív zakládalo na své neutralitě. Obdoby nemá tlak a přímé vměšování, jimž je vystaveno Bělorusko i mnohé další bývalé sovětské republiky - a stále více i sama Ruská federace. Nanejvýš zřetelně se tak naplňují všechny tři základní směry nové strategie vůči Rusku , jež byly schváleny ještě za prvého funkčního období B. Clintona: balkanizovat sovětský prostor , oslabit ruskou armádu a vojensko-průmyslový komplex a obklopit Rusko režimy, spřátelenými s námi. Podstatně větší a efektivnější solidaritu je třeba - shodli se účastníci konference - projevit levici v zemích, kde je vystavena přímým perzekucím. Na 12, resp. 25 let byli uvězněni např. předáci komunistů Litvy a Turkmenistánu; za politické delikty jsou vězněni i aktivisté KS Ukrajiny, Kazachstánu a také desítky organizátorů masových protestů proti zákonům, jež nedávno zrušily řadu dřívějších sociálních výhod i veteránům Velké vlastenecké války. Živý zájem účastníků však vzbudila i řada nových iniciativ evropských marxistických stran. Např. Medicína pro lidi, jíž Belgická strana práce odhalila astronomické marže farmaceutických společností. Doložila, že maloobchodní cenu mnoha léků lze snížit i o 50-80 %. Za účasti asi padesáti levicových lékařů poskytuje dostupnou péči lidem, pro něž je placené zdravotnictví značným břemenem. Podobně rozšiřuje i síť dostupné právní pomoci.

Mezinárodní koordinace je nutná

V diskusi byl vyzvednut přínos pravidelných setkání stran, organizovaných KS Řecka a Belgickou stranou práce. Vedle všeobecné výměny informací a stanovisek se tu daří přecházet i ke konkrétním společným projektům. Cílem je propracovanější program komunistického hnutí, jež bude efektivněji čelit klíčovým směrům neoliberální politiky. Také však hlubší analýza těch etap vývoje socialismu a marxistické levice, na něž se soustřeďuje přepisování dějin. Vysoce byla oceněna dubnová konference 38 komunistických a dalších levicových stran v Praze - její naprosto demokratický ráz i skutečnost, že se poprvé od konce 80. let zaměřila i na otázku perspektiv socialismu v dnešním světě. Ukázala zároveň, jak to zdůraznila řada diskutujících, skutečný poměr a rozložení sil nalevo od sociální demokracie v Evropě. Strany, jež na komunistickou identitu a tradice nerezignovaly, představují zcela dominantní část hnutí. Snahy redukovat je pouze na subjekty, jež působí v některých zemích EU a zvolily cestu adaptace vůči nynějšímu poměru sil, budou tím méně průchodné. Globální i specificky evropská koordinace politiky kapitálu vyžaduje, shodli se účastníci, i odpovídající součinnost skutečné levice na kontinentu. Stále větší část úkolů, před nimiž komunisté stojí v jednotlivých zemích, lze zvládnout jen na bázi podstatně širší mezinárodní koordinace. K obavám, že by to mohlo vést ke vzniku hierarchických struktur, zasahujících do práva každé ze stran svobodně určovat vlastní politiku, neexistují žádné reálné důvody.

Platforma s vyhraněnou marxistickou orientací

Živou odezvu našel i na sobotní konferenci námět 17. sjezdu KS Řecka: začít komunistický pól formovat zpočátku třeba jen mezi několika většími KS s vyhraněnou marxistickou orientací; takovou platformu přitom rozvíjet jako zcela otevřenou komukoli, kdo projeví zájem o hlubší akční i programovou jednotu; každému ze zájemců umožnit podíl vždy na těch směrech a formách spolupráce, jež odpovídají jeho zájmům a možnostem - s plným pochopením, že účast na jiných společných projektech pro něj nemusí být schůdná. Ať už touto či jinou cestou bude podle řady účastníků třeba ustavit i jakési nevelké koordinační centrum. Svou pozitivní roli by sehrálo i tehdy, pokud zajistí operativní vzájemnou výměnu informací a stanovisek; koordinaci solidarity s levicovými a demokratickými silami, vystavenými represím - a také koordinovanější, ofenzivnější reakce na protikomunistickou demagogii, jež má nejvíc oklamat široké veřejné mínění. V diskusi zazněl i další námět: Jen takto spojenými silami lze navázat znovu kontakty s národně osvobozeneckými silami a předáky ve třetím světě. Tuto spolupráci přerušila likvidace socialismu v Evropě. Její obnova je jedním z důležitých směrů posílení vlivu evropských komunistů v antiimperialistických hnutích v nejširším mezinárodním měřítku.

(mezititulky redakce)
Haló noviny, 23. května 2005, (js)