
Důsledky neuvážené (nebo až příliš uvážené?)
akce mladých členů jedné z následných organizací KSM jsou velmi tristní. Ředitel Památníku Lidice dokonce vyjádřil žádost, aby napříště sem komunisté vůbec nechodili, když porušili to základní, na čem vlastně měli být všichni účastníci piety dohodnuti - že nepůjde o žádný politický mítink, že se tady na pietním místě neobjeví prapory a jiné symboly politických stran a
politických seskupení.
To dodrženo nebylo a přes protest zástupců OV KSČM v Kladně, kteří byli organizátory průvodu KSČM, prapory mládežnických organizací s politickými symboly se ocitly nad hlavami účastníků piety. Tím, prý, chtěli ti, co nedbali zvyklostí, vyjádřit myšlenku: Jsme tu, nebojíme se. Údajně takový postup je marxistický a odpovídá učení klasiků.
Nevím, kde oni pseudorevolucionáři tuto argumentaci sebrali. Stálo by totiž za to, než se veřejně vystavovat a dělat kravál, přece jen se trochu věnovat studiu děl, k nimž se slovy, nikoli činy hlásí. Připomínám v té souvislost i myšlenku V. I. Lenin z jeho Kdo jsou přátelé lidu: Méně Marxe vychvalovat, za to však pilněji číst, či lépe řečeno, důkladněji promýšlet.
Ti z průvodu Lidic, kteří narušili pietu, si neuvědomili či nechtěli uvědomit, že straně vlastně jenom škodí. Koho získali pro levicové myšlenky svými hurá akcemi a svým levičáctvím? Zatím většina mladých lidí stojících na levici se od nich distancuje. Proč asi? Nemohu si pomoci, ale být pracovníkem některé zvláštní služby, jež právě nefandí KSČM, byl bych podobným počínáním nadšen. Lépe bych ho totiž nemohl naplánovat. Anebo opravdu naplánoval?
KSM ani její nástupnické organizace nejsou KSČM. Jsou svébytné organizace a tak by se měly i chovat. Nesnažit se zneužívat shromáždění komunistů. Pokud náhodou jsou také členy KSČM, pak se chovat jako ostatní komunisté a podle pokynů a záměrů organizátorů. Jiné řešení není. Nedivím se, že napříště budou muset organizátoři přijmout opatření, aby se podobným vystoupením zabránilo.
Pokud jde o zmíněnou žádost ředitele památníku, je třeba ještě dodat, že po Listopadovém převratu zájem o piety v Lidicích nebyl. Vzpomínkového shromáždění tehdy se účastnilo na stovku lidí, převážně komunistů. Růžový sad nechala obec i vedení Památníku zdevastovat, až teprve tehdejší představitelka levicové ženské organizace a dalších levicových organizací, vězeňkyně z tábora Rawensbrück, Věra Picková, dokonce společně s německými komunisty, svým neustálým bojem za jeho obnovu se zasloužili o znovuvybudování Růžového sadu. Dnes dokonce jedna z růží nese její jméno.
Haló noviny, 19. 6. 2009, Jaroslav Kojzar