Televizní interview s Vojtěchem Filipem

Média se jich bojí a každý říká, že neví, co od nich má čekat. Jsou to čeští komunisté v roce 2006. Pokusili jsme se to zjistit pro Vás, naše čtenáře a uskutečnili rozhovor s předsedou ÚV KSČM Vojtěchem Filipem na Kavčích horách. Ten proto nese název televizní.

Pane předsedo, z podnikové sféry jste se v roce 1990 rovnou přesunul do politiky. Pro někoho se může jednat o nelogický krok, protože rok 1990 byl novou příležitostí pro podnikání a Vy jste byl podnikovým právníkem. Nelákala Vás tato cesta? Co bylo impulsem, že jste se pustil do politiky?

Já jsem v politice byl od roku 1984 na komunální úrovni, byl jsem poslancem národního výboru do listopadu roku 1990, a v roce 1990, v únoru, jsem dostal nabídku, jestli bych nekandidoval. Bylo mi jasné, že mám nějakou podporu, tak jsem byl poslední na kandidátce. Kandidaturu za KSČS tehdy vzdal Jaroslav Pouzar, kandidoval na prvním místě, pustil se do podnikání a okres České Budějovice prosadil, že jsem byl první na kandidátní listině do Federálního shromáždění A takhle jsem se dostal do politiky shodou náhod.

Takže jste si to vlastně prohodili?

Já jsem se vrátil ke své právnické profesi po rozpuštění a „vypuštění“ Federálního shromáždění v roce 1993 a od té doby mám svou advokátní kancelář.

Tudíž jste seděl v poslaneckých lavicích s profesorem Svitákem, který proslul svými bonmoty?

My jsme spolukandidovali v roce 1992, měli jsme mnoho společných vystoupení u nás, na jihu Čech. Mám z té doby řadu zážitků s ním, podepsané knihy a neustále používám jeho výraz pro poměry v České republice, protože on už tenkrát říkal, že to není demokracie, ale demokratura.

Pocházíte z jižních Čech, které jsou dlouhodobě nejslabším komunistickým regionem ve sněmovních volbách. Podíváme-li se na přehledy výsledků voleb, zaznamenali komunisté pod Vašim vedením v kraji mírný nárůst o pár tisíc hlasů. Považujete se za silného lídra?

Myslím si, že jsem v jižních Čechách dobře známým politikem, nikdy jsem své názory neskrýval a procento hlasů, nikoliv počet preferenčních hlasů, jsem měl v roce 2002 nejvyšší ze všech komunistických kandidátů.

Jaká je strategie komunistů pro nadcházející volby? Bude to opět skok z roku 2002, nebo mírný nárůst z voleb 1996 a 1998?

Naše strategie je, abychom postoupili výrazně, ale tady ta situace ve společnosti a nátlak, který je veden na naši stranu, mě vede k jistému opatrnému úsudku. Já bych byl rád, abychom ve volbách uspěli, a za úspěch považuji každý mandát navíc, než máme teď.

Sociální demokraté ústy Jiřího Paroubka na své programové konferenci odmítli vládní spoluúčast komunistů po těchto volbách. Budete výměnou za případnou podporu menšinové sociálnědemokratické vlády požadovat kontrolní posty ve vedení ministerstev a státních orgánů, nebo budete trvat na plné vládní účasti?

My se nechystáme do vládní koalice se sociální demokracií a pokud jde o kontrolní posty, tak ty snad opozici náleží. Ne kontrolní posty na ministerstvech, ale v orgánech, které volí Poslanecká sněmovna, to znamená v jednotlivých radách nebo v Nejvyšším kontrolním úřadu a podobně. Pokud bychom měli být tou politickou stranou, která bude odpovědná za vládnutí menšinové vlády, tak musíme mít možnost, abychom měli dostatek informací, abychom takovou odpovědnost unesli.

Takže výměnné obchody typu „dejte nám náměstky ministrů“ nechystáte?

Náměstci ministra nejsou kontrolní funkce, navíc ministerstvo je exekutiva, a o to opravdu neusilujeme, to by bylo od nás nefér, kdybychom něco takového požadovali.

Často jste označováni za jazýček na politických váhách, ale nikdo s vámi nechce do koalice. Jaký typ vlády jste ochotni podpořit?

Musím opakovat svůj názor, že jsme byli připraveni v roce 2002 podporovat menšinovou vládu včetně například i KDU-ČSL, dnes bychom takovou podporu asi nedali. Můžeme tedy podporovat pouze vládu samotné sociální demokracie. Jiná věc je unést politickou odpovědnost například za vládu národní jednoty nebo národní shody, pokud by ta situace byla velmi dramatická. Tam bychom neodmítli, kdyby se na takové vládě měly podělit všechny strany.

Komunismus je u nás vnímán ve dvou směrech. Jeden stalinistický a druhý reformistický z konce osmdesátých let, pro který se vžily výrazy perestrojka a glasnosť. Může se podle Vás komunismus nadále vyvíjet a oddělit od předchozích definic, které se ukázaly jako neúspěšné?

Jsem o tom hluboce přesvědčen, protože pro nás, jako komunistickou stranu, platí základní zákony dialektiky a ten třetí zákon říká, že jenom něco z vývoje zůstává, takže obě etapy byly překonány a teď nás čeká nová etapa. (Poznámka: třetí zákon dialektiky je zákon negace negace).

KSČM na své programové konferenci přišla s požadavkem na zavedení daně z luxusu, například z drahých osobních automobilů. Existuje podle Vás důvod pro dvojí zdanění soukromého majetku? Není to pouze msta za neschopnost státu kontrolovat čistotu příjmů fyzických a právnických osob?

Msta to není v žádném případě, ale to není podstatné na tom našem programu. Podstatné je, že chceme zdanit neproduktivní majetek, to znamená nejen luxusní věci, ale i tam, kde je kapitál a nevytváří žádnou hodnotu. Dobře známá je tato daň například v Japonsku, kde daň z neproduktivního kapitálu rozhýbala na přelomu padesátých a šedesátých let ekonomiku.

Dejte mi příklad, co je podle Vás drahý a co je normální osobní automobil a kde by spočívala hranice, od které by na tento automobil byla uvalena daň z luxusu?

Tato daň je např. v Německu, tam je to dáno položkou a tam je to dáno cenou průměrného vozu střední třídy. U nás by to byly všechny vozy, které jsou vyšší třídy, než je Škoda Octavia.

Představte si, že máte před sebou voliče, kterého nezajímá ideologie, ale chystá se hodit hlas straně, která mu dá největší prostor žít normální, úspěšný život. Jak byste ho přesvědčil?

Přesvědčit ho chci tím, že náš program mu to umožní, a zadruhé máme dostatek kvalifikovaných a kvalitních lidí, kteří nejedou v žádných aférách.

Jak byste přesvědčil voliče, kteří jsou antikomunističtí?

To snad ani nechystáme, já jsem řekl, že nás čeká etapa snížení počtu lidí, kteří jsou výrazně proti nám. To se nám už jednou dařilo, ale intenzivní antikomunistická kampaň způsobila, že počet lidí, kteří jsou výrazně proti komunistické straně, se mírně zvýšil, ale zatím nepřesahuje počet lidí, kteří podporují nás. To rozpólování politické scény nás velmi mrzí a my chceme získat co nejvyšší počet voličů, získali jsme 25 procent v evropských volbách, ale zároveň musíme přesvědčit ostatní lidi, aby se nás nebáli.

Vraťme se trochu do historie. Komunisté vznikli jako tvrdí odpůrci kapitalismu. Existuje podle Vás možnost symbiózy současného globalizovaného kapitalismu a komunistické strany?

Existuje nikoliv symbióza, ale koexistence, protože existují komunistické strany ve všech zemích, existují státy, kde jsou u moci komunistické strany a okolo nich je samozřejmě ten kapitalistický svět. Uvnitř Evropské unie je režim, který je veden stranou komunistického typu, a to je Kypr.

Jste znám jako salónní komunista, který na schůzích nepřesvědčuje plamennou řečí, ale právnickými argumenty. Jak byste se charakterizoval Vy sám?

Já se nepovažuji za salónního komunistu, já jsem přesvědčený dialektik.

Na závěr dovolte otázku z jiného soudku. Čtete raději printové tituly, anebo internetová média? Kde spatřujete budoucnost médií?

Raději čtu tištěná média, ale ten poměr mezi tištěnými médii a internetovými je dnes padesát na padesát, je evidentní, že budoucnost je v informacích. Ty informace, které jdou pomocí nových informačních toků, mají větší budoucnost než tištěná.

Děkuji za rozhovor.

Politikon, 9. 2. 2006, Robert Vašíček